Bei den Beförderungen in höhere Rangsklassen wurde eine grosse Zahl von Professoren an deutschen Mittelschulen übergangen. Erkundigungen nach den Gründen haben ergeben, dass in den meisten Fällen die Präterierung wegen politischer Unzuverlässlichkeit erfolgte. Diese wurde zum Teile mit der Tätigkeit der deutschen Professoren in gewissen Vereinen, wie dem Deutschen Kulturverbande, dem Bunde der Deutschen in Böhmen, den Turnvereinen usw. in Zusammenhang gebracht, zum Teile wurde deren Tätigkeit in politischen Parteien übel vermerkt.

Eine solche Bevormundung von Staatsbürgern ist in einer sich mit Vorliebe demokratisch nennenden Republik unerhört und widerspricht den Gesetzen. Das Vorgehen der Regierungsorgane selbst steht im schärfsten Gegensatze zu den einfachsten Forderungen der Gerechtigkeit.

Die politische Betätigung ist nicht nur das Recht, sondern angesichts der bestehenden Wahlordnung auch die Pflicht eines jeden Staatsbürgers. Deren Erfüllung ist nur im Rahmen einer politischem Partei möglich. Es gibt kein Gesetz, welches die Zugehörigkeit zu einer oder die Tätigkeit in einer politischen Partei verbietet, wenn diese Betätigung nur im Rahmen der bestehenden Gesetze erfolgt.

Die Vereine, um die es sich handelt, sind nach dem Vereinsgesetze bewilligt und verfolgen wirtschafliche und kulturelle Ziele. Es gibt keine gesetzlichen Bestimmungen, auf die hin cinem Staatsbürger die Zugehörigkeit zu einem solchen unpolitischen Vereine verwehrt, auf die hin ein Staatsbürger wegen seiner Tätigkeit in solchen Vereinen als politisch unzuverlässig hingestelt werden könnte. Der Regierung ist wohl bekannt, dass sich das Ministerium für nationale Verteidigung mit dem Gedanken trägt, die körperliche Erziehung den Turnvereinen anzuvertrauen, um die Dauer der militärischen Präsenzdienstzeit herabsetzen zu können. Angesichts dieser Absicht muss es sonderbar anmuten, wenn besonders die Tätigkeit in Turnvereinen angekreidet wird.

Die Art, wie die politische Unzuverlässigkeit festgestellt wurde, ist eines Polizeistaates würdig. Die Handhabe für die Präterierung deutscher Mittelschullehrer boten die Berichte von Spitzeln. Es ist an und für sich traurig genug, sich der Dienste von Leuten bedienen zu müssen, welche, abgesehen von ihrer Vergangenheit, schon wegen ihres Berufes jeglichen Anspruch auf Achtung der menschlichen Gesellschaft verwirkt haben. Wenn man aber ihrer Dienste nicht entraten zu können glaubt, so sind ihre Nachrichten mit umso grösserer Vorsicht aufzunehmen. Die Berichte der Herren Spitzel wurden aber ohne weiteres geglaubt, keine Behörde hat es der Mühe wert gefunden, die Berichte der Spitzel zu überprüfen. Die Regierung und deren Organe haben sich nicht bemüssigt gefühlt, den Verdächtigten Gelegenheit zur Verantwortung zu geben, was auch den Schwerverbrechern vor ihrer Aburteilung zugebill igt wird. Der Regierung und ihren Organen ist wohl unbekannt, dass die geheime Qualifikation seit Langem abgeschafft ist. Es geht nicht an, politische Unzuverlässigkeit zu behaupten, ohne dafür den Wahrheitsbeweis angetreten zu haben.

Die Unterzeichneten fragen daher die Regierung:

1. Ist ihr bekannt, dass auf Grund der Berichte von Spitzeln eine grosse Zahl von deutschen

Mittelschullehrern wegen politischer Unzuverlässigkeit nicht in höhere Rangsklassen befördert wurde?

2. Gedenkt die Regierung den Verdächtigten durch ein ordentliches Verfahren Gelegenheit zur Rechtfertigung zu geben? Gedenkt die Regierung dieses Verfahren sofort einzuleiten, und die Beförderung der schuldlos Präterierten sofort nachträglich durchzuführen?

3. Was gedenkt die Regirung schliesslich zu unternehmen, um das Bespitzeln von Staatsbürgern unmöglich zu machen und die Beförderung der deutschen Mittelschullehrer in höhere Rangsklassen ausschliesslich von deren dienstlichen Verhalten abhängig zu machen?

Prag, am 26. Mai 1925.

K. Friedrich, Meissner, Franke, Dr. E. M. Herzig, Hübner, Jelinek, Vetter-Lilie, Jesser, Hartl, A. Lippert.

Tisk 2191 / 4.

Tato nákupna byla zásobovací jednotkou pro úřednické konsumy středostavovské a pro konsumy poštovních zaměstnanců, hlavně pro >Poštovní nákupnu<, jež z ní také vznikla.

Nákupna úřednických družstev likvidovala jak známo dne 15. prosince 1923, zanechavši buď za sebe nebo za konsumy, které od ní zboží, státem obhospodařované, odebíraly, níže uvedené položky nezaplacené, jež dluhuje ministerstvu pro zásobování lidu, resp. státnímu obilnímu ústavu v Praze v likvidaci........

a naproti tomu dluhuje za konsumy:

Státní obilní ústav nemohl reklamaci tuto přijati, poněvadž byla podána pozdě, neboť při bramborách a mouce měla býti učiněna po obdržení a ne za tři roky, kdy jest již obilní ústav v likvidaci. N tu ministerstvo pro zásobování lidu odepsalo ihned Nákupně poštovních zřízenců, resp. Nákupně úřednických družstev za poštovní zřízence celý, výše uvedený obnos, t. j. Kč 183.621.14.

Podotknouti dlužno, že Poštovní nákupna mohla zaplatiti tuto částku, když staví paláce, i za ony konsumy, neboť je téměř všechny převzala.

Toto družstvo dluhuje Nákupně úřednických družstev v Praze II. za mouku, brambory a rýži Kč 21.641.10 a jelikož likvidovalo, ministerstvo pro zásobování lidu obnos ten odepsalo.

Dále dluhují Nákupně úřednických družstev tyto konsumy níže uvedené obnosy:

připočtou-li se shora uvedené obnosy Kč 183.621,14 a Kč 21.641,10, činí Kč 701.778,76.

Státní obilní ústav stále upomínal Nákupnu úřednických družstev o zaplacení jmenovaného obnosu a korporace tato když vstoupila do likvidace platiti přestala, vymlouvajíc se, že buď bylo malé rozpětí, nebo na manka při zboží a zejména, že konsumy ony likvidovaly a že od nich ničeho nedostala. Nejprve se vedla jednání o zaplacení a pak politickým vlivem ministerstvo pro zásobování lidu nařídilo likvidačnímu výboru Státního obilního ústavu za odpis celého obnosu dlužného, Kč 701.778,76.

Poněvadž tyto případy, že vláda odepisuje konsumům a družstvům dlužné horentní obnosy za dlužné pohledávky jsou velice zarážející v době, kdy oproti živnostnictvu a obchodnictvu berní správy postupují s krajní bezohledností, vymáhajíce i sebe nepatrnější částky na daňové nedoplatky, byť i za cenu existenční zkázy poplatníkovy, táží se podepsaní:

1. Chce vláda republiky československé učiniti opatření, aby výše uvedené obnosy byly vráceny?

2. Chce vláda naříditi berním správám, by zjištěné přehmaty při předpisování a vymáhání daní živnostníkům a obchodníkům byly ihned odčiněny?

V Praze, dne 1. července 1925.

inž. Klimko, J. Dúrčanský, dr Ján Kovalik, Theodor Walló, dr J. Mudroň, Barinka, Hübner, Luksch, Franke.

Tisk 2191/5.

Dle věrohodných zpráv ministerstvo železnic zapůjčilo všem železničním konsumům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku cca Kč 15,000.000 k rozdělení na základě přihlášek dle jednotlivých ředitelství státních drah, kteréž rozdělení se stalo takto:

Účel těchto půjček byl čistě na proplacení zboží jak státnímu obilnímu ústavu tak tukové centrále a měly býti peníze tyto postupně vráceny. Dosud se tak nestalo.

Kromě toho byl na podobnou půjčku železničním konsumům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi určen obnos Kč 5,000.000,-, což s hořejšími Kč 15,000.000,- činí celkem

Kč 20,000.000,-.

Konsumy a družstva železničních zřízenců požívají mimořádné úlevy v dopravních tarifech pro své zboží. Při svých obrovských obratech finančních platí daně mizivě nepatrné. Z uvedených obnosů neplyne státní pokladně žádných úroků, neboť vláda tyto odepisuje a jest v našich poměrech možno, že již byl odepsán i půjčený kapitál.

Podepsaní se táží:

1. Jest vláda ochotna stejnou blahovůli věnovati i nadměrně a nespravedlivě zdaněnému živnostnictvu a obchodnictvu?

2. Chce vláda oněm živnostníkům a obchodníkům, kterým hrozí existenční zkáza na základě výměru obrovských daní, přesahujících jich vlastní majetek, projeviti stejnou ochotu, jakou prokazuje konsumům a družstvům?

V Praze, dne 1. července 1925.

Hübner, Luksch, Barinka, Theodor Walló, inž. Klimko, J. Dúrčanský, dr J. Mudroň, dr J. Kovalik, Franke.

Tisk 2191/6.

Dle sdělení časopisu >Berliner Lokalanzeiger< usnesla se Rada Svazu Národů ve svém červnovém zasedání, že z rozhodování o žalobách národních menšin, mají býti vyloučeny státy, které na národních menšinách mají zájem a jsou sousedy států, z nichž národní menšiny podaly stížnosti. Naproti tomu nemá býti vyloučena mocnost, která spojeneckým svazkem úzce jest spjata se státem, jehož menšina žaluje.

Takovéto usnesení namířeno jest ve své tendenci příkře proti zájmům národních menšin a porušuje zásadu rovnosti stran v rozhodčím řízení, vylučujíc z rozhodování sice přátele, nikoli však odpůrce národních menšin. Bylo by tudíž některému národu přímo znemožněno ujmouti se s účinkem svých národních menšin, které žijí mimo stát. Poněvadž pan ministr věcí zahraničních zasedání Rady Svazu Národů se zúčastnil a spolupůsobil tudíž na tomto usnesení, pakli skutečně k němu došlo, táží se podepsaní:

1. Došlo při zasedání Rady Svazu Národů k takovémuto usnesení?

2. Je-li tomu tak, jak ospravedlní pan ministr věcí zahraničních takovéto usnesení?

V Praze, dne 1. července 1925.

A. Friedrich, J. Barth, H. Hladik, J. Reyzl, dr Wiechowski, Aug. Hecker, Link, Polach, Krepenhofer, Stark.

Nach einer Meldung des >Berliner Lokalanzeigers< hat der Völkerbundrat in seiner Junitagung den Beschluss gefasst, dass in Hinkunft von der Entscheidung über die Klagen der nationalen Minderheiten jere Staaten ausgeschlossen sein sollen, die an den nationalen Minderheiten interessiert und Nachbarn jener Staaten sind, aus denen nationale Minderheiten Beschwerden anhängig gemacht haben, Hingegen soll eine Macht, die mit jenem Staate, dessen Minderheit klagt, durch ein Bündnis eng verbunden ist, nicht ausgeschlossen sein.

Ein derartiger Beschluss richtet sich in seiner Tendenz schroff gegen die Interessen der nationalen Minderheiten und verletzt das Prinzip der Gleichheit der Parteien im schiedsrichterlichen Verfahren, indem er von der Entscheidung wohl die Freunde, nicht aber die Gegner der nationalen Minderheiten ausschliesst. Es würde dadurch einer Nation nahezu unmöglich gemacht werden, sich ihrer ausserhalb des Staates lebenden nationalen Minderheiten wirksam anzunehmen. Da der Herr Aussenminister an der Tagung des Völkerbundrates teilgenommen und somit an diesem Beschluss, wenn er tatsächlich gefasst wurde, mitgewirkt hat, fragen die Gefertigten:

1. Ist bei der Tagung des Völkerbundrates ein derartiger Beschluss gefasst worden?

2. Wenn dies der Fall ist, wie rechtfertigt der Herr Aussenminister einen solchen Beschluss?

Prag, den 1. Juli 1925.

A. Friedrich, J. Barth, H. Hladik, J. Reyzl, Dr. Wiechowski, Aug. Hecker, Link, Polach, Stark, Krepenhofer.

Tisk 2191/7.

Jest veškerému ministerstvu resp. jeho předsedovi panu ministerskému předsedovi známo, jakým způsobem se nařízení veškerého ministerstva ze dne 27. července 1920 o osobním přídavku pro státní úředníky a státní učitele na Slovensku působící, nazvaném >slovenskou výhodou<, provádí zejména v oboru ministerstva školství a národní osvěty resp. v referátě tohoto ministerstva v Bratislavě od doby, kdy nastoupil svůj úřad zemský školní inspektor Jiří Nerad, (září 1922), pokud jde o středoškolské profesory, kteří jeho referátu podléhají?

Znamená to jednati v duchu tohoto nařízení, jestliže se tento přídavek, který patrně jen vzhledem na drahé životní poměry, obzvláště však na abnormálně vysoké bytové činže státním úředníkům a státním učitelům, na Slovensku působícím, tímto nařízením byl přiznán, neposkytuje profesorům na německých středních školách v Bratislavě a Levoči, kteří se nepřiznávají k české národnosti anebo jestliže, byl-li jim již od dřívějška přiznán, se jim alespoň postupně zkracuje, až ho, postoupivše do druhé platové stupnice 7. platové třídy, úplně pozbudou, a to s odvoláním na vyšlá prý, avšak co do obsahu přísně zatajovaná prováděcí nařízení ministerstva školství a národní osvěty, kteráž přiznání tohoto přídavku víží na předpoklad nedostatku uchazečů o některé místo nebo víceleté činnosti na Slovensku, anebo že služba na vyučovacím ústavu na Slovensku nastoupena byla před určitým datem (1. ledna 1923) anebo dokonce na předpoklad nabytí zvláštních zásluh, předpoklady to, z nichž dle potřeby se použije toho neb onoho, jde-li o to, aby německým profesorům tento přídavek nebyl přiznán aneb aby jim byl zkrácen, naproti čemuž u českých profesorů není žádnou pře- přídavek nebyl přiznán aneb jim byl zkrácen, navá-li se jednoho nebo více, ba dokonce všech předpokladů?

Jest veškerému ministerstvu známo, že bez jakéhokoli udání důvodů zamítnuty byly všechny písemné stížnosti, podané u ministerstva školství a národní osvěty proti takovémuto národnostně jednostrannému a stranickému provádění jeho nařízení ze dne 27. července 1920?

Jaké opatření zamýšlí veškeré ministerstvo provésti, aby takovéto nespravedlivé jednání, jež německé profesory na Slovensku hmotně co nejcitelněji poškozuje a které může v nich buditi pocit roztrpčení a zmenšiti radost z povolání, co nejdříve přestalo, a aby s nimi nebylo jednáno hůře nežli s jejich českými kolegy na Slovensku, poněvadž abnormální drahotou, která v těchto krajinách panuje, trpí neméně nežli tito jejich kolegové?

V Praze, dne 1. července 1923.

dr C. E. Schmidt, dr Mayr-Harting, Jelinek, Knesch, Vetter-Lilie, K. Friedrich, Hartl, dr Herzigová, Spies, dr Spiegel, A. Lippert, Luksch, Franke, Hübner.