Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

II. zasedání.

Tisk 2191-2191/10.

Dle novinářských zpráv (viz >Prager Tagblatt< č. 93 ze dne 21. dubna t. r.) vydalo ministerstvo pošt tento výnos:

>Ačkoli závadné názvy ulic a veřejných míst ve smyslu § 7 zákona ze dne 14. dubna 1920 o názvech měst, míst a ulic byly obcemi téměř všude odstraněny, užívají odesílatelé poštovních zásilek ještě stále k označení ulic a náměstí zrušených, dřívějších pojmenování podle osob, které projevily nepřátelské smýšlení proti českému národu zejména podle příslušníků bývalého panovnického rodu Habsburského, podle různých vladařů státníků, vojevůdců a podobně. Poštovní správa jako část správy státní má zajisté povinnost hleděti k tomu, aby také v oboru její působnosti bylo dbáno zákonů, i nařizuje tudíž poštovním úřadům, aby veškeré poštovní zásilky v tuzemsku podané a do tuzemska určené na nichž k označení ulic se užívá zrušených názvů, z dopravy vylučovaly. Poštovních zásilek z ciziny se zatím toto opatření netýká.

Je-li předchozí znění správné, pak odvolává se ministerstvo pošt k ospravedlnění výnosu, který by byl dělal všechnu čest Kocourkovu, na to, že jest >poštovní správa částí správy státní<, tedy státním úřadem.

Jindy, jako v oficielní odpovědi vlády na interpelaci senátorů dr Herzigové a soudruhů ze dne 24. ledna 1925 (tisk č. 2111/1) prohlašují se pošta a železnice za >státní podniky<, aby se ospravedlnily ryze české nápisy na poště a na dráze v Olomouci, ježto u státních podniků nelze užíti § 2 jazykového zákona. Mělo by vlády, která chce býti brána vážně, býti nedůstojno, užívati takovýchto kejklířských kousků tím, že podle potřeby prohlašuje poštu a železnici jednou za státní úřady, podruhé za státní podniky. Bezpodmínečně jisto jest v každém případě to, že pošta dle odpovědi vlády ze dne 24. ledna 1925 dle vlastního názoru vlády chce býti >podnikem<. Kdyby v tomto státě vládly logika a rozum, pak byla by musela vláda na základě tohoto označení pošty a železnice jakožto obchodních podniků bezpodmínečně dojíti k jedině správnému důsledku, že přiměřeně k potřebám obecenstva musely by na poštovních a železničních budovách v Olomouci býti umístěny také německé nápisy.

Neboť co jest první a nejvyšší úlohou každého podniku? Patrně to, že vyhověti má nejširší měrou potřebám obecenstva, jež ho používá, a že přesně a dopodrobna plní obzvláště závazky, které na sebe vzal smlouvou, uzavřenou s druhou smluvní stranou, t. j. že pošta na základě zapraveného, nikoli nepatrného poštovného zaručí pokud možno rychlou, bezpečnou a nerušenou poštovní dopravu. V tom spatřuje také skutečně ve všech kulturních zemích každá poštovní správa, dbalá trochu stavovské cti, svoji svrchovanou povinnost. Proto jest zmíněný výnos české poštovní správy v rozporu co nejpříkřejším s její první a svrchovanou povinností. Anebo, chce-li ministerstvo pošt trvati na svém výnosu, pak bylo by nejdříve jeho povinnosti, aby všechny nové názvy míst, ulic a náměstí ve všech poštovních úřadech československé republiky k všeobecné vědomosti obecenstva vyvěsilo. Anebo chce-li ministerstvo pošt uskutečniti svoji absurdní hrozbu, že v dohledné době mají býti z dopravy vyloučeny také poštovní zásilky z ciziny s adresami, které se československé poštovní správě nelíbí, pak měly by se důsledně všechny pozměněné názvy míst, ulic a náměstí vyhlásiti ve všech poštovních úřadech zeměkoule.

Zjevněji nemůže celý výnos ministerstva pošt býti uveden ad absurdum. Neboť odkud mají miliony odesílatelů poštovních zásilek ať v tomto státě a ještě více mimo tento stát znáti nové názvy? Netřeba dalších slov, že každý rozumný člověk bez dalšího dojde k přesvědčení, jak velice jest uvedeným ministerským výnosem veškerá poštovní doprava co nejcitelněji poškozována.

Podepsaní vznáší tudíž k vládě energický dotaz, je-li ochotna co nejdříve odvolati neudržitelný výnos, jenž musí poškoditi miliony státních občanů?

V Praze, dne 26. května 1925.

K. Friedrich, Hartl, Meissner, Franke, Jesser, A. Lippert, Hübner, Jelinek, Vetter-Lille.

Zeitungsnachrichten zufolge, (Siehe Prager Tagblatt Nr. 93 vom 21. April l. J.) hat das Postministerium folgenden Erlass herausgegeben:

>Wiewohl die falschen Bezeichnungen der Strassen und öffentlichen Plätze im Sinne des § 7 des Ges. vom 14. April 1920 über die Bezeichnungen der Städte, Plätze und Strassen von den Gemeinden fast überall beseitigt wurden, verwenden die Absender von Postsendungen weiterhin zur Bezeichnung der Strassen und Plätze die aufgehobenen früheen Benennungen nach Personen, die cine der čechischen Nation feindliche Gesinnung bewiesen haben, vor allem nach Angehörigen des ehemaligen Habsburger Herrscherhauses, verschiedener Monarchen, Staatsmänner, Heerführern u. ä. Die Postverwaltung als ein Teil der Staatsverwaltung hat ohne Zweifel die Pflicht darauf zu sehen, dass auch in ihrem Wirkungskreise die Gesetze befolgt werden und sie trägt daher den Postämtern auf, alle Postsendungen, die im Inlande aufgegeben und fürs Inland bestimmt wurden und auf denen zur Bezeichnung der Strassen die aufgehobenen Namen verwendet werden, vom Transport auszuschliessen. Auf Postsendungen aus dem Auslande bezieht sich vorläufig diese Massnahme nicht.<

Ist vorstehender Wortlaut richtig, dann beruft sich das Postministerium zur Rechtfertigung eines Erlasses, der den Schildbürgern alle Ehre gemacht hätte, darauf, dass die Postverwaltung ein Teil der Staatsverwaltung<, also ein staatliches Amt sei.

Ein anderesmal, so in der offiziellen Antwort der Regierung auf die Interpellation der Senatoren Dr. Herzig und Genossen vom 24. Jänner 1925 (Druck Nr. 2111/I) werden Post und Eisenbahn als >staatliche Unternehmen< erklärt, um die rein čechischen Aufschriften bei der Post und Bahn in Olmütz zu rechtfertigen, da bei staatlichen Unternehmungen der § 2 des Sprachengesetzes keine Anwendung zu finden habe. Es sollte einer Regierung, die ernst genommen werden will, unwürdig sein, sich solcher Taschenspielerkunststücke zu bedienen, indem sie je nach Bedarf das einemal Post und Eisenbahn für staatliche Amter, ein andermals für staatliche Unternehmungen erklärt. Jedenfalls steht unbedingt soviel fest, dass die Post gemäss der Antwort der Regierung vorn 24. Jänner 1925 nach der eigenen Meinung der Regierung ein >Unternehmen< sein will. Würde in diesem Staate Logik und Vernunft regieren, dann hätte die Regierung auf Grund dieser Charakterisierung von Post und Eisenbahn als geschäftliche Unternehmungen unbedingt zu der einzig richtigen Schlussfolgerung kommen müssen, dass entsprechend den Bedürfnissen des Publikums auf den Post- und Eisenbahngebäuden in Olmütz auch deutsche Anschriften angebracht werden müssten.

Denn was ist die erste und oberste Aufgabe jedes Unternehmens? Offenbar die, dass es den Bedürfnissen des es in Anspruch nehmenden Publikums in weitestem Masse entgegenzukommen hat, und dass es insbesondere die Verpflichtungen, welche es durch einen mit seinen Kompaziszenten eingegangenen Vertrag auf sich genommen, auch strikte und genau durchführt, d. h. dass die Post auf Grund des bezahlten nicht unbeträchtlichen Portos eine möglichst rasche, sichere und klaglose Postbeförderung gewährleistet. Darin erblickt auch tatsächlich in allen Kulturländern jede Postverwaltung, die etwas auf Standesehre hält, ihre oberste Pflicht. Deshalb steht der erwähnte Erlass der čechischen Postverwaltung mit ihrer crsten und obersten Verpflichtung im denkbar krassesten Widerspruch. Oder will das Postministerium auf dem Erlasse bestehen, dann wäre es vorher verpflichtet gewesen, sämtliche neue Orts, Strassen- und Platznamen an sämtlichen Postämtern der Čechoslovakischen Republik zur allgemeinen Kenntnisnahme des Publikums anzuschlagen. Oder will das Postministerium seine absurde Drohung wahr machen, dass in absehbarer Zeit auch Postsendungen aus dem Auslande mit Adressen, die der Čechoslovakischen Postverwaltung nicht zu Gesichte stehen, von der Beförderung ausgeschlossen werden sollen, dann wären folgerichtig alle die abgeänderten Orts, Strassen- und Platznamen in sämtlichen Postämtern des Erdkreises zu verlautbaren.

Augenscheinlicher kann der ganze Erlass des Postministeriums nicht ad absurdum geführt werden. Denn woher sollen denn die Millionen Absender von Postsachen sei es innerhalb dieses Staates noch mehr sei es ausserhalb desselben die neuen Namen kennen? Es bedarf keiner weiteren Worte, dass jeder Einsichtige ohne weiteres zur Überzeugung gelangen wird, wie sehr durch den angeführten ministeriellen Erlass der gesamte Postverkehr auf das empfindlichste geschädigt wird.

Die Unterzeichneten stellen deshalb an die Regierung die energische Anfrage ob sie geneigt ist, den unhaltbaren Erlass, der Millionen von Staatsbürgern schädigen muss, schleunigst zurückzuziehen?

Prag, am 26. Mai 1925.

K. Friedrich, Hartl, Meissner, Franke, Jesser, A. Lippert, Hübner, Jelinek, Vetter-Lilie.

Dle jasného znění §u 4 zákona ze dne 30. září 1924, č. 216 rozhoduje při stanovení hranice čistého jmění (25.000 Kč), které vlastník válečných půjček smí míti, aby nebyl vyloučen z výměny svých válečných půjček, >stav jmění, který byl vzat za základ pro vyměření dávky z majetku<.

Nebylo zajisté žádného poslance a žádného senátora, jenž by při tvoření tohoto zákona byl býval jiného názoru, než že uvedenému ustanovení zákona jest rozuměti tak, jak zní, že totiž pro hranici jmění jest směrodatnou částka jmění, která v platebním rozkaze o dávce z majetku výslovně jest označena jakožto >základ pro vyměřeni dávky z majetku<.

Finanční úřady však vydaly úřadům, které mají vystavovati na formuláři D-1 potvrzení o výši jmění, instrukci, dle které se do rubriky 1 tohoto formuláře D-1 nesmí zapisovati jmění uvedené v rubrice 1 platebního rozkazu na dávku z majetku (ze kterého přece dávka z majetku byla vyměřena), nýbrž že majetek dle udání čistý vypsati dlužno z rubriky 10 vyměřovacího listu - interního to, stranám vůbec nepřístupného úředního spisu. - Tato rubrika 10 obsahuje hrubé jmění bez odečtení zákonitě povolených srážek. A tak se nešťastným majitelům válečných půjček srážky, kdysi při dávce z majetku povolené, zase připočítávají k základu, uvedenému v platebním rozkaze na dávku z majetku, a připravují se takovýmto způsobem tisíce lidí o možnost výměny.

Znění uvedeného §u 4 projevuje jasně vůli zákonodárců.

Pan ministr se tudíž vybízí, aby co nejdříve odvolal instrukci, která obsahuje výklad zákona, odporující vůli zákonodárců, a aby nařídil, že dotyčné úřady, pověřené vyplňováním formuláře D-1, v bodě 1 tohoto formuláře jakožto v úvahu přicházející čistý majetek vykazovati mají základ pro vyměření dávky z majetku, zjevný z platebního rozkazu pro dávku z majetku.

V Praze, dne 26. května 1925.

dr Naegle, Hartl, Meissner, Jelinek, dr Herzigová, dr Mayr-Harting, Franke, Hübner, A. Lippert, Vetter-Lilie.

Nach dem klaren Wortlaute des § 4 Ges. v. 30. IX. 1924, Nr. 216 entscheidet bei Bestimmung der Grenze des Reinvermögens (25.000Kč), welches ein Kriegsanleihebesitzer haben darf, um nicht vom Umtausche seiner Kriegsanleihe ausgeschlossen zu sein, >der Stand des Vermögens welches als Grundlage für die Bemessung der Vermögensabgabe angenommen wurde<.

Es gab gewiss keinen Abgeordneten und keinen Senator, der bei Schaffung dieses Gesetzes einer anderen Anschauung gewesen wäre, als dass die zitierte Bestimmung des Gesetzes so aufzufassen ist, wie sie lautet, dass nämlich für die Vermögensgrenze diejenige Vermögenssumme massgebend ist, welche im Vermögensabgabezahlungsauftrage aus-drücklich als >Grundlage für die Bemessung der Vermögensabgabe< bezeichnet ist.

Die Finanzbehörden haben aber an die Ämter, welche die Bestätigungen über die Höhe des Vermögens auf dem Formulars D 1 zu erteilen haben, eine Instruktion hinausgegeben, nach welcher in der Rubrik I dieses Formulares D 1 nicht das in der Rubrik 1 des Vermögensabgabezahlungsauftrages angeführte Vermögen (von welchem doch die Vermögensabgabe bemessen wurde) - eingesetzt werden darf - sondern dass das angeblich reine Vermögen aus der Rubrik 10 des Bemessungsbogens - eines internen, den Parteien gar nicht zugänglichen Amtsstückes - zu entnehmen ist. Diese Rubrik 10 enthält das Bruttovermögen ohne Abrechnung der gesetzlich bewilligten Abzüge. Und so werden den unglückseligen Kriegsanleihebesitzern die seinerzeit bei der Vermögensabgabe bewilligten Abzüge wieder zu der im Vermögensabgabezahlungsauftrage angeführten Grundlage zugeschlagen und auf diese Weise sicherlich wieder Tausende von Personen um die Umtauschmöglichkeit gebracht.

Der Wortlaut des zitierten § 4 bringt klar den Willen der Gesetzgeber zum Ausdruck.

Der Herr Minister wird daher aufgefordert, die Instruktion welche eine dem Willen der Gesetzgeber widersprechende Auslegung des Gesetzes enthält, dringendst zu wiederrufen und anzuordnen, dass die bezüglichen mit der Ausfüllung des Formulares D 1 betrauten Ämter unter Punkt 1 dieses Formulares die aus dem Zahlungsauftrage für die Vermögensabgabe ersichtliche Grundlage für die Bemessung der Vermögensabgabe als das in Frage kommende Reinvermögen auszuweisen haben.

Prag, am 26. Mai 1925.

Dr. Naegle, Hartl, Meissner, Jelinek, Dr. E. M. Herzig, Dr. Mayr-Harting, Franke, Hübner, A. Lippert, Vetter-Lilie.

Tisk 2191/2.

na ministry vnitra a spravedlnosti

Uvedené číslo časopisu >Deutscher Landbote< zabaveno bylo pro článek uveřejněný v rubrice >Zprávy z Karlových Var< pod nápisem >Pod falešnou vlajkou<, jenž zní:

>V Karlových Varech založilo několik vynikajících zástupců české menšiny s dr Milanem Mixou jakožto předsedou v čele, spořitelní a záložní spolek, zaps. spol. s r. o. a dalo tomuto ústavu jméno >Karlovarská záložna<, zaps. spol. s r. o.<. Na této skutečnosti nebylo by zajisté ničeho vytýkati, poněvadž my Němci přirozeně jsme toho daleci, abychom české menšině snad nepřáli vlastní peněžní ústav. Chceme zde jen konstatovati, že i funkcionáři známého počešťovacího spolku >Jednota Severočeská< užívají německého jazyka, jinak tolik nenáviděného, jde-li o to, aby zneužito bylo Němců pro jejich šovinistické účele. Děje se to tímto způsobem: ryze český ústav, který protokolován jest česky, německy, francouzsky a anglicky a který se tam nazývá >Karlovarská záložna<, pracuje v Karlových Varech a v širším okolí hlavně s jednojazyčně německými, tiskopisy, razítky a dokonce podpisy. Zdá se, že se zde chce zavésti prodejem losů na splátky. Kupci losů dostávají jednojazyčně německy psané listiny o prodeji, na nichž ani slovem není zmínky o tom, že Karlsbader Vorschusskassa<, a s touto okolností asi >Karlovarská záložna< počítá. Jisto jest, že zástupcové nepoučí kupce losů, poněvadž by jinak kupci losů nechtěli vyřizovati placení splátek u >Okresní hospodářské záložny<. >Karlovarská záložna< nalézá se dosud v kanceláři krajského sekretariátu >Jednoty Severočeské<, ve vojenských lázních a přestěhuje prý se do obchodní místnosti téže budovy v průčelním traktu. Velice by se doporučovalo, kdyby všechny politické a hospodářské organisace své členy přiměřeně upozornily a poučily, neboť jen nejhloupější telata volí sama svoje řezníky. Svůj k svému!<

Jest naprosto nepochopitelno, jak mohli vládní orgánové v Karlových Varech zabaviti takovouto zprávu, která v jiných listech bez závady byla uveřejněna; zpráva obsahuje zjištěnou skutečnost, jest psána způsobem, že by nemohla ohroziti anebo poškoditi některý peněžní ústav, poučuje naopak o tom, v čí rukách a v čí správě se nalézá jmenovaný ústav, takže zabavení nikterak se nejeví odůvodněným.

Podepsaní táží se tudíž, zdali páni ministři jsou ochotni poučiti své orgány v Karlových Varech v tom směru, aby budoucně k takovýmto konfiskacím nedošlo, poněvadž v případě shora naznačeném porušení zákona v žádném směru nenastalo.

V Praze, dne 2. dubna 1925.

Zuleger, Luksch, Knesch, A. Lippert, Fahrner, Jelinek, dr Naegle, Oberleithner, Ficza, Rískó, Hartl.

Die hier genannte Nummer des >Deutschen Landboten< verfiel wegen eines Artikels über >Karlsbader Nachrichten<, >Unter falscher Flagge< der Beschlagnahme, welcher lautet:

: Unter falscher Flagge. In Karlsbad haben einige hervorragende Vertreter der tschechischen Minderheit, mit Dr. Milan Mixa als Präsidenten an der Spitze, eine Spar- und Vorschusskassn reg. Gen. m. b. H. gegründet und diesem Institut den Namen >Karlsbader Vorschusskassa, reg. Gen. m. b. H.< gegeben. In dieser Tatsache wäre gewiss nichts auszusetzen, da es uns Deutschen natürlich fernliegt, der tschechischen Minderheit ein eigenes Geldinstitut etwn nicht zu gönnen. Wir wollen hier lediglich registrieren, dass selbst Funktionäre des bekannten Tschechisierungsvereines >Jednota severoceska< sich der sonst so gehassten deutschen Sprache bedienen, wenn es gilt, Deutsche für ihre chauvinistischen Zwecke zu missbrauchen. Es geschieht dies auf folgende Art: Die rein tschechische Anstalt, welche tschechisch, deutsch, französisch und englisch protokolliert ist und sich dort >Karlovarska zalozna< nennt, arbeitet in Karlsbad und weiterer Umgebung hauptsächlich mit einsprachig deutschen Drucksorten, Stampiglien und sogar Unterschriften. Sie scheint sich hier durch das Los-Ratengeschäft einführen zu wollen. Die Loskäufer erhalten einsprachig deutsch geschriebene Verkaufsurkunden, auf welchen mit keinem Worte erwähnt ist, dass die >Karlsbader Vorschusskassa< ein rein tschechisches Institut sei. Sogar die beiden Unterschriften Dr. Vinzenz Janatka, Dir. und Eduard Nacovsky führen deutsche Vornahmen. Es sind uns einige Fälle bekannt, wo Leute vom Lande und aus Städten in der Umgebung Karlsbads solche Losgeschäfte in der Meinung tätigten, dass es sich um die >Landwirtschaftliche Bezirksvorschusskassa in Karlsbad<, welche im Volksmund ebenfalls >Karlsbader Vorschusskassa< genannt wird, handle und mit diesem Umstande scheint die >Karlovarske zalozne< zu rechnen. Sicher ist, dass die Vertreter die Loskäufer nicht aufklären, da sonst nicht Loskäufer Ratenzahlungen bei der >Landwirtschaftl. Bez.-Vorschusskassa< würden erlegen wollen. Die >Karlovarska zalozna< befindet sich derzeit noch in dem Büro des Kreissekretariates der >Jednota serveroceska< im Militärbadehaus und wird angeblich in ein Geschäftslokal desselben Gebäudes im Fronttrakt übersiedeln. Es wäre sehr angebracht, wenn alle politischen und wirtschaftlichen Organisationen ihre Mitglieder entsprechend aufmerksam machen und aufklären würden, denn nur die allerdümmsten Kälber wählen ihre Metzger selber. Jeder zu den Seinen!

Es ist vollkommen unbegreiflich, wieso die Regierungsorgane in Karlsbad einen solchen Bericht konfiszieren konnten, der in anderen Blättern unbeanständet veröffentlicht wurde; der Bericht enthält eine feststehende Tatsache, ist in der Art und Weise gehalten, dass er irgend eine Geldanstalt nicht gefährden oder benachteiligen könnte, klärt vielmehr darüber auf, in wessen Händen und in welcher Verwaltung sich die bezeichnete Anstalt befindet, daher die. Beschlagnahme in keiner Weise gerechtfertigt erscheint.

Die Gefertigten fragen deshalb an, ob die Herren Minister geneigt sind, ihre Organe in Karlsbad dahingehend zu belehren, dass derartige Konfiskationen in Hinkunft zu unterbleiben haben, da in dem oben angedeuteten Falle eine Verletzung des Gesetzes in keiner Weise stattgefunden hat.

Prag, am 2. April 1925.

Zuleger, Luksch, Knesch, A. Lippert, Fahrner, Jelinek, Dr. Naegle, Oberleithner, Ficza, Rískó, Hartl.

Tisk 2191/3.

Při povyšování do vyšších hodnostních tříd opomenut byl veliký počet profesorů na německých středních školách. Pátráním po příčinách vyšlo najevo, že ve většině případů praeterováni byli pro politickou nespolehlivost. Tato uváděna byla v souvislost jednak s činností německých profesorů v jistých spolcích, jako jsou >Deutscher Kulturverband<, >Bund der Deutschen in Böhmen<, tělocvičné spolky atd., jednak byla ve zlé znamenána jejich činnost v politických stranách.

Takovéto poručníkování státních občanů jest neslýchané v republice, která se s oblibou zove demokratickou, i odporuje zákonům. Jednání vládních orgánů samo jest v nejpříkřejším rozporu s nejjednoduššími požadavky spravedlnosti.

Politická činnost jest nejen právem, nýbrž vzhledem k platnému volebnímu řádu také povinnosti každého státního občana. Plniti tuto povinnost jest možno jen v rámci některé politické strany. Není zákona, jenž by zakazoval příslušnost k některé straně politické anebo činnost v ní, děje-li se jen tato činnost v rámci platných zákonů.

Spolky, o které jde, jsou povoleny dle spolkového zákona a sledují hospodářské a kulturní cíle. Není žádných zákonných ustanovení, dle kterých by bylo možno zabraňovati státnímu občanu, aby byl příslušníkem takového nepolitického spolku, a na základě kterých by bylo možno státního občana pro jeho činnost v takových spolcích označovati jako politicky nespolehlivého. Vládě jest zajisté známo, že se ministerstvo národní obrany zabývá myšlenkou svěřiti tělesnou výchovu tělocvičným spolkům, aby bylo možno zkrátiti dobu vojenské presenční služby. Vzhledem k tomuto úmyslu musí působiti podivným dojmem, vykládá-li se ve zlé obzvláště činnost v tělocvičných spolcích.

Způsob, jakým byla zjišťována politická nespolehlivost, jest hodna policejního státu. Pomůcku pro praeterování německých středoškolských učitelů poskytovaly zprávy špehounů. Jest samo sebou dosti smutné, je-li nutno používati služeb lidí, kteří, nehledě k jejich minulosti, již pro své povolání pozbyli jakéhokoli nároku na úctu lidské společnosti. Domnívá-li se však někdo, že nelze se obejíti bez jejich služeb, pak třeba jejich zprávy přijímati s tím větší opatrností. Ale zprávám pánů špehounů uvěřeno bylo beze všeho, žádný úřad nepovažoval za hodno námahy, přezkoumati zprávy špehounů. Vláda a její orgány necítily se povinny poskytnouti podezřívaným osobám příležitost se zodpovídati, což se i těžkým zločincům před jejich odsouzením přiznává. Vládě a jejím orgánům jest asi neznámo, že tajná kvalifikace dávno jest odstraněna. Není přípustno tvrditi politickou nespolehlivost bez nastoupení důkazu pravdy o tom.

Podepsaní táží se tudíž vlády:

1. Jest jí známo, že na základě zpráv špehounů veliký počet německých středoškolských učitelů nebyl pro politickou nespolehlivost povýšen do vyšších hodnostních tříd?

2. Zamýšlí vláda podezřívaným osobám v řádném řízení poskytnouti příležitost, aby se ospravedlnily? Zamýšlí vláda toto řízení zavésti ihned a provésti ihned dodatečně povýšení osob bez viny praeterovaných?

3. Co konečně zamýšlí vláda podniknouti, aby špehování státních občanů bylo znemožněno a aby povyšování německých středoškolských učitelů do vyšších hodnostních tříd učiněno bylo závislým výhradně na tom, jak se chovají ve službě?

V Praze, dne 26. května 1925.

K. Friedrich, Meissner, Franke, dr E. M. Herzigová, Hübner, Jelinek, Vetter-Lilie, Jesser, Hartl, A. Lippert.