Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Stivín, dr
Buday, inž. Dostálek, Horák,
Slavíček, Zierhut.
Zapisovatelé: Bečko, Vávra.
232 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Gažík,
dr Mayr-Harting, dr Nosek, Šrámek,
dr Tiso, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška,
dr Mikyška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 65. schůzi
posl. sněmovny.
Dovolené na dnešní schůzi udělil
jsem p. posl. Ježkovi z rodinných důvodů,
p. posl. Knejzlíkovi pro neodkladné záležitosti.
Nemocí omluvili se pp. posl. Krejčí a
dr Patejdl.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Do výboru kulturního vyslal klub republikánské
strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Šoltyse
za posl. Pelíška.
Předseda: Došly naléhavé interpelace.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Naléhavé interpelace:
posl. inž. Nečase, Bečko, dr Dérera
a soudr. vládě o zastavení a omezení
stavby železničních tratí na Slovensku
a Podkarpatské Rusi,
posl. Bečko a súdr. vláde o poskytnutie neoprávnených
výhod na úkor štátnych financií
pre hospodárske podniky vodcu slovenskej ľudovej strany
posl. Hlinku.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotazy posl. Knejzlíka:
ministru nár. obrany o rušení vojenských
kantin v kasárnách a přeměně
jich na vojenské prodejny (zátiší) (č.
D 651-II),
ministru zemědělství o sestátnění
lichtensteinských lesů v okresu šilperském
(č. D 652-II).
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
929. Zpráva výboru pro záležitosti obchodu,
průmyslu a živností a výboru zahraničního
o vládním návrhu (tisk 804), kterým
se předkládá Národnímu shromáždění
ke schválení prozatímní dohoda, sjednaná
mezi Československou republikou a dominiem Kanadou v Praze
dne 20. prosince 1926 a uvedená v prozatímní
platnost vládní vyhláškou ze dne 22.
prosince 1926, č. 255 Sb. z. a n.
932. Zpráva výboru imunitního o žádosti
hlav. stát. zastupitelství v Košicích
ze dne 27. července 1926, č. 9124/26, za souhlas
s trest. stíháním posl. Pázmána
pro přečin podle §u 15, č. 1 zákona
na ochranu republiky.
Předseda: Přikazuji výboru rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
850. Vládní návrh, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
podle posledního odstavce čl. XII zákona
ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým
se mění a doplňuje zákon ze dne 14.
dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance
cedulové, zpráva o celém výsledku
jednání provedeného mezi státem a
Národní bankou Československou nastupující
po Bankovním úřadě ministerstva financí.
Předseda: Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového k vládnímu návrhu
(tisk 851) zákona o stavebním ruchu (tisk 892).
Budeme pokračovati v rozpravě, započaté
v 63. schůzi dne 15. března t. r.
Další přihlášení řečníci
jsou: na straně "proti" pp. posl. Schmerda
a Pik; na straně "pro" pp. posl. Votruba
a Bezděk.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", p. posl. Schmerdovi.
Posl. Schmerda (německy): Projednávaný
zákon o podpoře stavebního ruchu není
nic jiného než další důkaz třídního
rázu nynější vlády. Německo-česká
koalice nemá úmyslu odstraniti bytovou nouzi chudých
pracujících tříd, potlačiti
bytovou lichvu a spekulaci s půdou, nýbrž chce
tímto zákonem umožniti, aby se zámožné
vrstvy obohatily na účet celku. Celý návrh
zákona jest podle svého obsahu darem buržoasii,
která se může obohatiti vyvlastňováním
státních a obecních pozemků. Při
tom se soukromým vlastníkům pozemků
otevírají dvéře dokořán
pro lichvářskou spekulaci se stavebními místy.
Třídní ráz celého zákona
jest dán již tím, že široké
vrstvy chudého obyvatelstva musí strašně
živořiti v nuzných chatách, sklepech
a podstřeších, kdežto buržoasie zamýšlí
stavěti si dle tohoto návrhu vily. Mluví
se sice v důvodové zprávě a také
zpravodajové mluví o mimořádné
době, o krisi ve stavební živnosti, avšak
nepodniká se nic, aby byla napravena bytová mizerie,
která se vyvinula již v ostudu. V tomto státě
se neprovozuje bytová politika pro celek, nýbrž
soukromá politika stavění domů, která
se neostýchá využíti ke svým
účelům státních a obecních
pozemků a podporovati soukromou pozemkovou spekulaci. Nikde
nevystupují přednostní práva buržoasie
tak křiklavě do popředí, jako právě
v oboru bytové péče. Nejkrásnější
a nejzdravější čtvrti obývá
buržoasie, nejčistší ulice vroubené
zahradami a stromy jsou zalidněny majetnou třídou.
Pracující, chudé obyvatelstvo jest však
zahnáno do předměstí, která
se stávají střediskem epidemií a neřestí,
jak to vidíme ve všech státech bez výjimky.
Měšťácké rodiny bydlí v
bytech vybavených vším možným pohodlím
a počet jejich pokojů přesahuje počet
obyvatelů a vytvářejí si tak všechny
příjemnosti rodinného života. Naproti
tomu dělníci jsou natlačeni do jednotlivých
pokojů, malých komůrek, podstřešních
a sklepních bytů, starých zřícených
domů, urážejících každý
zdravotní přípis, nebo bydlí v barácích,
stodolách a všech možných skladištích,
jež jsou křiklavým zločinem dnešní
kapitalistické doby. Dělník, jsa po celý
den vydán všanc továrnímu vzduchu, prachu
a kouři, musí ještě i celou noc ztráviti
v místnosti, kde často spí 5 až 8 osob.
Není tedy nic divného, dokazuje-li se statisticky,
jak rychle umírají lidé v dělnických
čtvrtích, jejichž pracovní den jest
dlouhý, práce těžká, mzda nepatrná,
byt příliš těsný a život
příliš krátký. Několik
faktů v tomto směru vznáší těžkou
žalobu na měšťáckou bytovou péči,
která jest vlastně surovou hromadnou vraždou.
Tak činí úmrtnost v Anglii 22 osob z tisíce.
Ve čtvrtích buržoasie klesá na 17, ve
vlastních dělnických okresech stoupá
na 36, a ve čtvrtích nejchudšího obyvatelstva
činí dokonce 40 až 50. V hlavním městě
Belgie, v Bruselu, umírá jeden z 29, v nejlepších
čtvrtích buržoasie jeden z 53, t. j. úmrtnost
v dělnických čtvrtích jest dvojnásobná
než ve čtvrtích měšťáckých.
Střední délka života buržoasie,
jež žije v jasných, suchých a teplých
bytech, jest skorem jeden a půlkrát delší
než délka života obyvatelů předměstí,
kteří ve svém bídném sociálním
postavení jsou nuceni bydliti namačkáni v
tmavých, vlhkých dírách. V Budapešti
činí střední délka života
osob, které zemřely ve stáří
nad 5 let, bydlí-li v jednom pokoji 1 až obyvatelé,
47.16 let, bydlí-li v jednom pokoji 2
až 5 obyvatelů 39.51 let, bydlí-li
v jednom pokoji 5 až 10 osob, 37.10 let
a bydlí-li v jednom pokoji 10 a více osob, 32.03
let. Z těchto číslic, jež se v Československu
tak dalece neliší, vidíme: Čím
horší jsou bytové poměry, tím
větší jest úmrtnost, tím kratší
jest život.
Ještě více vzrůstá úmrtnost
mezi dělnickými dětmi v poměru k dětem
buržoasie. U měšťáků, kde
na jednu osobu připadá jeden pokoj, umírá
dětí až do jednoho roku čtyřikrát
méně než v bytech, kde na každý
pokoj připadají 3 obyvatelé. Ve stáří
od 1 do 5 let jest úmrtnost v bytech buržoasie dvakrát
menší než mezi dělníky. Dělníci
musejí ve svých otrávených dusných
bytech nejen průměrně o 15 let dříve
umírati, nýbrž musejí si tuto radost
ještě velice draze zaplatiti. Nájemné
pohltilo vždy velkou část pracovního
výdělku, a to asi 15 až 25 % celého
měsíčního příjmu a při
tom tyto výdaje stále vzrůstají. Všechna
statistická zjištění prokázala,
že čím menší jest příjem,
tím větší jest procento připadající
na byt; čím větší jest příjem,
tím menší jest v procentech výdaj na
byt, což u buržoasie jest asi šestkráte
menší. Široké vrstvy se pokoušejí
vyrovnati velkou drahotu, bídnou možnost výdělku
a bytovou nouzi tím, že mají podnájemníky,
aby s tím poněkud urovnaly svůj rozpočet.
Omezujíce se co nejvíce pronajímají
svůj beztoho malý byt cizincům. Škody
vyplývající z toho jsou jasně zřejmé.
Děti obojího pohlaví musejí spáti
s rodiči a často s cizinci v jedné místnosti,
a tento stav jest tedy příčinou rozvrácení
rodinného života, hospodářského
a mravního základu rodiny, zvláště
však dospívající mládeže.
Tak praví Forel: "Když otec, matka a děti
v téže světnici nejen bydlí, vaří
a jedí, nýbrž také spí a často
leží v jedné posteli, nezbývá
zajisté místa pro stud. Děti jsou přímo
přítomny souloži rodičů a obeznamují
se od nejútlejšího mládí nejšpinavějším
způsobem s pohlavními poměry." Ovoce
žalostných bytových poměrů se
pak také dostaví. Kdo prochází těsnými,
nuznými byty předměstských obyvatelů,
v nichž bydlí bída a v nichž vyrůstají
děti, najde snáze vysvětlení tak mnohého
zločinu. Není tak těžké s vysoka
mluviti proti nemravnosti, jako v dusných, těsných
bytech, v nouzi a strádání odolati všem
lákadlům. To by si měli vzíti na svědomí
zvláště křesťanští
sociálové všech národností a
podle toho měřiti, jaký zločin na
chudých páchají svou politikou. Avšak
probuditi svědomí německo-českých
koaličních stran jest za dnešních poměrů
v této sněmovně zcela beznadějné.
Neboť to, co kdysi nazývaly parlamentními mravy
a demokracií, odhaluje se stále více jako
surová diktatura kapitalistické třídy,
která nemá na mysli blaho veškerého
obyvatelstva, nýbrž bezměrné vykořisťování
a prospěchářství na útraty
sociálně slabých. Jejich sociální
politika klesá na frašku a jen tu a tam se pokusí
malými, nepodstatnými ústupky klamati masy,
aby je smířily s dnešní soustavou.
Také projednávaný návrh není
nic jiného než manévrem na oklamání,
za nímž se skrývá prospěchářství
soukromého kapitalismu. Skrývají své
úmysly za slovem provisorium a tak chtějí
vzbuditi dojem, jako by měly úmysl vážně
přikročiti k rozřešení otázky,
což však vůbec nechtějí a co ani
není možné v soukromokapitalistickém
světě. Není správné, tvrdí-li
se, že žijeme v mimořádné době,
kdy nastala stavební krise, kterou způsobila válka,
neboť jest faktem, že jsme již před válkou,
tedy v době pravidelné podle vašeho mínění,
měli bytovou nouzi, která byla mnohým národohospodářům
podnětem, aby se touto otázkou zabývali.
Neutěšené bytové poměry chudého
obyvatelstva a z nich vyplývající zdravotní
a sociální nebezpečí bylo podnětem,
že se konaly četné sjezdy, na nichž se
rozvíjely hrozné obrazy postižených.
Byly ovšem prázdné byty, na domovních
dveřích visela oznámení "Pronajme
se", avšak dělník byl hladovými
mzdami donucen bydliti v dírách, poněvadž
nemohl sehnati peněz na dobrý, zdravý byt.
Nynější stav se od onoho příliš
neliší, také nyní jest mnoho prázdných
bytů, jichž však dělnictvo nemůže
dostati pro lichvářské činže
a ohromné odstupné nebo stavební příspěvky.
Tak jsou vlastníci domů, stavební a bytové
krise stálým průvodním zjevem kapitalistického
hospodářského řádu, jež
se vždy stupňují válkami a hospodářskými
krisemi. Tak poznala Praha v letech 1869 do 1902 tři ohromné
stavební krise, jež byly převážně
způsobeny lichvářskou stavební spekulací
a které přiměly spisovatele studie o nájemném
a cenách pozemků v Praze, dr Mildschuha, ke konstatování:
"Neboť spekulanti - jsou to většinou bohatí
lidé, advokáti, továrníci, obchodníci,
peněžníci, kteří mohou své
peníze uložiti - kupují pozemky většinou
nikoliv proto, aby je brzy prodali dále... jest to spekulační
duch oné doby, který zvyšuje ceny pozemků".
Pokud lze zjistiti, dostalo se v letech 1869 do 1873 nejméně
110 jiter, t. j. asi 700.000 čtverečních
metrů v Holešovicích-Bubnech v držení
spekulantů.
Tutéž spekulaci s pozemky podporujete tímto
zákonem, neboť podle jeho §u 1 mají býti
především vyvlastněny státní
pozemky pro soukromníky. Tím automaticky stoupnou
v ceně všechny soukromé pozemky v nejbližším
okolí a zdrželivostí v prodeji budou ceny vyhnány
do výše. Stát dostane za svůj majetek,
jak se praví v 2. odst. §u 1, obecnou kupní
cenu, kdežto sousední soukromníci spekulující
s půdou dosáhnou na útraty státu lichvářských
cen. Pozemková spekulace počíná se
tím, že získá vlastnictví půdy,
která jest k disposici, a širokým kruhem otočí
město. Se stoupáním cen půdy zvyšují
se také výdaje na stavbu domů, tím
spíše, že také veškerý stavební
průmysl prostřednictvím kartelů dosáhne
zvýšení prodejních cen stavebních
hmot a proto nájemné stoupne do ohromné výše.
Tímto návrhem se tedy na nynějších
poměrech nic nemění, nýbrž bytová
krise se ustálí jako vleklá nemoc kapitalistického
hospodářského řádu. Kdežto
vláda na militarismus vyhazuje ročně miliardy,
zbylo jí do dneška úhrnem jen 2.4
miliardy na podporu stavebního ruchu. Dokonce křesťansko-sociální
časopis "Deutsche Presse" dospěl k výroku
"strašná obžaloba civilisace", ale
přes to budou němečtí křesťanští
sociálové pro tento zákon hlasovati a budou
ukazovati demagogickou dvojitou tvář sociální
politiky. Jak bezúspěšný bude tento
zákon pro ty, kdož hledají byty, ukazují
nám číslice z Prahy. Podle výkazu
městského statistického úřadu
vykazuje stavební činnost ve Velké Praze
za poslední 3 leta tento obraz: Roku 1924 bylo uděleno
1278 povolení ke stavbě, r. 1925 - 3196 a r. 1926
- 5329. Přes četné novostavby bylo r. 1926
získáno jen 5116 nových bytů, r. 1925
5359. Poněvadž v Praze hledá byt asi 20.000
lidí, vyhoví se jen asi 5000 žadatelům.
15.000 se protlouká jako podnájemníci za
nejhorších podmínek a asi 10.000 lidí
bydlí v barácích kolem Prahy, jež jsou
stálým nebezpečím epidemií.
Ale nejen že se projevuje úplná nepostačitelnost
tohoto zákona k odstranění bytové
nouze, nýbrž také jeho protisociální
ráz. Kdežto až dosud ve všech zákonech
o podpoře stavebního ruchu byla obsažena ustanovení
o cenových soudech, které měly úkol
brzditi cenovou lichvu stavebního průmyslu, z tohoto
návrhu zmizela. Kapitálu stavebního průmyslu
nesmí býti zkřiven ani vlas, prospěchářství
má býti zůstavena volná cesta. V době,
kdy stavebnímu kapitalismu, pozemkovým spekulantům
nekynou tučné zisky, nezáleží
jim na stavební činnosti, a v tom záleží
nemožnost rozřešiti bytovou mizerii v kapitalistickém
státě. Musíte tedy buď na útraty
státu a obce nebo na útraty nájemníků
zrušením ochrany nájemníků a
lichvářskými činžemi poskytnouti
tučné zisky stavebnímu kapitálu.
Jinak se zachází se stavebními dělníky
v tomto zákoně. Hlava druhá návrhu
mluví o rozhodčích soudech mzdových,
jež jsou značným zostřením proti
mzdovým hnutím dělnictva a jeho odborovým
organisacím. Těmito ustanoveními má
býti podniknut pokus byrokraticko-fašistickými
způsoby ztlumiti každé mzdové hnutí.
Orgán předsedy vlády Švehly,
"Venkov", uveřejnil nedávno pojednání
o činnosti odborových organisací, v němž
bylo projeveno úsilí postaviti odborové organisace
do služeb veřejnosti a státu, odborové
organisace mají býti tedy podle vzoru Mussoliniho
sníženy na státní orgány, aby
snáze umožnily stabilisaci kolísajícímu
se kapitalismu. Tomuto úsilí se již značně
vychází vstříc ve hlavě druhé
návrhu; neboť znění těchto paragrafů
není nic jiného než uskutečnění
fašistických method. Rozhodování ve
mzdových bojích má býti ponecháno
byrokracii. Soustava policejního státu, jež
byla vložena do proslavené správní reformy,
projevuje se také při zmíněných
rozhodčích soudech. Namítá-li se,
že také dřívější
návrhy zákona obsahovaly rozhodčí
soudy, dlužno na to odpověděti, že se
znění jednotlivých paragrafů této
hlavy v době dnešní zostřené
reakce dostává zcela jiného významu.
Příliš zřetelně vidíme
účinky na ochranu republiky, zákona proti
teroru, vydávání poslanců, třídní
justice v tomto státě. Stejný bude účinek
těchto soudů.
Podle §u 13 jsou zájmové organisace povinny
všechny hromadné spory, vznikající z
poměru pracovního, předkládati rozhodčímu
soudu. Jak vypadá složení rozhodčích
soudů, praví § 14, že v čele senátu
jest soudce z povolání, jenž má rovněž
hlasovací právo, a proti jehož rozhodnutí
není odvolání. Uváží-li
se, že se senát skládá ze dvou zástupců
zaměstnavatelů a ze dvou zástupců
zaměstnanců, a že soudci z povolání
přísluší hlasovací právo,
lze si velice snadno představiti, jak budou hlasovati takto
složené senáty. Aby buržoasie měla
jistý úspěch rozhodčích soudů,
byl zároveň připojen celý policejní
kodex ve formě peněžních pokut, které
soudce z povolání může z vlastní
moci ukládati, aniž proti tomu přísluší
právo stížnosti. Když na př. zástupci
dělníků budou nuceni energicky zastupovati
požadavky bojujících dělníků,
může předseda podle uvážení,
bude-li to považovati za porušení pořádku,
potrestati přísedící pokutou 300 Kč.
Nebo budou-li dělníci nuceni podle stavu věci
opustiti přelíčení, mohou býti
odsouzeni k peněžité pokutě 300 Kč,
nedostaví-li se, až do 2000 Kč a k náhradě
nákladů řízení. Takových
peněžních pokut jest ještě více,
které prostě diktuje předseda a proti nimž
nelze se odvolati. Že tato ustanovení budou vykládána
proti dělníkům, jest vysvětlitelné
při dnešním politickém ovzduší.
Ve znění ustanovení o rozhodčích
soudech jest určitý systém, jenž se
vrací ve správní reformě, kde surovými
policejními předpisy, jež budou prováděti
byrokraté, může býti potlačen
každý mzdový boj stavebních dělníků.
To jest, jak zřejmo z těch několika případů,
jež jsme zde uvedli, fašismus nasucho. Revoluční,
třídně uvědomělé dělnictvo,
organisované v komunistické straně, začne
co nejostřeji bojovati s těmito byrokraticko-fašistickými
methodami na potlačení mzdových bojů
a odhalovati zpátečnický systém policejního
obušku německo-české vlády.
A nyní se chci několika slovy zmíniti o opatřením,
jež byla učiněna v proletářském
sovětském Rusku na odstranění bytové
nouze. Proletářská revoluce provedla úplný
převrat. Sovětská moc přikročila
ke znárodnění velkých majetků
a stavebního průmyslu a ustanovila bytové
činže podle příjmů. Ve větších
městech byli dělníci soustavně přestěhováni
ze sklepních místností do měšťáckých
vil a velkých domů. Mimo to byli dělníci
soustavně opatřováni nábytkem a domácími
potřebami. Znárodněné domy se chrání
před zanedbáním. Ač tedy sovětská
moc v rozsáhlé míře provádí
znárodnění velkokapitalistického domovního
majetku, považuje za nutné chrániti i zájmy
drobného domovního majetku z řad dělníků,
zaměstnanců a drobných lidí. Bytová
oddělení sovětů vedou v patrnosti
prázdné byty a rozdělují je podle
určitého plánu. Zjišťuje se počet
a prostorový obsah domů a podle toho se zadávají
byty rodinám a jednotlivcům. A jsou-li ještě
v sovětském Rusku stopy bytové nouze, příčinou
toho jest, že lajdácké hospodářství
starého carského státu nemůže
býti tak rychle napraveno. Kdežto v sovětském
Rusku rozvíjí se velká stavební činnost,
otřásají se kapitalistické státy
bytovou nouzí a stavebními krisemi. Dělnictvo,
avšak i veškeré obyvatelstvo musí poznati,
že v kapitalistickém státě nejen nelze
rozřešiti bytovou otázku, nýbrž
že boj proti ní jest jen částečnou
akcí proti kapitalismu a že bojem proti kapitalismu
bojuje se také proti bytové nouzi. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Votruba. Dávám
mu slovo. (Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.)