Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Přítomni:

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Horák, dr Buday, inž. Dostálek, Slavíček, Stivín, Zierhut.

Místopředseda Stivín (zvoní): Zahajuji 81. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na 6 dnů obdržel p. posl. dr Štefan pro neodkladné záležitosti.

Došel dotaz; žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Dotaz posl. Trnobranského a Stříbrného min. předsedovi o kvalifikaci pomocných zaměstnanců kancelářských (č. D 754-II).

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu.

Budeme pokračovati ve sloučené podrobné rozpravě o všech třech odstavcích dnešního pořadu, to jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 706) zákona o přímých daních (tisk 1000).

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 705) zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy (tisk 1007).

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 559) zákona o stabilisačních bilancích (tisk 1002).

Ke sloučené rozpravě o druhé části podrobné rozpravy, zahrnující daně důchodovou, rentovou a daň z tantiem a z vyššího služného, přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Klein, Brožík, Remeš; na straně "pro" pp. posl. Doležal, Al. Petr.

Uděluji slovo prvnímu zapsanému řečníku "proti" p. posl. Kleinovi.

Posl. Klein: Slavná sněmovno! Přípravy pro nový daňový zákon byly od prvopočátku velmi bedlivě a pozorně sledovány celou zaměstnaneckou veřejností. Zaměstnanci zejména očekávali od daňové reformy nejen určitý administrativní pořádek, nýbrž také respektování jich hospodářského postavení. Očekávali, že nový daňový systém bude pamětliv těžkého postavení dělníka i ostatních zaměstnanců a že bude dbáti toho, aby i v budoucnu sociálně hospodářsky slabší byl novým daňovým zákonem náležitě chráněn.

My jsme se podíleli na přípravných pracích v Poradním sboru pro otázky hospodářské, ve kterém ona partie srážkové daně vlastně byla zrozena, a již tehdy naši mluvčí postavili se v zásadě za systém daně srážkové v předpokladu, že daň srážková ulehčí berní administrativě, neboť má odpadnouti fase, upomínka a exekuce, i celý ten konglomerát v řízení, který dnes nesmírně berní aparát zatěžuje, aby na jedné straně režijní položky zde byly ušetřeny, na druhé straně aby berní aparát konal povinnosti tam, kde je toho rozhodně více potřebí. A pod tímto titulem reklamovali jsme právo, aby srážková daň také opravdu byla postavena na základnu, která by vyrovnala jednak ten nepoměr podle zákona nynějšího, jednak regresovala úsporu, která nesporně vznikne tím, že administrativa berní se zjednoduší.

To byly asi ty první hlavní momenty, za kterými také stál zemřelý sekční šéf ministerstva financí dr Valníček, o němž mohu beze všeho prohlásiti, že měl zejména pro tyto argumentace zaměstnaneckých zástupců dostatečné pochopení.

Původní sazby a původní předpoklady pro srážkovou daň byly ovšem poněkud jiné, než jak je nalézáme v nynějším vládním návrhu, resp. v návrhu rozpočtového výboru.

Co nás v prvé řadě na této dani zajímá? Především ta okolnost, zdali ten první předpoklad, zjednodušení administrativy, byl splněn. Nebudu opakovati skvělá slova a výklady klubovního kolegy dr Meissnera, který na základě příkladů a ciferně prokázal, že prakse partie o srážkové dani nezjednoduší naši administrativu, neboť ten, který bude postižen - a to jsou hlavně rodiny vícečlenné - bude se brániti. Nebude-li se brániti, tak na to bude dopláceti, bude poškozen.

Pokud jde tudíž o vrstvy, které sledují zákon a zákon budou znáti, budou tyto zahrnovati úřady žádostmi o předepsání řádné daně, takže ona úleva v administrativě naprosto se nedostaví, naopak bude ještě větší chaos, než který je nyní.

Také druhý předpoklad, zda-li ministerstvo financí dostatečně uznalo dobrou vůli zaměstnaneckých zástupců, kteří přistoupili v zásadě na srážkovou daň a sami chtěli pomáhati k tomu, aby tato srážková daň pravidelně a v pořádku byla nejen srážena od zaměstnavatele, nýbrž aby též v pravidelných lhůtách byla zaměstnavatelem bernímu úřadu odváděna, nebyl splněn. Jestliže odborové organisace, závodní výbory dělnické a úřednické chtěly se z dobré vůle postaviti do služeb manipulace této daně, právem očekávaly, že ministerstvo financí uzná tuto dobrou vůli v tom způsobu, že také systém, který mlhavě zatím se objevil v Poradním sboru pro otázky hospodářské a nyní pevně zakotvil v novém zákoně, upraví v nejširším měřítku ve prospěch zaměstnanců.

Vážení pánové! Je pravda, že srážková daň proti nynější normální dani je nižší, to loyálně připouštíme. Dovolte však, abych řekl, že to není zásluhou nynější koalice. Zejména na této partii - jak jsem již uvedl - pracovalo se už dávno v různých odbornických poradách a právě v Poradním sboru a tam se hlavně vytvořila základna, na níž se počíná budovati tato srážková daň. To doznávám! Co vytýkám, je to, že se zde objevuje ve dvojím systému daně důchodové rozpor v daňovém minimu, kterážto otázka pro zaměstnance a dělníky je nejdůležitější.

Daňové minimum předválečné bylo 1600 K. A nyní přicházíme k problému, o kterém také v kruzích vědeckých i národohospodářských jsou spory, co je to valorisace, co je to násobek a kde je správní základ pro to, abychom se pomocí tohoto násobku navraceli do tak zvaných normálních hospodářských a finančních poměrů.

Dovolte, abych především připomenul staré výtky, které činíme statistickému úřadu ve směru sdělávání t. zv. indexového čísla. Jsou nám zcela dobře známy principy, podle kterých indexové číslo se má vypočítávati. Víme zcela dobře, že ceny tržní ve velkém městě jako v Praze, Plzni nebo Ostravě nemohou býti pro sestavení indexového čísla směrodatné, že zde musí býti určitý průměr, který odpovídá skutečnosti, ale který se nemůže naprosto lišiti od skutečných průměrných cen, jak tomu je v cifrách, které nám pod titulem "indexové číslo" předkládá náš státní úřad statistický. Věci tohoto druhu se ovšem přecházejí. Měli jsme u nás periodu, kdy státní úřad statistický poněkud správně vystihl ceny životních potřeb a v té době, kdy index tento vykazoval určité vyšší cifry, nebyl považován za barometr pro úpravu mezd a platů zaměstnanců, neboť tehdá zejména se strany zástupců kruhů zaměstnavatelských prohlašovalo se, že indexové číslo je nepřiměřené, že neodpovídá skutečnosti. Jakmile však tento barometr vykazoval pokles, okamžitě ústředna československého průmyslu dala pokyny, aby o tu diferenci, o kterou klesá index, byly sníženy mzdy.

To vlastně byl u nás první generální útok na mzdy, ačkoliv se vědělo, že fakticky ceny životních potřeb v tom poměru neklesly, a že pravděpodobně možno očekávati ještě opak toho, totiž zvýšení cen životních potřeb. Některé zaměstnanecké a dělnické kategorie byly nesmírně tímto postupem postiženy, neboť jejich mzdy a platy byly sníženy až do nedávné doby celkem asi o 40%, což se týká zejména horníků, ale i jiných dělnických kategorií. Uvážíme-li tento postup, shledáváme, že indexového čísla, úřední cifry, která má býti nejen správně, ale vědecky podložena, se zneužívalo v době, kdy poněkud odpovídalo skutečnosti. Ačkoliv poukazujeme na to, že indexové číslo nikterak - i když máme na mysli průměr - neodpovídá faktu, shledáváme, že když zástupcové dělníků a zaměstnanců požadují vzhledem k nynější drahotě úpravu platů, je zde ihned poukaz na indexové číslo. I když výkyv indexového čísla je poněkud ve směru zvýšeném, přece jen je to tak nepatrné, že se to nemůže vůbec projeviti při jednání o kolektivní a jiné mzdové smlouvy. Jaký je tedy fakt? Říkám, že každý občan v tomto státě, a zejména dělník a zaměstnanec každého prvého, nebo každou sobotu nejlépe posoudí indexové číslo. To je ta nejspolehlivější statistika u nás, neboť ta theorie, která se někdy objeví ve zprávách statistického úřadu, je v naprostém rozporu se skutečností. Naši zástupcové v rozpočtovém výboru poznamenali, kdybychom žádali desetinásobek oproti předválečným poměrům, že by to nebyl požadavek demagogický, nýbrž že by to odpovídalo skutečnosti. My jsme si soukromě v odborových organisacích dali propočítati jednotlivé předměty, které se béřou za podklad indexového čísla, a došli jsme k poznání, že drahota oproti r. 1914 je jedenáctkrát vyšší a tudíž indexové číslo, které se pohybuje kolem devíti, neodpovídá skutečnosti.

Pan ministr financí chce valorisovati předválečnou hodnotu daňového minima 1600 K. Dochází u normální daně k obnosu 7000 Kč, u daně srážkové k obnosu asi 10.000 Kč.

Posuzujme objektivně, zdali toto daňové minimum jest spravedlivé. Posuzujme na základě cifer, které jsem již uvedl a ku kterým ještě některé připojím, zda ministerstvo financí nedopouští se nespravedlnosti vzhledem k přípravným pracem a ochotě zástupců zaměstnaneckých, projevené v Poradním sboru i jiných sborech, a to právě proti těm vrstvám, které státu přesto, že se jim poskytuje určitá úleva v této formě, ve své masse nejvíce daní odvádějí.

Kdybychom tedy počítali 1600 K předválečných desetkráte, je počet velmi snadný - u srážkové daně bylo by daňové minimum 16.000 Kč. Na to se nám odpovídá: Snad byste mohli dnes poněkud odůvodniti tento váš návrh, snad byste jej mohli podepříti poměry drahotními, ale naše zákonodárství spěje k tomu, aby se poměry normalisovaly. Připouštím, že snad násobek desíti za 2 až 3 léta bude již méně opodstatněný; pak ovšem by se zde objevila nutnost, o které může býti také v praksi spor, zdali by pohyblivá čísla daňového minima nebyla účelnější než čísla pevná. Je přirozeno, že nelze každým měsícem měniti daňového minima. To chápeme, to bychom sami potírali zásadu zjednodušení daňové administrativy, ale mohlo by se eventuelně číslo daňového minima přezkoumati každým rokem. Jestliže hospodářsky a vědecky se prokáže, že drahota a mzdy, a to se musí přirozeně kombinovati, umožní, aby daňové minimum bylo zvýšeno, může se každého 1. ledna nového roku tato číslice kontrolovati a nikterak by to nezatěžovalo administrativu, máme-li zde určitý matematický podklad, jak máme vypočítávati daně percentuální a se srážkou, kdyby se každým rokem tato cifra přezkoumala.

Jsem si plně vědom toho, že je to zatížení systému, ale nenalézáme-li u této většiny pochopení pro hospodářské postavení zaměstnanců, pak nezbývá, než také tento moment pohyblivého daňového minima zde uvésti jako moment, který by snad byl východiskem pro některá stanoviska, která se již v rozpočtovém výboru v tomto směru objevila. Považujeme tedy hranici jak v normální dani v obnosu 7000 Kč, tak u daně srážkové v obnosu 10.000 Kč za neodpovídající poměrům a nikterak nevalorisující skutečné daňové minimum z let předválečných.

Domnívám se tudíž, že naše návrhy, které v tomto směru předkládáme a které počínají zejména u daně srážkové obnosem kol 16.000 Kč, jsou přijatelné i pro většinu této sněmovny, rozhodně však, a to prohlašujeme u plné odpovědnosti, odpovídají dnešním poměrům. Pokud jde pak o hranici v normální dani, která je obsažená v tabulce §u 18, domníváme se, že by alespoň zde měla býti postavena hranice daňového minima na obnos 12.500 Kč.

Vážení pánové! A nyní ještě ta druhá partie, která se týká indexového čísla. To jsou mzdy. V předvčerejší schůzi Mezinárodní hospodářské konference promluvili dva význační mluvčí světového hospodářství, kteří byli postaveni již na důležitá místa, jednak z vůle Společnosti národů, jednak pokud jde o německého mluvčího, na důležité místo ve velkopodnikání Německé republiky. Bývalý komisař Společnosti národů v Rakousku p. dr Zimmermann uvedl jako jednu z hlavních příčin světové hospodářské bídy vysoké daně, a jeho kolega z Německa p. dr Siemens uvedl, že v Německu jsou dvě skupiny zaměstnavatelů: jedna skupina, která se domnívá, že snížení mezd i sociální úrovně zaměstnanců pomůže německému hospodářství, a druhá skupina, která pravděpodobně je blízká p. dr Siemensovi, zastává názor, že by se mzdy měly zvýšiti, aby tím kupní schopnost veliké massy konsumentské v Německu byla zvýšena a tím také národní hospodářství německé bylo uvedeno v rychlejší pohyb.

Měl jsem možnost před několika málo dny s tohoto místa hovořiti k zákonu o fusích a uvedl jsem, že náš průmysl se domnívá, ovšem naprosto falešně, že pomůže nemocnému člověku tím způsobem, že mu vypustí ještě více krve, že mu ještě více rozruší nervy, neboť neustálé snižování mezd, vypovídání kolektivních smluv, prodlužování pracovní doby, zhoršování sociálního pojišťování a jiné útoky, které neustále se kují proti třídě zaměstnanecké, nejsou naprosto schopny, aby reparovaly naše národní hospodářství, aby pomohly výrobě a průmyslu.

Vidíte, že na mezinárodní hospodářské konferenci, která byla svolána Společností Národů a která není snad jen debatním klubem, ačkoliv jsme si vědomi, že praktické výsledky této konference nebudou nijak pronikavé a nepřeformují snad poměry evropské, snad jedno nám ukáží, jaké názory jsou v kruzích lidí, kteří ovládají prakticky i teoreticky zásady světového hospodářství, a snad některá ta slova, která padnou na této významné konferenci mezinárodní, mohou býti součástí hospodářského programu menších států, jako je republika Československá.

Uvádím tedy slova dvou význačných měšťáckých zástupců - nesocialistů. Dr Zimmerman je liberální měšťák holandský a dr Siemens je rovněž měšťák, a přece oba docela otevřeně vytkli, kde jsou vady jak světového, tak národního hospodářství. My proto, mluvíme-li u nás o daňovém minimu, nemůžeme zkoumati index číselný, který je nesprávný, nýbrž musíme se podívati na mzdovou hladinu a tu vidíme, že mzdy u nás - promiňte, že to musím opakovati do omrzení - nejsou v první řadě, nýbrž teprve na 14. místě, ač by Československo v tomto směru mohlo kráčeti v prvé řadě. Zde bych ani nechtěl viniti ministerstvo financí, zde zase vytýkám v prvé řadě československému průmyslu, československému zaměstnavateli naprostou neschopnost, desorientaci hospodářskou, hokynářství, které se vybíjí jen v tom, že se utiskuje dělník, ale není naprosto žádné koncepce a není národohospodářské politiky. Jestliže také ministerstvo financí zbytečně hoví těmto nemožným poměrům a poskytuje těmto bohatým vrstvám výhody, aniž by mělo kautely, že obnosy, které průmysl ušetří, budou dány k disposici pro veřejné blaho, pro celý hospodářský život, pak také ministerstvo financí jest spoluvinno na těchto poměrech, poněvadž ochuzuje finanční hospodářství, dává tuto úsporu ve větší míře bohatým vrstvám podnikatelským, aniž by se to v konsumu, podnikání a ve výrobě náležitě projevilo. To je vada pana ministra financí a celého ministerstva, že si tyto kautely nedává, ačkoli by se mně zdálo, že pan ministr dr Engliš, který, jak doufám, je úplně nezávislý na stranách, které dnes tvoří vládní většinu, by mohl záruk požadovati. Přesto, že jsme poukázali na tyto rozpory a na ně zvláště upozorňovali, neshledáváme dostatek pochopení pro naše snažení. Vidíme, že i tato osnova, pokud jde o úlevy daňové, hlavně pamatuje na vrstvy bohaté, neboť, jestli cifra, kterou cituji, souhlasí, znamená celková sleva 500 mil. Kč na daních státních a 250 mil. Kč na samosprávných přirážkách, z kteréhožto obnosu připadá na nemajetné vrstvy, hlavně na zaměstnance, dělníky, státní úředníky 150 mil. na státních daních a na ostatní vrstvy, tedy kapitalistické, podnikatelské připadá 600 mil. Kč. Tedy vidíte, 80% obyvatelů u nás skládá se z vrstev pracujících, ať je to dělník manuelně nebo dělník duševně pracující, to jest jedna veliká rodina pracujících lidí, tedy těmto pracujícím dává se z úspory daňové 150 mil., kdežto ostatním, to je minoritě, 600 mil. Kč. Kdyby tedy těch 600 mil. Kč se mohlo projeviti ve výrobě u nás, abychom zaměstnávali lidi a vyváželi zboží - lidi nemůžeme vyvážeti, o tom jsem nedávno hovořil - pak bychom to vítali. Nám jde o to, aby především dělník, úředník měl zaměstnání, to je první podmínka, při čemž máme na paměti, že tím také pomáháme státu, který je živ od hospodářství. Já jsem již pravil: Dělejte sebe lepší nebo sebe horší politiku, státu tím nepomůžete, tento stát vzešel a tento stát žije jen z hospodářství. Bude-li toto hospodářství špatné, zajde stát a vy, kteří pomáháte tomuto špatnému hospodářství, jste hrobaři tohoto státu, i když se desetkrát denně modlíte, že jste vlastenci a republika že je vám nade všechno.

Proč ten dělník nejvíce v tomto státě trpí a má býti hůře postaven než theoreticky vzato jeho zaměstnavatel? Jestliže nejsme v prvních řadách statistiky mzdové a teprve mašírujeme na čtrnáctém místě, pak, pánové, když Československá republika také vyslala delegaci do Ženevy a této delegaci dala také určitý rámcový program, myslím, že naše delegace v Ženevě by měla tu mzdovou čtrnáctku přezkoumati a ještě druhou čtrnáctku - my jsme totiž ve statistice vývozních států také na čtrnáctém místě. Není tu určitá shoda těch čtrnáctek? Ve mzdové statistice na čtrnáctém místě a ve vývozní statistice také na čtrnáctém místě? Co vidíme? Tam, kde je vyšší standard zaměstnanecký - opakuji, co jsem zde nedávno musil prohlásiti, ale nenalézám jiného argumentu - jako v Americe, dává také možnost současně, aby se zvýšil standard zaměstnavatelský, kapitalistický. Amerika počíná hospodářsky ovládati nejen své země, nýbrž také ostatní části světa. Jeden z problémů, který se má řešiti v Ženevě, je také ten, ačkoli se to přímo neříká, jak paralysovati nebezpečnou konkurenci americkou. Amerika po stránce finanční nejvíce vytěžila za světové války. Amerika počíná pomocí zlata a vyššího standardu zaměstnaneckého výrobně ovládati už pomalu celou Evropu.

Vážení pánové! U nás není poznání, a to by byl už svrchovaný čas v tom smyslu, aby zaměstnavatelé revidovali svůj poměr ke mzdám a platům zaměstnaneckým. Pak ovšem nemohu si pomoci a říkám: To, co uvádíme, dokazujeme a co podkládáme skutečnostmi, neslyší se na druhé straně. Zaměstnavatelé i koalice je hluchá a proto tedy nezbývá nám nic jiného, než sice trvati na těchto námitkách, ale vyčkati, jestliže jinou cestou dosáhneme onoho výsledku, ku kterému pracujeme. Nemůžeme tudíž řešiti daňové minimum, aniž bychom také současně neřešili otázku platu, otázku mezd. A tu říkám: Jestliže mechanicky násobím předválečné minimum 1.600 K desíti, přicházím k novému daňovému minimu 16.000 srážkové daně, neboť zde nejsou jiné srážky už přípustny, pak pánové. je to věcně odůvodněno nejen s tohoto hlediska, nýbrž také z toho násobku mzdového.

Pan ministr říká: Co je mně do mezd, já nejsem zaměstnavatelem. Ale pak by pan ministr financí dr Engliš měl to projeviti také v tomto zákoně, že není zaměstnavatelem, neboť proč dával do §u 17, do §u 78 ustanovení, která znemožňují zaměstnavatelům, aby za své zaměstnance dále platili sociální dávky, nemocenské, pensijní a jiné pojištění i daně? Proč zejména dával pan ministr financí do §u 341 ustanovení, které znemožňuje kolektivní smlouvy obsahující ustanovení o placení sociálních dávek a daní zaměstnavatelem? Zde tedy v §§ 341, 17 a 78 už vystupuje pan ministr financí jako zaměstnavatel, je kolektivním zaměstnavatelem, neboť zde vyhověl zaměstnavatelským kruhům do té míry, že důsledky těchto ustanovení těžko by pan ministr financí zodpovídal. On by zapřel svoji rozhodně lepší minulost, kterou uložil ve svých spisech soc. politických, kdyby chtěl dokládati nyní po účincích těchto 3 paragrafů, co ukázalo se na mzdách a hospodářském postavení našich zaměstnanců.

My jsme přirozeně okamžitě učinili vše, abychom přesvědčili pana ministra i pány autory osnovy, že dopouštějí se zde útoku proti hospodářskému, ba životnímu postavení našich zaměstnanců. Teoreticky má pan ministr pravdu, říká-li, že budeme u nás více pěstovati daňovou morálku. Teoreticky má pravdu, že občan, který má důchod, má platiti z tohoto důchodu, pokud důchod dosáhne určité hranice, také daň. To je teoreticky správné, to nepopíráme. Ale pan ministr financí musí také zkoumati, proč u nás máme kolektivní nebo jiné smlouvy, proč u nás v t. zv. zvykovém právu ustálilo se, že zaměstnavatel za své zaměstnance platí buď úplně nebo jednu částku sociálních dávek a daní? A kdyby pan ministr financí to zkoumal, a kdyby byl pouze 14 dní odborovým sekretářem, došel by k poznání, že sociální dávky a daně, které za zaměstnance převzal zaměstnavatel k placení, nejsou převalováním břemen, jak teoreticky dalo by se to odůvodniti, nýbrž tvoří v této periodě nízkých mezd součástku platu a mzdy toho kterého zaměstnance. Neboť kdyby zaměstnavatel u nás byl tak slušný - jako že není - a přišel prvého nebo v sobotu k tomu dělníkovi a řekl mu: "Nová daňová reforma mně znemožňuje, abych za vás dále platil sociální dávky a daně, poněvadž berní úřad to neuzná za režijní položku, já vám to vynahradím ve formě zvýšené mzdy," tak jsme ve směru daňové morálky s p. dr Englišem na jedné linii. Pan ministr financí skutečně se domnívá ještě podnes a v tuto hodinu, že nalezneme v tomto státě větší počet slušných zaměstnavatelů, kteří přijdou a dobrovolně vyrovnají zaměstnancům úbytek, který se ukáže tím, že se v nejbližších letech znemožní, aby tyto sociální dávky a daně byly placeny zaměstnavatelem.

Mohu prohlásiti, pokud jsme my intervenovali v této věci a pánům věc vykládali, že jsme to činili způsobem seriosním, věcným, dokládali jsme a prosili přímo: vždyť je dosti na tom, že svaz průmyslníků na nás denně útočí, vždyť je dosti na tom, že pomocí agrárních cel se zvyšovaly ceny životních potřeb a klesaly mzdy, ještě přicházíte z ministerstva financí a dáváte přímo pokyny, jakým způsobem by se ještě více snižovala životní úroveň zaměstnanců!

To není úkolem ministerstva financí a také ne úkolem daňové reformy a proto my nemůžeme ušetřiti ministerstvo financí výtky, že ono slouží také ať již dobrovolně, či mimoděk zájmům zaměstnavatelským, neboť to, co je v §§ 17, 78 a 341, je pro nás potvrzením, že ministerstvo financí vyhovělo volání z kruhů zaměstnavatelských a dalo možnost, aby se zaměstnancům jejich požitky snižovaly.

A prosím, když p. ministr financí, jehož chápu, jako profesor dovede z kathédry také hlásati daňovou morálku a opírá se o tuto zásadu, pak se měl pokusiti jako člen vlády a pokud se pamatuji, ve vládě ještě je p. dr Engliš - když předkládal tuto osnovu, aby také pomocí jiného zákona standard mzdový dostoupil hranice skutečné drahoty, abychom se vyrovnávali, a pak bychom si mohli navzájem pohovořiti o daňové a také o mzdové morálce. Dnes je to útok na mzdy dělnické, také zejména útok na platy zaměstnanecké a my proto co nejostřeji proti těmto 3 paragrafům protestujeme. V tom směru předkládáme opravné návrhy a znovu apelujeme na sněmovnu, aby uvážila, v jakém třídním postavení zaměstnanec se dnes u nás nalézá a že je svatou povinností této koalice, aby nepřehlížela tyto důležité hospodářské okolnosti.

A ještě, pokud jde o § 341! Já bych řekl: Nikomu do toho nic není, co si zaměstnanec se zaměstnavatelem ujedná. Proč zasahuje naše zákonodárství do soukromoprávního poměru? Jestliže dnes zaměstnanec nastoupí místo kamkoliv a smluví se zaměstnavatelem mzdové podmínky pracovní a sociální, pak, prosím, ponechte těmto dvěma činitelům, aby se dohodli. Proč zákon zasahuje do tohoto volného poměru, proč zákon nepřímým způsobem znemožňuje to, co vlastně dělají a budou dělati - o tom není sporu - odborové organisace. To už, pánové, musíte ponechati odborovým organisacím, aby ony podle svých sil a možností domáhaly se lepší úpravy poměrů zaměstnanců a je to otázka moci a pohotovosti odborových organisací, aby podle toho svůj postup a své methody zařídily.

Ale jestliže u nás, zejména v poslední době, počíná do zákonodárství vnikati nebezpečný prejudic, že totiž stát předpisuje soukromému podnikání a v oboru soukromoprávních poměrů něco, co mu nepatří, pak to odsuzujeme také s tohoto hlediska. Pan ministr národní obrany stal se na příklad najednou živnostenským sprostředkovatelem práce podle zákona o umísťování déle sloužících poddůstojníků, podle kterého i soukromý podnikatel, který je v nějakém poměru ke státu nebo k ministerstvu národní obrany, je povinen ohlašovati tomuto ministerstvu uprázdněná místa ve svých soukromých službách. A, prosím, ministerstvo národní obrany bude vyhlašovati tato místa. Pak tedy vidíte určitou takovou okolnost, která zde také připomíná tento § 341, něco, co po stránce právní a zákonodárné musíme odsouditi, neboť, chce-li stát všechno u nás dáti do paragrafů, chce-li také sledovati každý počin odborové organisace, musí i na druhé straně sledovati, co dělají páni zaměstnavatelé, a zde by nalezl stát mnohé důvody k zákroku, zde by nalezl tolik materiálu, se kterým by se mohli páni státní zástupci a soudy u nás zaměstnávati. Jenže tam to neplatí. To platí pouze pro onen druhý břeh.