Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Zierhut, inž.
Dostálek, Slavíček, Stivín.
Zapisovatelé: dr Gažík, Chalupník.
244 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Hodža,
dr Peroutka, dr Srdínko, Šrámek,
Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupce dr Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 53. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem
posl. Halkemu pro neodkladné záležitosti.
Došly dotazy. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Dotaz posl. Horpynky min. financí o daňových
předpisech státním smluvním úředníkům
(č. D 516-II).
Předseda: Iniciativní výbor ve schůzi
konané dne 24. listopadu 1926 se usnesl přikázati
k řádnému projednání návrhy,
a to:
Výboru zemědělskému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
615. Návrh posl. Mikuláše, Zeminové,
Špatného, Riedla a druhů na vydání
zákona, kterým se mění a doplňuje
zákon ze dne 17. března 1926, č. 38 Sb. z.
a n., o další obnově prozatímního
vnuceného pachtu.
627. Návrh posl. Leibla, Schweichharta a druhů na
obnovení drobných zemědělských
pachtů.
Předseda: Výborům zemědělskému
a rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
605. Návrh posl. Bolena, Chlouby, Zápotockého
a soudr. na vydání zákona, jímž
se částečně mění zákon
o celním sazebníku pro československé
celní území a celní sazebník
(současně přikázán výboru
zásobovacímu).
623. Návrh posl. Patzela a druhů, aby byla neprodleně
poskytnuta státní pomoc obětem živelné
pohromy ve Vimperku.
626. Návrh posl. Patzela a druhů, aby byla ihned
poskytnuta pomoc obětem živelných pohrom v
jižních Čechách.
Předseda: Výborům soc.-politickému
a rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
614. Návrh posl. Al. Petra a druhů na změnu
zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb.
z. a n., o státním příspěvku
k podpoře nezaměstnaných.
Předseda: Výboru soc.-politickému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
606. Návrh posl. Biňovce, Koudelky, Svobody, A.
Chalupy a soudr. na vydání nařízení
o počátku působnosti zákona ze dne
10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění
osob samostatně hospodařících pro
případ invalidity a stáří.
608. Návrh posl. Lance, Tučného a spol. na
změnu §u 4 zákona ze dne 1. července
1924, č. 262 Sb. z. a n., o placené dovolené
pro dělníky při dolování na
vyhrazené nerosty.
616. Návrh posl. Johanise, Kleina, Hampla, Geršla
a soudr. na vydání zákona o zaopatření
osob, překročivších 65. rok svého
věku.
624. Návrh posl. Roschera, Kaufmanna, Schäfera a druhů,
aby byl neprodlené podán návrh zákona
o prostředkování práce.
625. Návrh posl. Roschera, Kaufmanna a druhů na
změnu zákona ze dne 31. března 1925, č.
61 Sb. z. a n., o zachování pracovních (služebních)
poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení
služebních).
Předseda: Výborům ústavně-právnímu
a rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
607. Návrh posl. Staňka, Mašaty, Bradáče,
Bečáka a druhů na vydání zákona
na rozšíření působnosti konkurenčních
(silničních) okresů na Moravě a ve
Slezsku při účasti v záležitostech
elektrisačních a při úpravě
(regulaci) vodních toků, spojení železničních
a automobilových.
Předseda: Výborům zásobovacímu
a rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
613. Návrh posl. Zeminové, Mikuláše,
dr Patejdla a spol. ve věci zaručení zásob
cukru pro tuzemskou potřebu, jakož i stanovení
přiměřené ceny rafinovaného
cukru.
617. Návrh posl. Koudelky, Biňovce, Karpíškové,
Johanise, Kříže a druhů, jímž
se ukládá vládě zakročiti k
zmírnění hospodářské
tísně vrstev lidových a provedení
opatření protidrahotních (současně
přikázán výboru zemědělskému).
629. Návrh posl. V. Beneše, Karpíškové,
Davida, Pechmanové a soudr. na bezodkladné provedení
ošacovací a vyživovací akce školou
povinných dětí nezaměstnaného
dělnictva (současně přikázán
výboru soc.-politickému).
Předseda: Výborům kulturnímu
a rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
630. Návrh posl. Bolena, Kreibicha, dr Gátiho a
soudr. na vydání zákona o odstranění
platů za vyučování a zkoušky
na veřejných školách.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu, na němž
jakožto 1. odstavec je:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 590) státního
rozpočtu republiky Československé a finančního
zákona pro rok 1927 (tisk 670) - pokračování.
Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o
státním rozpočtu, a to o druhé části
podrobné rozpravy, to jest o části kulturní
a sociální, započaté ve včerejší
52. schůzi sněmovny.
Další přihlášení řečníci
jsou: na straně "proti" pp. posl. dr Schollich,
Blatná, Jaša, Kopasz, Sladký,
Weberová, Roscher, Johanis, Tučný,
na straně "pro" pp. posl. Sivák,
Greif, Stašek, Al. Beneš, Bartel,
Hancko, Čuřík, dr Štefánek,
dr Rehák, Hodina, dr Feierfeil, Al.
Petr, Eckert, Vološin.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", panu posl. dr Schollichovi.
Posl. dr Schollich (německy): Dámy
a pánové! Projednávání státního
rozpočtu se děje bez veškerého zájmu
sněmovny. Je to výsledek zdejší dlouholeté
prakse, která nechávala všech na přání
a žádosti oposice úplně nepovšimnuty
a ustanovila nutná hlasování v tajných
poradách "v pětkách" atd. a tím
přicházela do sněmovny již s hotovým
i skutečnostmi. Tím byl ovšem ubit veškerý
zájem na projednávání ve sněmovně.
Prázdná dvorana je výsledkem této
prakse.
Výjimečně zřídka máme
příležitost, abychom se s tohoto místa
zabývali kulturními otázkami a přednášeli
o nich názory, přání a žádosti.
Jen jednou do roka, při projednávání
státního rozpočtu je nám dána
možnost u kapitoly školství, abychom promluvili
o všech těchto věcech při krajně
omezené řečnické lhůtě,
aniž by ovšem tyto řeči měly větší
význam, protože vyznívají úplně
bez účinku a neposkytují vládě
žádného podkladu k prozkoumání
přednesených stížností, nebo
námětů. Také tak zvaný kulturní
výbor, který by byl příslušný
pro všechny tyto otázky, vede jenom více než
skromný a klidný zdánlivý život,
má za rok jen několik málo bezobsažných
schůzí, tak že to zde musí činiti
dojem, že Československo již dosáhlo nedosažitelného
vrcholu kulturní dokonalosti. Tomu ovšem, jak bohužel
musíme zjistiti, tak na žádný způsob
není, a mnohé nutné časové
otázky čekají i zde na podrobné projednání
a časové vyřízení již
po léta. Byť se i musilo přisvědčiti,
že v mnohých oborech, na př. v knihovnictví,
se učinil cenný krok ku předu, což se
bude blahodárně jeviti v budoucnosti, musí
se současně s největším politováním
zjistiti, že jsme v oboru školství proti stavu
za starého Rakouska nepostoupili ku předu, nýbrž
byli vrženi daleko do zadu. O velkých směrodatných
ideách pro zbudování a vybudování
školství všeobecně nemůže
býti vůbec řeči a nesmělé
pokusy školní reformy a přizpůsobení
nové době více prakticky naladěné
zůstaly vězeti v počátcích
a nedostaly se přes několik dotazníků.
Školství samo se ovšem zvláštní
péčí vlády bohatě vyvinulo,
ovšem jen české školství, jelikož
německé nebylo jen zjevně odstrčeno,
nýbrž zúmyslně rdoušeno a takřka
zničeno. Bude a zůstane to pro všecky časy
ostudnou skvrnou pro národ Komenského, že si
vrozená nenávist ke všemu německému,
která se mohla po osm let bezuzdně vyžíti,
mohla schladiti žáhu na německém vzkvétajícím
školství a na něm se vymstíti, aniž
s některé české strany proti tomu
bylo zakročeno a byla tomu učiněna přítrž.
Teď ovšem, kdy jsme ztratili sta německých
škol, tisíce německých tříd,
četné školy střední a odborné
a kdy jsme byli vrženi o desítiletí ve vývinu
zpět, prý se to zlepší. Pan ministr
dr Hodža ve své zprávě v rozpočtovém
výboru dne 9. listopadu 1926 způsobující
značný rozruch ohlásil zavedení samosprávy
v školství dnem 1. července 1927, což
přimělo mnohé německé časopisy
k tomu, aby mimořádně ledabyle tlachaly již
o kulturní autonomii Němců v tomto státě,
která teď učiní konec všemu utrpení
a přinese německému národu právo
rozhodovati o svém školství. Dobytím
školní autonomie vyplnil by se sen vřelé
touhy Němců a je pochopitelno, že toto oznámení
zmátlo i mnohé rozvážné hlavy,
které v tom viděly již první úspěch
německých vládních stran. Abychom
tyto různé přemrštěné
názory přivedli zase na pravou míru věcnosti
a skutečnosti, musíme napřed podrobněji
vyšetřiti, co pan ministr dr Hodža skutečně
slíbil, při čemž podle dosavadních
zkušeností se sliby českých ministrů
se doporučuje nejkrajnější opatrnost.
Abychom však jeho slib zcela správně ocenili
a mohli seznati jeho bezvýznamnost, je především
zapotřebí, abychom si představili krátce
stav školství a celé školní správy
v okamžiku převratu a přehlédli vývin,
jenž nastal v 8 letech české vlády.
Teprve tím bude obraz úplný, zaokrouhlený
a pokrok proti starému Rakousku znatelný.
Podle t. zv. říšského školního
zákona ze dne 14. května 1869 a zemských
zákonů na něm založených byla
celá školní správa ve starém
Rakousku vybudována na dvou zásadách:
1. Národ mohl pravým demokratickým způsobem
mluviti do správy školství a spolurozhodovati
v ní, a
2. národnosti byly uznány za rozhodující
činitele a ve školním zákonodárství
bylo dbáno zásady, že každý národ
má býti pánem v oboru svého školství.
Když Čechové tvrdí i dnes ještě
svou vlastní vytrvalostí jim vrozenou, že v
starém Rakousku byli zvláště pokud se
týče požadavků školských
silně zanedbáváni a potlačováni,
tak je to ovšem vždy se vracející, ale
proti lepšímu přesvědčení
přednášená dějinná lež
jako o jediné vině Německa na válce.
V rakouské školní správě spolupůsobil
lid v školních radách místních,
okresních a zemských, které byly národnostně
rozděleny v odbory německé a české.
Každá škola byla tedy podřízena
své vlastní místní školní
radě, německá škola německé,
česká škola české. Na tom se
zakládaly stejně organisované okresní
školní rady a na těchto pak německé
a české odbory zemských školních
rad. Tyto správní orgány se staraly o školství
jim podřízené úplně autonomně,
jelikož ministerstvu příslušelo jen nejvyšší
vedení a dozor prostřednictvím okresních,
po př. zemských školních inspektorů.
Takto měl každý národ sám v rukou,
by si vytvořil a vybudoval vzkvétající
školství podle svého přání,
což se z německé strany od vydržovatelů
škol, obcí, dělo hojnými prostředky.
Brzděno to bylo pouze dozorčími úřady,
zemskými výbory, které v Čechách
a na Moravě byly většinou české
a jejichž úředníci a referenti již
tehdy dělali německým obcím obtíže
při povolování nutných peněžních
prostředků pro účely školní.
Právo zrušení škol bylo rakouskému
zákonodárství školnímu vůbec
neznámé. Jenom v otázce tak zvaných
menšinových škol nemohlo býti nalezeno
uspokojující řešení. Rodiče
a pouze tito sami rozhodovali také o tom, do jaké
školy chtěli posílati své děti
a jaké jim chtěli dáti vzdělání.
Podle §u 23 říšského zákona
školního ze dne 14. května 1869, ve znění
zákona ze dne 2. května 1883, č. 53 ř.
z., bylo rodičům za jistých obmezujících
podmínek a výhrad ponecháno, aby místo
předepsaného veřejného vyučování
dali své děti vyučovati soukromě,
jako se také nikdy nečinily obtíže při
zřizování soukromých škol. Německý
Schulverein právě tak jako Matice školská
mohly zřizovati školy bez jakékoli překážky
podle svých přání a peněžních
prostředků, a k dozoru nad školami se povolávali
vždy lidé téže národnosti, tak
jako i v ministerstvech byli pověřeni pouze úředníci
příslušné národnosti obstaráváním
školní agendy. Tak se zakládalo národní
rozdělení školní správy v Rakousku
na zákonech ze dne 24. února 1873, č. 17
z. z., ze dne 24. listopadu 1890, čís. 46
čes. z. z., a ze dne 27. listopadu 1905, č. 4 mor.
z. z. ex 1906. Nad zákon ještě byl v Čechách
dokonce jmenován pro každý národní
odbor zemské školní rady zvláštní
předsedův náměstek.
Tímto uspořádáním podle zásad
národních, které během let vyplynuly
ze zkušenosti, byla škola vyňata z národnostního
boje a správa odevzdána lidem, kteří
měli sami zájem na jejím vybudování.
Jak pak se vyvinuly poměry v novém českém
státě svobody? Člověk by se byl musil
domnívati a očekávati, že na těchto
vymoženostech starého Rakouska bude budováno
dále a že to, co bylo vyzkoušeno a co se osvědčilo,
bude vybudováno a rozšířeno podle moderních
demokratických zásad. Dnes, kdy přehlížíme
8 let vývoje školství v tomto státě,
musíme, bohužel, říci, že jako
v mnohých jiných, tak i v tomto oboru nastal zpětný
vývoj. Zákon ze dne 3. dubna 1919, č. 189
Sb. z. a n., vyloučil obyvatelstvo ze spolupráce
v oboru školní správy a vložil veškeru
moc do ruky byrokrata, jenž se tím stal neomezeným
pánem školství. Nesčetné zrušené
německé školy a třídy dokazují
nejlépe, že člověk jiné národnosti
nemůže nikdy spravovati kulturní statky jiného
národa spravedlivě a správně. Vyvlastnění
německých škol a tříd, nucené
nájmy provedené na základě tohoto
zákona, vypuzení německých školních
dítek z jejich učeben ve prospěch českých
školních dětí přistěhovalých
nebo povolaných, četné protizákonnosti
a zkrucování práva, jež se vyskytla
při těchto příležitostech, zůstanou
nezapomenutelná po všechny časy jakožto
výraz hrubého násilí a úplného
bezpráví.
I zásada školní organisace byla prolomena.
Na základě vládního nařízení
ze dne 6. listopadu 1920, č. 608 Sb. z. a n., byly zřízeny
na místě okresních školních rad
okresní školní výbory, a to v mnohých
okresích pro německé i české
školy společně utrakvisticky s českou
většinou. Týmž způsobem byly mnohdy
sestaveny místní školní rady, takže
v mnohých místech je německé školství
vydáno na pospas místní školní
radě z většiny české, která
pro ně nemá ani porozumění ani péče,
naopak činí všechno, aby vývin německého
školství zadržovala a podkopávala. O zemských
školních radách a jejich činnosti nechci
ani mluviti, částečně jich již
vůbec není, jako ve Slezsku, nebo jsou jenom kusými
sbory, jako na Moravě a v Čechách. Nutná
doplnění a jmenování se přes
opětované naléhání již
po léta neprovádějí, takže na
př. na Moravě školy měšťanské,
reálky a gymnasia nemají v tomto sboru zástupce.
Naproti tomu byla česká zemská školní
rada na Moravě roku 1919 nově sestavena a doplněna.
Německou školní agendu obstarávají
u politických správ okresních i zemských
vesměs čeští úředníci,
tak jako také v ministerstvu školství a národní
osvěty mezi 95 úředníky konceptními,
2 archivními, 27 kancelářskými, 44
účetními a 35 podúředníky
není žádného Němce. (Německé
výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Kdežto
dříve při jmenování okresních
a zemských školních inspektorů rozhodovala
pouze odborná činnost, jest dnes rozhodující
často pouze znalost českého jazyka, nepevnost
smýšlení často zvláštním
doporučením. Vždyť se stalo v okrese znojemsko-mikulovském,
že nejlépe kvalifikovaný žadatel přes
to, že byl navržen odborovou organisací na prvním
místě, jen proto nebyl ministerstvem jmenován,
protože je členem německé strany národní.
Tak se zde v zemi provádí rovnoprávnost demokratická
ústavou zajištěná! Ba, bez ostychu jsou
jmenováni zjevní i zakuklení Čechové
inspektory, jakož i německé školství
živnostenské a odborné je z velké části
podřízeno českým odborným inspektorům.
Při tom se málo beře ohled na čl.
IX smlouvy st.-germainské ze dne 10. září
1919, jenž také stanoví, že kulturní
ústavy, zřízené pro národní
menšiny, se mohou, po př. musí, spravovati
v jejich jazyku. Zemská školní rada jedná
s německými okresními školními
radami a ředitelstvími středních škol
jen v jazyku českém, vydává rozhodnutí
v čistě německých záležitostech
školních i německým stranám jen
v jazyce českém, ba, ministerstvo školství
a národní osvěty nutí dokonce německé
školy a německé místní školní
rady, aby odebíraly úřední list. "Věstník",
v jazyce českém, jelikož toto vydání
je jedině autorisované, že tento postup je
protizákonný, netřeba zvláště
zdůrazniti.
S jakou péčí se česká vládní
místa po celá léta ujímala německého
školství, dokazuje nejjasněji 320 škol
a 4055 německých tříd zrušených
až do konce roku 1925, četné zrušené
školy střední a odborné a učitelské
ústavy, kdežto české školství
v téže době přes válečná
léta a zmenšený počet dětí,
přes úsporná opatření a restrikční
akci bylo co nejhojněji vybaveno a rozmnoženo. Podle
výkazu vydaného Státním úřadem
statistickým zmenšil se počet německých
žáků obecných škol v době
od roku 1921 až do roku 1925 o 33%, počet českých
a slovenských žáků obecných škol
o 28%. V Čechách činí tento úbytek
žactva u obou národů 35%. Kdežto však
německé třídy obecných škol
vykazují úbytek o 21%, činí zvýšení
počtu českých tříd obecných
škol 4%. V Čechách ztratilo německé
školství obecné 40% své državy
z roku 1921, české školství obecné
však při stejném úbytku počtu
děti vzrostlo o 6%. Ve Slezsku na př. ubylo českých
žáků obecných škol o 16%, českých
škol však přibylo 23%. Tyto číslice
mluví jasněji než objemná pojednání.
Dvojí míra, která panuje v tomto státě
přes opačné ujištění pana
ministra dra Hodži, jenž mluvil o úplné
rovnoprávnosti a podobných klamných pojmech,
jeví se zvláště křiklavě
ve vývinu školství občanského.
Podle stavu škol obecných a občanských
ke dní 31. října 1925 uveřejněného
Státním úřadem statistickým
v čísle 50. ročníku 1926 bylo: v Čechách
708 českých škol občanských s
3276 třídami a 274 německé školy
občanské s 1111 třídami, na Moravě
336 českých občanských škol s
1455 třídami a 94 německé občanské
školy s 351 třídami, ve Slezsku 56 českých
občanských škol s 255 třídami
a 32 německých občanských škol
s 143 třídami, celkem tedy 1100 českých
občanských škol s 4986 třídami
a 400 německých občanských škol
s 1605 třídami. Vedle toho máme ještě
v Čechách 8 českých a 12 německých,
na Moravě 10 českých a 5 německých,
ve Slezsku 10 německých neveřejných
škol občanských, dále na Slovensku 3
německé školy občanské s 10 třídami.
V době převratu bylo ke dní 31. prosince
1918: v Čechách 390 českých škol
občanských s 1629 třídami a 244 německých
škol občanských s 935 třídami,
na Moravě 165 českých škol občanských
s 605 třídami a 97 německých škol
občanských s 364 třídami, ve Slezsku
11 českých škol občanských s
44 třídami a 24 škol občanských
s 142 třídami, celkem 566 českých
občanských škol s 2278 třídami
a 365 německých občanských škol
s 1441 třídami.
Při porovnání číslic jeví
se vzrůst proti roku 1918. Činí v Čechách
318 českých občanských škol s
1647 třídami a 30 německých občanských
škol s 176 třídami, na Moravě 171 českých
občanských škol s 850 třídami
a 3 německé občanské školy a
13 třídami, ve Slezsku 45 českých
občanských škol s 211 třídami
a 8 německých občanských škol
s jednou třídou, celkem 534 českých
občanských škol s 2708 třídami
a 35 německých občanských škol
se 164 třídami.
I když se počítá podle klíče
obyvatelstva, není obraz pro Němce příznivý.
Podle úředního výsledku sčítání
lidu ze dne 15. února 1921 je v Čechách 66.6%
Čechoslováků a 33% Němců, na
Moravě 78,2% Čechoslováků a 20,9%
Němců, ve Slezsku 4705% Čechoslováků
a 40,5 Němců, tedy průměrně
64,6% Čechoslováků a 30,5% Němců,
v těchto třech zemích nebo v Československé
republice 65,5% Čechoslováků a 23,4% Němců.
Kdyby se tedy podle percentuální početnosti
v jednotlivých zemích školy měly přivésti
do vzájemného poměru, musili by roku 1926
v Čechách, kde percentuelní poměr
obyvatelstva činí 66.6 k 33, když Čechové
mají 708 občanských škol a 3276 tříd,
Němci míti 351 občanských škol
a 1623 tříd, t. j. jsou zkráceni o 77 občanských
škol a 512 tříd proti Čechům.
Na Moravě podle klíče obyvatelstva 78,2 k
20,9 nejeví se ovšem žádné zkrácení
pokud se týče škol, ale zkrácení
pokud se týče tříd o 38 tříd,
protože bychom musili míti 389 tříd.
Ve Slezsku měli bychom podle klíče obyvatelstva
47,5 k 40,5 nárok na 48 občanských škol
a 217 tříd, zkrácení činí
tedy 16 občanských škol a 74 tříd.
Celkem jsme tedy zkráceni o 93 škol občanských
a 624 tříd. Se scházejícími
školami uchází však německému
národu na sta pracovních míst, která
by musila býti zřízena pro literní
učitele, učitele náboženství
a učitelky ručních prací, nehledě
k nesmírné škodě, již způsobí
nedostatek těchto možností vzdělání
pro německé děti v budoucnosti. Tím
se současně stlačí a podstatně
sníží kulturní úroveň
sudetsko-německého národa a jeho soutěživost
v soutěži národů. Ostatně musím
při této příležitosti, kdy jsem
pracoval chladnými čísly školní
statistiky, se vším důrazem prohlásiti,
že pro nás školy nejsou nikdy výrazem
čísel, a tím početním úkolem,
jak tomu snad je u Čechů, nýbrž výrazem
kultury. Jen proto, že se s české strany stále
pracuje s čísly, byl jsem nucen odpověděti
čísly. Vysoká úroveň německého
školství ve starém Rakousku by byla musila
býti pro Čechy podnětem k dalšímu
vývinu jejich vlastního zanedbaného školství,
nikoli však naopak. Smýšlení při
tom projevené zajisté není listem slávy
pro český národ.
Kdežto v starém Rakousku byla snaha dáti i
nejodlehlejší osadě, nejmenší obci
školu a bylo založeno mnoho jednotřídních
škol na vesnicích a školních expositur,
i když tu byl malý počet dětí,
nezastavil se český školní šovinismus
ani před tímto školním typem. Bez pomýšlení,
že valná část těchto škol
byla založena pouze na ochranu slabých dětí,
v nejnáchylnějším stáří
a pro dalekou vzdálenost a špatné poměry
cest k nejbližší škole, bylo mnoho takovýchto
německých škol jednoduše zrušeno
a děti neúprosně nuceny konati při
každém počasí dalekou cestu do školy
ke škodě pro své zdraví. Tak byla, abych
uvedl jen jeden příklad z posledního roku,
zrušena veřejná škola v Bezdědici
(okres Dubá) a školní děti přikázány
škole ve Žďáře 7 kilometrů
vzdálené. Protože se rodiče z důvodů
lidskosti vzpírali posílati své děti
při špatném počasí a mnohém
nebezpečí do tak vzdálené školy,
bylo proti nim postupováno nejkrutějšími
školními tresty. Pobuřující a
odporný byl v také postup v obci Dolní Chrášťany,
okres Netolice. Zde se sáhlo k staré a často
prováděné metodě, německá
škola se zrušila, aby se její místnosti
mohly zabrati současně pro české školní
účely, ačkoli česká škola
v místě byla již náležitě
umístěna. Německá školní
budova se pánům jednoduše lépe hodila.
Zato byly německé děti nuceny dělati
denně o 6 km delší cestu do Strýčic,
zatím co se ve škole vystavěné z německých
daní roztahovaly děti české. Takových
případů bezohledného násilí
je mnoho. Nikdy by nebylo napadlo školním úřadům
ve starém Rakousku, aby zrušily takové jednotřídní
školy a školní expositury, které přece
jsou jedinou možností vzdělání
pro tamější obyvatelstvo. To znamená
učiniti zde usedlý lid zúmyslně negramotným,
vezme-li se mu jediné, beztoho chudičké,
učiliště. Při tom dávám
na uváženou, že učitel na takové
vesnici ve svém různém postavení a
působení v otázkách lidovýchovných
plní takořka kulturní poslání
a že jeho odstranění přináší
obyvatelstvu v místě velkou škodu.