Cudzozemskí umelci v hladovaní bavili sa po dobu
atrakcie naslúchaním radiových koncertov.
Naším invalidom, jestli budú, pravda, cirkusom
Kludského prijatí, môže také prednášky
do radiových aparátov robiť niekto z min. financií
a pán sen. Roháček o tom, že
invalidi svoje tučné podpory prepíjajú,
obracajú na tretky a ukladajú do sporiteľne,
vdovy že majú z podpory oddavky pod vŕbami,
ako to napísal časopis Jurigov, vál.
poškodenci že sú idioti preto, že starí
rodičia boli z nárokov na podanie prihlášok
notárskymi úrady v jednotlivých obciach zamietnuté
a že na jedného psa, ktorého potrebuje min.
národnej obrany, dáva sa ročne 1100 Kč
a na vál. sirotu 600 Kč. Tým sa zbytočne
vyhadzujú peniaze na vál. poškodencov a preto
sa im podpory musia vziať, aby mohli skutočne hromadne
hladovať a tak budú zaopatrení. Môžu
sa potom angažovať pre hladovanie do Ameriky, kde sa
nabídza denný honorár až tisíc
dolárov. Nebudú mať naší invalidi
a vdovy so sirotami krásné zárobky? A potom
vraj to nie je ešte obetiam svetovej vojny v Československu
vhod, že sa jednotlivé politické strany
a ministerstvo financií tak krásne o nich starajú.
Ako sme sa dozvedeli z časopiseckých zpráv,
bol taký umelec v hladovaní odmenený výhrou
60 mil. korún rakúskych. Ministerstvo v Československu
chce asi novým zákonom, ktorým má
sa odbúrať podpora zmrzačeným invalidom
a hladným válečným vdovám,
opatriť válečným poškodencom v
Československu možnosť dokončiť hladovaciu
dresúru, ktorou už po dobu platných zákonov
soc. pečlivosti o válečných poškodencov
nútení sú vykonávať, aby tak
boli schopní reprezentačne vystúpiť
ako skutoční umelci v hladovaní a neurobili
niekde za hranicami našej republiky blamáž. Nakoľko
dosiaľ za hranicami vykonávajú sa také
hladové atrakcie len ako cirkusové alebo divadelné
špeciality, chce asi ministerstvo financií v Československu
celému svetu dokázať, že umenie v hladovaní
nie je nič nového, že už v Československu
takých umelcov v hladovaní máme státisíce,
ktorí k tomuto umeniu sú dresírovaní
už po plných 6 rokov, takže také atrakcie
sa v Československu vykonávajú hromadne a
jestli vystúpia na svetové fórum docieli
sa rekordu, o akom sa nikomu ani nezdá. Tak sa písalo,
že Fred Eller vo Viedni robil prípravu tým,
že hladoval po 14 dní, druhý raz až 3
týždne a potom sa dal do toho po 40 dní. Naší
invalidi a vdovy hladujú po celých 6 rokov a nikto
s tým nerobí nejaké atrakcie. Preto cirkus
Kludský nabídnul týmto umelcom v hladovaní
pekné honoráre za to, ak budú v jeho podniku
ako umelci v hladovaní vystupovať.
Ďalej môžu po dobu, keď budú sedieť
v hladovacej klietke, učiť sa nazpamäť rozličné
pomôcky a nariadenia, na čo majú nárok
a čo nikdy dostať nemôžu.
Zhoršovacím zákonom budú váleční
poškodenci ďaleko lepšie zaopatrení, než
prípadne invalidi anglickí, ktorí dostávajú
ročne len na 20% 52 libry šterlingov, t. j. 8520 Kč
a na 100% 260 libier šterlingov, t. j. 42.610 Kč,
čo nie je nijaké prirovnanie ku krásnym honorárom,
ktoré naší invalidi a vdovy docielia v Amerike,
až budú vystupovať ako umelci v hladovaní
s denným platom 1000 dolárov, ku ktorému
majú zaistený úspech, lebo už šesť
rokov robia prípravu a novým zákonom budú
úplne ku takým atrakciám vycvičení.
Možno, že min. financií po výsledkoch,
ktorých bude docielené s válečnými
poškodencami, zavedie všeobecné hladovanie v
republike hlavne u chudobného ľudu a colný
zákon rozšíri na všeobecný zákaz
dovozu potravín do Československa. Potraviny budú
len pre takých pánov, ktorí si ich budú
môcť kúpiť. Všetko iné občianstvo
bude chodiť po svete robiť atrakcie v hladovaní.
Bude mať predsa len raj na zemi. Pravda, nie chudoba a vál.
poškodenci, ale tí páni, ktorí také
zákony vymysleli a odhlasovali.
To dokazuje i to, že zákon o hranici príjmovej
má byť platný len do 1. júla 1928. Do
tých čias sa predlžoval s roka na rok, teraz
sa predlžuje už len na pol roka. Tu sa sľubuje
pány zpravodajmi, ako sa to hovorilo v sociálne-politickom
a rozpočtovom výbore, že chcú pracovať
a pracujú na novom zákone. My o tom pochybujeme,
lebo na to, že chcú válečným
poškodencom zlepšiť, v rozpočtovom výbore
sa nepamätalo.
Pred rokom bol rezolučný návrh prijatý,
kde vládna koalícia povedala, že sa vláda
vybídza, aby v najkratšom čase vypracovala
zákon o válečných poškodencoch,
ale teraz už je jeden úplný rok preč
a to sa nestalo.
Vláda pripravila nový zákon ohľadne
zhoršenia podpory válečným poškodencom.
Lepšie ani nemôže byť. Váleční
poškodenci sú ovšem pripravení na boj
proti zhoršeniu tohoto zákona. Sú síce
presvedčení, že od dnešnej vlády
kapitalistov nemôžu očakávať nič
dobrého. Preto už dnes prehlašujeme, že
proti zhoršeniu zákona o válečných
poškodencoch budeme bojovať jednotne ruka v ruke so
všetkými utlačenými tohoto štátu
až do úplneho ich víťazstva.
Preto navrhujeme, aby sa príjmová hranica škrtla,
aby bol odhlasovaný zákon o povinnom zamestnaní
válečných poškodencov a konečne
nech je predlžený zákon o znovaprihlásení
sa o podporu válečných poškodencov.
Aby mi nebolo vytýkané, že sa tuná zaoberám
jedine zákony československými a nemeckými,
chcem poukázať v krátkosti, že ako je
to v tom zatratenom Rusku o válečných poškodencov
postarané, keď mi stále už 2 roky v bolo
vyčítané, že nespomeniem, ako sa o nich
Rusko stará.
V sovietskom Rusku sú poškodenci vojny a poškodenci
práce. Tam nie je rozdiel medzi invalidom a invalidom.
V Rusku sú 3 kategorie válečných poškodencov,
a to: I. trieda, II. trieda a III. trieda. V I. triede válečných
poškodencov sú najťažší invalidi.
Títo dostanú 40% platu kvalifikovaného robotníka
tamže, v tom mieste podpory. V II. triede, čo sú
ľahší, dostanú tohože 2/3, a v III.
triede dostanú 1/3. Na manželku a dieťa dostane
každý 1/3 tejže podpory. Teda nedostáva
sa tam 1/10, tak ako je tomu v Československu. Žena,
keď ovdovie a jej muž padne alebo zomrie, dostane 2/3
podpory, ktorú bral jej manžel.
O nútenom zamestnaní. V prvom rade sa hľadí,
aby zamestnanie dostal válečný poškodenec,
nie ovšem ako v Československu, kde zdraví
invalidi sa vyhadzujú a válečný poškodenec,
keď chce, aby dostal zamestnanie v akomkoľvek podniku,
keď nie je viditeľná jeho invalidita, tak ju
zatají, poneváč by ho neprijali do práce,
čoho dôkazom je aj reštrikčný
zákon. Pri tomto reštrikčnom zákone
v prvom rade šlo o to, aby, kde šlo o válečných
poškodencov, boli títo vyhadzovaní. Tam sú
domovy pre válečných poškodencov. V
týchto domovoch sú váleční
poškodenci opatrení vyučovaním, takže
na pr. válečný poškodenec, keď
sa vyučí v tom domove a vyberie si remeslo, aké
chce, a keď sa vyučí, dostane zamestnanie.
Tak je o neho pečované, aby zabudol na útrapy,
že bol fakticky ranený, aby na všetky útrapy
zabudol, tak sa o neho pečuje.
Na príklad liečenie je úplne zdarma, nie
ako u nás. Na pr. keď je u nás jeden válečný
poškodenec amputovaný alebo prestrelený na
jednu nohu, ale ochorie následkom toho, že je prestrelený
takže na druhú nohu a ide na prehliadku a žiada
liečenie, odpovedia mu: Ty si nebol invalidom na tú
zdravú, ale na tú chorú nohu a na tú
si bol klasifikovaný. Preto nedostaneš liečenie.
Tak sa to u nás praktikuje!
V Rusku dostane liečenie válečný poškodenec
pre celú rodinu, teda i pre deti a prestárlych rodičov,
a prehliadky sa v Rusku dejú len na žiadosť válečných
poškodencov a nie ako u nás, keď chce niekto
žiadať o pôžičku a keď je 70%
invalidom, zavolajú si ho na prehliadku a aby nemuseli
dať pôžičku 60 až 70 %, uznajú
ho za válečného poškodenca 30 alebo
35 %.
O podporách sa nerozhoduje na 1000 km, tak ako u nás
v Československej republike, poneváč keď
sa v Podkarpatskej Rusi válečný poškodenec
odvolá, rozhoduje sa o jeho podpore v ministerstve soc.
pečlivosti, tedy na tisíc km vzdialenosť. V
Rusku sriadi sa v každej obci komisia, kde sa nachádzajú
váleční poškodenci, komisia tá
sa síde a určuje, či má poškodenec
dostať podporu, na koľko procent je neschopný,
do ktorej kategorie má patriť. To je tedy rozdiel
medzi Ruskom a Československou republikou. Preto, pánovia,
nesmiete sa diviť a musíte šetriť, ak chcete
zaopatriť válečných poškodencov.
V rozpočtovom výbore bolo o tom tiež hovorené
ústy p. zpravodaja, keď som zdôrazňoval,
že sa valečným poškodencom vytýka,
že sa na nich vydalo už toľko miliárd. Keď
som sa pýtal, prečo sa vydalo 18 miliárd
na militarizmus, bolo rečené, že to muselo
byť, poneváč by mohla byť ohrožená
republika, do ktorej patrím i ja. Neviem, ako si to tí
páni predstavujú; chcú militarizmus vydržovať,
ale tým chudákom, ktorí pre republiku trpeli,
nechcú dať válečnú podporu, nechcú
im zlepšiť ich živobytie. Myslíte, že
ten vojak, keď by k niečomu došlo, šiel
by rád bojovať, keď vie, že ten válečný
poškodenec zostane nezaopatrený? On by si to dobre
rozmyslel, aby si dal ruku alebo nohu odstreliť, keď
vie, čo ho potom doma čaká. Tak sa
na to musíte dívať.
Ku koncu chcem povedať ešte toto. Vieme, že Čína
bola t. zv. čínskou zďou neustále obkľúčená,
aby tam žiadna civilizácia neprišla. Túto
stenu tam dnes páni rúcajú, ale stavajú
ju okolo Československej republiky, aby sa náš
ľud nedozvedel, čo sa deje v zahraničí.
Toho príkladom je sjazd družiny válečných
poškodencov v Brne, na ktorý bol povolaný predseda
válečných poškodencov sovietského
Ruska Korockyn. Tiež šťastne sa do Berlína
dostavil. V Berlíne som bol prítomný na vyslanectve,
kde nevedeli snáď, že som komunista a pán
legačný tajomník vyslanectva v Berlíne
inž. Kabeláč mi prehlásil: "Áno,
pán poslanec, musíme sa podívať do čiernej
knihy, či nie je v nej ten človek zanesený,
aby sme vedeli, či môžeme ho do Československej
republiky pustiť." Šiel k šéfovi a
vrátil sa s tým odôvodnením, že
nemôže ísť do republiky, že má
od republiky zakázané komunistom z Ruska dať
vízum do Československej republiky.
Keď sa sem ten človek nemohol dostaviť, prišla
istá válečná vdova po válečnej
obeti z Berlína, menom Hebnerová, a dostavila sa
na sjazd, ktorý pozdravila. Po sjazde prišla do Prahy
a keď si na stanici premeňovala peniaze, policia ju
chytila a odviedla na hranice. Taká je tá demokracia
u nás v Československu a tak to vypadá v
hindenburgskom Nemecku. "Venkov" dokonca napísal:
"Ozvali sme sa proti cudzím agitátorom iného
zbarvenia, schvaľujeme preto i zákrok proti boľševickej
agitátorke berlínskej. Takým vyloženým
protištátnym štváčom nemalo by
sa ostatne dávať žiadné pasové
vízum."
Toto vraj sú protištátni štváči!
Ale to nebolo protištátnym štváčstvom,
keď prišiel francúzsky maršál Franchet
d'Esperey, keď bolo na vypuknutí litevsko-poľskej
vojny a keď sa šiel podívať na svoje kolonie,
či sú pripravené k vojne? Keď
bol najprv v Poľsku, tu sa hovorilo, že prijde len tak
na neoficielnú návštevu. Čo však
hľadal na pr. v Hradci, Prahe, Brne a Plzni? Nič iného,
než že sa šiel podívať, či sú
kolonie v poriadku, či pre prípad vojny sú
ochotné a pripravené a či budú môcť
bojovať proti Litve a proti SSSR. Tak fakticky vypadá
to zaopatrenie pre válečných poškodencov.
Tak sa jedná, keď príjde dôverník
zo západného štátu kapitalistického
pozrieť do Československa, ako je vojsko pripravené;
a ako inak na druhej strane sa jedná so zástupcom,
ktorý má prísť pozdraviť válečných
poškodencov z proletárskeho štátu! Tomu
sa nesmiete čudovať; a je povinnosťou v desaťročnom
trvaní republiky, keď chcete mať poriadok, aby
ste sa o válečných poškodencov postarali
tak, aby boli raz pre vždy zabezpečení. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným v řečníkem
je pí. posl. Kirpalová. (Výkřiky
posl. Mikulíčka. - Předseda zvoní.)
Pan posl. Mikulíček nemá slovo!
Posl. Kirpalová (německy): Slavná
sněmovno! Když se v prosinci loňského
roku zde ve sněmovně projednávala otázka
válečných poškozenců, prohlásili
zástupci vládních stran, že ministerstvo
sociální péče v nejbližší
době předloží úplnou novelisaci
zákonů o péči o válečné
poškozence, a tak utěšovali válečné
poškozence. Až do dnešního dne nebyl tento
slib splněn, ačkoliv uplynul již rok. Místo
novelisace, místo zlepšení platných
zákonů předkládá nám
ministerstvo sociální péče prodloužení
nedostatečného zákona.
Než se budu podrobněji zabývati otázkou
válečných poškozenců, ráda
bych řekla něco k návrhu samému. Již
v rozpočtovém výboru jsem prohlásila,
že je nemorální, když se hranice příjmů
samostatně výdělečně činných
jinak vyměřuje než u nesamostatně výdělečně
činných. Tím se nejen prohlašuje, že
se počítá se zatajováním daní,
nýbrž se lidé přímo k tomu nutí.
Zpravodaj kol. Pekárek jest téhož mínění.
Také on se domnívá, že projednávaný
návrh jest nemorální a přece navrhl
kol. Pekárek, aby nemorální zákon
byl prodloužen, zároveň ovšem slíbil,
že při novelisaci budou samostatně výdělečně
činní postaveni na roveň nesamostatně
výdělečně činným. Pozdě
docházejí naši pánové k poznání.
Vždy jsme již upozorňovali na tuto nemorálnost
a na velkou křivdu a žádali jsme, aby tato
otázka byla upravena. Na otázku, proč nebylo
zrovnoprávnění upraveno současně,
prohlásil kol. Pekárek, že jest příliš
málo času na sestavení statistiky samostatně
výdělečně činných. To
jest výmluva, jíž ani sám zpravodaj
nevěří. Když se pomýšlí
na zrovnoprávnění, když jest částí
novelisace, měli jste celý rok na sestavení
statistiky. Tato výmluva působí dojmem skutečně
příliš neohrabaným. Chceme vám
však dnes poskytnouti příležitost a možnost,
abyste zase napravili velkou křivdu a nemorálnost
a předkládáme vám návrh, podle
něhož má nárok na požitky každý
válečný poškozenec, jehož roční
příjem nepřesahuje 16.000 Kč. Je-li
však jeho vyšší příjem menší
než součet 16.000 Kč a důchodu podle
§u 6, jenž by válečnému poškozenci
jinak příslušel, dlužno mu přiznati
důchod v částce doplňující
tento součet. Do příjmu započítává
se příjem všech osob, k jejichž výživě
jest válečný poškozenec podle zákona
povinen přispívati a které s ním žijí
ve společné domácnosti. Válečný
poškozenec, jenž byl klasifikován jako z 85 až
100% neschopný výdělku, jest vyňat
z ustanoveni uvedeného v předcházejícím
odstavci. Bude-li zamítnut, podáváme vám
eventuální návrh, jímž žádáme,
aby působnost §u 2, odst. 1 zákona ze dne 20.
února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích
válečných poškozenců ve znění
zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.,
byla prodloužena s tou odchylkou, že místo částky
6000 Kč mají býti vložena slova: Částka
zproštěná od daně důchodové
(§§ 3. 30 a 31 zákona ze dne 15. června
1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých
daních). Přijmete-li naše návrhy, můžete,
pánové, zase napraviti část chyby
a křivdy, kterou jste spáchali na válečných
poškozencích. Pan kol. Pekárek prohlásil
v rozpočtovém výboru, že prodloužení
působnosti tohoto zákona až do 30. června
1928 musilo býti vynuceno. Původně měl
býti prodloužen do 31. prosince 1928. Pan kol. Pekárek
to nazývá velkým úspěchem,
ale snad si není vůbec vědom, že poněkud
odhalil závoj koalice a ukázal válečným
poškozencům, jak v pravém světle vypadá
chování měšťáckých
koaličních stran k požadavkům válečných
poškozenců. Chtěly - nikoliv, chtějí
novelisaci zákonů o péči o válečné
poškozence odložiti ještě o celý
rok. A za to jim mají býti váleční
poškozenci vděčni?
Dlužno zde také opraviti projev zpravodaje Pekárka.
Kol. Pekárek se totiž honosil v rozpočtovém
výboru, že v prvních létech po válce
bylo více válečných poškozenců
a že se na ně vydávalo méně,
kdežto dnes se vydává více přes
to, že obětí války ubylo. Rozřešení
této hádanky jest velice prosté. Tehdy se
lidé jen přihlašovali a více se tehdy
vyšetřovalo než vyplácelo důchodů.
Mnoho oprávněných k nároku musilo
čekati po léta na své požitky a ještě
dnes nedosáhli všichni svého práva.
Tedy statisticky byli sice zachyceni, ale nedostávali důchodů.
Do dneška se vyplácejí doplatky za minulá
léta. Dlužno se také opříti tvrzení
zpravodajovu, že u nás jsou oběti války
lépe zaopatřeny než v jiných státech.
Na důkaz uvádí kol. Pekárek,
že v jiných státech, tak v Rakousku, Německu
atd. válečný poškozenec získává
nárok na důchod teprve tehdy, je-li z 25 až
30% neschopný ku práci, kdežto Československo
jest prý tak lidské a přiznává
důchod již při 20% neschopnosti ku práci.
Že v Polsku a ve Francii již 15%ní invalida dostává
důchod, o tom se kol. Pekárek nezmínil.
Ale nechť si dá říci, že válečný
poškozenec, který se v Rakousku klasifikuje na 30%,
u nás by byl uznán jen z 15%. Na mezinárodní
konferenci válečných poškozenců
v Ženevě bylo vloni zjištěno, že
zaopatření válečných poškozenců
v Československu pokulhává na posledním
místě. To bylo zjištěno na základě
úředního materiálu podrobnými
srovnávacími tabulkami a jest příznačné,
že na této konferenci musila býti přijata
resoluce, v níž se výslovně poukazuje
na nedostatečná odškodnění poskytovaná
v Československu a Československo se žádá,
aby co nejrychleji uvedlo podmínky pro odškodnění
obětí války v soulad se zásadami všeobecně
přijatými. Ubozí váleční
poškozenci! Jak cizí jsou vám zásady
stran, ovládajících tuto republiku. Jejich
zásadou přece jest: Zrušiti všechna břemena,
uvaliti všechna břemena na bedra pracujícího
obyvatelstva. Až se zase jednou sejdou váleční
poškozenci na mezinárodní konferenci, budou
si musiti znovu stěžovati, že jejich nejprimitivnější
požadavky nebyly splněny, a poznáte, že
stát, který se chová odmítavě
k tomuto požadavku uznanému celým světem,
ztratil právo jmenovati se státem kulturním.
Nyní bych se ráda obírala jednotlivými
otázkami, jež vyžadují nejrychlejší
nápravy. V červnu loňského roku podali
jsme iniciativní návrh a žádali jsme,
aby lhůta k přihláškám, která
se ukončila dne 31. prosince 1923, byla prodloužena.
Tentýž návrh podaly také některé
aktivistické strany. Kdežto my naléháme,
aby se naše návrhy staly předmětem porad,
agrárníci a klerikálové svoje návrhy
ponechali osudu.
Naprosto zde nechci ukazovati v podrobnostech, jak mnoho nevinných
bylo opožděnou přihláškou připraveno
o své důchody, nechci také mluviti o příčinách
opožděných přihlášek, poněvadž
jsme o tom s tohoto místa již několikráte
promluvili. Ale jeden dopis nechť vám ukáže,
jak velikému neštěstí bylo by lze zabrániti,
kdybyste přijali náš návrh. Jedna z
organisací válečných poškozenců
obrací se na nás s tímto dopisem: "Po
dlouhou dobu bojuje organisace obětí války
s byrokratismem tohoto státu, aby zmírnila nouzi
a bídu dvou obětí války. Ale vše
jest marné; ani jedno srdce těchto mužů
se nedá získati, aby zmírnilo osud těchto
ubohých lidí, těchto chudých rodin,
jež znají jen nouzi a bídu. Neboť oni
necítí bolu otce, jenž se stal mrzákem
a nyní vidí, že jeho rodina, že jeho žena
a děti hladovějí. Poněvadž všechny
naše kroky byly marné, dovolujeme si nyní vroucně
a pokorně Vás požádati, abyste nám
poskytli svou podporu v obou uvedených případech.
Jan Schreiber, narozený dne 10. května 1883, ženatý,
otec 6 nezaopatřených, školou povinných
dětí, povoláním zedník, bytem
v Hengstererben v okrese nejdeckém. Tento válečný
poškozenec žije se svou rodinou v neutěšeném
stavu, nemá výdělku, nemá šatstva,
jen bída a nouze jsou hosty v jeho domě. Jan Schreiber
byl vojákem v rakouském vojsku, za války
byl zasypán a utrpěl otřes nervů.
Byv částečně vyléčen,
byl přidělen k pracovní setnině, kde
mu jakýsi nakladač způsobil nový úraz.
Při tomto úrazu byl poraněn na lebce a na
prsou. Za převratu byl propuštěn ze záložní
nemocnice ve Falknově. Nyní se pokusil zase pracovati,
aby vydělal na chléb pro svou rodinu, ale jeho neduh
pronásledoval ho na každém kroku a jednoho
dne spadl s výše 1 m. Bylo prokázáno,
že ho chytla závrať. Od té doby nemůže
naprosto pracovati ani jísti nebo píti, musí
býti stále obsluhován. Dělnická
úrazová pojišťovna jakož i lékaři
prohlásili, že tento případ byl zaviněn
válkou a úřady pro péči o válečné
poškozence ho odmítají, poněvadž
promeškal lhůtu. Válečný poškozenec
Jan Schreiber nemá již síly, aby si něco
pamatoval, a proto přihlášky nepodal. Přese
všechno úsilí nedostává žádné
podpory, žádného daru z milosti, jeho rodina,
6 dětí ve věku školou povinném
a jeho žena jsou vydány na pospas hladu a každému
vstoupí slzy do očí, kdo vidí, jak
jeho děti chodí dům od domu."
Jiný případ. Antonín Kühnl, narozený
roku 1891, ženatý, otec dvou nezaopatřených
dětí, povoláním kovodělník,
bytem v Mühlbergu v okrese nejdeckém. Válečný
invalida Antonín Kühnl byl vojákem v rakouském
vojsku, sloužil u dragounského pluku č. 14,
prodělal celou světovou válku, byl jednou
zasypán a jednou při útoku jízdy zraněn.
Kühnl, jenž jest znám jako nanejvýš
solidní a hodný dělník a voják,
pokoušel se po převratu zase pracovati, avšak
osud rozhodl jinak, neboť se brzy ukázaly známky
duševní poruchy, když počal pronášeti
různé výkřiky, jako "kupředu!",
"útokem!", "palte!" atp. Lékař
prohlásil ho nejprve za simulanta, později překřtil
diagnosu na mozkovou chřipku, ale obé nesouhlasilo.
Neboť již v poli měl takové záchvaty,
když byl zasypán, jak mohou potvrditi svědkové.
Nemoc tato se horšila den ode dne a dnes jest Kühnl
úplně ochromen, nemůže ani jísti
ani píti, nepamatuje se na nic, nemůže povstati
s lože, jest odkázán jen na svou rodinu. Jen
na fantasii strašné války nezapomněl.
Válka, útok a řež jsou jeho slovy. Nezmýlil
se zde lékař? Jest to simulant? Jest to chřipka?
V těchto hodinách nejtěžšího
utrpení promeškala rodina, jeho žena, lhůtu
k přihlášce, neboť válečný
poškozenec se již na nic nepamatoval, a to mělo
býti pro ženu a pro děti osudným. Nejen
že byly oloupeny o otce, nýbrž ještě
měly okusiti hladu a bídy, neboť není
pro ně pomoci. Stav obou nemajetných rodin nedá
se vypsati. Obec, široká veřejnost a nemocenské
pojištění, všichni pomáhali, ale
prameny ponenáhlu vyschly a nyní jsou smrtelně
nemocné oběti války se svými rodinami
ve světě bez pomoci, bez majetku, odkázány
na žebrotu, na smrt hladem. "Vážená
paní! V těchto těžkých hodinách,
kde hledáme pomoci, abychom pomohli svým za živa
pohřbeným druhům, prosíme ještě
jednou vroucně o Vaši podporu. Snad jest ještě
právo na tomto světě, a snad může
býti pomoženo těmto nejubožejším
z ubohých." To jest více než výkřiky
úzkosti, to jest obžaloba celé soustavy! (Výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.) V
dalších vývodech budu ještě
o tom mluviti.
Smutnou kapitolou jest, že se nepřiznávají
důchody pozůstalým, když příčina
smrti nesouhlasí s invaliditou zemřelého.
To se zde stane v obou případech. Válečné
vdovy a sirotci jsou tím připravováni o oprávněné
nároky. Ve většině případů
se to nedá dokázati, ačkoliv smrt jest jen
následkem zdraví zničeného za války.
Přímo křiklavé následky má
tato křivda u válečných slepců.
Podle nařízení nemají vdovy a sirotci
po válečných slepcích nároku
na důchod, poněvadž totiž válečný
slepec nezemřel nemocí, která zakládá
nárok na invalidní důchod. U válečného
slepce se však nikdy nebo jen velice zřídka
podaří nebo bude možno dokázati, že
smrt, jež má zakládati nárok, jest následkem
invalidity. Toto ustanovení jest krutou sociální
křivdou, jež musí býti co nejdříve
napravena.
Mnoho bídy, ba rozrušení a nezřídka
i zničení těžce vybojovaných
existencí působí, že se žádá,
aby přeplatky byly vráceny. Skorem všechny
přeplatky se přísně vymáhají,
hrozí se zájmem. Žádosti, aby byly poskytnuty
menší splátky, zůstávají
většinou nepovšimnuty. Proto jsme v návrhu
podaném již loňského roku v měsíci
červnu žádali, aby válečným
poškozencům byly prominuty přeplatky předepsané
zemskými úřady pro válečné
poškozence, ale zdá se, že i tento návrh
byl pohřben.
Nyní bych ráda řekla ještě několik
slov o povinném ustanovení válečných
poškozenců. Váleční poškozenci
musí vésti krutý boj o svou existenci. Ze
samých důchodů nemohou býti živi,
musejí tedy pracovati. Většinou jsou přijímáni
z milosti a proto jsou stále vydáni v nebezpečí,
že budou propuštěni. Především
musil by stát, okresy a obce a nikoliv naposled také
soukromé podniky býti zavázány proměniti
své dobrovolné ustanovování v ustanovování
povinné, obdobně jak to stanoví zákony
v Německu, Rakousku, Polsku, Italii a Francii. Váleční
poškozenci mají právo na ochranu pracovního
místa. Letos byl usnesen zákon o povinném
ustanovování, ale nikoliv pro ty, kteří
vždy sloužili z donucení, kteří
ztratili své zdraví a své zdravé údy,
nýbrž pro hodné, dobrovolně déle
sloužící poddůstojníky. Tito
hodní hrdinové dostávají odměnou
zákon o certifikatistech, váleční
poškozenci, ubozí hrdinové, dostávají
kopance, a chci spravedlivě přiznati, také
někdy sliby. Chci nyní dokázati a odhaliti,
že vládní strany, zvláště
klerikální, nedodržely svého slova,
jež daly válečným poškozencům.
Dokud němečtí aktivisté byli v oposici,
neminula snad ani jedna příležitost, kdy by
byli nepromluvili o oprávněných požadavcích
válečných poškozenců a spolu
s námi nežádali, aby oběti války
byly na tom lépe. Ve slovech, slibech zůstali jistě
těmi, jimiž byli dříve, ale to, co nyní
provozují s válečnými poškozenci,
jest více než dvojí hra, více než
porušení slibu, více než porušení
věrnosti. Docházejí do schůzí,
slibují tam válečným poškozencům,
pronášejí tam krásné řeči,
loví v těchto schůzích svými
iniciativními návrhy a pak hlasují proti
všem zlepšovacím návrhům, které
podáme. Dosvědčí to jeden příklad.
Loňského roku, nemýlím-li se, bylo
to 27. listopadu, právě před přijetím
rozpočtu, shromáždili se váleční
poškozenci ve všech větších okresních
městech a pozvali do těchto schůzí
poslance rozličných stran. Přišli všichni
a slíbil tam, že jsou ochotni pracovati o splněni
oprávněných požadavků válečných
poškozenců. Na jedné takové schůzi
sešli jsme se s kolegou s klerikální strany,
s posl. Krumpem. Krumpe přišel a jako
první se přihlásil ke slovu. Co slíbil
válečným poškozencům, kteří
tam byli shromážděni? Prohlásil, že
on a jeho strana mohou závazně slíbiti, že
se přičiní o oprávněné
požadavky válečných poškozenců.
My jsme ihned prohlásili, ovšem teprve po odchodu
posl. Krumpeho - raději včas opustil místnost,
aby nebyl odhalen jinými poslanci - že tyto sliby
se nikdy nepromění v čin. Proč? Poněvadž
předcházel příklad. Několik
dní před tím právě Krumpe
a jeho strana a s ním všechny aktivistické
strany bezohledně zamítly všechny naše
návrhy na zlepšení rozpočtu.
Již na této schůzi prohlásili jsme válečným
poškozencům, aby nebyli příliš
velkými optimisty, že se budou moci příště
přesvědčiti, že naše slova byla
pravdivá, neboť to, co prohlásil posl. Krumpe
na této schůzi, není nic jiného,
než krásná slova, nic jiného než
sliby. Za několik dní mohli se váleční
poškozenci přesvědčiti, že naše
slova byla pravdivá. Aktivistické měšťácké
strany zamítly všechny naše zlepšovací
návrhy.
Ráda bych nyní jednou postavila proti sobe v slova
a činy německých aktivistických stran
z oné doby, kdy ještě byly v oposici. Mám
před sebou tištěnou řeč agrárního
kol. Schuberta, jenž - opakuji, v době, kdy
byl ještě v oposičním poslancem - k
otázce válečných poškozenců
prohlásil: "Tento návrh, týkajíc
se změn a doplnění požitků válečných
poškozenců, není pokrokem hodným zmínky.
Nemůže postačiti oprávněným
požadavkům invalidů, neboť návrh
na zaopatření jest příliš nepatrný.
Výdaje na vojsko a na jiné zbytečné
věci stoupají neustále do nekonečna.
Naproti tomu u invalidů se začíná
šetřiti a skrbliti. Vidíme tedy v těchto
krocích jen prozatímní úpravu. Provisoria
jsou v našem zákonodárství něco
stálého. Tak podle vládní v zprávy
atd. bude také návrh zákona o mladistvých
invalidech, mohu-li tak říci, zase prozatímní.
Všechno se ustanovuje jen ode dneška na zítřek,
na krátkou chvíli. Sněmovna se udržuje
v napětí věčnými novelisacemi,
doplňováním a prodlužováním.
Postrádáme úplného řešení,
jaké bychom očekávali od mladého státu
a jeho obhájců. Kdyby invalidé viděli,
před jak prázdnou sněmovnou se projednává
jejich věc, dělali by zklamaný obličej,"
Co kdysi vyčítali dřívější
koalici, v tom nyní pokračují.