Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek,
Slavíček, Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Ježek, dr Petersilka.
247 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Engliš,
Najman, dr Nosek, dr Peroutka, dr Spina,
dr Srdínko, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupce dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 54. schůzi
poslanecké sněmovny.
Lékařské vysvědčení
předložil p. posl. dr Štefan.
Zápisy o 48. až 50. schůzi byly ve sněmovní
kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž
nebyly proti nim podány písemné námitky,
jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu
a budou dle téhož paragrafu vytištěny.
Přistoupíme k projednávání
pořadu schůze, na němž jako 1. odstavec
je:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 590) státního
rozpočtu republiky Československé a finančního
zákona pro rok 1927 (tisk 670).
Ve včerejší 53. schůzi ukončili
jsme druhou část rozpravy podrobné, to jest
kulturní a sociální.
Přistoupíme proto k další, třetí
části rozpravy podrobné, to jest k části
hospodářské a dopravní, zahrnující
se skupiny I. Vlastní státní správa,
rozpočtové kapitoly:
Kapitolu 11. a 11 A. Ministerstvo zemědělství,
kap. 12. a 12 A. Státní pozemkový úřad,
kap. 13. a 13 A. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností,
kap. 14. a 14 A. Ministerstvo veř. prací, kap. 15.
Ministerstvo pošt a telegrafů, kap. 16. Ministerstvo
železnic, jakož i skupinu II. Správa státních
podniku.
Ke slovu o této části rozpravy jsou dosud
přihlášeni tito řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Matzner, Fedor,
Leibl, Bergmann, Brodecký, Čermák,
Procházka, dr Rosche, Schäfer,
Kříž, Koczor, Chlouba,
Bečko, na straně "pro" pp. posl.
Scharnagl, Janovský, Jiráček,
Grebáč-Orlov, inž. Novák,
Heller, Molík, Krumpe, Krejčí,
Petrovický, Böhm, Machník,
Kaňourek, Wagner, Pelíšek,
Sedláček, Žalobin, F. Matoušek,
Chlebounová, Bayer, Mach, Stanislav,
Branecký, Křemen, Bečák.
Dávám slovo prvému řečníku
na straně "proti", jímž je p. posl
Fedor.
Posl. Fedor: Slávna snemovňa!
Predseda kresťansko-soc. strany dr Gejza Szüllő
a posl. Leopold Gregorovits už
sa vyjadrili o stanovisku našej strany voči rozpočtu,
ktorého stanoviska som i ja, a preto chcem len veľmi
na krátko poukázať na tie čiastky, lepšie
rečeno nedostatky, ktoré by sa vzťahovaly na
prepustených, poťažne na penzionovaných
zamestnancov.
Štátny rozpočet na r. 1927 stará sa
o všelijaké veci, tu a tam vyskytnú sa aj milionové
sadzby, ktoré by sa mohly smele ušetriť alebo
aspoň na lepšie účele užiť.
Takto u jednotlivých sadzieb s jednej strany môže
sa konštatovať skoro ľahkomyseľné hospodárenie
s peniazmi štátu, s druhej strany o prepustených
a penzionovaných úradníkov
a zamestnancov ešte i teraz sa dostatočne nepostarali.
Existencia tisíc a tisíc prepustených zamestnancov
na Slovensku je zničená. Ten jeden prepustený
a o chlieb olúpený je práve takým
chudobným biednikom tohoto demokratického štátu,
ako ten druhý chudobný opustený človek,
nech už patrí ten nešťastník do ktorejkoľvek
skupiny alebo triedy.
Musím však poukázať zvlášť
na osud prepustených železničiarov, poneváč
ako sa s týni jednalo, je do neba volajúca nespravodlivosť,
a to pusté jednanie, s ktorým voči ním
nespravodlive, nesprávne, ba čo viac, v istých
prípadoch priamo proti zákonu sa vystup ovalo, to
môže ešte i do neba pre pomstu volať. Nedivme
sa na ich rozhorčení, a nedivili by sme sa an i
vtedy, keď by v tom odôvodnenom rozhorčení
pustili sa hoci do akej výstrednosti, lebo však po
20 - až 30 -, ba i 40ročnej poctivej a vernej službe
ztratili svoju existenciu, ich deti hladujú a roztrhané
chodia. A prečo sa to všetko takto stáva? Len
preto, že oni patria ku menšinám. Že aké
do neba volajúce nespravodlivosti
staly sa s bývalými zamestnancami na Slovensku,
to vysvetlí jeden alebo druhý príklad, v
ktorý z tisíc prípadov je vytrhnutý.
Richard Reischig, hlavný skladník štátnych
dráh, príslušný do Bratislavy, bol vo
službe maďarských štátnych
dráh od r. 1896. Po prevrate zostal aj ďalej vo službe
a až r. 1919 ho prepustili s tým odôvodnením,
že neovláda slovenský jazyk. Reischig hľadal
svoje právo v súdnou cestou voči železničným
úradom, poneváč preto, že neovláda
dokonale štátny jazyk, ešte
nemôže byť dôvod na to, aby ho pripravili
o penziu. Súd jeho spravodlivé žiadosti aj
rešpektoval. Keď ale svoje požiadavky uplatniť
chcel, druhý súd jeho žiadosť odmietol
s tým odôvodnením, že ako dočasný
zamestnanec československých dráh nemôže
žiadať penziu. Toto je unikum. Richarda Reischiga po
30ročnej službe nemôžu držať
za dočasného zamestnanca a jeho nárok na
penziu je nepochybný a že preto nemôže
svoju penziu dostať, je to násilná prekážka
úradov. Odporúčam do pozornosti pána
ministra zvlášť tento
prípad, poneváč takých prípadov
je na Slovensku tisíce a tisíce a keď títo
nešťastníci aj po rozhodnutí súdu
nemôžu uplatniť svoje oprávnené
nároky, nezostane pre nich nič iné, len to,
aby proti tejto neľudskosti čo je i na posmech demokracii
obrátili sa so sťažnosťou
na Spoločnosť národov, poneváč
keď už hladom musia zahynúť, nech vidí
svet, že prečo zahynuli. Len preto, lebo ich jediný
hriech bol ten, že patrili k menšinám.
Podobný prípad je aj tento: Vazul Pogány
bol riaditeľom štátnej vinárskej školy
v Bratislave. Narodil sa vo Velkom Kereškýne, župa
v Hontianska na Slovensku, tak teda je československý
štátny občan. Príslušný
je do Bratislavy, kde 24 rokov stále býva a za tú
celú dobu bol správcom tunajšej vinárskej
školy. V auguste 1918 v záujme
služby chceli ho do Nagy-Enyedu (býv. Sedmohradsko,
teraz Rumunsko) preložiť, on ale, odvolávajúc
sa na svoj vek, 60 rokov, a na deväť živých
detí, pre ktorých školnú výchovu
bolo mu v záujme, aby zostal v Bratislave, proti preloženiu
podal teda žalobu a žiadal,
aby bol ponechaný v Bratislave. Do prevratu aj zostal v
službe. Nový režím položil ho najprv
do dispozičnéh o stavu, potom ale za dva roky, dňa
1. januára 1920, jeho plat zastavili s tým odôvodnením,
že bol preložený do Nagy-Enyedu, totiž do
Rumunska, teda že preto nemôže
sa ani do služby zpät vziať, ani plat, to je ani
penzia mu nemôže byť poukázaná,
tento človek, ktorý nikdy v Sedmohradsku nebol,
za celý čas svojej služby ani nohu nevytiahnul
z Bratislavy, lebo keď by bol aj chcel sa presťahov
ať, aj vtedy by to nem ohol býval
učiniť, poneváč prevrat ho tu zastihol
a on tu v skutku i zostal. On to všetko potvrdil, štátné
občianstvo má v poriadku a proti jeho účinkovaniu
nebola žiadna námietka a že úrady predsa
s ním tak zachádzaly, je týmto znovu
dokázané len to, že cieľom terajšieho
režímu je: bývalé praobyvateľstvo
zo Slovenska vypustošiť, to je jeho výživu
znemožniť. Takých prípadov je tisíce
a tisíce, všetky jednaké a sebe podobné,
ale tak spolu, ako i osobitne robia kalváriu našim
praobčanom.
Keď by pán minister dr Beneš
tu bol, bol by som tak smelý sa ho opýtať,
že čo bol jeho cieľ ešte roku 1923 vydaným
nariadením, ktorým vyzval všetkých,
do každej triedy a hodnosti prislúchajúcich
prepustených úradníkov a zamestnancov, aby
podali svoje žiadosti pre zpät vzatie do služby.
Prirodzene nezabudnul v nariadení poznamenať, že
žiadosť a prílohy majú sa kolkovať.
Tí nešťastníci v tom smysle, že ich
pravda zvíťazila, začali úfať a
dr Beneš a vzali už
i do svojich modlitieb. Svoje prosby kolkovali, dávali
3 až 5 Kč na kolky, ba ešte i na každú
prílohu dali kolok po jednej korunke, potom poníženú
žiadosť vložili do peknej bielej obálky,
aby i s týmto ukázali svoj hlboký hold pre
veľkého a všemohúceho pána ministra.
A čo sa stalo? Už 3 roky prešly od tých
čias, a tí nešťastníci, bedáci
do dnes ani odpovedi nedostali na prosby. Tak teda vyzvanie ministra
dr Beneš a nebolo ničím
iným, ako humbukom a mámením sveta, aby ukázal
svetu svoju dobrú vôľu a demokratický
duch, vo skutočnosti ale nebolo to ničím
iným, ako zdanenie biednych a bez platu prepustených,
ktorú daň títo nešťastníci
asi po 10-15korunovom obnose v kolkoch a známkach splatili.
Tento obnos museli si mnohí od dobrosrdečných
ľudí vvpožičať. Je síce pravda,
že pán dr Beneš obohatil
štátny rozpočet týmto svojím
nechvalitebným diplomatickým gestom s niekoľkými
stotisícami, s druhej strany ale vylákal nespočítateľné
slzy z očí tisícov pozbavených svojho
chleba. Či môže byť tam mier, či
môže byť tam konsolidácia, pokoj a blahobyt,
kde týmto spôsobom zachádzajú
s občanmi jednej čiastky, a len preto, lebo ich
za druhotriednych občanov držia, poneváč
ku menšinárislúchajú.
Keď už zo Slovenska spravili koloniu a bývalých
zkúsených úradníkov a zamestnancov
z úradov vyhnali, tedy nech dajú týmto nešťastným
prepusteným po poctivej službe právoplatnú
penziu, lebo neslobodno ich nechať hladovať, trápiť
a prenasledovať, poneváč to sa protiví
humanite, spravodlivosti a samému demokratickému
citu. A keď už za každú cenu a na každej
čiare len nových zamestnancov slobodno
upotrebiť, nech zamestnajú takých, ktorí
pracujú za ľud a nie proti ľudu. Anglia tiež
kolonizuje, a!e Anglia na svoje kolonie pošle svojich najlepších
úradníkov, a preto sú jej kolonie bohaté
a ľudi keď nemá úplnú slobodu ale
aspoň má blahobyt. U nás
je vec naopak: na Slovensko prijde najhoršia hmota, a preto
táto nová kolonia deň čo deň
hynie, väčšia a mocnejšia čiastka
ľudu vyvandruje, slabšia čiastka pomaly zahynie
a vymre. Pokiaľ s oslobodeným ľudom sa bude tak
zachádzať ako s otrokmi, pokiaľ sa
robí rozdiel medzi občanom a občanom, pokiaľ
budú menšiny prenasledovať, pokiaľ neprávne
prepusteným sa nevráti chlieb, nemôžeme
podporovať vládu a preto pre rozpočet, ktorý
ešte aj tie do neba volajúce krivdy si nevšíma
a nehojí - nebudeme hlasovať. (Potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Scharnagl. Dávám
mu slovo.
Posl. Scharnagl (německy): Slavná
sněmovno! Ujímám-li se zde jménem
své strany v podrobné rozpravě o státním
rozpočtu slova, děje se to proto, abych veřejně
dokázal, že ani cla ani kongrua nebyly nám
podnětem, že jsme vstoupili do vlády. Jestliže
jsme přijali nabízenou nám ruku, splnili
jsme jen onen program, za kterým jsme již léta
kráčeli. I když s předloženým
státním rozpočtem ve všech směrech
nesouhlasíme, nesmíme přece jen zastírati,
že byl učiněn alespoň pokus šetřiti,
třebas ne vždy na pravém místě.
Velmi rádi nás podezřívají,
že jsme vinni drahotou a nezkoumají, kde vlastně
vězí příčina této drahoty.
Za prvé jest to naprostá neúroda letošního
roku, za druhé zdejší pozemková reforma
a za třetí zanedbávání zemědělství,
zejména horských sedláků, vládou.
Přihlédnu poněkud k rozpočtu pozemkového
úřadu a ministerstva zemědělství,
aniž se domnívám, že toho či onoho
z původců obrátím. Pozemkový
úřad předkládá svůj
rozpočet pro rok 1927, který je dobrou početní
úlohou a příkladem čísel, nepodává
však jasného obrazu, mnoho-li půdy pozemkový
úřad vyvlastnil nebo chce vyvlastniti, co s touto
půdou učinil, mnoho-li peněz za 1 ha této
půdy dostal a mnoho-li za vyvlastněnou půdu
zaplatil atd. Tato pouhá čísla bez poznámek
jsou zcela nedostatečná. Žádný
státní úřad nemá v moci takových
miliardových hodnot, žádný státní
úřad nevládne tak samostatně a bez
kontroly. Pozemkový úřad má v moci
nejen miliony a miliardy peněz, nýbrž i nenahraditelnou
půdu a průmyslové podniky. Jestliže
by někde bylo na místě přesné
a úzkostlivé skládání účtů,
pak by to bylo jistě u pozemkového úřadu.
Bez takového účtování musí
býti otevřeny dokořán dveře
nepořádku, aférám, korupci. V každé
z rozpočtových debat minulých let byly činěny
pozemkovému úřadu německými
stranami velmi prudké výčitky. Každý
rok bylo navrhováno, aby pozemkový úřad
podal konečně už jednou hospodářskou
a finanční zprávu. Všechny tyto dotazy
a příkazy zůstavuji však pozemkový
úřad chladným. Se zavázanýma
očima, se za cpanýma ušima, neohlížeje
se do minulosti, nedbaje přítomnosti, nedívaje
se do budoucnosti, rozbíjí, kouskuje, dělí
majetek za majetkem, les za lesem. Nevstoupili jsme do vlády,
abychom kryli to, co se až dosud provádělo
pode jménem pozemkové reformy. Žádný
právně a hospodářsky myslící
člověk nemůže schvalovati tohoto počínání.
Odpovědni jsou však za zdejší pozemkovou
reformu ti, kdož tyto zákony utvořili. (Souhlas.)
My, jakožto sociální strana, jsme jistě
pro rozumnou a zdravou, spravedlivou pozemkovou reformu, co však
se zde děje, to jsme dříve silně odsuzovali
a to musíme také ještě dnes odsouditi.
Co dělal pozemkový úřad, to není
reforma půdy, ne, to vede k deformování pozemkových
poměrů. Zdejší pozemková reforma
jest hříchem proti někdejším
zákonům rozumu, hospodářství
a národohospodářství. Zdejší
pozemkové reformě přes četné
programy chybí positivní plán. Jestliže
průměrně ne celý hektar půdy
byl přidělen drobným lidem, není to
žádné tvoření nebo posilování
drobných domkářů, domovin, jest to
úpadek pozemkové reformy. Pozemková reforma
u nás nemá sice žádného positivního,
za to však má negativní plán, jako vůbec
její účinky jsou nikoli tvořivé,
nýbrž rozkladné. Její snahou jest uzavřené,
velmi intensivní hospodářské jednotky
rozbíjeti a rozděliti a rozdati je Naše zemědělská
a lesnická inteligence jest připravována
o chléb, z moderních zemědělských
strojů na statcích stává se staré
železo. Lidem, kteří v zemědělství
ničemu nerozumějí, bankovním a továrním
ředitelům, ministerským radům a právním
zástupcům dávají se vyvlastněné
dvory. (Posl. Schweichhart [německy]: To byste přece
mohli změnit, když jste ve vládě?) O
to se také pokoušíme a pokusili jsme
se, ale vy jste dělali ve znamení pozemkové
reformy volby, pane kolego! (Posl. Schweichhart [německy]:
Ani zdání!) Dříve bylo rozsekávání
půdy zákonem zakázáno, dnes to dělá
pozemkový úřad veřejně. Pracuje-li
dnes někdo s 10% výdělkem, bude odsouzen
pro lichvu. Pozemkový úřad pracuje však
beztrestně již léta se ziskem až 300%
a ještě větším. Staré, osvědčené
podniky, které poskytovaly nejvyšší výtěžky
z hektaru a zboží jakostní, jimž náš
vývoz cukru, ječmene a dřeva děkuje
za svůj rozkvět, se rozbíjejí a nové
ohromné zemědělské podniky shrabují
ruce českých sociálně - demokratických
nebo českých národně-sociálních
družstev. To není žádná pozemková
reforma, to jest přesunování půdy
za účelem obohacení české majetkové
državy. Dvory, na nichž bývalo dříve
60 až 80 kusů nejlepšího dobytka, mají
dnes namnoze sotva 10 méněcenných, vyzáblých
kusů. Dřívější vzorná
pole jsou dnes z části neobdělána,
z části špatně obdělána
a plna plevele. Jak to bude vyhlížeti teprve po letech,
až bude spotřebováno v půdě uložené
umělé hnojivo a nebude už nahrazováno.
Dosavadní provádění pozemkové
reformy jest také hříchem proti národní
spravedlnosti a proti národnímu míru. Dnes
každý jasně vidí, jak rozdílně
byla prováděna pozemková reforma v českém
a v německém jazykovém území.
V českém jazykovém území drobné
příděly obyvatelstvu v místě
usedlému, při čemž ovšem rozhodovaly
ohledy stranické. Neboť vyvlastněná
půda sloužila k tomu, aby přívrženci
vládních stran zůstali ve straně.
(Posl. Schweichhart [německy]: Teď snad dostanete
něco také vy!) Doufáme. Z toho budou
míti pak prospěch vaši lidé. My sami
nechceme ničeho. Proto také ten velký boj
českých stran o půdu se všemi jeho ošklivými,
pořádek a mravy porušujícími
průvodními zjevy. V německém jazykovém
území nebylo, nepočítaje několik
docela málo v jednotlivých případů,
žádných drobných přídělů.
Kde k nim přes to došlo, byla stanovena namnoze podmínka,
že uchazeči o půdu musí posílati
své děti do české školy. Dokonce
z pozemků, které měli Němci již
léta zpachtovány, dostali výpověď
a tyto pozemky byly připojeny k novým státním
dvorům, v dvorce byly dosavadním majitelům
vyvlastněny, přidruženy k státnímu
majetku a beze změny přiděleny českým
pachtýřům, kteří byli vybráni
z vládních stran. V místě usedlé
domácí obyvatelstvo nedostalo ničeho, a jestliže
tu a tam došlo k nějakému nepatrnému
v přídělu, stalo se to jen z toho důvodu,
aby se mohlo říci, že byli poděleni
také Němci. Německé obce dostaly dosud
sotva 5% výměry půdy, jakou dostalo samojediné
město Praha. Z 1257 zbytkových statků, které
byly utvořeny, dostali Němci sotva 1/4% (Posl.
Schweichhart [německy]: Ted' se to zlepší!)
Samo sebou se rozumí, že se to zlepší.
Němečtí dlouhodobí drobní pachtýři
dostali z celkových 120.000 hektarů kolem 31.000
hektarů. Tuto akci provedly však soudy, které
musejí postupovati nestranně. V ostatku dostali
Němci od pozemkového úřadu 3000 hektarů
proti asi 900.000 hektarů, které byly dosud rozděleny,
jinými slovy, Němci nedostali ani 1/2%. Tyto výsledky,
nad nimiž přímo vlasy vstávají,
jsou tak neuvěřitelné, že je člověk
považuje téměř za nemožné.
Při tom se Československo v mírových
smlouvách zavázalo, že bude stejně nakládati
se všemi občany tohoto státu bez rozdílu
národnosti, rasy a jazyka. Pozemkové reformy bylo
dosud zneužíváno k tomu, že byl německý
lid olupován, naše država zmenšována
a my ochuzováni, český lid za to obohacován
a tvořen nový stav českých zemanů
a opatřován půdou, jak se často vyjadřoval
dřívější president pozemkového
úřadu dr Viškovský. (Posl.
Schweichhart [německy]: Vždyť je to nyní
váš spojenec!) Závidíte nám,
pane kolego? (Posl. Schweichhart [německy]: Ale ne,
dělejte to lépe!) Že byly české
kolonie zřizovány především na
jazykové hranici, aby byla jazyková hranice posunována
stále hlouběji do německého území,
jest všeobecně známo. Tito ubozí čeští
kolonisté, kteří byli povoláni z Polska
a z Ruska, kteří tam museli svůj majetek
rychle a tudíž se ztrátou prodati, budou pozemkovému
úřadu málo vděčni: museli zde
dělati dluhy a nemohou udržeti stejný krok
s naším velmi vyspělým zemědělským
obyvatelstvem a pozorují, jak se ocitají stále
víc a více v zadním voji.
Nový předseda pozemkového úřadu
dr Voženílek pokusil se dne 12. listopadu v rozpočtovém
výboru hájiti dosavadní politiku pozemkového
úřadu. Jest to pochopitelné, poněvadž
byl sám náčelníkem hlavního
štábu při těchto podnicích. Bohužel,
jeho tvrzení bijí ve tvář pravdě
a skutečnosti. V novinách byly údaje dr Voženílka
obšírně vyvráceny. Doufali jsme, že
s novým správcem vnikne do pozemkového úřadu
také nový duch spravedlnosti a hospodářského
rozumu. Než je-li správné, o čem píší
noviny, president dr Voženílek při nastoupení
svého nového úřadu prohlásil,
že prý chce vésti svůj úřad
ve starém duchu. (Posl. Schweichhart [německy]:
Musíte tedy nyní zavésti nového ducha!)
O to se pokusíme, pane kolego, a jen nás při
tom podporujte. Kdyby to mělo býti pravdou, budou
i nadále našemu státnímu a lidovému
i národnímu hospodářství zasazovány
nesčetné nezhojitelné rány, poměr
mezi Němci a Čechy v tomto státě bude
i nadále otravován.
Pozemkový úřad jest největší
a nejbezstarostnější dlužník v
tomto státě. Co platno, že tak zdatný
ministr financí, jako je dr Engliš, snaží
se na všech stranách šetřiti a zavésti
do našeho hospodářství soustavu, pořádek
a obchodní jednání, když pozemkový
úřad den za dnem vesele a bez kontroly dále
vyvlastňuje, půdu rozděluje, výtěžku
za ni používá k udržení svého
chodu, aniž se ptá, kolik tato půda stojí,
kolik se má za ni zaplatiti, jaké úroky jest
platiti z dlužných částek atd.
Člověk se chytá za hlavu, že bylo vyvlastněno
statisíce hektarů, teprve za několik let
na to provedena fraška s jakýmsi odhadem, který
předsevzaly namnoze soukromé firmy, jež dostávají
za odhad z hektaru velmi slušné peníze. Zástupci
takových soukromých odhadních firem sedí
i dnes v nejrozmanitějších korporacích
a hlasitě dují do trub dalšího postátňování,
aby mohli nadále dělati obchody. Pozemkový
úřad zůstává téměř
za všechnu půdu, kterou vyvlastní, dlužen.
(Posl. Heeger [německy]: Spina to teď, napraví!)
To doufáme. (Různé výkřiky.)
27 milionů příjmů, které
pozemkový úřad vykazuje, jest výtěžek
za vyvlastněnou půdu. Z toho je nutno platiti více
než 600 úředníků a zřízenců
pozemkového úřadu a hraditi veškerý
věcný náklad. Pozemkový úřad
vyvlastněnou půdu do slova ztráví
a zbývají jen dluhy.
Tážeme se v zájmu spořádaného
státního hospodářství: Jest
už známo, kolik set milionů budeme museti platiti
za vyvlastněnou půdu? Jest známo, kolik půdy
bylo již odhadnuto, kolik zaplaceno, kolik vyvlastněno,
avšak ještě neodhadnuto? Za dlouhá leta
do dnes ještě žádný z odpovědných
činitelů se této otázky nedotkl. Jest
známo, kolik milionů přímých
daní a dávky z majetku uchází finančnímu
eráru tím bezhlavým vyvlastňováním?
Dvojnásobně a trojnásobně jsme tím
poškozováni, neboť vyvlastněnou půdu
budeme museti zaplatiti z daní. Nabyvatelům půdy,
zejména však družstvům, byly povoleny
milionové úvěry k provozování
podniků, které dávaly dříve
veliké výtěžky a mimo to ztrácíme
miliony na daních a dávce z majetku. Ponenáhlu
svítá i v naší české veřejnosti,
že nelze vyvlastňovati od cizinců bez přiměřené
náhrady. Rozpomínáme se nyní, když
opadá vyvlastňovací opojení, že
jest také jakési právo mezinárodní,
které, aby umožnilo klidné spolužití
národů, obsahuje ustanovení, že stát
smí vyvlastňovati od cizinců, vyžaduje-li
toho všeobecné blaho, a to jen za přiměřenou,
t. j. úplnou náhradu. Rozpomínáme
se nyní také, že jest jakýsi mezinárodní
rozhodčí soudní dvůr v Haagu, že
je řada jiných mezinárodních rozhodčích
soudů, které v četných případech
dopomohly zmíněné zásadě mezinárodního
práva k vítězství a odsoudily státy,
které se při vyvlastňování
proti této zásadě mezinárodního
práva prohřešily. Zda toho vyžaduje všeobecné
blaho, aby posl. X. nebo Y. dostal dvůr a lihovar a k tomu
ještě les, posuďte sami. (Posl. Schweichhart
[německy]: Církev to může míti
a také nějaký bohatý hrabě
a kníže, pak to nic nedělá!) Jen
podejte důkazy! Právu mezinárodnímu
jest také lhostejno, zda se tato vyvlastňovací
opatření nazývají pozemkovou reformou,
nebo se kryjí nějakým jiným
libozvučným jménem. (Posl. Schweichhart
[německy]: Vy byste si nepřáli žádné
pozemkové reformy!) Zdůraznil jsem, že
jako sociální strana přejeme si pozemkovou
reformu, avšak ne v tom smyslu a v té formě.
(Posl. Schweichhart [německy]: Jste proti každé
pozemkové reformě!) Oho, oho, v pane kolego,
to byl požadavek již staré křesťansko-sociální
strany ve vídeňském parlamentě, aby
byli dlouhodobí drobní pachtýři osamostatněni.
To jsme žádali již dříve než
vy. Jest také lhostejno, zda se od vlastních občanů
vyvlastňuje téměř bez náhrady
a porušují se vůči nim zásady,
které musejí zůstati v platnosti vůči
cizincům. Zda je to zvláštní důkaz
pro výši naší kultury, civilisace a mravů,
na to odpovězte rovněž sami. Více než
100.000 hektarů půdy bylo až dosud nynější
pozemkovou reformou cizincům odňato. Dlouho jsme
si sami sypali písek do očí a říkali,
že to jsou nepřátelští cizinci,
od v nichž lze vyvlastňovati bez náhrady. Také
nejvyšší soud v Brně se k hanbě
našeho soudnictví neostýchal vysloviti podobné
názory v rozsudku. Teprve nyní poznáváme
ponenáhlu tento nadmíru osudný omyl.
Bylo by povinností pozemkového úřadu
a ministerstva financí, aby se vypočítalo,
mnoholi asi bude nutno zaplatiti cizincům za vyvlastněnou
půdu a podle toho aby se zařídil další
postup. Jest neodpovědné, prostě jen tak
beze všeho vyvlastňovati, dělati dluhy a nemysleti
na zaplacení účtu. (Posl. Schweichhart
[německy]: Velkostatkář také nebude
mluviti jinak, než mluvíte vy dnes!) Ještě
jsem to nepřivedl na velkostatkáře a kdybych
byl býval zdědil nějaký velkostatek,
hájil bych jej právě tak, jako hájím
své hospodářství! Také vy hájíte
svůj stav. (Posl. Heeger [německy]: Velkostatek
není přece váš stav!) Není
to můj stav, avšak s hlediska právního
musíme hájiti zájem těchto lidí,
poněvadž i oni mají právo a povinnost
žíti. Vaši lidé jsou u nich zaměstnáni
a vede se jim tam dobře. Jen se zeptejte! Ode všech
těchto lidí, kteří jsou organisováni,
uslyšíte tam, kde byl majetek zrušen nebo převeden
může dále, samé stížnosti,
jak dobře jim bylo dříve proti nynějšku.
Horujete-li pro pozemkovou reformu netvoříte tím
pro své soudruhy nevím jaké štěstí
na zemi
A má-li se dostati cizincům plného odškodnění,
co řeknou vlastní státní občané
státu, který s vlastními příslušníky
nakládá hůře než s cizinci? Nesmíme
se vyhýbati poznání skutečností,
že pozemkový úřad svým postupem
náš stát doma i v cizině zle zdiskreditoval,
co jsou platny všechny ty miliony, které vynakládá
ministerstvo zahraniční na propagační
účely po celém světě, aby povzneslo
vážnost našeho státu, podplatilo veřejné
mínění, jestliže nesmyslné vyvlastňování
pozemkového úřadu, jímž se již
zabývá řada mezinárodních rozhodčích
soudů, připravuje nás o všechnu vážnost
a o náš úvěr? Poslední příčinou
všech těchto smutných zjevů jsou však
pozemkové zákony samy, jejichž neproveditelnost
a škodlivost dnes žádnému prozíravému,
klidně a hospodářsky myslícímu
člověku není neznáma. Zákony
o pozemkové reformě, jež zapírají
všechny hospodářské zákony, jež
dávají pozemkovému úřadu nesmírnou
a nekontrolovatelnou moc, v nichž přichází
stále slůvko "může", to jsou
vlastní příčiny nynějšího
smutného stavu. Z bažin těchto zákonů
vyrostly jedovaté květiny nesčetných
afér, jež jsme v poslední době zažili.
A jistě nejsou tyto aféry posledními. Budou-li
jednou napsány dějiny naší pozemkové
reformy, ilustrované příklady a vším
tím, co se stalo za kulisami, zmocní se zděšení
těch, kdož jsou otci tohoto zákona. (Posl.
Heeger [německy]: To jsou vaši dnešní
přátelé!) To ještě dávno
nebyli naši přátelé, jen když jste
vy dělal zákon o pozemkové reformě!
(Posl. Schweichhart [německy]: Vy jste jim přizvukovali,
ne my!) Vzpomínám roku 1920, kdy jste šli
do volebního boje. Zcela správně tudíž
píše "Nový 28. říjen"
z 18. t. m.: "Skutečnou příčinou
koburgské aféry jest neproveditelnost zákona
o pozemkové reformě, Ze zahraničně
politických, vnitrohospodářských a
veřejnofinančních důvodů jest
nemožno provésti pozemkovou reformu ve všech
jejích důsledcích. Chceme-li ucpati pramen
těchto poruch, musíme změniti tento nemožný
zákon."
Zákony o pozemkové reformě jsou dílem
revoluce a nehodí se již do nynější
doby vnitropolitického a zahraničního Locarna.
Musíme přece uvážiti, že zatím
uplynulo 7 až 8 let a že se u nás a zejména
kolem nás velmi mnoho změnilo. Vždycky bylo
nejhůře dělala-li se pštrosí
politika.
Tyto úvahy o hospodářských, zahraničně
politických a finančních následcích
pozemkové reformy jsou asi zde mnohým velmi nepříjemné.
My, poslanci, však nejsme zde k tomu, abychom vše líčili
krásnými barvami, nýbrž abychom při
řízení osudů státu reálně,
pravdivě a spravedlivě myslili a jednali.