Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Předseda (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Neurath. Dávám mu slovo. (Potlesk komunistických poslanců.)

Posl. Neurath (německy): Vládní prohlášení nezanechává v nás žádných pochybností a pan posl. dr Kramář to nyní zdůraznil, že v tomto státě má se pokračovati v politice utlačování a utiskování národností, v národnostním štvaní, jedním slovem v politice národnostního šosáctví podle starého rakouského vzoru. Této politice nemá potřebí německé měšťáctvo v zásadě ničeho vytknouti. Německé banky, němečtí továrníci pokládají za velmi prospěšné pro své hospodářské zájmy, aby došlo k národnostnímu vyrovnání, to jest, k úplnému dorozumění s československým měšťáctvem vládnoucím v tomto státě. Němečtí měšťáci nebojí se československé koaliční vlády ani československých koaličních stran, němečtí měšťáci bojí se především organisované moci československé třídy dělnické. A právě v tomto bodu stýkají se zájmy vládnoucích československých měšťáků se zájmy měšťáků národnostních menšin. (Souhlas komunistických poslanců.) Vedle hospodářských pohnutek je to hlavně strach před revolučním vývojem, strach před rozmachem komunistické strany, pro který se měšťákům národnostních menšin i vládnoucím měšťákům zdá býti radno, aby národnostní vyrovnání bylo rychle provedeno. První slibný krok na této cestě udělaly již německé měšťácké strany, ač nejprve poslaly jen svaz zemědělců. Divadlo, které nám zde předvedl při volbě místopředsedy této sněmovny svaz zemědělců, ukazuje, že německé měšťácké strany, a především svaz zemědělců, nemají zájmu pro boj o sebeurčovací právo národností. Bojem o právo sebeurčení stojí a padá možnost obrany hmotných a hospodářských zájmů pracujícího lidu národnostních menšin v tomto státě. Kdo zrazuje boj o sebeurčovací právo národností, zrazuje zájmy pracujícího lidu národnostních menšin v Československu. (Souhlas komunistických poslanců.) Pan Švehla má, jak jsme mohli za posledních dnů viděti, značné obtíže s československou oposicí. Tím, že nyní vyhovuje nátlaku nejprve německých zemědělců, povoluje nátlaku německých měšťáckých stran, používá nedůstojné podlízavosti svazu zemědělců, doufá potlačiti slovenskou oposici, aby konečně zapřáhl obě skupiny k vozu československé koaliční vlády. Svaz zemědělců ukázal nám se zřetelností, jíž nemůže býti větší, co to je aktivismus. Aktivismus, to je plazení se po břiše před oněmi československými stranami, které v tomto státě vykonávají politickou moc. Aktivismus je nejnedůstojnější vnucování se koaliční vládě československé. Aktivismus, to je ona organisovaná německá politická moc, jež působí proti boji o sebeurčení. Aktivismus není nic jiného než nestoudná zrada materielních a politických zájmů pracujícího lidu národnostních menšin v tomto státě. (Potlesk na levici.)

Pokud jde o chování ostatních německých měšťáckých stran, tu nemůže se nikdo klamati. K aktivismu, který jsme tím charakterisovali, hlásí se, jak známo, téměř všechny německé měšťácké strany. Jednotný parlamentární svaz, o který usiluje přece nejen svaz zemědělců, je, jak známo, blízký uskutečnění. Pokud jde o německou stranu národní, ví se, že jediná překážka na cestě k aktivismu, pan Lodgman, se sám odklidil. Všechny překážky padly a všem německo-měšťáckým stranám se uvolnila cesta k aktivismu. A pokud jde zvláště o německo-národní stranu, jež zde dělá ještě trochu oposici, jsou důvody této oposice neobyčejně průhledné. Národní socialisté vidí zcela zřejmě, že tu svaz zemědělců a všechny německo-měšťácké strany provádějí parlamentní kupčení, že se vyjednává podle zásad koňských handlířů, a bojí se, že při tom přijdou zkrátka. To je ten jediný důvod, jenž je vede k tomu, že jednají teď tak, jako by je něco politického dělilo od ostatních německých měšťáckých stran. Pan Švehla nemusí býti k německým měšťáckým stranám, jež mu nadbíhají, tak štědrým. Dva tucty německých hlasů, jež mu byly k volbě předsedy Malypetra dány a zprostředkovány, platí funkcí místopředsedy, jež byla dána panu Spinovi. Svaz zemědělců půjde ovšem o krok dále, pokusí se, o co se pokusil již před tím, než byla zvolena tato sněmovna, aby německá jednotná fronta byla rozšířena až k německým sociálním demokratům. A není právě možno říci, že chování německých sociálních demokratů snad nemohlo svaz zemědělců potěšiti. (Řečník nahlíží do svých poznámek. - Posl. Schweichhart [německy]: Jen se dobře podívejte, zda to souhlasí!) I ano, hned se stane! Svaz zemědělců dělá veliké kroky na cestě k vládnímu žlabu. Ostatní německé měšťácké strany jdou polovičním krokem a posléze němečtí sociální demokraté dělají docela malé krůčky, když v senátě prováděli totéž kupčení při volbě místopředsedy jako zde svaz zemědělců. Řeč, kterou zde pronesl včera pan posl. Hillebrand, nám ukazuje, ač byla velmi ostře zahrocena proti českým stranám koaličním, že propast mezi německými a českými sociálními demokraty není tak příliš veliká, jak se myslí. Když včera za řeči pana posl. Hillebranda padl výkřik, reagovali naň němečtí sociální demokraté poznámkou, že přece není možno házeti české národní socialisty a české sociální demokraty do jednoho pytle. Ptám se: Čím liší se čeští národní socialisté od českých sociálních demokratů a co vytýkají v zásadě němečtí sociální demokraté českým sociálním demokratům? Politika, kterou provádí česká sociální demokracie v Československu, je táž politika, jakou provozuje sociální demokracie všude tam, kde je zúčastněna na vládě, a kterou bude provozovati německá sociální demokracie, jakmile bude míti účast na koaliční vládě v Československu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Pan posl. Hillebrand přednesl zde celou sbírku podivuhodných illusí o demokracii. Je morálně rozhorlen, že nynější vláda nedbá právě tak zásad demokracie jako dřívější vláda. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.) Diví se tomu, že nynější vláda nemá pražádné úcty před formální měšťáckou demokracií. Přehlíží prostou a jednoduchou skutečnost, že se tato demokracie neliší od žádné demokracie v měšťáckém státě, že československá demokracie má úkol, jako všude, býti jakousi kulisou, za kterou má býti poněkud skryta skutečnost, že v tomto státě ovládá malá, vše vykořisťující menšina ohromnou většinu pracujícího lidu. (Souhlas komunistických poslanců.) Pravda je, že boj proti této diktatuře může vésti jen proletariát v tomto státě jako celek, a právě v této příčině splnila německá sociální demokracie právě tak málo svou povinnost jako čeští sociální demokraté. (Různé výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) V tomto státě může vésti boj proti diktatuře jen celý revoluční proletariát. Kdežto pan posl. Hillebrand pronáší zde hodně oposiční řeči, liší se praktická skutečnost mimo tuto sněmovnu velmi příjemně od tohoto řezavého tónu oposice. Jeden příklad místo mnoha jiných: Když se před několika dny v Praze sešla konference důvěrníků koalovaných svazů hornických, aby zaujala stanovisko k drzému stanovisku uhlobaronů, bylo mezi jiným navrhováno, aby bojovná fronta hornického proletariátu byla rozšířena, aby ihned navázány byly nutné styky s ostatními těžařstvy, aby na základě společných porad byl mohutný boj hornického proletariátu podporován ostatním proletariátem Československa. Tento návrh byl společně odmítnut jak panem Pohlem, tak panem Brožíkem. Co to znamená? To znamená, že pan Pohl dělá politiku Brožíkovu a pan Brožík dělá politiku pana Švehly. To jest, že mimo parlament jsou tito pánové úplně za jedno ve chvíli, kdy je třeba, aby zájmy proletariátu v Československu byly zrazeny. (Odpor něm. soc. demokratických poslanců.) Komunistická parlamentní frakce (Hluk.) použije sama každé příležitosti, jež se jí naskytne, k boji v zájmu veškerých pracujících tříd v tomto státě (Hluk trvá.), dá se své strany dělnickým stranám této sněmovny častěji příležitost, aby podporovaly boj za zájmy dělnického lidu v tomto státě. Komunistická strana opírá se, vedouc boj proti československé vládě a proti její od základu zpátečnické politice, nejen o třídně uvědomělý proletariát národnostních menšin, ale též o sílu třídně uvědomělého proletariátu celého státu, především o sílu československých revolučních tříd dělnických. (Potlesk komunistických poslanců, odpor něm. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Slovo má nyní pan posl. Světlík.

Posl. Světlík: Slavná sněmovno! Vládní prohlášení, které jste včera slyšeli (Posl. dr Hanreich [německy]: Vždyť jste je neslyšeli, pouze viděli!) - a vlastně neslyšeli pro velikou bouři v celé oposici - obsahuje přece jenom mnoho věcí velmi významných pro celý stát, jež musíme všichni uvítati a jež zasluhují, abychom jim věnovali jakousi pozornost.

Co zvláště ve vládním prohlášení musíme pozdraviti, je to, že zdůrazňuje (Posl. dr Hanreich [německy]: Že ve věcech kultu zůstane vše při starém!) kontinuitu v politice vnitřní i vnější, že poukazuje na pevnou linii, kterou nastoupily vlády dřívější a po které musí jíti i vláda nová.

A, vážená sněmovno, skutečně v době dnešní demokracie není ničeho více potřebí nežli jakési pevnosti. Demokratické zřízení je zřízení ideální, ale toto demokratické zřízeni je mnohohlavé, je těžkopádné a proto se osvědčuje nejlépe v dobách klidu, v dobách míru, v dobách normálních poměrů, kdy je čas na dlouhé diskuse, kdy je čas na nekonečné debaty. Ale v dobách válek, v dobách sociálních bouří jsme viděli i v historických dobách dřívějších, že vždycky vlády demokratické bývaly nahrazovány diktaturami. A je-li dnešní doba poválečná dobou míru a normálních poměrů, o tom myslím, že jsme všichni jednoho názoru, a právě z těchto těžkých dob poválečných plyne to, že dnes ve století demokracie v západní Evropě, Italii, Španělsku a dokonce také ve Francii i v Německu mluví se o nutnosti zavedení diktatury.

Také československá demokracie měla jistě v popřevratové době postavení velmi těžké, a vládní prohlášení líčí velmi účinně tu svízelnou situaci československé demokracie za prvních 7 let po převratě. A kdo viděl události v této sněmovně za prvních schůzí, uzná, že tato tíha práce zůstane v československé demokracii zachována i nadále. Má-li se tedy udržeti, bude pevnosti, o které jsem se zmínil, jistě potřebí. A tu je litovati toho, že přestala existovati tak zvaná "pětka", která představovala pevnou organisaci v československé demokracii. (Výkřik: Přece se někomu po ní stýská!) Já myslím, že se nám bude všem stýskati po ní, která držela všechno pevně ve zlých chvílích ve své ruce a že především tuto ruku neodtahovala před odpovědností. Myslím, že nezbude časem, než aby tato dvanáctka a čtyřiadvacítka doplnila se buďto "pětkou" resp. "šestkou" státníků odhodlaných k činům v okamžicích, kdy všichni váhají a ztrácejí hlavu. Národ potřebuje především dobré vlády, nedá-li mu dobrou vládu demokracie, začnou za chvíli po diktatuře volati i sami demokraté. Nová "pětka" resp. "šestka" to bude musiti býti, která tu kontinuitu udrží a zachová pevnou ruku. Této pevné ruky a kontinuity je nám potřebí tím více, ježto samo vládní prohlášení mluví o veliké roztříštěnosti a vzpomíná, že v parlamentě máme 16 stran, a nevím, zda v této roztříštěnosti československý parlament nemá opravdu první místo na celém světě.

Jsou přece parlamenty, jako v anglosasských zemích, které nemají více než 2 nebo 3 strany. Mohl bych si při této příležitosti stěžovati na známou slovanskou nesvornost, ale kdo se podívá na řady německých poslanců, tož vidí, že tam ta roztříštěnost není o nic menší, než u nás.

Po převratě se mluvilo o potřebě, zjednodušiti naše politické poměry, a kreslilo se schema asi 4 československých stran. Ale všecky tyto naděje na zjednodušení našich politických poměrů selhaly a právě naopak všecko spělo k nové roztříštěnosti. Rozložily se i ty tábory, které po převratě z různých složek se shlukly, jak to vidíme na příklad na straně národně-demokratické. Nechci se zabývati pathologií našeho politického sektářství, chci se jen zmíniti o jedné věci, která se udává za příčinu roztříštěnosti našeho parlamentu, a to proto, že o ní mluví také vládní prohlášení. Běží tu o soustavu poměrného volebního řádu.

Není pochyby, že poměrný volební řád je nejspravedlivějším volebním systémem, umožňuje zastoupení každé složce národa a státu, každé složce národní nebo sociální. Ale žádná zásada se nesmí hnáti do krajnosti, nemá-li se státi anarchickou, tedy nesmí se hnáti do krajnosti ani zásada poměrnosti. Je na příklad tak přirozená zásada, jako je zásada 8hodinové doby pracovní. Ale kdybychom tuto zásadu 8hodinové pracovní doby hnali do krajnosti a chtěli ji uskutečniti všude a za každé příležitosti, na příklad v zemědělství, v době žní, pak by tato zásada sama sebe přivedla ad absurdum. A tak také nesmí se zásada poměrnosti hnáti až do krajnosti, nemáme-li býti přivedeni ad absurdum.

Slavná sněmovno! Jest jisto, že naše proporce je příliš radikální a že nezbude nic jiného, než provésti korekturu této poměrnosti a najíti volební řád, který by byl střední cestou mezi systémem většinovým a systémem proporčním a potom usnadňoval i sestavení vládní většiny v našem československém parlamentě.

Co se týče zásady proporce samé, byla vždycky požadavkem křesťanské demokracie. My za tímto systémem budeme státi vždy, ježto znemožňuje každou diktaturu a jest jasným důsledkem zásady solidarismu, který chce dáti každému, což jeho jest.

Přes velikou roztříštěnost československého tábora utvořila se přece v novém našem parlamentě opět československá pracovní většina. Jestliže vládní prohlášení praví, že celá naše dosavadní cesta ukazuje vzestupnou linii, pak je to jistě zásluhou dosavadních pracovních většin, které opravdu vykonaly, jak dále dí vládní prohlášení, veliké dílo výstavby našeho mladého státu.

Zavedením této československé vládní většiny stala se Československá republika oním ostrovem klidu a pokoje, jak o tom mluvily i zahraniční hlasy, a jistě že je to pravda, i když po případě náš parlament není právě obrazem tohoto ostrova pokoje ve střední Evropě. Proto my jsme od počátku stáli za koncepcí československé vládní většiny a nikdy jsme se od tohoto stanoviska neuchýlili, i když se mluvilo o většinách jiných. Jsme pro koncepci československé vládní většiny z toho důvodu, že by v době výstavby našeho státu jiná většina neměla a nemohla míti porozumění pro jeho potřeby. Československá republika nemůže býti Švýcarskem, nýbrž vždy jen národním státem, ježto by jinak pozbyla svého historického poslání. Československá republika vznikla úsilím československého národa o státní samostatnost a udrží se dále jen touto vůlí. Kdyby tato vůle byla nějak ochromena, znamenalo by to obnovení Rakouska ve formě ještě zhoršené. Jsme pro národní československý stát, ale přejeme každému jinému, aby se mu dostalo v Československé republice plné svobody k národnímu a kulturnímu rozvoji. Přáli bychom si, aby československé vládní většiny zúčastnily se všecky československé strany, které podle vládního prohlášení jsou oddány myšlence republiky.

Co se týká politiky zahraniční, tu se plně stavíme za úsilí našeho zahraničního ministerstva, které podle vládního prohlášení pracovalo a pracuje pro trvalý mír mezi státy a národy a pro mírumilovné soužití republiky s okolními státy. Práce pro trvalý mír mezi státy a národy je ovšem prací Sisyfovou. Zatím co v Locarnu sjednával se politický mír v západní a střední Evropě, bojovalo se v severní Africe, Malé Asii. Možná tedy, že Locarno nám zabezpečí mír na malém poloostrově západní a střední Evropy, ale ve východní Evropé, v Asii, v Africe nastává doba vážného vření a kvasu, o němž se jistě neví, jak počal a kam směřuje, ale proti Evropě zdá se býti namířen jistě. A tak Společnosti národů a jejímu úsilí otvírají se dalekosáhlé perspektivy. Těšíme se proto, že Československo účastní se ne na místě posledním úkolů, jež si dala Společnost národů, i když dosud autorita její není taková, aby na příklad i Turecko chtělo se jí podvoliti, a když také velké státy chtějí sice platnost jejího rozhodnutí pro státy malé, ne však pro sebe. Úsilí o trvalý mír mezi státy a národy bude křesťanská demokracie podporovati ze všech sil. My se žádným utopiím o brzkém světovém míru neoddáváme, ježto víme, že předpokladem světového míru je mír duší a hlav, že nejprve musí dojíti k míru sociálnímu a národnostnímu, k rozřešení třídních otázek a zápasů a k urovnání národnostních třenic a že války přestanou tehdy, až budou odstraněny jejich příčiny. K odstranění těchto příčin chceme právě tak spolupůsobiti, jako k urovnání aktuálních sporů, ať se vyskytnou kdekoliv. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Je potěšitelné, že toto mírové úsilí světové opíráme o snahy o mírumilovné soužití republiky s okolními státy, t. j. se svými středoevropskými sousedy. A že se nám podařilo najíti přátelství nejen s Polskem a Jugoslavií, slovanskými to státy pobratimskými, nýbrž i s Rumunskem, a že žijeme v sousedském míru i s Německem, to všechno je důkazem, že mírové naše snahy jsou poctivé a upřímné. Nutno uvítati, že Československo stojí takřka v čele práce o konsolidaci střední Evropy. Co se týče Německa, víme z tisíciletých dějin, že v dobách, kdy bylo slabé, byli jsme silnými a naopak. Přáli bychom si proto, aby dnešní dobrý poměr k Německu zůstal zachován i pro budoucnost, pro doby, že Německo bude po případě opět mocným činitelem světovým. Ježto dobré sousedství podporuje obchodní smlouvy, voláme po urychleném provedení obchodních smluv se všemi našimi sousedy.

Vládní prohlášení dotýká se také našeho poměru k Vatikánu a praví, že dosavadní vztahy byly diktovány zájmy státu. Je dobře, že se zdůrazňuje, že je to zájem státu, aby naše republika měla zastoupení v centru světové diplomacie. Je to tím potřebnější, když zastoupení u Vatikánu mají i státy, které mají jen menšiny katolického obyvatelstva. V náboženské sféře evropské nabývají dnes velikého významu unionistické snahy mezi křesťanskými církvemi. Světovou pověst mají naše unionistické kongresy velehradské. Prosíme, aby zahraniční úřad těmto snahám věnoval plnou pozornost.

Vládní prohlášení přechází od politiky zahraniční k politice vnitřní a ohlašuje reformu správního zřízení, zvláště pozoruhodně se dotýká župního zřízení a zemské autonomie. Pro nás, kteří jsme zůstali autonomisty i ve vzrušených dobách jednání o ústavní listině a kteří jsme podle svědectví největšího našeho současného historika dr Pekaře zachránili zemské hranice v historických zemích, když se jednalo právě o rozlohu žup, pro nás je zadostučiněním, že vládní prohlášení v této věci praví: "Stane se tak (aktivováním žup) s náležitým zřetelem k dosavadnímu vývoji veřejné správy v historických zemích." Myslíme, že se tomu má rozuměti tak, že zemské svazy žup budou novelisací župního zákona lépe vybaveny, než je tomu v dosavadním zákoně, a že zachovány budou dosavadní zemské samosprávné korporace, jako je zemská školní rada atd. Při této příležitosti musíme se veřejně domáhati toho, aby zemské výbory na Moravě a ve Slezsku a všecky ostatní samostatné korporace byly konečně obsazeny a reorganisovány podle nových politických poměrů.

Vybudování zemské samosprávy je důležité zvláště pro Slovensko. Není pochybnosti, že volání po autonomii Slovenska bude velmi uklidněno, když Slovensko dostane slovenský zemský výbor, slovenskou zemskou školní radu a ostatní samosprávné korporace, jaké mají Čechy, Morava, Slezsko. Co mají historické země, nechť má také Slovensko. Postup naší strany v této věci, kdyžtě my jsme od počátku byli stranou autonomistickou, je samozřejmý. Škoda, že slovenský klub v revolučním Národním shromáždění neuvědomil si důležitosti autonomie Slovenska. Tehdy by jistě prosadil pro Slovensko všecko, co by jen byl chtěl, a tak jsme mohli býti ušetřeni mnohého dnešního nedorozumění.

Co se týče Podkarpatské Rusi, praví vládní prohlášení, že zůstává směrodatnou ústavní listina. Podkarpatská Rus tedy svoji samosprávu v příhodné chvíli dostane rovněž. Jestliže dnes na Podkarpatské Rusi není klidu a dochází-li tam také v otázce náboženské k nepokojům, tu příčina toho není v obyvatelstvu domácím, nýbrž spory tyto vyvolávají emigranti. My bychom prosili, aby cizí podněcovači náboženských půtek byli konečně odkázáni do příslušných mezí. (Výborně!)

Vládní prohlášení zabývá se dále politikou národohospodářskou a slibuje stabilisaci měny, pro niž bude významným zřízení Cedulové banky a zhospodaření veřejné správy. Musí se šetřiti, musí býti provedena berní reforma, která má záležeti jednak v tom, že daně budou přizpůsobeny poplatní síle a hospodářské nosnosti obyvatelstva - doufejme, že tato opatrná a kulatá slova budou ve skutečnosti znamenati ne zvýšení, nýbrž snížení daní - jednak ve zjednodušení berního systému jak pro poplatníka, tak pro úřady. Vítáme, že vládní prohlášení oznamuje: "O berní reformě bude co nejdříve předložena osnova zákona." Bude to jen v zájmu vládní většiny, když se opravdu tak stane, ježto také vládní strany ve volební kampani berní reformu voličstvu slibovaly. A jest skutečně potřeba toho, aby československý občan zbaven byl tísnivého vědomí, že platí snad největší daně v Evropě a že neustále je zaměstnáván - zvláště se to týká živnostnictva a obchodnictva - nejrůznějšími daňovými dotazy a výkazy. Mnozí z nich proto, aby se vyhnuli nekonečnému dotazování, živnosti složili. Nuže, ať se provede berní reforma a zároveň ať se opravdu na všech stranách šetří. Ať se mimo jiné omezí také odiosní až počet ministerstev. A tu konstatuji, že jsme pro značnou restrikci počtu ministerstev, i když v tuto chvíli restrikce ministerstev se nepodařila.

Co se týče státních zaměstnanců, ohlašuje vládní prohlášení, že se provede, co bylo slíbeno. My si jenom přejeme, aby poměry státních zaměstnanců byly upraveny důkladně na základě reformy státní správy a systemisace míst, aby se státním zaměstnanectvem skutečně se jednalo podle zásady "méně státních zaměstnanců, ale lépe placených". Státní zaměstnanectvo ve své rozvážné části přeje si úpravy svých poměrů ne kvapné a ledabylé, nýbrž od základů a definitivní.

Národohospodářská politika je potřebna i z toho důvodu, abychom mohli provésti a udržeti naše sociální zákonodárství, které je opravdu snad nejvyspělejší vůbec. Také na sociální úkoly je třeba peněz, bez peněz vidíme, jak na příklad na Moravě, v Brně a jinde musily býti z nedostatku finančních prostředků zavřeny některé poradny matek a kojenců. Mluví se dokonce o krisi humanity u nás. Vládní prohlášení oznamuje provedení zákonů o sociálním pojištění jak dělníků, tak osob samostatně hospodařících. Pro toto bude přípravný sbor jmenován v nejbližších dnech. Přáli bychom si, aby lidová strana měla v něm takové zastoupení, jaké jí patří a nebyla tak odstrčena, jako v přípravném sboru pro sociální pojištění dělnictva. Osnova zákona o pojištění přestárlých je rovněž ohlášena, dále rozšíření a sjednocení pojišťování úrazového, úprava nemocenského a pensijního pojištění. A tak doufáme, že konečně doopravdy se to myslí se sociálním pojištěním žurnalistů. Když žurnalisté se o sebe málo starají a více si všímají ostatních, ať zase ti ostatní jim oplatí a postarají se o ně. Vláda po stránce sociální chce rozvinouti činnost velikou. Chce dále řešiti bytovou krisi a chce vůbec sjednotiti roztříštěné zákonodárství dělnické. O vybudování zvláštního zákonodárství sociálního volala křesťanská demokracie také u nás už dávno. Není pochybností: v sociálním zákonodárství musíme pokračovati, ale zároveň se postarati o to, aby sociální činnost byla finančně zabezpečena. Sociální zákonodárství právem proto ohlašuje také péči o stavy střední, o zemědělství a živnosti, když slibuje další provádění pozemkové reformy, zákon o nekalé soutěži, o podomním obchodu a zvláště reformu živnostenského řádu.

V oboru kulturním mluví vládní prohlášení o škole a obsahuje významnou větu: "Jen k takové škole mohou míti rodiče všech dětí důvěru a jen taková škola může přinésti prospěch státu, která je ovládána ušlechtilou a vzájemnou snášelivostí." My bychom si přáli, aby naše nucená státní škola konečně opravdu se povznesla na úroveň ušlechtilé a vzájemné snášelivosti, aby opravdu všichni rodiče mohli rádi posílati do ní své děti. Dosud takové poměry ve škole státní nebyly. Naše stoupenectvo v této věci zahrnulo nás stížnostmi. Četní učitelé na státních školách nejsou ovládáni náboženskou snášelivostí, nýbrž dají se ovládati konfesní nesnášelivostí vůči katolickým dětem. Konfesní nesnášelivost jeví i úřady školní vůči učitelům katolickým, kteří nemají plné svobody svědomí. Přímo drastický jest zde příklad novojického inspektora Smrže, který písemně sestavil si celý plán na vyhubení t. zv. "klerikálních" učitelů ze svého okresu. My nemůžeme za těchto okolností míti důvěry v nucenou státní školu, která byla a je dosud naplněna protikatolickou konfesní nesnášenlivostí, a budeme se vždy domáhati svobodné školy náboženské, tak jak existuje u všech nejpokročilejších národů Evropy i Ameriky. Svobodná škola náboženská je integrální součástkou náboženské svobody a svobody svědomí. K náboženské svobodě patří svobodný chrám, svobodné charitativní ústavy a svobodná náboženská škola. Tam, kde rodiče jsou pod trestem nuceni posílati děti do škol, které nepěstují úctu k náboženskému cítění jak rodičů, tak dětí, nelze mluviti o náboženské svobodě. Lidová strana bude v této věci pevně hájiti svobodnou náboženskou školu také v republice Československé. V duchu plné náboženské svobody a svobody svědomí přeje si lidová strana míti řešenu také otázku poměru státu k církvi. Problém tento u nás dosud se chápe v duchu států vrchnostenských a nevyvinutě demokratických z minulých století. V době lidovlády, kdy do této vlády zasahuje také lid nábožensky uvědomělý, nelze děliti občana od křesťana. Ve všech státech, kde křesťanská demokracie účastní se vlády, upraven je poměr státu k církvi tak, aby občanstvu nábožensky cítícímu byla dána možnost účastniti se na správě státní. Doba násilných rozluk, kulturních bojů vedených vládami skončila a ustoupila době nového poměru státu k církvi, kdy stát dává církvi, což je jejího, a církev opět státu. Vládní prohlášení mluví o pokračování v dosavadní církevní politice i co do obsahu i co do method. Doufáme, že slovům těmto máme rozuměti tak, že také u nás bude řečený poměr upraven tak, aby československé křesťanské demokracii umožněna byla společná práce s ostatními státotvornými stranami.

Vážená sněmovno! Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že československá strana lidová chce pracovati společně se všemi stranami, které stojí na půdě republiky, o klidný a pokojný a při tom zdárný vývoj našeho státu. Tuto cestu podle vládního prohlášení chce nastoupiti i nová vláda a chce tu ve všech oborech státní správy jíti ve šlépějích předchozích koaličních vlád. Proto tedy za československou stranu lidovou prohlašuji, že budeme hlasovati pro schválení vládního prohlášení. (Potlesk)