okr. soudu ve Zlíně ze dne 23. prosince 1926, č.
T 896/26, za souhlas s trest. stíháním posl.
Mikulíčka pro přestupky podle §u
487 a §u 488 tr. z. (č. J 316-II),
sedrie v Levoči ze dne 18. prosince 1926, č. Nt
III 247/26, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Košicích ze dne 3. ledna 1927, č. 15100/26,
za souhlas s trest. stíháním posl. Kršiaka
pro přečin šíření
nepravdivých zpráv podle §u 18, č. 1
a 3, přečin rušení obecného míru
podle §u 14, č. 1 a pro přestupek výzvy
k trest. činu podle §u 15, č. 4 zákona
na ochranu republiky (č. J 317-II),
sedrie v Levoči ze dne 4. ledna 1927, č. Nt III
252/26, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Košicích ze dne 10. ledna 1927, č. 424/27,
za souhlas s trest. stíháním posl. Kubicsko
pro přečin podle §u 18, č. 1 a 3
a pro přečin rušení veř. míru
podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky
(č. J 319-II),
sedrie v Prešově ze dne 7. ledna 1927, č. Tk
IV 665/26, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Košicích ze dne 10. ledna 1927, č. 435/27,
za souhlas s trest. stíháním posl. Sedorjaka
pro přečin podle §u 14, č. 5 a pro
přestupek podle §u 18, č. 1 zákona na
ochranu republiky (č. J 320-II),
okr. soudu v Napajedlích ze dne 10. ledna 1927, č.
T 10/27, za souhlas s trest. stíháním posl.
Mikulíčka pro přestupek urážky
na cti podle §u 487 tr. z. (č. J 321-II),
kraj. soudu v Jihlavě ze dne 8. ledna 1927, č. Tk
X 18/27, za souhlas s trest. stíháním posl.
dr Keibla pro přečin podle §u 14, č.
1 a 5 zákona na ochranu republiky (č. J 322 -II),
sedrie v Bratislavě ze dne 13. ledna 1927, č. Tl
XVI 114/6/26, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 17. ledna 1927, č. 534/27, za
souhlas s trest. stíháním posl. Siváka
pro dvojnásobný přečin pomluvy
podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 2 §u 9
č. 6 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J
323-II),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 17. ledna 1927, č. Tl
XIV 48/2/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Bolena pro přečin podle §u 34,
č. 2 zákona na ochranu republiky (č. v J
324-II),
sedrie v Bratislavě ze dne 20. ledna 1927, č. Tl
XVII 122/6/26, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 21. ledna 1927, č. 801/27, za
souhlas s trest. stíháním posl. Bečko
pro přečin pomluvy podle §u 1, §u
3, odst. II, č. 1 a 2, §u 9, č. 6 zák.
čl. XLI z r. 1914 (č. J 325-II),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 24. ledna 1927, č. Tk
XXIII 8278/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. Bergmanna pro přestupek podle §u 4 zákona
o útisku ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a
n., a pro přestupek §u 2, §u 14 zákona
shromažďovacího ze dne 15. listopadu 1867, č.
135 ř. z. (č. J 326-II),
okr. soudu v Čadci ze dne 19. ledna 1927, č. T 1800/8/26,
předloženou vrch. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 24. ledna 1927, č. 841/27, za
souhlas s trest. stíháním posl. dr Kubiše
pro přečin ublížení na cti
podle §u 2, §u 4, odst. II zák. čl. XLI
z r. 1914 (č. J 327-II),
okr. soudu v Benešově nad Ploučnicí
ze dne 22. ledna 1927, č. T 191/3/26, za souhlas s trest.
stíháním posl. Böhma pro přestupek
urážky na cti (č. J 328-II),
kraj. soudu v Uh. Hradišti ze dne 22. ledna 1927, č.
Tl IX 2/4/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Mikulíčka pro přečin
proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488 a 491
tr. zák. (č. J 329-II),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 25. ledna 1927, č.
Tl VIII 263/18/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. Kubicsko pro zločin podle §u 209 tr.
zák., resp. přečin podle §§ 487,
493 tr. z. a čl. V zákona ze dne 17. prosince 1862,
č. 8 ř. z. ex 1863 (č. J 330-II),
okr. soudu pro přestupky v Praze ze dne 20. ledna 1927,
č. T IV 121//1/ 27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Hakena pro přestupek podle §§ 10,
11 zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 6 ř.
z. z r. 1863 (č. J 331-II),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 20. ledna 1927, č. Tl
XV 854/7/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. Al. Beneše pro přečin proti bezpečnosti
cti (č. J 332-II),
vyšetřujícího soudce zem. trest. soudu
v Praze ze dne 29. ledna 1927, č. Tk XVIII 699/27, za souhlas
s trest. stíháním posl. Muny pro zločin
podle §u 15, č. 3 event. přečin podle
§u 15, č. 1 zákona na ochranu republiky (č.
J 333-II),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 25. ledna 1927, č.
Tk XIV 362/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Šliwky pro přečin podle §u
14, č. 5 a §u 18, č. 2 a 3 zákona na
ochranu republiky (č. J 334-II),
sedrie v Prešově ze dne 29. ledna 1927, č.
Tk IV 8/1/27, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím
v Košicích ze dne 8. února 1927, č.
1547/27, za souhlas s trest. stíháním posl.
Kubicsko pro přečin utrhání
na cti podle §u 1, §u 3 odst. II, č. 1, 2 a §u
9, č. 6 zák. čl. XLI z r. 1914 (č.
J 336-II).
Předseda: Zápisy o 51. až 60. schůzi
byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin
vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány
písemné námitky, jsou schváleny podle
§u 73 jedn. řádu a byly podle téhož
paragrafu vytištěny a poštou dne 10. února
1927 tiskem rozeslány.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru zahraničního a
výboru pro průmysl, obchod a živnosti o vládním
návrhu (tisk 5-70), kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
prozatímní úprava obchodních styků
mezi československou republikou a Maďarskem, sjednaná
v Praze 26. srpna 1926 (tisk 767).
Zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl.
dr Uhlíř, zpravodajem výboru pro průmysl,
obchod a živnosti jest p. posl. dr Zadina.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji, p. posl. dr Uhlířovi.
Zpravodaj posl. dr Uhlíř: Ctěná
sněmovno! Československá republika měla
Trianonským mírem zabezpečeno do 25. července
1924 požívání doložky nejvyšších
výhod v hospodářských stycích
s Maďarskem. Ještě před uplynutím
této lhůty bylo započato s jednáním
o celně-tarifní úmluvu. Tehdejší
celní sazby v Československé republice platící
pro zemědělské produkty, trvající
až do uvedení zákona č. 109 z r. 1926
v účinnost, vyhovovaly Maďarsku tak, že
nemělo nutkavé potřeby s Československou
republikou jednati o celnětarifní úpravě
vzájemných hospodářských styků.
Článek II citovaného zákona výslovně
zmocnil vládu, aby sazby v něm uvedené rozšířila
zcela anebo zčásti na zboží, pocházející
ze států, pokud se s nimi vede jednání
o uzavření obchodní smlouvy. Ježto tyto
sazby by nebylo možno poskytnouti bez protikompensací
do té doby, než by byla uzavřena celně-tarifní
smlouva, bylo nutno upraviti obchodně-politický
poměr obou států provisorně na podkladě
vzájemné doložky nejvyšších
výhod. To se stalo předloženou úpravou,
jež je prvým krokem k vyřešení
obchodně-politického poměru s Maďarskem,
zajišťujíc obapolnému zboží
zacházení podle zásady nejvyšších
výhod. Dnem aktivace této úpravy přestala
tudíž dosavadní diferenciace v ohledu celním.
Přesvědčení, že nyní sjednaný
stav považuje se za řešení provisorní
a že dojde co možná nejdříve k
dojednání smlouvy definitivní, dán
byl výraz jednak úvodní formulí v
československé notě, adresované zmocněnci
maďarskému, jednak tím, že úprava
terminuje se toliko do 31. prosince 1926.
Jednání do této doby nebylo možno skončiti,
poněvadž se jedná o veliký komplex hospodářských
otázek, jak se podává z velmi intensivních
vzájemných hospodářských styků.
Celkový vývoz Československé republiky
do Maďarska byl takovýto: Roku 1924 1.366,824.795
kg, 79.497 kusů v ceně 1.134,175.000 Kč.
Roku 1925 1.352,008.175 kg, 205.836 kusů v ceně
1.178,191.000 Kč. Roku 1926 1.993,116.036 kg, 187.698 kusů
v ceně 1.227,786.000 Kč.
Celkový dovoz do Československé republiky
z Maďarska representoval r. 1924 879,707.000 Kč, r.
1925 1.120,814.000 Kč, r. 1926 1.028,372.000 Kč.
Dobytka bylo dovezeno z Maďarska do Československa:
roku 1925 49.385 kusů v hodnotě 95,858.352 Kč,
roku 1926 67.919 kusů v hodnotě 102,413.628 Kč.
Na jiných produktech bylo dovezeno do Československa:
mouky a obilí r. 1925 za 697 mil. Kč a r. 1926 za
586 mil. Kč.
Z Československa bylo vyvezeno textilií: r. 1925
za 11,228.032 Kč, r. 1926 za 11,167.232 Kč.
Maďarsko je pro Československo důležitým
odbytištěm všech průmyslových polo-
a celotovarů, zejména pro zboží textilní,
kůže a kožené zboží, zboží
keramické ze skla, zboží železné
a z jiných nedrahých kovů a strojů.
Maďarsko participuje na československém vývozu
v posledních dvou letech přibližně asi
7%.
Maďarsko vyváží do Československa
hlavně výrobky zemědělské a
zemědělského průmyslu, z části
některé průmyslové výrobky,
jako některé druhy zboží z nedrahých
kovů a stroje. zejména zemědělské.
Československo participuje na maďarském vývozu
asi 24-25%, v řadě zemědělských
výrobků 40-46%.
Z těchto čísel vyplývá, že
na obou stranách je velký zájem na celně-tarifní
úpravě vzájemných obchodně-politických
styků a možno podle nich usuzovati i na intensitu
tohoto zájmu na té či oné straně.
Nynější jednání o celně-tarifní
smlouvu přinesla již vyřízení
největší části vzájemných
požadavků. Ač zůstává
na obou stranách nevyřízeno ještě
několik důležitých položek, lze
přece míti za to, že jednání
bude v nejbližší době skončeno.
Tím by tedy nynější provisorium bylo
nahrazeno definitivní úpravou.
Zahraniční výbor posl. sněmovny pojednal
o této prozatímní úpravě obchodních
styků s platností do 31. prosince 1926, pokud nebude
uzavřena smlouva definitivní, ve své schůzi
dne 1. prosince 1926 a doporučuje slavné posl. sněmovně,
aby schválila toto usnesení:
Národní shromáždění Československé
republiky souhlasí s prozatímní úpravou
obchodních styků mezi Československou republikou
a královstvím Maďarským, sjednanou v
Praze dne 26. srpna 1926 a uvedenou v prozatímní
platnost vládní vyhláškou ze dne 26.
srpna 1926, č. 162 Sb. z. a n. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
druhému zpravodaji, panu posl. dr Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Provisorní dohoda s Maďarskem představuje všeobecnou
smlouvu, sjednanou na zásadě nejvyšších
výhod, a byla uzavřena v předpokladu, že
mezitím bude uzavřena řádná
obchodní smlouva tarifní, upravující
vzájemné obchodní styky n a širším
základě. Usnadnění těchto obchodních
styků jest zajisté v zájmu obou států,
hospodářsky na sebe do jisté míry
odkázaných. S hlediska Československa možno
konstatovati, že náš vývoz do Maďarska
obnášel z celkového vývozu v roce 1924
asi 7% a v roce 1925 asi 6,2% a náš dovoz z Maďarska
činil v r. 1924 asi 5,75% a v r. 1925 asi 6,3% celkového
dovozu. Naproti tomu Maďarsko vyvezlo do Československa
v roce 1924 a 1925 přes 24% z celkového svého
vývozu a dovezlo z Československa v r. 1 924 asi
25,16% a v roce 1925 asi 24.82% z celkového svého
dovozu.
Československo vyváží do Maďarska
hlavně průmyslové výrobky, jako především
zboží textilní, papír, porculán,
surové železo a dále dříví,
uhlí, koks a chmel. Naproti tomu Maďarsko vyváží
k nám takřka výhradně výrobky
zemědělské, jako zejména pšenici,
žito, kukuřici, mouku, olejnatá semena, dobytek
hovězí a vepřový, koně, vepřové
sádlo a slaninu a vlnu.
Naše vláda, sledujíc snahu pro další
rozvoj tohoto vzájemného obchodu, projevila v minulých
letech třikráte iniciativu pro uzavření
řádné obchodní smlouvy, avšak
nesetkala se s podobnou pohotovostí na straně Maďarska,
které spočátku odkazovalo na svoji potřebu
vydati nový definitivní celní tarif a v posledním
období, kdy tento tarif byl tam již uzákoněn,
odkládalo uzavříti obchodní smlouvu,
zřejmě spoléhajíc na bezcelnost zemědělských
výrobků v našem státě.
Teprve po vyřešení našich zemědělských
cel nahlédlo i Maďarsko účelnost dojednání
řádné obchodní smlouvy.
Vzhledem k tomu, že obapolně bylo seznáno,
že obchodní vztahy obou zemí mohou býti
uspokojivě vyřešeny jen obsáhlou definitivní
smlouvou celně-tarifní, že však jest nutno
upraviti až do této doby obchodní vztahy alespoň
provisorně, jednak aby zabráněno bylo další
diferenciaci československého zboží
při dovozu do Maďarska, jednak aby si Maďarsko
zajistilo používání snížených
zemědělských cel dle čl. II. zákona
č. 109 z r. 1926 na dovoz svých zemědělských
produktů, byla uzavřena provisorní smlouva.
Tato prozatímní úprava sjednána byla
výměnou not a vládní vyhláškou
čís. 162 ze dne 26. srpna 1926 (Sb. z. a n. č.
75 ze dne 1. září 1926) byla uvedena v platnost
s účinností od
1. září. Touto úpravou se zajišťuje
zboží v obapolném styku zacházení
dle zásady nejvyšších výhod, čímž
přestává dosavadní diferenciace v
ohledu celním.
Výrobky pojmenované určitým zeměpisným
označením původu, jako na př. víno,
salámy a pod., jsou z pojmu nejvyšších
výhod vyloučeny. Úpravu považují
obě strany za provisorium, jež bude nahrazeno řádnou
obchodní smlouvou, upravující též
tarifní slevy pro hlavní vývozní druhy
zboží ve vzájemném styku.
Po 31. prosinci 1926 jest každé straně možno
úpravu s jednoměsíční lhůtou
vypověděti.
Toto provisorium nemůže míti dlouhého
trvání, poněvadž nezjednalo náležité
rovnováhy smluvní. Poskytnutí snížených
celních sazeb na nejdůležitější
zemědělské položky podle čl.
II. celního zákona č. 109/1926 znamená
pro Maďarsko vyřešení převážné
většiny jeho požadavků a výhoda
tato není dosud vyvážena koncesemi se strany
Maďarska pro náš exportní průmysl.
Splnění tohoto požadavku se očekává
od definitivní smlouvy, o kterou se právě
jedná. Možno tudíž dáti souhlas
k tomuto provisoriu jen v tom předpokladu, že bude
nahrazeno zavčas řádnou obchodní smlouvou
tarifní, která dosavadní nerovnováhu
provisoria odstraní.
Výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živností doporučuje poslanecké sněmovně,
aby tuto prozatímní úprav u schválila.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahájíme proto rozpravu.
Dříve než udělím slovo prvnímu
zapsanému řečníku, navrhuji podle
usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická
byla stanovena na 20 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Lhůta je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni dosud tito řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Knirsch, Kreibich,
Schäfera inž. Jung na straně "pro"
pp. posl. Pik, dr Dérer a Klein.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", p. posl. Knirschovi.
Posl. Knirsch (německy): Slavná sněmovno,
dámy a pánové! Na pořadu dnešní
schůze jest sjednání obchodních dohod
Československa s Maďarskem a Tureckem. Předpokladem
dobrých obchodních styků mezi státy
jsou přátelské politické styky příslušných
států. Československo učinilo dosud
příliš málo, než aby zahájilo
důvěrný přátelský poměr
k oněm státům, na které jest po stránce
obchodně-politické především
odkázáno. Jsou to sousední státy:
Německá říše, Rakousko a Maďarsko.
Neustálé troufalé vměšování
do čistě vnitřních politických
poměrů sousedních států, nepřátelský
směr české zahraniční politiky
v otázce připojení Rakouska, utlačování
našeho sudetského němectví, jakož
i menšinových národů ve všech oborech
jejich národního života a předbřeznové
způsoby, aby německé pohraniční
území a menšiny státu byly odříznuty
od duševního, kulturního a národního
života mateřských národů, působí
stále otravně na politické styky a tím
také na hospodářské styky mezi uvedenými
sousedními státy Následky toho jsou stálé
hospodářské krise, částečná
nezaměstnanost a hladové mzdy.
Zvláště neslavnou kapitolou v dějinách
těchto českých vládních method
jest chování vlády a úřadů
k sudetsko-německém u vlasteneckému hnutí
v cizině, k našim zahraničním vlasteneckým
svazům. Úředně jsou označovány
jako tajné, státu nepřátelské
organisace. (Posl. Krebs [německy]: Kdyby to byl dělal
rakouský stát se sokolskými spolky v cizině!)
Velmi správně! Každý projev censura
potlačuje a příslušnost k vlasteneckým
svazům, jakož i práce v nich spadá pod
zákon na ochranu republiky. Případy Hoyera,
Götna, Föhenera ukázaly, jako hluboko může
klesnouti soudnictví, když jde o trestní stíhání
mužů, kteří jsou podezřelí,
že pracovali v těchto tajných spolcích.
Náš kolega Jung podal dne 1. června
loňského roku interpelaci vládě, která
se týkala tohoto vlasteneckého hnutí. Interpelace
poukazuje, že nejde o tajné organisace, nýbrž
o veřejno-právní sdružení. Interpelaci
podepsal ještě také dnešní pan
ministr dr Spina. Dnes jsme dostali odpověď
na naši interpelaci, podepsanou panem ministrem spravedlnosti
dr Mayr-Hartingem. A ta to odpověď na interpelaci
staví se na stejné stanovisko, jako někdejší
vláda všenárodní koalice, t. j. potvrzuje,
že jde o tajné organisace, které konají
převratnou práci proti státu. Poukaz na neslýchané
vykonávání soudnictví v takových
případech dal panu ministrovi spravedlnosti podnět
k prohlášení, že soudní moc má
zameziti nespravedlnosti státních zástupců,
neboť soudní řízení jest prý
úplně nestranné. Proti takovému výkladu
a proti výkladům proslaveného zákona
na ochranu republiky, které jsou paškvilem vší
demokratické svobody a politické upřímnosti,
proti rozhodnutím správních v úřadů
a soudů proti našim zahraničním spolkům
poukazuji s důrazem na to, že všechny sudetsko-německé
organisace, založené po převratu, jsou v rozličných
státech zákonitě uznanými spolky a
že naprosto nelze vážně mluviti o nějaké
propagandě nebo přípravě k násilnému,
tajnému převratu v Československu.
Abych to vysvětlil, rád bych sem vložil stručnou
retrospektivu, jak povstaly naše sudetsko-německé
vlastenecké spolky. Máme v Rakousku asi 400.000
sudetských Němců, v Německé
říši asi 350.000, a vezmeme-li k tomu jinojazyčnou
cizinu, jistě máme asi v 34 milionu krajanů
venku. (Posl. Krebs [německy]. Vlastně uvnitř,
nikoliv venku!) Velmi dobře! Tyto číslice
samy odůvodňují naše úsilí,
abychom probudili živý zájem a morální
podporu těchto set tisíc pro náš těžce
bojujíc: národ ve staré vlasti.
Dne 30. října 1918 svobodně zvolení
poslanci německého území Čech,
severní Moravy a Slezska, jižní Moravy a Šumavy
na základě prohlášeného práva
sebeurčení všech národů usnesli
se, že se připojují k nově založené
republice německo-rakouské. Usnesením prozatímního
Národního shromáždění
německého Rakouska ze dne 12. listopadu 1918 bylo
vzato na vědomí prohlášení o
přistoupení těchto ze,i, krajů a žup
a byly postaveny pod ochranu celého národa. Ustavily
se zemské vlády pro německou část
Čech a pro Sudetsko, jakož i krajská vláda
pro jižní Moravu, Šumavu byla připojena
k zemi Horním Rakousům.
Dne 10. září 1919 musilo bezbranné
Rakousko podepsati mírový diktát v Saint-Germainu
a sprostilo tedy dne 24. září 1919 slavnostně
zemské a krajské vlády sudetsko-německého
území jejich přísahy a propustilo
je ze státního svazku. Již dne 22. února
1919 sudetsko-německé svazky krajanů,trvající
30 až 40 let ve Vídni, utvořily "Podpůrný
spolek pro německou část Čech a sudetské
území". Když byl založen, měl
tento spolek 132 členů - dnes již přes
40.000 - ustanovil roční příspěvek
na 1 K a účelem spolku prohlásil v §u
2 svých úředně schválených
stanov:
"Účelem spolku jest péče a ochrana
významných kulturních, národních
a hospodářských věcí Němců
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku".
Předsedou spolku se stal známý sudetsko-německý
znalec literatury universitní profesor dr Wolkan, tedy
jistě žádný irredentistický politik.
Vždyť přece právní zastupování
sudetsko-německých zájmů ve chvíli
tohoto založení spočívalo v rukou našich
zemských a krajských vlád. Vídeňský
podpůrný spolek dal si dne 26. října
1919 nové stanovy, které byly schváleny výnosem:státního
úřadu vnitra a vyučování ze
dne 26. listopadu 1919, č. 42.414. V těchto stanovách
se praví:
§ 2. Účelem spolku jest spojiti německé
krajany z německého území Čech,
ze Šumavy, severní a jižní Moravy, opavského
a těšínského Slezska bez rozdílu
pohlaví, stavu a politického smýšlení,
k rozvoji a projevování společné lásky
k vlasti a kulturní podpoře krajanů doma
i v cizině. Spolek však přijímá
rovněž jako členy Němce kteréhokoliv
kmene, kteří projevují účast
na osudu německé části Čech
a sudetských zemí. § 3. Spolek snaží
se dosíci svého účelu: 1. Sdružováním
krajanů, podporou krajanů nouzi trpících,
ochranou jejich duševních a hospodářských
zájmů, podáváním zpráv,
podáváním žádostí k úřadům,
vytvořením a podporou obecně prospěšných
zařízení. 2. vysvětlováním
veškeré německé veřejnosti a
vlivem na ni ve prospěch kulturních otázek
vlasti, 3. konáním přednášek,
schůzí, společenských a uměleckých
slavností atp., 4. vydáváním knih,
časopisů a sochařských děl,
rozšiřováním vědeckého
a krásného písemnictví vlastního
a cizího nákladu, 5. včleněním
do všeobecného svazu pro blaho všech Němců
v pohraničí a v cizině. (Posl. Krebs [německy]:
Před tímto spolkem se třese toto celé
státní území naježené
děly!) Velmi správně!
Stejně jako vídeňský podpůrný
spolek utvořil se dne 16. října 1926 sudetsko-německý
podpůrný spolek v Berlíně, jehož
účelem podle §u 2 jeho zapsaných stanov
jest: "§ 2. Účelem spolku jest uvědomovati
německou veřejnost o nouzi 3 1/2
milionů Němců v Československu
a o jejich významu pro veškerý německý
národ. Kromě mravní podpory sudetských
Němců, bojujících o jazyk, osvětu
a sebeurčení, chce spolek sloužiti obraně
proti českému úsilí po expansi a pečovati
o významné věci svých sudetsko-německých
členů bydlících v Německu.
Toho účelu se má dosíci spojením
sudetsko-německých krajanů, pořádáním
schůzí, přednášek a ukazováním
světelných obrazů, vydáváním
a rozšiřováním agitačních
spisů a map, tiskovou službou agitační,
udílením zpráv a podáváním
žádostí úřadům, při
čemž se vylučuje jakákoliv stranická
politika."