Posl. Pekárek: Slavná sněmovno! Po
dlouhých bojích je předložena osnova
státně-zaměstnanecká plénu
sněmovnímu k ústavnímu projednání.
Děje se tak přes komplikovanost vnitropolitických
poměrů, vyvolanou právě otázkou
úhrady požitkového systému a pak také
tím, že sněmovna byla právě teď
postavena před nutnost, vyřešiti řadu
problémů, jež řešiti se zavázala
poslední vláda Švehlova a jež za
svoje přijala i dnešní vláda úřednická,
zejména tedy před problém zrovnoprávnění
výroby zemědělské s výrobou
průmyslovou. Pakliže i za této krise-nechci
říci, že krise sněmovny, jako spíše
náhledů o tom, zda to neb ono opatření
mělo býti učiněno teď, nebo zda
bylo dosti času učiniti je později - je předložena
osnova plenu sněmovnímu, je to jenom důkazem
toho, jak vysoce se oceňuje význam této osnovy,
jak vysoce a plným právem. Je to také svědectvím
toho, že skutečně celá veřejnost
a také celá sněmovna projevila zájem
o tuto významnou předlohu.
Mám-li vyjádřiti, slavná sněmovno,
stanovisko své strany k požitkovým osnovám,
musím předem zdůrazniti uspokojení
naší strany nad tím, že osnovou se vyjadřuje
určitý přelom v nazírání
na hodnocení úřednické práce.
Požitkový zákon jest jedině správným
návratem k hodnocení kvalifikace a pracovního
výkonu. Mohu prohlásiti, že tento obrat je
pro nás určitým zadostiučiněním,
poněvadž jest jenom potvrzením názoru,
který jsme my v této sněmovně i v
době, kdy jsme byli v oposici proti vládě,
vždy a energicky obhajovali. (Tak jest!)
Od vstupu naší strany na půdu parlamentu československého
bylo snahou nám nepřátelských politických
stran, stigmatisovati naše politické hnutí
jako nepřítele úřednického
stavu, jako nepřítele všech státních
zaměstnanců. Ale, slavná sněmovno,
právě vývoj doby a praktická politika
přesvědčily většinu zaměstnanců
o pravém opaku. Nikoliv kvalifikovaný a své
povinnosti řádně plnící úředník,
(Výkřiky.) nýbrž protekční
politické dítě, zbytečný balast
státního aparátu v nás nalézal
vždycky svého úhlavního nepřítele.
(Výkřiky.)
Vždy, kdy se v této sněmovně jednalo
o otázkách státně-zaměstnaneckých,
poukazovali jsme na nákladnost správního
aparátu této republiky. Tvrdíme i dnes, že
tento aparát je příliš drahý
a nákladný a jsem přesvědčen,
dojde-li ke skutečně účelné
reformě veřejné správy, že tento
náš názor na nákladnost dnešní
administrativy bude plně potvrzen. Byli jsme proto vždy
pro šetření, ale tím není řečeno,
že bychom nákladnost aparátu byli snad viděli
v nadměrném honorování jednotlivých
členů tohoto aparátu. My jsme drahotu viděli
v přeplňování úřadů
protekčními lidmi, kteří ne vždycky
svoje místo řádně vyplňovali.
My jsme tu drahotu viděli také v tom, že státní
a jiné veřejné úřady byly velmi
často zřizovány ne ze skutečně
praktické potřeby, nýbrž toliko z důvodů
politických, aby se staly trvalým zaopatřovacím
ústavem o tu neb onu politickou stranu zasloužilých
lidí. (Hluk. - Výkřiky.) Proto
voláme vytrvale po zjednodušení administrativního
aparátu a proto také projevujeme svoje uspokojení
nad tím, že nový požitkový zákon
zdá se býti zárukou, že nikoli politická
zásluha, nýbrž skutečná schopnost
a výkon mají býti měřítkem
nároků a postupu. (Výborně!)
Vedeni těmito zřetely zastávali jsme přirozeně
názor, že úprava požitků musí
se státi v mezích finančních možností
a že nemohli jsme se již v zájmu státním
a jsouce věrni svým zásadám úspornosti
rozehřáti pro návrhy demagogické,
znamenající nové miliardové zatížení
poplatnických vrstev. Již proto ne, poněvadž
úhrada platová, vyplývající
z nepřirozených zdrojů - a nepřirozeným
zdrojem je každý takový finanční
požadavek státu, který vybočuje z mezí
poplatní schopnosti obyvatelstva - musila by se buď
projeviti v cenách výrobků, nebo by musila
míti za následek hospodářskou zkázu
výrobních a obchodních vrstev, tedy vrstev
nejpoplatnějších, v každém případě
by tudíž každé použití podobného
nepřirozeného zdroje musilo míti za následek,
že blahodárné stránky požitkového
systému nemohly by se, pokud jde o veřejné
zaměstnanectvo, vůbec projeviti.
My jako politická strana, jejíž voličstvo
se nerekrutuje ze řad státně zaměstnaneckých,
nemáme přirozeně důvodu, abychom projednávání
požitkového zákona používali k
politické agitaci mezi státním zaměstnanectvem.
Stavíme-li se tudíž sympaticky k osnově,
je to jen důkazem, že náš zájem
o hospodářskou situaci státních zaměstnanců
zrovna tak, jako jsme týž zájem projevili o
zemědělce, je skutečně opřen
o zřetele hospodářské i lidské,
ale také o zřetele státní, poněvadž
jsme si také velmi dobře vědomi toho, že
spokojený a existenčně dobře zabezpečený
státní zaměstnanec jest nejspolehlivější
oporou státního pořádku, již
také proto, že vnášením nepořádku
a podporou nepořádků ve státní
správě by podkopával svoji vlastní
existenci.(Výborně!)
Mohu prohlásiti jménem své strany, že
máme jistě živé sympatie k požadavkům
našeho učitelstva, zejména pokud jde o požadavek
parity a pokud jde o snahu, aby úprava poměrů
učitelstva škol obecných a měšťanských
stala se, pokud lze, takovým způsobem, že by
našemu školství národnímu byl dán
ráz školství státního.
Tento náš názor jistě právem
je podepřen významem buditelské práce
našeho učitelstva v dobách nesamostatnosti
našeho národa. Jest také podepřen vývojem
našeho národního školství a jeho
účelem v dobách, kdy jsme měli národní
zájem na tom, abychom svoje primérní školství
oddalovali od vlivu státního.
Ale poměry, jež kdysi vedly naši snahu, abychom
svoje národní školství oddálili
od státu, byly dějinnou spravedlností zkorigovány
a soudím, že přišla skutečně
doba, aby obecná a občanská škola byla
přiblížena státu. Mluvil jsem v tom
smyslu v bývalé státně-zaměstnanecké
"dvanáctce" a mohu prohlásiti, že
v názoru tomto jsme se všichni shodovali. Vzájemné
poměry státu, zemí a obcí, zejména
úprava vzájemných povinností rázu
finančního snad znemožňují, aby
tato myšlenka do všech detailů byla provedena,
ale soudím, že stát jistě v dohledné
době v nejširším slova smyslu použije
své moci k tomu, aby prostřednictvím zákonodárných
sborů bylo uskutečněno to faktické
přiblížení školy obecné
a občanské ke státu tak, abychom mohli skutečně
mluviti o státním školství obecném
a občanském.
Jinak jsem toho názoru, že zejména pokud jde
o otázku parity, důvodová zpráva správně
vystihuje nemožnost, aby týž platový systém
uplatňován byl pro učitele obecných
a občanských škol jako pro správní
úředníky. Parita jistě správně
vyjádřena je aplikací na učitele obecných
a občanských škol téhož systému
platového, kterého bylo užito při úpravě
platů středoškolských profesorů,
totiž jednotné platové stupnice.
Právě tak jako u osnovy učitelské,
mohu s klidným svědomím za svoji stranu prohlásiti,
že od okamžiku, kdy úprava požitků
státních zaměstnanců stala se aktuelní,
všeobecný náš zájem, který
jsem se pokusil slavné sněmovně odůvodniti,
prohloubili jsme o specielní požadavky v určitém
směru. Šlo nám totiž o naše odborné
a průmyslové školství, jakož i
o naše živnostenské školství pokračovací.
Kladli jsme určité požadavky v té věci
a mohu směle říci, že po stránce
finančního efektu byly to požadavky jistě
minimální. Poněvadž šlo o výdaj
větší, než jak státně zaměstnaneckou
osnovou je preliminován, mám za svou povinnost,
abych tento požadavek zdůvodnil, ale mám také
za to, že je nejvýše nutno, aby i s tohoto místa
bylo oceněno poslání, které v našem
životě kulturním a hospodářském
má odborné, průmyslové a živnostenské
pokračovací školství. Tím, že
jsme se postavili za požadavky učitelů a profesorů
průmyslových a odborných škol, dali
jsme jistě najevo, že vycházíme z názoru,
že nestačí vždycky jenom úprava
hmotných požitků, nýbrž že
tato úprava v konkrétních případech
musí se díti tak, aby bylo pomoženo současně
školskému odvětví, které souvisí
s hospodářskými, sociálními
a výrobními poměry v našem státě,
takovým způsobem, který nemá analogie
v žádném jiném odvětví
školském.
Toto školství, slavná sněmovno, má
dalekosáhlý význam národohospodářský
pro vývoj státu, pro jeho finance, poněvadž
toto školství vyzbrojuje celé generace živnostníků,
živnostenských výrobců, průmyslníků,
vedoucích sil v živnostech, průmyslu, vedoucích
sil technických i uměleckých - tedy v oborech,
které se v tomto státě čítají
k nejpoplatnějším - speciálními
vědomostmi toho kterého oboru, vědomostmi
živnostensko-obchodními a také ovšem všeobecnou
inteligencí, která také přece hraje
velmi důležitou roli v životním rozmachu
těchto produktivních složek.
Nesmí se také zapomínati, že rozvoj
tohoto školství, jeho úroveň a dislokace,
vzdělání, způsobilost a použitelnost
absolventů má svůj veliký význam
pro další vývoj v průmyslu a živnostech,
v nichž nás jistě čekají ještě
dalekosáhlé úkoly. Jsou to praktické
školy, jejichž vlastním úkolem není
snad připravovati pro vysoké školy, nýbrž
je to příprava přímo pro život,
rovnou do výrobního procesu.
My, český národ, měli jsme to štěstí,
že ve druhé polovici minulého století
se nám podařilo vybudovati školský útvar,
který nám byl záviděn Němci,
a kterému rakouské vlády chtěje nechtěje,
volky nevolky musily věnovati svoji pozornost a musily
jej respektovati.
Já při tom, slavná sněmovno, musím
adresovati několik slov pánům řečníkům
se strany německo-nacionální, kteří
systematicky v této sněmovně a způsobem
často velmi nepřiléhavým nám
vyčítali, že jsme odchovanci německé
kultury. Vzpomínám řeči našeho
presidenta Masaryka, kterou po vítězném
vstupu bývalé mladočeské strany do
vídeňského parlamentu pronesl roku 1892 a
kterou reagoval na stížnosti Němců,
že se slovanští národové příliš
rozvíjejí na úkor Němců rakouských.
Masaryk tehdy právem zdůrazňoval,
že rakouští Němci celou svoji velikost
vidí v prohlašování své příslušnosti
k velkému národu německému, sami však
svých duševních schopností nikterak
nevyužívají k tomu, aby přispěli
něčím k uplatnění svého
rozvoje uvnitř hranic bývalé monarchie a
že je tedy docela přirozeným zjevem, když
náš národ, politicky utlačovaný,
všechnu svoji snahu vede k tomu, aby pracoval k povznesení
kulturnímu a hospodářskému a když
tentýž zjev lze pozorovati i u ostatních slovanských
národů, kteří byli spjati ve hranicích
bývalé Rakousko-Uherské monarchie. A Masaryk
skončil, že se nelze tudíž diviti, pakliže
hlavně u nás v Čechách tímto
vývojem poměrů korigovány jsou mocenské
poměry, a pakliže to, co kdysi bylo naším,
se zase naším vlastním úsilím
vrací do našich rukou.
A takovým jedním prostředkem, slavná
sněmovno, aby odčiněny byly křivdy
historických dějů, byla také naše
snaha, připraviti naše lidi na cestu do hospodářského
života, a proto také povždy probudilé
a pokrokové hlavy našeho národa se staraly
o povznesení odborné úrovně našeho
školství odborného a proto také toto
naše školství mělo velmi dobrý
zvuk i za hranicemi.
Nám příslušníkům živnostensko-obchodnické
strany se zdá tudíž dnes velmi neprozřetelným
se strany státní správy, nevěnuje-li
zvýšenou péči odbornému a průmyslovému
školství a odstraňuje-li v praxi požitkové
zvláštnosti učitelských sil na odborných
a průmyslových školách. Je to jistě
zjev zarážející, když ze 680 systemisovaných
míst učitelských je neobsazeno 150, když
z 80 systemisovaných ředitelských míst
je neobsazeno 20. Kdežto se dříve na místa
na státních průmyslových a odborných
školách hlásívalo 80 až 90 kompetentů,
přihlášky dnes velmi klesají, nedocházejí,
konkursy nutno znovu vypisovati, a přesto končí
pravidelně neúspěchem. Lidé, kteří
se hlásí, nemají té výborné
kvalifikace, která se vždycky požadovala a kterou
nutně musíme požadovati, má-li toto
školství býti udrženo na té vysoké
úrovni, na které po dlouhou řadu let bylo
udržováno a těšilo se vážnosti
a respektu zahraničního světa. S hlediska
vyučovacího se musíme přece na profesorský
sbor takové průmyslové školy dívati
jako na jednolité těleso, jehož členové
mají míti rovnocenné vysokoškolské
vzdělání a každý také
ve svém oboru předběžnou praxi. A proto
již i rakouskými vládami, bývalým
ministerstvem školství a také ministerstvem
veř. prací, hlavně za ministrování
Trnkova, byly řešeny jejich služební a
požitkové poměry vždy jednotně.
A také soudím, že jakákoliv nejednotnost,
jakékoliv rozleptání by se setkalo s nedozírnými
důsledky pedagogickými, a my bychom se právem
musili obávati, že výsledek úsilí
našeho národa v době jeho nesamostatnosti politické
byl zmařen vědomým přezíráním
významu tohoto školského odvětví
v samostatném československém státě.
Ale já chci doufati, že výklad, hlavně
pokud jde o hodnocení předběžné
praxe a zejména odlišného působení
profesorských sil i přednostů jednotlivých
odborů u přirovnání s normální
střední školou, jenž na moje naléhání
v bývalé státně-zaměstnanecké
"dvanáctce" byl pojat do důvodové
zprávy, povede po stránce požitkové
k nápravě poměrů, vyvolaných
dřívějším nivelisačním
postupem na škodu tohoto, jak jsem naznačil, velevýznamného
odvětví školského.
Pro vrstvy poplatnické má úprava požitkového
systému také značný význam
s hlediska projektované reformy daňové. Jest
jisto, že ve finanční správě
nedostává se dnes na systemisovaný stav několik
set právníků, prostě z toho důvodu,
že nedostatečná úprava požitková
není dostatečnou vzpruhou, aby dorost právnický,
hlavně dorost výborně kvalifikovaný,
vstupoval do služeb finanční správy.
Naopak, a my to velice dobře cítíme v praxi,
značný počet mladších sil opouští
finanční službu. A co se děje? Tito
mladší finanční úředníci
jsouce obeznámeni s veškerými tajnostmi a praktikami
berní služby, vstupují do služeb soukromých
podnikatelů, hlavně bank, akciových společností
a velkých podnikatelských firem, jež je jako
berní poradce skvěle platí, a při
tom ještě vydělávají statisíce
ke škodě státu, ale také ke škodě
těch tisíců malých a středních
výrobců a obchodníků, kteří
si nemohou držeti drahé daňové poradce
a jsou tak vydáni na milost a nemilost krutosti berního
šroubu. (Výborně!) A to je také,
slavná sněmovno, jedna z příčin,
proč malý člověk u nás, proč
malý výrobce a obchodník je daní nejvíce
zatížen, to je také jedna z příčin
častých a vzrušujících sebevražd
malých a středních živnostníků,
kteří doháněni nemilosrdností
berních orgánů k zoufalství, nevidí
jiného východiska z této nekonečné
štvanice. Avšak to je také jednou z příčin,
proč pan ministr financí v rozpočtovém
výboru této slavné sněmovny mohl prohlásiti,
že po stránce daně výdělkové
není daňová schopnost poplatnictva ještě
plně vyčerpána. Ano, slavná sněmovno,
má pravdu p. ministr financí, ale toliko potud,
pokud mluví o velkých podnicích, avšak
pokud jde o malé a střední živnosti
a obchody, nemá pravdu, poněvadž ty pod tíhou
daně klesají a další utahování
tohoto břemene by naprosto nesnesly. (Výborně!)
Když mluvím již při této příležitosti
o daňových věcech, musím zdůrazniti,
že dosavadním systémem daňovým,
nejasným a komplikovaným, trpí nejen poplatníci,
ale také samy výkonné orgány berní,
které jsou přetěžovány. Právě
tento fakt, provázený také často osobní
necitelností, vede ke snaze práci co možná
si usnadniti, třebas často i za cenu poškození
poplatníka. Berní komise staly se dnes pouhým
výkonným orgánem vyměřovacích
úřadů. Jednotliví členové
nemají zpravidla ani širšího zájmu,
mají jen zájem na několika jim blízkých
osobách a neužívají ani pravomoci, která
komisi přísluší, neužívají
jí snad proto, že jí buď nedbají,
nebo jí vůbec neznají a touží
vždycky hlavně po tom, by již bylo toho představení
konec. A proto se také stává, že za
jednu hodinu se odbude 200 i více poplatnických
případů. Ale na tom má také
vinu výkonný úředník, zástupce
státu.
Stinnou stránkou provádění dosavadního
zákona, na kterou také při této příležitosti
musím poukázati, jest t. zv. kontumace, která
opravňuje úřady, resp. daňové
komise k uložení daně bez součinosti
poplatníkovy. V příslušném textu
zákona je zařaděno totiž slůvko
"může", v německém původním
textu "kann", a to znamená, že komisi je
dáno úplně na vůli, chce-li či
nechce-li použíti kontumačních následků.
Kontumace, která má býti trestem pro liknavé
a renitentní poplatníky, v praxi se stává
často trestem pro řádné poplatníky
podle toho, jak je zástupce úřadu citově
uzpůsoben a jak na komisi, která právě
jednotlivě případy řeší,
dovede působiti.
Přetěžování berních úřadů
dnešním daňovým systémem má
už také svoje často tragické následky.
A proč? Že totiž stížnostmi proti
platebním příkazům nezastavuje se
platnost a vymahatelnost předepsaných daní.
To vede často k naprostému rozvratu podniku, rozvratu
rodiny a také skutečně k tragickým
následkům. Je to výjimka od všeobecně
platné zásady, že povinnost plnění
nastává teprve pravoplatností závazků.
A toto privilegium, které má stát proti ostatním
právním subjektům, se příčí
vůbec právnímu cítění
a je také tím trapnější, že
vyměřovacím, resp. odvolacím úřadům
se nikterak neukládá, aby stížnosti
proti předpisům daňovým projednávaly
a vyřizovaly do určité lhůty. Takže
poplatník je zcela vydán na milost a nemilost s
celou svojí hospodářskou existencí
úředníku, který vyřizuje odvolání
a který vždycky s poukazem na velký stoh nevyřízených
aktů, může najíti důvody k tomu,
proč ten nebo onen akt nemohl vyříditi.
Další zkušeností, samotnými berními
a finančními úředníky potvrzenou,
je to, že nejenom berní úřednictvo,
ale také konceptní, tedy právníci,
nejsou dnes pro svůj důležitý úkol
náležitě připraveni a jsouce ponecháni
úplně sami sobě, nemají vyšších
cílů, nemají také zpravidla ani patřičného
zájmu a porozumění pro potřeby lidu
a postrádají také jedné důležité
věci, že nemají totiž nezbytného
rozhledu o měnivé hospodářské
situaci jednotlivých vrstev výrobních a obchodních,
nemají tedy dostatek národohospodářského
vzdělání.
Musím těž připomenouti, že zvláštní
postavení finančního úředníka
vyžaduje zvláštní ohleduplnosti a zejména
slušných způsobů při zacházení
s poplatnictvem. Ale právě v tomto oboru státní
administrativy se setkáváme velmi často s
nemístnou nadutostí, povýšeností
a s trvalou bezohledností. Já soudím naproti
tomu, že i v poplatnických věcech mírným
tonem, rozšafným objasněním a poučováním
by se velmi často předešlo mnohým a
zbytečným rozporům.
Volání po zjednodušení berního
systému je tedy zcela oprávněno, je oprávněno
také v souvislosti s projednávaným požitkovým
zákonem. Před 30 lety, r. 1896 při projednávání
daňové reformy, správně oceňovala
tehdejší rakouská správa význam
reformního díla daňového a učinila
také opatření, aby skutečně
kvalifikované síly měly zájem na vstupu
do státní služby. Poukazuji na článek
dr Auerhahna v "Naší době", který
vystihuje významnost tohoto momentu pro zdar daňové
reformy a poukazuje také správně na to, že
Německo r. 1920 nešetřilo žádných
obětí, aby si pro provedení reformy daňové
sjednalo skutečně prvotřídní,
plně kvalifikovaný aparát úřednický.
Bude-li zákon požitkový jedním z prostředků
k tomu, aby uklidněn a po stránce výkonnosti
posílen byl úřední aparát,
aby pak nebylo stížností na léta odkládané
vyřizování aktů a rekursů,
aby daňová reforma byla dílem skutečně
kvalifikovaných úředníků, vedených
ne pouze zřeteli státními, nýbrž
také to podtrhuji - zřeteli lidskými, pak
myslím, že na požitkový zákon vynaložené
miliony budou dobře uloženým kapitálem.
(Výborně!)
Slavná sněmovno! Řekl jsem již, že
dobře honorovaný státní zaměstnanec,
zbavený také obav o svoje stáří,
je nejspolehlivější oporou státní
administrativy. Soudím však také, že tento
fakt bude míti svůj reflex i ve všeobecné
důvěře občanstva v nestrannost a spolehlivost
této administrativy. Bylo by zakrýváním
skutečnosti, kdybychom zapírali, že bylo velmi
mnoho smutných zjevů v našem životě
a že tyto smutné zjevy byly vyvolány jen nutností,
že mnohý státní zaměstnanec musil
si přivydělávati vedlejším zaměstnáním.
Byly to zjevy smutné a nikterak důstojné
našeho státu, ale tyto zjevy tu byly. Ať již
to bylo nedovolené vedlejší zaměstnání
nebo zasahování do práv legálního
obchodníka, ať to bylo braní darů a
úplatků, vždy to byly činy, jež
musily naši administrativu a tedy i náš stát
uváděti v nevážnost.
Ale pakli prohlašuji jménem své strany, že
v plném vědomí nutnosti tohoto opatření
budeme hlasovati pro vládní návrh požitkového
systému, činím tak současně
v přesvědčení, že nebude již
smutných zjevů, o nichž jsem se zmínil,
že každý veřejný zaměstnanec
této republiky bude si vědom, že je skutečně
toliko veřejným zaměstnancem, a ne zároveň
právním a placeným daňovým
poradcem, že není živnostníkem a obchodníkem,
že prostě je nutno v zájmu pořádku,
aby každý státní občan se snažil
uplatniti se pokud lze nejlépe v tom povolání
životním, které si zvolil. A bude-li efektem
této úpravy platové tento výsledek,
budeme si moci říci jistě s dobrým
svědomím, že miliony na úpravu vynaložené
byly uloženy dobře a že bylo jimi podpořeno
spravedlivé dílo. (Potlesk poslanců živnostensko-obchodnické
strany středostavovské.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Přerušuji rozpravu, jakož i jednání
o dnešním pořadu vůbec.
Dodatečně udělil jsem dovolenou na včerejší
32. schůzi posl. Knejzlíkovi pro neodkladné
zaměstnání.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Klub poslancov slovenskej ľudovej strany vyslal do výboru
iniciativního posl. dr Ravasza za posl. Grebáče-Orlova.
Klub poslanců komunistické strany v Československu
vyslal do výboru soc.-politického posl. Štětku
za posl. dr Gátiho.
Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei"
vyslal do výboru rozpočtového posl.
Tauba a Dietla za posl. Schweichharta a Heegera.
Místopředseda inž. Dostálek:
Mezi schůzí byla tiskem rozdána zpráva.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
441. Zpráva výboru sociálně-politického
k návrhu poslanců Kleina, Brožíka, Tayerle,
Johanise a druhů (tisk 322) zákona, jímž
se zachovávají pro pensijní pojištěnce
a pro členy báňských bratrských
pokladen v platnosti některá ustanovení právních
předpisů o nemocenském pojištění.
Místopředseda inž. Dostálek:
Mezi schůzí byl tiskem rozdán a současně
přikázán výboru iniciativnímu
tento návrh:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
444. Návrh posl. dr Tisu a spol. na poskytnutie podpory
pohorelcom v obci Štiavniku.
Místopředseda inž. Dostálek:
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra ve čtvrtek dne 17. června
1926 o 1/2 10. hod. dopol. s
1. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového k vládnímu návrhu
(tisk 100) zákona o úpravě platových
a některých služebních poměrů
státních zaměstnanců (tisk 333 a k
tisku 333).
2. Zpráva výborů soc.-politického,
kulturního a rozpočtového k vládnímu
návrhu (tisk 101) zákona o úpravě
platových a služebních poměrů
učitelstva obecných a občanských škol
(učitelského zákona) (tisk 334).
3. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 102) zákona o platových poměrech státních,
obecních (městských) a obvodních lékařů
(tisk 335).
4. Návrh, aby řízením zkráceným
podle §u 55 jedn. řádu projednány byly
osnovy zákonů:
a) o úpravě platových a některých
služebních poměrů státních
zaměstnanců (tisk 333 a k tisku 333),
b) o úpravě platových a služebních
poměrů učitelstva obecných a občanských
škol (učitelského zákona) (tisk 334),
c) o platových poměrech státních,
obecních (městských) a obvodních lékařů
(tisk 335).
5. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového o návrhu posl. inž. Dostálka,
dr Mičury, Zocha, Petroviče, dr Tiso a druhů
(tisk 323), aby byl vydán zákon o úpravě
platů duchovenstva církví a náboženských
společností státem uznaných.
6. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 277) zákona o dani z cukru.
7. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 278) zákona o zvýšení
daně z lihu.
8. Druhé čtení osnovy zákona, kterým
se doplňuje § 81 zákona o vojenských
požitcích zaopatřovacích (tisk 312).
9. Druhé čtení osnovy zákona o provedení
úmluvy mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem,
Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců
a Československem o převodu pohledávek a
deposit z hospodaření poštovní spořitelny
ve Vídni, podepsané v Římě
dne 6. dubna 1922, jakož i dodatečné dohody
k této úmluvě, sjednané mezi uvedenými
státy v Římě dne 23. února
1925 (tisk 314).
10. Druhé čtení schvalovacího usnesení,
kterým se souhlasí s
1. Úmluvou mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem,
Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců
a Československem o převodu pohledávek a
deposit z hospodaření poštovní spořitelny
ve Vídni, podepsanou v Římě dne 6.
dubna 1922,
2. dodatečnou dohodou k úmluvě podepsané
v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem,
Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů,
Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu
pohledávek a deposit z hospodaření poštovní
spořitelny ve Vídni, podepsanou v Římě
dne 23. února 1925 (tisk 315).
Jsou proti mému návrhu námitky? (Hlásí
se posl. dr Franke.)
Pan posl. dr Franke má slovo.
Posl. dr Franke: Dovoluji si, pane předsedo, navrhnouti
změnu v tom smyslu, aby na pořad příští
schůze nebyl dáván odst. 5, totiž zpráva
výborů soc.-politického a rozpočtového
o návrhu posl. inž. Dostálka, dr Mičury,
Zocha, Petroviče, dr Tiso a druhů (tisk 323), aby
byl vydán zákon o úpravě platů
duchovenstva církví a náboženských
společností státem uznaných.
Místopředseda inž. Dostálek:
O tomto negativním návrhu dám rozhodnouti
positivně hlasováním o svém návrhu.
Kdo souhlasí s pořadem mnou navrženým,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Pořad mnou navržený
je přijata námitky jsou odmítnuty.
Jiných námitek není.
Končím schůzi.