Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Slavíček,
inž. Dostálek, dr Spina, Stivín.
Zapisovatelé: Petrovič, Rýpar.
267 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Bechyně,
dr Dérer, dr Dolanský, inž. Dvořáček,
dr Hodža, Mlčoch, dr Nosek, dr
Srdínko, Stříbrný, Šrámek,
Tučný, dr Viškovský, dr
Winter.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupci Nebuška,
dr Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 15. schůzi
poslanecké sněmovny.
Nemocí omlouvá se p. posl. Moudrý
na dnešní a dodatečně na 14. schůzi,
dne 12. března 1926.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub poslanců "Vereinigter parlamentarischer Klub
des Bundes der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei und der
Ungarischen Nationalpartei" vyslal do výboru ústavně-právního
dne 13. března 1926 posl. dr Spinu za posl. dr Hanreicha,
dne 16. března 1926 posl. Nitsche za posl. dr Spinu.
Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei"
vyslal do výboru imunitního posl. Pohla
za posl. Hackenberga.
Předseda: Pan poslanec dr Keibl oznámil,
že jméno pana posl. dr Luschky dostalo se toliko
omylem do záhlaví interpelace tisk 22/XIV, a že
ve skutečnosti sám jest jejím podavatelem.
Došly dotazy. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Dotazy:
posl. dr. Daňka a druhů ministru školství
a nár. osvěty:
o obsazení místa učitele I. odboru při
měšťanské škole v Lomnici, školní
okres Tišnov, Morava,
o protizákonných osnovách českých
pomocných škol v Brně;
posl. Knejzlíka ministru vnitra o důtce učitelskému
spolku "Komenský" a odbočce Říšského
svazu profesorů v Kroměříži pro
účast na veřejném shromáždění
dne 22. února 1925 v Kroměříži;
posl. Adámka a druhů ministru zdravotnictví
a tělesné výchovy o zřízení
druhé lékárny v Chotěboři;
posl. Bezděka, dr. Daňka, Šamalíka a
druhů ministru zemědělství o poměrech
na Státním diagnostickém a serotherapeutickém
veter. ústavě v Ivanovicích na Hané.
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
191. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
hlavného štátneho zástupiteľstva
v Bratislave zo dňa 20. januára 1926, číslo
1311/26 o udelenie súhlasu k trestnému stíhaniu
posl. Floriana Tománka pro prečin pomluvy podľa
§ 1, § 3, odst. II., číslo 1 a 2, §
9, číslo 6 zákonného článku
XLI z roku 1914.
192. Zpráva výboru imunitního o žádosti
zemského soudu v Opavě ze dne 9. ledna 1926, číslo
Tk IX 1280/25 za souhlas s trestním stíháním
poslance dra Augusta Koberga pro přečin podle §
17, číslo 1 zákona na ochranu republiky.
193. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 14) zákona, kterým
se prodlužuje účinnost zákona ze dne
4. července 1923, č. 151 Sb. z. a n., ve znění
zákona ze dne 2. července 1924 "č. 163
Sb. z. a n., o poplatkových a dalších daňových
úlevách při splynutí (fusi) nebo při
přeměně právního útvaru
podniků veřejně účtujících
a společností s ručením obmezeným,
dále při přeměně pravovárečných
měšťanstev ve společnosti akciové.
196. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okresního soudu v Mikulově za souhlas s trestním
stíháním posl. Erwina Zajicka pro přestupek
proti bezpečnosti cti podle § 491 trest. zák.,
resp. 496 trest. zák. a článku V. zákona
ze dne 17. prosince 1862, číslo 8 říš.
zák. z roku 1863.
197. Zpráva výboru imunitního o žádosti
zemského trestního soudu v Praze za souhlas s trestním
stíháním posl. dra Františka Králíka
pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný
tiskem.
198. Zpráva výboru imunitního o žádosti
krajského soudu v Litoměřicích za
souhlas s trestním stíháním poslance
Rudolfa Böhma pro přečin urážky
na cti tiskem.
Předseda: Počátkem schůze byl
tiskem rozdán Zápis o 10. schůzi posl. sněmovny.
Dále byla počátkem schůze tiskem rozdána
Těsnopisecká zpráva o 11. schůzi posl.
sněmovny.
Počátkem schůze byly tiskem rozdány
a současně přikázány výboru
iniciativním u návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
176. Návrh poslanca Jozefa Siváka a spol. na vynesenie
zákona, ktorým sriaďuje sa slovenská
vysoká škola technická.
177. Návrh posl. Szent-Iványho a spoločníkov
na vydanie zákona o penzii a odbytnom štátnych
a župných úradníkov a zamestnancov a
miest so sriadeným magistrátom, ktorí slúžili
za bývalej maďarskej vlády, ďalej vojenských
gažistov býv. uhorskej a rakúskej brannej moci
a obecných i obvodných notárov.
178. Návrh poslanců J. Mayera, J. Fischera, E. Eckerta
a druhů na změnu císařského
nařízení ze dne 15. září
1915, c. 280 ř. z. o poplatcích ze smluv pojišťovacích,
smluv o doživotní důchod a zaopatřovacích
smluv a prováděcího nařízení
ze dne 10. prosince 1915, č. 363 ř. z.
179. Návrh posl. Hillebranda, Schäfera a druhů
na úpravu vyučování češtině
na školách obecných a občanských.
180. Návrh poslanců dr Spiny, dr Feierfeila, Horpynky,
Simma, Stenzla a druhů na úpravu vyučování
češtině na školách obecných
a občanských.
184. Návrh poslance Fr. Tomáška a soudr., kterým
se upravují předpisy o vedení matrik.
185. Návrh poslance Fr. Tomáška a soudr., kterým
se zrušují doplňky kongrue církví
a náboženských společností.
194. Návrh poslance Windirsche a druhů na změnu
zákona ze dne 14. dubna 1920, c. 262 Sb. z. a n., o dani
z masa.
Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji
žádosti.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Žádosti:
sedrie v Komárně ze dne 21. února 1926, č.,
Tk 460/25/12, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 10. března 1926, č. 3567/26,
za souhlas s trest. stíháním posl. Majora
pro přečin pomluvy podle.§u 1, §u 3, č.
2 a §u 8 č. 3 zák. čl. XLI z r. 1914,
pro přečin podle §u 14, č. 4 a 5, pro
přečin podle §u 14, č. 1, přečin
§u 18, č. 1 a 2, zločin podle §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky a §u 153 tr. zák.,
spáchané výroky na schůzi dne 1. května
1925 v Gutě, a pro přečin podle §u 14,
č. 1 zákona na ochranu republiky, přečin
pomluvy podle §u 1, §u 3, č. 1 a 2, §u 9,
č. 6 zák. čl. XLI z r. 1914, přečin
podle §u 18, č. 1 a 2, zločin podle §u
15, č. 3 (a §u 159 voj. tr. zák.), přečin
podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky
a přečin urážky vlády podle §u
2, §u 4, odst. II a §u 8, č. 2 zák. čl.
XLI z r. 1914 a zločin podle §u 15, č. 3 (§u
1, odst. 1 zákona na ochranu republiky), ji chž se
dopustil výroky na schůzi dne 1. května 1925
v Komárně (č. J 117-II),
kraj. soudu v Moravské Ostravě ze dne 9. března
1926, č. Tk XIV 750/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. Jos. Petera pro zločin podle §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky a přestupek podle
§u 491 tr. zák. a čl. V zákona ze 17.
prosince 1862, č. 8 ř. z. ai 1863, jichž se
dopustil výroky na schůzi konané dne 13.
srpna 1925 v Orlové (č. J 118-II).
Předseda: Zápis o 12. schůzi byl ve
sněmovní kanceláři po 48 hodin vyložen,
a poněvadž nebyly proti němu podány
písemné námitky, jest schválen podle
§u 73 jedn. řádu a bude podle téhož
paragrafu vytištěn.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru iniciativního o návrhu
posl. dr Luschky, Hodiny, inž. Junga, Stenzla, dr Keibla
a druhů, aby byla vyslovena nedůvěra vládě
pro porušení mezinárodně zaručené
jazykové ochrany národnostních menšin,
(tisk 128) a zpráva menšiny iniciativního výboru
podle §u 33, odst. 4 jednacího řádu
k návrhu posl. dr Luschky, Hodiny, inž. Junga, Stenzla,
dr Keibla a druhů, aby se vládě vyslovila
nedůvěra, poněvadž porušila mezinárodně
zaručenou jazykovou ochranu národních menšin
(k tisku 128) - pokračování.
Budeme pokračovati v rozpravě, v níž
dosud promluvilo 12 řečníků proti
návrhu výborovému a 10 řečníků
pro výborový návrh.
Dalším přihlášeným řečníkem
je p. posl. dr Mayr-Harting. Dávám
mu slovo.
Posl. dr Mayr-Harting (německy): Slavná
sněmovno! Spravedlivé vzrušení a roztrpčení
nad těžkým bezprávím, které
se německému národu v tomto státě
děje od začátku a nyní opět
a opět neslýchaným způsobem v jazykovém
nařízení, bylo výstižně
a důrazně vyjádřeno mnohými
výtečnými řečníky, takže
jest nevděčným úkolem, když mám
jako poslední z řečníků všechno
to ještě opakovati a zdůrazňovati. Jest
to však také nepříjemný úkol,
ať již chceme čili nic, když při
spravedlivé sebeobraně, uplatňujíce
přirozený pud sebezachování, musíme
dodávati vždy novou potravu nenávisti obou
národů, podrážděné nesmyslným
šovinismem národů ve státě, který
přes sílu skutečnosti chce býti za
každou cenu státem národním, který
má výlučné sloužiti panství
jednoho národa. Byť byl na druhé straně
při takové duševní a vnitřní
náladě našeho politického pro středí
sebe beznadějnější pokus ukazovati cesty
lepší budoucnosti, přece, zdá se mi,
jest povinnosti politika uvědomujícího si
své pravé úkoly, přemýšleti
o tom, co se má státi, abychom také zde dospěli
skutečného míru.
Kdo takto uvažuje, musí především
zjistiti, že činitel především
k tomu povolaný, vláda, dosud nejenom nic neudělala,
aby se dostala blíže k tomuto cíli, nýbrž
právě ona to jest, která vždy zase přináší
nové zápalné látky do lehce vznětlivé
atmosféry. Jest tedy naše nedůvěra a
k ni zcela odůvodněna. Na důkaz toho by postačilo
poukázati na to, jak v poslední době vláda
zasáhla do debaty, nikoliv řečmi, které
opravují a uklidňují, nýbrž slovy,
která jsou hodna spíše stranického demagoga,
než zástupce odpovědného orgánu
státu. (Souhlas na levici.) Naše vláda
se, bohužel, nespokojuje s tím, že vyjadřuje
svůj jednostranně národní charakter,
že sestupuje do areny stranické demagogie. Jako všechny
předchozí, také nynější
vláda, vláda podmíněného čestného
slova, spatřuje své úkoly zcela zvláště
v tom, že mocenský aparát státní
dává do služeb jednostranným národnostním
účelům.
Státní ústava, jednací řád
sněmovny, pozemková reforma, válečná
půjčka, snižování počtu
úřednictva, školská politika a nyní
nejnověji jazykové nařízení
jsou nejvýznačnější pomníky
této promyšlené potlačovací politiky,
jejíž odpuzující charakter jest stupňován
ještě tím, že se zákony ve svém
způsobu vyjádření a odůvodnění
samy viní z prolhanosti, která by byla hodna Macchiavelliho,
a že tímto způsobem se chytře skrývá
národní charakter před nepředpojatou
cizinou, neseznámenou s vlastními tendencemi zde
vládnoucí moci.
Avšak ponenáhlu také slepí začínají
viděti. Ponenáhlu proniká také v cizině,
dokonce i ve spřátelené cizině - připomínám
vážený francouzský hlas, který
zde před krátkou dobou byl ve směrodatných
kruzích velmi nemile pociťován - poznání,
že to tu v zemi není takové, jak by to cizině
chtěla namluviti nákladná zahraniční
propaganda vládní. Změna názorů,
která se uplatňuje v Evropě naplněné
duchem locarnským, věcně odůvodněné
žaloby potlačovaných národů ve
státě u příslušných mezinárodních
míst, vzrůstající účast
zahraničního tisku, nekrmeného zprávami
z Hradčan, na vnitřních obtížích
tohoto státu, postarají se, doufám, důkladně
o to, aby byla brzy ve všech směrech seznána
pravá podoba systému zde vládnoucího,
a aby se z toho na rozhodujících místech
vyvodily správné a nutné důsledky.
Systém, jehož nacionální šovinism
směl míti odvahu odsouditi dokonce Musollini, takový
systém nemůže býti zdravý a nemůže
se udržeti. Ústava, která skoro polovici, obyvatelstva
snižuje na občany druhého řádu,
nedá se udržeti. Sněmovní jednací
řád, který nejen činí oposici
bezbrannou, nýbrž vyumělkovaným jazykovým
právem znemožňuje oposici jakoukoliv věcnou
práci, je neudržitelný. Pozemková reforma,
která neslouží účelům
sociálně politickým, nýbrž se
v podstatě omezuje na to, aby soustředila pozemkové
vlastnictví zase jako velkostatky v rukách několika
protežovaných lidí tak zvaného státního
národa, taková pozemková reforma jest sociálním
podvodem na lidu a národním násilím.
Splacení válečné půčky,
které z držitelů dělá žebráky,
a v těch málo případech, kde by snad
trochu mohla býti považována za placení,
zůstává na papíře, sabotuje
se úředním šimlem, jest klamáním
ciziny, zločinem na národním jmění.
Restrikce úřednictva záležející
v tom, že se německý úředník
bez obrany vyhazuje na ulici, aby udělal místo novým
českým čekatelům, jest podvodem a
zločinem. Školská politika, která jedněm
bere, čeho potřebují, a dává
druhým, čeho ani nežádají neboť
co jest to jiného, když německé děti
jsou namačkány v přeplněných
třídách anebo nuceny choditi několik
hodin do školy, kdežto na druhé straně
se zřizují české školy, jež
zůstávají prázdné anebo jež
možno naplniti jenom z polovice, aby slabí, závislí
němečtí rodičové byli nuceni
posílati své děti do takových českých
škol a tím je odlučovati od vlastního
národa - taková školská politika neslouží
kultuře, nýbrž národní zradě
a nekultuře.
A jazykové nařízení? Jest zajisté
zbytečno mluviti o něm po ničivých
řečech mých straníků a přátel
stejně smýšlejících tím
spíše, když připravované dobrozdání
z povolané strany v krátké době ukáže
nejširší veřejnosti zde i v cizině,
že toto nařízení odporuje zákonu,
i kdybychom platný jazykový zákon chtěli
pokládati konečně za chytrost - a tou není,
to řekl v lepších dnech dokonce president tohoto
státu, když mínil, jakým právem
může se vnucovati česká úřední
řeč Němcům v Karlových Varech,
v Chebu a jinde, kde mají většinu; a tento
jazykový zákon není správným
řešením, to ukazuje pohled na Švýcarsko,
na Belgii, na Finsko a na celou řadu jiných zemí,
kde vládne nikoliv násilí, nýbrž
rozum. Pravím, že takové nařízení
dokonce odporuje t. zv. jazykovému právu takovým
způsobem, že by z velké části
nikdy nemohlo se prakticky uplatniti, kdyby byli v Československu
ještě soudci. Opravdu důvodů dost, aby
se vyslovila nedůvěra vládě, která
takový neblahý systém kryje. Avšak také
důvodů dost pro napomenutí odpovědných
činitelů, aby obrátili.
Naše cesta, cesta oposice, jest naznačena jasně.
Naznačena velmi případnými radami
vašich národních bojovníků dřívějších,
kteří nás učí: Je něco,
co nám musí býti důležitějším
a cennějším než stát, to jest národ.
A v boji za svůj národ, za svá národní
práva nesmíme se báti ničeho, musíme
zůstati pevni. (Souhlas na levici.)
Od samého počátku považovali jste za
svůj úkol pečovati jedině o stát,
o stát, který měl býti výlučně
státem vaším, pro nějž jste však
potřebovali nás, naší práce,
našeho majetku, naší kultury, pro stát,
v němž jste měli býti pány a
my služebníky. Tak se to stalo. Avšak zdá
se, jakoby se připozdívalo pro takovou formu státu.
Neboť i prostředky násilí a klamu se
konečně vyčerpají. Demokracie diskuse
hrozí ponenáhlu, že se rozplyne v boji a sváru.
Vaše demokracie není samosprávou a samovládou,
jak si to přál filosof státu, nýbrž
stala se více a více oligarchií a autokracií,
tyranií malého kruhu. Oficielní oposice potlačovaných
národů tohoto státu nachází
více a více pomoci v neoficielní oposici
vládních stran samých. Vládní
stroj vázne. Členové vlády jsou nemocní.
Marně čekají na vyřízení
nejdůležitější politické
a zákonodárné otázky. Úřednická
předloha se protahuje, její finanční
úhrada visí ve vzduchu, boj o branný zákon
a obilní cla vrážejí těžký
klín do koalice. Nezbytná daňová reforma,
nutná podpora stavebního ruchu, sociální
pojištění, stojící před
uskutečněním, nemohou se státi skutkem.
Není divu, že celý národ reptá,
že vidí za nešťastným transportem
bomb v míru do města ještě větší
neštěstí. (Souhlas na levici.)
Co se tu má a musí státi? Nalézti
na to odpověď není naši věci, i
když ji máme na rtech. Snad vám ji dá
největší žijící básník
- nemíním domácího básníka
"Národních Listů", který
s počínajícím jarem pěje o
uschlých větvích (Veselost na levici.)
- míním básníka, který
ve svém právě vycházejícím
"Deníku" píše: "Primum necessarium,
první věcí a nejnutnější
jest mír s Němci." Přemýšleti
o tom by se doporučovalo aspoň vládě,
je-li si vědoma svých povinností. Než
buď jak buď, jedno jest jisté. Jazykové
nařízení nedává správné
odpovědi na to, jak by se mělo mluviti s Němci
tohoto státu, aby byli získání ku
spolupráci. Neboť není to československá
řeč od vás vynalezená, jíž
bychom byli ochotni my Němci někdy sluchu popřáti,
nýbrž jenom ta řeč, kterou objevil váš
velký francouzský ctitel Briand s velkým
smyslem a duchem pro reální nezbytnosti, řeč
evropská. K vládě, která pro nás
zná jenom československé jazykové
nařízení, máme nejhlubší
nedůvěru. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Kršiak.
Žádám ho, aby se ujal slova.
Posl. Kršiak: Ctená snemovňa! Pojednávanie
rečových nariadení podobá sa Locarnu
v malom s tým rozdielom, že v Locarne jednali kapitalisti
europských štátov o kožu robotníctva,
v prvom rade robotníctva sovietskeho Ruska a bez jeho prítomnosti.
V tomto prípade snaží sa panujúca buržoázia
tohoto štátu o vyrovnanie s menšinovou buržoáziou,
ktorej túha po účasti na vládnej moci
je veľká. Aby prechod menšinovej buržoázie
k vládnemu korytu bol uľahčený, prišla
jej panujúca trieda československá v ústrety
jazykovými nariadeniami. A aby tento prechod robotnícka
a maloroľnícka trieda nezpozorovala, treba narobiť
kriku, rozoštvať národnostné menšiny,
vybičovať nacionálné vášne
a tak zakryť zradu, ktorá sa pripravuje za kulisňami
a kde čo nevideť dôjde medzi nimi k dohode.
Na jedno však páni zabudli, a to je, že pri terajšom
podvode na rozdiel od Locarna sú tu komunisti, zástupcovia
robotníctva a roľníctva, ktorí strhnú
falošnú masku s tvári vyjednávačov
a odhalia ich zradu pred robotným ľudom.
Kto chce hovoriť, že tu ide o riešenie národnostného
problému Československej republiky, je alebo naivný
alebo chytrák, ktorý sám tomu neverí.
Pri riešení tohoto problému musí byť
otázka postavená tak: je národnostný
problém riešiteľný v buržoáznom
kapitalistickom štáte alebo nie? Na to odpovedá
zásadné stanovisko komunistickej strany: Buržoázia,
nech je to ktorákoľvek, česká, slovenská,
maďarská alebo nemecká, nie je schopná
vyriešiť národnostný problém a
zaviesť rovnoprávnosť. Toto je taká neodškriepiteľná
pravda, ktorá nepotrebuje nijakých dôkazov.
Len k vôli ilustrácii uvediem tu niektoré
prípady.
V dobách predvojnových nebolo reakčnejšieho
režímu v národnostnom ohľade, ako bol
režím maďarskej džentry. Nemaďarské
menšiny boly tam násilne odnárodňované.
Apponyiovské školské zákony maly byť
posledným úderom zasadeným menšinám.
Útisk bol tak veľký, že už domáci
odpor nestačil. Nutné bolo hľadať podporu
za hranicami u mužov svetových mien, ako bol Björnson,
Scotus Viator a iný. Prevrat urobil tomu koniec. Najvýbojnejšia
nacionalistická časť slovenskej buržoázie
dostala sa do vládneho sedla s buržoáziou českou.
A vyriešila táto nová panujúca buržoázia
národnostnú otázku? Nie. Ba ani len slovenská
národnostná otázka nie je vyriešená,
tým menej národnostná otázka maďarská,
nemecká, rusínska. A predsa na základe starých
zkúseností československá buržoázia
bola by sa mohla pustiť do úspešnejšieho
riešenia tejto veci. Avšak aj ona kopíruje len
maďarskú džentry a rakúsku šľachtu.
Slovensko je dodnes koloniou, je utlačované hospodársky
a národnostne. Na Východnom Slovensku, kde je uvedomelého
slovenského elementu menej, sa čechizuje v školách
a úradoch. Nápisy slovenské len zriedka kde
vidieť.
Ako na oko nepatrnú vec uvediem tu nápisy vo vlakoch.
Tie sú české. Tým nápisom ľud
nerozumie a preto ich nedodržuje. Z toho povstávajú
konflikty medzi cestujúcimi a prievodčím
a koniec býva ten, že nerozumejúci nápisu
musí platiť pokutu, keď má z čoho,
a keď nie, sosadia ho z vlaku a odovzdajú četníctvu.
Niet nápisov ani maďarských a veľmi zriedka
kde rusínskych. V osobných vlakoch cestuje robotný
ľud všetkých národností. Tento
ľud nie je upozorňovaný na nebezpečie,
aby nevystrčil hlavu z okna, aby neprišiel o ňu.
Na rýchlikoch je to ináč, lebo tam sa rozvaľuje
vykrmená medzinárodná buržoázia
a na túto berie sa ohľad. Tam sú nápisy
francúzske, nemecké ba i talianske. Bože chráň,
keby niekde pri vystrčení z okna odletela bravčová
hlava niektorého buržoja, keťasa alebo inej hávedi.
To by prestiž republiky utrpela za hraniciami.
Slovensko je však aj kultúrne ožobračované.
Zrušené bolo spústa škôl. Len v
Košiciach dve akademie, v Banskej Štiavnici jedna, jediná
svojho druhu, lesná a banská a zavlečená
do Čiech.
Dňa 14. t. m. písal vládny časopis
"Slovenský Východ", že máme
na Slovensku 50.000 detí bezo škôl. V skutočnosti
je to o veľa viac. Ale nepreviezli do Čiech ani jednu
väznicu, ba naopak, týchto nám nastavali po
celom Slovensku. Len bratislavská policajná budova
stála obrovské miliony.
Na Slovensku však máme maďarské, rusínske
a nemecke menšiny. Podľa ústavnej listiny majú
tieto právo na užívanie svojej reči.
Ale ani toto sa neuplatňuje, ba ani tam nie, kde je tejto
menšinovej národnosti 20%. Na dôkaz toho mohol
by som uviesť celú kopu materiálu. Ohraničím
sa však len na niektoré. Okres Štubnianske Teplice
mal 20% menšín. Bol zrušený a pripojený
k Turč. Sv. Martinu. To samé postihne teraz okres
kremnický a gelnický.
Celá volebná geometria je tiež najmarkantnejším
dôkazom národnostnej nespravodlivosti. Kým
na príklad v menšinovom volebnom okrese Nové
Zámky, Košice treba na jeden mandát vyše
32.000 hlasov, vtedy v pražskom volebnom kraji stačí
18-20 tisíc. V obciach, kde je 100% národnostná
menšina, dostávajú tieto všetky úradné
spisy v štátnej reči. Obce povinné sú
odberať úradné noviny, ktoré sú
len v štátnej reči písané. V
novinách bývajú mnoho razy dôležité
nariadenia týkajúce sa obcí, poneváč
im ale v menšinových obciach nerozumejú, ich
nedodržujú, z čeho povstáva obciam aj
hmotná škoda, ba i úradné šikanovanie.
Robotný ľud, keď potrebuje napísať
dajakú žiadosť, musia s tým k fiškáľovi
alebo inej pijavici chudobného ľudu a platiť
veľké peniaze. Robotníčky tabákovej
továrne v Smolníku musely zaplatiť notárovi
Ortovi po 300 až 360 Kč za napísanie žiadosti
o štátnu príslušnosť, čo znamená
celomesačný zárobok týchto robotníčiek.
Je tu otázka štátnej príslušnosti,
ktorá visí ako Damoklesov meč nad hlavami
tisícov a tisícov robotného ľudu menšinového.
Mnohí z nich žijú na území Slovenska
20-30, ba i 50 rokov a neprizná sa im štátné
občianstvo čsl. republiky. Niektoré prípady
z tisícich: Šimon Rusniak žije na Slovensku od
r. 1868, jeho syn slúžil ako voják v republike,
stolár Szücs má vraj pochybnú príslušnosť
a jeho syn, trebárs že sa v Košiciach narodil,
jej nemá. Bývalý poslanec S u r á
n y i 20 rokov žije na jednom mieste, príslušnosti
nemá. Syn revolucionára-emigranta francúzskej
revolúcie z r. 1848, ktorého rodičia vysťahovali
sa do Košíc, on sa tam narodil a žije, príslušnosti
nemá. Že sa týmto odopiera príslušnosť,
to by bolo snáď ešte menšie zlo. Kalvária
však nastáva tam, kde je týmto ľudom odopieraná
podpora v nezamestnanosti, nepovoľuje sa prevádzanie
remesla, obchodu, za hranice za robotou nemôže, lebo
pas nedostane, a tak stoja tu ako vyvrheľovia spoločnosti
ľudskej bez všetkých práv. Ich deti môžu
chodiť do školy len s povolením ministerstva
školstva. Sú prípady, že im toto býva
odopieraná. Podľa zákona musí však
každé dieťa, ktoré dosiahlo 6 rokov, do
školy chodiť. Bez štátnej príslušnosti
nedostane bezplatnú lekársku pomoc. Len nedávno
sa stalo v Košiciach, že zaviezli chudobného
robotníka do nemocnice. Keď tam prišli, bola
prvá otázka nie čo ho bolí, ale či
má príslušnosť. Tejto nemal, neprijali
ho a do rána pustil dušu v jednej chalupe. Ironia
osudu bola v tom, že ten istý bol dlhé roky
zamestnancom nemocenskej pokladnice. Zastavuje sa vyplácanie
penzie. Istý učiteľ Peter Kunst z Lubice dostával
riadne svoju penziu, až naraz mu ju zastavili, lebo nemal
štátnu príslušnosť. Po veľkých
útrapách podarilo sa mu vymôcť 180 Kč
ako zálohu na penziu, kým jeho vec bude riešená.
180 Kč však nestačilo na šesťčlennú
rodinu. Išiel sa na úrady presvedčiť,
či aj po smrti bude dostávať penziu, a keď
mu bolo povedané, že áno, prišiel domov
a obesil sa, aby na tých 180 Kč už bolo o jeden
žalúdok menej.
Vyslúžilým vojakom odopiera sa príslušnosť
a policia berie im vojenské knižky. Keď sa proti
tomu bránia, hovorí policia: nám do toho
nič, čo si robí ministerstvo vojenstva, my
máme svoje zákony - hotová republike v republike.
Robotníci prepúšťaní sú
z práce. Z elektrických podnikov mesta Košíc
na rozkaz ministerstva železníc - býv. ministra
železníc Stříbrného -
boli prepustení šestoria robotníci, lebo nemajú
príslušnosť. Keď naproti tomu robotníctvo
prišlo do sporu s riaditeľstvom a žiadalo, aby
minister Stříbrný zakročil
v ich prospech, odpovedal, že on je len dozorčí
orgán a nijakého práva do sporu zasahovať
nemá. Táto vec už bola interpelovaná,
ale pán minister zabudol na ňu odpovedať. Toto
všetko týmto zákonom riešené nebude.
Je v tomto jazykovom nariadení jedno ustanovenie, ktoré
umožňuje podávať žiadosti a podania
v ktorejkoľvek reči, keď sa odôvodni štátnym
záujmom. Ide tu o úľavu pre bohatú buržoáziu,
aby si táto mohla podávať žiadosti, podania
a oferty vo svojej reči pri uchádzaní sa
o rôzné koncesie, obchody, zkrátka tam, kde
ide o to, aby sa obohatila.
S tohoto miesta prezradil nám pán minister vnútra
ešte niečo o rečových nariadeniach,
totiž, že vraj daňové predpisy dostane
každý poplatník aj vo svojej materinskej reči.
Už s týmto veru pretrumfnul aj maďarských
kolegov z doby predvojnovej, lebo tí, keď už
aj maďarčili, robili to dôsledne, aj dane od
nemaďarských národností pýtali
len po maďarsky. Pán minister bude hovoriť peňažnému
vrecku pekne v materinskej reči. Ide na to dobre. Keď
vtáčka chytajú, pekne mu spievajú.
V týchto slovách však cítiť zároveň
cynizmus. Lebo vtedy, keď v kultúrnom ohľade
upiera národnostnú rovnoprávnosť menšinám,
veľmi rád zažmúri oko nad touto nerovnoprávnosťou
keď ide o vyberanie daní.