Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2190-2190 /7.

Původní znění.

Ministerstvu financí jest známo, že mnohým obcím a okresům nedostává se od berních úřadů přirážek tak rychle a v takové výši, jak by si obce a okresy přály. Příčiny tohoto stavu jsou různé a ne vždy zaviněné finanční správou.

V prvé řadě jest to skutečnost, že platby poplatnictva nedosahují téměř nikde výše předepsaných daní a přirážek; protože pak výše odvodu přirážek samosprávným svazkům přímo závisí na výši vykonaných plateb, nemohou tyto svazky obdržeti přirážky v preliminované výši. Nedostatečnost plateb poplatnictva je namnoze zaviněna dosud ne úplně překonanou hospodářskou krisí, která vyvolala neobyčejně veliké množství závažně odůvodněných žádostí za posečkání dluhu resp. za povolení dlouhodobých splátek k zaplacení splatných daní.

Další vážnou příčinou neuspokojivých odvodů obecních a okresních přirážek je mnohdy opožděné stanovení výše těchto přirážek, neboť následkem pozdního oznámení přirážkového procenta pro správní rok nemůže berní úřad provésti včas repartici a předpis daní přirážkám podléhajících a nemůže bráti zřetel na usnesené vyšší obecní a okresní přirážky ani při vybírání přirážek. Průtahy při stanovení přirážkových procent a při oznamování výše přirážek berním úřadům zavinují ponejvíce obce a okresy samy a to jednak tím, že obecní a okresní zastupitelstva usnášejí se o rozpočtu pozdě, jednak též tím, že obce a okresy nevyhovují vždy včas připomínkám dohlédacího úřadu.

Konečně není sporu o tom, že i opožděné vyměřování státních daní působí rušivě na placení daní a přirážek. Příčiny zaostalostí vyměřovací agendy u berních správ jsou všeobecně známy a není snad třeba se o nich šířiti. Ministerstvo financí neopomijí žádné příležitosti k odstranění tohoto stavu a může dnes konstatovati, že stav vyměřovací agendy se proti letům minulým značně zlepšil.

K výtce, že obcím a okresům nehradí finanční správa úroky za nevyplacené přirážky, ačkoli vybírá z daňových nedoplatků úroky z prodlení, podotýkám, že na úroky z prodlení nemají samosprávné svazky právního nároku, neboť dle §u 5 zákona ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n., plynou úroky z prodlení z daní i přirážek do pokladny státní, na jejíž vrub jsou na druhé straně úroky náhradní z plateb neprávem přijatých. Vyhovujíc však resoluci přijaté na 54. schůzi poslanecké sněmovny dne 14. února 1921, pamatuje finanční správa každoročně na obce určitým přídělem z výnosu úroků z prodlení. Krom toho snaží se finanční správa zmírniti nesnáze, jež obcím a okresům z opožděného poukazování přirážek vznikají, poskytováním záloh na přirážky, což není v podstatě nic jiného než poskytování bezúročných půjček.

Z uvedeného vysvítá, že splnění požadavku, aby samosprávným svazkům byly přirážky přikazovány včas a v žádoucí výši, nezávisí jenom na finanční správě, kteráž, pokud na ní jest, usiluje všemožně o to, aby se obcím a okresům dostalo samosprávných přirážek ve výší, které ku krytí svých potřeb a splnění svých úkolů potřebují.

V Praze, dne 30. května 1925.

Inž. Bečka v. r.,
ministr financí.

Překlad.

Dem Finanzministerium ist bekannt, dass viele Gemeinden und Bezirke die Umlagen von den Steuerämtern nicht so rasch und nicht in der Höhe erhalten, wie sich es die Gemeinden und Bezirke wünschen würden. Die Ursachen dieses Zustandes sind mannigfaltig und nicht immer von der Finanzverwaltung verschuldet.

In erster Reihe ist es die Tatsache, dass die Einzahlungen seitens der Steuerträger nahezu nirgends die Höhe der vorgeschriebenen Steuern und Umlagen erreichen; nachdem jedoch die Höhe der Abfuhr von Umlagen an die autonomen Körperschaften direkt von der Höhe der geleisteten Einzahlungen abhängt, können diese Körperschaften die Umlagen nicht in der praeliminierten Höhe erhalten. Die Unzulänglichkeit der Einzahlungen seitens der Steuerträger ist zum grossen Teile durch die bisher nicht vollends überstandene wirtschaftliche Krisis verschuldet, welche eine ungewöhnlich grosse Menge triftig begründeter Ansuchen um Zufristung der Schuld resp. um Bewilligung langfristiger Raten für die Einzahlung der fälligen Steuern verursachte.

Eine weitere wichtige Ursache der nicht befriedigenden Abfuhr der Gemeinde- und Bezirksumlagen bildet oft die verspätete Festsetzung der Höhe dieser Umlagen, zumal das Steueramt infolge verspäteter Bekanntgabe des Umlageprozentes für das Verwaltungsjahr nicht in der Lage ist, rechtzeitig die Repartition und die Vorschreibung der umlagepflichtigen Steuern vorzunehmen und auf die beschlossenen höheren Gemeinde- und Bezirksumlagen auch bei der Einhebung der Umlagen keine Rucksicht nehmen kann. Die Verzögerungen bei der Festsetzung der Umlageprozente und bei der Bekanntgabe der Höhe der Umlagen an die Steuerämter verschulden größten- teils die Gemeinden und die Bezirke selbst, und zwar einerseits dadurch, dass die Gemeinde- und Bezirksvertretungen spät über die Voranschläge Beschluss fassen, andererseits auch dadurch, dass die Gemeinden und Bezirke den Erinnerungen der Aufsichtsbehörde nicht stets rechtzeitig entsprechen.

Schliesslich ist nicht zu bestreiten, dass auch die verspätete Bemessung der staatlichen Steuern störend auf die Einzahlung der Steuern und der Umlagen einwirkt. Die Ursachen des Rückstandes der Bemessungsagenda bei den Steueradministrationen sind allgemein bekannt und ist es vielleicht nicht notwendig dieselben zu erörtern. Das Finanzministerium verabsäumt keine Gelegenheit zur Beseitigung dieses Zustandes und kann heute feststellen, dass sich der Stand der Bemessungsagenda gegen die vergangenen Jahre bedeutend gebessert hat.

Zu dem Vorwürfe, dass die Finanzverwaltung den Gemeinden und Bezirken für die nicht aasgezahlten Umlagen keine Zinsen vergütet, obwohl sie von den Steuerrückständen Verzugszinsen einhebt, bemerke ich, dass die autonomen Körperschaften auf Verzugszinsen keinen Rechtsanspruch besitzen, denn nach § 5 des Gesetzes vom 16. März 1921, No 116 S, d. G. u. V. fliessen die Verzugszinsen von Steuern und Umlagen in die Staatskassa, welche andererseits durch die Ersatzzinsen von ungerechtfertigter Weise in Empfang genommenen Zahlungen belastet wird. In Entsprechung der in der 54. Sitzung des Abgeordnetenhauses am 14. Feber 1921 angenommenen Resolution werden jedoch die Gemeinden seitens der Finanzverwaltung alljährlich mit einer bestimmten Zuweisung aus dem Ertrage der Verzugszinsen bedacht. Ausserdem trachtet die Finanzverwaltung die Schwierigkeiten, welche den Gemeinden und Bezirken durch die verspätete Anweisung der Umlagen entstehen, durch die Gewährung von Vorschüssen auf die Umlagen zu mildern, was wesentlich nichts anderes als die Gewährung unverzinslicher Darlehen bedeutet.

Aus dem Angeführten geht hervor, dass die Erfüllung der Forderung, den autonomen Körperschaften die Umlagen rechtzeitig und in der erwünschten Höhe zuzuweisen, nicht von der Finanzverwaltung allein abhängt, welche, was sie anbelangt, nach Tunlichkeit bestrebt ist, dass den Gemeinden und Bezirken die autonomen Umlagen in der Höhe zukommen, in welcher sie dieselben zur Deckung ihrer Bedürfnisse und zur Erfüllung ihrer Aufgaben benötigen.

Prag, am 30. Mai 1925.

Ing. Bečka m. p.,
Finanzminister.

Tisk 2190/1.

Původní znění.

Na interpelaci, která neuvádí žádných konkrétních případů nepřiměřeného zdanění, možno odpověděti pouze všeobecně.

Konaným šetřením bylo zjištěno, že berní správa v Broumově použila při odhadování zdanitelného ryzího výtěžku z držby pozemkové u zemědělců berního okresu broumovského a teplického nad Met. jako pomůcky k vyměřování daně z příjmu na léta 1920 až 1923 zvláště k tomu účelu sestaveného klíče o průměrném výtěžku na l ha půdy. Zmíněný klíč byl stanoven za účasti a souhlasu zástupců Svazu rolnického (Bund der Landwirte) a bylo při něm hleděno jednak k rozsahu pozemkové držby (pozemky rozděleny podle výměry do tří skupin), jednak k ryzímu katastrálnímu výnosu z l ha (v tom směru stanoveny 4 skupiny pozemků). Poměr osevní plochy, výsledek žní, tržní ceny jednotlivých hospodářských produktů, to vše bylo pro každý berní rok přesně zjištěno jakož i režijní výdaje podle velikosti hospodářství.

Co se tkne specielní otázky používání paušálního průměrného výtěžku pří zjišťování poplatného ryzího příjmu z držby pozemkové u rolníků, jest stanovisko fin. správy dáno platnými ustanoveními zákona. Hledíc totiž k ustanovením § 156, odst. l a § 163 zákona o osobních daních přímých nutno vždycky vycházeti z ryzího hospodářského výtěžku, skutečně dosaženého, a takto vyšetřený příjem položiti za základ pro výměrám daně z příjmu. To je ovšem možno jen tehdy, poskytuje-li podané přiznání aspoň poněkud spolehlivý podklad pro zjištění správné výše docíleného příjmu. Není-li tomu tak, pak ovšem nezbývá berní správě, než aby přikročila k odhadu a použila mimo jiné jako pomůcky též ryzího katastrálního výnosu, což zákon sám výslovně připouští (viz § 163, odst. 1. cit. zák).

Pokud jde o výtku v interpelaci obsaženou, že postupem berní správy v Broumově jest při zdanění praktický aneb pokročilý rolník v nevýhodě vůči jinému, nutno poukázati k tomu, že větší výtěžky docílené racionelnějším hospodařením - což sama interpelace přiznává - musí přirozeně dojíti výrazu i pří zdanění samém, při čemž na druhé straně ovšem nutno bráti v úvahu i zvýšené náklady režijní.

Ostatně bylo proti předpisu daně z příjmu na léta 1920 až 1923 v 1.385 případech zdanění podáno rolníky obou berních okresů pouze 139 odvolání (10%), což není počet nikterak vysoký a nenasvědčuje všeobecnému přecenění.

V zájmu odstranění případných nesrovnalostí při zdanění bude berní správě v Broumově uloženo, aby řádnému instruování odvolání po stránce formální i materielní věnovala zvýšenou péči a aby dále bylo při urychleném projednání těchto odvolání přihlíženo též k individuelním poměrům každého poplatníka.

V Praze, dne 18. května 1925.

Inž. Bečka v. r.,
ministr financí.

Překlad.

Auf die Interpellation, welche keine konkreten Fälle unangemessener Besteuerung anführt, kann nur allgemein geantwortet werden.

Durch die gepflogenen Erhebungen wurde sichergestellt, dass von der Steueradministration in Braunau bei der Schätzung des steuerbaren Reinerträges vom Grundbesitze bei den Landwirten der Steuerbezirke Braunau und Weckelsdorf als Behelf zur Bemessung der Einkommensteuer für die Jahre 1920-1923 ein speziell zu diesem Behufe verfasster Schlüssel über den Durchschnittsertrag auf l ha Boden verwendet wurde. Der erwähnte Schlüssel wurde unter Beteiligung und mit Zustimmung der Vertreter des Bundes der Landwirte festgelegt und es wurde hiebei einerseits der Umfang des Grundbesitzes (der Grundbesitz wurde nach dessen Ausmass in drei Gruppen eingeteilt), andererseits der Katastralreinertrag von l ha (in dieser Hinsicht wurden 4 Gruppen des Bodens festgesetzt) berücksichtigt. Die Saatfläche, das Ergebnis der Ernte, die Marktpreise der einzelnen landwirtschaftlichen Produkte, dies alles wurde für ein jedes Steuerjahr genau sichergestellt, desgleichen auch die Regieauslagen nach der Grosse der Wirtschaft.

Was die spezielle Frage der Benützung des pauschalierten Durchschnittsertrages bei der Sicherstellung des steuerbaren reinen Einkommens vom Grundbesitze bei Landwirten betrifft, so ist der Standpunkt der Finanzverwaltung durch die geltenden Gesetzesbestimmungen gegeben. Denn unter Berücksichtigung der Bestimmungen des § 156 Abs. 1. und des § 163 des Gesetzes betreffend die direkten Personalsteuern ist immer von dem tatsächlich erzielten reinen Wirtschaftsertrage auszugehen, und ist das auf diese Weise ermittelte Einkommen als Grundlage für die Bemessung der Einkommensteuer zu nehmen. Dies ist allerdings nur dann möglich, wenn das eingebrachte Bekenntnis eine wenigstens einigermassen verlässliche Grundlage für die Sicherstellung der richtigen Höhe des erzielten Einkommens bietet, Is dies nicht der Fall, dann allerdings bleibt der Steueradministration nichts anderes übrig, als zur Schätzung zu schreiten und hiebei ausser anderen auch den Katastralreinertrag als Behelf zu verwenden, was das Gesetz selbst ausdrücklich zulässt (siehe § 163, Abs. 1. des zit. Ges.).

Insofern es sich um den in der Interpellation enthaltenen Vorwurf handelt, dass durch den Vorgang der Steueradministration in Braunau ein praktischer oder ein fortschrittlicher Landwirt einem anderen gegenüber benachteiligst werde, so ist darauf hinzuweisen, dass die durch eine rationellere Bewirtschaftung erzielten Erträgnisse - was die Interpellation selbst zugibt - naturgemäss auch bei der Besteuerung selbst zum Ausdrucke kommen müssen, wobei allerdings andererseits auch die erhöhten Regiekosten in Erwägung zu ziehen sind.

Uebrigens wurden gegen die Vorschreibung der Einkommensteuer für die Jahre 1920-1923 in 1385 Fällen der Besteuerung von den Landwirten beider Steuerbezirke nur 139 Berufungen (10%) eingebracht, was keineswegs eine hohe Zahl bedeutet und keine allgemeine Ueberschätzung bezeugt.

Im Interesse der Beseitigung allfälliger Ungleichmässigkeiten bei der Besteuerung wird an die Steueradministration in Braunau der Auftrag ergehen, der ordnungsmässigen Instruierung der Berufungen in formaler und materieller Hinsicht eine erhöhte Sorgfalt zu widmen, und ferner bei der beschleunigten Behandlung dieser Berufungen auch auf die individuellen Verhältnisse eines jeden Steuerträgers Rücksicht zu nehmen.

Prag, am 18. Mai 1925.

Ing. Bečka m. p.,
Finanzminister.

Tisk 2190/2.

Podle judikatury nejvyššího správního soudu nemůže býti podnikům veřejně účtujícím bráněno, aby dodatečně opravily své původní bilance, shledají-li, že tyto byly nesprávnými. Podnik může opraviti bilance nejen v případech, kdy předpis daňový nenabyl ještě právní moci nýbrž dokonce i v případech předpisů jíž v moc práva vešlých. Tak nález n. s. s. ze dne 13. května 1924, čís. 8484/24, ze dne 12. listopadu 1924, čís. 19514/24 a ze dne 21. ledna 1925, čís. 1080/25). Rozhodování však o tom, zda oprava původní bilance odpovídá daňovým předpisům čili nic, přísluší administrativním úřadům (tak svrchu uvedený nález nejvyššího správního soudu čís. 19514/24).

Jestliže tedy Ústřední svaz československých družstev v Praze vyzval správy družstev, aby bilance za léta 1919-1923, jež vykazovaly nesprávně vysoké zisky, byly opraveny a předloženy ke schválení valným hromadám a aby bylo žádáno, by berní správy vyměřily daň výdělkovou na základě opravených účetních závěrek, nelze se zřetelem k judikatuře nejvyššího správního soudu spatřovati v tom vědomé a zúmyslné svádění k zatajování zisků za účelem daňových defraudací. Proti případným pokusům poškozování státních financí jest dána dodatečná ochrana v právu berních správ, zkoumati opravené bilance jak co do formální, tak i co do materielní správnosti a provésti případně svými revisními orgány prohlídku obchodních kněh.

V Praze, dne 6. května 1925.

Inž. Bečka v. r.,
ministr financí.

Tisk 2190/3.

Původní znění.

Kursy pro zdravotně sociální pracovnice dle výnosu bývalého ministerstva vnitra ze dne 7. srpna 1916, č. 7582/S, konány byly na státní škole pro ošetřování nemocných s německým jazykem vyučovacím v Praze od převratu až do roku 1923 každoročně. Ve školním roku 1923/24 přihlásily se do kursu toliko 3 frekventantky a nebyl proto pro malou účast kurs v tom Školním roku konán. Stejně tomu bylo i ve školním roku 1924/25.O opětném konání kursu ve školním roku 1925/26 děje se právě úřední jednání.

Pro absolventky takových kursů není zaveden v našem státu žádný diplom. Absolventky obdrží toliko vysvědčení o zkoušce závěrečné, které neskytá žádných podobných oprávnění, jako diplom pro ošetřování nemocných dle ministerského nařízeni ze dne 25. června 1914, č. 139 ř. z.. Není proto potřebí, aby diplomy zdravotně sociálních pracovnic, nabyté snad v cizině, byly nostrifikovány. V ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy není také tou dobou žádných takových žádostí za nostrifikaci. Organisace obírající se zdravotně sociální péčí, berou zpravidla takové diplomy bez námitek za průkazy o tom, že majitelky jejich hodí se za zdravotně sociální pracovnice.

V Praze, dne 9. května 1925.

Šrámek v. r.,
ministr veřejného
zdravotnictví a
tělesné výchovy.

Překlad

Die Kurse für sanitär-soziale Arbeiterinnen nach dem Erlasse des ehemaligen Ministeriums des Innern vom 7. August 1916 Z. 7582/S wurden an der staatlichen Krankenpflegeschule mit deutscher Unterrichtssprache in Prag vom Umstürze bis 1923 alljährlich abgehalten. Im Schuljahre 1923/1924 haben sich in den Kurs nur drei Frequentantinnen angemeldet und wurde daher der Kurs wegen geringer Teilnahme in diesem Schuljahre nicht abgehalten. Der gleiche Fall trat auch im Schuljahre 1924/1925 ein. Wegen neuerlicher Abhaltung des Kurses im Schuljahre 1925/1926 finden derzeit behördliche Verhandlungen statt.

Für die Absolventinnen derartiger Kurse ist in unserem Staate kein Diplom eingeführt. Die Absolventinnen erhalten lediglich ein Zeugnis über die Schlussprüfung, welches keine ähnlichen Berechtigungen wie das Krankenpflegediplom gemäss Ministerialverordnung vom 25. Juni 1914, No. 139 RGB1. verleiht. Es ist daher nicht notwendig die etwa im Auslande erworbenen Diplome für sanitär-soziale Arbeiterinnen zu nostrifizieren. Im Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung erliegen auch dermalen keine derartigen Nostrifizierungsgesuche. Die Organisationen, welche sich mit der sanitär-sozialen Fürsorge befassen, akzeptieren in der Regel derartige Diplome anstandslos als den Nachweis dessen, das sich ihre Inhaberinnen als sanitär-soziale Arbeiterinnen eignen.

Prag, am 9. Mai 1925.

Šrámek m. p.,
Minister für öffentliches
Gesundheitswesen
und körperliche Erziehung.

Tisk 2190/4.

Původní znění.

Usnesením vlády ze dne 29. února 1924 byla povolena za určitých předpokladů náhrada jízdného pří dvojí docházce do služby a při vzdálenosti bytu zaměstnancova od úřadu ve vzduchové čáře nejméně 1.8 km jedině zaměstnancům ustanoveným v hlavním městě Praze. Pro toto opatření byla důvodem rozlehlost hlavního města.

Z důvodů zásadních a vzhledem k úsporným opatřením ve veřejné správě dle ustanovení zákona č, 286/24 Sb. z. a n. nemůže vůbec přijíti v úvahu rozšíření této výhody též na jiná místa, u kterých ostatně rozloha nemůže býti srovnávána s rozlohou hlavního města.

V Praze, dne 21. dubna 1925.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Inž. Bečka v. r.,
ministr financí.

Překlad.

auf die Interpellation des Senators Dr. Mayr-Harting und Genossen

betreffend Fahrtenentschädigung für auswärts wohnende Staatsangestellte

(Druck No 2110/6).

Durch den Beschluss der Regierung vom 29. Feber 1924 wurde unter bestimmten Voraussetzungen die Fahrtenentschädigung bei doppelter Frequenz und bei einer Entfernung der Wohnung des Angestellten vom Bureau von mindestens 1.8 km Luftlinie ausschliesslich für die in der Hauptstadt Prag beschäftigten Angestellten bewilligt. Der Grund für diese Verfügung war die Ausdehnung der Hauptstadt.

Aus prinzipiellen Gründen und mit Rücksicht auf die Sparmassnahmen in der öffentlichen Verwaltung nach den Bestimmungen des Gesetzes No, 286/24 S. d. G. u, V. kann eine Erweiterung dieser Begünstigung auch auf andere Orte, bei welchen übrigens die Ausdehnung mit derjenigen der Hauptstadt nicht verglichen werden kann, überhaupt nicht in Erwägung gezogen werden.

Prag, am 21. April 1925

Švehla m. p.,
Vorsitzender der Regierung.

Ing. Bečka m. p.,
Finanzminister.

Tisk 2190/5.

Původní znění.

Podle článku 275 St. Germainské mírové smlouvy je rakouská vláda povinna, vydati Československé republice prémiové reservy, nashromážděné veřejnoprávními pensijními ústavy působícími před převratem na území Předlitavska za pojištěnce, kteří byli před 1. lednem 1919 (rozhodný den) zaměstnáni na území Československé republiky a bylí tudíž převzati za účelem dalšího pojištěni československými nositeli pojištění, zejména tedy Všeobecným pensijním ústavem v Praze.

Tímto ustanovením mírové smlouvy bylo československé vládě umožněno, zajistiti různými administrativními a zákonnými opatřeními uvedeným pojištěncům kontinuitu mezi pojištěním provedeným v bývalém Rakousku a novým pojištěním v Československé republice, takže jejich nynější postavení je v důsledku těchto vnitrostátních opatření zásadně takové, jako by, bylí hned od počátku pojištěni u Všeobecného pensijního ústavu v Praze.

Zcela jinak má se však věc u těch pojištěnců, kteří přestoupili po 1. lednu 1919 z Rakouska na území naší republiky a pokračovali u nějakého československého nositele pojištění ve svém dřívějším pojištění rakouském, tedy u těch osob, jichž se dotýká interpelace.

Tyto osoby náležejí podle zásad shora uvedených do kategorie pojištěnců rakouských a pokračovaly také zpravidla i po 1. lednu 1919 ve svém dosavadním pojištění u některého rakouského nositele pojištění.

Přestoupili-li pak tito rakouští pojištěnci do ČSR a byli přihlášeni k dalšímu pojištění u některého tuzemského pensijního ústavu, nemohl a nemůže jim tento ústav započítávati do pojištění léta v Rakousku pojištěná, poněvadž nemá k tomu úhrady v příslušné prémiové reservě odpovídající těmto létům.

Rakouska republika není - vzhledem k okolnosti, že tento druh pojištěnců nespadá pod ustanovení čl. 275 St. Germainské mírové smlouvy - k vydání prémiových reserv v Rakousku nashromážděných nikterak povinna, právě tak jako nelze ukládati tuto povinnost Československé republice při přestupech tuzemských pojištěnců do Rakouska.