Já se zmiňuji při tom ještě o
jedné velké nesrovnalosti a velikém bezpráví,
které se stalo při restrikci samé. Restringováni
měli býti ti, kteří byli nekvalifikovaní
atd. To je známo. Zde se stala chyba, že do restrikce
byli počítáni ti, kteří měli
vyslouženo a kteří na základě
pragmatiky ať učitelské nebo jiné, nebo
služebních řádů měli právo
jíti do výslužby nebo měla vláda
právo dáti je do výslužby. Ti i podle
restrikčního zákona měli býti
vyňati z restrikce a měli býti účastni
nové pensijní základny od 1. ledna 1926,
pokud by byli šli do výslužby po 1. lednu. To
se týká také úředníků
železničních, kde máme staré
přednosty, kteří mají vyslouženo
a kteří skvěle dělali svoji povinnost,
kteří byli však neprávem pojati do restrikce
a zbaveni vyšší pense, kterou by byli dostali
podle zákona, kdyby byli do pense dáni. Ale totéž
máme u ředitelů občanských
škol, u učitelstva, které bylo dáno
do pense a přesloužilo s plným nárokem
na pensi později ještě během roku 1926,
kteří neprávem na základě restrikce
byli svého nároku na pensijní základnu
podle nového zákona zbaveni. I těch se ujímám
a žádám vládu, aby tu otázku
prozkoumala znovu a když uzná, že se křivda
zde stala, a týče se to i jiných resortů,
aby titul restrikční u učitelů a úředníků
zrušila a přiznala jim nárok podle pensijní
základny nového zákona.
Jsou zde ještě jiné otevřené
otázky, které má úřednictvo.
Víme, že není spokojeno s léčebným
fondem, který vykazuje řadu nedostatků, víme,
že se strhují příspěvky, ač
dosud nároku na léčebné není.
Při té příležitosti apeluji na
vládu, aby byla uznalejší ke spolkům,
které mají povinnost, starati se o zaměstnance
a úředníky, kteří nezaviněnou
nemocí, těžkým úrazem v rodině
nebo jiným způsobem přišli do stavu
vysloveného nedostatku a bídy, aby spolky takové,
jako na příklad Sociální ochranu státních
zaměstnanců, vydatněji podporovala, když
sama nemá možnosti, aby o tyto případy
nouze a katastrofy se starala. Vidíme, že každý
rok se škrtá na úvěrech, které
jsou stanoveny na tyto podpory. Před dvěma lety
Sociální ochrana dostala od ministerstva zdravotnictví
300.000 Kč pro tuberkulosní, tyto peníze
se jistě vyúčtují v sanatořích,
kdo by jich přece jinak použil, jistě nikdo
dobrovolně do sanatoria nejde, aby se tam dal vykrmiti.
Ale těch 300.000 Kč se snížilo v roce
1926 na 150.000 Kč a nyní se ohlašuje, že
dostaneme pouze 50.000 Kč. Prosím, co takovýto
spolek charitativní pro takové ubožáky
nemocné k smrti může vykonat, kteří
by mohli býti poměrně nepatrnými obnosy
zachráněni? Proto žádám znovu
o větší porozumění pro ty spolky,
zejména pro centrální spolek, jako je Sociální
ochrana.
S tím ve spojení je akce oddlužovací.
Dokud zaměstnanci a úředníci budou
tonouti v dluzích, dokud budou museti platiti velké
úroky a splátky, dokonce i velké pojistné,
aby obdrželi půjčky, do té doby zůstane
v těchto vrstvách bída. Lituji velice, že
ministerstvo sociální péče v tomto
směru nekonalo svoji povinnost. Jsem pevně přesvědčen,
že při trochu dobré vůle a smyslu organisačním
i s malou obětí by se mohl založiti fond oddlužovací
a mohly se přivolati naše peněžní
ústavy nebo jiné, které by mohly dobře
ruku v ruce vybudovati u nás něco, co by rázem
tuto velikou otázku zadlužení úřednictva
a zaměstnanectva odstranilo. Víme, že se byrokraticky
sháněla některá data, která
nemají smyslu ni ceny, nevidíme žádného
efektu. Pro jiné účely byly zařízeny
fondy deseti- až padesátimilionové a byly dány
k disposici, ale zde pro 300.000 zaměstnanců veřejných
a jejich rodiny, pro téměř milion duší,
kde všichni téměř trpí bídu,
nebo aspoň pro ty nejchudší, kteří
jsou zadluženi, pro ty neměla pochopení vláda,
hlavně ministerstvo sociální péče.
V nejbližší budoucnosti čeká nás
ještě velká práce, a to pragmatika.
Již dnes se proslýchá, že pracuje se na
tomto problému, že jsou přípravné
práce vlastně již hotovy, ale jistě
každý zaměstnanec a každý, kdo
vidí a sleduje směry, panující u naší
vlády v poměru k úřednictvu, si řekne,
že tato pragmatika, která se zase dělá
za zavřenými dveřmi, bude jistě hodně
moderní, že jistě uspokojí zaměstnance,
ale v opačném směru. Každý se
obává, a právem, že zde zase nebude
pochopení pro psychologické momenty a pro práva
občanská, že nebude pochopení pro určitou
svobodu, pro povznesení celého niveau našeho
zaměstnanectva, nýbrž že směrnice
této pragmatiky se ponesou tam, aby byl ještě
přísněji ukován každý
na své místo, aby tam seděl, aniž by
bylo dbáno toho, jestli poctivě a svědomitě
s láskou pracuje, jen když na té židli
bude konati svou práci. A to bude výsledek toho,
že po neuspokojující úpravě platové
přijde, bohužel, jistě také pragmatika,
která zklame. I zde apeluji na vládu, aby opět
jen ruku v ruce s odborovými organisacemi vykonala přípravné
práce, a jsem přesvědčen, že
jen vzájemnou dohodou může vytvořiti
dílo, na které eventuelně budeme i pyšni.
I úřednicko-zřízenecká komora
čeká stále na své uskutečnění.
O reformě správní jsem řekl, že
nemáme mnoho naděje, že se brzy uskuteční.
Bylo mým úkolem mluviti o veřejných
zaměstnancích, ale musím se několika
slovy zmíniti též o soukromých zaměstnancích.
Je-li vytýkáno, že otázka zaměstnanců
veřejných byla řešena velmi nedbale,
vždy jako téměř poslední a že
podle toho také vypadá stav veřejných
zaměstnanců, ať hospodářský,
ať sociální, musím konstatovati, že
daleko ještě zanedbávanějším
je stav soukromého zaměstnanectva a úřednictva.
Je úžasné, když sledujeme, jaká
spousta otevřených otázek leží
před námi. A z této spousty vidí každý,
že skutečně zde v tom směru se téměř
nic nestalo, že sice spokojili jsme se a musili jsme se snad
spokojiti s různými zbytečnými vymoženostmi
příštích dob, ale že vlastní
životní otázky zůstaly nevyřízenými.
Jen tak, aniž bych k jednotlivým těm otázkám
přičinil nějakého slova, chci se rychle
zmíniti, že je to na př. zákon o prodloužení
lhůty výpovědní a o podporách
v nezaměstnanosti, novelisace a unifikace služebních
zákonů (zaměstnanci ve vyšších
službách, včetně úředníků
statkových a báňských), zákon
o kolektivních smlouvách, novelisace zákona
o závodních výborech, novelisace zákona
o pensijním pojištění, novelisace zákona
o samostatnosti a samosprávě nemocenského
pojištění, zákon o nedělním
klidu, zákonná úprava poměrů
kupeckých učňů a praktikantů,
zákon o pracovních soudech, zákon o zprostředkování
práce s novelisací zákona o gentském
systému, novelisace a dodržování zákona
o svátcích a památných dnech, reforma
živnostenské inspekce přibráním
odborníků, unifikace zákonodárství
soukromozaměstnaneckého atd.
Již z tohoto výpočtu je viděti, jaké
úkoly čekají náš parlament v
nejbližší době. Jistě se bude musiti
vážně zabývati nyní, když
vyřídil, ovšem v rámci, který
má býti doplněn, některé otázky
veřejných zaměstnanců, otázkami
soukromých zaměstnanců. Jsem pevně
přesvědčen, že je dnes půda k
zdárné dohodě v této otázce
dána, a sice neostýchám se říci,
že vidím možnost zdárného řešení
v tom, že nebudou tentokráte rozhodovati o těch
otázkách ony strany, které přepjatými
požadavky vyřešení stále znemožňovaly.
(Souhlas.) Tedy doufám, že se zaměstnanec
se zaměstnavatelem dohodne, doufám, že najdeme
půdu, na které všechny tyto věci, se
kterými zásadně všichni souhlasíme,
budou vyřešeny tak, že budou k prospěchu
zaměstnanců a nebudou ke škodě zaměstnavatele.
Při dobré vůli, když zde nejsou úmysly
agitační, když zde není, řekl
bych, úmysl čistě stranický, dá
se tohoto cíle dosáhnouti. (Výborně!)
Musím bohužel končiti a tu dovolte, abych ukončil
těmito slovy: Po bedlivém uvážení
přišel jsem k pevnému přesvědčení,
že všechny závady zákonů dosud
zde usnesených, všechna nespokojenost s těmito
zákony - a bohužel naši zaměstnanci se
všemi těmito zákony právem jsou nespokojeni
- všecky škody plynoucí z našeho zákonodárství
týkajícího se veřejných zaměstnanců,
mají svůj podklad v tom, že odborové
organisace byly ignorovány, že nebylo ruku v ruce
s nimi jednáno, že byly i dokonce bagatelisovány.
A v tom spočívá veškerá ta škoda.
Chybou by bylo, kdybychom trvali na této linii. Povinností
vlády a všech jejích orgánů,
i poslanců a každého veřejného
činitele jest důvěřovati odborovým
organisacím, že mají dobrou vůli působiti
k výsledkům nejen ve prospěch členstva,
ale i celého veřejného života republiky,
a hlavně národa. A tu mohu říci, že
české odborové organisace vždy a všude
měly nejvyšším cílem právě
jenom blaho národa a teprve potom dbaly hospodářského
úspěchu svého členstva. Proto není
žádného důvodu báti se jich.
A končím tudíž apelem na vládu:
Ustaňte od dosavadního stavu a přiberte odborové
organisace, a to vrcholné: svazy, odborové ústředí
a stavovskou radu k spolupráci a uvidíte, že
ta práce bude rychlá, lehká a hlavně
že bude dobrá a úspěšná.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Kaufmann. Uděluji mu slovo.
Posl. Kaufmann (německy): Vážené
shromáždění! Dámy a pánové!
Poslanecká sněmovna má před sebou
státní rozpočet pro r. 1927 a má jej
prozkoumati a o něm rozhodnouti. O tom, co v rozpočtu
snad bylo způsobilé k opravě nebo co jí
vyžadovalo, pojednal a rozhodl již rozpočtový
výbor dostatečně a do všech podrobností
a koaliční strany se usnesly na konečném
znění, jež sotva bude v plénu změněno.
To, co má plenum učiniti, není nic jiného
než pouhá demokratická dekorace. Shromáždění
skýtá týž pohled, jako v předešlých
letech svého trvání, od r. 1920, zdá
se jen, že rok od roku vzrostla lhostejnost k nejdůležitějšímu
aktu, který parlament každoročně projednává.
Věc se nezměnila a přece jest ledacos jiné.
Na ministerské lavici zasedají také dva němečtí
ministři a přes to jsme mohli během jednání
v rozpočtovém výboru seznati, že se
státní a mocenské zájmy nezměnily,
že občanské strany stejně jako dříve
i v nové koalici německých a českých
občanských stran dávají přednost
mocenským zájmům státu a svých
stran před zájmy lidu a státních občanů.
Jsme na to zvědavi a můžeme zajisté
již dnes konstatovati, že budou pro tento rozpočet
hlasovati také německé občanské
strany koaliční a že schválí
vše to, proti čemu v rozpočtu jako oposice
v posledních letech bojovaly a že tím prokáží,
že přes svá dřívější
tvrzení staví zájmy třídní
před zájmy lidu.
Můj klub mi uložil, abych zaujal stanovisko především
ke kapitole 2 a 3. Vezmu-li si na mušku kapitolu 2 "Zákonodárné
sbory" a projdu-li jednotlivé položky, musím
konstatovati, že jako téměř každoročně,
bylo nesmírně macešsky naloženo s jedním
důležitým zařízením parlamentu,
s jeho knihovnou. Náš parlament jest mladý,
nemáme v tomto ohledu historické minulosti, nebylo
nám možno snášeti po generace důležitý
důkazní a pomocný materiál pro naše
porady a pro poslance, jest proto zajisté doplnění
parlamentní knihovny jedním z nejdůležitějších
úkolů a do rozpočtu by měly býti
každoročně pojaty k tomuto účelu
vyšší částky, aby se knihovna stala
co nejdříve způsobilou k provozu a potřebě
poslanců ve všech otázkách a záležitostech.
Proto jsme navrhli, aby byla položka parlamentní knihovny
zvýšena z 200.000 Kč na 500.000 Kč.
Připojujeme k tomu však požadavek, aby do naší
knihovny byly pojaty německé knihy, německé
pomůcky ve větším počtu, než
se to stalo dosud. Myslím, že úhradu tohoto
vyššího nákladu lze nalézti pod
jiným záhlavím, a to pod záhlavím
"Parlamentní stráž", na níž
bychom zajisté mohli získati více, než
potřebujeme na hrazení námi navrženého
zvýšení položky parlamentní knihovny.
Parlamentní stráž nebyla zajisté dosud
nikdy tím, jak byla líčena, totiž institucí
k ochraně parlamentu, nýbrž mohli jsme opětovně,
hlavně za posledního zasedání seznati,
že předsednictvo užívalo parlamentní
stráže jako podomka, že tu byla k tomu, aby oposiční
poslance prostě vynesla za dveře, jak se to děje
v místnostech, kde se scházejí jiní
lidé ve stavu, jenž konečně činí
zasažení policie nutným. Situace, vyvolaná
parlamentní stráží, byla taková,
že vlastně již pouhé její objevení
pokládalo se za provokaci a při vzpomínce
na poslední hodiny dřívějších
schůzí a na události, jež se - zde ve
sněmovně odehrály, bude zajisté každý
člen sněmovny s námi souhlasiti, žádáme-li,
aby položka "Parlamentní stráž"
byla úplně škrtnuta. Bude-li předsednictvo
postupovati demokraticky, bez porušování ústavy
a jednacího řádu, pak věřím,
že nebude míti tento parlament sněmovní
stráže zapotřebí.
Jiná část této kapitoly, doplňování
a udržování inventáře budovy,
pro něž zařazeno Kč 820.000, vyžaduje
zajisté jistých doplnění a vysvětlivek.
Zvláště v této položce by bylo
třeba udati v rozpočtu částky na udržování
budovy a hlavně velké náklady na adaptace
a přístavky v budově klubů a v hlavní
budově, aby se mohlo přezkoumati, jak veliký
byl náklad. Dále se chceme otázati předsednictva
sněmovny na cestu určitého počtu poslanců
do Jugoslavie. Prohlašovalo se ovšem, že tato cesta
jest aktem zdvořilosti a že jest oplacením
podobného aktu zdvořilosti poslanců jugoslávských.
Poněvadž se však poslanci usnesli na dvou resolucích,
provedli oficielní akt a poněvadž se na cestě
téměř ustavili jako československý
parlament, musíme se tázati, jakým právem
a na čí rozkaz jeli poslanci do Jugoslávie,
kdy bylo učiněno usnesení o této cestě,
kolik stála a kdo ji platí. Poslanci jsou oprávněni
od předsednictva žádati toto vysvětlení.
Zvláště kritického prozkoumání
potřebuje kapitola 3 "Předsednictvo ministerské
rady".- Zde vidíme celou řadu sumárních
výdajových položek, jimž chybí
každý detailní údaj. Jest zajímavé,
že přes stále opakované sliby, dávané
parlamentu, nebyla podána zpráva o důležité
otázce správní reformy, třebaže
parlament již několikráte žádal
o zprávu o zamýšlené správní
reformě a třebaže restrikční
zákon stanoví, že zamýšlená
reforma má býti parlamentu předložena
do 31. prosince 1925. V každém spořádaně
vedeném státním hospodářství
by bylo samozřejmé, že by se nejdříve
stanovila výše nákladů správy,
a teprve po odpadnutí potřeb starých a vzniku
nových by nastalo přizpůsobení novým
výdajům a příjmům. Teprve až
bude určen náklad, jak to stanoví citovaný
restrikční zákon, bude lze stanoviti nutné
příjmy z daní, t. j. ve spořádaně
řízeném státě by musila býti
nejprve provedena správní reforma a pak teprve daňová.
U nás je to obráceně. U nás se bez
ohledu na nutnost správní reformy a na úpravy,
jež tu v tomto ohledu jsou, vypracovala prostě reforma
daňová a předložena parlamentu, aby
se na ní usnesl, aniž by poslanci měli jen
tušení, jak zamýšlená správní
reforma vypadá. U toho druhu výdajů, jež
spatřujeme v kapitole 3, můžeme konstatovati,
že jest tu důkladná reforma nutná, zároveň
však konstatujeme také, že bude vládě
dosti obtížné vykázati, jak nakládá
s velice značnými milionovými obnosy státních
peněz ke zcela zvláštním účelům.
Studujeme-li rozpočet, upoutá naši pozornost
položka: "Náklad spojený s prováděním
zákona z 22. prosince 1924", to jest zákona
o úsporných opatřeních ve veřejné
správě. Nalézáme tu ku podivu v jedné
položce, týkající se úspor, nový
náklad ve výši 400.000 Kč. To znamená,
že opatření k provedení úspor
pohltí opět zcela slušný obnos 400.000
Kč. Nemohli jsme se však dověděti, co
se vlastně těmito úspornými opatřeními,
usnesenými v dřívějších
zasedáních, skutečně uspořilo.
R. 1924 byl dán restrikční zákon,
r. 1925 při rozpočtových poradách
nebylo referováno o provádění opatření,
k nimž se na základě tohoto zákona mělo
přikročiti. Nebylo o nich nic slyšeti a teprve
v rozpočtu na r. 1927 nacházíme položku,
značící výdaj 400.000 Kč. Z
toho lze poznati, že úsporná komise jest zařízení
značně drahé.
Na 13. stránce rozpočtu najdeme v položce 18
500.000 Kč za úřední cesty presidentovy.
Myslím, že tato položka jest buď špatně
umístěna nebo špatně nadepsána.
Patří vlastně do kapitoly 1. Na stránce
13. v položce 17 jest zařazeno 100.000 Kč pro
zvláštní slavnostní příležitosti.
Ani tady nemůžeme zjistiti, jak se má tohoto
obnosu specielně užíti takže se neví,
na jaké slavnosti se tu vlastně myslí, k
jejichž návštěvě jest předsednictvo
ministerské rady povinno a za něž si smí
započítati výlohy, poněvadž tu
vystupuje jako zástupce státu.
Nejšpinavější kapitolou této části
státního rozpočtu, jež potřebuje
nejdůkladnějšího prozkoumání,
jsou položky, zabývající se nákladem,
spojeným s publikacemi, propagandou a službou zpravodajskou.
Na stránce 20 v položce 14 nalézáme
náklad na publikace ve výši 4 milionů
Kč, na téže stránce v položce 16
náklad na tiskoviny a statistické účely
ve výši 870.000 Kč, v položce 19 na jiné
výdaje, opět bez udání účelu,
200.000 Kč, pak na reklamu tiskem a obrazem 400.000 Kč,
na subvence, opět bez udání účelu
a pro koho jsou, 400.000 Kč, tedy dohromady 6,270.000 Kč.
Započteme-li ostatní, mnou nejmenované položky,
dostaneme sumu 8 milionů korun, uvedenou pod záhlavím
"Disposiční fond". U žádného
z těchto obnosů není udáno, na jaký
účel, za jaké státu prokázané
služby má býti vydán. Musíme
se tázati, jsou-li tyto výdaje vskutku účelné.
Podle našeho mínění jsou tyto nesmírné
položky, jež nalézáme na účely
propagační, zcela zbytečné. Mohly
by se beze všeho zcela dobře škrtnouti. Neboť
dnes již jest zajisté zřejmo, že propaganda,
prováděná několika vládou placenými
časopisy za hranicemi, jest zbytečná, ježto
dnes každý v cizině ví, jak to v Československu
vypadá, že Československo není obklopeno
vysokou zdí, a že vše, co se zde děje,
jde do ciziny, i je-li to nepříjemná věc,
a že to nezůstane doma. Proto jsou výdaje na
publikace a propagandu tiskem marné a zbytečné.
Není třeba, chtíti takto ukazovati cizině
Potěmkinovy vesnice. Co stojí stát tato jediná
položka "Propaganda v zahraničním tisku"
a jak tyto výdaje vypadají, můžeme snadno
seznati a mluvilo se o nich také v rozpočtovém
výboru, vidíme-li, jaké částky
se poskytují na "Prager Presse". Pracovala s
pasivem asi 5 milionů, a toto pasivum se krylo z disposičního
fondu, či, jak mu říkáme, z fondu
korupčního, z fondů všech ministerstev
a především z disposičních fondů
předsednictva ministerské rady, ministerstva zahraničí
a ministerstva vnitra. Výrobní náklady jednoho
čísla "Prager Presse" činily Kč
2*20, prodejní cena jest Kč 1,20, musil se tedy
na jediné nedělní vydání "Prager
Presse" poskytnouti z disposičního fondu příspěvek
25.000 Kč. Při takovýchto nákladech,
jež jdou během roku do milionů, jest zcela
pochopitelno, že jest možno tyto noviny, jako "Prager
Presse", žatecké Wolfovy listy a podobné
orgány prodávati čtenářům
za cenu směšně nízkou a jest pochopitelno,
že takovéto podniky rozhazují tisíce
a tisíce exemplařů zdarma mezi lid. Vláda
si kupuje prodajný tisk, aby mohla klamati veřejnost
- především zahraniční - a uváděti
ji v omyl o skutečných poměrech.
Musíme také podotknouti, že se tento tisk opětovně
pokusil politicky nepříjemné lidi umlčeti
a učiniti je politicky nemožnými. Nemáme
peněz pro nezaměstnané, pro válečné
mrzáky, na zlepšení celé řady
sociálních institucí, poněvadž
vydáváme a ještě budeme vydávati
miliony a miliony na tiskové bandity a policejní
špicly, na řvavou reklamu v cizině, jež
není hodna takového státu, jako jest Československo.
Musíme na tomto místě zvláště
zdůrazniti, že stanovisko vlády k tomuto tisku
jest přímo hanebné. Jest to hanba pro tuto
sněmovnu, že nedovedla dosud zabrániti tak
intimnímu poměru vlády k tomuto tisku, že
se tomuto tisku často dodávají důležité
předlohy dříve, než byly vládou
předloženy sněmovně, že tento tisk
jest o důležitých předlohách
a úmyslech vlády informován dříve
než členové parlamentu a parlament sám.
Bylo také zjištěno, že byla tomuto tisku
zcela oficielně dodána důležitá
sdělení a že tedy tento tisk mohl při
významných událostech a činech vlády
působiti na veřejné mínění
dříve, než k nim mohl parlament zaujmouti stanovisko,
ano že leckdy uváděl parlament a jeho členy
do jisté tísně. Protestujeme co nejostřeji
proti intimitě vlády k tomuto tisku, proti dalšímu
jeho pěstování a podporování
a proti dalšímu vynakládání peněz
na jeho vydržování. Jsme zvědavi, budou-li
při usnesení o rozpočtu německé
vládní celní strany a jejich ministři
hlasovati také pro náklady na tento "fond korupční"
a různé jiné disposiční fondy,
budou-li hlasovati pro to, aby se i nadále vydávaly
miliony na tyto účely - ty strany, jež před
svým vstupem do vlády při projednávání
rozpočtu nemohly ani dosti ostře to odsouditi a
nalézti slov proti těmto položkám.
Na str. 25 najdeme položku 15, položku, jakou najdeme
i u ostatních ministerstev, v níž se stanoví
náklad 50.000 Kč pro návštěvy
cizích hostí. Ani zde není žádného
bližšího určení. Chci jen podotknouti,
že na podobné účely nacházíme
u předsednictva ministerské rady obnos 500.000 Kč.
Nemůžeme pochopiti, proč se u jednotlivých
ministerstev vede tato položka odděleně. Bylo
by správnější a přehlednější,
kdyby se tato položka centralisovala a kdyby při návštěvách
cizích hostí, jejichž pohoštění
vzal stát z důvodů representačních
nebo jiných na sebe, se provádělo jediným
orgánem.
Ministerstvo pro Slovensko zařadilo na pouhé kancelářské
potřeby nejprve 218.000 Kč a pak celkový
náklad 1,286.872 Kč. Zde se musíme tázati,
jaký jest vlastně účel tohoto ministerstva,
zda je to ministerstvo čistě krajanské, či
má-li, jak jsme dosud mohli seznati, za úkol vychovávati
živly věrné státu, což by snad
bylo důvodem toho, že tu byl dosud odpor přenechati
toto ministerstvo Slovákovi oposičnímu Slovákovi.
Dále nacházíme položku "Náklad
na provádění mírových úmluv"
ve výši 300.000 Kč. Zde se v odůvodnění
praví, že jest ještě nutna řada
intervencí a vyjednávání o úpravě
a provedení důležitých ustanovení.
Mezi položkami a účty, jež jsme zpozorovali,
jsou některé výdaje, nesoucí signum
plebiscitu, a pak nutno vzíti zřetel na některé
akce, souvisící s otázkou těšínskou,
jež jsou právě v proudu a z nichž vznikají
výdaje. Jest nutno, aby též tyto obnosy, které
tu postrádáme, byly oficielně preliminovány
a aby se ve státním rozpočtu udal také
účel a čas těchto částek,
jež se tu dávají k disposic.
Také v této kapitole by bylo nutno si povšimnouti
celé řady položek - ale čas nestačí,
aby se vše projednalo tak, jak by to vlastně bylo
nutno.
Položce "Statistický úřad"
lze sotva něco vytýkati. Přáli bychom
si toliko, aby si statistický úřad vedl poněkud
objektivněji, hlavně při sčítání
lidu, a aby také při zjišťování
počtu příslušníků menšin
své poznatky prováděl objektivněji.
Dále by bylo nutno, aby statistický úřad
poněkud rozšířil pole své působnosti.
Chci uvésti toliko dva body. Především
by bylo zapotřebí důkladné a podrobmé
statistiky mzdové a statistiky o pracovních výkonech.
Právě tyto statistické práce by pro
nás byly velice důležité, ježto
by nám skýtaly cenný materiál,
abychom mohli vyvrátiti četné lži, jimiž
častují naši podnikatelé veřejnost
při jednáních a bojích o mzdy - totiž
lži o vysokých mzdách a malých výkonech.
Pohlédneme-li na celkový náklad předsednictva
ministerské rady, tu zjistíme, že na rok 1927
stoupl přes heslo šetření a přes
úspornou komisi. Na r. 1926 preliminovalo presidium ministerské
rady 28,882.744 Kč, na rok 1927 32,904.677 Kč, jest
tu tedy plus o 4,021.933. Kč - tedy plus v době
šetření. Také zde ukáže
srovnání s jinými státy, že máme
vyšší výdaje. Rakousko má zařazeno
na př. v kapitole "Úřad spolkového
kancléře" 3,686.710 šillingů, to
jest asi 15,3 milionů Kč, tedy asi polovinu toho,
co potřebuje naše presidium ministerské rady.
V Německu jest ono číslo ještě
nižší než v Rakousku.
Ke konci chci ještě jedenkráte zdůrazniti,
že z celkové sumy 32,9 milionů přes
8 milionů, tedy čtvrtina celkových potřeb
předsednictva ministerské rady, padne na korupční
fond, na zahraniční propagandu, na informační
službu, úplatky a pod. Vzhledem k této položce
docházíme k závěru, že pro tento
rozpočet hlasovati nemůžeme. Předložili
jsme celou řadu pozměňovacích návrhů
k této kapitole a prosíme slavné shromáždění,
aby s těmito změnami projevilo souhlas. (Potlesk
něm. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Kunz. Uděluji mu slovo.
Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno!
Ke kapitole ministerstva vnitra pokládám za svou
povinnost, poukázati poněkud na nynější
poměry obcí a samosprávných sborů.
Přeměnou starého Rakouska v demokratickou
republiku změnily se také úplně poměry
obcí, mnohdy však nedemokraticky. Samostatný
obor působnosti obcí byl rok od roku stále
více oklešťován, takže se dnes používá
obce jen ještě, aby podala posudek při udělení
domovského práva, koncesí a pod., avšak
jen velmi zřídka se k těmto posudkům
přihlíží. Ba dnes se jde dokonce tak
daleko, že obce nezůstávají často
ušetřeny ani zásahů do rozpočtů.
Přenesený obor působnosti vzrůstá
každodenně. Obce potřebují často
polovici svých úředníků a zaměstnanců
jen k tomu, aby zdolaly věci vojenské a doručování
daňových předpisů. Velkým zatížením
jest také zákon o vojenském ubytování,
jehož se nezřídka užívá
co nejkrutěji. Finanční hospodářství
obcí a okresů jest přímo beznadějné.
Od rozkouskování starého Rakouska nastala
také hospodářská krise v průmyslu,
která má katastrofální účinek
pro samosprávné sbory. Úbytek dovozu způsobil
pokles průmyslu a tento opět zhroucení našeho
daňového aparátu. Stát vypomáhá
si po dobu této krise válečnými přirážkami,
avšak obce a okresy této možnosti nemají.
Daňová základna v jednotlivých obcích
klesla od roku 1921 do 1923 často na čtvrtinu, což
musilo způsobiti, poněvadž se výdaje
obcí nesnížily, zvýšení
přirážek samosprávných svazků.
Finanční reformou, kterou pan ministr financi podal
sněmovně společně s daňovou
reformou, a o níž ještě podrobněji
promluvíme, až se bude o ní jednati, nelze
toto zlo napraviti. Nelze přece ustanoviti stejnou výši
pro přirážky, poněvadž se mohou
říditi vždy jen podle daňové
síly místa.
Větší význam má, že stát
zprošťuje poněkud samosprávné sbory
sociálních břemen. Velkým úkolem
obcí jest zvláště chudinské zaopatření
a bylo by na čase, aby stát poskytoval podporu starým
chudým občanům. Rovněž tak měl
by stát poskytovati větší subvence obecním
nemocnicím. Také bytová péče
stojí obce ohromné částky, i tuto
věc lze napraviti jen moderním zákonem o
bytové péči. Rovněž tak nedostatečná
péče o invalidy a nesmírně bídné
podpory nezaměstnaných značně přispívají
k zatížení obcí. Dále bylo by
třeba, aby stát přispěl na udržování
silnic a cest, což nyní přísluší
obcím a jest příčinou velmi velkých
výdajů.
Velmi důležitou kapitolou pro povznesení obecních
financí jest řešení otázky válečných
půjček, neboť právě to brání
mnoha obcím, aby provedly řádnou bilanci
svého hospodářství. Žádáme
tedy pana ministra vnitra, aby vynaložil veškerou energii,
aby konečně jednou byla uskutečněna
tak zvaná teplická dohoda, čímž
bychom se poněkud přiblížili sanaci
obecních financí. Dalším velkým
nešvarem jest nedostatečné poukazováni
přirážek mnoha berními úřady
obcím. Mnoho obcí a okresů usiluje o to,
aby mohlo vybírati své přirážky.
Podle zákona z 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n.,
a prováděcího nařízení
ze dne 22. května 1922, č. 143 Sb. z. a n., byla
obcím dána sice možnost příjmů,
avšak nejdůležitější z nich,
dávka z přírůstku na majetku, téměř
opět padla zákonem z 25. června 1926. Rovněž
tak paušalováním daně z obratu přikazuje
se jim tato daň stále menší.
Zvláštní kapitolou jest tíseň
spořitelen, která vznikla tím, že vláda
nepoužila dosud §§ 23 a 26 zákona o válečných
půjčkách. Žádáme pana
ministra financi, aby otázku válečných
půjček jak obcí, tak také spořitelen
co nejdříve příznivě rozřešil.
Pan ministr financí poukázal sice v důvodové
zprávě k novému zákonu o obecních
financích na spořivost obcí, což se
však většiny obci netýká, nýbrž
v nejlepším případě jen několika,
jejichž obecní funkcionáři nebyli nikdy
přímými poplatníky, nebo se to týká
jen těch, které byly po léta obšťastněny
správními komisemi. Jen těmto obcím
lze doporučovati větší spořivost,
jen zde lze předpokládati, že snad správně
nevedly obecní hospodářství. Žádáme,
aby úřady měly k obcím a okresům
větší důvěru než dosud a
konaly opět úřední dny jako za starého
Rakouska, aby byl opět obnoven styk mezi úřady
a samosprávou. Jazykovým nařízením,
které bylo vydáno, dosáhne se jen opaku,
poněvadž se tím zvláště
německým obcím práce jen ztíží.
Samosprávné sbory jsou nositeli veřejného
pořádku ve státě a stát je
má proto podporovati a jen tím se stane z republiky
republika demokratická. Jen společnou prací,
jen nebude-li vzájemného stranění,
jen naváže-li se úzký styk, stane se
z republiky republika demokratická, jak má býti.
(Potlesk.)