Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: dr Spina, inž.
Dostálek, Slavíček.
Zapisovatelé: Ježek, dr Petersilka.
203 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Černý,
ministři dr Engliš, dr Haussmann, dr
Peroutka, dr Říha, dr Slávik,
dr Schieszl, za ministerstvo financí odb. přednosta
dr Vlasák.
Z kanceláře sněmovní: sněm.
tajemník dr Říha, jeho zástupce
dr Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 24. schůzi
poslanecké sněmovny.
Udělil jsem dovolené: dodatečně na
včerejší 23. schůzi pp. posl. Bechyněmu,
Geršlovi a Johanisovi, na týden pp.
posl. Wagnerovi a dr Jabloniczkému pro neodkladné
záležitosti.
Došla oznámení o změnách ve výboru.
Žádám o přečtení.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Do výboru kulturního vyslal klub poslanců
"Vereinigter parlamentarischer Klub des Bundes der Landwirte,
der Deutschen Gewerbepartei und der Ungarischen Nationalpartei"
posl. Hodinu za posl. dr Spinu, klub poslanců "Deutsche
soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Hackenberga za posl.
Hillebranda.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Dotazy:
posl. dr Luschky ministru železnic, že staniční
pokladny v Opavě vydávají jen jednojazyčné
vzorce,
posl. Brodeckého ministru vnitra, že nebylo provedeno
jmenování důstojníků a strážmistrů
na vyšší služební místa,
posl. Sladkého:
ministru veř. prací a ministru spravedlnosti o uzákonění
veřejnosti důlních map,
ministru železnic, vnitra a soc. péče o napravení
národnostních poměrů v továrně
na vagony v Butovicích (okres Příbor) na
Moravě,
ministru financí o úpravě obecních
příjmů obce Podoli, okres Opava, ve Slezsku.
Předseda: Došla sdělení ze senátu.
Žádám o přečtení.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Předseda senátu sdělil přípisy
ze dne 19. května 1926, že senát schválil
ve 20. a 21. schůzi dne 6. a 18. května 1926:
Úmluvu sjednanou v Římě dne 6. dubna
1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím
Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem
o pensích poukázaných bývalou vládou
rakouskou (tisk 82 senátu),
Úmluvu sjednanou ve Vídni dne 30. listopadu 1923
mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím
Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem
o úpravě různých skupin odpočivných
požitků, které nebyly upraveny Úmluvou
v Římě ze dne 6. dubna 1922 (tisk 83 senátu).
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány vládní návrhy.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
317. Vládní návrh zákona o poskytnutí
zápůjčky, po případě
záruky pro úvěrní družstva Podkarpatské
Rusi.
318. Vládní návrh zákona o úpravě
poměrů družstev Podkarpatské Rusi.
Předseda: Počátkem schůze byla
tiskem rozdána Těsnopisecká zpráva
o 22. schůzi posl. sněmovny.
Počátkem schůze byly tiskem rozdány
a současně přikázány výboru
iniciativnímu návrhy.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
304. Návrh posl. L. Wenzela a druhů na úpravu
soukromoprávního poměru vnitrozemské
plavby.
320. Návrh posl. Mašaty, Staňka, Petroviče,
dr Zadiny, Adámka, Koška, dr Noska, Tománka,
dr Polyáka, Pavlačky, dr Luschky a druhů,
aby vydán byl zákon, jímž se částečně
mění celní sazebník pro československé
celní území.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu
schůze, kterým je:
1. Zpráva výborů zahraničního
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 236) zákona, kterým se provádí
článek 1 úmluvy právně-finanční
mezi republikou Československou a královstvím
ltalským číslo 132/1924 Sb. z. a n., o způsobu
vyrovnání pohledávek a závazků
vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi
věřiteli nebo dlužníky československými
a italskými (tisk 286).
Zpravodajem výboru zahraničního je p. posl.
Prokeš, výboru rozpočtového p.
posl. dr Matoušek.
Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. Prokešovi.
Zpravodaj posl. Prokeš: Slavná sněmovno!
Schválením projednávané vládní
předlohy zákona o způsobu vyrovnání
pohledávek a závazků vzniklých v korunách
rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky
československými a italskými vyřešen
bude dosti těžký finanční problém
celé řady občanů československých,
kteří měli pohledávky v rakousko-uherských
korunách, ať již v Italii samotné, nebo
v onom území bývalého Rakouska, které
bylo připojeno k Italii, a zase naopak oněch příslušníků
státu italského, majících pohledávky
v republice Československé.
Znehodnocená rakousko-uherská koruna v době
popřevratové nemohla sloužiti za vyúčtovací
základnu pohledávek s obou stran a musela tu býti
nalezena základna jiná, aby pohledávky občanů,
vzniklé z jakýchkoliv příčin,
nebyly naprosto znehodnoceny a tudíž pro věřitele
přímo ilusorní. Proto vláda republiky
Československé již v březnu 1921 uzavřela
s vládou italskou v Římě úmluvu
právně finanční, která vedle
celé řady otázek povahy právní
a hospodářské jednala také o vyrovnání
vzájemných pohledávek a závazků,
vzniklých v korunách rak.-uherských mezi
věřiteli nebo dlužníky, ať již
příslušníky státu československého
anebo státu italského.
Smlouva tato byla již 25. června 1924 ve Sbírce
zákonů a nařízení č.
132 uveřejněna, ratifikační listiny
již dříve 1. března 1924 byly vyměněny.
Smlouva stala se tedy pro oba státy závaznou a my
jenom schválením vládní předlohy
cestou legislativní dáváme sankci k této
úmluvě.
Doporučuji poslanecké sněmovně, aby
schválila zákon, který vláda ve svém
návrhu tisk 236 posl. sněmovně předložila
a jehož schválení zahraniční
výbor, který mám čest zastupovat,
poslanecké sněmovně doporučuje schváliti.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Druhým zpravodajem
je pan posl. dr Matoušek. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Matoušek: Slavná sněmovno!
Výbor rozpočtový uvažoval o osnově
vládní, která není ničím
jiným, než vnitrostátním provedením
římské smlouvy československo-italské
ze dne 23. března 1921, která upravuje různé
poměry mezi příslušníky československými
a italskými. Poměry ty jsou tak různého
druhu, že není možno, aby jednotlivá ustanovení,
která byla dotyčnou úmluvou římskou
smluvena, byla vnitrostátně provedena jedním
zákonem. Proto právem předkládá
nám vláda jen částečné
provedení předpisů uvedené smlouvy.
Předložená osnova je provedením článku
1. římské smlouvy, kterýžto článek
upravuje závazky, dluhy a pohledávky mezi příslušníky
československými a italskými. Článek
tento dělí pohledávky na dvě kategorie,
a to na pohledávky, které vznikly před 3.
listopadem 1918, a za druhé pohledávky, které
vznikly po tomto datu.
První, vzniklé před 3. listopadem 1918, mají
býti podle uvedené smlouvy a podle předložené
osnovy vyrovnány v poměru tom, že dlužníci
na území připojeném k Italii zaplatí
za každou korunu rakousko-uherskou 0.568 (pětsetšedesátosm
tisícin) liry italské, a dlužníci na
území československém zaplatí
za každou korunu rakousko-uherskou ve měně
československé částku v hodnotě
0.568 (pětsetšedesátosm tisícin) liry
italské podle směnečného kursu ženevského
italské liry a v československé koruny v
den placení.
Je to vlastně vyrovnání obdobné článku
271 smlouvy st. germainské.
Pohledávky po 3. listopadu 1918 vzniklé mají
se vyrovnati mezi dlužníky a věřiteli
českými a italskými "al pari",
čili v poměru 1 Kč za každou korunu
rakousko-uherskou.
Tato ustanovení jsou, jak pravím, v předložené
osnově převzata pouze z uvedené smlouvy římské.
Rozpočtový výbor uvažuje o těchto
ustanoveních, nemohl ovšem než formálně
přikloniti se k tomuto způsobu vyrovnání,
tím spíše, že vyrovnání
ta úplně odpovídají ustanovení
smlouvy st. germainské, jmenovitě článku
271.
Z těchto důvodů jak výbor rozpočtový,
tak i zahraniční doporučuje posl. sněmovně
Národního shromáždění,
aby předlohu schválila. (Souhlas.)
Předseda: K projednávání tohoto
odstavce pořadu dostavil se za ministerstvo financí
odb. přednosta dr Vlasák.
K této osnově byly podány řečnické
přihlášky. Zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická byla stanovena 20 minutami.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Řečnická lhůta
je stanovena 20 minutami.
Ke slovu je přihlášen "proti"
pan posl. inž. Kallina. Dávám mu slovo.
Posl. inž. Kallina (německy): Dámy
a pánové! Boj za zničení sudetských
Němců, vedený od vzniku tohoto státu,
vstoupil do rozhodného stadia. Čeští
držitelé moci nedbajíce surově dokonce
ani oněch mála závazků, na něž
přistoupili ve smlouvách na ochranu menšin,
pokoušeli se tak zvanou zákonnou cestou počeštiti
uzavřená sudetsko-německá území
naší vlasti. Desetitisíce německých
státních zaměstnanců a zřízenců
bylo vyhnáno ze svých míst a nahrazeno tak
zvanými spolehlivými českými vlastenci.
Nemám dnes v úmyslu vypočítávati
všechna ta znásilňování v oboru
politickém, hospodářském a v osvětovém,
nýbrž účelem mých dnešních
vývodů jest poukázati na to, že vláda
začíná nyní podporovati odnárodňovací
politiku tím, že chce znemožniti sudetským
Němcům pěstovati kulturní spojení
s naším velkým bratrským národem
za hranicemi. Vyzváním k tomu bylo před několika
dny zahájené soudní řízení.
Přípravy k tomu potřebné byly již
v prováděny několik roků a vydržován
špiclovský systém v Německu a Rakousku,
pohlcující mnoho milionů, jehož úkolem
bylo podle známého Hajšmanova receptu opatřovati
čas od času potřebné podklady. Sta
takových špiclů snaží se již
několik let, aby opatřilo a společně
padělalo materiál, jehož si přejí
jejich velitelé, neboť dovedli správně
oceniti nynější vysoký kurs, jaký
dnes mají v českém státě takovéto
zprávy. Úkolem, jejž měli rozřešiti,
bylo podati důkaz, že účelem vědeckých
a vlasteneckých organisací v Německu a v
Rakousku není udržovati kulturní vztahy s částmi
národa, násilně odtrženým od
německého národa střední Evropy,
a prohlubovati je, nýbrž že ve skutečnosti
sledují snahy namířené proti existenci
českého státu. § 16 proslaveného
zákona na ochranu republiky ve skutečnosti však
na ochranu počešťování v těchto
zemích - pro svou kaučukovou pružnost poskytuje
k tomu vítaný podklad. Sudetsko-německý
vlastenecký svaz ve Vídni a v Berlíně,
Vědecký ústav pro kulturu a dějiny
na vídeňské universitě, Německý
ochranný svaz v Berlíně a známý
Zahraniční ústav ve Štutgartě,
ty všechny byly v obžalovacím spise označeny
jako tajné převratné organisace, namířené
proti existenci československého státu. Jest
příznačné pro dnešní mentalitu
české veřejnosti, že se český
státní zástupce smí odvážiti
tvrditi takovéto nehoráznosti a nepravdy. Každý
zasvěcený člověk především
ví, že zde nejde o žádné tajné
organisace, nýbrž o sdružení veřejně
povolená jak v Německu tak také v Rakousku,
v jejichž čele stojí většinou vůdčí
osobnosti obou států. Jakou vysokou kulturní
cenu mají tyto vzorně vybudované organisace
pro veškerý německý kulturní
život, může posouditi jen ten, kdo jest informován
o oboru jejich činnosti nebo se sám účastní
provádění těchto prací. Podezření
těchto organisací, vyslovené v hořejším
tvrzení, jest tak nemotorné a záměry
tím sledované tak průhledné, že
si mužové stojící v čele těchto
organisací jistě rozváží reagovati
na toto ostouzení jinak, než že ještě
s větším důrazem věnují
svou zvláštní pozornost německým
kulturním statkům, v tomto státě tak
ohroženým.
Pokus českých vládců tyto kulturní
snahy po sjednocení překaziti a omeziti tím,
že se prostě již styk sudetských Němců
se svrchu uvedenými velkými kulturními organisacemi
německými a rakouskými snaží
charakterisovati jako velezrádné činy, jest
příznačný pro nyní vládnoucí
českou demokracii a musil by si vynutiti podiv i samého
Metternicha, kdyby byl ještě na živu. President
státu Masaryk ve své knize "Nová
Evropa" zaujal stanovisko k nejrůznějším
otázkám a v dalším chci se ještě
k jeho názorům vrátiti. Tak pravil mezi jiným:
"Jazyk mateřský je intimně spojen s
myšlením, cítěním a celým
duchovním a kulturním životem jednotlivců
a národů, tou měrou, jakou se všichni
národové v Evropě účastnili
kulturní práce a jak práce ta pokračovala
a jak se zdokonalovala, jazykové se stávají
kulturně bohatšími a cennějšími
a nastává kulturní rovnoprávnost jazyků,
odpovídající politické a mezinárodní
rovnoprávnosti národů. Moderní komunikační
prostředky umožnily částem národů,
ovládaných různými státy, kulturní
jednotu - národnost stala se uvědomělou mocí,
jazyk jejím exponentem a literatura v nejširším
slova smyslu stala se výrazem a nejplatnějším
orgánem národnosti. Proto se dnes politická
nesamostatnost národů a částí
národů ve smíšených státech
tak silně a tak všeobecně pociťuje a tak
těžce nese." V další větě
nahrazuji jen slovo "Rumun" slovem "Němec"
a "Uhry" "Československo". "Jaké
je to barbarství a jaký nesmysl, když Němec
v Německu je volný, ale jeho soused a bratr v Československu
potlačený?" Masaryk praví pak
dále: "Tento nepoměr v oficiálním
hodnocení národnosti a státu vyplývá
ze středověkého hodnocení státu
církví nábožensky posvěceného,
kteréžto hodnocení se přejalo novodobým
absolutismem. Odtud v celé Evropě úsilí
všech národů o politické sjednocení
a osvobození, o politickou organisaci Evropy na základě
národnosti." Dále pak prohlašuje, že
začínající nová doba demokracie
a socialismu boří staré militaristické
státy, které odporují principu národnostnímu,
stavíce nad národnost stát, a dopomůže
k vítězství právu sebeurčení
národů. Československo jest národnostní
stát obývaný 6 národy, v němž
český státní národ nečiní
ani celých 50% veškerého obyvatelstva. Masaryk
pak prohlašuje, a to jistě právem, že
sebeurčení národů nedá se ovšem
provésti, pokud bude platiti farisejská zásada,
že zasahování jednoho státu ve prospěch
potlačené národnosti lze odmítnouti
s tím odůvodněním, že žádný
jiný stát nemá právo vměšovati
se do "vnitřních" záležitostí
národnostního státu. "Národ je
organisací demokratickou - každý jednotlivec
je povolán, každý se může uplatňovati,
stát je organisací aristokratickou, donucující,
potlačující: státy demokratické
teprve vznikají." Tyto věty, použijeme-li
jich na Československou republiku, dokazují, že
vládci v tomto státě prohřešili
se proti všem těmto zásadám a nyní
více než kdy jindy usilují, aby vybudovali
tento nadstát, a to jako český národní
stát, naprosto nedbajíce částí
národů, které byly k němu násilně
připojeny. Neboť jest skutečností, již
nelze popříti, že v mocenských státech,
jež Masaryk tak potírá, nikdy se neprovozovala
takováto politika utlačení, jako v nově
založených státech, v Československu,
Polsku, Rumunsku a Jugoslavii. Středoevropským státům,
vedeným Německem, se vytýkala panstvíchtivost,
touha po vykořisťování a militarismus,
a dnes se musíme dožíti toho, že bývalý
italský předseda vlády Nitti ve svých
"Omylech a zmatcích", v článku
uveřejněném s tímto nadpisem o svatodušních
svátcích, jest s to, aby dokázal, že
svrchu uvedené, nově založené státy,
s Československem v čele, provozují politiku
militarismu a potlačování, jaké se
dříve neznalo. Tak dokazuje, že Československo
s 13 1/2 milionem obyvatelů vydržuje 10.929 důstojníků,
3505 vojenských úředníků a
10.371 poddůstojníků a mužstva, nehledě
ke sboru policejnímu a četnickému. Německo,
které před válkou bylo vyhlášeno
jako ztělesnění evropského militarismu,
při 60 milionech obyvatelstva mělo 38.075 důstojníků,
lékařů a správních úředníků.
Dnes, po svržení německého militarismu,
v době odzbrojení, má Polsko, Československo
a Rumunsko při 60 milionech obyvatelů 51.774 důstojníků.
Německo, Rakousko, Maďarsko a Bulharsko mají
celkem nyní 82 milionů obyvatelů a dohromady
mají 9606 důstojníků. To jsou prvé
patrné účinky tak vychvalovaného demokratického
období v oboru vojenském.
Vidíme tedy, že nové poměry zhoršily
dřívější stav v každém
směru a že zvláště pohraniční
Němci jsou vydáni na pospas nejhorším
pronásledováním. Čeští
vládci snaží se nás, 31/2 milionu sudetských
Němců, stále ještě podvedených
o právo sebeurčení, odnárodniti, a
jak jsem již s počátku dokázal, právě
nyní usilují, aby také úplně
potlačili naše kulturní vztahy k velké
německé mateřské zemi. Pojem velezrady,
který již president státu Masaryka jiní
vůdčí politikové, pokud jde o národnostní
stát, dávno již pochovali, vyhrabává
se opět ze starého absolutistického harampátí
a zahájení vztahů s kulturními organisacemi
ve velké německé vlasti jest pranýřováno
jako zločin velezrady. Ba nejen to, přes to, že
máme prý svobodu tisku v demokratickém státu,
překáží censura dnes dokonce tomu, aby
byla uváděna jména těchto velkých
německých osvětových organisací,
jako Německý ochranný svaz, Sudetsko-německý
vlastenecký svaz, Vědecký ústav pro
kulturu a dějiny sudetských Němců
na universitě ve Vídni, Spolek pro Němce
v cizině a Německý zahraniční
ústav ve Štutgartě. Sudetsko-německý
tisk nesmí již vůbec podávati zprávy
o výročních velkých sjezdech zkrátka,
spolupráce s těmito velkými kulturními
svazy má býti prostě sudetským Němcům
znemožněna. Omezením všech osobních
vztahů má se dosíci úplné isolace
sudetských Němců. Domnívám
se, že jsem se všemi sudetskými Němci
za jedno, prohlásím-li s tohoto místa, že
my za žádných okolností nejsme ochotni
dáti si překážeti ve spolupráci
s velkými německými bratrskými organisacemi
přes všechna násilná opatření,
neboť na naší straně je právo,
které Herder, tento nadšený prorok humanity,
vyvozuje z principu humanity: "Národ, nikoli stát,
jest přirozený orgán lidstva." Ani my,
sudetští Němci, nedovolíme, abychom
byli zbaveni svého nejsvětějšího
přirozeného práva sebeurčení.
A v tomto boji nejsme osamoceni. Statisíce sudetských
Němců v Rakousku a Německu spojili se v sudetsko-německý
vlastenecký svaz, aby burcovalo německou veřejnost
a světové svědomí. On hlásá
svým členům lásku k vlasti a jeho
snahou jest připamatovávati celému mezinárodnímu
kulturnímu světu, jaké strašlivé
bezpráví bylo spácháno na sudetských
Němcích.
Předseda (zvoní): Prosím pana
řečníka, aby se držel věci a
mluvil k dennímu pořadu.
Posl. inž. Kallina (pokračuje): Vlastenecký
svaz se snaží, aby v zahraničních časopisech
a na rozhodujících místech světové
politiky poučil a burcoval právní svědomí
národů a aby čelil nesprávným
vylíčením promyšlené zahraniční
propagandy, pracující s ohromnými částkami
českých peněz důvody bezvadně
vědecky odůvodněných skutečností.
Svaz sudetských Němců a všechny ostatní
velké kulturní organisace nejsou organisace tajné.
Svobodně a přímo hájí kulturní
souvislost všech Němců, jak dokázaly
poslední velké sjezdy, konané o svatodušních
svátcích, sjezd Ochranného svazu v Kladsku,
berlínského vlasteneckého svazu v Hirschbergu
a rakouského a bavorského vlasteneckého svazu
v Pasově. Jsem si vědom, že v tomto boji o
právo a spravedlnost neochabnou, a s tohoto místa
děkujeme jim za jejich statečné vystoupení
pro svatou věc všech pohraničních Němců.
My sudetští Němci nyní víme,
že v boji o právo a svobodu nejsme osamoceni. Pronásledování,
jimž jsme vydáni, spojí nás jen ještě
více. Pravý mír v Evropě nastane teprve
tehdy, až se všem národům, pokud bydlí
v uzavřeném jazykovém území,
poskytne právo na svobodný výkon práva
sebeurčení. O to usilujeme, to jest náš
cíl. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen. Rozprava je tedy
skončena.
Táži se pánů zpravodajů, přejí-li
si slova k doslovu.
Zpravodaj posl. Prokeš: Děkuji.
Předseda: Dávám slovo druhému
zpravodaji, panu posl. dr Matouškovi.
Zpravodaj posl. dr Matoušek: Slavná sněmovno!
V debatě nebylo vlastně mluveno nic o předmětu
samém. Sluší litovati, že právě
zde, kde tolik svobody slova je popřáno každé
straně, zneužívá se debaty k projevům,
které naprosto nesouvisí s předmětem
jednání a týkají se věcí,
na které referent jakožto zpravodaj o určité
předloze ovšem odpovídati nemůže.
Trvám na svém původním návrhu,
aby sněmovna schválila předloženou osnovu
zákona.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.
Prosím paní a pány poslance, aby zaujali
svá místa.(Děje se.)
Sněmovna je schopna se usnášeti.
v Osnova zákona má 8 paragrafů, nadpis a
úvodní formuli.
Jelikož nebyly podány pozměňovací
návrhy, dám hlasovati o celé osnově
najednou podle zprávy výborové.
Námitek proti tomu není? (Nebylo.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 8 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí,
ve znění navrženém pány zpravodaj,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona ve čtení
prvém.
Druhé čtení navrhnu na pořad schůze
příští.
Tím vyřízen jest 1. odstavec dnešního
pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
2. Druhé čtení osnovy zákona, týkajúceho
sa pôsobnosti ministerstva verejných prác
vo veciach verejných ciest a mýt na Slovensku a
v Podkarpatskej Rusi (tisk 242).
Zpravodajem výboru ústavně-právního
jest p. posl. dr Halla.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?