Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Řekl jsem již, že rušiti zákon č. 286 není možno, to musí zůstati vyhrazeno samostatnému jednání. Pokud se týče mnohých otázek, o kterých všech jsem mluvil, na př., že v zákoně samém není pomýšleno na samosprávu, na hornické provisionisty, na nestátní učitele, profesory vyšších a středních škol, na notáře a úředníky autonomních korporací, kteří byli unifikováni se státními, na zaměstnance velkostatků zabraných, poukázal jsem, že zákonem tímto jsou jen ti poživatelé dotčeni, kteří již mají nárok, a že musíme vyhraditi zvláštnímu zákonodárství nebo administrativnímu řízení, aby těm, kteří ze zákonů dosavadních těchto požitků nemají, určitá míra, alespoň minimum jakýmkoli způsobem bylo zaručeno. K tomu směřuje ostatně resoluce, která se týká samosprávného zaměstnanectva.

Pokud se týká hornických provisionistů, bylo zde již řečeno, že příprava pro nařízení nebo zvláštní zákon je již hotova a že bude v nejbližších dnech dosaženo dohody, takže možno očekávati, že hned počátkem příštího zasedání otázka tato dojde svého vyřešení.

Ohledně učitelů nestátních musím znovu opakovati, že by bylo mylné mínění, že by zákonem, který projednáváme, dostali příplatky, o které se jedná. Nikoliv! Měli sice nárok na pensi podobně a stejně snad s úředníky státními, ale ten již vypršel, jelikož zde bylo tříletí, takže dnes, chtějí-li míti nárok podle tohoto zákona, musí to býti zvláštním zákonem potvrzeno. Tento zákon je již rovněž připraven a bude míti jiný úkol: ne jen stručně prohlásiti, že mají nárok se zpětnou platností od 1. ledna 1928 analogicky podle tohoto zákona, který projednáváme, ale bude musiti řešiti také otázku vydržovatelů, neboť není možno, aby stát zálohově mimo zákon kryl náklady, které jsou s těmito výdaji spojeny.

Lituji, že ohledně velkostatků není tato otázka upravena, ale doufám, že se tak stane co nejdříve. Uznávám, že překážkou jsou mnohé spory, které ohledně definitivního převzetí na př. brandýského velkostatku se staví zde v cestu, ale doufám, že při kumulativním jednání o novém pensijním zákoně, který je ohlášen a který co nejdříve, snad během letoška nebo v příštím roce dojde ku projednávání, naskytne se nám příležitost, neboť příští zákon nebude jednati o zvyšování nebo vyrovnávání pensí, nýbrž o všech meritorních otázkách, a při tom nebude možno, abychom se vyhnuli řešení všech těch otázek, které veškeré veřejné zaměstnance interesují, zaměstnance, kteří jsou v určitém, když ne ve přímém, poměru ke státu a veřejné správě.

K zákonu samému bych ještě podotkl, že se mnoho mluvilo o tom, že to jsou pouhé příplatky, které dáváme. Je faktum, že všecky organisace žádaly, aby slovo "příplatky" bylo změněno na určitější výraz, že se totiž zvyšují základny, že se zvyšují pense. Totéž jsem chtěl jako referent, ale bylo mně namítnuto, že příští úprava těchto pensí byla by velmi komplikována, kdyby minulý obraz, základna pensijních platů podle automatiky z r. 1914 a podle dřívější pragmatiky, byl znejasněn, kdyby se tu muselo odpočítávati a připočítávati. Podle mého mínění je to větší garancie, když se musí přistoupiti k definitivnímu řešení, neboť systém příplatků a drahotních přídavků je nemožný a věčně trvati nemůže. Naopak měl bych obavu, že, kdyby definitivní zvýšení základny se dnes stalo skutkem, mohlo by se na to poukazovati a říkati: "To je definitivní úprava, nehneme s ní více." Vím nejlépe, že bude nutno žádati definitivní úpravu k tomu cíli, kdyžtě drahotní všeobecné přídavky a příplatky vynutí samy sebou definitivní řešení této otázky.

Zvláště se mluvilo zde o vojenských osobách a žádalo se, aby také byly upraveny poměry pensistů vojenských, jednak těch, kteří jako pensisté nebyli přijati, nýbrž jen pense jim přiznány, jednak vojenských gážistů, kteří byli sice převzati, byli v aktivní službě před převratem, ale ihned dáni do výslužby bez superarbitrace. Opakuji znovu: zákon tento neupravuje poměry, upravuje pouze pensijní požitky pensistů nebo jejich pozůstalých.

Bylo zde mluveno také o tom, aby uvolněny byly veškeré pense těm, kteří bydlí trvale v cizině. Já sám zásadně bych proti tomu jistě nebyl. Uznávám však, že dnes ještě není vhodná doba k tomu, že poměry nejsou ještě tak ustálené. Nesporně je příliš veliký počet těch, kteří i ze zaujatosti k republice naší nechtějí zde bydleti a nechtějí vyhověti principu národohospodářskému, aby každý, kdo pobírá určitý příjem ze státních a veřejných pensí, v prvé řadě - nemá-li vážných důvodů také je spotřeboval na území toho státu, který je dává. Konstatuji však, že nikomu se neodpírá plná pense, když prokáže, že z důvodů zdravotních a jiných vážných rodinných důvodů není mu možno, aby se přestěhoval. Konstatuji, že naše vláda velmi benevolentně v tom směru postupuje a nikomu neublíží, kdo dobrou vůli měl a pro těžké poměry se nemohl přes nejlepší vůli do naší republiky přestěhovati. Ale nesmí se to rozšiřovati na každého, kdo ze zavilosti často nechce k nám.

Poukazuji na to, že se mluvilo také mnoho proti generálským pensím. Řečníci se ohrazovali proti tomu, aby byla dávána plná pense těm, kteří bydlí v cizině. To není možné; proto uznávám, že za dnešních poměrů tato otázka nemůže býti takto řešena. Naproti tomu se přimlouvám co nejvřeleji, aby při dočasném pobytu v cizině se vyšlo pensistům pokud možno nejliberálněji a nejrychleji vstříc. Je nemožno, aby pensistovi našemu, který chce na krátkou dobu pobýti v cizině buď za účelem návštěvy příbuzných nebo na zotavenou, když tam má rodinu známou, nebo příbuzné a možnost bydlení zadarmo, byly dělány potíže, aby se mohl na kratší dobu - několika měsíců vystěhovati. Doporučuji proto, abychom byli liberální, neboť moderní pokrok toho žádá. (Výkřiky posl. Srby.) Já mluvím o procedurách. (Posl. Srba: Já s Vámi souhlasím!) Myslím, že i v té věci vláda učiní opatření, aby se žádosti o dočasný pobyt v cizině obratem vyřizovaly, poněvadž dosti je zde opatření. které by při případném zneužití mohly býti uplatněny.

Dovoluji si také ještě zmíniti se o tom, co kol. Bergmann přednesl o minimálních pensích, které jsou převzaty ze zákona č. 103 Je zajímavo, že dva řečníci z oposičních stran, oba jistě znalí záležitostí zaměstnaneckých kol. Brodecký a kol. Bergmann, tak úžasně si odporují. Kol. Brodecký, který ještě snad delší dobu v těch věcech pracuje. prohlásil otevřeně, že zákon v bodě minimálních pensí je velice cenný i přes své nedostatky, a kol. Bergmann prohlásil, nechci užíti toho slova a nepamatuji se už přesně, jakého výrazu bylo zde užito, že s těmi minimálními pensemi - snad padlo to slovo - je to švindl. Odpusťte, jestli to tak nebylo, nemohu se již upamatovati, padlo-li to slovo, a krajním způsobem, naprosto nemožným odsuzoval celý zákon jako věc snad přímo hroznou. Prosím, jak je možno si to srovnati? Jeden kolega si chválí zákon, dokonce uznává, že je to cenné, a druhý tak hrozným způsobem jej odsuzuje. Je viděti, že celá věc se řeší některými kolegy jen s politického hlediska, aby se mohlo venku na schůzích a v tisku říci: Já jsem žádal to a to, já jsem to odsuzoval, já byl proti tomu, a kdyby bylo podle mého, šlo by to tak skvěle, že byste byli všichni spokojeni.

Ohledně minimálních pensí dovoluji si podotknouti toto: Je sice pravda, že byla stanovena, ne snad pokud se týče principu, vždy jsou minimální pense, ale výše jich v souvislosti s tím, aby případně starší pensisté neměli při stejné době pro výměru pense stanovené větší příjem, než novopensisté podle zákona č. 103. Pan kol. Bergmann se mýlí, tvrdí-li, že to bylo ve spojitosti se staropensisty. To bylo pouze ve spojitosti se středními pensisty, s těmi, kdož krátce před zákonem č. 103 šli do výslužby, kdežto staropensisté, všichni ti, kteří by přišli v úvahu, mají vždy ještě méně, než může míti stejně dlouho sloužící kolega podle zákona č. 103. Ten omyl zde je, ale konstatuji, že byla určitá spojitost, ale pouze s těmi středními, hlavně s těmi restringovanými pensisty atd.

Pokud se týče nesrovnalostí, které kol. Bergmann zde uváděl, dovoluji si poznamenati, že povětšině se týkají pouze těch poměrně nepočetných pensistů, kteří odešli do výslužby mezi zákonem 541 a zákonem propočítacím.

Veškeré pozměňovací návrhy, které zde byly přečteny a týkají se návrhu zákona, který projednáváme, byly mnou, pokud referentské mé povinnosti se týče, vyvráceny, a já navrhuji, aby slavná sněmovna přijala osnovu ve znění, které schválil výbor soc.-politický. (Potlesk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji rozpočtového výboru, p. posl. Roudnickému.

Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno! V debatě o dvou těchto osnovách zákonů padly velmi hrubé a sprosté urážky vůči duchovenstvu a též vůči mé osobě. Já jsem nežádal panu předsedu, aby bylo zavedeno řízení proti těm, kteří se tímto způsobem provinili, a to z toho důvodu, poněvadž tyto urážky se staly od osob, které nedosahují výše opovržení slušných lidí. Tím myslím, je dána moje odpověď za duchovenstvo a též i za mou osobu. (Výkřiky komunistických poslanců: Vy nemáte vůbec práva mluviti o slušnosti, vy jste Jidáši v kněžských kutnách! Člověk, který žehnal rakouským zbraním, bude mluviti o slušnosti!) Pravím ještě jednou, co jsem řekl, a platí to i zde proti tomu, co bylo řečeno. (Posl. Hruška: Vy jste Jidáši v kněžských kutnách!) Pane poslanče, vy mne nemůžete vůbec uraziti, poněvadž jsem povznesen nad vaše urážky.

Při přednášení referátu za výbor rozpočtový byl jsem hned na počátku uvítán pokřikem a povykem. Bylo viděti, že mnohé osoby nebyly si toho vědomy, že jde o zákon o staropensistech, o zákonnou osnovu č. 1411. Proto také nečiním z toho žádných dedukcí a přicházím k věcným námitkám, které byly předneseny proti této osnově jednotlivými řečníky.

Na většinu těchto námitek odpověděl zde již pan kol. posl. Navrátil za výbor soc.-politický. Mnoho řečníků se zabývalo otázkou zrovnoprávnění všech pensistů, staropensistů a středopensistů s novopensisty. Ale o tom jsem mluvil hned jako referent rozpočtového výboru, že by bylo zapotřebí asi 400 mil. Kč a k tomu že by bylo potřebí nových zdrojů příjmů, nových daní, že nebylo by možno opatřiti to v mezích řádného rozpočtu a že rozpočet byl by hned pasivní.

Pokud se týče jednoho druhu řečníků, kteří nikdy pro rozpočet nehlasovali a kteří nehlasovali ani pro zdroje příjmů tak, aby měli státní zaměstnanci aspoň to, co mají dnes, myslím, že by bylo zbytečno jejich námitkami zde pronesenými se zabývati. Ježto tedy jde o nové zdroje příjmů, nevím, zda strany, které byly a jsou státotvorné, ale dnes stojí v oposici, byly by ochotny povoliti nové zdroje příjmů. (Výkřiky posl. Zeminové.) O těchto věcech muselo by se ovšem potom jednati a musila by se státi dohoda, které zdroje příjmů by to byly.

Prohlásil jsem v rozpočtovém výboru i zde, že bylo by naší radostí a zvláštním potěšením, kdybychom mohli staropensisty a středopensisty vyrovnati s novopensisty. (Výkřik na levici: Aby měli tolik. kolik mají faráři!) To by měli potom velice málo, kdyby měli tolik, kolik má farář.

Zde bylo vyžadováno, aby restringovaní byli postaveni na roveň novopensistům. I řečník z vládní strany dokazoval, že restrikcí se vlastně nic neušetřilo, že na místo restringovaných musili býti povoláni noví a že restringovaným se dává pense. Je to pravda, že úspora ve státní správě vlastně není, když se spočítá, jak vysoko vzrostl etát pensijní, který dnes činí u státních zaměstnanců se zaměstnanci u státních podniků ročně téměř 1500 milionů Kč.

Zákon o úspoře ve státní správě byl vlastně vyvolán tím, že do státních úřadů přibírali se lidé přespočetní. Sám jeden resortní ministr prohlásil, že v jednom resortu bylo přes 27.000 přebytečných. Ovšem jiná jest otázka, jak onen restrikční zákon dopadl. Třebaže intence byla dobrá, výsledek byl potom pochybný. Dnes, jde-li o 40.000 restringovaných, ne!ze naprosto říci, že by bylo snadné vřaditi v meze aktivního rozpočtu položky takové, aby se restringovaní úplně vyrovnali novopensistům. Opakuji ještě jednou, že by nám to bylo potěšením a působilo zvláštní radost, kdybychom mohli úplně zrovnoprávniti všechny pensisty.

Někteří z pánů řečníků zde mluvili o tom, že § 8, týkající se duchovenstva, má býti škrtnut. Mluvili tak řečníci ze stran, které dříve byly ve vládě. Připomínám, že tento zákon týká se těch, kterým byly upravovány platy podle zákona čís. 287 z r. 1924. V tomto zákoně je též řeč, jakým způsobem se upravují pense duchovenské, a na tomto zákoně čís. 287 podepsán je pan ministr Habrman, pan ministr Stříbrný, p. ministr Beneš, p. ministr Franke, p. ministr Srba p. ministr Markovič. Tam se stanovily pense pro kurátní klerus. Upozorňuji pány, že mnozí neznají rozdílu mezi katechety a duchovenstvem z duchovní správy. (Výkřiky komunistických poslanců.) § 8 netýká se katechetů či učitelů náboženství na školách obecných, měšťanských či občanských a na středních. Ti jsou zahrnuti v §u 5, kde se jedná o učitelích. Těmi se vyrozumívají též učitelé náboženství. § 8 nemluví o katechetech, a to připomínám zvláště panu posl. Schmerdovi, že § 8 nejedná o katechetech, nýbrž o duchovenstvu z duchovní správy. Upozorňuji p. posl. Schmerdu a též p. posl. Kříže, který dokazoval, jakoby něco obzvláště cenného a vyššího bylo dáno duchovenstvu, než je dáno státním zaměstnancům, že pro duchovenstvo podle §u 8 platí totéž, co pro ostatní státní zaměstnance, totiž 20% příplatků. (Výkřiky.) Ale výjimka spočívá v tom, že oni nemohou dosáhnout plně nejnižšího limitu; u státních zaměstnanců mohou dosáhnouti limitu 6600 Kč, po případě 8100 Kč, ale u duchovenstva tomu tak není. Připomínám opět p. posl. Schmerdovi, že v §u 155, č. 103 nejde o částku 8400 Kč, nýbrž o částku 8100 Kč. Já jsem jej již opravoval a myslil jsem, že se snad zmýlil, a!e on důsledně mluvil o 8400 Kč. (Posl. Mikulíček: To se musí napraviti! Veselost.) Ovšem, že ano. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Jestliže někteří z těch pánů hledají v tom nějaké své zvláštní přednosti, přicházejí-li stále s pozměňovacími návrhy, a jestliže těchto věcí neznají, je potřebí, aby se na tyto věci upozornilo. (Výkřiky posl. dr Jurigy.)

Pan posl. Schmerda podával návrhy o platech učitelů s percentuálními platy. Pan poslanec měl se informovati, koho se tato otázka týká. Navrhoval, aby nejmenší plat by, 9200 Kč. (Předsednictví ujal se předseda Malypetr.) Já jsem připomenul, že se nejedná o katechety. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Pane poslanče.

Předseda (zvoní): Prosím, aby pan řečník pokračoval.

Zpravodaj posl. Roudnický (pokračuje): Pan posl. Schmerda podával vysvětlení k onomu návrhu a já tu opětně podotýkám, že učitelé s percentuálními platy jsou hlavně katechetové, kteří nedosáhnou týdenního počtu 18 hodin jako učitelé druhých obecných a měšťanských škol. Tedy správně jsem mu odpověděl, že podával návrh na zvýšení platu katechetů.

Pokud se týče návrhu, že zvýšení má činiti v kategorii zřízenců, podúředníků, úředníků a katechetů do VIlI. hodn. třídy 50%,v VIII. hodn. třídě 40%, u úředníků v VI. hodn. třídě 50% a u ostatních 20%, upozorňuji, že páni podávají nyní nový návrh, kterým mění dřívější znění a doplňují návrh slovy: "při čemž nejnižší výměra pense u zřízenců nesmí činiti méně než 7200 Kč." Tato věc byla opravena. To je to, co jsem jim vytýkal v rozpočtovém výboru. (Výkřiky komunistických poslanců.)

To byly nejdůležitější věci, které byly vytknuty. Prošel jsem pozměňovací návrhy, které byly podány, a činím jako referent rozpočtového výboru návrh, aby byly zamítnuty a aby návrh zákona byl přijat tak, jak se na něm usnesl výbor rozpočtový i s resolucemi přijatými ve výboru rozpočtovém. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dám nyní pánům zpravodajům slovo k doslovu o osnově druhé, to jest o

zprávě výborů branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1413) kterým se mění §§ 2 a 5 zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n., o zaopatřovacích nárocích bývalých vojenských gážistů a §§ 3 a 16 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 28 Sb. z. a n., o změně některých předpisů o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich (tisk 1452)

Uděluji slovo zpravodaji výboru branného p. posl. Myslivcovi.

Zpravodaj posl. Myslivec: Vážená poslanecká sněmovno Národního shromáždění! (Výkřiky.) Úkol můj jako zpravodaje, v závěru debaty reagovati na podněty v rozpravě přednesené. usnadněn jest do velké míry tím, že přes kritiku, která namnoze měla ráz velmi neobvyklý, nebylo předneseno nic, co by bylo s to, otřásti právní strukturou a obsahem předlohy mnou v zastoupení branného výboru zde doporučené.

Jen p. posl. Chalupa ve svých vývodech vyslovil náhled, že by se doporučovalo, aby podobná redukce pensijních požitků, jaká existovala zákonem z 19. března 1920 u vojenských pensistů, zavedla se i pro civilní státní pensisty. Panu poslanci jest zůstaveno na vůli, aby se pokusil o realisaci svého podnětu obvyklou cestou parlamentní. (Veselost a výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.) ač mým skromným míněním jest, že by vhodnější doba k tomu byla bývala tak před 8 roky, když zde k tomu cíli dokonce byly podněty a podklady ve formě návrhů zákonů. jež jsem si dovolil již ve svém původním referátě citovati. Ale podnět sám má pro mne jako zpravodaje ten význam, že právě dokazuje souhlasně s mojí úvodní referentskou řečí, že zde byla mezi pensisty civilními a vojenskými nerovnost, (Výkřik posl. R. Chalupy.) kterou odstraniti bylo úmyslem vlády z r. 1920. Tehdy byl ministrem národní obrany legionář, hrdina jistě námi všemi ctěný, Husák. A tehdejší předloha ve změněné poněkud formě co do materielního obsahu poskytnutím některých určitých zmírnění byla nynější vládou jen opakována. Připomenul jsem také jako zpravodaj ve svém prvním výkladu, a je to obsaženo i v důvodové zprávě obou předloh, jak z r. 1920, tak z r. 1928, že když původně usnesený zákon v únoru 1920 největším představitelem naší republiky byl sněmovně vrácen, obsahovalo připojené připomenutí také tuto větu: "Z této úvahy vysvítá nutně, aby otázka přejímání, po případě propouštění z důvodu provinění na československém národě civilních státních zaměstnanců byla řešena souběžně s přejímáním vojenských gážistů a aby řešení obou těchto otázek uvedeno bylo v soulad."

Právě tomuto přání bylo projednávanou předlohou vyhověno a zjednána byla rovnoprávnost mezi oběma kategoriemi pensistů.

Na poznámky, které byly v debatě několikrát učiněny, odpovídám znovu, že pense přiznána byla jen těm důstojníkům, kteří byli uznáni za hodné. aby byli přijati za důstojníky čsl. armády. Všichni, kdož se dopustili zločinu proti mezinárodnímu právu, proti našemu národu a jeho příslušníkům, byli z přijetí do čsl. armády eo ipso vyloučeni a žádné pense se jim nedostalo. (Posl. Johanis: A co Zanantoni? Jaké ten má zásluhy?) To je věcí komise vyšetřovací, která o přijetí do svazku čsl. armády rozhodovala. Komisi tu jmenoval tehdejší ministr nár. obrany, nynější místopředseda senátu a jistě mnohým úctyhodný patriarcha národního socialismu V. J. Klofáč. Předsedou jejím byl generální inspektor Machar a většinou složena byla z legionářů.

Ale ani po schválení nyní projednávaného zákona není znemožněno, aby osoby, u nichž výše charakterisované jednání bylo by zjištěno, došly zaslouženého trestu. V našem kázeňském řádě vojenském dána je možnost, aby i takové osoby byly postaveny před kárný výbor se všemi příslušnými důsledky, jak se o tom také zmiňuje jedna z resolucí, které si vážené posl. sněmovně dovolím navrhnouti.

Znovu bych jen ještě konstatoval, co snad není všem pánům členům této sněmovny potřeba zvláště podotýkati, že úprava nároků pensistů v zásadě obsažena je v mírových smlouvách a v mezistátních úmluvách, jež sjednány byly na konferencích v Římě a ve Vídni. (Hlasy: To není správné! Odpor socialistických poslanců.)

A nyní zbývá jen, abych zaujal stanovisko k podaným návrhům. Návrhy byly přečteny. Je to především návrh pp. posl. R. Chalupy a soudr., kteří navrhují, aby se přešlo přes tento projednávaný zákon k pořadu. Vyslovuji se proti schválení tohoto návrhu. Stejného obsahu je návrh pp. posl. Špatného, Davida, Zeminové a druhů, pročež se rovněž vyslovuji pro zamítnutí tohoto návrhu.

Eventuální návrh podaný pp. posl. Špatným, Davidem, Zeminovou a druhy: "Nebude-li náš návrh na přechod k pořadu přes osnovu přijat, navrhujeme, aby osnova vrácena byla výborům brannému a rozpočtovému k novému projednání" jest oklikou asi tentýž návrh jako předchozí a proto navrhuji rovněž jeho zamítnutí.

Dále je návrh týchž pánů poslanců, aby projednávání této osnovy bylo odloženo do doby, dokud nebude posl. sněmovně předložen návrh o starobním a invalidním zabezpečení novinářů československých. Jelikož o tomto předmětu jest podán ještě jeden eventuální návrh, navrhuji zamítnutí tohoto návrhu, poněvadž k resolučnímu návrhu stejného předmětu se týkajícímu zaujmu ještě stanovisko.

Dále navrhují pp. posl. David, Špatný, Zeminová a druzi, aby se stanovilo v §u 1, že ustanovení 3. odstavce §u 2 a 1. odstavce §u 5 zákona čís. 194/1920, pokud omezují vojenské zaopatřovací požitky na nejvyšší výměru VI. hodn. třídy, se zrušují. To se však týká pouze těch vojenských gážistů, jichž minulost bude zvláštní, za tím účelem z obou sněmoven sestavenou komisí shledána nezávadnou. Poněvadž dřívější komise existovala plná 3 léta, a poněvadž mimo to, jak jsem již uvedl, v kázeňském řádě armádním máme možnost v podstatě tomuto návrhu vyhověti eo ipso, navrhuji rovněž zamítnutí tohoto návrhu.

Dále - a to je poslední - pozměňovací návrh, podaný pp. posl. Zeminovou, Špatným, Davidem a druhy, kteří navrhují v §u 3, že zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1940.

Mám za to, že tento návrh vedle vážných motivů podán byl také z toho důvodu, aby nepostrádalo jednání poslanecké sněmovny naší také trošku humoru. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Dále vyslovuji se pro pozměňovací návrh pp. posl. Bradáče, dr Budaye, dr Dolanského. dr Lukavského, dr Luschky, Mlčocha, Tichýho, Windirsche a druhů, který zde byl již přečten a který v podstatě stanoví, že předloha mění se tím způsobem, že nejvyšší přípustnou třídou je IV. hodn. třída 2. stupně, čímž se tudíž původní návrh podstatně ještě snižuje.

Dále podal pan posl. dr Rosche, inž. Kallina a soudr. návrh, který zde rovněž byl přečten, aby u oněch důstojníků, kterým nebylo přiznáno dobrodiní zákona z r. 1920 a jimž tajným řízením odepřen nárok na zaopatřovací požitky, znovu bylo zkoumáno oprávnění k těmto nárokům.

Vyslovuji se proti tomuto návrhu z toho důvodu, jelikož jsou-li zde důvody, které při přejímání nebyly známy a jsou důvodem pro obnovu řízení, možno jich užíti i bez schválení tohoto resolučního návrhu.

A posléze podali pp. posl. Špatný, Zeminová, David a druzi resoluční návrh: "Vláda se vyzývá, aby nejdéle do konce března byla předložena osnova zákona, jíž se konečně zabezpečuje řádné starobní a invalidní zaopatření československých novinářů."

Podstata toho návrhu je mně velmi sympatická, poněvadž jsem nejenom členem této sněmovny, ale zároveň také novinářem. Ale je pravidlem parlamentním, že nepřijímají se resoluční návrhy určitě terminované, t. j. do konce března. Já bych s tímto návrhem vyslovil svůj souhlas a žádal bych slavnou sněmovnu za jeho schválení, kdyby páni navrhovatelé laskavě dovolili, aby znění jeho bylo toto:

"Vláda se vyzývá, aby v době nejbližší byla předložena osnova zákona, v níž by se konečně zabezpečilo řádné starobní a invalidní zaopatření československých novinářů."

Souhlasí-li, prosím, páni navrhovatelé s tou změnou, (Posl. Špatný. David a Zeminová souhlasí.) pak navrhuji slavné sněmovně, aby v tomto znění návrh byl přijat, a současně doporučuji vážené sněmovně. aby celou předlohu zákona tisk 1452 schválila. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. E. Venclovi.

Zpravodaj posl. E. Vencl: Slavná sněmovno! Poněvadž o úhradu nákladů na zvýšení zaopatřovacích požitků je postaráno v rozpočtu na r. 1928 a nežádá se žádného vyššího nákladu, připojuji se jako zpravodaj výboru rozpočtového k návrhu pana zpravodaje výboru branného. (Hluk.)