Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové! Dnes byl podán vládní návrh o tak zvané správní reformě. Jest to vrchol zbavení svéprávnosti našeho národa v tomto státě. Stačí, poukáži-li jen na obmezení volebního práva jmenováním, na zkrácení jazykového práva, na zhoršení "Prügelpatentu". Používám tedy prvé příležitosti, abych jménem své strany zaujal stanovisko proti tomuto absolutistickému dílu a abych připomněl německým vládním stranám jejich nesmírnou odpovědnost.

Krátkým obsahem tohoto návrhu jest, že se stát rozděluje ve tři slovanské správní oblasti, kdežto Němci jsou úplně přiraženi ke zdi a jako poddaní vydáni na pospas vykořistění Čechům a Slovákům. (Výkřiky na levici.) Musil tedy zazněti všemi sudetsko-německými župami výkřik pobouření nad tím, a doufejme, že bude zaznívati i dále a smete ony Němce, kteří se chtějí přičiniti o toto absolutistické dílo. Naskytne-li se někdy příležitost, pak bylo by to nyní, kdy bylo by lze uplatniti práva na život našeho národa. My, národní socialisté, již ve starém Rakousku hájili jsme stanovisko, že národní stát musí býti vybudován na národech, které v něm bydlí. Tato zásada jest obsažena v programu naší strany od počátku. Podle ní jsme jednali r. 1915 v pamětním spise, který byl odevzdán tehdejšímu min. předsedovi Stürghovi, a shrnuli jsme ji v návrhu, který, když se opět sešla rakouská říšská rada r. 1917, podal tehdejší předseda strany Knirsch. Trvajíce zásadně na právu sebeurčení, od převratu jsme se stále namáhali vytýčiti sudetským Němcům jednotný vnitropolitický cíl. Byla to národní samospráva. Abychom jej přivedli k platnosti, vedle soustředění všech sil na parlamentní půdě, bojovali jsme za národní organisaci sudetských Němců. Naše strana ve svých projevech nepřestávala hlásati tohoto stanoviska.

Ani německým vládním stranám není to stanovisko neznámé. Naopak. Právě ony odedávna vždy více zdůrazňovaly vnitropolitický cíl a vytýčily si za cíl svého boje samosprávu. Pan ministr Mayr-Harting, který nedávno prohlásil vládní návrh za pokrok po stránce národní, jistě se bude ještě dobře pamatovati, že v rámci někdejšího německého parlamentního svazu r. 1920 vynikajícím způsobem se zúčastnil práce o návrhu na zásadách národní samosprávy. Divíme se, že se německé vládní strany aspoň nyní nesnaží uplatniti tento návrh. Proč vlastně šly vůbec do vlády? Přece nikoliv z toho důvodu, aby pro své příslušníky vytloukly několik maličkostí hospodářského rázu. Pan ministr dr Spina nechť se rozpomene, že 18. prosince 1925 jménem dnešních německých vládních stran a mé strany učinil státoprávní prohlášení, v němž se praví: "Proto žádáme, aby také výstavba státu a způsob, jakým se vládne, řídil se podle potřeb a požadavků všech národů, které v něm obývají. Proto chceme jednomyslně bojovati za státoprávní uznání úplné rovnoprávnosti sudetsko-německého lidu, za jeho vlastní správu škol, za uznání a rovnoprávnost jeho jazyka, za německou půdu a za německé pracovní místo." Páni němečtí ministři nechť nám prohlásí, kde v celém návrhu jest uskutečněna, byť i jen část těchto zásad. Zmaterialisování politiky nese již nyní své škodlivé plody. Bylo by povinností německých ministrů v této osudné, těžké době, aby viděli přes úzký rámec svých vlastních stran a připomněli si svůj slib, že chtějí býti zplnomocněnci celého německého národa. Ačkoliv to není naším úkolem, přes to jsme pokládali za svou povinnost jim to připomenouti, aby sjednotili všechny německé strany do společné fronty, aby zabránili této nejtěžší ráně, která dopadne na náš národ. Pan ministr dr S p i n a tento podnět odmítl. V poslední hodině vyzýváme německé vládní strany, aby si uvědomily své povinnosti k celému sudetskému Němectvu a svou odpovědnost před dějinami. (Potlesk a souhlas poslanců něm. nár. soc. strany dělnické.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším naznačeným rečníkom je pán posl. Major. Udeľujem mu slovo.

Posl. Major (maďarsky): Parlamentné voľby v Maďarsku, z ktorého vyšli Bethlenovci víťazne, musia vyvolať tiež záujem štátov následníckych.

Voľby tieto nemôžu vyjadrovať vôľu voličov zterorizovanýc bodákmi a salvami četníkov a zastrašených beťárskymi násilnými kúsky slúžnovcov a tedy nemôžu byť merítkom ani konsolidácie, ktorú Bethlenovci tak okázale prízvukujú. Nehľadiac na to, že četnícka svevôľa takmer zúrila i proti občianskym stranám rázu najliberálnejšieho, nelzä popísať slovy tú urputnú nenávisť, ktorou vláda bieleho teroru udusila slovo v pracovnom ľude zeme.

Robotníkov, rečníkov a agitátorov strany Vágiovej zatýkali, jej kandidátom vyhrožovala policia tým, že ich pohádže do Tisy, ak neustúpia. Tento teror je však cele prirodzený, ak berieme v zreteľ toto:

Od tých čias, čo sovietská republika v Maďarsku bola aktívnou pomocou Československej republiky ubitá, štabilizoval sa kapitalizmus v Maďarsku z počiatku krvavým kontrarevolučným terorom, potom pomocou zákonodarstva, sostaveného z exponentov agrarneho feudalizmu a bankovej plutokracie. Exponent reakcie, ktorá si navliekla háv formy zákonitej, ministerský predseda gróf Bethlen, hlása mieromilovnú zahraničnú politiku, ktorou chce zakrývať svoje snahy o reštauráciu domu Habsburgov, akožto najpodstatnejšiu podmienku integrity starého Uhorska. Najvyšším cieľom mierovej orientácie zahraničnej politiky je odstrániť zahraničné a medzinárodné prekážky, ktoré stoja v ceste týchto čias reštaurácii Habsburgov. Bethlen často prehlašoval, že bolo by teraz predčasné riešiť otázku kráľovskú v Maďarsku a že nutno vyčkať dobu vhodnú, až agitáciou aristokracie a kruhov veľkostatkárskych a bankárskych uzraje reštaurácia Habsburgov. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Kým noviny v Maďarsku túto otázku stále pretriasajú a legitimizmus vzrastá vždy do väčších rozmerov, kým v Maďarsku vedie sa boj a agitácia len o voľbu vhodného člena domu Habsburgov, kým diplomacia maďarského feudalizmu, využívajúc politickej nešikovnosti Benešovej, pripojuje sa vždy agresívnejšími medzinárodnými dohodami ku štátom medzinárodného fašizmu, dotiaľ zahraničnopolitickí exponenti so založenými rukami a ľahostajne čakajú na vývoj udalostí, ač reštaurácia Habsburgov nie je internou vecou Maďarska, ale najprednejším politickým problémom Európy a v prvom rade štátov nástupníckych.

Zároveň však znamená to ďalekosiahlé nebezpečenstvo pre svetový proletariát, ktorý so stálou pozornosťou a sympatiami sleduje trapný boj maďarského proletariátu proti buržoázii, sláviacej víťazné orgie, a cíti, že reštaurácia Habsburgov, kráľovstvo, po prípade cisárstvo habsburgské zaistilo by hrôzovládnu moc a tyranskú nadvládu maďarskej veľkokapitalistickej buržoázie ešte lepšie, ako dnešné vladárenie Horthyovo. Reštaurácia domu Habsburgov je tedy spoločným záujmom buržoásie v prvom rade maďarskej, v druhom rade však tiež buržoásie štátov následníckych, obzvlášte živlov feudálnych a klerikálnych, živlov reakcionárskych proti triede pracujúcich a nie je tedy vnútornou vecou Maďarska, ale záujmom medzinárodnej reakcie a nebezpečenstvom pre medzinárodné hnutie robotníkov. (Souhlas komunistických poslanců.)

V dôsledku volieb do národného shromaždenia v Maďarsku a zákonného nastolenia snemovne veľmožov dostala sa otázka reštaurácie Habsburgov do novej periody. Z tónu maďarskej tlače a z násilností volebných, ktorými bola tým najrafinovanejším spôsobom znemožnená voľba opozičných kandidátov, a to v prvom rade kandidátov strán robotníckych, lzä právom odvodzovať, že Bethlen vidí, že nadišla doba riešenia otázky kráľovskej a reštaurácie domu habsburgského.

Je všeobecne známe, že niekoľko habsburgských arcikniežat zápasí o trón. V prvom rade král Otto, ktorého legitimisti už v dôsledku narodenia uznávajú kráľom, bez ohľadu na maďarský zákon čís. I z r. 1920, podľa ktorého "výkon kráľovskej moci" - len výkon - "prestal dňom 13. novembra 1918".

Exponenti tohoto smeru sú gróf Andrássy, Apponyi, prevažná väčšina magnátov a veľkostatkárov, ktorí sú síce v opozícii voči opatrnej politike Bethlena a hlavne voči Horthymu, avšak voči ktorým Bethlen nikedy nezaujímal protivného stanoviska v otázke kráľovskej.

Druhý pretendent na trón, syn boháča a arcikniežaťa Bedricha, bývalého vrchného veliteľa rakúsko-maďarskej armády, Albrecht, ktorý je kandidátom rodobrancov a tajným účastníkom frankového podvodu, je exponentom bojovného iredentizmu. Tretím je arciknieža Jozef, hlava tak zv. maďarskej vetve Habsburgov, ktorý má pevné konexie s Horthym a Bethlenom v otázke kráľovskej. Konečne do kombinácie pojatá bola tiež maďarsko-rumunská, po prípade maďarsko-jugoslovanská personálna unia. Tieto zprávy však uhorská vláda veľmi energicky vyvracia práve v záujme legitimizmu a habsburskej reštaurácie.

A tiež veľmoci europské ako keby sa boly trochu obmäkčily proti feudálno-buržoáznej vlasteneckej účastnickej spoločnosti, ktorá tuční z krve a znoja maďarských pracovníkov.

Vlny škandálu frankového podvodu už uľahly a panskí zločinci boli dopravení do sanatoria, oproti tomu pod zámienkou prenasledovania komunistov zatvárajú nevinných robotníkov len preto, lebo títo chcú maďarských pracovníkov oslobodiť od nesvedomitých tyranov.

Čo to všetko znamená? Znamená to, že reakcia napína hrozne všetky svoje sily, aby zaistila zdochýnajúcu kapitalixtickú konsolidáciu, zápasiacu so stálymi hospodárskymi krízami. Preto sa trpí, že kráľovská otázka v Maďarsku už je verejne nastolená, k voľbe kráľa chystajú sa v pravom slova smysle a preto lzä pozorovať tú paralytickú slabosť u Malej dohody oproti dnešnému feudálnemu systemu Maďarska.

Čím reakcionárskejší, násilnejší a vyzývavejší bude dnešný režím v Maďarsku, tým viac uznávajú, utvrdzujú a zhýčkavajú povolané i nepovolané porodné baby zahraničnopolitické dnešnú fašistickú nadvládu v Maďarsku.

Pán Beneš, ktorý nerád počuje, ak menuje niekto Československo vazalom cudzieho kapitálu, musí obrátiť front: hlavu strčí do piesku, nevidí a neslyší, nevie, čo sa deje v súsedstve a voči nastávajúcim udalostiam stavia sa na podklad toho starého, dobrého českého príslovia: "Já nic, já muzikant".

Vzrast medzinárodnej váhy Maďarska je bezpochyby prirodzeným následkom vzrastu medzinárodnej reakcie.

Ohromnú ozvenu doznala teraz rínska cesta Bethlenova, o ktorej Beneš tak ľahkovážne hovoril v zahraničnom výbore, kdežto ako v Maďarsku tak u nás vedia i politickí analfabeti, že v ceste rímskej hraly otázky hospodárske cele podriadenú rolu popri otázkách zahraničných.

Doterajšou svojou činnosťou posilnila Československá vláda ten maďarský systém, ktorý po porazení vlády proletariátu dal rumunskými imperialistickými hordami zpustošiť celé Maďarsko a na ktorého zrodení a vydržovaní lpí toľko proletárskej krve a ktorý poriada volebnú komediu v záujme nastolenia degenerovanej kráľovskej rodiny a jehož jedinou tragickou figurou je maďarské robotníctvo a zemedelstvo. Toto dokazuje, že našej vláde a tiež pánu Benešovi je ľahostajné, či dostane sa na trón v súsedstve Československého štátu nejaká odnož rodiny habsburgskej.

Avšak nemôže to byť ľahostajné ani proletariátu Maďarska, ani proletariátu štátov nástupníckych. A preto v mene proletariátu Československa akejkoľvek národnosti prehlašujeme, že všetká naša láska a náš obdiv náleží tým, ktorí majú odvahu vzdorovať šelmám spitým zápachom krvi robotníckej, a ktorí sa nedajú odstrašiť ani hrôzami zastieňujúcimi i stredovekú inkvizíciu, ani niekoľkoročným žalárom.

Celá naša nenávisť a pocit ošklivosti náleží tým, čo sú príčinou utrpenia pracujúcej triedy v Maďarsku a ktorí, tuším, našli svojich spojencov u buržoáznych kruhov Československa a ichž ochotným prostriedkom je naša vláda. Budeme bojovať spolu a dáme si ruku v boji s našimi proletárskymi bratmi v Maďarsku za oslobodenie pracovníkov. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Klein. Dávam mu slovo.

Posl. Klein: Slavná sněmovno! Projednávání obchodní smlouvy s Maďarskem je spojeno s některými problémy, mezi nimiž otázka nezaměstnanosti našeho dělnictva je jistě v řadě prvé. My proto věnujeme obchodně-politickému jednání a otázkám hospodářským vůbec mimořádnou pozornost a litujeme, že slavná sněmovna tyto důležité osnovy projednává tempem velmi vleklým, které charakterisuje celkové naše obchodně-politické jednání a nepatrný smysl pro ujednávání obchodních smluv se státy Evropy. Okolnost, že dnešní obchodní smlouvy byly projednány ve výboru zahraničním již 1. prosince a ve výboru živnostenském 9. prosince, jest důkazem, že mohly býti projednány již v poslední schůzi sněmovny, aby jednotlivé frakce parlamentní měly možnost zaujmouti stanovisko k těmto důležitým předlohám. To se nestalo a právě rozpětí času mezi projednáním osnov ve výborech a projednáním v plenu dále potvrzuje, jak málo pochopení jest u nás pro tyto důležité otázky obchodně-politické. Proto nemůžeme souhlasiti, aby takovýmto způsobem tyto důležité věci se u nás projednávaly.

Zdá se nám, že tato vláda vůbec nerespektuje dostatečně hospodářských otázek. Kol. dr Dérer se zmínil, že s tohoto místa min. předseda slavnostně prohlásil, že přijímá program minulé vlády. V tomto programu byla řada otázek sociálních i hospodářských, my však neshledáváme v praksi, že by vláda něco z těchto důležitých věcí realisovala, ba máme dojem, že tato vláda vůbec žádného hospodářského programu nemá, až na program, který se úzce dotýká sobeckých zájmů jednotlivých vládních stran. Nelze zapomenouti, že obchodně-politické jednání státu průmyslového rázu Československé republiky musí se díti zcela jinou formou, zcela jiným způsobem, než se dálo až dosud. Shledáváme, že v poslední době opakuje se zjev, který přímo odporuje faktu, že republika Československá jest státem na výsost průmyslovým, že se klidně pohlíží na to, jak jednotlivé průmyslové podniky se zavírají, zaměstnanci propouštějí a není naděje, že by se opětně dospělo k produkci. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Zdá se tudíž, že některé strany, pravděpodobně v prvé řadě strana agrární, mají určitý zájem, aby procento průmyslu, které jsme převzali ze starého Rakousko-Uherska, bylo u nás redukováno na nejmenší míru, aby tak význam agrárního průmyslu byl u nás umělým způsobem a na účet dělníků a zaměstnanců vyzdvižen. Vidíme, že v době krise otázka zavírání továren a propouštění zaměstnanců není již věcí pouze podnikatelů, zaměstnavatelů, nýbrž také otázkou veřejnosti. A stejně jako v Německu dovedla vláda určiti předpoklady a podmínky uzavírání továrních podniků, bylo by na místě také u nás, aby podobným způsobem se v tomto smyslu pokračovalo. Není-li zájmu na tom, aby průmysl u nás mohl vyráběti, zobrazuje se to markantně na trhu práce.

Dnes přicházíme opravdu k velmi smutným cifrám, neboť jest nebezpečí, že počet nezaměstnaných, u zprostředkovatelen přihlášených, který podle poslední statistiky, která jest nám k disposici ve Zprávách Státního úřadu statistického č. 106 a 107, činil r. 1926 koncem července 71.548, koncem srpna 76.189 a koncem září 70.767 osob, ještě stoupne. To je poslední úřední oficiální statistika. Mohu však prohlásiti jako odborář - a pak mám také cifry z toho skutečného života dělnického - že dnes počet nezaměstnaných je nejméně ještě jednou tak veliký, takže se pomalu přibližujeme cifře 140.000 nezaměstnaných osob. Počítáme-li k tomu také členy rodiny, přicházíme k cifře, která nás opravdu musí zarážeti a je nebezpečná proto, že jsou oprávněné obavy, že přicházíme ke stabilisaci této nezaměstnanosti, neboť není vyhlídek na zvýšení produkce našeho průmyslu. Nemohu znovu opakovati známé věci, pokud jde o vývoz našich lidí, nejen že nemůžeme vyvážeti lidi, naopak se nám vracejí z Francie a jiných států. Nemáme žádného státu, kam by dělník a zaměstnanec mohl dnes odcházeti. Nezaměstnaní zůstávají tedy na území našeho státu a je povinností nejen dělnických organisací, ale také veřejné správy i vlády, aby se o tyto otázky starala.

My jsme u nás několikráte reklamovali po dobu značnější nezaměstnanosti produktivní podporu v nezaměstnanosti. Nikdy jsme se zvláštní radostí nepřijímali jakoukoliv formu podpory. Byla-li to dřívější forma státní podpory v nezaměstnanosti anebo podpora ve formě gentského systému, to u nás nerozhodovalo, poněvadž jsme vždy reklamovali práci pro nezaměstnaného a zejména poukazovali k tomu, že je třeba u nás také prováděti t. zv. produktivní podporu v nezaměstnanosti, kteráž především se projevuje prováděním nouzových prací, předcházením zastavení práce průmyslových podniků a jinými opatřeními, která mají zameziti větší nezaměstnanost. Při této příležitosti ovšem musím poznamenati, že není-li práce pro dělníka a nezaměstnaného, je zase povinností státu, aby nezaměstnaným byla poskytnuta taková podpora, která by dostačovala na to nejnutnější, pro obživu rodiny.

Bylo zde mluveno dnes o gentském systému. Nechci diskutovati, je-li zdravým nebo nezdravým. Má jistě své dobré i špatné stránky. Ale dnes třeba poznamenati, že žádost odborových organisací, aby podpora podle zákona o státním příspěvku v nezaměstnanosti byla prodloužena, je více než na místě a litujeme toho, že pan ministr sociální péče této samozřejmosti, která také bolí mnoho jeho vlastní stranu, dosud nevyhověl. Pan ministr sociální péče má však velmi málo času na tyto věci. Přichází-li se k němu, žádá-li se o něco, praví vždy: "Já nic zde nemám, já jsem ještě nic nedostal, až mně to předloží, pak se na to podívám." Ovšem, to se může hovořiti v dobách normálních, ale ne v době, kdy je třeba rychlé pomoci. Reklamujeme také potřebu reformy gentského systému, a aby byla co možná brzy provedena.

Nyní, pokud jde o naší obchodní politiku. Velmi zajímavé cifry o přebytku vývozu nad dovozem u zboží ve volném oběhu poskytl nám opět náš státní úřad statistický podle Zpráv čís. 103 a 104. Podle této statistiky za léta 1920 až 1925 činil tento přebytek roku 1920 4,185.003 Kč, roku 1921 4,878.293 Kč, roku 1922 5,390.833 Kč, roku 1923 2,351.027 Kč, roku 1924 405.483 Kč, roku 1925 480.838 Kč. Porovnáme-li cifry od roku 1920 do roku 1925, vidíme, že je čím dále tím menší přebytek vývozu. Nenecháme se klamati ciframi, které se presentují veřejnosti tím, že v poslední době náš vývoz stoupá, poněvadž je třeba poznamenati, že podle statistiky z měsíce ledna 1927 dovoz činil 888 mil. Kč, loni 1117 mil. Kč, tedy méně o 229 mil. Kč, vývoz v lednu 1927 činil 1289 mil. Kč, loni 1179 mil. Kč, tedy plus 110 mil. Kč. Tyto cifry by klamaly o tom, že snad naše obchodní bilance je aktivní. Musíme však posuzovati také detail v obchodní bilanci, a to je právě položka surovin, která nás informuje, že v lednu 1926 bylo k nám dovezeno surovin za 551 mil. Kč a o rok později, v lednu 1927, pouze za 173 mil. Kč. Tedy jen v dovozu surovin pokles o 378 mil. Kč, který charakterisuje nejlépe úpadek našeho průmyslu a potvrzuje, že ne jsme v určité části naší produkce schopní vývozu, a zde je právě bolest naší obchodní bilance. Bylo by tudíž velmi osudnou chybou, kdybychom ukazovali veřejnosti jen cifry vývozu a dali se jimi klamati, že naše obchodní bilance je aktivní. Není tomu tak, neboť aktivní bude teprve v tom okamžiku, až se nám podaří rozumnou hospodářskou politikou zaměstnávati náš průmysl, naše dělníky a úředníky. To bude pak aktivní hospodářská bilance. Je charakteristické, že tento zjev, pokud jde o pokles dovozu surovin, ukázal se také v bilanci obchodní r. 1926. Že naše obchodní politika není správná, dokazuje další statistika, která byla zpracována místem jistě oficielním, totiž Společností národů v přípravách pro příští mezinárodní hospodářskou konferenci v Ženevě. Tyto přípravy byly vykonány k tomu povolaným oddělením Společnosti národů, kde zasedají odborníci, kteří nemají zájmu, aby v cifrách něco zkrašlovali nebo v nich něco zakrývali. A tu se zjišťuje, že Československo je r. 1925 ve světovém exportu teprve na 14. místě. Převzali jsme 80% průmyslu ze starých poměrů - a průmysl velmi vyspělý, ať textilní, těžký, chemický, sklářský, papírnický, jsou to předměty výroby světoznámé - ale ve statistice jsme teprve na 14. místě. Shodou okolností jsme také ve statistice mzdové na 14. místě, ač bychom měli býti v první řadě, stejně jako bychom měli býti v prvé řadě ve statistice světového exportu. Před námi jsou: Spojené Státy, Velká Britanie, Francie, Německo, Indie, Kanada, Japonsko, Argentina, Australie, Italie, Belgie, Čína, britské Malajské ostrovy a pak teprve přichází Československo, tedy onen stát, jak jsem již pravil, výsostně průmyslový. Tyto cifry jsou jistě velmi zajímavé.

My však také přezíráme události kolem nás. V naší obchodní politice nepočítá se s ohromnou expansí dnešní Ameriky. Je charakteristické, že jiné státy si toho velmi dobře všímají a mluví-li se o obchodní politice, tedy pohled do amerických poměrů je vždycky varovným mementem a podle těch pohledů se také vytváří příslušná obchodní politika v jednotlivých státech. Uvažme, že pro připravovanou mezinárodní hospodářskou konferenci bylo vypočítáno, že Amerika, jež má 1/6 obyvatelstva celého světa, vyrábí 39 % celkové světové výroby uhlí, 54% celkové výroby mědi, 60% bavlny, 72% petroleje. Jen tyto cifry - nechci uváděti další doklady ukazují, že se velmi pohodlným způsobem přehlížejí tyto významné události a přirozeně naše obchodní politika musí dopláceti.

Pan dr Zadina jako zpravodaj, který má úkol reprodukovati názor výboru, a nikoli názor jednotlivce, dokazoval, že přípravy pro definitivní obchodní smlouvu s Maďarskem byly přivoděny naším zákonem o agrárních clech. Jest o tom také zmínka na druhé stránce zprávy výboru. Nechci opakovati, co říkali zde moji kolegové, že právě zákon o agrárních clech přivodil obtíže v jednání o obchodní smlouvy se státy zemědělskými. Nezdá se mi proto správným ono odůvodnění na druhé stránce výborové zprávy, ani ono ústní odůvodnění pana dr Zadiny.

Bylo zde právě hovořeno o Jugoslavii. Mohl bych uvésti, že ono tvrzení, pokud jde o Maďarsko, není správným, poněvadž to souvisí s celkovou obchodní politikou, která jest nesprávná, neboť jistě před tím mohla se s Maďarskem smlouva definitivní, která by naším hospodářským potřebám vyhověla, dojednati.

Zajímá nás, že na základě stavu utvořeného podle agrárních cel, bylo k nám dovezeno v lednu 1926 za 165 mil. Kč potravin, tedy méně o 44 miliony Kč než roku loňského. Vyvezeno bylo od nás za 170 mil. Kč zemědělských produktů, tedy méně o 48 milionů Kč. Zde jest ten obrázek bídy a hladu, který jste pomohli tvořiti pomocí agrárních cel. Obchodní smlouva není pouze aktem právním, diplomatickým, nýbrž musí býti výrazem skutečných potřeb obyvatelstva a hospodářského života toho kterého státu.

Od prvopočátku našich porad ve sněmovně reklamovali jsme vždy, že obchodní smlouvy mají se sjednávati s každým státem, a proto jsme žádali, aby Rusko bylo uznáno podle práva, abychom na základě tohoto stavu mohli s Ruskem ujednávati smlouvy. Myslím, že v všechny podmínky mluví pro to, aby Československá republika v tomto směru vykonala svoji povinnost. Naříkáme, že ztrácíme trhy, naříkáme, že náš průmysl nemůže vyráběti, a zde by přece jen při dobré vůli na všech stranách mohlo se dospěti ke stavu, který by značně našemu průmyslu pomohl.

V hospodářském roce 1925/26 bylo vyvezeno přes evropské hranice do Ruska zboží v ceně 673,8 mil. rublů. Z toho připadá na Německo 172,2, na Anglii 125,4, Spojené státy 119,9, Egypt 26,6, Italie 23,2, Švédsko 20,4, Francie 19 a Československo 18,1 mil. rublů, t. j. asi 313 mil. Kč. I zde je viděti, že Československo přichází až do těch posledních řad a že to potvrzuje to, co jsem před okamžikem řekl, totiž nepohotovost naší obchodní politiky. Ovšem v jiných státech se také počítá více s elementem dělnickým a zaměstnaneckým, než jest tomu u nás.