Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Zierhut, inž.
Dostálek, Horák, Slavíček,
Stivín.
Zapisovatelé: Ježek, dr Petersilka.
225 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy
dr Šrámek; ministři Černý,
dr Gažík, dr Nosek, dr Peroutka,
dr Spina, dr Srdínko, dr Tiso, Udržal.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Koerner.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška,
dr Mikyška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 138. schůzi
poslanecké sněmovny.
Pan posl. dr Josef Macek, povolaný jako nástupce
posl. Alb. Chalupy, dostavil se do dnešní schůze.
Ježto před tím podle §u 6 jedn. řádu
podepsal v kanceláři sněmovní slibovací
formuli, přikročíme ke slibu podle §u
22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím
způsobem, že přečtena bude ústavou
předepsaná formule slibovací, pan posl. dr
Macek ke mně přistoupí a vykoná
předepsaný slib podáním ruky a slovem
"slibuji".
Žádám, aby byla přečtena slibovací
formule, a pana posl. dr Macka žádám,
aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci
povstávají.)
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Slibuji, že budu věren republice Československé
a že budu zachovávati zákony a mandát
svůj zastávati podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí.
Předseda: Pan posl. dr Josef Macek.
Posl. dr Macek (podávaje předsedovi ruku):
Slibuji. (Potlesk poslanců čsl. soc. demokratické
strany dělnické. - Poslanci usedají.)
Předseda: Dovolené udělil jsem na
dnešní schůzi posl. dr Frankemu, Davidovi,
Chalupovi, Vobecké a Landové-Štychové
- vesměs pro neodkladné záležitosti.
Nemocí omluvili se: na tento týden posl. Geršl;
na dnešní případně zítřejší
schůzi posl. Kaňourek, Fedor a Hruška.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu vyslal do výboru imunitního
posl. inž. Hrdinu za posl. Mašatu; do výboru
branného posl. dr Králíka za
posl. Bradáče; do výboru soc.-politického
dne 20. března 1928 posl. Chlebounovou za posl.
dr Viškovského, dne 21. března 1928 posl. dr
Viškovského za posl. Chlebounovou a posl. dr
Slávika za posl. Zemana; do výboru rozpočtového
dne 21. března 1928 posl. Molíka za posl.
dr Jos. Černého, na další posl. dr Jos.
Černého za posl. Molíka.
Klub poslanců čsl. strany lidové vyslal do
výboru pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností posl. Čančaru
za posl. Adámka.
Klub poslanců komunistické strany v Československu
vyslal do výboru soc.-politického posl. Zápotockého,
dr Sterna a Schmerdu za posl. Můňu,
Haiblicka a Landovou-Štychovou.
Klub poslanců "Deutsche nat. soz. Arbeiterpartei"
vyslal do výboru rozpočtového posl.
Simma za posl. Krebse.
Klub poslanců "Deutsche soz. dem. Arbeiterpartei"
vyslal do výboru ústavně-právního
posl. Kaufmanna za posl. Schweichharta; do výboru
rozpočtového posl. Dietla za posl.
Tauba.
Předseda: Ze senátu došla sdělení.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Předseda senátu sdělil přípisy
ze dne 15. března 1928, že senát přijal:
ve 117. a 119. schůzi dne 29. února a 15. března
1928 osnovu zákona o převzetí předválečného
dluhu zajištěného (tisk 589 sen.),
ve 118. schůzi dne 13. března 1928 zkráceným
řízením podle §u 55 jedn. řádu
osnovu zákona o ochraně domácího trhu
práce (tisk 590 sen.), a to ve znění usneseném
posl. sněmovnou.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Dotazy posl. Kurťaka:
ministru obchodu o odebrání hostinské licence
několikráte trestanému Davidovi Martonovi
z obce Malá Kopaňa (č. D 1058-II),
ministru financí, že trafikant David Marton z Malé
Kopani protizákonně spekuluje syrovým tabákem
(č. D 1059-II).
Předseda: Došly odpovědi na dotazy.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Odpovědi:
min. soc. péče na dotaz posl. dr Koberga o slevě
jízdného pro dělníky při jízdách
k okr. nemocenské pojišťovně (č.
D 841-II);
min. železnic na dotaz posl. inž. Junga o poměrech
na zastávce jakubčovické na trati Suchdol-Budišov
(č. D 1023-II);
min. obchodu, průmyslu a živností a min. vnitra
na dotaz posl. inž. Dostálka o nestejné praxi
správních úřadů politických
při vidování knížek podomních
obchodníků (č. D 993-II);
min. vnitra na dotaz:
posl. Fedora o odmrštení žiadosti o usporiadaní
schôdzky kresť. soc. strany v Trenčíne
(č. D 946-II),
posl. inž. Nečase, že se upírá
právo na výchovné podle §u 144 platového
zákona pro nevlastní děti četnických
gážistů (č. D 948-II),
posl. dr Patejdla o zamítání žádostí
legionářů za udělení dispense
od svobodného stavu a stanoveného věku pro
přijetí k četnictvu (č. D 969-II).
Předseda: Přikazuji výboru rozpočtovému.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1520. Vládní návrh zákona o soustavě
drobných mincí.
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány Zápisy o 133., 134. a 135. schůzi
posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle
§u 73 jedn. řádu.
Přistoupíme k projednávání
pořadu, na němž jakožto odst. 1 jest:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
státním závěrečném účtu
republiky Československé za rok 1926 (tisk 1216)
spolu s účty státního melioračního
fondu, státního bytového fondu a dávky
z majetku (tisk 1429).
Budeme pokračovati v rozpravě započaté
ve 137. schůzi posl. sněmovny dne 20. března
1928.
Přihlášeni jsou ještě tito řečníci:
na straně "proti" pp. posl. dr Stern,
Chlouba, Koudelka, Simm, Bergmann,
Wünsch, Dědič a dr Gáti.
Dávám slovo prvému přihlášenému
řečníku, p. posl. dr Sternovi.
Posl. dr Stern (německy): Přihlásil
jsem se ke slovu, abych z příkazu komunistického
klubu a komunistické strany v Československu přednesl
zde nejostřejší protest proti stanovisku naší
vlády k návrhům Sovětského
Svazu na odzbrojovací konferenci v Ženevě.
V Ženevě podal zástupce prvého dělnického
a selského státu na světě návrhy,
které měly způsobiti skutečné
a úplné odzbrojení celého světa
a tím upraviti jedině možnou cestu, aby se
zabránilo válkám. (Potlesk komunistických
poslanců.) Tyto návrhy zároveň
také ukázaly, že jediný dělnický
a selský stát na tomto světě jest
zároveň také jediným státem,
který skutečně usiluje o mír a za
mír bojuje. Útoky, které se připravují
proti tomuto státu, podporují kapitalistické
státy a také zástupci tak zvaných
proletářských stran tvrdíce, že
Sovětský Svaz sám zbrojí k válce
a provozuje imperialistickou, válečnou politiku.
Tyto návrhy a chování Sovětského
Svazu v celé spoustě konfliktů vůbec
ukazují velmi zřetelně, že Sovětský
Svaz hájí mír. Tyto návrhy však
zároveň také ukazují, jaké
stanovisko zaujímají k této otázce
všechny kapitalistické státy bez výjimky
a také Československo. Kapitalistické vlády,
odůvodňují-li ohromné oběti,
které se vydávají na zbrojení, vždy
masám vypravují, že žádný
stát nemůže odzbrojiti, poněvadž
nemá jistoty, zda také jiné státy
odzbrojí, že žádný stát
nemůže složiti zbraně, poněvadž
nemůže věděti, zda jiné státy
nepoužijí zbraní k útoku proti němu.
Celá tato demagogie a licoměrnictví kapitalistických
připravovačů války stává
se nyní úplně jasnou a zřetelnou,
takže nyní každý dělník
a rolník může to pochopiti, neboť návrh
sovětské vlády nezní tak, že
každý stát má odzbrojiti bez zřetele
k tomu, zda odzbrojí jiní, nýbrž navrhuje
se v něm, že každý stát má
odzbrojiti, odzbrojí-li také státy jiné.
Tento návrh mohl by podporovati každý stát
mající skutečný zájem na odzbrojení,
(Souhlas na levici.) neboť podle tohoto návrhu
nebyl by povinen odzbrojiti dříve, dokud také
ostatní státy neprohlásily a neprokázaly,
že chtějí odzbrojiti. Kdo vystupuje proti tomuto
návrhu, kdo se proti tomuto návrhu staví,
dokazuje tím, že odzbrojiti nechce, že chce použíti
ozbrojené moci pro válku doma proti potlačovaným
a navenek pro své imperialistické zájmy.
A to platí také o československé vládě.
Československo jest stát, kterému pro případ
války skutečně hrozí velmi velké
nebezpečí. Již zeměpisná poloha
tohoto státu ukazuje, jak v případě
války bude snadno jej zdolati. S jistého stanoviska
měla by zde dokonce i kapitalistická vláda
míti zájem o to, aby vystupovala proti válce
a dělala mírovou politiku. Ale kapitalistická
vláda v tomto státě přes to nemůže
dělati takovou politiku, ačkoliv válečnou
politikou bude ohrožen také kapitalistický
stát, ačkoliv válečnou politikou,
a o to nám jde, bude ohrožena také svoboda
mas i českého národa v tomto státě.
Československá vláda nemůže dělati
mírovou politiku, neboť potřebuje zbraní
k potlačení pracujících vrstev v tomto
státě, potřebuje zbraní k potlačení
menšinových národů v tomto státě,
potřebuje zbraní k udržení a hájení
vlády vykořisťovatelů v tomto státě
(Potlesk komunistických poslanců.) a československá
vláda ani odzbrojiti nemůže, poněvadž
Československo ve skutečnosti není vůbec
samostatným státem, poněvadž ve skutečnosti
jest jen vasalem větších imperialistických
mocností (Souhlas na levici.) a tyto imperialistické
mocnosti nařizují československému
vasalu, aby měl připraveno tolik a tolik zbraní,
aby v zájmu těchto velkých kapitalistických
mocností mohl v nové světové válce,
bude-li třeba, zasáhnouti. Proto naše vláda
nemůže naprosto dělati odzbrojovací
a mírovou politiku a všechno to mluvení našich
ministrů, našeho vládního tisku, celého
našeho měšťáckého tisku o
mírumilovnosti Československa, o mírové
politice Československa, není nic jiného
než licoměrnictví a podvod. Kdyby Československá
republika skutečně chtěla mír, byla
by měla nyní v Ženevě příležitost
to dokázati. Stačilo, kdyby byla jen vystoupila
pro návrh Sovětového Svazu a kdyby jen řekla:
"Ano, odzbrojíme, až odzbrojí všechny
ostatní státy, a jsme pro to, aby všechny státy
odzbrojily, aby také náš stát mohl odzbrojiti".
Ale co vidíme ve skutečnosti? Ve skutečnosti
vidíme, že prozatím, aspoň podle dosavadních
zpráv, zástupci Československé republiky
patří mezi zástupce států,
kteří se v Ženevě neodvážili
zaujmouti dosud nějaké stanovisko. Návrhy
Sovětského Svazu přivedly zástupce
imperialistických států do velkých
rozpaků, ale na konec musili se postaviti proti těmto
návrhům. Četní zástupci států
se již o tom vyslovili, ale neslyšeli jsme ještě,
že by se vyslovili zástupci Československa.
Zvolili lepší část statečnosti,
opatrnost. Přes to víme zcela přesně,
jaké stanovisko zaujímá naše vláda.
Již před delší dobou slyšeli jsme
od p. ministra Beneše v zahraničním
výboru při různých jiných příležitostech
výroky, vidíme chování vládního
tisku a vidíme, že naše vláda zaujímá
k tomuto návrhu naprosto nepřátelské
stanovisko. Vidíme, že naše vláda naprosto
nezamýšlí tento návrh podporovati, nýbrž
naopak jej potírá. Všechny námitky,
které nyní přednášejí
zástupci různých vlád v odzbrojovací
komisi proti návrhům sovětové vlády,
lze velmi lehce vyvrátiti. Nejde tam o to dokázati,
zda jedno či druhé jest správné. To
jsou úplně jasná sofismata. Naopak jde o
to, že státy nemají vůle pracovati ke
skutečnému odzbrojení. Prohlašuje se,
že Rusové předložili své návrhy
tak kategoricky, že prohlásili, buď že musí
býti tyto návrhy přijaty se všemi podrobnostmi,
anebo že nemohou býti přijaty vůbec
a že nelze přece žádati od států,
aby přijaly všechny podrobnosti tohoto návrhu,
jak je nadiktovali Rusové. Tím chce se zastříti,
že chtějí odmítnouti základní
myšlenku ruského návrhu a předstírají
jen, jako by chtěli návrh odmítnouti jen
proto, že jest spojen se všemi možnými podrobnostmi,
k nimž nemohou dáti všichni souhlas. Ale jest
tomu právě naopak. Ruský zástupce
neprohlásil v Ženevě, že musí býti
přijaty všechny podrobnosti, nýbrž přednesl
jasný dotaz, zda zástupci různých
vlád chtějí přijmouti základní
myšlenku ruského návrhu. Prohlásil,
že musí býti odpověděno na dvě
otázky. Musí býti odpověděno
na otázku, má-li býti provedeno úplné
odzbrojení, úplné odzbrojení všech
států. Za druhé musí býti odpověděno
na otázku, zda již prvého roku má býti
provedeno odzbrojení takovou měrou, aby války
byly mimořádně ztíženy. Na tyto
otázky lze beze všeho lehce odpověděti
a celý způsob, jak na to odpovídají
kapitalistické vlády, svědčí,
že na tuto otázku chtějí odpověděti
zamítavě, že nesou odpovědnost za ohromné
nebezpečí války a za oběti, které
ukládá zbrojení dělnickému
lidu. Jedině německá vláda zaujala
poněkud kolísavější stanovisko,
jasněji vyslovila se pro ruský návrh také
turecká vláda. Jest úplně jasné,
proč právě tyto vlády nezaujímají
tak příkře nepřátelského
stanoviska: Jsou to vlády poražených států,
vlády, jimž bylo omezení zbrojení vnuceno
mírovými smlouvami. Ty i s kapitalistického
stanoviska mohou tyto návrhy lehčeji hájiti;
ale přes to tato prohlášení mají
pro nás jakousi cenu, poněvadž jsou to prohlášení
kapitalistických vlád, která svědčí
o tom, že není pravda, že jde o nemožné
návrhy, která svědčí, že
těchto návrhů nelze uskutečniti jen
proto, že není k tomu vůle. Proti sovětské
vládě bylo také prohlášeno, že
její návrhy jsou jen manévr, že tyto
návrhy slouží jen ke stržení masky,
že to Rusové vážně nemyslí
a že se tedy nelze k takovým věcem propůjčovati.
To prohlásil zvláště pan dr Beneš,
že stát, který věc myslí vážně,
zabývá se jen takovými návrhy, které
jsou myšleny vážně. S takovýmito
hračičkami, že se zabývati nebude. Tuto
námitku, aby bylo lze věc odmítnouti, přednášejí
nejen kapitalistické vlády, nýbrž můžeme
je čísti i v sociálně-demokratických
časopisech. II. internacionála zaujala na poslední
poradě svého výkonného výboru
stanovisko, že ruský návrh jest sice velmi
pěkný, ale že je to utopie. Chyba sovětské
vlády že záleží v tom, že
podává návrhy nepřijatelné.
II. internacionála se usnesla, že předloží
Společnosti národů přijatelné
návrhy. V sociálně-demokratických
časopisech můžeme také čísti,
že návrhy sovětské vlády vzbuzují
iluse. Ale ve skutečnosti je tomu právě obráceně.
Návrhy, které podává II. internacionála,
jejichž účelem má býti, jak navrhovatelé
prohlašují, přijíti s něčím
skutečně proveditelným, ty musí vzbuzovati
ovšem ilusi, poněvadž II. internacionála
prohlašuje masám: "Hleďte, co podáváme,
dá se uskutečniti", kdežto ve skutečnosti
toho nelze ovšem naprosto provésti. Slouží
to jen k tomu, aby masy lidu byly uspány a aby se jim řeklo:
"Ve Společnosti národů podávají
se již uskutečnitelné, rozumné návrhy,
nepotřebujete se již o to starati, Společnost
národů se již přičiní,
aby bylo učiněno pro mír vše možné".
Docela jiný ráz mají návrhy sovětové
vlády. Návrhy sovětské vlády
otevírají masám oči a ukazují
jim, že od kapitalistických vlád nemohou nic
očekávati, že nemohou nic očekávati
ani od Společnosti národů. Vytýká-li
se to sovětské vládě, jest to jen
směšná výtka. Nikdo nemůže
od sovětské vlády žádati, aby
nebyla dosti prozíravá a nepochopila, čemu
dnes musí rozuměti každé dítě,
že kapitalistické vlády takovéto návrhy
prostě nepřijmou. Nikdo nebude věřiti.
že sovětská vláda podává
tento návrh a věří, že jej Společnost
národů skutečně přijme, že
kapitalistické státy odzbrojení uskuteční.
To jest úplně jasné, ale tím není
vinna sovětská vláda, nýbrž tím
jest vinen loupežnický a imperialistický charakter
těchto vlád a za to nemůže býti
činěna odpovědnou sovětská
vláda. Co dělá sovětská vláda,
jest míněno vesměs vážně
a také naše vláda měla by všechny
příčiny bráti to vážně
a především berou to vážně
naše pracující vrstvy. Co míní
sovětská vláda zcela vážně,
jest demonstrovati a ukázati: "My bychom byli ochotni
složiti zbraně, kdyby to učinil také
ostatní kapitalistický svět. Ale my nemůžeme
zbraně složiti přes to, že chceme mír,
poněvadž kapitalistické státy jich nesloží,
a jestliže musíte vynakládati tak obrovské
oběti na zbrojení a jestliže vám neustále
hrozí nebezpečí, že budete zataženi
do nového vraždění národů,
pak poděkujte se jen kapitalistickým vládám,
a chcete-li mír a chcete-li skutečně odzbrojení
a vícekráte žádné války,
zbývá vám jen jediný prostředek:
povaliti své kapitalistické vlády a vybudovati
ve všech zemích vládu dělníku
a sedláků". (Potlesk na levici.). To
jest smysl návrhu sovětské vlády,
není to pouhý manévr, jest to volání,
aby nejširší vrstvy byly vyburcovány,
a vidíme, že nejširší vrstvy toto
volání již slyší, neboť odzbrojovací
komise dostala již nesčetné množství
projevů, projevů podepsaných velikými,
ohromnými organisacemi mas, v nichž tyto masy prohlašují,
že vítají návrhy Sovětského
Svazu a že tyto návrhy přinášejí,
co ony chtějí. To nechť si dá pan dr
Beneš říci, prohlašuje-li, že
těchto návrhů nelze bráti vážně,
že jsou to návrhy, které vyjadřují
vůli mnoha set milionů pracujících
lidí a protestujeme co nejostřeji, aby to, co berou
za své stamiliony pracujících lidí,
bylo prohlašováno za něco, co nelze bráti
vážně.
Žádáme od předsedy vlády, nebo
nemůže-li, od jeho náměstka, aby se
sem dostavil a podal nám vysvětlení a odpovídal
se z hanebného chování naši vlády
k těmto otázkám. Žádáme
jménem pracujících vrstev, aby ihned byly
dány telegraficky pokyny zástupcům naší
vlády, aby návrhy sovětské vlády
podporovali všemi prostředky. (Potlesk na levici.)
Tento požadavek shoduje se s vůlí pracujících
vrstev. Víme, že náš požadavek přes
to nebude splněn, poněvadž v této demokratické
republice nevládne ohromná většina obyvatelstva,
to jest pracující lidé, nýbrž
vykořisťovatelé a lichváři. Prohlašujeme
tedy všude masám lidu i v Československu: Je
jen jedna cesta: svrhnouti toto panství a vybudovati novou
vládu, vládu vaši, vládu pracujících
lidí. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším řečníkem
je p. posl. Koudelka. Dávám mu slovo.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Používám
příležitosti projednávání
státní účetní závěrky,
abych poukázal na některé naléhavé
otázky našeho vodního hospodářství,
jmenovitě abych se dotkl zvláště důležité
otázky konečné úpravy středního
Labe. Hledíme-li k tomu, jak se vyvíjí vodní
hospodářství v republice Československé,
musíme s politováním konstatovati zhoršení
proti stavu, jaký byl v dřívějším
státě před válkou.
Úprava středního Labe byla plánována
v rámci t. zv. vodocestného zákona ze dne
11. června 1901. Podle tohoto zákona Labe mezi Mělníkem
a Jaroměří mělo býti upraveno
tak, aby na něm byla možná plavba. Tehdá
bylo k disposici k provedení tohoto zákona 250 mil.
rakouských korun. Na regulační akci připadlo
z toho 75 mil. K a na akci pro úpravu vodních cest
171,052.000 K. To representovalo celých 7/8
stavebního úvěru, poněvadž 1/8
měly poskytnouti země.
Abych ukázal, jak vážně byla tehdy tato
akce úpravy velkých vodních toků myšlena,
dokládám, že z tohoto programu na provedení
kanalisace Vltavy v obvodu Prahy bylo určeno 14,400.000
K a na usplavnění středního Labe mezi
Mělníkem a Jaroměří 37 mil.
Kč.
Otázka úpravy Labe mezi Mělníkem a
Jaroměří není otázkou lokální,
je to otázka celostátní. Labe je největší
naší řekou mezinárodní a máme
v příčině úpravy Labe i své
jisté mezinárodní závazky. Je to v
přímém prospěchu všech vrstev
našeho obyvatelstva, zvláště vrstev zemědělských,
které trpí na své práci v obvodu labském
častými zátopami a zbahněním
svých pozemků. Připomínám jenom
labskou zátopu v červnu r. 1926, která způsobila
na 60 mil. Kč škod na zemědělské
práci a na zemědělské půdě.
Úprava Labe v této části je velkého
významu průmyslového a obchodního.
Jde tu o využití vodní síly, které
dalo by se zde získati účelnou organisací
neobyčejně mnoho. Jde tu konečně o
splnění onoho úmyslu zákona vodocestného,
o splavnění této naší velké
řeky, aby velká průmyslová střediska,
jakými jsou Kolín, Pardubice, Hradec Kr. a východní
Čechy vůbec, byla spojena velkou vnitrozemskou plavební
cestou s mořem. Že tato věc má veliký
význam, o tom nás přesvědčuje
stav, který vidíme nyní téměř
stále na Mělníce, v Ústí a
v Loubí. Mělnický přístav labský
nestačí dnes zdaleka svému velkému
provozu. Čas od času a v intervalech několika
týdnů oznamuje se veřejnou vyhláškou
zastavení přijímání zboží
na Mělníce pro transport do ciziny po vodě.
Všechna nádraží kolem Mělníka
široko daleko jsou zbožím čekajícím
na překlad na vodu přeplněna. V Mělníce
koncentruje se zboží určené k dopravě
po vodě z naší republiky z východu,
ze Slovenska, Moravy, východních a jižních
Čech, a ta okolnost, že zboží to musí
vážiti cestu až na Mělník, a dále,
že rozměry těchto několika labských
přístavů nestačí té
velké frekvenci zboží, která tu již
dnes jest, měla by přece nabádat sama k tomu,
aby se úprava Labe pro transport zboží protáhla
dále do vnitrozemí.
Řekl jsem, že úprava středního
Labe provádí se podle tak zvaného vodocestného
zákona z r. 1901. Pracuje se na této úpravě
již více než 22 roků.
Celková délka Labe v přirozeném jeho
řečišti od Mělníka do Jaroměře
měří 220 km. Po úpravě má
býti tato délka zkrácena na 180 km. Již
tímto zkrácením labského toku získá
se neobyčejně značná výměra
hospodářské půdy. Za těchto
22 let úpravy Labe je však provedeno a zadáno
zatím z 220 km toliko 115 km. Kdyby těchto 115 km
středního Labe upraveno bylo v souvislém
celku, znamenalo by to už dnes značný prospěch
národohospodářský. Bohužel, těchto
115 km úprav labských je roztrháno na 17
vzájemně nesouvislých úseků,
takže souvisle splavněno je mezi Mělníkem
a Jaroměří toliko necelých 20 km Labe,
a to z Mělníka do Kostelce n. Lab.
Velectění pánové a dámy! Myslím,
že tímto způsobem nikdo rozumný na světě
by nepostupoval. Račte uvážiti, že celkový
náklad na úpravu Labe mezi Mělníkem
a Jaroměří byl rozpočten na 1.220
mil. Kč a že už dnes je investováno do
Labe 800 mil. Kč, tedy 3/4
celkového stavebního nákladu. A z těchto
3/4 investovaného
stavebního nákladu je užitečného
nákladu sotva 1/6,
ostatní náklad leží mrtvě v Labi,
nenesa žádného užitku a působě
státu nové škody, zejména poruchou provedených
upravovacích prací. Kdybychom počítali
jenom 6 % úrok z této ladem ležící
sumy 800 mil. Kč, která byla dosud investována
do středního Labe, dojdeme k výsledku, že
tu stát ztrácí ročně 48 mil.
Kč, nehledě ke ztrátě národohospodářské,
která tím je způsobována.
Námitky, že by prospěch z těchto úprav
stejně nebyl veliký, myslím, vyvrací
stav dopravy nebo řekneme stav příjmů,
které má stát ze svých přístavů
v Komárně a v Bratislavě. Podle údajů
státního poříčního úřadu
bratislavského má stát z bratislavského
a komárenského přístavu na celních
a železničních příjmech téměř.
160 mil. Kč. Tedy nemůže býti nám
lhostejné takovéto hospodářství
státní a mám za to, že je svrchovaný
čas, aby se tu postupovalo soustavně, aby se totiž
těch velikých nákladů, investovaných
do úpravy Labe, již jednou využilo. Je pochopitelné,
že nejen z důvodů národohospodářských,
ale zejména také proto, aby ta 1 miliarda sem vložená
byla již jednou využita, je třeba rychlého
dokončení těchto úprav.