Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Katz (německy): Slavná sněmovno! Projednávaný návrh zákona tisk 1304 znamená nové prodloužení zákona, jímž se vláda opět vyhýbá tak palčivému řešení problému bytové péče. Bylo by vskutku nejvýš na čase, aby vláda konečně jednou přikročila k vyřešení této otázky, především aby učinila skutečna, opatření, jimiž by účinně čelila ohromné bytové nouzi, jíž trpí tisíce lidí. Nikdo nemůže tvrditi, že by zákon, který má býti prodloužen, a příslušné ony zákony vůbec prakticky a s úspěchem řešily bytovou péči. Od té doby, co byl zrušen zákon o zabírání bytů obcemi, není po péči v tomto oboru ani stopy. Příslušné úřady se o platná bytová opatření nestarají ani v nejmenším. Zákonný zákaz, že se několik bytů nesmí spojovati a slučovati, že prázdné byty musí býti ohlašovány, právo okresní politické správy zabírati prázdné byty, ustanovení, že není dovoleno, aby někdo měl v jedné obci dva nebo několik bytů a že se bytů nesmí. užívati pro jiné účely, to vše jsou věci, které: jsou jen na papíře, ve skutečnosti se však neprovádějí. Tak se z opatření bytové péče: praxí úřadů stala fraška. Nelze se tomu ovšem diviti při reakční a protisociální orientaci dnešní vlády. Důsledně se vyhýbá účelné úpravě této otázky, tak důležité pro lid, libuje si v tajnůstkářství a tím stává se situace den ze dne neudržitelnější. Vláda nechť konečně jednou prohlásí, co chce v této věci učiniti, nechť nám řekne, jak si představuje budoucí úpravu bytové péče, podporování stavebního ruchu a ochranu nájemníků. Nyní platny zákon o stavebním ruchu jest nejen reakcionářský, poněvadž ruší ochranu nájemníků, ale také plně prokázal, že naprosto nedostačuje. 120 milionů povolených na podporu stavebního ruchu byla ovšem částka příliš nízká a nemohla nic změniti na strašlivé bytové nouzi. Vedle toho úřady ještě sabotují tento sám o sobě špatný zákon. Aspoň u německých uchazečů tomu tak je. Sta podaných žádostí o udělení státního příspěvku dodnes nebylo vyřízeno. Uchazeči jsou také trýzněni byrokratickými opatřeními úřadů, takže mnoho jich raději o záruku nežádá.

Co si po této stránce dovoluje svatý Byrokracius, dokazuje dopis oddělení pro stavební ruch u zemské politické správy, který dostal jeden občan ucházející se o státní záruku. V tomto dopise se praví: "Čekatel domu nechť uvede rodinné poměry a oznámí, proč chce stavěti vlastní dům. K tomu budiž připojeno úřední potvrzení, že podle §u 10 uvedeného nařízení jest novostavba domu nutná." To jest zajisté vrchol byrokratické moudrosti. Čekatel, je to dělník, staví si ovšem dům z pouhé zpupnosti a z přepychu, nikoliv však, aby opatřil své rodině střechu nad hlavou. V okrese falknovském zažádalo o záruku asi 30 lidí, dodnes však ještě nedostali vyřízení. Ba hrozí nebezpečí, že tyto žádosti budou vůbec zamítnuty, poněvadž ministerstvo stojí na stanovisku, že úroky z nezaručené zápůjčky smějí činiti jen 7% a ze zaručené jen 6%. Kde si má člověk za takovýchto podmínek tyto zápůjčky opatřiti, to ovšem ministerstvo neříká. Toto opatření zcela jasně odporuje §u 23 prováděcího nařízení, v němž se praví, že úroková míra nemá zpravidla převyšovati právě obvyklou míru z hypotekárních zápůjček spořitelen, které jsou nejblíže bydlišti nebo sídlu věřitelovu. Přes toto jasné ustanovení jest záruka odpírána zajisté jen proto, aby bylo lze žádost vůbec zamítnouti. Tak uchazeči, kteří již stavbu vystavěli a počítali se zárukou, jsou doháněni k zoufalství. Jest přímo ostudou, co si ministerstvo v této věci dovoluje. Za takovýchto poměrů nelze vůbec mluviti o podpoře stavebního ruchu. Co vláda k podpoře stavebního ruchu dosud udělala, bylo skutečně nepatrné a podle zjištění odborového přednosty Kubišty činí na malé byty jen 200 milionů Kč. To jest ostuda!

Pan ministr financí zcela prostě nařídil, že se z peněz na sociální pojištění má vyplatiti jedna miliarda silničnímu fondu. Nechci říci, že není třeba naše silnice dáti do pořádku, avšak mnohem naléhavěji jest třeba zmírniti bytovou nouzi. Proč nenařídil pan ministr financí. aby se zřídil také stavební fond? Naše vláda mohla by si vzíti příklad z velkolepé bytové péče měšťáctvem tak nenáviděné rudé Vídně. Vídeň vystavěla dosud 30.000 bytů, které vyhovují po každé stránce a jejich nájemné jest pro nájemníky také přístupné. Nájemné jest ve Vídni značně nižší než u nás. V nových obecních domech ve Vídni činí nájemné z bytu ve výměře 35 m² 17,50 Kč. z bytu 45 m² 22,50 Kč a z bytu 60 m² 30 Kč. Porovnáme-li to s naším nájemným, teprve uhlídáme, jaké požehnání přináší obyvatelstvu vídeňská bytová politika a jak je blahodárná, a v Praze se platí z bytu ve výměře 35 m² místo 17,50 Kč nájemného 50 až 150 Kč. ve starém domě podle zákonitě zvýšeného nájemného 40 až 70 Kč. Poněvadž však nájemné jest většinou nezákonně zvyšováno, přijdou byty ještě dráže. V soukromé novostavbě platí se 200 Kč až 600 Kč měsíčně, ba bylo dokonce zjištěno, že se z bytu v novostavbách žádalo ročně 8000 Kč až 15.000 Kč. Tak tomu je v Praze, na venkově tomu není lépe. Nyní uvažte, že novým finančním zákonem byl úplně znemožněn stavební ruch podporovaný - obcemi. Velmi mnoho obcí, aby jen poněkud zmírnily nejnaléhavější bytovou nouzi, stavělo dříve obytné domy z obecních peněz. To již, nyní nebude možno, neboť většina obcí nebude moci platiti ani mzdy a platy svým dělníkům a zaměstnancům, takže na ostatní účely nic, nezbude. Tak se tedy stará vláda v každém směru, aby se poměry v naší péči o byty. zhoršily místo zlepšily; poměry, které máme v oboru bytové nouze, jsou strašlivé. Uvedu jen několik příkladů: Okresy falknovský, loketský, karlovarský, chebský, kraslický a mariansko-lázeňský zřídily prostřednictvím okresních správních komisí bytové referáty, které zjistily strašlivý materiál. Bytová nouze zahnala lidi do sklepů, na půdy, do dřevěných kůlen, do polních a skalních jeskyň, a tím tito lidé mravně a morálně i zdravotně propadají zkáze. V městě Falknově jest bez bytu asi 200 stran, u města Chebu hlásilo se o byt 270 lidí. Ve 237 případech byla obydlí shledána zdraví škodlivými, z těchto opět 128 bylo obydlí vlhkých s mokrými podlahami, která se nedala náležitě větrati a bez dostatečného světla. V obytných místnostech o velikosti 10 m2 bydlí strany se 7 až 10 lidmi. Průměrně připadá v Chebu na jednoho obyvatele 3 1/2 m² obytné plochy. V okrese karlovarském bydlí v 1935 místnostech asi 10.000 lidí. 13% veškerého obyvatelstva bydlí v bytech o jedné místnosti. V samotné Praze hledá byty asi 20.000 lidí, jejichž nároky nelze uspokojiti. Zoufalí lidé jsou doháněni dokonce k sebevraždě. Zprávy lékařů o onemocnění ze špatných bytových poměrů jsou prostě otřásající. V těchto zprávách vystupují obrazy hrozné bídy, která rozvrací všechny základy lidské mravnosti. Tuberkulosa a pohlavní nemoci nalézají dobrou výživnou půdu v této bytové nouzi, kde smrt má bohatou žeň. Tak lid propadá zkáze a umírá, aniž by zbožní křesťané, sedící ve vládě, agrárníci překypující nacionalismem a proslulí zachránci živností byli tím dotčeni a pokusili se zjednati nápravu. Jedinou péčí vlády jest zahájiti sanaci majetníků domů a vedle toho jim umožniti, aby se bez obtíží obohacovali na útraty nájemníků. Tak se v ministerstvu sociální péče, které by si spíše zasloužilo jména ministerstvo pro sociální zbídačení, pracuje o návrhu zákona, jenž má nahraditi zákon o ochraně nájemníků, který má platiti do 31. března 1928. Podle tohoto zákona má sice formálně ochrana nájemníků zůstati, avšak nájemné má býti sedmkráte zvýšeno. To se musí člověk skutečně chytiti za hlavu a tázati se, zda vládní strany žijí na měsíci. Což skutečně neznáte poměrů pracujícího obyvatelstva? Pánové, jděte přeci mezi lid, abyste viděli a poznali, v jakých strašlivých poměrech musí žíti. Což se skutečně domníváte, že pracující lidé mohou snésti nove finanční zatížení? Touto zločineckou politikou, kterou nyní provádí měšťácká vládní většina, dělnictvo musí vykrváceti. Dostali jsme se šťastně tak daleko, že proti jiným státům máme nejnižší mzdy. Vládním hyenám nestačí, že mohou bezohledně drancovati lid cly, daňovou reformou a dalšími reakčními zákony, nyní má ještě také dojíti k polnímu tažení na obohacení majetníků domů. Hospodářská situace dělnictva jest vládním stranám prostě Hekubou. Vláda se velice stará o domácí pány, o zvýšení jejich zisku, avšak pro hospodářskou bídu dělnictva nemá ani jiskřičky porozumění. To vidíme nyní opět velmi zřetelně při požadavcích hornictva.

Majitelé dolů, jejichž zisky rok od roku rostou, a mají miliony přebytků, řízně odmítli žádost horníků za jednorázovou drahotní výpomoc. Co je jim do nouze jejich otroků v dolech, hladovějících se svými rodinami. Vláda chová se k tomuto neslýchanému postupu nadutých majitelů dolů nečině, necítí svou povinnost zasáhnouti a postarati se, aby více než skrovné požadavky horníků byly splněny. Ovšem, když šlo o zvýšení platů duchovním, tu byla vláda ihned pohotově a miliony z daní byly vynaloženy ve formě kongruy na tento účel. Pro horníky nemá však vláda porozumění, ačkoliv strašlivě trpí nejbídnějšími platovými poměry. Ve falknovském důlním revíru jsou horníci, kteří pracují již po léta jen tři a čtyři směny týdně. Výdělek těchto dělníků činí týdně 90 Kč až 150 Kč. Domníváte se, pánové, že tito horníci mohou snésti nové zvýšení nájemného? Nestyděli jste se zdražiti dělníkům potraviny agrárními cly, zvýšiti ceny cukru daní z cukru a zbytek platů vymačkati nestydatým přitažením daňového šroubu. Nyní mají tito dělníci platiti ještě také vyšší nájemné. Než to vše zdá se býti občanské vládě stále ještě příliš málo. Připravuje se nový útok na kapsy pracujícího lidu. Zamýšleným zavedením nových obecních dávek má býti znovu puštěno žilou pracujícímu lidu. Vedle vyššího nájemného má se ještě zavésti pro obce dávka z nájemného, která se vyměřuje pro každou obytnou místnost, počítaje v to i kuchyň, částkou 50 Kč ročně. K tomu připočtěte zamýšlené přirážky k vodnému. k poplatku za odvážení smetí a ke stočnému, které rovněž mají činiti 50 Kč měsíčně a které mohou býti zvýšeny až do 45% nájemného. Mimo to další nepřímé dávky z masa, piva atd. Jsme zvědavi, jak se z toho budou odpovídati drobným obchodníkům a živnostníkům naši neohrožení, vládě věrní živnostníci, když dávka ze živnostenských místností a místností obchodních má činiti měsíčně z každé místnosti 100 Kč, s přirážkami 190 Kč. Sta těchto drobných obchodníků nebude moci tuto dávku opatřiti. Jest to prostě šílenství, z kterého zde děláte metodu. Takové to jsou tedy perspektivy, které se otvírají, zkoumáme-li bytovou péči, jak ji máme v tomto státe: Nic pro pracující lid, ale vše pro nenasytnou a neukojitelnou touhu měšťácké třídy po zisku. Buď nic nebo jen nedostatečné částky na stavbu nových bytů, ale nesčetné miliony na nové válečné tanky, vrhače plamenů, válečná letadla, bomby s jedovatými plyny, kasárna a cvičiště. Místo bytové péče staráte se o vražednou kulturu. To jest dosavadní výsledek politiky křesťansko-agrárního měšťáckého bloku. Budou-li uskutečněny záměry této vlády pokud jde o podporu stavebního ruchu a ochranu nájemníků, dosáhne dosud provozovaná politika ochuzování lidu svého vrcholu. K vyhladovění, k politickému, hospodářskému a sociálnímu oloupení lidu o práva přistoupí pak hromadný zjev vystěhovávání nájemníků a ještě větší nouze o byty. Tím budou i posledním a nejzaostalejším dělníkům otevřeny oci, budou pomáhati, aby tento reakční kapitalistický německo-český občanský blok byl svržen rychleji. Při této příležitosti znovu vznášíme své požadavky, které vrcholí v tom, že navrhujeme, aby co nejdříve byl podán návrh bytového zákona, jímž se ochrana nájemníků zachovává neztenčena i na dále a státní podpora stavebního ruchu obnovuje se aspoň v rozsahu zákona č. 45/1922. Aby tento návrh mohl býti projednán pečlivě a nikoliv překotně, budiž účinnost zákona o ochraně nájemníků a IV. hlavy zákona o stavebním ruchu prodloužena do konce roku 1928. (Potlesk poslanců něm. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Biňovec. Uděluji mu slovo.

Posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Neřestí našeho zákonodárství je krátkodobé terminování působnosti zákonů tak důležitých jako jsou zákony k řešení bytových otázek. Tato okolnost má pak za následek, že se v meritu zákona nemůže jíti do takových podrobností, jak řešení jednotlivých problémů vyžaduje. Tutéž vadu má také osnova právě projednávaného zákona o mimořádných opatřeních bytové péče, jejíž působnost určuje se zase jen na dobu 6 měsíců.

Praktické provádění dosavadního zákona je v některých případech zbytečně ztrnulé, neboť orgány státní správy, i v případech, kde toho třeba není, nebo kde obsazení bytů může býti účelnější a sociálně spravedlivější, neupouštějí od svého disposičního práva a trvají na tom, aby byt, i když toho potřebí není, pro státní zaměstnance zachován byl.

Restrikce a předčasné pensionování různých státních zaměstnanců a zejména také našeho učitelstva má za následek vypovídání státních zaměstnanců a učitelů z naturálních bytů, čímž se bytové poměry, zejména také v obvodu větších měst, nesmírně ztěžují a bylo by zde opravdu třeba, aby zákon tak důležitý, jako je předloha právě projednávaného zákona, netýkal se jen bytové péče pro státní zaměstnance, nýbrž měl by se aspoň vztahovati na okruh té působnosti, která by umožnila zřízencům, úředníkům a různým státním zaměstnancům nabýti bytu i tehdy, když ze státní služby jsou propouštěni.

Krátkodobá působnost zákonů bytových zavinila, že nebyl vzat při tom zřetel na mnohé velmi vážné momenty distribuce bytové. Hlavní páteří zákona je jen ochrana proti výpovědi a proti zvyšování nájemného, zatím co bychom měli věnovat opravdu velkou pozornost tomu, aby byty bylo dostatečným způsobem disponováno a aby pokud možno každý zaměstnanec dostal byt tam, kde váže ho existenční otázka, tam, kde obstarává si svůj výdělek a zaměstnání.

Dosud nebylo v této otázce naprosto nic podniknuto a následkem toho vidíme v praktickém životě, že desetitisíce různých zaměstnanců denně prožívají torturu jízdou vlaky a různými jinými dopravními prostředky do měst a zase nazpět. Je tu problém, který čeká na své vyřešení v tom smyslu, abychom také zbavili naše zaměstnance těch zbytečných finančních, časových a jiných obětí, které dnes při dnešní bytové kalamitě musí přinášeti. Přesto, že jsme se několikráte dožadovali, už za dřívějších koaličních systémů, dlouhodobého působení všech zákonů týkajících se bytových otázek, nikdy jsme nemohli pro odpor ostatních občanských stran prosaditi cílevědomé a dlouhodobé řešení těchto problémů.

Překvapuje proto dnes názor pana kol. Ježka, že přichází po 2 letech a znázorňuje statisticky bytovou nouzi u jednotlivých kategorií státních zaměstnanců, když už před 2 roky právě stoupenci a příslušníci nár. demokracie dokazovali, že je třeba, aby se bytová péče a bytová otázka řešila uvolněním výpovědí a uvolněním činží, uvolněním bytů vůbec, a jedině tak prý by bylo možno, abychom přišli do normálních poměrů bytových. Dnes pan rada Ježek dokazoval, jak palčivou je otázka pro státní zaměstnance na železnicích a v jiných oborech státní správy. Mohu jenom vítat doklady, které zde přednesl, a byl bych tomu velmi povděčen, kdyby vláda a s ní také příslušné úřady vzaly statistický materiál p. kol. Ježka za podklad k příštímu řešení a upravení osnovy zákona o bytových otázkách a aby konec konců slova, která zde byla p. kol. Ježkem pronesena, brána byla také poctivě v úvahu. Zejména ovšem bych velmi prosil, aby také strana, k níž pan kol. Ježek náleží, vyvodila ze statistiky zde přednesené důsledky, a aby také tam, kde o to jde, v obcích, příslušníci nár. demokratické strany postavili se na stanovisko reálného řešení bytové otázky a nevzpírali se, když socialistické strany domáhají se praktickým způsobem řešiti bytovou otázku. Mám za to, že při dlouhodobé působnosti zákona, který měli jsme v úmyslu budovati v minulém systému koaličním, úkol by se dal vyřešiti řádným způsobem pomocí distribuce bytové. Jest možno pro majitele domů a současně nájemníky, kteří by hodlali dobrovolně změniti byty se zřetelem na jejich místo povolání, mnoho učiniti, na př. tím, že bychom poskytli majitelům domů určité úlevy v tom případě, když by byty dali k disposici směně bytové, že bychom mohli pomocí úlev dopravních značně mnoho prospěti nájemcům a tak na účet dopravy umožnili jim snadné přesunutí jejich dosavadního bydliště tam, kam je volá jejich povolání. Tyto otázky čekají na své vyřešení. Bylo by analogické s předlohou, kterou projednáváme, kdybychom širší vrstvy našeho obyvatelstva učinili účastnými na vyřešení celého bytového problému. Tyto věci jsou nesmírně důležité a praxe nám ukazuje, že bychom nemuseli ani tak příliš mnoho všude protežovati stavby bytů, kdyby na druhé straně hospodařilo se náležitým způsoben v distribuci bytové.

V dnešní době, do níž spadá časově projednávání osnovy zákona, nadhozeny byly veřejnosti velmi důležité otázky, týkající se bytových poměrů. Nejvyšší soud vydal dne 31. srpna 1927 výnos o tom, jak si představuje a co vidí ve státní záruce naproti stavebníkům a všem zájemníkům, kteří se podíleli na dobrodiní zákona o stavebním ruchu. Veřejnost naše je v pravém slova smyslu výnosem Nejvyššího soudu pobouřena, zatím co vláda, ač jest povinna o obsahu dřívějšího zákona s ohledem na zmíněný výnos něco říci, mlčí, a nevysvětlila dosud obsah a tendenci zákona o stavební záruce.

Chci jako spolučinitel při budování zákona o státní záruce projeviti zde názor, který byl sdílen všemi členy bývalých komisí koaličních, strana který plynul z přesvědčení, že obce, družstva i soukromí stavebníci nemohou bez státní podpory - tedy nejen bez státní záruky - bytovou otázku řešiti a pouštěti se do staveb státem nepodporovaných. Nemohli jsme při konstruování zákonů o státní záruce najíti v našem slovníku vhodného pojmenování pro formu, jíž stát finančně podpoří stavbu obytných domů různých korporací a proto jsme uvízli na označení této podpory slovem státní záruka. Dali jsme však výraz podstatě této státní služby v prováděcím nařízení k zákonům ze dne 200. března 1921, čís. 35 z 25. ledna 1923 a k čís. 58 ze 7. března 1924. V prováděcím nařízení v §u 29 výslovně stojí: "Stát přejímaje záruku se jmenovitě zavazuje věřiteli, že bude sám zapravovati ve lhůtách splatnosti celou anuitu, úrok a úmor a jiné v dlužných úpisech vymíněné platy." To znamená, že stát zde bere na sebe absolutní povinnost zaplatiti to, k čemu se zavázal. Ba, v praksi jde konec konců zákon i jeho nařízení dále. A i v tom případě, kdyby stavebník, který má výpůjčku na I. hypotéku, různými okolnostmi nebo poměry byl dohnán k nemožnosti placení úroku a úmoru na I. hypotéku, zavazuje se stát i tyto povinnosti za stavebníka plniti. Na základě toho bylo by třeba, aby s tohoto místa zástupce vlády prohlásil, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je nesprávné, že je to omyl, který by opravdu vzbudil u širokých mas našeho obyvatelstva nedůvěru k našemu zákonodárství.

Nejvyšší soud nesprávně vychází z názoru. že se státní záruka ve smyslu zákona o stavebním ruchu rovná §u 1358 obč. zák. Když jsme budovali zákony o stavebním ruchu. právě toto jsme měli na paměti, a již tehda jsme ukazovali nejen v poradách, ale i s tohoto místa sněmovny, že pojem záruky podle obsahu zákona o stavebním ruchu není totožný s občanským zákoníkem a jeho § 1358 a že tentokráte nemajíce jiného označení pro státní podporu, volíme označení té podpory jako záruku, která ovšem znamená efektivní plnění povinnosti se strany státu na prospěch stavebníků jejich věřitelům.

Velectění pánové, bylo by na čase, aby se n: ve veřejném mínění nebudila nedůvěra k našemu zákonodárství. Starost o to má míti v prvé řadě vláda, která pořáde mluví o konsolidaci hospodářských a finančních poměrů, co zatím Nejvyšší soud a často i jiní státní orgánové svým rozhodnutím vyvolávají vzrušení v naší veřejnosti. Je na čase, aby vláda přikročila k tomu, aby veřejnost ve věci jí se týkající byla řádným způsobem informována.

Praktické provádění finanční služby státu ve smyslu zákona o stavebním ruchu jest řádným způsobem plněno. Peněžní ústavy si pochvalují, že státní orgánové řádně své závazky, které daly jednak věřitelům a vedle toho stavebníkům, včasnými poukazy a včasným proplácením úroků a anuit plní a proto je nutno, abychom tento dobrý úkol státní nijakým způsobem nečeřili, nýbrž naopak, abychom na základě toho jen důvěru ve stát a jeho zákonodárství získávali.

Mám však za to, že je potřebí také něco říci k otázce regrese státu, kterou tak často pan sekční šéf Kubišta nadhazuje stavebníkům v prospěch. Vedle zákonů o stavebním ruchu čís. 100, 135 a 58 z různých ročníku měli jsme v působnosti také zákon č. 102, tak zv. zákon odpisový, jinak také lex Rašín zvaný. Pomocí tohoto zákona se odepsaly kapitalistickým společnostem na luxusní domy a byty, na různé továrny a jiná zařízení, na reparatury různých budov atd. veliké miliardové obnosy, jejichž skutečná suma není až dosud nikde vykázána. My jsme několikráte při různých příležitostech jak v rozpočtovém tak v soc.-politickém výboru i v této sněmovně žádali, aby ministerstvo financí v těchto otázkách bylo si vědomo své povinnosti a aby také prostřednictvím svých orgánů zjistilo, jak veliké obnosy na účet a v neprospěch státu byly odepsány právě na tyto účely bytové,

A proto dnes nemůžeme jinak, než trvati na tom, že dokud v tomto oboru státní působnosti nebude zjednán pořádek, dokud nebude zjednán náležitý přehled finanční bilance tohoto oboru, do té doby se nemůže žádný orgán státní opovážiti na lidech, jejichž nárok na státní záruku byl řádně vymezen a kategorie oprávněnců byly zákonem přesně stanoveny, žádati, aby tito lidé spláceli to, co stát je povinen podle zákona za ně platiti. Tentokráte musíme důrazně varovati před tím, aby si různí státní orgánové a snad i vláda s vládními stranami dovolovaly svými experimenty šířiti a vyvolávati nedůvěru obyvatelstva v naše zákonodárství. Je nejvyšší čas, abychom budovali náležitou tradici právního stavu našeho zákonodárství, abychom šířili v ně důvěru. Budeme-li tak činiti, pak se můžeme nadíti náležité konsolidace našich společenských a národně hospodářských poměrů. Dokud si toto nezvykneme, musíme počítati s tím, že veřejné mínění stále bude laborovat na to, jak se má chovati k republice

Prohlašujeme, že osnova zákona, kterou projednáváme, jest nedostatečná, že jest potřebí ji rozšířiti. Jsme vděčni, že i příslušnici vládních stran dnes přicházejí a předkládají statistická data o tom, že bytové poměry jsou čím dále tím horší. Bude dobře, když prakse nebude jiná. Zákonem o okleštění působnosti naší samosprávy znemožnila vláda a s ní vládní strany řádné řešení bytové otázky pomocí obcí. Obce si nemohou ani vypůjčiti peníze, ani se pustiti na vlastní pěst do řešení bytové otázky. Bylo zde voláno na stát, aby stavěl a kol. Ježek apostrofoval státní správu: Stavět, stavět, stavět, zatím co všechny správy jednotlivých podniků státních žijí v domnění, že se stavět nemá. Jsme přesvědčeni, že bytovou otázku opravdu rozřešíme a její palčivost skončíme jen tenkráte, když všechny orgány naší veřejné správy této otázce budou věnovati pozornost a když aktivním způsobem společně s námi ji budou řešiti, (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Horpynka; uděluji mu slovo.