Poněvadž tu jde o výrobní odvětví pro domácí zemědělství i bezpečnost státu velmi významné, navrhuje se zavedení nepatrného cla, jehož zvýšení na míru, odpovídající žádoucí ochraně, reservováno by bylo pro dobu, až by domácí produkce dostatečně mohla krýti potřebu zemědělskou. Možno tudíž navrhnouti clo, jehož základní sazba by odpovídala základní sazbě pro jiné dusíkaté hnojivo, síran amonný saz. čís. 599 g 2, t. j. 3,60 Kč na 100 kg. Toto clo vyjádřené ve zlatě by bylo na delší dobu sníženo až na koeff. 1. Cena kolísá mezi Kč 8,50 až 8,70 za l kg % dusíku, což při 20%ním zboží činí cca 170 Kč za 100 kg dusíkatého vápna. Clo Kč 3,60 znamenalo by tedy nyní zatížení 2% z ceny.

Dusíkaté vápno je toho času přikázáno vysvětlivkami do bezcelné položky 652 (odpadky) ; systematicky patřilo by mezi vápenaté sloučeniny, uvedené v s. č. 600. Doporučuje se tudíž vytvoření zvláštní subposice v položce 600 l, kam patří kalciumkarbid, z něhož se dusíkaté vápno vyrábí.

Superfosfáty jsou nejdůležitější ze skupiny fosforečných hnojiv, z nichž ve značnější míře zemědělci používána jest Thomasova moučka, tarifující v saz. č. 652 beze cla. Výroba minerálních superfosfátů děje se rozkladem surových fosfátů sírovou kyselinou. Poněvadž při fabrikaci superfosfátů se spotřebuje velmi značné množství této kyseliny (na 100 kg surového fosfátu cca 110 kg sírové kyseliny, 50 Bé) bývá fabrikace superfosfátů spojena s výrobou sírové kyseliny. Uvědomiti si souvislost této výroby je velmi důležito, poněvadž sírová kyselina je nejdůležitějším produktem chemické industrie anorganické a důležitou pomocnou látkou v organickém průmyslu, zejména třaskavin a dehtových barev.

V Československu zavedena jest výroba superfosfátů od šedesátých let minulého století a zabývá se touto výrobou a spolu výrobou sírové kyseliny t. č. 14 velkozávodů, jejichž produkční kapacita činí daleko přes 30.000 vagónů ročně, přesahuje tedy téměř dvojnásobně nynější konsum superfosfátů, jenž činí asi 17.000 vagónů. Průmysl, vyrábějící superfosfát je odkázán na dvojí zahraniční (po př. zámořskou) surovinu: surové fosfáty alžírské nebo americké a sirný kyz (pyrit) španělský. Při vnitrozemské poloze našeho státu je tedy domácí průmysl v nevýhodě jednak proti konkurenci ze států přímořských drahými dovozními náklady, hlavně pak proti státům disponujícím vlastní surovinou: to platí o Belgii, Dánsku, Holandsku, Německu, Itálii a Polsku. Výroba italská má nejen levný dovoz alžírských fosfátů a vlastní doly pyritové, nýbrž i výhody v exportním železničním tarifu. Polské továrny disponují opět sírovou kyselinou, resultující jako odpadek při zpracování zinkového blejna na zinek. Uvážíme-li, že v superfosfátu je obsaženo cca 50% sírove kyseliny, je svéstojná cena sírové kyseliny pro posouzení výrobních nákladů velmi důležitá.

Před válkou odvětví toto nepožívalo celní ochrany. Tento bezcelný stav tehdy ovšem byl snesitelnější; ze závodů bývalé monarchie je dnes přes 90% na území čsl. republiky a tyto závody kryly (vezmeme-li v počet i nepatrný dovoz před válkou) 80% potřeby celého Rakousko-Uherska. Slovenské továrny zásobovaly větší část někdejších Uher, Žilinská a Petrovická továrna byla postavena specielně pro dodávky do Haliče, kde žádné továrny na superfosfáty nebylo. Obě tato odbytiště jsou uvedeným závodům uzavřena zavedením cla na superfosfáty v Polsku a Maďarsku.

Průmysl superfosfátový nemaje za války možnost dovážeti suroviny, musil zastaviti provoz. Od počátku r. 1919 bylo jeho snahou zahájiti znovu výrobu, kterou provozoval za podmínek krajně nepříznivých jak proto, že postrádaje jakékoli celní ochrany byl nucen říditi se zřetelem na ceny světového trhu, často bez ohledu na vlastní výrobní náklady, tak proto, že - zejména v prvních letech poválečných - odkázán na odběr zahraničních (zámořských) surovin, stál pod přímým vlivem měnivého vývoje devis. Po stabilisaci čsl. koruny došlo koncem r. 1922 ke stabilisaci ceny superfosfátů, jež od té doby se buď nezměnila nebo přizpůsobovala se levnějším ofertám zahraniční soutěže, která podbízením i za cenu přechodných ztrát snažila se zmocniti čsl. trhu. Platná cena (cca Kč 3,50 za l kg % fosforečné kyseliny rozpustné ve vodě, t. j. při 16%ním zboží ..............16 x 3,50 t. j. Kč 55,- za 100 kg superfosfátů s pytlem včetně 4% ní daně z obratu franko vagón dodávající továrna) udržuje se na úrovni odpovídající asi šestinásobku předválečné ceny superfosfátů při nepoměrně vyšším indexním čísle celé řady složek s výrobou bezprostředně souvisejících (suroviny, mzdy, tarify, depreciace Kč v poměru k valutám potřebným při nákupu surovin, t. j. dolaru a libře sterlingů atd.).

Celní ochrana, jež by vyrovnala nepříznivé výrobní podmínky československých továren, byla by tedy žádoucí jak z důvodů průmyslově politických, tak s ohledem na vývoj obchodní politiky mezistátní, kde systém obmezování dovozu přiznáváním pouhých kontingentů trvale nebude možný. Pokud jde o obavu event. využití této ochrany na úkor zemědělství, možno poukázat jednak na fakt, že clo, jak jest navrhováno, nevyloučí úplně dovozu zahraničního zboží.

Pokud jde o žádoucí výši cla, nutno uvážiti toto: Kdyby se měla odstraniti jen nesrovnalost, spočívající v tom, že - jak již poznamenáno - dochází v superfosfátu bezcelně cca 50% sírové kyseliny, byla by již nutná ochrana cifrou 9,10 Kč za l q, odpovídající smluvnímu clu na 50 kg sírové kyseliny obsažené v superfosfátu, vycházíme-li od faktické celní ochrany sírové kyseliny, t. j. od platného smluvního cla Kč 18,20 (s. č. 598 c/1). Avšak tím daleko nejsou ještě vyrovnány nepříznivé výrobní podmínky proti zahraniční soutěži. Stačí srovnati domácí výrobu sírové kyseliny, která se děje pražením pyritu, s hornoslezskou produkcí, kde při zpracování zinkového blejna na zinek unikající siřičité plyny nesmějí býti vypouštěny a zachycují se proto ve formě sírové kyseliny, jež tu je tedy odpadkem v pravém slova smyslu. Kdežto l kg síry ve 100 kg pyritu na čsl. hranici stojí asi 50 hal., má zinková huť síru v zinkovém blejnu úplně zdarma. Počítáme-li, že na výrobu 100 kg sírové kyseliny je potřebí cca 30 kg síry, má hornoslezská produkce proti československé (a kterékoli jiné produkci sírové kyseliny z pyritu, jako v Rakousku, Maďarsku, Německu atd.) náskok o 30 x 50 haléřů, t. j. o 15 Kč na 100 kg sírové kyseliny. Proto musily zastaviti a nepracují v Polsku veškeré továrny na sírovou kyselinu z pyritu od doby připojení Horního Slezska, proto se chrání proti této soutěži Německo zákazem dovozu, Rakousko clem 2,60 zl. K, t. j. 18,72 Kč, Maďarsko clem 2,40 zl. K, t. j. 17,- Kč a zvýšenou daní z obratu. Přes to však pokládá i Polsko za nutné ochrániti svoji produkci superfosfátu clem ve výši l zlotého na 100 kg.

Výroba zvětšenin fotografických portrétů jest zatížena clem na suroviny, pomocné látky a zařízení, jichž používá (na př. fotografický papír a desky, chemikálie, přístroje a pod.) a na rámy.

Jest dále v nevýhodě proti cizozemské soutěži, která - těžíc z nižších výrobních nákladů, z bezcelnosti a osvobození od 2% daně obratové při dovozu, a v neposlední řádě z tradičního přednostního posuzování výrobků zahraničního původu - vysílá ve velkém počtu své zástupce do Československa, kteří sbírají u zákazníků fotografické snímky a v cizině pak zhotovují podle nich zvětšeniny, jež možno podle dosavadního stavu celního sazebníku bezcelně dovážeti.

Výroba zvětšenin portrétů jest vedle celé řady odborných závodů provozována téměř všemi závody fotografickými a zaměstnává tak více než 1000 osob. Jejich ochranou bude poskytnuta i možnost lepšího zaměstnání též průmyslům pomocných látek, zvláště výrobě fotografických desek a papírů, novým to výrobám v Československu.

Za základ celní ochrany možno vzíti průměrnou cenu 60 Kč za kus nezarámovaných a nenapjatých (nepodlepených) fotografických zvětšenin. Cena zvětšenin ovšem se může různiti podle provedení, velikosti formátu a podle vnější úpravy, zejména orámování. Poněvadž by tudíž váhové (specifické) clo nebylo způsobilým zajistiti ochranu rovnoměrnou s ohledem na to, co právě bylo uvedeno, doporučuje se zavésti clo kusové, jež volí se ve výši asi 20 % z průměrné hodnoty.