Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Horák, dr
Buday, inž. Dostálek, Slavíček,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Špatný, Vávra.
212 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Beneš,
dr Gažík, Najman, dr Spina, Šrámek,
dr Tiso, Udržal; za ministerstvo nár.
obrany min. rada dr Vorel.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 69. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolenou na týden udělil jsem p. posl dr Jabloniczkému,
pro neodkladné záležitosti.
Lékařské vysvědčení
předložil p. poslanec Dietl.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Kulturní výbor zvolil ve dnešní
schůzi místopředsedou posl. dr Jos. Nováka.
Klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu vyslal do výboru branného posl.
dr Králíka za posl. Bradáče.
Klub poslanců čsl. nár. demokracie vyslal
do výboru kulturního posl. dr Lukavského
za posl. dr Hajna; do výboru zemědělského
posl. Špačka za posl. Kvasničku.
Klub poslanců "Deutsche christl.-soc. Volkspartei"
vyslal do výboru ústavně-p rávního
posl. dr Luschku za posl. Krumpe; do výboru
pro dopravu a veř. práce posl. Oehlingera
za posl. Kunze.
Klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes
der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei und der Ungarischen
Nationalpartei" vyslal do výboru pro veř.
zdravotnictví posl. Eckerta za posl. Hellera;
do výboru branného posl. Böllmanna
za posl. Zierhuta; do výboru zásobovacího
posl. Halke za posl. Wagnera.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Dotazy:
posl. Kurťaka:
ministru soc. péče:
o sirotčím důchodu Markéty Savčukové,
sirotka po válečném invalidovi (č.
D 660-II),
aby vdově po zemřelém invalidovi Vasilu Lemko
z Hustu-Boroňavy byl přiznán vdovský
důchod (č. D 661-II),
ministru financí, aby byla dána náhrada Michalu
Onyškovi z Velké Čyngavy za zadržené
padělané státovky po 500 Kč (č.
D 662-II).
ministru železnic o přijetí k československým
státním drahám brzdaře Vasila Zoldy
(č. D 664-II);
posl. Adámka ministru financí o převedení
rakouských válečných půjček
na půjčku naší republiky u osob méně
zámožných (č. D 670 -II);
posl. Fedora ministrovi financií o patričnom poučení
Karola Korela, vôdcu finančnej expozitúry
v Banskej Štiavnici (č. D 676II).
Předseda: Počátkem schůze byl
tiskem rozdán vládní návrh.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
943. Vládní návrh, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
obchodní smlouva mezi Československou republikou
a Švýcarskem ze dne 16. února 1927.
Předseda: Výboru imunitnímu
přikázal jsem tento přípis:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Přípis vrch. stát. zastupitelství
v Bratislavě ze dne 19. března 1927, č. 3169/27,
kterým se odvolává žádost sedrie
v Bratislavě ze dne 20. ledna 1927, č. Tl XVII 122/6/26,
předložená vrch. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 21. ledna 1927, č. 801/27, za
souhlas s trest. stíháním posl. Bečko
pro přečin pomluvy podle §u 1, §u
3, odst. II, č. 1 a 2. §u 9, č. 6 zák.
čl. XLI z r. 1914 (č. J 325-II, pres. sdělení
61. schůze).
Předseda (zvoní): Přikročíme
k projednávání pořadu schůze.
Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě
o prvých pěti odstavcích pořadu, to
jest:
1. Zpráva výboru branného o vládním
návrhu (tisk 362) zákona, kterým se doplňuje
a částečně mění zákon
o vojenském kázeňském a kárném
právu, jakož i o odnětí vojenské
hodnosti a přeložení do výslužby
řízením správním (tisk 752).
2. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu (tisk 561) zákona
o volebním právu příslušníků
branné moci a četnictva (tisk 893).
3. Zpráva výboru branného k vládnímu
návrhu (tisk 438) zákona o délce presenční
služby vojenské (tisk 868).
4. Zpráva výboru branného o vládním
návrhu (tisk 728) zákona, jímž se stanoví
mírový počet československého
vojska od 1. října 1927 (tisk 890).
5. Zpráva výborů branného a soc.-politického
k vládnímu návrhu (tisk 849) zákona
o umísťování déle sloužících
poddůstojníků (tisk 894).
Přihlášení řečníci
jsou: na straně "proti" pp. posl. Jaša,
Hackenberg, Krebs, Kršiak, dr Dérer,
Klein; na straně "pro" pp. posl. inž.
Kallina, Jiráček.
Dávám slovo prvnímu přihlášenému
řečníku, p. posl. Jašovi.
Posl. Jaša: Slavná sněmovno! Vojenské
předlohy, které projednáváme, jsou
neobyčejného dosahu pro všechno obyvatelstvo,
pro finance státu a tím i pro hospodářský
život republiky. Jsou ostrým zásahem do občanských
základních práv a v tomto směru činem
protidemokratickým. Ony neznamenají jen pro demokracii
krok zpět, ale jsou přímo osudovým
návratem k staré formě vojenského
zřízení. Způsob ovládání
armády v Československu má se díti
napříště v duchu Rakouska a nikoliv
v duchu nové doby. Pokud se týče dalších
zákonných opatření, jako zřízení
náhradní zálohy pro synky zámožných
vrstev, objevuje se tu útvar staré náhradní
zálohy v daleko zhoršeném vydání,
protože stará náhradní záloha
byla pro všechny vrstvy. Nyní bude v podstatě
18měsíční služba presenční
pro dělníky a 3měsíční
pro vrstvy privilegované.
Je velmi zlé, že důvody k některým
těmto opatřením jsou více povahy politické
než věcné, zejména pokud se týče
zrušení volebního práva vojáků
a četnictva a zřízení zmíněné
náhradní zálohy. Úmyslem dnešní
většiny parlamentní podle projevů jejích
představitelů jest jednak zvýšiti presenční
stav vojska a jednak armádu odpolitisovati. Proto se prodlužuje
doba presenční proti stavu dosavadního branného
zákona a jednak se ruší volební právo
vojáků.
Podle branného zákona z r. 1920 měli branci
odvedení r. 1926 sloužiti pouze 14 měsíců.
Vojenské kruhy dokazují, že doba tato je k
výcviku příliš krátká,
že předvojenskou výchovu není a nebude
možno pro nedostatek instruktorů provésti,
ovšem také pro odpor německé složky
koalice a zkrátka doba 18 měsíců musí
býti za každou cenu zachována.
Potřebu zvýšení doby presenční
u vojska považovaly kruhy vojenské i politické
za účelné vysloviti ponejprve svého
času ústy představitele francouzské
vojenské mise u nás. Před svým odjezdem
do Francie generál Mittelhauser považoval za potřebné
varovati před zkrácením doby presenční
a přimluviti se za její zvýšení
na 18 měsíců. Nechci hovořiti o politické
stránce toho projevu; budiž projev ten považován
za hlas odborníka. Ale za několik dní po
té události vláda francouzská podává
sněmovně předlohu zákona, podle níž
postupně snižuje se presence u francouzské
armády až na 12 měsíců. A přece
máme dojem, že tělovýchovná příprava
našeho lidu se všeobecnou 8letou docházkou školní
a s obrovským rozšířením tělovýchovných
korporací není o nic menší než
v jiných státech i ve Francii.
Osnova o prodloužení presence u vojska je dokladem,
že i po zkušenostech veliké války považuje
se v armádě délka této presence za
věc rozhodující. Vláda nehodlá
přizpůsobiti presenci ve smyslu moderní potřeby
a technické potřebě jednotlivých druhů
zbraní. Výcvik bude pro pěšáka
stejně dlouhý jako pro dělostřelce,
jako pro mužstvo automobilů a radiotelefonních
oddělení.
Veškerá námaha dnešní majority,
přesvědčiti lid o nutnosti prodloužiti
dobu presenční zůstane trvale marnou, protože
tento lid na svých bedrech prodělal světovou
válku, viděl armády celého světa
v akci a celkem správně oceňoval jejich způsobilost
a bojeschopnost. Nikdo nevěří, že pro
obranyschopnost armády je délka presence faktorem
rozhodujícím. Možno říci, že
akce každé bojovné jednotky i jednotlivce v
poli se podstatně odlišovala od toho, co učili
nás v době míru v kasárnách.
Pozorovatelé války a kritikové armád
ve válce více se dotazovali, jací mužové
tu kterou armádu vedou, jak jsou vojáci obuti a
živeni, jak jsou technicky vyzbrojeni na výpad i obranu,
a skoro nikdy, jak dlouhá je u té které armády
doba presenční.
Nejdelší dobu presenční před
válkou mělo carské Rusko. Nahrazovalo zločinné
zanedbávání školské výchovy
dlouhou presencí. Ovšem marně. U pěchoty
mělo dobu 4letou, u námořnictva 7letou. Ve
světové konflagraci však rozpadala se tato
armáda s nekonečnou presencí první.
Už v době míru vzpoury, zejména v námořnictvu,
byly v Rusku na denním pořádku. Sledujeme-li
historii revolucí v carském loďstvu, vidíme,
že vždy vedlo je mužstvo nejstarších
ročníků. Takovou dávalo odpověď
těm, kdož tvrdí, že nutnou disciplinu
může voják získati jen dlouhou dobou.
To snad platilo před 100 lety. V době moderní
dlouhou presenci se disciplina jen uvolňuje.
Na druhé straně viděli jsme, že také
Rakousko, dík "genialitě" svých
generálů, dovedlo se velmi brzy zbaviti svého
aktivního mužstva i reserv, delší dobu
cvičených. Válku pak bylo nuceno vésti
několik let s mužstvem cvičeným po dobu
poměrně velmi krátkou. Armádě
francouzské generální štáby centrálních
velmocí prorokovaly před válkou pro případ
války velmi krátký konec, hlavně pro
kratší dobu presenční. V tom směru
byla však francouzská armáda největším
překvapením světové války.
Nepočítalo se v generálních štábech
centrálních mocností s jinými vážnými
faktory, které určovaly její bojeschopnost.
Konečně mohli bychom se zmíniti ještě
o pěchotě anglické, o níž důstojnické
kruhy rakouské vyslovovaly se s největším
pohrdáním, a o nějakém zásahu
armády americké do světové vojny nechtělo
Německo slyšeti ještě ani na jaře
r. 1918. Na vojenskou dobu u armád kladl se u centrálních
mocností upřílišněný akcent,
který dokonce vedl k falešným předpokladům
v konečném výsledku vojny.
Máme dojem, že naše vojenské kruhy přejaly
ze všeho nejdříve tuto rakouskou tradici vojenské
organisace a hodlají v jejím provádění
pokračovati i dále. Branci i poplatnictvo mají
podle předloženého zákona trpěti
za to, že vojenská správa nedovedla si opatřiti
zavčas dostatečný počet instruktorů.
Aby je získala, předložila zákon o umísťování
déle sloužících poddůstojníků.
Zákon je toho obsahu, že sama správa vojenská
v důvodové zprávě dává
najevo, že nevěří, že jich za dva
roky získá. Nebude pravděpodobně těch
instruktorů ani za dva roky a bude tu opět důvod
k prodloužení ponechání presenční
služby 18měsíční.
Nic nevadí vojenským odborníkům, že
všechny militaristické státy, které
kladly největší důraz na délku
výcviku pěšáka a podceňovaly
otázku jeho výzbroje technické a otázku
zásobování, vyšly ze světové
konflagrace poraženy. Hlavní síla armády
a její obranyschopnost spočívá ve
skutečnosti někde jinde než v presenci. Ona
je v první řadě v idei, která armádu
vede. Armáda nemá býti sice těleso
politisující, ale je vždycky politické.
Každé její složce musí býti
konkretně jasno, jaký je cíl, za nímž
jde nebo je vedena. Výcvik stačí krátký
zejména u pěchoty, ale moderní se zřetelem
k moderní technice. Vedení armády, schopnost
vedení, neprodejnost, dobré školení
je věcí také velmi závažnou.
Kdo na př. za Rakouska směl se odvážiti
pochybovati o znamenité školenosti rakouské
generality a naprosté jistotě generálního
štábu a zejména jeho náčelníka,
který psal poučná díla o vojenské
taktice, čtená prý a chválená
po celé Evropě. Řekl-li o něm kdysi
po císařských manévrech jiný
rakouský generál, že "Conrad Hötzendorf
vedl manévry válečně, válku
však povede na způsob manévrů",
bylo to považováno jen za vtip či ironii uražené
generálské ješitnosti. Ale r. 1914 projevilo
se to jako krvavá a pro Rakousko tragická skutečnost.
Konečně zkušenost ukázala, že také
technická výzbroj a zejména dobrá
organisace zásobování může sehráti
daleko větší úlohu než t. zv. drill.
Naše odmítavé stanovisko k upevňování
militarismu a prodlužování doby presenční
je diktováno zřetely zásadními i úspornými.
Máme dojem, že politická situace zahraniční
je taková, že můžeme přikročiti
ke snižování nákladů vojenských.
Rozhodla-li se veliká a proti nám bohatá
Francie snížiti presenční službu
na jeden rok, pak tím dříve mělo by
tak učiniti malé a chudé Československo.
Jsme v té situaci, že dík sociální
politice celně-kongruové koalice a p. ministra Šrámka
nemůžeme uživiti ani své obyvatelstvo.
Na místo zboží vyvážíme
lidi. Hospodářská a průmyslová
krise, nezaměstnanost ve všech oborech, bída
širokých vrstev lidových měla by nutiti
každou moudrou vládu jednak k mírové
politice, k posilování dobrých vztahů,
zejména hospodářských ke všem
sousedům a k takovým úsporám ve vojenství,
které jsou v zájmu hospodářského
života a poplatnictva nutny. Vydání přes
11/2 miliardy na armádu pro 14milionový
stát zatěžuje nesmírně síly
obyvatelstva a bude nutno při celkovém ročním
10miliardovém státním příjmu
velmi brzy přikročiti k úsporám také
v tomto směru.
Ze zásadního hlediska posuzujeme také rozhodnutí
dnešní koalice, která se rozhodla "odpolitisovati"
armádu. Chce toho dosáhnouti tím způsobem,
že zbaví volebního práva nejen aktivní
mužstvo, ale také všechny déle sloužící
poddůstojníky, důstojnictvo, reservisty a
také četnictvo. Považujeme tento čin
za veliký úspěch Mayr-Hartingovy politiky
proti českým měšťanským
stranám. Pan ministr dr Mayr-Harting právem
také při nedělním projevu na tento
úspěch německé aktivní politiky
upozornil.
Zapomnělo se, že v armádě i mezi četnictvem
je touto dobou veliký počet vyspělých,
dospělých mužů, kteří
pro samostatnost republiky bojovali na světových
bojištích. Tito občané dočkali
se od celně-kongruové koalice toho, že ve svobodné
vlasti budou zbaveni základního občanského
práva: voliti do obcí i zákonodárných
sborů. Co by byli tito mužové asi před
10 lety u táborových ohňů a na strážích
v cizích končinách řekli, že
jednou v osvobozené domovině budou zbaveni rozhodování
o složení zákonodárných sborů?
Tím, že se odnímá právo i těm
mužům, kteří přinesli svobodě
veliké oběti na zdraví a službě
vlasti zasvětili celý svůj věk, projevuje
se jim dnešní koalicí velmi mnoho nevděku.
V postupu, jakým se proti těm složkám
armády i četnictva, které svoje právo
hájí způsobem důstojným, jde,
jest velmi mnoho bezohlednosti, zejména k jejich občanskému
uvědomění a citům, které zejména
u legionářstva jsou velmi silně vyvinuty.
Toto občanské uvědomění mělo
býti využitkováno a nikoliv netaktně
uráženo. Nelze přece tyto velmi inteligentní
vrstvy déle sloužících u četnictva
i důstojnictva považovati za nemyslící
stroje. V dlouhých bojích za hlasovací právo
za Rakouska naučil si je československý občan
ceniti a považuje je za kus svého morálního
a občanského majetku. Nešetrnost, ano bezohlednost,
s jakou se mu tento majetek odnímá, vzbuzuje pochybnosti
o taktu a smyslu pro demokratické a občanské
cítění lidu. Jde tu přece o složky
značně inteligentní, které si volebního
práva vážily.
Jedna strana koaliční prohlásila, že
na příklad volební právo četníků
bude všemi silami hájiti. Co potom říci
tomu, když časopis "Četnický obzor"
je konfiskován pro článek "Žalujeme
československé demokracii". "Důstojnickým
listům" se dává výstraha, že
budou konfiskovány, budou-li o volebním právu
důstojníků psáti. Takto se přece
nemá zacházeti s muži, kteří
republice konají službu nejtěžší
a své zdraví a svůj život věnují
službě státu.
Pro zrušení volebního práva u četnictva
přednáší vláda řadu důvodů.
Ale u četnictva nepřiléhá ani t. zv.
"obava" před počeštěním
obcí, ani "obavy" před politicko-stranickou
agitací. Ti 3 nebo 4 četníci na jedné
stanici nemohou žádnou obec počeštiti,
tím méně stojí kterákoliv strana
o to, aby mezi tak malými oddíly propagovala své
idee. To by jí nestálo za to. Dosavadní praxe
ukázala, že u četnictva nikdy nebylo takové
politické agitace. Pan ministr vnitra by nám sotva
uvedl jeden konkretní případ, kde by byl
četník pro politickou agitaci soudně trestán,
nebo jen trestán disciplinárně! Nevíme
o takovém případu. U četnictva nepřiléhají
tedy ani ony důvody, které uplatňuje ministerstvo
nár. obrany u vojska. Tam také by nebylo rozdílu
mezi nadřízenými a podřízenými.
Všichni měli dosud volební právo a nebylo
stížností do tohoto stavu. Musí to tedy
býti jiné důvody, které svedly nynější
majoritu k tak brutálnímu postupu proti občanským
právům četnictva.
Pan ministr vnitra Černý v ústavně-právním
výboru prohlásil dva takové důvody.
1. Prý četnictvo se rádo volebního
práva z lásky k republice vzdává a
2. nebylo by prý jednotnosti v právech u četnictva,
jakmile by k četnictvu přišli déle sloužící
poddůstojníci, kteří by prý
potom volebního práva neměli.
Nemohu se uzavírati dojmu, že panu ministrovi neleží
na srdci otázka zkrácení četnictva
o volební právo a postavení četnictva
na roveň trestaným občanům. Před
rozumem prostého četníka jeho argumentace
neobstojí. Je přece známo, že bývalí
certifikatisté, když přestoupili od vojska
do civilní státní služby, nabyli ihned
volebního práva. Tak by tomu bylo i u oněch
déle sloužících poddůstojníků,
kteří za nějakých 10 let přestoupí
k četnictvu. Kde by tu bylo dvojí právo?
Prostým přestoupením k četnictvu by
déle sloužící poddůstojníci
nabyli práva volebního a věc by byla odbyta.
Ten důvod se panu ministrovi vnitra nepovedl.
Ale pan ministr vnitra tvrdí, že četníci
se rádi vzdají svého volebního práva
ve prospěch vlasti. Pan ministr neuvedl pramenů,
z nichž své odvážné tvrzení
čerpal, a jich nemohu kontrolovati. Vím však,
že četnictvu nepovolil právě dnešní
pan ministr vnitra ani jednu odborovou organisaci a že tedy
nemá kompetentních mluvčích, kteří
by jej k tak odvážnému tvrzení mohli
zmocniti. Ale nebyl-li pan ministr vnitra zmocněn k takovému
prohlášení, pak tak učinil na základě
nesprávných pramenů a já mám
za povinnost přihlédnouti k pramenům jiným.
Časopis "Četnický obzor", který
přes 7letou persekuci má dneska na 7000 předplatitelů
a je tedy mluvčím absolutní většiny
četnictva, v č. 6 ze dne 15. března 1927
ve čl. "Žalujeme československé
demokracii" vytiskl protest proti zkrácení
četnictva o právo volební. Článek
vyplynul z duševní trýzně, jakou může
přivoditi u tak inteligentního sboru ono postavení
za řady zločinců, zbavených volebního
práva rozsudkem, a byl proto také ostrý.
Je příznačno, že ani tomuto listu nebylo
dovoleno upozorniti československou demokracii slušnou
formou na křivdu, kterou zkrácením četnictva
sama na sobě páchá.
Článek je podepsán "důvěrnickým
sborem četnictva" a je tedy projevem, za daných
poměrů kompetentním výrazem vůle
a názorů u četnictva panujících.
To není potom ta radostná obětavost, kterou
měl pan ministr vnitra patrně na mysli, když
prohlásil, že četnictvo se rádo vzdá
volebního práva. Já bych také takovou
radostnou obětavost nepochopil. Mně je milejší
myslící četnictvo, než četnictvo
strojově bezduché, ledové, nemyslící
a nedemokratické. Těch 2300 legionářů,
kteří slouží dnes u četnictva,
by tím desauovalo i svou minulost, kdyby zradilo washingtonskou
deklaraci tak okatým způsobem. Já aspoň
mám dojem, že četníci, legionáři
neudělají to k vůli, že se vzdají
radosti volebního práva, ani panu ministru vnitra.
Panem ministrem vnitra uplatněné důvody tedy
jsou neudržitelné. Musí to býti tedy
důvody jiné, které dnešní majoritu
přesvědčily, že musí i četnictvo
zkracovati na občanských právech. Snažím-li
se tyto pravdivé důvody nalézti, nevidím
jiných než ten, že strany dnešní
koalice sklízejí u četnictva to, co tam samy
zasely. To ovšem nebyla láska a proto také
lásku nesklízejí. Ježto tyto strany
nedovedly si získati lásky četnictva, hledí
vliv četnictva ve své doméně odstraniti
násilím.
Výkonné četnictvo, majíc volební
právo i do obcí, mělo také povinnost
a právo, aby přihlédlo k těm machinacím,
které dnes zejména strana agrární,
a to zejména na Podkarpatské Rusi, v obecních
správách zavedla a praktikuje. Nejsou to jen prakse
líbivé. Jsou mezi nimi i takové, za něž
by se měli autoři její styděti. Mám
tu na mysli ono poskytování větších
obnosů četníkům na zakupování
hlasů na Podkarpatské Rusi a jinde. Ale to jsou
jen ty běžné praktiky. Ostatních na
našem venkově je taková síla, že
prostě bych mohl mluviti do nekonečna, kdybych chtěl
jen malou část jich zjistiti. Strany koalice, aby
zakryly svou násilnickou a chytráckou taktiku, vynášejí
na povrch hlavně to, že za volební právo
má se četníkům sleviti daň
z příjmu. Je to nemravné samo o sobě,
ale je to přímo strašné, když uvážíme,
že s četnictvem o tom nikdo nikdy nejednal. Četnictvo
také nedalo k tomuto tvrzení nějakého
důvodu. Protestuji proti insinuaci, jakoby četnictvo
vůbec bylo s to, prodati za pár haléřů
své volební právo, tedy svá státoobčanská
práva nejvyšší mravní ceny. Očekávám,
že ani dnešní vládní většina
nenajde dosti odvahy, aby takto urážela bezbranné
četníky, kterým ani nedovedla dáti
koaliční práva, jako je právo spolčovací
a shromažďovací.
Ale chci přihlédnouti i k této argumentaci
vládních stran a dokázati, že i tyto
argumentace jsou nepravdivé. Podle Státního
statistického úřadu platil každý
občan republiky na nepřímých daních
r. 1925 kolem 860 Kč ročně. Novou daňovou
úpravou pana ministra financí dr Engliše
bude každý občan platiti na nepřímých
daních kolem 1100 Kč ročně, tedy o
260 Kč více. Totéž samozřejmě
budou platiti i četníci. Podle téhož
návrhu dr Engliše bylo by četníku
platiti z průměrného příjmu
kolem 15.000 Kč ročně asi 160 Kč na
dani důchodové. Strany koaliční dávají
četnictvu na dani důchodové 160 Kč,
ale na dani nepřímé od něho vezmou
více o 180 Kč, a za tuto ohromnou benevolenci olupují
četnictvo o to nejcennější, co jim v
republice zbylo. Je opravdu třeba hodně odvahy,
když se ještě z vládních stran
tvrdí, že ti četničtí a vojenští
gážisté nemohou míti zájmu na
parlamentu, ježto četníci neplatí důchodové
daně. Z těchto hledisk je dnešní vládní
většinou páchán zločin na četnictvu.
Z hlediska demokracie je však tento zločin spáchán
na samotné československé demokracii.