Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Stivín, inž.
Dostálek, Slavíček, Zierhut.
Zapisovatelé: Bečko, Dubický.
244 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Černý,
dr Kállay, Najman, dr Peroutka, dr
Srdínko, Šrámek, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupce dr Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 52. schůzi
posl. sněmovny.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei"
vyslal do výboru iniciativního posl. Heegera
za posl. Pohla; do výboru imunitního posl.
Pohla za posl. de Witte; do výboru ústavně-právního
posl. dr Czecha za posl. Sehweichharta.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu, na němž
jakožto 1. odstavec je:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 590) státního
rozpočtu republiky československé a finančního
zákona pro rok 1927 (tisk 670).
Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o
státním rozpočtu, a to o prvé části
podrobné rozpravy, to jest o skupině
politické, započaté ve včerejší
51. schůzi sněmovny.
Další přihlášení řečníci
jsou: na straně "proti" pp. posl. Geršl,
Kurťak, Muna, dr Szüllö, Heeger,
Harus, Katz, de Witte; na straně "pro"
pp. posl. Myslivec, Pechman, dr Tiso, dr
Slávik.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", panu posl. Geršlovi.
Posl. Geršl: Slavná sněmovno! Státní
rozpočet na r. 1927 doprovodil p. ministr financí
výkladem, v němž veřejnosti vyložil
zásady své finanční politiky. My sociální
demokraté nemůžeme souhlasiti se všemi
názory p. ministra financí, ba mnohé nás
překvapily a v řadě průmyslového
dělnictva vyvolaly znepokojení. Byla to mezi jiným
také slova, pronesená v jeho exposé v senátě,
v nichž označil sociální dávky
za příčiny ztížení soutěživosti
našeho průmyslu s cizinou. Naše dělnická
veřejnost naučila se dívati na nynějšího
ministra financí v minulých letech jako na pokrokového
národohospodáře a nyní právem
byla znepokojena, když četla tyto výklady ministrovy,
neboť seznala, že ministr ve svých názorech
o sociálních dávkách šel dále
nežli tajemník Svazu průmyslníků
dr Hodač. Na poslední valné hromadě
Svazu průmyslníků vypočítal
p. dr Hodač příčiny dnešní
odbytové krise, v nichž o sociálních
dávkách nemluvil. Podle dr Hodače, tajemníka
Svazu průmyslníků, jeví se příčiny
dnešní nezaměstnanosti našeho průmyslu
a nemožnosti soutěže s cizinou hlavně
ve velkém daňovém zatížení,
ve vysokých úrocích z vypůjčeného
kapitálu. To jsou příčiny, proč
náš průmysl nemůže s cizinou soutěžiti
a proč vzniká nám takto nezaměstnanost.
Teprve na posledním místě zmínil se
tajemník Svazu průmyslníků dr Hodač
o 8hodinové době pracovní, kterou označuje
jako jednu z příčin neschopnosti soutěže
našeho průmyslu. Než ani tento názor není
správný, neboť státy, s nimiž na
světovém trhu soutěžíme, rovněž
mají zavedenu 8hodinovou dobu pracovní. V debatě
mluvilo se o tom, jak ulehčiti našemu průmyslu,
aby se stal soutěže schopným, aby tak bylo
odpomoženo nezaměstnanosti našeho dělnictva
a aby naše vývozní bilance stala se definitivně
aktivní. Ve skutečnosti však pro ozdravění
schopnosti soutěže našeho průmyslu se
mnoho nestalo. Za hlavní příčinu neschopnosti
soutěže našeho průmyslu s cizinou označil
zmíněný tajemník Svazu průmyslníků
vysoké úroky našich bank, které náš
průmysl není s to vydělati. Snížení
úrokové míry již po druhé o 1/2%
naší Národní bankou neprojevilo se na
úrocích z debetu našich průmyslových
podniků u bank. Svaz bank doporučil sice svým
členům snížení úrokové
míry o 1/2%, ale
značná část bank usnesení toto
nerespektovala, náš průmysl platí dosud
10 až 13% úroků z vypůjčených
peněz, zatím co banky poskytují vkladatelům
4 1/2%, nejvýše
6%. Jest tedy rozpětí mezi úrokem poskytovaným
ze vkladů a vybíranými úroky z výpůjček
s ještě trvale 6% i více procent, kterýžto
stav je pro naše hospodářství a náš
průmysl neudržitelný.
Banky se vymlouvají na vysokou režii. Pod hlédneme-li
na platy bankovních úředníků,
s shledáme, že tam ta vysoká režie nevězí.
O detailech v tomto směru nebudu hovořiti, z mluvil
o nich již kol. Tayerle. Bylo by nespravedlivé,
vzpomenul-li p. ministr financí sociálních
dávek, které podle jeho názoru ztěžují
soutěživost průmyslu, kdybychom zase my nevzpomněli
ohromných břemen, na která musí náš
průmysl vydělati a která podle našich
skromných názorů v neposlední řadě
zaviňují onu vysokou režii, na niž se
banky vymlouvají při vybírání
vysokých úroků ze zápůjček,
takže se stává v soutěži s cizinou
neschopným. Jsou to vysoké platy jejich ředitelů.
Tím stává se náš průmysl,
musí-li tyto vysoké úroky platiti, neschopným
soutěže. Názory p. ministra financí
a celé dnešní vládní většiny
na uschopnění soutěživosti našeho
průmyslu s cizinou jsou jednostranné a neodpovídají
skutečnosti. Já v tom vidím více.
Celá dělnická veřejnost má
za to, že dosud všichni naši finanční
ministři od počátku republiky stáli
v jakémsi zajetí našeho bankovnictví.
Každý národohospodář a tím
více ministr financí musí býti ke
všem složkám našeho národního
hospodářství spravedlivý. U nás
tomu tak nebylo a není. Banky jsou v našem zákonodárství
protěžovány na úkor průmyslu.
Bylo by spravedlivé, kdyby ze svých platů
slevili také bankovní ředitelé, když
ze svých mezd musili sleviti dělníci. Žádáme,
aby banky byly donuceny k snížení úrokové
míry alespoň o tolik, o kolik snížila
svůj úrok Národní banka, aby takto
usnadněno bylo průmyslové podnikání
a tím přispělo se k odstranění
nezaměstnanosti dělnictva. Již beztak nedostatečné
důchody našich zaměstnanců v našem
průmyslu jsou ustavičně snižovány
zvýšením starých a zavedením
nových nepřímých daní. Ani
zde nemůžeme souhlasiti s názory pana ministra
financí, že daně nepřímé
a přímé je jedno a totéž, že
na konec oboje projeví se v ceně zboží
a zaplatí je konsument. Názor tento obstojí
jen v teorii. V praxi, v průmyslu a obchodu jeví
se jinak.
Nynější pan ministr financí má
proti svým předchůdcům jakousi výhodu,
neboť pozorujeme, že tam, kde selhávají
jemu a dnešní vládní většině
argumenty politické pokouší se je pan ministr
financí nahraditi argumenty národohospodářské
vědy. To platí zejména o jeho názorech
v otázkách daňových, o daních
přímých a nepřímých.
My, sociální demokraté, máme za to,
že národohospodářská věda
pana ministra financí, zapřažená do
politiky dnešní vládní většiny,
je uznávána zase jen ctiteli zásad této
vládní většiny. To dokazují ostré
polemiky jiných národohospodářů
v časopisech uveřejňovaných. Pan ministr
financí propůjčuje své jméno
na předlohy krajně reakční, mezi nimiž
je finanční zákon o územní
samosprávě. Proto musí býti celá
vládní většina a vláda připravena
na to, že československá sociálně-demokratická
strana dělnická nejen ve sborech zákonodárných,
ale i v celé veřejnosti zvedne nejostřejší
boj proti reakčním zákonům, jež
se vláda chystá s dnešní většinou
uskutečniti.
Slyšel jsem pana posl. Nejezchleba-Marchu,
jak kritisoval ve své řeči předloženou
osnovu finančního zákona o územní
samosprávě. Mluvil-li pan kol. Nejezchleb-Marcha
jménem celého klubu republikánské
strany, pak se táži, kdo dal souhlas k předložení
této osnovy, když republikánský klub,
jako klub největší z této sněmovny,
proti této osnově se vyslovuje? Či je klub
jiného názoru než jeho ministři? Budeme
míti příležitost o věci podrobněji
pojednati při projednávání této
předlohy.
A nyní několik slov o kapitole ministerstva vnitra,
jemuž je podřízeno čsl. četnictvo.
Ovšem mám, vážení pánové,
dojem, že zde skoro zbytečně přednáším
určité stesky, poněvadž zde nevidím
žádného zástupce resortů, jichž
kapitoly se projednávají. Bylo by povinností
předsednictva, aby pány na jejich povinnosti také
upozornilo.
Musíme protestovati proti úmyslu vlády, zbaviti
vedle vojáků také četníky volebního
práva. Právě dnešní většina
v této sněmovně, která representuje
majetné vrstvy všech národů tento stát
obývajících, měla by se proti zrušení
volebního práva četníků postaviti.
Četníci vedle služeb nutných pro stát
hlídají také majetným vrstvám
jejich majetek. A nejeden četník již při
hlídání tohoto majetku a nasadil svůj
život pro zajíce nebo srnce. Proto mám skromný
dotaz na dnešní vládní většinu,
zdali chce snížiti četníky na pouhé
otroky.
Byli jsme hrdi na to, že naši ústavu doprovází
motto, v němž se praví, že naše ústava
a všechny naše zákony mají býti
prováděny v duchu našich dějin a moderních
zásad. Poslední úřednická vláda,
opřená o dnešní vládní
většinu, šla však v čele reakce,
projevující se ve střední Evropě.
Ani v Německu, ani v Polsku, ani v Rakousku, ba ani v Horthyovském
Maďarsku nezbavují strážce bezpečnosti
volebního práva. Zástupci čsl. sociálnědemokratické
strany dělnické nemohou souhlasiti s osekáváním
porevolučních vymožeností a postaví
se proti odnětí volebního práva četníkům
a vojákům.
Zákon č. 286 z r. 1924 výslovně nařídil
vládě, aby sjednotila státní správu
tak, aby k určitému úkolu státní
správy byl tu jen jeden orgán. Do dneška, žel,
nebylo v tomto směru pranic vykonáno. Specielně
služba bezpečnostní byla by příhodným
objektem ku provedení této zásady. Tu službu
konají na mnoha místech 3 i více institucí,
pro něž jsou zařízeny 3 i více
kanceláří, fungují tam 3 i více
šéfů, všichni potřebují
k tomu hromady papírů, knih, režie, kanceláří
atd. Dnes prostě vidíme, že obor veřejné
správy bezpečnostní je spravován 1.
četnictvem, 2. státní policií, 3.
komunální policií a konec konců vidíme
nesčetné privátní ústavy hlídacích
společností, které výborně
finančně prosperují, tak dobře prosperují,
že se k nim hrnou i pensionovaní četničtí
generálové.
Je nezbytno pracovati k zjednodušení a zlevnění
státní bezpečnostní správy,
která stojí občanstvo do roka sta milionů.
Jen na četnictvo za republikánského osmiletí
vyplatili jsme na 2 miliardy. Jsou to peníze z těžce
vydřených a vymáhaných daní.
Bezpečnostní orgány mají jeden úkol:
Bezpečnost státu a bezpečnost všech
občanů. Už to vyvolávání
kompetenčních sporů mělo by býti
odstraněno, stejně tak jako rivalita, která
očividně mezi četnictvem a státní
bezpečnostní stráží panuje.
Naši zástupci v rozpočtovém výboru
podali resoluci a prosím dnešní rozpočtovou
většinu, aby tuto resoluci neházela do koše,
chce-li bráti zlevnění státní
správy vážně. Je možno učiniti
nápravu a zlevniti tento sbor státní správy
velmi podstatně. Jsem přesvědčen,
že věc tato nedá se provésti obratem
ruky, ale je nutno jednou počíti.
V tomto směru dovoluji si upozorniti také na zákon
o četnictvu, který výslovně stanovil,
že četnické instituce mají býti
zřízeny jen v místech institucí politické
a soudní správy. Tím měli bychom četnické
instance jen tři, my však jich máme sedm. To
neodpovídá zákonu o četnictvu. Je
možno i tu ušetřiti velmi slušný
obnos, když vyhovíte zákonu a zrušíte
nezákonná velitelství četnických
oddělení, zrušíte instituci náměstků
zemských četnických velitelů a generální
velitelství četnictva přičleníte
k ministerstvu vnitra, kam podle zákona také patří.
Této snaze odpírala dodnes hlavně vojenská
správa, která podle zákona o četnictvu
má sice právo kontrolovati, zda četnictvo
zajišťuje vše, co v případě
nebezpečí vnějšího jest jim zajistiti,
ale udělala si z tohoto oprávnění
eldorádo samovlády a rozhodování ve
věcech četnických až do podrobností.
Tak na př. i četnictvo má míti podle
vůle vojenské správy štábní
strážmistry, ač nemá žádných
štábů, má míti praporčíky,
ač nemá praporů, a má nositi distinkce
jako vojenští gážisté, ale četnictvu
na ně nedal nikdo ani haléře. Vojenští
gážisté dostali už dvakráte slušný
obnos k tomuto účelu a mají letos dostati
zase 1500 a 2000 Kč.
K zajímavosti zjišťuji, že u četnictva
bylo vystřídáno už devatero druhů
distinkcí.
Vliv vojenské správy však nezůstává
jen u těchto podřadností. Vojenská
správa zamezuje předložení návrhu
zákona četnicko-disciplinárního a
kvalifikačního, ač vláda a ministerstvo
vnitra byly již po třikráte resolucemi parlamentu
vyzvány, aby takový návrh zákona předložily.
Je ostudným unikem, že naše četnictvo
ještě dneska podléhá disciplinárnímu
řádu starorakouskému a nemá možnosti
dovolati se opravnými prostředky ani Nejvyššího
správního soudu ani omilostňovacího
práva presidentova.
Četnictvo jest jediné v republice, jehož občanská
druhořadost je vynucována nemožnými
prostředky správou vojenskou. Důsledky toho
jsou prostě strašné. Snad právě
dnes pochovávají 79. jejich oběť na
hřbitově olšanském. Právě
včera zastřelil se v Praze strážmistr
Hrabal, nemoha snésti těch poměrů,
které panují za tohoto bezprávného
stavu v hodnostní škole četnické v Praze.
Tam vládne známý major Karel Friedrich, na
něhož náš klub již upozornil pana
ministra vnitra dotazem. Tvrdili jsme, že Friedrich podle
výpovědí p. okresního hejtmana Wolfa
trestal v Rusku každého českého důstojníka
ze zajateckého tábora, který se hlásil
do legií. Očekávali jsme, že toto upozornění
stačí, aby byl tento člověk od četnictva
odstraněn. Nestalo se tak dosud, a my dnes musíme
zjistiti i krvavou obět Friedrichovu v sebevraždě
strážmistra Hrabala.
Projevuji velmi vážnou obavu, že u četnické
správy není chuť k nápravě. Mám
velmi vážnou obavu, že ani hekatomba sebevrahů
u četnictva nevzbudí u četnické správy
vědomí odpovědnosti za tolik životů,
kolik si jich už vyžádal vládce četnictva,
generální velitel Vyčítal a jemu suflující
vojenská i četnická správa.
Nelze také pouštěti se zřetele, že
vojenská správa odcizuje četnictvo jeho vlastnímu
povolání. Tak do dneška nekoná četnictvo
kontrolu nad dodržováním osmihodinové
doby pracovní na našem venkově, a my se dožíváme
toho, že na jedné straně máme statisíce
nezaměstnaných, kdežto na druhé straně
pracuje se podle libovůle továrníků.
Upozorňuji pana ministra vnitra na resoluci, přijatou
letos v létě sjezdem delegátů čsl.
odborového sdružení, a očekávám,
že společně s ministrem sociální
péče provede nutná opatření,
aby i četnictvo kontrolovalo dodržení osmihodinné
pracovní doby.
Prosím pana ministra vnitra, aby konečně
projevil svoji účast nad těmi 79 sebevrahy
u četnictva a dal každý takový případ
vyšetřiti nestranným civilním soudem
nebo přednostou politické správy a hledal
možnost změniti neudržitelné poměry
u četnictva, které se již staly mezinárodně
ostudnými.
Při této příležitosti budiž
mi dovoleno, abych upozornil pana předsedu vlády
na to, že četnická správa si osobuje
právo rozhodovati o věcech, které nesporně
patří do kompetence ministerské rady. Mám
na mysli konečné spravedlivé vyřízení
otázky vyrovnávacího přídavku
u četnictva podle §u 24 zákona, číslo
186 z r. 1920. Tento zákonem upravený vyrovnávací
přídavek byl zrušen prostým vládním
nařízením č. 34 Sb. z. a n. z r. 1923.
Toto zrušení uznal nejvyšší správní
soud nezákonným a odsoudil vládu, aby nezákonné
zrušení tohoto vyrovnávacího přídavku
odvolala. Četnická správa však nepředložila
dodnes ministerské radě věc k rozhodnutí
a rozhodla zase zamítavě sama. To je neústavní
postup resortní správy a osobování
si nepříslušející kompetence.
Jest v zájmu pevnosti právního řádu
v republice, aby toto porušení práv ministerské
rady bylo odčiněno, je nutno, aby ministerská
rada sama zjednala nápravu.
Dovoluji si ještě upozorniti pana ministra vnitra
na otázku zavedení přilb u četnictva.
Projev pana ministra vnitra v rozpočtovém výboru
dává tušiti, že i pan ministr sám
je rozhodnut pro zavedení těchto přilb. Mám
vážnou obavu, že i tu podlehl jednostranným
informacím četnické správy. Přilby
byly odsouzeny četnictvem hlasováním již
r. 1924. Četníci, kteří musili nositi
až do převratu přilby, veřejným
hlasováním zjistili, že proti zavedení
přilb jako pokrývky hlavy ve službě
je 96% všech četníků. Stejně
odsoudili přilby i četníci bavorští,
maďarské četnictvo a ani četnictvo polské
přilby nenosí. Jen Prusko zase letos zavedlo u tamního
četnictva přilby. Mám za to, že prušácké
módy v Československé republice nebylo by
vhodno zaváděti. Nevím, proč by pan
ministr vnitra chtěl své četníky tak
zlomyslně trestati. Vím, že většina
našich četníků se vyslovila pro zavedení
plstěných klobouků, a oddávám
se naději, že před rozhodnutím pan ministr
tuto otázku ještě prozkoumá a přikloní
se k radě praktiků a těch, kteří
v prvé řadě o bezpečnost své
vlastní hlavy jsou povoláni se starati. (Posl.
Myslivec: Nemusí to býti "fedrpuš"?)
Nemusí to býti "fedrpuš", může
to býti něco jiného. Jestli se snad Vám
líbí prušácká helma lépe,
snad by vašim politickým názorům lépe
vyhovovala než našim.
Naproti tomu vítám prohlášení
pana ministra vnitra, že provede přezbrojení
četníků lidštějšími
zbraněmi. Jest si jen přáti, aby to bylo
provedeno rychle a u všech četníků.
Poslední dobou rozmnožily se útoky na četnictvo
se strany cikánů v takové míře,
že puška se ukázala při těchto
útocích velmi nepraktickou. Vyřešení
této otázky zvýší i bezpečnost
státu a četníků. Uložením
pistolí do skladišť ovšem by se tohoto účelu
nedosáhlo.
Nedovedu zamlčeti, že pistole pro četníky
měly býti zavedeny už dávno. Byli bychom
ušetřili nejméně 12 mil. Kč a
také bychom zachovali několik otců rodin
z oněch 52 četníků, kteří
v četnické službě už padli.
Mám dojem, že jsem povinen odůvodniti, proč
jsem se tak dlouho pozdržel při poměrech u
četnictva. Poměry tyto dnes už vrhají
své stíny do dělnických sociálních
bojů. Četnictvo jsouc vydáno v pospas zvůli
kliky generálního velitele a bojíc se persekučního
řádění jeho stvůr, je v některých
případech horší, než bývalo
za Rakouska. Zase dnes vidíme, že četníci
jsou ubytováni u továrníka, stávkují-li
jeho dělníci, zase se opakuje to, že tito bývalí
dělníci a socialisté musí chrániti
stávkokaze a nadháněče továrníka.
Na Těšínsku na př. dostávali
četníci nejen byt, ale i stravu od uhlobaronů
zdarma, na Kladně dokonce i obálky s penězi
za to, že konali službu ke spokojenosti těchto
velkokapitalistů. Tyto skutečnosti nelze také
pouštěti se zřetele, když vidíme
to okatě stranické vystupování některých
četníků proti dělnictvu. Je však
příznačno, že ze samotných řad
četníků se poukazuje na tyto skutečnosti
a odsuzují se. Četníci sami doznávají,
že musí poslechnouti svých důstojníků,
a kdybychom se otázali zase těchto, slyšeli
bychom, že oni musejí poslechnouti svého generálního
velitele. Je to tedy klika, která takto znásilňuje
v právní řád ve státě.
Při tom se porušují zákony a směrodatnou
jest jen vůle tohoto neodpovědného jedince.
Je známou snahou každé nadměrné
moci, že této hledí dosíci vždy
více a více a že ji zneužívává
vždy více a více ke své osobní
cti. Generální velitel četnictva zneužívá
své moci více, než bylo ve zvyku za starého
Rakouska. Doprovod stávkokazů, domovní prohlídky
u stávkujících a sekatury udáními
pro malicherné přestupky jsou dnes už zase
denním úkazem. Na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi zas už vidíme bezdůvodné zatýkání
dělníků, vodění jich v železech
a věznění jich bez jakéhokoliv udání
se strany četníka. Pod dnešním vedením
zavádí četnictvo zase zlořády
a ohrožuje jimi samo právní řád
ve státě, tvoříc z republiky stát
policejní. Dnes nám už nikdo nesmí tvrditi,
že jsou to přehmaty. Nikoli, to je systém.
A my proto také nečiníme odpovědnými
výkonné četníky, ale jejich správu
za tyto nepřípustné, bezprávní
a násilnické taktiky. Bohužel, legislativa
nemá možnosti, aby kontrolovala četnickou správu.
Legislativa nemá možnosti, aby se legálním
způsobem od legálních mluvčích
četníků dověděla, jakže
jsou zákony prováděny. Ministři ze
v strany agrární se postarali o to, aby četníkům
nebyla povolena žádná odborová organisace
a aby četníci byli ponecháni této
straně, řekl bych, skoro jako na pospas. Bylo by
povinností pana ministra vnitra, aby nás přesvědčil
o opaku tím, že povolí četníkům
nepolitickou odborovou organisaci. Taková odborová
organisace byla povolena četníkům všech
středoevropských států a nebylo jí
nikde zneužito. I naši četníci by dovedli
jí, používati ku prospěchu republiky
a v jejím, zájmu.
Má-li býti kontrola zvůle četnických
důstojníků, hlavně gen. velitele četnictva
brzděna, je nezbytno, aby byla četnictvu povolena
odborová organisace. Tradice četnické správy
i pod generálem Vyčítalem nepřipouští
naděje, že by tato chtěla přihlížeti
ke změněným poměrům dneška.
My budeme také nemilosrdně tepati zlořády
četnictva a četníků, kde je budeme
viděti, proto však nezapomínáme, že
mezi četnictvem jsou bývalí dělníci,
kteří s hořkostí na rtech musí
poslouchati rozkazů četnické správy.
A nyní několik slov k ministerstvu nár. obrany.
Delegace čsl. soc. demokratické strany ve sněmovně
i v senátě trvá na tom, aby 14měsíční
služba vojenská zůstala pro československou
armádu v platnosti. Tato doba úplně postačí
k výcviku mužstva, jak to mnoho vojenských
odborníků dokazuje. Ministerstvo nár. obrany
může přistoupiti na tento návrh tím
spíše, že také ve Francii konají
studie a přípravy ke snížení
presenční služby v armádě. V
poslední době vyvolaly rozruch zprávy o prodeji
továrny na letadla do rukou soukromých. Ostatně
touto otázkou se bude zabývati ještě
branný výbor, jemu náleží, aby
posoudil tuto otázku.
Musím si také stěžovat na nedostatečné
svolávání branného výboru,
který je u nás jen zástěrkou, za kterou
se schovává administrativa naší branné
moci. Za celý rok... (Posl. Myslivec: Vždyť
je socialista předsedou, proč ho nesvolává?
- Posl. Langr: Od kdy? - Posl. Myslivec: Čím
je kol. Špatný?) Myslím, že ta otázka
zní správně. Kol. Špatný
je předsedou dohromady 6 týdnů a za těch
6 týdnů svolal už jednou branný výbor,
ale za celý rok byl branný výbor ku pracovním
schůzím svolán teprve dvakrát. Taková
je skutečnost. V žádném státě
by takové odstrkování parlamentárního
sboru od kontroly armády nebylo trpěno. Po přijetí
vládní předlohy o úpravě vojenského
rozpočtu a zřízení zvláštního
fondu pro výzbroj a výstroj armády unikne
naší legislativě i ta poslední příležitost
kontrolovati hospodářství naší
vojenské správy. Tato kontrola přenáší
se podle vládního návrhu zákona o
úpravě rozpočtu vojenské správy
rovněž na administrativu.
Musím se zmíniti ještě také o
leteckých neštěstích, která se
v poslední době v naší republice přiházejí
velmi zhusta a která mají v zápětí
i ztráty lidských životů. Zákon
ze 7. července č. 172/25, t. zv. letecký
zákon, pojednává v §§ 29, 30 a
dalších o náhradě škody při
leteckých neštěstích. Zákon ukládá
na příklad civilním majitelům letadel,
společnostem, které užívají letadel,
jak má býti škoda nahrazena, ale schází
v zákoně ustanovení, jak má býti
postupováno, když škodu způsobí
vojenská letadla. Měli jsme v Prostějově
a v Pardubicích dvě nebo více leteckých
neštěstí. V Prostějově byl roztříštěn
vojenským letadlem domek a později byl utracen lidský
život, v Pardubicích bylo zmrzačeno několik
lidí, a vdova po zabitém, i ten, kdo utrpěl
škodu na roztříštěném domku
vojenským letadlem, dodnes se domáhají náhrady.
Tyto věci však nejsou stále vyřízeny.
Okresní soud v Prostějově odmítl přijmouti
žalobu na náhradu škody za toto neštěstí,
odůvodniv to tím, že taková žaloba
musila by býti podána v Praze. Je to, myslím,
nemožné, aby, stane-li se neštěstí
v Užhorodě nebo Beregsásu na Podkarpatské
Rusi, musil poškozený podávat žalobu v
Praze. Po té stránce musí býti zákon
novelisován. (Posl. dr Slávik: My musíme
tiež až zo Slovenska do Prahy!) Proto jistě
budete souhlasiti, když zákon bude v tom směru
novelisován.
Dále musím žádati pana ministra nár.
obrany a celou vojenskou správu, aby nezapomínali
slov svého nejvyššího velitele naší
armády, presidenta Masaryka, že máme
vychovati armádu sebevědomou a demokratickou. Vím,
že bez kázně není možnou žádná
armáda. Přísná kázeň
a libovůle představených jsou však protichůdné
pojmy. Nebudu se zde zabývati podrobnostmi, jen na jednu
ukáži, že této libovůli důstojníka
v Olomouci na Tabulovém vrchu v posledních dnech
padl za oběť život vojína. Je známo,
že čím vzdálenější
je garnisona od Prahy, tím více roste u mnoha těles
libovůle jednotlivých důstojníků,
která se odívá ve vojenskou kázeň.
Rozpočet ministerstva národní obrany je dosud
příliš vysoký a my budeme naléhati
i v budoucnosti na jeho snížení.
Ještě několik slov k otázce sociálního
pojištění. Řečníky se
strany vládní majority bylo tvrzeno, že zákon
o sociálním pojištění je špatný.
Mohl bych se dotázati pánů z vládní
většiny, kde zůstaly jejich vědomosti
při sdělávání zákona.
Vždyť byli také v tom soc.-politickém
výboru zastoupeni a uplatňovali svůj vliv
a svou vůli stejně jako socialistické strany.
Pan kol. Nejezchleb-Marcha tvrdil s tohoto místa,
že proti zákonu o sociálním pojištění
vyvstal živelní odpor, aniž by tento odpor někdo
živil. Tvrdím, že proti žádnému
zákonu, kolik jich Národní shromáždění
v republice usneslo od převratu, nebylo tolik štváno,
jako proti zákonu o sociálním pojištění.
Sta metrických centů papírů bylo potištěno
letáky a v časopisech štvavými články
proti sociálnímu pojištění. Na
schůzích o ničem jiném se nemluví
než o sociálním pojištění.
Pochopitelně, když se zákon takto zbagatelisuje,
že mu celá řada lidu nerozumí, neboť
máme konkrétní doklady o tom, že dnes
rodiny po pozůstalých ani nevědí,
že mají nárok na odbytné. Místo,
aby pánové byli se snažili zpopularisovati
toto velké dílo, snažili se a snaží
se proti němu štváti.
Volá se po novelisaci. Dobře, jsme pro ni, (Slyšte!
Slyšte!) ano, prosím, ale slyšte nyní:
bude-li se týkati snížení pojistné
doby z 65 na 55 let a bude-li upraveno pojištění
služek tak, jako při zákonu o obchodních
pomocnicích, aby při provdání byly
jim vyplacené premie vráceny. Nebudeme se brániti
také návrhu vládní většiny,
bude-li chtíti opraviti zákon o nemocenském
pojištění tak, aby za první tři
dny onemocnění byla podpora již vyplácena.
Ostatně v tomto směru podáváme opravný
návrh sami. Ale postavíme se na odpor proti zrušení
pojištění zemědělské čeledi,
neboť stojíme na zásadě, že i tato
kategorie má podléhati pojištění.
Pojišťují-li agrárníci svůj
dobytek dobrovolně a hodně vysoko, dokazují,
že pracující člověk má
u nich menší cenu, než tento statek. (Výkřiky.)
Je to pravdou, pánové, pojišťujete
si dobytek dobrovolně, ale protože máte dáti
také nějakou korunu na pojištění
zemědělské čeledě, štvete
proti tomuto zákonu, svoláváte schůze
čeledě, dáváte podpisovati petice.
Jen se za tu práci venku nestyďte a přiznejte
ji před celou republikou. Řekl jsem, že se
novelisaci brániti nebudeme, ale budeme brániti
zásadu, aby v československém zákonodárství
a v československém národě pracující
člověk měl alespoň tutéž
cenu u majetných vrstev, jakou má u nich to dobytče.
(Potlesk poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické.)