Němci vstupem do vlády si nepopíratelně
pomohli a prospěli. Vzpomeňme si, za jaké
situace Němci do vlády přiskočili.
Stará většina byla rozbita, nové nebylo,
stát musil žíti, hledala se příčina
krise. Skoro unisono všechny hlasy politických individualit
shodly se v tom, že příčinou našich
rozháraných poměrů a nemožnosti
utvořiti důkladnější majoritu
v této sněmovně v prvé řadě
je volební řád. Měniti volební
řád ústavně, na to nebylo většiny.
Měniti volební řád ústavně
nebylo také proto možno, že některé
i české strany s tímto poměrným
volebním řádem stojí a také
padají. Nedivte se, že za těchto okolností
počalo se uvažovati o oktroji. Nebudu se ničemu
vyhýbati, jaké pak zapírání.
Kdyby dnes přišla podobná situace, byli bychom
bez vlády, byli bychom bez majority, a když jsme vyčerpali
všechny ústavní prostředky, znovu by
se musilo o tom uvažovati. Svůj stát přece
nerozpustíme nebo nebudeme žádati za svolání
nové mírové konference, aby nad námi
vyřkla ortel smrti. Tak musil souditi každý
politický člověk, tak jsem soudil já
a tak soudili i mnozí jiní, kteří
dnes mlčí. Rozdíl je právě
v tom, že já nezapírám, kdežto
druhý své odmítnuté plány zapřel
a dává si to svojí ženou za dveřmi
dosvědčovati, že on nic, on že má
alibi, a zůstal hodným, dobrým Fridolínem.
(Výborně! - Potlesk.)
Zachrániti německé voličstvo před
nutností změny volebního řádu,
to bylo v první řadě vlasteneckou povinností
německých stran, neboť neklamme se, žádný
volební řád, který by byl sděláván
touto sněmovnou, nemohl by přinésti ty výhody
německé roztroušené minoritě,
jako právě nynější volební
řád. Němečtí agrárníci
a křesťanští sociálové měli
více odvahy než němečtí sociální
demokraté. Snad je to nepopulární, ale já
právě pro tuto politiku mám hluboce vyvinutý
smysl, leč právě proto jim přeji,
aby to jednou s nimi dopadlo lépe, než to dopadlo
se mnou. (Výborně! Veselost.)
Umínil jsem si nevyhnouti se žádné ožehavé
otázce, a proto mi dovolte říci několik
slov o aféře gen. Gajdy. (Slyšte! -
Čujme!) Jsem k disposici. Bývám s
gen. Gajdou ztotožňován, ale není pro
to naprosto žádných dokladů. Kromě
tvrzení p. posl. Davida, za mé nepřítomnosti
proneseného na sjezdu čsl. strany socialistické
v Brně, není pro to naprosto žádného
dokladu. K této věci, poněvadž jsem
neměl příležitosti zaujmouti jinak své
stanovisko, konstatuji, že p. posl. David v době,
kdy jsem byl jmenován ministrem nár. obrany, přišel
ke mně a svou návštěvu a prosbu třikrát
opětoval a žádal mne, abych prostřednictvím
jeho dal vzkaz gen. Gajdovi, že se má ke mně
dostaviti a bude mnou přijat. (Slyšte!) Odepřel
jsem tomuto přání vyhověti proto,
poněvadž Gajda byl voják, generál, měl
svůj služební poměr ke svému
ministrovi a já jsem byl s ním v této době
několikráte ve styku v resortních záležitostech.
A pak zdálo se mi, že p. posl. David má
snahu, aby se nějakým způsobem zavděčil
gen. Gajdovi. Pan posl. David znovu naléhal na mne,
ubezpečoval mne o tom slovy, která jisté
nebudou mnou pronesena výstižně, ale jistě
byla daleko vřelejší, než je budu opakovati
a reprodukovati. Vážená sněmovno! Pan
posl. David prohlašoval, že gen. Gajda je nejlepší
voják v Československé republice, abych nevěřil
předsedovi Československé obce legionářské
dr Patejdlovi, který prý s ním není
na dobré noze. (Veselost.) Teprve po těchto
prosbách slíbil jsem p. posl. Davidovi, že
gen. Gajdu přijmu. Gen. Gajda druhého dne přišel
a jednali jsme spolu o - prodloužení služební
doby, o novelisaci známého zákona, týkajícího
se branné povinnosti našich mladíků.
Jako ministr jsem nikdy ani jedním slovem nemluvil se žádným
generálem o nějakém převratu, a kdo
to tvrdí, nezná můj poměr v ministerstvech,
kde jsem kdy byl, to patří do snůšky
neslušných zbraní proti mně vymýšlených.
Gajda byl mně jinými činiteli, a sice velmi
vlivnými činiteli odporučován jako
dobrý a energický voják. Byly zde útoky
na jeho minulost. Ty pokládám za nemístné.
Jeho minulost byla předem známa (Tak jest!) a
dosáhl-li přece nejvyšších hodností
v armádě, nedovedu si to srovnati ve svém
rozumu, kde je zde konsekvence. Vezměte, pánové,
na vědomí: já jsem Gajdu nejmenoval ani generálem,
ani náměstkem náčelníka generálního
štábu, ani náčelníkem generálního
štábu. (Posl. Remeš: Ale děláte
mu obhájce ex offo!) Odpusťte, socialista, když
vidí, že někomu se děje křivda,
má státi na straně toho, komu bylo ukřivděno.
(Tak jest! Výborně! - Potlesk.)
Generál Gajda byl najednou obviněn ze špionáže.
Na to je pouze jedna odpověď. Měly-li úřady
usvědčující materiál, měly
Gajdu okamžitě zatknouti a ne ho nechati jezdit po
republice. (Tak jest!) To se nestalo a proto promiňte,
že je mi těžko věřit ve věrohodnost
těch dokumentů. (Posl. Geršl: Pane kolego,
můžete povědět sněmovně,
proč se Gajdou vyhrožovalo na veřejných
schůzích?) Za to nemohu odpovídat. (Posl.
Remeš: Tak jste nevysvětlil nic!) Promiňte,
pro vás ne.
Mám-li nedůvěru k těmto dokumentům,
nedivte se, že tak soudím. Malá analogie: V
předvečer sjezdu čsl. strany socialistické
byl to p. dr Stránský, který ve svých
"Lidových Novinách" publikoval také
proti mně dokument z Vídně. Prý jsem
v průvodu posl. Vojny v den mobilisace navštívil
bývalého místodržitele knížete
Thuna a prosil jej o to, abych byl osvobozen od vojenské
služby a za to prý jsem slíbil poslušnost
"Českého Slova". Pánům se
stal malér. Já nikdy u Thuna nebyl, nikdy jsem s
ním nemluvil a v den domnělé návštěvy,
v den to všeobecné mobilisace velmi živě
se pamatuji a svědecky to mohu dokázat i vedle posl.
Vojny - jsem vůbec v Praze nebyl. Tedy když dokumenty,
tedy aspoň poctivé dokumenty vytahujte. (Potlesk.
- Výkřiky posl. Špačka a Myslivce.)
Způsob, jak se projednávala u nás aféra
Gajdova, je neodpovědný a nadělal státu
i armádě veliké morální škody.
(Tak jest!)
Pan min. předseda ohlásil podání předlohy
o branné moci. Je v zájmu obyvatelstva tohoto státu,
aby předloha o branné povinnosti se projednala s
největším urychlením. Aspoň v
poslední chvíli nechť vědí branci,
kteří dnes už dávno slouží,
zdali půjdou domů za 14 nebo 18 měsíců.
Zásadně jsem pro zkrácení služební
doby vojenské, ale jako ministr národní obrany
musil jsem uznat, že z ohledu na bezpečnost státu
nejde to provésti ihned. S délkou služební
doby je to tak jako s odzbrojením. Odzbrojí-li sousedé,
můžeme odzbrojiti také a sníží-li
služební dobu sousedé, můžeme ji
také snížiti. (Tak jest!) Jen si všimněme,
jak délka služební doby dnes vypadá
v jednotlivých státech. Nebudu mluvit o Rakousku,
Maďarsku a Německu, kde jsou abnormální
poměry a kde se obchází mírové
smlouvy, ale vzpomenu-li, že v Jugoslavii mají 18měsíční
služební dobu, vzpomenu-li, že Francie má
18měsíční služební dobu,
že Rakousko má dvouletou služební dobu,
Italie 18měsíční služební
dobu, Polsko dvouletou služební dobu a vzpomenu-li,
že Rusko má dvouletou až čtyřletou
služební dobu (Slyšte! Slyšte!) podle
různosti kategorií a specielních zbraní
a uvážíme-li, že mělo Rusko původně
půl druhého roku dlouhou služební dobu
a roku 1924 přišlo k přesvědčení,
že ji musí prodloužiti a prodloužilo ji
na dvě léta, snad uznáte, že to byly
příliš vážné důvody,
než aby se dnes tato otázka nějakým
vtipem neb agitačním heslem dala odstraniti s denního
pořadu. Každé zkrácení služební
doby vyžaduje v prvé řadě postarati
se o to, aby armáda měla s dostatek vycvičených
instruktorů. Všechny přípravy k tomu
dělati musí tato vláda a jest to v prvé
řadě, jak správně zde bylo poznamenáno,
vybudování řádného zákona
o zajištění všech výhod, aby na
vojně zůstali déle sloužící
poddůstojníci. Tyto poddůstojníky
nelze vybrati z jednoho ročníku, bude třeba
dvou event. tří let. Jest třeba vyřešiti
celou řadu technických otázek, pokud se týká
specielních trup, jejich délky služební
doby a budou-li všechny tyto předpoklady splněny,
pak se stanoviska socialistického - a zde zájem
socialistický jest identický se zájmem armády
- v zájmu klidu musíme sáhnouti k odstranění
všech zvláštností, výjimek a tak
zv. osvobozování. Neboť právě
osvobozovací akce demoralisuje armádu a vnáší
v ní neklid. Když všechny věci provedeme,
budeme moci sáhnouti k snížení služební
doby, a já otevřeně pravím, a snad
vás to překvapí, že nemá smyslu
snižovati služební dobu na 14 měsíců,
nýbrž buď na 18 nebo na 12 měsíců,
a proto můžeme pak klidně snížiti
služební dobu na 12 měsíců.
Vážené shromáždění,
slavná sněmovno! Pan ministr financí rozhovořil
se ve svém exposé finančním velmi
obšírné o našich státních
dluzích. Jest pravda, máme jich habaděj,
okrouhle 35 miliard. (Výkřiky posl. Jílka.)
Jejich zúročení, úmor a správa
stojí nás ročně půl třetí
miliardy. Bohužel, neshledal jsem v této řeči
jeden zajímavý pasus, který jsem očekával:
Ani slovem nezmínil se pan ministr financí o ožehavé
otázce t. zv. reparací. (Výkřiky
posl. Bolena.) Spatřuji v tom chvály hodné
odhodlání vlády a pana ministra financí,
odmítnouti jakékoli placení reparací.
V té snaze bude vláda podepřena jistotně
celou sněmovnou bez rozdílu národností
a bez rozdílu politického zbarvení.
Budiž mi dovoleno, abych otázku reparační
několika slovy naznačil a její podstatu osvětlil.
Podle úmluvy ze dne 10. září 1919
v Saint-Germain jsme povinni na částku jedné
a půl miliardy zlatých franků za osvobození
čtyř států, Polska, Rumunska, Jugoslavie
a Československa zaplatiti polovinu, to jest 750 mil. zlatých
franků. To je t. zv. liberační, čili
osvobozovací poplatek. Kromě toho do reparační
pokladny podle čl. 208 mírové smlouvy saint-germainské
a čl. 191 mírové smlouvy trianonské
máme zaplatiti hodnotu převzatých statků
po bývalé říši rakousko-uherské.
Jaké jsou to statky? Železnice, kasárna, soudní
budovy, státní lesy, státní podniky
atd.
Odhad těchto statků, převzatých po
Rakousko-Uhersku, děl se ve zvláštní
komisi v Paříži, Commité des biens cédés,
jejímiž delegáty byli zástupce Francie,
Anglie, Italie a Československa. (Posl. Roudnický:
Kdo tam byl za Československo?) Za Československo
inž. Koller, velmi svědomitý úředník,
který si tam získal opravdových zásluh.
Práce trvala několik let. Dnes je ukončena.
Resultát je přímo děsivý. Odhad
italský je největší mají také
největší zájem na tom. Odhady francouzský
a anglický se sobě rovnají, jsou poměrně
nižší, ale pro nás ve své výši
naprosto nepřijatelné. Československo nepřistoupilo
na žádný z těchto návrhů
a oznámilo svým zástupcem ke každému
návrhu své minoritní votum.
Nechci předcházeti vládu, ona sama nesdělila
slavné sněmovně příslušné
cifry, nechci předcházeti vládu, pokud ona
sama neřekne, kolik miliard spojenci na československém
státě žádají. Ale k ilustraci
odhadu francouzského a anglického, tedy toho nejnižšího,
dovolím si přece říci několik
cifer.
Za 1 běžný kilometr převzatých
státních drah po Rakousku - povětšině
jsou to dráhy pasivní - žádá
na nás tento nižší odhad francouzský
a anglický 1,700.000 Kč bez vozového parku.
Počítáme-li, že vozový park representuje
asi 17% stavebního nákladu 1 km drah, mezi nimiž
jsou i dvoukolejné, přijdeme k ohromné cifře,
že reparační komise bude na nás žádati
za 1 km těchto drah okrouhle 2 mil. Kč. (Slyšte!)
Budiž mi dovoleno, abych to přirovnal, což
nejlépe bude ilustrovati poměry, s akcí,
kterou jsme prováděli doma. Československá
republika zestátnila po převratu celou řadu
drah, menších i větších, mezi nimiž
byly dráhy naprosto dobře prosperující
před převratem i po převratu. Zestátnili
jsme tyto dráhy různým způsobem, buď
dobrovolnou úmluvou, nebo koupí akcií na
volném peněžním trhu, a průměrně
1 km takto zestátněných drah přišel
nás na 150 tisíc Kč (Slyšte!),
tedy 150 tisíc Kč proti 2 mil. Kč.
Slavná sněmovno! V době, kdy snižují
se reparace poraženým státům, v době,
kdy Německu dělají se největší
koncese hospodářské, kdy se vůbec
žádných reparací dodnes nežádá
na Maďarsku a Rakousku, kdy naopak Rakouský stát
pod mezinárodní egidou je sanován z prostředků
častokráte mezistátních, je vyloučeno,
aby někdo mohl očekávati, že touto cestou
dáme se hospodářsky zničiti. (Posl.
dr Gažík: Čo robí Beneš?) Nemohu
na to odpověděti. Vypadalo by to příliš
osobně, a věc je tak vážná a
důležitá, že nechci na toto pole zabočiti.
Počítají-li se nám statky po Rakousku
převzaté za předválečné
zlaté koruny - Comité des biens cédés
i finanční service u reparační komise
rozhodla, že tyto statky budou se nám počítati
v ceně předválečných zlatých
korun - pak neochvějně musíme trvati na tom,
jestliže jednou bylo tak rozhodnuto, aby také předválečné
dluhy rakouské, které jsme převzali, byly
nám počítány ve zlaté relaci.
Podle slov p. ministra dra Engliše, převzali
jsme 4400 mil. předválečných dluhů,
podíl to připadající z Rakousko-uherského
území na naši republiku. Tyto dluhy byly nám
počítány v dnešní hodnotě,
proto plným právem žádáme, aby
také aktiva, která nám byla předána
ve formě těchto převzatých statků,
byla počítána v téže relaci.
Nezapomínejme, že jde po většině
o statky pasivní, jejichž hodnota není taková,
jaká bývá udávána a naprosto
neodpovídá pravdě, že by se mohla zlatem
valorisovati. Chci uvésti několik příkladů,
aniž bych slavnou sněmovnu zdržoval. Jaký
šílený návrh je to, počítati
převzaté statky ve zlatě v předválečných
korunách! Naše nejlepší podniky světové
pověsti těžce se drží a daleko
pokulhávají s dnešní svojí hodnotou
proti valorisované hodnotě předválečné.
Všimněme si Živnostenské banky, peněžního
ústavu, o jehož bonitě nikdo nepochybuje ani
v cizině. Nominální hodnota akcie Živnostenské
banky byla 200 Kč, dnes dostane se akcie na burse za 340
Kč, ne tedy za 1200 nebo 1400 Kč podle zlaté
relace. Akcie Škodových závodů, rovněž
známého to závodu, měly nominále
320 Kč, dnešní kursovní hodnota činí
602 Kč a ne tedy 6tinásobek. Vidíme to i
u drah. V našem bursovním lístku je zvláště
kotována duchcovsko-podmokelská dráha, jedna
z nejaktivnějších dřívějších
drah. Nominále této akcie činí 400
K a dnešní kursovní hodnota 920 Kč.
Konečně nesmí se zapomínati a nesmí
ani zapomínati ti, kteří dnes o nás
rozhodují, že jsme všechny tyto statky společnou
rukou nerozdílnou, bez rozdílu národností
na daních a současně při přebírání
4 1/2 miliardového
dluhu krvavě již Rakousku zaplatili, a beztoho tento
dluh byl nadělán po velké částce
na účet zemí pasivních, kterých
dnes nevlastníme.
Vláda musí proto trvati na tom, aby stejné
měřítko bylo vzato zde pro pasiva, jako pro
aktiva. Podle úmluvy z 10. září r.
1919 v St. Germain bude na nás naléháno a
mělo to býti již v roce 1926 provedeno, aby
stát vydal na přisouzený nám obnos
5%ní slosovatelné bony, slosovatelné od roku
1931.
Přicházím k závěru. Náš
rozpočet nesnese nového miliardového zatížení,
se svými financemi stali jsme se skutečnou oasou
v rozvrácené střední Evropě.
Docílili jsme toho ne lehce, ale nesmírnými
obětmi. Dělnictvo je přinášelo
ve mzdách a s ostatním obyvatelstvem na výši
životní úrovně. Zavedli jsme v tomto
státě nejkrutější a nejvyšší
daně, jichž obyvatelstvo dále nemůže
snášeti, prodělali jsme nejtěžší
hospodářské krise, ale toho by obyvatelstvo
tohoto státu nesneslo, aby všecky ty oběti,
které nám umožnily stát konsolidovati,
přineslo nadarmo.
Ode všech těchto požadovaných miliard,
jaká to ironie, je nám milostivě dovoleno,
abychom si odrazili náhradu válečných
útrat ode dne 28. října 1918, dne to našeho
osvobození, do podepsání příměří,
t. j. do 3. listopadu 1918, tedy za 6 dní. (Slyšte!)
Zde naskýtá se nové vládě jeden
z největších úkolů. To mně
jistě nemůže nikdo říci, že
bych byl odpůrcem Dohody, ale to pravím velmi hlasitě
a jasně na všecky adresy: Reparace platiti nemůžeme
a reparace platiti nebudeme. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. dr Blaho. Dávám
mu slovo.
Posl. dr Blaho: Slávna snemovňa! Náš
premier Švehla nazval vstup Nemcov do vlády
historickým momentom. Každý mysliaci politik
porozumel tomu a loyálne prijal jeho prehlásenie.
Jestli Nemci, ktorí v tejto republike bydlia, platia dane,
konaj ú štátne povinnosti a ako národ
pomerne vysokej kultúry prehlásia, že stavaj
ú sa na pôdu tohoto štátu, na platformu
tej to republiky, nemôže byť námietky proti
tomu, jestli prehlásia dobrovoľne, že chcú
spoluvládnuť s nami, spolupracovať na rozkvete
tej to republiky. To každý reálny politik môže
len vítať a z toho sa tešiť.
Preto je podivné, že strany, ktoré teraz prešly
do opozície po rozbití koalície, stávaj
ú sa nervóznymi, nepokojnými nad týmto
faktom a že nielen ony samy ústami svojich rečníkov,
ale aj ich orgány akosi bagatelizujú a zosmiešňujú
túto skutočnosť a svolávajú všetko
možné proti tomu, bijú na poplach, berú
si na pomoc drahotu, nezamestnanosť, ba práve strašia
verejnosť a i cudzinu príšerou hladu.
Slávna snemovňa! Myslím, že tento spôsob
politického boj a nie je dobrý, ani rozumný,
poneváč má veľmi škodlivé
a špatné následky pre ďalší
vývoj nášho politického života.
Mne sa zdá, že táto rozčulenosť
socialistických strán je skôr plačom
nad ztrateným Jeruzalemom, (Tak je!) než nejakým
rozumným dôvodom, ktorý by mal zakryť
práve tento strach. (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.)
Vážená snemovňa! Keď dr Czech
sedel na predsedníckom stolci, na ktorý síce
nikdy neprišiel, ač peniaze bral a keď sociálni
demokrati nemeckí robili vládnu koaličnú
politiku, vtedy to nebolo národnostné nebezpečie,
vtedy nebol ohrožený charakter nášho národného
štátu, ale celkom sa to pokojne a kľudne trpelo.
Jestli sme ako veľký člen starej koalície
snášali túto politiku iniciatívy socialistickej,
robili sme to k vôli štátu, robili sme to k
vôli pokoju, poriadku a mieru v našej republike, rozhodne
za veľkých obetí a za častého
nesúhlasu našich voličov. A keď teraz
občianské strany a zvlášte naša
republikánska strana postavila sa na základ politiky
svojho voličstva a na jeho žiadosť začala
robiť politiku našich roľníkov, zemedelcov,
tu sa nám to vytýka ako zprenevera, ako politika
proti stranám robotníckym, proti stranám
delníckym a socialistickým. Myslím, že
my, keď robíme politiku našich voličov,
politiku poplatníkov, sme na správnej ceste, konečne
sme sa dali po 7ročnom ťažkom politickom jarme,
ktoré sme snášali v tej to koalícii,
za veľkých obetí na jedine pravú politiku.
A nám určuje smer politiky práve len naše
voličstvo, jeho potreby a jeho ťažké postavenie
v týchto kritických, hospodársky nebezpečných
dobách.
Pánovia, veľmi rýchle zapomínate na
to, čo všetko sa stalo, keď hovoríte,
že náš min. predseda Švehla podáva
chudý program, že v ňom niet nič - sociálni
demokrati to tvrdia a ich orgány - že to vlastne nebol
program, že v ňom schádza idea, myšlienka.
My známe nášho min. predsedu, ktorý
rád vyjednáva, rád hovorí, ale nerád
sľubuje a nehovorí nikdy prázdné fráze,
ktorý doista mnoho myslí a mnoho chce a pracuje
toľko, až obetuje sám seba, svoje zdravie, i
svoju rodinu. Preto vytýkať nedostatok sociálneho
cítenia v tom jeho prejave alebo nedostatok smyslu pre
široké vrstvy robotnícke, je veľkou chybou,
a ja by som to nebol od tých strán, pre ktoré
on toľko obetoval, očakával.
Vážená snemovňa! Jestli sa nazýva
vo stranách socialistických táto zmena vládneho
systému, sostavenie tejto československo-nemeckej
koalície, reakciou, myslím, že je to tiež
neoprávnené, lebo my sme do tej to doby prisluhovali
vždy žiadostiam širokých máss a vrstiev
delníckych, riekol bych, viac mestských než
žiadostiam širokých vrstiev venkovských,
ku ktorým špeciálne my máme veľkú
povinnosť. Ani občianske strany ako strany demokratické
nikdy nebudú proti sociálnym potrebám tohoto
štátu, ako včera povedal kol. Viškovský,
že my nikdy nebudeme rušiť zákony na ochranu
socialne slabých. Ale nápravu chýb, ktoré
predošlá snemovňa narobila, budeme žiadať.
Táto náprava bude v prospech nášho roľníka,
nášho pracujúceho ľudu a v prospech poplatníka.
To je našou povinnosťou v prvom rade.
Vážená snemovňa! Keď vidíme,
že tieto opozičné strany začaly zvoniť
na poplach v prvých dňoch tejto koalície
a keď dnes konštatujeme, že sa tento poplach mierni,
to potvrdzuje len to, že náš min. predseda uderil
na správnu strunu, že nie sme vo špatnom vývoji
v našej republike, keď sme prijali Nemcov a keď
s veľkou stranou ľudovou dala sa táto vláda
vo vyjednávanie. To ukazuje, že min. predseda to myslí
vážne a že chce podľa síl a možností
vyhovieť nielen tým novým koaličným
členom, ale hlavne požiadavkom a potrebám nášho
Slovenska.
Čo sa týka expozé p. min. Engliša,
mal by som k tomu viac poznámok. U nás na Slovensku
daňová reforma očakáva sa s veľkým
napiatím. Ale ja, vážená snemovňa,
nečakám tak veľa od tej daňovej reformy,
lebo ako je známé, každá daňová
reforma je dobrá pre finančného ministra,
ale skoro ani jedna nie je dobrá vo 100% pre poplatníka.
Dopadne to tak, ako to povedáme, špeciálne
na Slovensku. Prečo? Ako vám je známo, kataster
pozemkový je u nás tak spletitý, nedokonalý
a chybný, že na základe tohoto katastru vyrubené
dane nedajú sa ani v evidenci viesť, ani exekvovať,
pretože v tomto katastre je taký neporiadok, aký
je len v Albanii a nikde inde. To samé platí o Podkarpatské
Rusi. Tedy hovorím, že na Slovensku je ešte asi
700 obcí nezameraných, nemajú ešte vôbec
katastru žiadneho. Tieto obce reprezentujú asi 2,500.000
parciel, ktoré nie sú v pozemkových knihách,
ktoré majú hranice len prirodzené. Je to
tak na Slovensku i v Podkarpatskej Rusi. Vážená
snemovňa, jestli sa minister financií nepostará
o to, aby na Slovensko vyslané bolo 100 až 200 geometrov
a kultúrnetechnických inženierov a týchto
finančne dosť dobre nezabezpečí, podklad
daňovej reformy bude u nás špatný a
bude na naše pomery pasovať ako chomút daný
inému zvieraťu než koňovi. Máme
obavu, že ani táto finančná reforma
nenapraví chýb a nedostatkov, ktoré vo vyberaní
daní sa javia. Následkom tejto neúplnosti
v katastre a v knihách pozemkových sú ohromné
nesrovnalosti a veľká nespokojnosť na celom Slovensku.
Preto upozorňujem pána ministra financií,
aby reformu katastru čo najskôr previedol a skutkami
dokázal, že to so Slovenskom mieni vážne.
Druhá otázka je rozdrobenosť a veľká
roztrieštenosť našej pozemkovej držby. Zákon
komasačný, ktorý práve pre pád
koalície padol pod stôl, je pripravený, je
treba len doplniť ho takými paragrafy, ktoré
budú toto komasovanie robiť povinným a nenechajú
na vôli obciam, čo ony komasovať chcú
a čo nechcú, ináč komasovanie a vypracovanie
katastru trvalo by 200 až 300 rokov, takže by sme sa
reformy a poriadku nedožili.
Ďalej bude treba zmeniť tiež uhorský zákon
o t. zv. trojdielnom hospodárstve. Dnes na Slovensku ležia
úhorom ohromné plochy, čo súvisí
s nemoderným obrábaním zeme zvlášte
vtedy, keď minister s daniami neúhorí, ale
nemilosrdne ich vyberá. Je treba tento zákon zrušiť
a odborným poučením roľníctvo
prinútiť k tomu, aby sa zmodernizovalo a zmenilo svoj
systém hospodárenia.
Ešte by som si dovolil upozorniť pána ministra
financií na praks finančnú, na spôsoby
vyplácania subvencií. U nás to vypadá
tak, že sa peniaze poukážu v mnohých oboroch
v r. 1925 a v septembri 1926 tieto podpory ešte nie sú
vyplatené. Je to pekné, rovnováha v štátnom
rozpočte, štabilizácia sa veľmi krásne
číta a imponuje nám a ešte viac zahraničným
štátom, ale v praksi finanční orgánovia
a šekový úrad majú docela iný
spôsob výplat, než ako by sa vo skutočnosti
zdalo. Na príklad melioračný fond, ktorý
robí 30 mil. a v rozpočte je 7 milionov určené
na meliorácie, je doposiaľ skoro mrtvý pre
Slovensko, poneváč za 5 rokov na prevádzanie
meliorácie za starej vlády sa vyplatilo na Slovensku
v celku na 6 mil., tie ostatné buďto sa nevyplatily
alebo zostaly v historických zemiach. Ja som očakával,
že práve tieto praktické gravámina,
myslel som, že tieto praktické sťažnosti
budú prednášať naši ludáci,
ale nepovedali to. Ja som rozhodne, ako doterajší
člen bývalej vládnej strany, musel to tu
pripomenúť, poneváč nemôžem
nájsť lepšie fórum ako tu, a verejne poukázať
na tento nepomer a na túto nespravedlnosť.
Kol. Hampl zo sociálne-demokratickej strany v jeho
vecnej včerajšej reči povedal, že vlády
odchádzajú, vlády prichádzajú,
ale že delnícka trieda zostane. Ja na to môžem
odpovedať, že vlády odcházajú,
koalície sa rozpadávajú, ale prosím,
zem ako pevná podstata nášho sedliaka a roľníka,
ako najlepšieho poplatníka zostáva nezmenená
a s ňou zostávajú na pevnej pôde, prosím,
i roľnickí zástupci tohoto ľudu. Každému
dať svoje, ale nikomu nič neubrať, ako my sme
to doteraz nikomu neuberali, ale dopriať života nám,
roľníkovi, tomu malému vonkovskému človekovi,
ktorý skutočne tvorí základ štátu
a základ poriadku. (Výborně!)
Kol. Buday tuná vzpomenul "Hrvatske Pravo".
Je to orgán protisrbský, orgán záhrebských
židov. On pravdepodobne nie je tak dobre o tom informovaný,
ale ja na jeho mieste by som nebol tohoto orgána vzpomenul,
ktorý nás privítal v jednom čísle,
keď naša parlamentárna deputácia prišla
do Jugoslavie, temer s tým, že sme radšej mohli
zostať doma. On sa na tento orgán odvoláva.
Prosím, tento orgán nezastupuje ani jediného
poslanca. To je strana starčevičovsko-frankovská,
ktorá nemá v horvatskom sneme ani jediného
poslanca. Tedy je to orgán, ktorý pracuje na rozpore
medzi Čechmi a Slovákmi, Horvatmi a Srbmi. Myslím,
pánovia moji, že už je čas, keď sme
si niekoľkokrát ruky podali, aby sme si chvíľu
tú ruku v ruke držali a neodvolávali sa stále
na toho horšieho nepriateľa. (Posl. dr Gažík:
A predtým čo hovoril kolega Blaho?) Hovorím
rovnako, že ja som vždy bol priateľom Jugoslavie,
Horvatov, Srbov, Slovincov, pestoval som a pestujem vzájomnosť,
ale keď je niekto jednostranný a ukazuje len jedno
líco svojho obličaja, tak ho nemôžem
brať za správneho priateľa, a preto by bolo bývalo
lepšie, keby sa bol kol. Buday odvolával na
iné orgány a nie na "Hrvatsko Pravo",
ktoré nás veľmi kysele v Záhrebe uvítalo.
Ja by som končil jednou vzpomienkou práve na Jugoslaviu.
Keď som tam bol pred dvoma rokmi návštevou, tak
som mal príležitosť rozprávať s ministerským
predsedom Ljubom Davidovičom, vodcom demokratov, a ten
prehlásil i predtým verejne vo snemovni, že
v Jugoslavii nie je možné vládnuť bez
Horvatov, a to sa potom osvedčilo. On preto padnul, že
chcel vládu s Radičom. Ale radikálovia si
prizvali k sebe Radiča a vládnu s jeho sedliackou
stranou až podnes. Ja by som len na toto ako na analogické
u nás poukázal a hovorím, že i v našej
republike nikomu nenapadne, ako bývalú vládu
nenapadlo vládnuť proti Slovákom, lebo počuli
sme, že sa tu hovorilo o istom vyrovnaní. Myslím,
že je samozrejmé, veď pred zákonom sme
si rovní. Jestliže snáď tá praks
niekde na Slovensku v administratíve alebo iných
veciach chybila, páni moji, nepripisujte to celku, nepripisujte
to republike, ani štátu, ani Čechom, ale práve
tomu, aby som povedal, tvrdému ťažkému
politickému boju, ktorý tam medzi nami bol. V našej
republike nemôže sa vládnuť bez Slovákov
a ja nežiadam si žiadnej vlády v československom
parlamente, v ktorej by Slováci zastúpení
neboli. (Výborně!) Toto je základom
nášho budúceho vývoja, toto je základom
československej myšlienky a ďalšieho rozkvetu
našej republiky Československej. A keď nie ako
stranník strany ľudovej, ale ako príslušník
strany republikánskej túto spoluprácu vítam
a teším sa slovám, ktorá tu predniesol
kol. Buday, je to dôkazom toho, že náš
smysel pre slovenské potreby a náš záujem
pre všetky otázky Slovenska, pre jeho životné
problémy ako bol v našej strane predtým, bude
i teraz vo stupňovanej miere. (Tak jest!)
Nemám príčiny, aby som pochyboval o úprimnosti
nášho min. predsedu, ktorý nie síce
bohatými slovy a nie veľkými frázami,
ale jasne povedal, že chce poriadok, že chce mier, a
my hovoríme, že chceme tiež robiť politiku
poriadku, politiku chleba, politiku práce a konsolidácie
v tomto štáte. V tom nás bude doista podporovať
každý poctivý politik. A ja tiež stranám
v opozícii hovorím, nech robia politiku tak poriadnu
a slušnú, ako sme ju my robili s nimi v koalícii,
aby si nespálili všetky mosty, ktoré tuná
dnes vzpomenuli.
Naša strana bude hlasovať pre prehlásenie ministerského
predsedu. (Výborně! - Potlesk.)