Od kdy se má báňský revírní
úřad starati o to, co stojí ve Věstníku
revírní rady? Závodní radové
a jejich orgány, revírní rady, mají
spíše pečovati o to, aby životní
úroveň horníků nebyla snižována
a aby jejich sociální pojištění
nebylo zhoršováno. Báňské úřady
nechť se starají o to, aby bylo méně
úrazů, aby dodržována byla hornopolicejní
nařízení a nechť nestrkají nos
tam, kam nepatří. To učinil báňský
revírní úřad, ačkoliv již
jednou byl báňským hejtmanstvím v
Praze v podobné věci zamítnut. Svého
času báňské hejtmanství v Praze
sdělilo báňskému revírnímu
úřadu, že tyto věci neprovádí
správně a dalo za pravdu odvolání
revírní rady v Kladně. To však nevadí;
pánové u báňského revírního
úřadu asi nemají mnoho práce a proto
starají se o tyto věci.
Sociální pojištění horníků
má býti zhoršeno proto, poněvadž
dosavadní fondy a příspěvky nedostačovaly
ku krytí vydání. Vláda a především
pan ministr Spina se namáhají v potu tváři,
aby nalezli cestu, která by byla nejschůdnější
a vedla ke snížení požitků provisionistů
a k převalení břemen sociálního
pojištění na horníky.
Dosavadní návrhy, které k té věci
byly předloženy, nejsou prý dosti dalekosáhlé
a proto má se vypracovati něco, co by důkladněji
přivodilo novelisaci hornického pojištění,
a to na úkor horníků. Říká
se, že není prostředků, odkud by mohly
býti hrazeny ztráty bratrských pokladen.
Ukážeme, odkud by se mohlo vzíti, aniž
by někdo byl na svém důchodu zkrácen.
Severočeská a Mostecká společnost
vydaly bilance, z nichž vysvítá, že uhlobaroni
tolik okrádali horníky a konsumenty uhlí,
že zisky šly do stamilionů. Bilance Severočeské
uhelné společnosti vykazovala k 1. lednu 1926 akciový
kapitál ve výši 20 mil. Kč, stabilisační
bilance k 1. lednu 1927 vykazuje kapitál 80 mil. Kč.
Mimo to vykazuje se stabilisační fond ve výši
154,569.000 Kč. Úhrnem činí to tedy
214,569.000 Kč. Tyto skryté zisky znamenají,
že revírní rady byly okradeny o 10% podíl
na čistém zisku, t. j. o 21,400.000 Kč.
U Mostecké společnosti se od r. 1926 zvýšil
kapitál ze 40 mil. na 100 mil. Kč r. 1927, mimo
to stabilisační fond vykazuje 143,161.000 Kč,
úhrnem tedy bylo ulito 203,161.000 Kč. I v tomto
případě byly okradeny revírní
rady o 10% podíl na čistém zisku, t. j. o
20,316.000 Kč.
Tak, jako je tomu u těchto společností, je
tomu u všech ostatních. Je nutno, aby i bratrské
pokladny byly stabilisovány, to znamená, aby fondy
jejich - a to na úkor stabilisačních fondů
uhlobaronů - byly zhodnoceny. Potom nebudou horníci
nuceni platiti zvýšené příspěvky
a nebudou zhoršeny důchody provisionistů, vdov
a sirotků.
Horníci a celá dělnická veřejnost
nechť si uvědomí, že za cenu úžasně
rychlého zbohatnutí několika málo
kapitalistických mamutů musí dělnictvo
téměř zadarmo pracovati a konsumenti uhlí
musí platiti přemrštěně drahé
uhlí. Dělnictvo, veškerý proletariát
se musí dožadovati zespolečenštění
dolů, aby učiněna byla přítrž
vyssávání dělníků a
okrádání spotřebitelů uhlí.
Když horníci a ostatní dělnictvo dožadovali
se r. 1918 - 1919 zespolečenštění dolů,
řeklo se jim: nejprve musíme doly uvésti
v pohyb, nejprve doly musejí vykazovati čistý
zisk. Obrazně se řeklo: "Až prase bude
tlusté, pak se zabije".
Náš názor je, že kapitalistické
prase je dosti tlusté a že je svrchovaný čas,
aby jej proletariát odpravil. Proletariát musí
si uvědomiti, že jeho požadavky a přání
mu dnešním společenským řádem
splněny nebudou, že musí se sraziti v jednotný
šik, utvořiti jednotnou, nerozbornou frontu, a že
své požadavky, tužby a přání
nesmí si vyprošovati, nýbrž vybojovati.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Brožík, dávám mu
slovo. (Výkřiky posl. Mikulíčka.
- Předseda zvoní.)
Posl. Brožík: Slavná sněmovno!
Klub poslanců naší strany bude hlasovati pro
návrh. Přes to však pokládáme
za nutno poukázati na podivný postup orgánů
státní správy při projednávání
tohoto návrhu. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Projednávaný návrh, jehož účelem
je prodloužiti platnost §u 206 ob. horního zákona
ve znění ze dne 17. května 1912, č.
107 ř. z... (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Brožík (pokračuje): ...
které je platno pro historické země, také
na Slovensko a Podkarpatskou Rus, jest opětně novým
důkazem, jak těžce a váhavě uplatňují
se i samozřejmá ustanovení zákonná,
jakmile se týkají dělnictva.
Účelem předloženého návrhu
jest, aby i pro dělníky na Slovensku a Podkarpatské
Rusi platilo ustanovení §u 206. obec. horního
zákona z r. 1912, podle něhož 1. výplata
mzdy dělnické má se díti nejméně
každých 14 dní, 2. mzda musí býti
vyplácena v hotových penězích, 3.
svítivo a pracovní pomůcky mají dělníkům
býti poskytnuty bezplatně, 4. za třaskaviny
možno dělníkům srážeti jen
nákupní cenu těchže, 5. doba potřebná
k výplatě mzdy musí býti započtena
do doby pracovní a mzda nesmí býti vyplácena
v hostincích a výčepnách, 6. obsah
těžebních nádob nebo vozíků
musí býti zřetelně označen,
aby dělník o něm mohl věděti.
Návrh tento byl podán této slavné
sněmovně 18. května 1926, tedy téměř
přede dvěma roky. Ačkoliv tu jde o samozřejmou
věc, o jednotná zákonná ustanovení
pro republiku - je vůbec charakteristickým pro naše
poměry, že po 10letém trvání
státní jednoty československé jsou
dosud možna různá ustanovení zákonná
- a přes to že nejde tedy o nic nového nebo
aspoň ne o nic lepšího, dostáváme
se teprve dnes k vyřízení tohoto návrhu.
Rovněž je charakteristickým, že dostáváme
se k vyřízení jeho ne z iniciativy státní
správy, ač tato je především
povolána ku provedení jednoty zákonných
ustanovení, nýbrž z iniciativy soukromé.
Státní správa ovšem má v patrnosti
zákonná ustanovení, pokud se týkají
dělnictva, jen tehdy, jde-li o jejich zhoršení.
Ale nejen to, právě zástupci státní
správy, resp. ministerstvo veř. prací mají
přímou vinu na průtahu, který byl
způsoben při projednávání tohoto
návrhu. Návrh tento totiž prodělal křížovou
cestu. Byl za přítomnosti zástupce ministerstva
veř. prací schválen v soc.-politickém
výboru dne 23. června 1926 ve znění
navrhovatelů. Poslaneckou sněmovnou byl schválen
teprve 9. prosince 1926. V senátě byl schválen
rovněž za účasti zástupce ministerstva
veř. prací ve výboru soc.-politickém
a byl pak dán na denní pořad plenární
schůze senátu. Zde však před projednáváním
byl znovu vrácen výboru soc.-politickému,
který návrh doplnil ve znění, které
je nyní před námi. Doplnění
senátem učiněné týká
se jednak názvu horního zákona, jednak doplňuje
se § 206 v písmeně b) ustanovením, že
doba, které je třeba k výplatě mzdy,
započítává se do pravidelné
doby pracovní.
Tento doplněk je zajisté správným,
neboť pak teprve máme doslovné znění
§u 206 obecného horního zákona.
Proč navrhovatelé tento doplněk nepojali
ihned do svého návrhu, je zase charakteristickým,
jak pro možnost seznámiti se s ustanoveními
obec. horního zákona, tak i pro postup a praksi
ministerstva veř. prací. Již v poslední
své řeči v této slavné sněmovně
jsem uvedl, že nemáme obecního horního
zákona v české řeči, tedy v
řeči státní, vůbec, ač
vcházíme do 10. roku trvání republiky.
Ale také není k dostání ani původní
německé vydání zákona. Nelze
ho dostati ani u nás ani ve Vídni, poněvadž
Rakouská republika již před 6 lety vydala nové
vydání horního zákona s menšími
změnami zákona původního. A právě
textu tohoto nového vydání použili navrhovatelé
ku podání svého návrhu. V tomto novém
vydání však ve znění §u
206, lit. b) byl druhý odstavec zařazen do jiného
oddílu zákona a zůstala v něm jen
věta prvá. Této věty také navrhovatelé
ve svém návrhu použili a ji navrhli.
Zástupci ministerstva veř. prací musela tato
okolnost ovšem býti známa a musil věděti,
že bez tohoto doplňku není znění
zákona úplné, ale ani ve výboru soc.-politickém
ani v plénu posl. sněmovny ani v soc.-politickém
výboru senátu pánové neuznali za svoji
úřední povinnost, upozorniti na tuto závadu,
která samozřejmě mohla ihned býti
napravena. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, tvrdím-li,
že se tak stalo úmyslně jen z toho důvodu,
aby prodloužení předložených ustanovení
obecního horního zákona na Slovensko a Podkarpatskou
Rus bylo oddáleno. Jiná jest ovšem otázka,
zda může si úřad a třeba ministerstvo
dovoliti toto jednání vůči zákonodárnému
sboru, a to třeba jen z toho důvodu, že je
to přáním majitelů dolů?
Kol. dr Gáti při projednávání
tohoto návrhu v úterý prohlásil, že
naše iniciativa podáním tohoto návrhu
projevená je nicotná a že pro horníky
nemá žádného významu, čehož
nejlepším důkazem je, že koalice beze
všeho přijala náš návrh. Na jiném
místě své řeči uvedl, že
oni sami nepodali takového návrhu, poněvadž
vědí, že takový návrh dělníkům
neprospěje. Pokud jde o tvrzení kol. dr Gátiho,
že koalice beze všeho tento návrh přijala,
stačí poukázati, že než se návrh
dostal k dnešnímu projednání, trvalo
to takřka dva roky.
Pokud jde o tvrzení, že návrh nemá pro
horníky žádného významu a že
dělníkům neprospěje, je toto tvrzení
zejména z úst řečníka strany,
která se vydává za zastánce zájmů
dělnických, velmi opovážlivé.
Totéž tvrzení bylo velmi horlivě opakováno
a zdůrazňováno podnikateli. Podnikatelé
však při tom dohodu o provádění
opatření, která v zákoně a
nyní v návrhu jsou obsažena, činili
odvislou od toho, nebude-li v parlamentě naléháno
na unifikaci zákona. Jak vidno, bylo v tomto případě
dosaženo kompletní jednotné fronty v názorech
komunistického klubu a podnikatelů, což je
zajisté zajímavé. Věcně však
vzato, schválení tohoto návrhu význam
pro dělníky má, zejména pro dělníky
na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Zde totiž není
nic neobyčejného, že se obcházejí
zákonná ustanovení, tím spíše
je pak opomíjeno všechno, co zákonem není
ustanoveno.
Při tomto návrhu nejde však o to, bude-li výplata
pro dělníky konána nejdéle za 14 dní
nebo za měsíc, nýbrž jde také
o to, že v každém výplatním období
musí u dělníků v akordu pracujících
býti provedena t. zv. "odbírka", čili
výpočet vykonané práce. Musí
při tom býti spočten nejen počet naložených
vozíků, nýbrž zejména délka
vyrubané chodby, množství spotřebovaného
a postaveného dříví, kladení
kolejí atd. Není při tom samozřejmě
bez významu, a zejména pro dělníky
na Slovensku a Podkarpatské Rusi, pakliže tato odbírka
jako základna mzdy dělnické provádí
se za měsíc, za 14 dní nebo za týden,
neboť od toho velmi závisí možnost kontroly
se strany dělnictva, která je tím účinnější,
čím kratší je časový interval,
v němž se koná.
Pro komunisty ovšem tyto poměry jsou bez významu.
Toho důkazem je, že jejich odboroví representanti
v Kladně, o němž se tvrdí, že je
nejvyspělejší baštou komunistického
hnutí, přes to, že u nás zákon
o 14denních výplatách v hornictví
platí od r. 1912, učinili s kladenskými podnikateli
k jejich žádosti dohodu o tom, že se zavede výplata
měsíční. Samozřejmě,
že dozorčí úřad nemůže
takového anulování zákona připustiti,
přes to však je případ tento charakteristickým
dokladem praktické činnosti komunistů. O
tom si již dělníci, kteří se
musejí starati, aby ustanovení zákona nebyla
obcházena, učiní svůj úsudek.
Při této příležitosti chci upozorniti
slavnou sněmovnu na možnost velkého konfliktu,
před nímž v uhelném průmyslu
bezprostředně jsme. Jak známo, byla dne 9.
ledna v hnědouhelné pánvi severozápadních
Čech vypovězena mzdová smlouva, jejíž
platnost končí dne 6. února. Nebude-li do
této doby uzavřena nová smlouva, ježto
podle usnesení hornických odborových organisací
bezesmluvně se nemá pracovati (Výkřiky
poslanců čsl. strany soc. demokratické a
strany komunistické.), dojde k zastavení práce
v tomto revíru na více než 100 dolech s osazenstvem
přes 30.000 lidí. Příčina tohoto
konfliktu je v tom, že podnikatelé bezohledně
odmítli výplatu mimořádné drahotní
výpomoci v částce 400 Kč pro ženaté
a 300 Kč pro svobodné, tedy výpomoc opravdu
minimální. Podnikatelé, kteří
za r. 1926 a 1927 vykazují mimořádné
stoupnutí zisků, především následkem
zvýšení těžby a výkonnosti
dělnictva, neuznali za vhodné tento pakatel dělnictvu
poskytnouti, a právě byli to severočeští
podnikatelé, kteří ve své odpovědi
zřetelně prohlásili, že dokud bude v
platnosti nynější kolektivní smlouva,
žádných mzdových ústupků
neposkytnou. Byli tedy dělníci k výpovědi
přímo vyzváni.
Dělníci právem nyní žádají
ne mimořádnou výpomoc, nýbrž
trvalejší úpravu mezd a přizpůsobení
jich k cenám životních potřeb. V celku
nejde tu o nic jiného, než aby mzdy v tomto revíru
co do své nákupní hodnoty dostaly se na tutéž
výši, na jaké byly před válkou,
tedy před 15 lety. Dnes jsou reálné mzdy
horníků v tomto revíru v průměru
o 20% nižší a jest tudíž požadavek
horníků o jejich vyrovnání plně
oprávněným.
Od roku 1923, kdy byla uzavřena poslední mzdová
smlouva, nejenže mzdy zůstaly nezměněny,
ale dokonce různými praktikami podnikatelů
jsou snižovány. Od té doby se ovšem poměry
značně změnily. Nejenže nesplnily se
předpoklady, zastávané tehdy tak úporně
podnikateli a vládou, že snížením
cen uhlí, jako základní suroviny výrobní
činnosti, přijde se k všeobecnému poklesu
cen a také cen potravin a životních potřeb,
ale nastal pravý opak. Index cen životních
potřeb od té doby i podle úředních
šetření, podle zpráv Státního
úřadu statistického stoupl z 889 na 940 bodů.
Oproti tomu stoupla značně těžba a zvýšil
se podíl těžby na dělníka připadající
- na tomto větším výkonu participovali
dělníci jen zvýšeným počtem
zabití a úrazů - jeho hodnotu však shrábli
úplně podnikatelé. Jejich zisky v tomto období
ovšem vykazují značný vzestup, jak vidno
z bilancí hlavních společností tohoto
revíru: Česká obchodní r. 1923 4 miliony
Kč, r. 1924 4 mil. Kč, r. 1925 4 mil. Kč,
r. 1926 5·84 milionů Kč. Duchcovsko-podmokelská
dráha r. 1923 2·40 milionů Kč, r. 1924
2·60 mil. Kč, r. 1925 2·50 mil. Kč. r.
1926 3·23 mil. Kč. Severočeská uhelná
r. 1923 3·10 mil. Kč, r. 1924 3·40 mil. Kč,
r. 1925 4·40 mil. Kč, r. 1926 8·06 mil. Kč.
Mostecká uhelná r. 1923 4 mil. Kč, r. 1924
4·50 mil. Kč, r. 1925 6 mil. Kč, r. 1926 8·50
mil. Kč. Tedy celkem tyto 4 hlavní společnosti
hnědouhelného revíru severozápadních
Čech vykázaly čistého zisku r. 1923
13·50 mil. Kč, r. 1924 14·50 mil. Kč,
r. 1925 16·90 mil. Kč a r. 1926 25·71 mil. Kč.
Za r. 1927 dosažené zisky jeví se spíše
ještě vyšší než r. 1926. Jak
vidno, byly podnikatelské zisky od r. 1923 takřka
zdvojnásobeny. Přesto podnikatelé bezohledně
odmítli poskytnouti i tak minimální drahotní
výpomoc, kterou dělníci koncem listopadu
loňského roku žádali. Budou patrně
se chovati odmítavě i k předloženému
nyní požadavku o 20 zvýšení mezd,
který horníci v tomto revíru s nejvyššími
cenami životních potřeb kladou a jehož
splněním mzdově sotva se dostanou k existenci,
v níž byli r. 1923. A proto jim pak ovšem nezbývá
jiná cesta než cesta otevřeného boje.
Jeho důsledky ovšem nebudou postiženi jen dělníci
sami a jejich rodiny, nýbrž i celý hospodářský
život. Odmítavé stanovisko severočeských
podnikatelů k sebe menší mzdové úpravě
zaráží tím více, ježto právě
před měsícem přes stoupající
zisky provedli dost značné zvýšení
cen uhelných mourů, a to od 50 do 200 Kč
na jednom vagonu, na jejichž spotřebu odběratelé
musili svá topeniště zvláště
zařizovati.
A tak pro bezohlednost a nenasytnost podnikatelskou mají
trpěti nejen dělníci, nýbrž i
hospodářský život. Myslím, že
tento nezdravý stav, přes nějž orgány
naší státní správy se klidně
přenášejí, zaslouží plné
pozornosti. Ostatně otevřený konflikt, dojde-li
k němu, si ji samozřejmě vynutí.
Dále chci se zmíniti o některých nejpalčivějších
otázkách, jevících se nyní
v hornictví, v prvé řadě o tom, že
horníci nemohou se dovolat soudního zákroku.
(Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.) Je škoda, že pan ministr
spravedlnosti, který byl přítomen, odešel.
§ 94 úst. listiny praví: "Nikdo nesmí
býti odňat svému zákonnému
soudci." Zatím jest u nás silná skupina
dělníků zaměstnaných na t.
zv. odklizech čili skrývkách, kteří
již více než 2 léta nemají příslušného
soudu pro zkracování na mzdě a zhoršování
pracovních poměrů, třeba ujednaných.
Mohlo by se za tohoto stavu státi, že by podnikatel
dělníkům nevyplatil vůbec žádné
mzdy a tito by nenalezli soudu ke své ochraně. Věc
se má takto: Asi před 2 lety podali skrývkoví
dělníci žalobu proti neodůvodněnému
protismluvnímu zkrácení na mzdě. Žalobě
této bylo u rozhodčího soudu hornického
v Mostě, který od svého počátku
žaloby toho druhu bezevšeho vyřizoval, vyhověno.
Druhá strana odvolala se k vrchnímu rozhodčímu
soudu hornickému v Praze, který rozhodl, že
skrývkoví dělníci nejsou horníky
a že nepodléhají hornickému rozhodčímu
soudu. Když na to podali postižení žalobu
k živnostenskému soudu, byli odmítnuti z důvodu,
že tento soud není kompetentním o jejich sporu
jednati, a stejnou odpověď obdrželi, když
se obrátili se žalobou k řádnému
soudu okresnímu. Když pak tato záležitost
se dostala před kompetenční senát
v ministerstvu spravedlnosti, prohlásil se rovněž
nekompetentním o ní rozhodnouti z důvodu,
že rozhoduje o sporech mezi řádnými
soudy a úřady správními a že
vrchní hornický soud řádným
soudem není. A tak proti jasnému znění
ústavy skrývkoví dělníci nemají
soudu, na nějž by se obrátili v nejožehavější
otázce existenční, jakou je na příklad
neoprávněně zadržená mzda. A
ministerstvo spravedlnosti jako nejvyšší justiční
orgán klidně přihlíží
k tomuto skandálu. Představme si, jaký aparát
by byl uveden do pohybu, kdyby na příklad jistá
část Svazu průmyslníků nemohla
u soudu dosáhnouti vyřízení žaloby,
kterou by tam podala. Znovu upozorňuji na tuto nepřístojnost
a urguji důrazně nápravu.
A nyní k jiné kapitole. Roztrpčení
mezi horníky je nejvíce zvyšováno také
stálou nejistotou, jak bude provedena sanace hornického
pojištění. Až dosud nejen že u směrodatných
kruhů vládních nebylo upuštěno
od známých zásad, podle nichž sanace
z největšího dílu má býti
provedena na účet hornických provisionistů,
vdov a sirotků, jímž mají býti
sníženy jejich ubohé provise o třetinu,
jakož i zkrácením nároků horníků
aktivních, naopak možno míti za to, že
vládní kruhy trvají na tomto neslýchaném
anulování nabytých nároků a
práv. Společně s vládou postupují
ovšem podnikatelé, Svaz průmyslníků,
obchodní a živnostenské komory. Všichni
tito činitelé dokonce usilují o to, aby neslýchaný
návrh ministerstva veř. prací dokonce ještě
byl zhoršen. Podkladem k tomuto dalšímu zhoršení
má býti vládou podaný návrh
na zhoršení všeobecného sociálního
pojištění. Pánové svorně
se domáhají, aby nabytá čekatelství
aktivních horníků byla oceňována
podle nové nižší třídy sociálního
pojištění, která se navrhuje, a tím
ovšem by nároky horníků byly ještě
dále značně zhoršeny, takže sotva
budou oceňovány podle jedné třetiny
nároků nynějších. Dále
počítají s tím, budou-li vyloučeni
mladiství dělníci a učňové
do 16 let, že vyloučí všecky mladistvé
dělníky na dolech zaměstnané, kteří
již 40 roků podléhají pojištění,
tudíž něco, co svět ještě
neviděl.
To je v době, kdy v chudém Rakousku vedle nás
hornické provise se zvyšují o 25% a kdy tamní
důchody jsou vyšší než nerestringované
hornické důchody u nás a kdy v sousedním
Německu provise hornické jsou trojnásobně
až čtyřnásobně vyšší
nežli naše!
Jest opravdu zarážející bezohlednost,
s níž se v tomto případě proti
horníkům chce postupovati. Malé srovnání
s pojištěním soukromých zaměstnanců,
které právě se dodělává.
Nejen, že nikoho ani nenapadlo rušiti bezpodmínečný
vdovský důchod a nárok na důchod invalidní
při neschopnosti k povolání, ale snižuje
se věková hranice pro důchod starobní,
a minimální důchod po 5leté garanční
době v první třídě je vyšší
než důchod v hornickém pojištění
po 30letém členství u nejkvalifikovanějšího
horníka. Zato horníkům se béře
nárok na bezpodmínečný vdovský
důchod, zvyšuje se hranice stáří
pro důchod starobní, ruší se nárok
na důchod invalidní při neschopnosti k povolání.
Tyto nároky mají horníci již po 40 let
a horníci všech ostatních států.
K tomu se mají snížiti provise provisionistů,
vdov a sirotků o 1/3
a čekatelství aktivních horníků
o více než polovinu.
Další doklad. Před námi jest osnova
zákonů o úpravě a zvýšení
důchodů pro staropensisty a duchovní, druhá
pro bývalé rakouské generály. Náklad
na tuto úpravu bude činiti ročně přes
70 mil. Jsme daleci toho, abychom toto opatření
pro staropensisty vytýkali. Budou i pak na tom značně
hůře, než pensisté příští,
ale přece jen dosahují určitého zlepšení.
U horníků naproti tomu podniká se útok
na ubohou rentu, činící v průměru
7 Kč 50 hal. denně, která má býti
o 1/3 snížena.
Při tom poznamenávám, že mezi těmito
provisionisty je kolem 10.000 bývalých zaměstnanců
státních báňských závodů
nebo jejich pozůstalých, tedy zaměstnanců
státních. Kdežto ostatním státním
zaměstnancům při poslední požitkové
úpravě bylo provedeno i jisté zvýšení
nároků pensijních, u státních
zaměstnanců-horníků, kteří
při svém povolání přinášejí
největší risiko, jejich pensijní nároky
se přímo takto ruinují a zkracují,
a to zase jen dělníkům, na závodech
zaměstnaným, neboť na úředníky
na těchže závodech zaměstnané,
kteří jsou úředníky, podléhajícími
pragmatikálním ustanovením, nevztahuje se
v tomto případě žádné
snížení.
Dělníci na státních báňských
závodech budou vlastně postiženi dvakráte.
Před 1 1/2 rokem
byly jim vzaty drahotní přídavky, poskytované
k ubohým provisím, které jim byly vypláceny
jako ostatním zaměstnancům státních
podniků. Tito ovšem dostali při poslední
úpravě požitky tyto v jiné formě
a také úředníci na státních
báňských závodech, ale horníkům
na těchže závodech jednoduše se škrtly.
A nyní k tomu mají dostati další nadělení
ve zhoršení provise, kterou dostávají
z bratrské pokladny.
Již přes rok leží v soc.-politickém
výboru návrh na odstranění tohoto
bezpráví. Leč vládní většina,
ač i lidová strana má tam návrh tohoto
druhu, postarala se o to, aby návrhy tyto nebyly dodnes
projednány.
Při této kapitole chci se zmíniti ještě
o jedné věci. V návrhu ministerstva veř.
prací na sanaci hornického pojištění
jest ustanovení, podle něhož jako jeden z pramenů
úhrady ke krytí schodku hornického pojištění
má býti zavedena zvláštní výrobní
přirážka ve výši 15 hal. z 1 q
vyhrazeného nerostu. Dávka tato má vynésti
ročně od 32 do 36 mil. Kč. Všechny podnikatelské
kruhy a jejich korporace zahajují proti tomuto ustanovení
prudký útok. Mluví se o tom, že se to
příčí snižovací tendenci
státního hospodaření, že to bude
míti v zápětí zvýšení
cen, ochromení výroby a konkurenční
schopnosti atd. Skutečnost ovšem vypadá jinak.
Také my jsme odpůrci těchto dávek
a vybírá-li náš stát ještě
dnes jako jediný na světě daň z uhlí,
z níž od jejího zavedení dosud do své
pokladny získal 5 1/4
miliardy, pak je jistě spravedlivým, aby částky
této daně použil k sanaci hornického
pojištění, když rovněž ze
svých prostředků sanuje banky, vyplácí
kongruu atd. Ale s tímto nářkem uhelných
podnikatelů to není tak zlé. Zisky hlavních
uhelných společností v posledních
4 letech se zdvojnásobily a jsou tak velké, že
kdyby tato dávka byla zavedena, mohli by ji podnikatelé
plně hraditi ze svých přebytků a ještě
by vykazovali značné zisky. Jak tato argumentace
jejich vlastně vypadá, je vidno z toho, že
titíž pánové, kteří alarmují
veřejnost, že se nesnese výrobní přirážka
v částce 15 haléřů, před
měsícem provedli zdražení uhelných
mourů v částce od 50 do 200 Kč na
vagoně. Toto zdražení jim vynese více
než činí navrhovaná přirážka.
Důvodů k tomu není proto, poněvadž
od převratu vykazují zisky nejvyšší,
na mzdách nic nepřidali a výkon dělnictva
se stupňuje. Jest tudíž zřejmo, že
jejich argumentace proti výrobní přirážce
je vyloženou falší. Znovu zvedáme svého
varovného hlasu proti tomu, aby sanace hornického
pojištění byla řešena způsobem
navrhovaným vládou, neboť zejména horníci
si toho nezasluhují.
Také ohledně úpravy báňské
inspekce nečiní se nic, aby bylo čeleno stále
stoupajícím lehkým i těžkým
úrazům a zabitím. Jak ohledně úpravy
hornického pojištění, tak i ohledně
úpravy báňské inspekce leží
v soc.-politickém výboru této slavné
sněmovny naše iniciativní návrhy a nemohu
končiti jinak než apelem na jejich brzké a
příznivé projednání. (Potlesk
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále následuje pan posl. Lanc. Uděluji
mu slovo.