Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Slavíček, dr Buday, inž. Dostálek, Horák, Stivin, Zierhut.
Zapisovatelé: Petrovič, Rýpar.
245 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Gažík, dr Nosek, Šrámek, dr Tiso, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupci Nebuška,
dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 64. schůzi
poslanecké sněmovny.
Nemocí omluvil se p. posl. Tučný.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Do výboru kulturního vyslal klub poslanců
čsl. strany lidové posl. Staška za posl.
dr Jos. Nováka, klub posl. čsl. soc. dem. strany
dělnické posl. Bečko za posl. V. Beneše.
Do výboru zahraničního vyslal klub
slovenských ľudových poslancov posl. dr Tuku
za posl. Onderčo.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotazy:
posl. inž. Kalliny ministru soc. péče, že
nebyla vyřízena žádost válečného
invalidy Heřmana Rohra z Kadaně o přiznání
důchodu pro válečné poškozence
(č. D 646-II),
posl. dr Koberga:
ministru nár. obrany o pensi Františka Strausse, býv.
podplukovníka pěšího pluku č.
9, nyní vojenského pensisty v Krnově (č.
D 647-II),
ministru soc. péče ve věci pensijního
pojištění Jana Sochra z Krnova (č. D
648-II).
Předseda: Došly odpovědi na dotazy.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Odpovědi:
min. vnitra, obchodu a veř. prací na dotaz posl.
Sladkého o neudržitelných národnostních
poměrech na ředitelství a na závodech
kamenouhelných dolů J. Wilczka na Sl. Ostravě
(č. D 201-II),
min. financí na dotaz posl. Adámka o daňových
předpisech a nevyřizovaných rekursech poplatníků
berní správou ve Vys. Mýtě (č.
D 506-II),
min. veř. prací na dotaz posl. Jaši, v jakém
rozsahu hodlá ministerstvo veř. prací v r.
1927 provésti regulace a vodní stavby v toku jižní
Moravy a Dyje (č. D 535-II),
vlády na dotaz posl. Dědiče o přídělu
půdy z velkostatku Schreinerova v Nemilkově (č.
D 538-II),
min. železnic na dotaz posl. dr Korlátha o penzijných
požitkoch Karola Majera, penz. traťového strážníka,
bytom v Tiačevě (č. D 400-II), min. vnitra
na dotaz posl. inž. Junga o jednojazyčném českém
razítku opavského policejního ředitelství
(č. D 468-II),
min. veř. zdravotnictví a tělesné
výchovy na dotaz posl. Patzela o podporování
střeleckých jednot (č. D 413-II),
min. vnitra na dotaz: posl. inž. Junga, že se stále
ještě neustavilo opavské obecní zastupitelstvo
(č. D 536-II)
posl. Simma, že liberecké policejní ředitelství
vydává zbytečné zákazy (č.
D 405-II),
ministra soc. péče a ministra financí na
dotaz posl. Oehlingera o dalším vyplácení
sirotčího důchodu na Rudolfa Walsche (č.
D 369-II),
min. školství a nár. osvěty na dotaz
posl. Hodiny o udělení definitivy 16 prozatímním
učitelům občanských škol, kteří
se vzdali trvalého ustanovení na obecných
školách (č. D 497-II)
min. železnic na dotaz posl. inž. Junga o úřadování
u železničního provozního úřadu
v Krnově (č. D 406-II),
min. financí na dotaz posl. Patzela o postupu berních
úřadů k obci Mořičov (č.
D 482-II).
Předseda: Přikazuji výboru rozpočtovému:
854. Státní závěrečný
účet republiky Československé za rok
1925 spolu s účty státního melioračního
fondu, státního bytového fondu a dávky
z majetku.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového k vládnímu návrhu
(tisk 851) zákona o stavebním ruchu (tisk 892).
Budeme pokračovati v rozpravě započaté
ve včerejší 63. schůzi.
Další přihlášení řečníci
jsou: na straně "proti" pp. posl. Schweichhart,
Biňovec, Štětka, inž. Záhorský,
Bečko, Schmerda, Koudelka, Muna,
na straně "pro" pp. posl. Pekárek,
Bezděk, Votruba, Krumpe a dr Labaj.
Uděluji slovo prvnímu řečníkovi
proti, jímž je p. posl. Schweichhart.
Posl. Sehweichhart (německy): Slavná
sněmovno! Prvé naše dnešní slovo
znamená vážný protest. S oposicí
se v této sněmovně nenakládalo nikdy
dobře. Avšak to, co se děje nyní, skutečně
již přesahuje veškeré meze. Náš
klub podal dne 11. listopadu 1926 návrh na zřízení
výboru pro jednací řád. Že jednací
řád potřebuje v mnoha směrech reformy,
připustí ještě dnes i německé
vládní strany. Trvalo to dlouho, co neseděly
ještě u mísy vroucně vytoužených
koláčů, aby byly odměněny za
svou těžkou práci ve vládě, jak
právě v těchto dnech prohlásil kol.
Windirsch v Liberci. Tenkráte ještě
i ony byly proti jednacímu řádu a vedle nás
a s námi protestovaly proti jeho praktikování.
Tím nápadnějším jest tedy nyní,
že o našem návrhu ne bylo dosud ještě
hlasováno, ačkoliv se od 26. listopadu 1926 konalo
již 7 schůzí této sněmovny. Ba,
tento návrh nebyl ani dán na denní pořad,
ačkoliv podle §u 22, odst. 2 jedn. řádu
bylo by třeba o něm jen prostě hlasovati,
aby byl vyřízen. Nápadné jest také,
že dva návrhy podané později, byly již
vyřízeny. Nechoďte nám s výmluvou,
že v §u 22 není ustanovena určitá
lhůta. Máme určitý pocit, že
se projednání našeho návrhu zdržuje
úmyslně, abychom nepřivedli do rozpaků
jisté panstvo, které by musilo zamítnouti
své vlast ní dřívější
návrhy.
Ohrazujeme se rozhodně proti stranickému praktikování
jednacího řádu a omezování
iniciativního práva poslanců. Všechny
chytristiky nebudou míti žádného trvání,
páni Němci ve vládě vyúčtování
neuniknou. Zároveň protestujeme, že se nevyhovuje
našemu požadavku, aby se konaly pravidelně schůze
klubovních předsedů. Tím jistí
odpovědní činitelé z většiny
odmítají často zdůrazňovanou
nutnost, že jest potřebí obnoviti lepší
poměr mezi většinou a menšinoua všechny
tyto snahy přivádějí ad absurdum.
Po této stránce se poměry, přes to,
že předsednictvo bylo rozmnoženo, zhoršily,
aspoň pro menšinu, tu tolik vychvalovanou lepší
atmosféru nemůžeme přes to ještě
zjistiti. Konstatujíce tímto tuto věc, přibíjíme
na pranýř co nejostřeji tento nedemokratický
stav. Ovšem jest nám jasno, že panstvo, které
drsnou rukou chce za každou cenu proraziti s tak zvanou správní
reformou, neostýchá se ani zde ve sněmovně
ukázati nám silnou pěst. Nechceme mu to však
usnadniti. (Souhlas poslanců něm. soc.dem. strany
dělnické.) Kousnete do žuly. (Výkřiky
poslanců něm. soc.-dem, strany dělnické.)
A nyní přicházím k projednávanému
předmětu. Projednávaný vládní
návrh neuspokojuje nás, německé sociální
demokraty, jako skutečné přátele velkorysého
státního stavebního ruchu a moderní
bytové kultury, v žádném směru.
Známé přísloví, že každá
dobrá věc potřebuje času, není
zde na místě. Drahocenný čas byl zbytečně
promarněn, než,se vláda odhodlala k určitým
návrhům a když vešly ve známost,
bylo zklamání všeobecné. Sám
člen vládní většiny Tichi
musil včera otevřeně přiznati,
že zákon není ideální. Utěšuje
však své voliče a přívržence
tím, že to jest jen splátka na skutečnou
reformu. Zda však k ní dojde, není ovšem
při této vládě a při této
většině jisto. Zvláště nebydlící
očekávali tento návrh s toužebností
a všichni, kdo se snaží, aby se mohli vystěhovati
z úzkých, nezdravých místnosti, které
jsou paskvilem morálky. (Posl. de Witte [německy]:
Od této vlády něco očekáváte?)
Tonoucí chytá se často i stébla,
chce-li se zachrániti.
Že ve všech krajích republiky jest stále
ještě bytová nouze mezi pracující
třídou, jest přímo kulturní
ostudou, znamená to soustavné ničení
zdraví a drahocenných lidských životů,
projevuje se ve zhoršených, špatných sociálních
poměrech a dodává bohatou práci pro
vězení. I u horníků, pro něž
v posledních letech bylo vystavěno poměrně
mnoho obydlí z uhelných fondů spravovaných
státem, vidíme velkou bytovou nouzi. Volba uchazečů
o nové domky v koloniích nebyla lehká, neboť
všichni žili v poměrech člověka
nedůstojných. Když se přidělovaly
byty v kolonii Kopisty u Mostu, přihlíželo
se jen k uchazečům, kteří bydlili
v jedné místnosti společně se 3 rodinami.
Nezřídka bylo to tak hrozné, že členové
rodin současně ani nemohli spáti. Někde
spali lidé dokonce pod postelí, poněvadž
ostatní část podlahy byla již obsazena.
Dnes jsou ještě lidé ubytováni hanebným
způsobem v obecních šatlavách, márnicích
a chudobincích. Nebudu se již zmiňovati o hanebných
poměrech ve vagonech plných štěnic a
nouzových barákách.
Hrozně veliká jest ovšem bytová nouze
především ve vzkvétajících
průmyslových městech, jako na př.
v Brně. V nouzových bytech města Brna v Kamenném
Mlýně bydlí 30 lidí v jednom pokoji.
Ale jak? Na husovickém hřbitově u Brna jsou
postaveny baráky a v předměstích Brna
vidíme jako nouzové byty bídné chýše,
které si lidé sami vystavěli. Strašlivé
bytové poměry jsou pro proletariát na Chebsku.
V karlovarském okresu provedli úřední
lékaři okresní správní komise,
začež jim dlužno vzdáti dík, šetření
o bytové nouzi, při čemž byly zjištěny
hrůzné poměry. Mnoho dělnických
rodin bydlí ve vlhkých sklepních kobkách,
stodolách a kůlnách, dokonce i ve skalních
obydlích. A při tom v hrdém městě
Karlových Varech, tak zvaném okně republiky,
vidíme největší bytový luxus
pro boháče, kteří si to mohou zaplatiti.
Mnohdy musí spáti dva lidé, často
různého pohlaví a různého stáří
v jedné posteli. V nesmírně přeplněných
proletářských bytech, se špatným,
zapáchajícím vzduchem, s nedostatkem nábytku
atd., musí již v dítěti zhynouti smysl
pro spořádanou domácnost. Na jeho místo
nastupuje lhostejnost k nečistotě a více
podobných věcí, tupá resignace, fatalismus,
jehož si určité vrstvy jen přejí
a jimž jest milý, vrstvy, jež prohlašují:
"To vše se nedá změniti, to je osud, jak
na nás byl shora seslán."
Musí se dostaviti těžké zdravotní
následky, záškrt, tuberkulosa a tyfus jsou
v takovýchto přeplněných bytech přímo
pěstovány. Děti, budoucnost národa,
zůstanou ovšem ve vývoji daleko pozadu. V karlovarském
okresu bylo úředně prokázáno,
že vývoj neméně než 4/5
dětí jest za takovýchto, lidí nedůstojných
bytových poměrů, těžce ohrožen,
že zůstanou silně zaostalé. Zvláště
velká jest úmrtnost kojenců. Lékaři
poukazují také na to, že kožní
a pohlavní nemoci se za takovýchto nekulturních
poměrů velmi rozšiřují. Předčasná
neduživost, nemoc a nezpůsobilost k práci jsou
nevyhnutelnými následky pro dospělé.
Jako zvláště křiklavý případ
bylo zjištěno ve Staré Roli u Karlových
Varů, že místnost 12 m2 byla zároveň
obydlím, kuchyní a ložnicí pro rodinu
a vedle toho ještě dílnou pro pět živnostenských
dělníků. (Posl. de Witte [německy]:
To je přímo v Karlových Varech, nikoliv ve
Staré Roli!) Pak je to ještě horší.
Mravní i kulturní škody jsou zde stále
na denním pořádku. Úředně
bylo zjištěno v karlovarském okresu, že
neméně než 351 rodin musí bydleti společně
v jedné domácnosti s druhou rodinou a v 13 případech
ještě s třetí rodinou. Jak je to strašlivé,
jestliže početí, narození a smrt odehrávají
se v téže úzké místnosti před
cizími svědky, často dokonce před
dětmi. Nemůže tedy, bohužel, překvapiti,
jestliže se ve zprávě karlovarských
úředních lékařů prohlašuje,
že za takovýchto okolností přihází
se mnohem častěji krvesmilství, než
by lidi mohli věřiti. V karlovarském okresu
žije neméně než 11.000 lidí ve
velmi špatných bytových poměrech. A
chtějí-li býti upřímnými,
musejí i vládní strany připustiti,
že podobné špatné poměry jsou i
v jiných německých oblastech. Při
šetření, konaném v městském
chudobinci v Kašperských Horách, se zjistilo,
že deset lidí musí bydleti v jedné místnosti,
v mnoha obydlích v Kašperských Horách
musí děti spáti na truhlách nebo na
lavicích, mnoho obydlí leží pod úrovní
ulice, proto jsou vlhká, zatuchlá a nezdravá.
V chebském okresu, kde okresní správní
komise rovněž provedla šetření
o bytové nouzi, jest to nejhorší v Libštejně,
kde z 1900 obyvatelů trpí 1527 abnormálními
bytovými poměry. Stejný obraz vidíme
také v obci Slatině, v níž z 621 obyvatelů
396 musí bydleti ve špatných bytech. Avšak
nejen v městech a malých místech, kde jest
velký průmysl, vidíme takovouto krutou bytovou
nouzi, také na venkově jest stejná bída.
O bytové nouzi zemědělských dělníků
nepotřebuji vůbec mluviti, jest zřejmá,
jest prokázaná. Sám jsem nedávno viděl
fotografie hanebných bytů, že by tam člověk
nezavřel ani zvíře. Dobytek, zvláště
u velkostatkářů, jest často zdravotně
mnohem lépe ubytován než široké
vrstvy pracujícího obyvatelstva ve městě
a na venkově. Kdyby se mohla celá ta bytová
ostuda naší doby seřaditi do alba, byla by
to největší obžaloba prý nejlepšího
společenského řádu.
Tážeme-li se vědy, jak by měla lidská
obydli vlastně vypadati, dostaneme odpověď,
která jest v ohromném rozporu s trpkou, strašlivou
skutečností. "Požadavek, aby každý
měl postel pro sebe, jest nejzákladnějším
požadavkem hygieny", prohlašuje vůdce bytové
reformy, pan dr Hruschka, městský fysik v Ústí
n. L. Vedle toho žádá, aby postele byly rozděleny
v několika místnostech, zvlášť
pro dospělé a odděleně podle pohlaví.
Jak daleko, dámy a pánové, mají ještě
většiny dělnických rodin ke splnění
těchto nejzákladnějších požadavků
bytové kultury! Bezpodmínečně dlužno
také zavrhnouti podle lékařských zásad
spaní v kuchyni, ale musíme říci,
že v převážné většině
dělnických rodin stále ještě
vidíme toto nezdravé bydlení v kuchyni. Jako
nutný vzdušný prostor žádá
lékařská věda asi 20 m3,
vše to jest dnes však ještě krásná
fata morgana. Věda žádá také,
aby v řádné domácnosti byla čistící
zařízení se splachováním, s
prádelnou a koupelnou. Kde to již dnes v proletářské
domácnosti najdeme? Racionelní domácnost
chce, aby se ušetřila práce, ještě
více, chce na př. kuchyňské výklenky,
umývárny. Úspora práce znamená
větší zdraví pro ženu! Dále
žádají lékaři pro velké
skupiny rodin prádelny s parou a elektrickými stroji.
Ve vzorných vídeňských obecních
stavbách to mají. To však není ani zdaleka
luxus, nýbrž patří to k nejmenším
požadavkům hygieny. Prvým hygienickým,
nejmenším požadavkem jest, aby do bytů
svítilo slunce, především pak, aby slunce
samo mělo do bytu lehký přístup že
jest rovněž třeba náležitého
větrání, netřeba se zmiňovati.
Dalším hlavním požadavkem bytové
kultury jest decentralisace bydlení uvnitř lidských
sídel, žádné hromadění
mas na jednom místě.
Prvou přední podmínkou pro levnou stavbu
jest však velmi levná půda, jest odstranění
spekulace s půdou, převod potřebného
pozemkového majetku do vlastnictví obcí,
tedy pozemková reforma. U nás však těchto
prvních podmínek pro levnou stavbu nemáme.
Neprovozujeme politiky pozemkové reformy tak, jak by to
bylo třeba. Spekulace s pozemky má dnes ještě
široké, široké pole působnosti.
Německé vládní strany mohly by v té
věci něco podniknouti, jsou u moci, jsou u vesla.
K velmi levnému bydlení patří také
velmi levná stavba, snížení cen materiálu
a technicky dokonalé vybavení v moderním
smyslu. Chybí obojí. Cihly, dřevo atd. nezlevnilo,
neboť kartely stále ještě diktují
šílené ceny, stavitelé a stavební
řemeslníci nejsou družstevně organisováni,
aby mohli společně odebírati materiál,
jsou přímo bez obrany vydání na pospas
dodavatelům stavebních hmot. V Německu mají
velmi cenné směrnice, jak by se mělo stavěti.
Poukazuji na berlínského vrch. stavebního
radu Wagnera, který v praksi ukazuje, jak by se mohlo šetřiti
skvělou organisací stavebních řemesel.
Že stížnosti na lichvářské
ceny stavebního materiálu jsou oprávněné,
o tom nás poučuje článek pana Františka
Kupky v "Národní Práci" z 10. března
t. r. Tam se praví: Stavební náklady dosáhly
mezi jiným proto takové výše, poněvadž
podniky, které vyrábějí takovéto
potřeby, jako na př. štrambersko-vítkovická
nebo králodvorská společnost, dosahují
velkých zisků. Prvá společnost rozdělovala
v posledním roce 1925 45% dividendy. To jest vyložená
lichva. Králodvorská cementárna, přes
to, že tohoto roku vyplatila 10 milionů Kč
dividendy, investovala vedle toho téhož roku ještě
19 milionů Kč. K tomu dlužno přičísti
ještě mnoho odpisů a jiných investic,
takže tato továrna v roce 1925 vydělala sama
o sobě 120% akciového kapitálu. "Prager
Tagblatt" oznámil v říjnu 1926, že
se správní rada králodvorské cementárny
usnesla vystavěti v Králově Dvoře
ještě jednu velkou novou továrnu a týž
časopis oznamuje počátkem ledna 1927, že
stavba již velmi pokročila. Rovněž tak
v Berouně staví se nová továrna s
denní výrobou 80 vagonů, s nejmodernějším
strojním zařízením a přes to
již nyní se hlásí, že dividenda
pro rok 1926 bude ještě vyšší než
za uplynulý rok 1925. To jsou neslýchané
zisky, proti nimž žádný státní
zástupce nezakročí.
A podobně jako u cementu je tomu také u dříví.
Také zde vidíme stoupnutí cen o 30 až
35%, které jest naprosto neodůvodněné.
Otázal bych se jen, co dělá křesťansko-sociální
strana, která při projednávání
agrárních cel prohlásila, že lichvářskému
zdražovacímu úsilí dlužno čeliti
náležitými zákonnými opatřeními.
(Výkřiky na levici.) Zde jste zapomněli
čeliti drahotě, způsobené cly a také
u stavebních hmot nevidíme proti tomu nijakou akci
křesťanskosociální strany. Rád
bych jen poukázal na to, že německá
ústředna pro bytovou a kolonisační
péči, právě jako i pan kol. Krumpe
velmi správně říká, že
stavební ruch dlužno vlastně posuzovati jako
otázku výroby domů a bytů. Chcete-li
tedy provozovati rozumnou lidovou politiku, musíte se starati,
aby ceny byly náležitě sníženy.
Zisky podnikatelů to již dovolují. Samozřejmé
jest, že hlavní podmínkou pro racionelní
podporování stavebního ruchu jest opatření
levných peněz na stavbu. Avšak zde je vlastně
nejbolavější místo. Skutečné
podporování stavebního ruchu, opatření
bezvadných bytů, znamená ve skutečnosti
zvýšení kultury, menší návštěvu
hostinců, méně alkoholu, pak úspory
a povznesení smyslu pro rodinný život. Avšak
to jsou věci, na nichž jisté vrstvy nemají
zájmu. Konstatovali bychom jen jednu věc: Soukromokapitalistickými
prostředky, jak se mnozí domnívají,
nelze ovšem této vysoké mety dosíci,
dochází k pravému opaku. Dnes uprázdněné
byty nejsou již pronajímány, poněvadž
se počítá s tím, že až padne
zákon o ochraně nájemníků,
bude lze žádati nesmírné ceny. Již
nyní musí každý, kdo chce dostati byt,
zaplatiti tisíce a tisíce korun stavebního
příspěvku a zaplatiti napřed a platiti
nájemné až se ohýbá. Na nájemné
připadá dnes mnohem větší částka
mzdy než před válkou. Zákon o ochraně
nájemníků jest na mnoha místech prolamován
a nájemníci neodvažují se brániti.
Vedle toho občanské strany stále více
propagují zrušení ochrany nájemníků.
Rád bych ještě pronesl několik slov
o zrušení ochrany nájemníků.
Včera pan kol. Tichi ze živnostenské
strany přímo v rozporu s předcházejícím
řečníkem, posl. Schubertem, žádal,
aby ochrana nájemníků nebyla rušena
ihned, poněvadž zcela správně poukázal
na to, že by náhlým radikálním
zrušením ochrany nájemníků bylo
těžce postiženo také ohromné číslo
živnostníků-nájemníků.
To zažili také v Budapešti, kde ochrana nájemníků
byla radikálně zrušena a dožili se toho
také jinde. Pan Schubert jest ovšem poněkud
bezohlednější a útočnější.
Musíme ovšem konstatovati, že, jde-li o nepřátelství
k lidu, páni ze Svazu zemědělců jsou
vždy v čele. Poukaz pana posl. Schuberta, že
se účinek zrušení ochrany nájemníků
podobá zrušení vázaného vyživovacího
hospodářství, padne jako pěst na oko.
Věc se má totiž takto: Když bylo zrušeno
vázané hospodářství, bylo lze
potraviny dostati, avšak při radikálním
zrušení ochrany nájemníků nebude
bytů dostatek. To jest nejdůležitější
rozdíl. Pan Schubert to úplně schválně
přehlíží. Jeho vzorem jest Mussoliniho
Italie, to včera výslovně prohlásil.
Náš vzor vypadá ovšem do cela jinak, je
to rudá Vídeň, kde jsme v praksi ukázali,
co může vykonati obec, co může vykonati
v budoucnosti pospolitost. Otázal bych se vás však,
dámy a pánové, jak by to vypadalo, kdyby
došlo k radikálnímu zrušení ochrany
nájemníků. Bylo by to prostě katastrofální.
Stačí, pozorujeme-li jen poměry v Praze.
V Praze je ročně přes 20.000 lidí
hledajících byty a k disposici jest jen 5000 nových
bytů. Skutečně nelze přehlížeti
následky radikálního zrušení
ochrany nájemníků.
A nyní k návrhu samému: "Bylo těžkou
chybou", prohlašuje pan dr Rauchberg, známý
hospodářský politik, "že stavební
návrh ze dne 12.června 1926 nebyl vyřízen
a že jej konečně vláda odvolala",
a přidává k tomu: "Ještě
větší chybou jest nynější
stavební provisorium. Tento zákon skutečně
uzavírá cestu k zásadnímu řešení
stavební a bytové otázky." Zákon
skutečně jest jen shnilým kompromisem pochybné
hodnoty. Umožňuje stavbu jen lidem, kteří
již mají nějaké jmění.
Jednotlivci musili by míti 25% svého vlastního
stavebního kapitálu, obce a družstva 20%. Kde
jsou obce a družstva, která mohou disponovati tolika
penězi? V tom přece tkví úmysl ještě
dále rdousiti obecní finance. Chce-li si někdo
u nás nahoře v německém území
vystavěti za 40.000 Kč obyčejný domek
s obytnou kuchyní v přízemí a ložnicí
v podkroví, musí míti 10.000 Kč. Kolik
dělníků má dnes tolik peněz!
Jistě jen velmi málo. Nízké mzdy,
které jistá strana vždy líčí
jako blaho výroby, jsou v tomto případě
přímo kletbou domácího národního
hospodářství, kletbou domácího
trhu, kletbou kulturního vzestupu širokých
vrstev. Toho, co nám včera s jiné strany
byla doporučováno, aby podnikatelé byli nuceni
stavěti tovární obydlí, se vzdáváme.
Naši dělníci chtějí býti
nezávislými na vlivu a milosti našich podnikatelů.
(Souhlas poslanců něm. soc.-dem. strany dělnické.)
Péče vlády vztahuje se na záruku,
která prakticky stát příliš nezatíží.
Přímé státní příspěvky
nebudou již vypláceny. Pan dr Rauchberg - opět
musím ho jmenovati - nazývá tento postup,
jak je zachováván v zákoně, právem
krokem nazpět k primitivnímu stupni vývoje.
Omezení státní záruky na 120,000.000
Kč jest ovšem velmi špatné. Touto nepatrnou
částkou lze vykonati jen mizivý zlomek toho,
čeho by bylo třeba. Pokud máme dosti peněz,
abychom obětovali na militarismus ročně 2
miliardy a založili nový fond na výzbroj v
částce více než 31/2 miliardy, jest
zločinem při stavebním ruchu takto skrblicky
šetřiti.
Náš klub podává množství
pozměňovacích návrhů, které,
budou-li přijaty, učiní zákon způsobilejším.
Bohužel, musím očekávati, že vládní
většina naše návrhy, ač jsou dobře
míněny, ač jsou praktické a užitečné,
prostě zamítne. Naše návrhy pravděpodobně
zamítnou také německé strany, které
kdysi ve jménu německého národa, lidskosti
a kultury bojovaly vedle nás za velkorysou státní
podporu stavebního ruchu.