Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Horák, dr
Buday, inž. Dostálek, Slavíček,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Petrovič, Rýpar.
224 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy
dr Šrámek; ministři Černý,
Najman, dr Nosek, dr Spina, dr Srdínko,
dr Tiso, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 135. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolené udělil jsem: dodatečně na
schůze dne 13. března posl. Krejčímu
pro neodkladné záležitosti; na dnešní
schůzi posl. Jašovi pro nutný odjezd;
na týden posl. dr Keiblovi pro neodkladné
záležitosti.
Nemocí omluvil se dodatečně na schůzi
dne 13. března posl. Brožík.
Lékařské vysvědčení
předložil posl. Pohl.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu vyslal do výboru imunitního posl.
Mašatu za posl. inž. Hrdinu; do výboru
ústavně-právního posl. Honzla
za posl. Křemena; do výboru soc.-politického
posl. Zemana za posl. Macka.
Klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes
der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei" vyslal do výboru
iniciativního posl. Freisinga za posl. Wagnera.
Klub poslanců komunistické strany v Československu
vyslal do výboru ústavně-právního
posl. Chloubu za posl. dr Gátiho; do
výboru iniciativního posl. Majora za
posl. Dědiče.
Předseda: Od vlády došlo sdělení.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Náměstek předsedy vlády sdělil
přípisem ze dne 13. března 1928, č.
j. 3728/28 m. r., že vláda předložila
senátu návrh zákona o úpravě
některých organisačních otázek
v oboru soudnictví ku projednání a schválení.
Předseda: Došly naléhavé interpelace.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Naléhavé interpelace:
posl. Hakena a soudr. vládě o snížení
drahotního přídavku vojínům,
posl. Bergmanna, Zeminové, Buřívala, Procházky
a druhů vládě o opatřeních
ve prospěch stát. zaměstnanců a zaměstnanců
stát. podniků v jubilejním roce desetiletého
výročí samostatnosti republiky Československé,
posl. inž. Nečase, dr Dérera, dr Wintra a soudr.
vládě o monstre-procesu komposesorátu bileckého
na Podkarpatské Rusi.
Předseda: Došla odpověď na dotaz.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Odpověď ministra financí na dotaz posl. Krebse
o zadání tabáční trafiky v
Č. Žlebích v politickém okrese prachatickém
č. D 954-II.
Předseda: Počátkem schůze byl
tiskem rozdán vládní návrh.
1489. Vládní návrh zákona o převzetí
státního předválečného
dluhu nezajištěného.
Výboru imunitnímu přikázal
jsem žádost.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Žádost kraj. soudu v Liberci ze dne 2. března
1928, č. Tk 322/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. Elstnera pro zločin podle §u 2 a přečin
podle §u 17 zákona na ochranu republiky (č.
J 550-II).
Předseda: Přistoupíme k projednávání
pořadu.
Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě
o prvých třech odstavcích pořadu,
započaté ve 133. schůzi sněmovny,
to jest:
1. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového k vládnímu návrhu
(tisk 1473) zákona o stavebním ruchu (tisk 1484).
2. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového k vládnímu návrhu
(tisk 1475) zákona o ochraně nájemníků
(tisk 1485).
3. Zpráva výboru soc.-politického o vládním
návrhu (tisk 1474) zákona o odkladu exekučního
vyklizení místností (tisk 1486).
Přihlášeni jsou ještě řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Biňovec,
Katz, Langr, Landová-Štychová,
R. Chalupa, Schuster, Pechmanová,
Pik, inž. Záhorský, Johanis,
Zeminová, inž. Nečas, Koudelka;
na straně "pro" p. posl. Horpynka.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", p. posl. Biňovcovi.
Posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Ve
chvíli, kdy tisíce rodin skrývají
se pod primitivním přístřeším
a řada nájemníků chvěje se
před dosahem dosud platného zákona o ztrátu
dosavadního obydlí, prováděla vláda
ve státních úřadech a podnicích
pronikavou restrikci státních zaměstnanců
a donutila velké množství veřejných
korporací k propouštění zřízenců
a úředníků, závislých
svým povoláním a postavením ve velké
míře na naturálních bytech a tak zhoršila
a zvýšila nesnáze bytové v míře
nebývalé.
Po 8leté působnosti zákonů bytových
jsme tam, kde jsme byli r. 1919, což patrno z toho, že
v právě uplynulém roce vybudováno
bylo tisíce vagonových a jiných primitivních
přístřeší kol četných
měst. Restringovaní a pensionovaní státní
zaměstnanci trpí ve většině dvojnásob
tím, že byli z naturálních bytů,
ve kterých zákonem chráněni nebyli,
vysazováni, že vedle toho také následkem
bytové bídy, nejsouce s to zaopatřiti si
vhodné bydlení pomocí nájmu, museli
poslední své úspory věnovati na drahé
zakupování obydlí; na místě
aby úspor svých použili k doplnění
svých potřeb životních i nedostatečných
pensí, nadělali si pensisté nových
dluhů, jichž úrok a úmor podmiňuje
až škodlivé strádání jmenovaných
vrstev obyvatelstva. Vláda však ještě
za těchto okolností přichází
s předlohami krátkodobými, s prodloužením
zákona o ochraně nájemníků,
s odkladem exekučního vyklizení místností
a předlohou o stavebním ruchu, s jichž obsahem
je třeba velmi věcně se zabývati.
My, sociální demokraté, jsme usilovali při
každé příležitosti těchto
projednávaných předloh o jejich dlouhodobou
působnost, majíce přesvědčení,
že bytová otázka v celém svém
rozsahu není jen výplodem doby válečné,
naopak, že už dávno před válkou
řádně spravované státy velmi
účinným způsobem a vydatnými
podporami řešily bytové otázky jako
věci vysoce sociální a státně
nezbytné. Naproti tomu občanské strany, jež
vedou nynější koalici vládní,
považovaly bytovou otázku a zákonodárství,
této věci se týkající, za takové
válečné opatření obchodní
a distribuční, jež se nechala intensivním
nákupem a distribucí zlikvidovati. Předložením
těchto osnov doznaly vládní strany svůj
omyl a přes to, že obsah předloh čiší
zřejmým nepřátelstvím proti
širokým vrstvám nemajetného lidu, přece
jen dokazuje, že jen tak zhola bytové zákonodárství
nelze zrušiti a odstraniti. Už ta okolnost, že
původní obsah vládních předloh
vyžádal si úporného jednání
v komisích koaličních stran, svědčí
o jejich bezradnosti, a jestli přece došly jmenované
strany k určitému kompromisu, pak tato dohoda byla
umožněna tak, jako ve všech ostatních
sociálních otázkách, jen na základě
zřejmého nepřátelství těchto
stran proti širokým vrstvám lidovým.
Je chvályhodné, že k této linii se otevřeně
přihlásil mluvčí agrární
strany dr Viškovský, který nepokrytě
jak na schůzi majitelů domů, tak také
v soc.-politickém výboru dal najevo přátelské
vztahy a zájmy majetných vrstev proti hospodářsky
slabému obyvatelstvu. Agrárníci používají
této příležitosti, aby splnili svůj
slib daný spolkům majitelů domů v
minulých volbách do Národního shromáždění,
kde zaskočili nár. demokraty. (Výkřiky
posl. Srby.) V tomto případě dodržují
agrárníci slovo, ale tam však, kde dali slib
a podali si ruku se stranami socialistickými ve věci
starobního a invalidního pojištění,
ruší slib a nedodržují slova, stávají
se tak licoměrníky a dokazují, že zájmy
pracujících vrstev jsou jim cizí a nepříjemné.
Podivnou roli hrají při budování tohoto
zákonodárství národní demokraté.
Ještě před nedávnem u příležitosti
projednávání zákona o mimořádných
opatřeních bytové péče nám
tu statistikou dokládal p. kol. Ježek bytovou
tíseň státních zaměstnanců
v obvodu působnosti ministerstva železnic. Téměř
denně dočítáme se v národně
demokratických časopisech o přízni
a lásce této strany k českým menšinám
v národnostně smíšeném území,
avšak přihlédneme-li blíže k stanovisku
této strany při meritorním projednávání
bytových zákonů, poznáme, že
jako agrárníkům, tak také národním
demokratům je pan domácí ve velkém
činžáku bližší než celé
legie pilných českých zaměstnanců,
ovládaných průmyslníky německými.
(Tak jest!) Pro národnostní menšiny
je takto upravený obsah zákonů bytových
zbraní dvojsečnou, neboť vedle ztráty
bytu zároveň nebo v zápětí
nastává i ztráta existence. Vždyť
už dnes při nynější koaliční
soustavě zaznamenáváme veliký přesun
českých zaměstnanců ze smíšeného
území do vnitrozemí, čímž
se usnadňují existence chráněncům
p. Spiny a Mayr-Hartinga, co na druhé straně
ve vnitřním obvodu republiky marně se domáhá
kvalifikované obyvatelstvo dosíci zaměstnání
u státních podniků a úřadů.
Vzhledem ke snaze nynější koalice směřující
k brzkému likvidování zákonodárství,
řešícího bytovou nouzi, my, sociální
demokraté, prohlašujeme nejen teď, nýbrž
i pro dalekou budoucnost, že učiníme vše,
abychom přinutili státní správu k
účelnému a pronikavému řešení
bytové otázky nejen po stránce kvantity,
nýbrž zejména také kvality bytové.
Československá republika nemůže býti
ke svému obyvatelstvu maceštější,
než se k němu chovalo dřívější
Rakousko. Vždyť až do dnešních dob
sahá působnost zákonů o bytové
péči z bývalého Rakouska, umožňující
družstvům a obcím státní záruku
až do výše 90% stavebních a hypotekárních
nákladů. Starost o způsob bydlení
jest a musí býti jednou z nejpřednějších
povinností státu, a jestli stát v oboru ministerstva
zemědělství velmi účinným
způsobem pečuje o dokonalou výrobu živočišnou,
o specielní chov skotu, o chov vepřového
dobytka, ovcí, koz a k účelu tomu zřizuje
nákladnou kontrolu chlévů, chlévních
zařízení, pastvinářství
a salašnictví, my to nevytýkáme, nýbrž
jako důvodu používáme k tomu, že
by byl svrchovaný čas postarati se také o
řádnou kontrolu bytů, obývacích
zařízení a způsobu bydlení.
Třeba se přesvědčiti, že více
než dobytek v chlévě, stísněno
jest obyvatelstvo v různých primitivních
a nedostatečných bytech. (Tak jest!) Prvé
opatření, pokud se řádně a
účelně provádí, slouží
ke cti ministerstva zemědělství. Nedostatky
v péči bytové jsou však hanbou a ostudou
ministerstva soc. péče a zdravotnictví. (Tak
jest!)
Není bez zajímavosti čísti důvodovou
zprávu osnovy zákona o ochraně nájemníků.
Je zde dokázáno, že vládní strany
jsou papežštější než sám
papež, neboť ony to byly, které při meritorním
projednávání těchto osnov původní
obsah vládních předloh v neprospěch
slabších obyvatelů velmi pronikavě zhoršily.
Je dobře, když p. zpravodaj v důvodové
zprávě tuto "čest" vládním
stranám zachoval. Již za dřívějšího
znění zákona mohl býti každý,
jen poněkud nepořádný nájemník,
z bytu vypovězen a mimo to dány byly majitelům
domů tak rozsáhlé možnosti k vypovězení
nájemníka, že se každého, jen poněkud
nepohodlného nájemníka, výpovědí
zbavili. Nynějším rozmnožením příčin
k výpovědi, záměnou některých
slov v textu jednotlivých paragrafů, stává
se zákon téměř ilusorním pro
nájemníky. Když pak přihlížíme
k dalším opatřením osnovy zákona
o ochraně nájemníků, jimiž se
může majitel domu domáhati sjednávání
nájemních smluv, pak titul zákona označený
názvem "zákon o ochraně nájemníků"
je klamem a lží, vrženou ve tvář
všem nájemníkům a celé naší
veřejnosti. (Tak jest!)
Sjednávání nájemních smluv
bude jen novým utrpením a novou škodou pro
nájemníky proto, poněvadž nepůjde
tu jenom o tlak a vliv majitele domu, nýbrž nejúčinnějším
donucovacím prostředkem k přistoupení
na poměr nájemní smlouvy pro nájemníka
bude tu nedostatek bytů. Toto opatření bude
pařeništěm nespravedlivých úmluv,
jejichž následky stihnou vždy stranu slabší.
Zájmy nájemníků a jejich nárok
na bydlení bude přímo drakonicky dotčen
ustanovením §u 31 projednávané předlohy,
v němž se umožňuje, aby po usnesení
obecního zastupitelstva a schválení tohoto
usnesení zemským úřadem v obcích
s méně jak 2000 obyvateli byl dosah a působnost
zákona o ochraně nájemníků
úplně zrušen. V tomto případě
nelze si stanovisko vládních stran a jejich orgánů
vysvětliti jinak, než že opravdu byly raněny
slepotou. Vždyť bída bytová právě
na venkově a v menších městech, kde
nebylo prostředků k řešení bytové
otázky pomocí zákona o stavebním ruchu,
řádí ještě více než
v městech střední velikosti a právě
toto ustanovení bude největší pohromou
pro české obyvatelstvo, usídlené v
národnostně smíšeném území.
(Posl. Tomášek: Jubilejní dárek!)
Ano.
Národní demokraté zdvižením ruky
pro toto ustanovení ukáží, že ta
jejich láska a přízeň k českým
menšinám byla jen notorickým humbugem a že
také v tomto případě, i když
je to nic nestojí, to s jejich láskou a přízní
jde zase jen k těm hrdlům a statkům.
Následky této kapitoly osnovy zákona pro
široké vrstvy obyvatelstva jsou nedozírné.
Pro obce pak bude toto znění zákona pařeništěm
nesvárů a bojů mezi stranami a po stránce
finanční novou hospodářskou pohromou.
Domáhali jsme se v soc.-politickém výboru
doplnění osnovy zákona ustanoveními
o zřízení ústavu pro evidenci a zprostředkování
bytů v obcích za podpory státu. Dosáhli
jsme jen povrchního úspěchu, ač právě
toto organisační opatření jest jedině
schopno zbaviti celé desetitisíce dělníků,
úředníků a zřízenců
ohromných obětí, které musí
denně na čase a penězích při
cestě do zaměstnání a zpět
přinášeti. Ten, kdo sleduje skutečný
život našeho obyvatelstva a jeho lopocení za
existencí, dávno již poznal, že nejenom
vlaky, jedoucí směrem k velkým městům,
ale také vlaky v obrácené jízdě
jsou přeplněny cestujícími, jezdícími
denně mimo své obydlí za svou existencí.
Dosavadní systém zprostředkování
bytů, prováděný koncesovanými
a nekoncesovanými podnikateli, znamená mámení
a vydírání velikého počtu lidí
po bytech toužících. Tomuto zlu lze čeliti
jen zřízením veřejných ústavů
zástupci nájemníků a majitelů
domů vzájemně kontrolovaných.
Kapitola o zvýšení činží
ve starých domech je otázkou sama pro sebe a proto
je pozoruhodno sledovati důvody, jimiž je tato snaha
opodstatňována. Jeden z důvodů stále
ohřívá a prosazuje samo ministerstvo soc.
péče snahou o vyrovnání činží
mezi starými a novými domy. Zde se zřejmě
zapomíná, že při budování
nových domů nepřinesl oběti jen stát,
ale také stavebníci, neboť chce-li majitel
rodinného domku řádně konati své
povinnosti jako dlužník, nebo chce-li nájemník
nového družstvem nebo obcí postaveného
domu řádně platiti nájemné
jemu předepsané, pak musí velmi mnohé
potřeby životní ve své rodině
si odříci. Tato oběť obyvatelstva a
obyvatelů nově postavených domků a
domů s malými byty je odůvodněna vysokými
stavebními náklady. Kde však je ten důvod
u starých anebo někdy velmi primitivně postavených
domů? Stát by měl v tomto případě
sledovati obrácený cíl: učiniti vše,
aby se bydlení v nových domech pokud možno
nejvíce zlevnilo a aby otázka bydlení nikterak
abnormálním způsobem nezatěžovala
existenci pořádných a pilných našich
občanů.
Přímo nesmyslným důvodem zvýšení
činží je snaha po valorisaci hodnot starých
domů tak, aby tato stihla abnormální hodnotu
domů nových. Hospodářská finanční
a sociální deruta přivoděná
válkou postihla zhoubným způsobem všecky
stavy našeho národa, z nich však nejvíce
pracující a nemajetné vrstvy obyvatelstva.
Proto není spravedlivo, aby ten, kdo přišel
o všechno, co měl, o své živitele, o svou
existenční podporu, aby ten, kdo se třese
následkem stále neurovnaných výrobních
a hospodářských poměrů každou
chvíli o svou existenci, stal se ještě oporou
pro valorisaci majetku vrstev, které nejméně
rozvrácenými hospodářskými
poměry utrpěly.
Máme smysl a porozumění pro uznání
a honorování záslužné práce,
pro zcenění hodnot poctivou prací vytvořených
a nastřádaných, avšak máme odpor
a hnus nad konjunkturním využitkováním
sociálně slabého obyvatelstva, když
v oboru nezbytné životní potřeby je
stísněno a vykořisťováno lépe
chráněnými svými spoluobčany.
Základem valorisace mohou býti hodnoty před
válkou nabyté s přiměřeným
uznáním nákladů a výloh válečnou
a poválečnou dobou přivoděných,
vedle toho však musí býti přihlíženo
také k existenční úrovni a příjmům
nájemníků, nikdy však nemůže
býti k tomuto účelu směrodatnou lichva
a spekulace, která se zejména v poslední
době v obchodech s domy vzmáhá a šíří.
Proto doprovodíme předlohu o ochraně nájemníků
a předlohu o odkladu exekučního vyklizení
místností řadou pozměňovacích
návrhů za tím účelem, aby spravedlivě
řešeny byly poměry mezi zájemníky,
vzájemnými potřebami na sebe odkázanými.
Pokud se týče předlohy o stavebním
ruchu, je tato už ve své původní podstatě
velmi pronikavě zlikvidována a není už
dávno tou oporou lidem toužícím po svém
vlastním obydlí, jako byla dříve.
Kapitola I předlohy zákona o stavebním ruchu
jeví se již od začátku v praktickém
životě velmi nedostatečnou a znemožňuje,
aby pomocí ní se vůbec realisoval nějaký
případ výkupu pozemků k účelům
stavebním. Zde je zřejmý vliv jedné
z největších stran této sněmovny.
Již od začátku budování našeho
stavebního a bytového zákonodárství
právě tato strana znemožňovala pronikavější
a význačnější změnu I.
kapitoly zákona o stavebním ruchu, aby bylo možno
nejen k účelům bytovým, ale i k účelům
veřejným a obecním pozemky vyvlastňovati.
Hoví se zde zřejmě spekulaci s pozemky, která
je patrna zejména v dnešní době, kdy
téměř 50krát i 100krát za jedno
nebo dvě léta ceny pozemků stouply. Myslím,
že právě dnešní doba, kdy tak markantně
vystupuje v našem veřejném životě
lichva pozemková, je podnětem k tomu, abychom této
kapitole dali opravdu takové znění a takový
výraz, abychom skutečně mohli pozemky k účelům
veřejným a stavebním vyvlastňovati.
Působnost obcí je v ohledu hospodářském
velmi omezena. O této věci jistě bude mluviti
některý z mých kolegů, ale již
teď musím poznamenati, že se obcím po
této stránce nikde nevyšlo vstříc
a nevyhovělo a že obce ve své působnosti
musejí vypláceti krvavé peníze za
poměrně bezvýznamné pozemky nebo pozemky,
které nezbytně k svému účelu
potřebují, ale kterých se majitel mohl za
mírnějšího užitku zbaviti.
V tomto případě mám tedy za to, že
naše zákonodárství dozná ještě
v budoucnosti, až lid pozná opravdu nepříznivé
a nepřátelské stanovisko vládních
stran k veřejným úkolům, pronikavé
změny proto, že veřejná činnost
naše v obcích, v okresech a ve státě
nesnese, abychom plýtvali hodnotami lidem, kteří
bez záslužného jednání majetku
pozemkového došli.
Pokud se týče II. kapitoly zákona o stavebním
ruchu, týkající se mzdových soudů,
pravda, této kapitoly se ve značné míře
ještě nepoužívá, ale již to,
že se připouští pomocí zákona
schůzka zájemníků, zaměstnanců
i zaměstnavatelů, že tu třetí
osoba je oprávněna, aby mohla působiti k
dohodám, kompromisům zmíněných
zájemníků, působí blahodárně
na vytvoření smluvních poměrů
mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a jest zde vytvořena
pomocí kolektivních smluv pak určitá
stabilisace příjmů zaměstnanců
a výloh zaměstnavatelů k prospěchu
rozvoje stavebního ruchu.
V důsledku těchto poznatků v praxi se projevujících
žádali jsme tentokráte v soc.-politickém
výboru vsunutí nové kapitoly do zákona
o stavebním ruchu, týkající se t.
zv. cenových soudů. I dnes každý podnikatel,
zájemník a zejména representanti veřejných
úřadů a korporací naříkají
na bující lichvu se stavebními hmotami, a
pravda je, že zejména v poslední době
ceny dříví, železa, cementu, cihel atd.
rapidním způsobem stoupají a znemožňují
poněkud snesitelné podnikání stavební.
Tedy z tohoto titulu žádali jsme, aby kapitola, která
již v původním zákoně o stavebním
ruchu byla obsažena, tentokráte znovu byla obnovena.
Avšak vládní strany nemají smyslu pro
to, ač vyčítají nehospodárnost
ve stavebním podnikání, aby touto zákonodárnou
úpravou byla vytvořena stabilisace, jistota v ceně
stavebních hmot.
Obsah kapitoly, pojednávající o státní
losové půjčce také nevyhovuje našim
názorům na zužitkování této
finanční operace státní, a to proto,
že je omezena jen na stavby, které se mohou podnikat
ve prospěch veřejných a státních
zaměstnanců. Jest nám všem známo,
že na této státní finanční
operaci zúčastněny jsou všechny vrstvy
našeho obyvatelstva, a bylo by proto účelno,
aby výhod této kapitoly zákona o stavebním
ruchu používalo také všechno naše
obyvatelstvo. Tak jako u zákona o ochraně nájemníků,
i zde u zákona o stavebním ruchu jest nevýhodou
a škodou jeho krátkodobé působení.
Krátkodobé působení zákona
o stavebním ruchu jest vlastně pobídkou k
tomu, aby kde kdo se stavbami spekuloval a aby kde kdo využíval
tohoto krátkodobého bytového zákonodárství
ke svému osobnímu prospěchu a ku škodě
celku. Proto usilovali jsme ne teď, ale již v dřívější
koalici, aby nebyla zde omezována působnost zákona
o stavebním ruchu. Vláda a v prvé řadě
parlament má vždy příležitost,
aby když se nějaký obsah zákona stane
ilusorní, bezpředmětný, jej zrušila
a zaměnila eventuelně jiným zákonem,
který odpovídá době a potřebám
našeho obyvatelstva a státu. Proto jest neodůvodněno
krátkodobé působení zákona
o stavebním ruchu a zaviňuje, že jdeme do každé
stavební a podnikatelské periody za velkého
risika podnikatelů i stavebníků.
Již s počátku své řeči
jsem poznamenal, že předložená osnova
zákona o stavebním ruchu znamená zlikvidování
finanční účasti státu na tomto
celém problému. Dokladem toho tentokráte
jest také ustanovení předlohy, týkající
se obnosu, kterým vláda limituje částku,
do které se může jíti, pokud se týče
státní záruky. Je to obnos 120 mil., který
vláda dává k disposici pro podnikání
ve smyslu zákona o stavebním ruchu. To znamená,
že můžeme postaviti za podpory státu při
využití úvěru na první hypotéku
sotva za 300 mil. obytných domů, což při
poměrné ceně stavebních nákladů
na jednu světnici, propočítaných ministerstvem
veřejných prací v dohodě s ministerstvem
soc. péče na 20.000 Kč, znamená, že
můžeme za této podpory státní
postaviti nanejvýš 1500 obytných místností.
To sotva stačí pro Prahu a ne pro celou Československou
republiku. (Výkřiky posl. Srby.) Proto žádáme,
aby obnos tento byl zvýšen na částku
500 mil. Kč. Nebude to dostačující
obnos, ale bude to obnos, který aspoň umožní
ministerstvu soc. péče a ostatním orgánům,
aby aspoň poněkud benevolentním způsobem
přihlížely k požadavkům a potřebám
stavebníků.
Návrh na změnu tohoto obnosu v osnově zákona
odůvodněn jest také naším dalším
požadavkem, týkajícím se zvýšení
státní záruky. Tato kapitola v osnově
umožňuje, aby stát, resp. jeho orgánové
přiznaly stavebníkům 40% záruku
stavebních nákladů. To jest pomoc velmi primitivní,
když si uvědomíme, že stavebníci
dnes velmi těžko získávají dostatečnou
výši půjčky na první hypoteku,
toto procento absolutně nepostačuje pro stavebníky,
kteří jsou nynějším zákonodárstvím
již zbaveni možnosti bydlení, a proto žádáme,
aby na domy soukromé, na domky a domy s malými byty,
stavěné soukromníky, byla přiznána
státní záruka ve výši 60% a na
domy stavěné obcemi a družstvy záruka
ve výši 90% stavebních nákladů.