Likvidace Slezska znamená také značné
hospodářské ztráty pro dosavadní
hlavní město Opavu. Opava, dámy a pánové,
je městem, úřadů a městem škol.
Není městem továren, jednak proto, že
podmínky pro vývoj továren nejsou přírodou
dány, jednak také z důvodů nacionálních:
německo-nacionální radnice bránila
se zakládání průmyslových podniků,
protože bála se přílivu českého
dělnictva a tím ponenáhlého počešťování
německé Opavy. Pokud i úřady v Opavě
byly zakládány, jako poštovní ředitelství,
tedy nerozhodovaly pro zakládání ani tak
důvody správ ně administrativní, jako
spíše důvody nacionální.
A nyní několik továren v Opavě vlivem
různých okolností bylo zavřeno. Zavřena
byla veliká továrna na zápalky "Solo",
čímž přes 500 dělníků
ocitlo se bez práce. Likvidována byla veliká
textilní továrna Quittnerova a zase několik
set dělníků je bez práce. A nyní
mají z Opavy odcházeti i úřady! Odchází
zemská politická správa, odchází
zemská správní komise, odchází
zemské četnické velitelství do Brna.
Ale, bohužel, odcházejí zároveň
také úřady, které nemají s
reformou politické správy naprosto nic společného.
Tak na př. finanční ředitelství
opavské ochuzeno bylo v poslední době o oddělení
celní, které přeloženo bylo do Brna,
ačkoliv r. 1867 právě pro celní otázku
založeno bylo finanční ředitelství
v Opavě. Z důvodů strategických odchází
též velitelství osmé divise z Opavy
do Hranic, 34. pěší pluk odešel do Hranic
a nahrazen je dělostřeleckým plukem; ovšem
počet mužstva u dělostřeleckého
pluku je daleko menší než u pěšího
pluku, což je zase ztráta.
Zkrátka z Opavy odchází řada úřadů,
což znamená značnou ztrátu hospodářskou,
nehledě na to, že Opava ztrácí prestiž
hlavního města a stává se pouhým
provinciálním městem. Ale znamená
to také značnou ztrátu národnostní,
protože s těmito úřady a s tímto
dělnictvem odchází přirozeně
také živel český, a tím národní
ztráta české Opavy je neobyčejně
značná. Zejména uskuteční-li
se, co bylo psáno v německých listech, že
dojde k přeložení do Brna výhradně
českých státních zaměstnanců
a českých úředníků a
že němečtí zaměstnanci zůstanou
nadále v Opavě, to by znamenalo pro českou
minoritu opavskou značnou ztrátu.
A marně domáháme se my, slezští
poslanci, zase bez rozdílu stran, aby za tyto hospodářské
ztráty dostalo se Opavě určitého odškodnění
v podobě náhradních úřadů!
Musím připomenouti, že v poslední době
jedná se o církevní náhradní
úřad, protože má býti pro Těšínsko
a západní Slezsko (Javornicko), které dosud
patří do pruské diecése vratislavské,
zřízeno zvláštní biskupství
v Opavě a podle zpráv, které jsme dostali,
už docela je určena osoba v podobě světícího
biskupa Schinzla, Němce z Olomouce, který prý
má býti jmenován biskupem opavským.
Prohlašuji, že takovéto řešení
hospodářské a také ovšem národnostní
pro nás Čechy opavské je naprosto nepřijatelné
a že už předem podobné řešení
odmítáme.
Dále je nutno věnovati značnou péči
otázce konsolidace Hlučínska. Není
pravda, co před chvílí bylo tu řečeno,
že Hlučínsko je německou zemí!
Statistika pruská - a nikdo nebude pruskou vládu
obviňovati z českého nacionalismu - r. 1905
napočetla 62.203 Moravců, r. 1910 65.000 Moravců.
Do r. 1872, do velikého kulturního zápasu
bismarkovského, vyučovalo se na všech školách
hlučínských výhradně moravským
jazykem, a teprve 20. září 1872 zakázala
opolská vláda jakékoliv vyučování
moravským jazykem na obecních školách.
Už dávno před válkou, od roku, tuším,
1891, vycházely pro hlučínský lid
"Katolické Noviny", psané moravským
jazykem. Tedy to vše dokazuje, jestliže tamější
lid si říká Moravci, že to není
jen název zeměpisný, nýbrž také
pojem národopisný, důkaz přináležitosti
k našemu českému národu. Proto je nutno,
aby přirozené počešťování
Hlučínska, které není žádnou
násilnou čechisací, nýbrž spravedlivou
revindikací a odčiněním, co 180letou
vládou pruskou na Moravcích bylo napácháno,
aby tato ponenáhlá konsolidace Hlučínska
byla cílevědomě prováděna i
pak, až dojde k likvidaci Slezska a až připadne
Hlučínsko s celým Slezskem k Brnu. Vždyť
ještě u starých lidí najdeme staré
slabikáře a modlitební knížky
psané jazykem moravským.
Ovšem otázka Hlučínska je otázkou
chleba, otázkou práce. Jakmile dostane hlučínský
lid práci a jakmile zamezíme pravidelné odcházení
hlučínského lidu za prací do Německa
a tím i stálý kontakt s německou irredentou
v zahraničí, bude národnostní konsolidace
Hlučínska velmi rychle postupovati.
Zrušena byla veliká lnárna lichnovská
v Chuchelné a má tam býti náhradou
státní tabáková továrna. Je
nutno, aby co nejdříve k tomu došlo, poněvadž
několik set hlučínského lidu dostalo
by tam zaměstnání. Není to žádný
separatismus ani lokální patriotismus, když
vyslovuji zde přání, aby při přijímání
dělnictva bylo v prvé řadě přihlíženo
k hlučínským Moravcům, aby tamní
lid nalezl práci a zamezovalo se tak odcházení
jeho za hranice.
Je dále nutno podporovati stavební ruch na Ostravsku,
zejména regulaci Odry a stavbu kanálu odersko-ostravského,
poněvadž řada "murařů",
zedníků hlučínských dostala
by tam zaměstnání. Je nutno, aby na Hlučínsku
v Petřkovicích uhlí dolů "Oskar"
a "Ansehn" bylo odbíráno pro státní
podniky, aby tím naši hlučínští,
moravští horníci dostali na těchto dolech
pravidelné zaměstnání. Je také
nutno, aby co nejdříve byla vyřešena
otázka říšských rentistů
a pensistů. Je to otázka velmi ožehavá,
která byla řešena článkem vládního
nařízení č. 13 z roku 1926, ale toto
vládní nařízení naprosto nevyhovuje
a způsobuje hodně a hodně zlé krve.
V Německu bylo zavedeno dříve starobní
pojištění nežli u nás, nyní
tím, že přešlo Hlučínsko
na půdu našeho státu, pozbývají
Moravci nároku na toto starobní invalidní
pojištění. Jsou to sociální otázky
velmi bolestné, jde o chudáky, o lidi drobné
z Hlučínska, země to sice hezké, ale
chudé. Jsou to otázky, které potřebují
urychleného vyřešení, poněvadž
jen tím způsobem dostaneme se k srdci Moravců
a zároveň získáme i jejich lásku.
Kdo dá Moravcům práci a chleba, ten dovede
si i je získat! Tím stává se jejich
přítelem a ponenáhlu dovede ten lid k sobě
připoutati. (Posl. Zeminová: To je také
to pravě vlastenectví!) Ano! Mimo to s tohoto
místa varuji velmi kategoricky ministerstvo školství
a nár. osvěty před jakýmkoliv zřizováním
německých škol na Hlučínsku.
Přicházejí zprávy, že na Hlučínsku
mají býti zřízeny státní
německé menšinové školy pro tamní
obyvatelstvo. Upozorňuji, že na celém Hlučínsku
jsou pouze dvě obce německé (Sudice a Třebom)
a že veškeré ostatní obce i podle pruského
sčítání vykazují zdrcující
většinu českou, a je tedy zbytečno,
aby se tam zřizovaly státní školy německé.
Vždyť už to soukromé vyučování
německé, tak zv. "Privatunterricht" kočovných
učitelů "Kulturverbandu" nám způsobilo
dosti nevůle!
A v závěru své řeči, neboť
čas již pokročil, dovolte, abych poukázal
na to, že v národnostním vývoji Slezsko
jde v poslední době hodně dozadu. To Slezsko
má, bohužel, zlý osud! Sudičky, které
stály u jeho kolébky při jeho narození,
daly mu sudbu strádání a utrpení.
A v ohledu národnostním bylo Slezsko vždycky
obětním beránkem, který měl
vykupovati dohodu česko-německou ve šťastnějších
Čechách a na Moravě.
Předválečná oficielní politika
česká nevěnovala pozornost Slezsku! Badeniho
jazyková nařízení platila pro Čechy
a Moravu, Stremajerova nařízení platila také
jen pro Čechy a Moravu, o Slezsku nebylo řeči,
česko-německé vyrovnání připravovalo
se v Čechách a provedeno bylo moravským paktem
r. 1905, ale o Slezsku se zase nemluvilo. Na rozdíl od
Čech a Moravy Češi tvořili ve Slezsku
nejen v určitých okresech, ale v celé zemi
minoritu, poněvadž obcovací řeč
rakouská napočetla pouze 1/4
českého obyvatelstva. Jedině Slezsko to bylo,
kde platilo školské nařízení
Zeynkovo o utrakvismu: ve školách měl býti
utrakvismus, to jest pouze v prvé a druhé třídě
se mělo vyučovati po česku, ve třetí
třídě měla se přibírati
čím dále tím více němčina,
takže v posledních letech mělo se vyučovati
výhradně německy. Proto nám nechtěli
povoliti žádnou měšťanskou školu,
odvolávajíce se na to, že podle Zeynkova nařízení
má si žák obecné školy odnésti
takovou znalost němčiny, že nepotřebuje
měšťanskou školu českou a může
studovati německy.
Teprve u Nejvyššího správního soudu
museli jsme vybojovati zásadu, že pro české
děti smíme zřizovati české
občanské školy. Takové byly poměry
v celém Slezsku. Na Těšínsku k tomu
přistupovalo plánovité popolšťování
ve školách a v kostele, neboť "pro několik
vesnic na Těšínsku prý nerozbijeme přátelství
česko-polské..." Právem psal Bezruč
o jednom velkém umírání! Proto jestliže
po převratu začali jsme odstraňovati nacionální
výsady, bylo to jenom v důsledku demokratické
rovnosti a spravedlnosti. To nebylo násilí, nebyla
to násilná čechisace, bylo to přirozené
vracení se našeho lidu, který nepřízní
doby a zlobou lidí byl odnárodněn a musel
býti vrácen přirozenému původu,
ze kterého kdysi vyšel! (Výborně!)
U nás postupovala tato národnostní konsolidace
dosti příznivě, zejména ve školách;
pokud se týká školství hraničářského,
máme velmi pěknou síť českých
škol. Ale v poslední době, zejména v
otázkách obsazování úřadů,
znamenáme značný krok nazpět. Již
odnětí volebního práva četníkům
a vojákům ohrozilo řadu našich posic
v menšinových místech. V Bruntálu na
př. v důsledku toho nedostali jsme ani jednoho českého
zástupce, ačkoliv dosud česká menšina
tam měla 2 zástupce na radnici. Odchod českých
úředníků do Brna bude zase znamenati,
že mnohé ze zbylých úřadů
zůstanou obsazeny úředníky německými.
Ruší se 12 četnických stanic na opavském
Slezsku, což zase bude znamenati značnou ztrátu
národnostní. Ještě dnes u finančního
ředitelství opavského je 70% zaměstnanectva
národnosti německé. (Slyšte!) U
zemské politické správy je 60% úředníků
národnosti německé. A naše ztráty
v poslední době několika málo měsíců?
Presidentem zemského soudu v Opavě stal se Němec.
Vicepresidentem ředitelství pošt a telegrafů
po odchodu českého vicepresidenta dr Pachty do Pardubic
stal se Němec. V Bílovci, kde je většina
českých vesnic, stal se proti protestu těchto
českých vesnic notářem Němec.
V Bruntále, Krnově, Hlučíně
a v Opavě odchodem českých konceptních
úředníků uprázdnila se místa
u okr. politické správy a byla obsazena, ačkoli
před tím tam byli čeští úředníci,
výhradně německými konceptními
úředníky. (Výkřiky národně-socialistických
poslanců.)
Systemisace poškodila nejen platově v celé
republice státní zaměstnance, ale u nás
ve Slezsku poškodila nás také národnostně.
Uvádím jenom jeden případ: U finančního
ředitelství opavského do III. plat. třídy
dostali se tři Němci a pouze jeden Čech,
který ještě odchází do pense.
Mezi těmito Němci byl jmenován do III. plat.
stupnice (Výkřiky post. Zeminové.) jeden,
který nezná ani slova česky a proti jehož
jmenování vyslovil se dokonce president finančního
ředitelství. Přes to však finanční
ministerstvo jmenovalo tohoto Němce, proti němuž
se i vlastní nadřízený šéf
vyslovil a který nezná ani slova česky, do
III. platové stupnice. (Slyšte!)
Železniční stanice Javorník, Mladecko,
Hradec byly obsazeny Němci, docela i na místo odcházejícího
českého přednosty.
Český cukrovar v Háji, který i v nejtěžších
dobách drželi jsme v českých rukou,
přešel do rukou známého germanisátora
Janotty v Opavě.
Česká státní průmyslová
škola v Opavě byla zrušena a místo ní
zřízeny pouze polírské kursy, ale
za to zřízen v Opavě německý
kurs pro vzdělání učitelek ženských
ručních prací. (Výkřiky
posl. Zeminové.)
Na českých státních menšinových
školách byli jmenováni učiteli němčiny
rodilí Němci. (Slyšte!).
Dámy a pánové, vymezený čas
mně brání, abych podrobně zde vypočetl,
jak ustupujeme v otázkách národnostních
v té zemi, která má tak dalekosáhlý
hospodářský, politický a národnostní
význam pro československý stát a která
už za Rakouska byla obětována německému
"Besitzstandu"! Ale uvedené mnou ukázky
ilustrují zřejmě náš národnostní
ústup ve Slezsku.
Jest nespornou zásluhou vedoucích slezských
lidí, že nepodařilo se - ačkoliv o to
bylo usilováno a pracovalo se i k tomu - vyvolati ve Slezsku
zvláštní separatistické hnutí.
"šlonzáctví", po česku "slezáctví".
Mám však vážnou obavu, ne snad že
bych byl separatistou nebo nějakým autonomistou,
ale mám vážnou obavu, že nebude-li likvidace
Slezska prováděna rozumně v dohodě
s povolanými činiteli slezskými a nebude-li
přihlíženo k zvláštním poměrům
slezským, že z odporu proti této špatně
prováděné likvidaci vyroste nám slezské
hnutí, slezský separatism, který právě
u nás, kde teprve konsolidujeme základy západního
Slezska, Hlučínska a Těšínska,
kde takřka 4/5
země jsou ve stadiu konsolidace, by znamenal veliké
nebezpečí pro tuto konsolidaci a pro československou
státní myšlenku.
Nemohu jinak ukončiti, než když zavolám
do lavic naší vlády slova slezského
velikého příznivce (Výkřiky
posl. Zeminové.), nezapomenutelného poslance
Ignáta Hořici: "Pamatujte na
Slezsko!" (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany nár.-socialistické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavně-právního,
panu posl. Ostrému.
Zpravodaj posl. Ostrý: Slavná sněmovno!
K předloze zákona promluvili dva kolegové,
kteří se ovšem meritem předlohy zákona
nezabývali, ale mluvili více méně
o otázce likvidace Slezska a připojení jeho
k zemi Moravské, čímž vytvořena
byla země Moravskoslezská. Nemám tedy, co
bych přičinil k věci meritně, chtěl
bych však přece na některou věc upozorniti.
Bylo zde řečeno, že význam země
Slezské byl a je veliký. Nemohu nic jiného,
než to také potvrditi. Že jsme si toho vědomi,
dokazuje to, že jsme do zákona o organisaci politické
správy vsunuli utvoření země Moravsko-Slezské,
tedy nikoliv Moravy, čímž zůstává
Slezská země historicky dále a neruší
se. Dokazuje to také dále, že v zemské
pečeti budou oba dva zkombinované znaky, znak moravský
a znak slezský. (Výkřiky poslanců
čsl. strany nár. socialistické.) Tedy
my potřebujeme historicky zemi Slezskou, potřebovali
jsme ji již a historicky ji také u chováme.
Ale došlo-li přece jenom ke sloučení
obou zemí v jeden hospodářský a politický
celek, pak jistě byly pro to určité důvody.
Je velmi těžko odpovídati na vývody
kol. Sladkého, chci jenom poznamenati, že sloučením
země Slezské s Moravou má býti odčiněna
do určité míry po staletí činěná
křivda, co je však hlavního, vyžádaly
si sloučení Moravy se Slezskem důvody hospodářské.
(Výkřiky poslanců čsl. strany nár.
socialistické. - Posl. Zeminová: To není
žádný důvod. Z hospodářských
důvodů mohli byste připojiti Slezsko také
k Německu!) Tedy promiňte, já vám
nemohu ten důvod říci a lituji, že to
musím říkati českým socialistům.
(Výkřiky: Jen to řekněte!) Tedy
hospodářské důvody to byly, které
nutily k vytvoření země Moravsko-Slezské,
a abych vám to řekl trochu srozumitelně,
školství, na které si bylo stěžováno
zde, je příčinou, proč dochází
ke sloučení Slezska s Moravou. Lituji, že vám
to musím zvláště připomínati.
Poněvadž pak k meritu věci nebylo nic řečeno,
navrhuji opět, aby předloha zákona byla přijata
tak, jak se na ní usnesl ústavně-právní
výbor. (Souhlas. - Výkřiky posl.
Zeminové.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového,
p. posl. Rýparovi.
Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno!
K zákonu o sirotčí jistotě půjčky
města Opavy byly zde proneseny, jak bylo řečeno,
dvě labutí písně o Slezsku jakožto
samostatné zemi. Pravdu měli ti, kteří
nazvali své řeči labutími písněmi,
poněvadž co dějiny utvořily za určitým
účelem, to zase dějiny zrušují
za určitým účelem každému
docela jasným. (Výkřiky socialistických
poslanců.)
Dějiny zde napravují to, co bylo uděláno
r. 1638, kdy za určitým účelem bývalá
stará Morava, bývalý kraj holasovický,
bývalé Těšínsko, bývalý
kraj vratislavský a všechno to, co tvořilo
staré Slezsko, bylo spojeno v jeden celek a kdy bývalá
stará Morava, která ještě dnes jako
část Slezska - je to Hlučínsko, Hlubčicko
- je připojena k arcidiecési olomoucké, byla
tak germanisována. Dějiny zde napravují to,
co bylo učiněno v 17. století, aby běh
událostí vrátil se opět do starých
kolejí.
Padlo zde slovo, že název "moravsko-slezský"
nenahradí jména Slezska. Ano, ale přesto
zákon z r. 1927 o zemském zřízení
aspoň zanechává název slezské
země v názvu moravsko-slezská země
a zanechal také orlici moravskou a orlici slezskou, kdežto
zákon za vlády Tusarovy z r. 1920, který
by musil býti jednou proveden, kdyby nebylo přišlo
zemské zřízení, nebyl by ani toto
zanechal Slezsku. Neomezeně zrušil i název
slezské země a bylo by se stalo to, co na jedné
socialistické schůzi bylo proneseno: Co chcete v
Opavě? Tam nemůžeme přece dáti
do té hromady kamení úřady.
Tedy zákon z r. 1920 zničil Slezsko, zemský
politický úřad, zničil všechno,
kdežto zákon z r. 1927 dává teprve Slezsku
aspoň z části, co mu patří.
(Výkřiky socialistických poslanců.
- Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj posl. Rýpar (pokračuje): Je
zajímavo, že p. kol. Koberg mluvil pořád
zde o utiskování Němců v silničním
výboru. Docela otevřeně zde prohlašuji,
že tak mluvil pouze neprávem. To, co za starého
Rakouska nebylo uděláno, - nejkrásnější
silnice z doby starého Rakouska jsou právě
vystavěny v německých krajích, kdežto
české vesnice zůstaly bez silnic - zde bylo
nyní doděláváno, aby se všem
měřilo spravedlivě.
Pokud se týká Hlučínska, poukazuji
zde na jistý rozpor. Jeden z řečníků
řekl docela otevřeně: "Křesťanští
sociálové jsou zrádci Hlučínska",
a na druhé straně s české strany padlo:
"To všecko klerikálům německým
jako odměna za to, že vstoupili do vlády."
Tedy, prosím, na jedné straně se mluví
tak, a na druhé straně jinak. A zatím Hlučínsko
bylo moravským, moravským zůstává,
a myslím také, že všechny zprávy,
které p. posl. dr Koberg zde šířil,
jsou opravdu jen novinovými zprávami, poněvadž
Hlučínsko-město již připravuje
budovy pro nové zastupitelstvo. Poslední zprávy
zní, že berní správa a berní
úřad opouštějí svoji budovu,
stěhují se do nadačního domu Charlottova
fondu, aby tak zastupitelstvu hlučínského
okresu uprázdnily místo. Tedy o nějakém
násilném zasahování od vlády
nynější i vládní většiny
nemůže býti ani řeči. (Výkřiky.)
Pan posl. Sladký stěžoval si, že
dosud nejsou upraveny poměry na Těšínsku.
Ale sám dal nynější vládě
nejlepší vysvědčení. Pravil docela
otevřeně: Ministr soc. péče si vyžádal
zprávy o tom, ministr zahraničí rovněž,
již jsou na to určeny 3 mil. Kč.
Mám zde dotaz, proč teprve desátý
rok se to děje a proč se to nestalo v dřívějších
devíti letech, kdy v tomto ministerstvu soc. péče
se děli socialističtí ministři? Proč
ti to tehdy neudělali? Je viděti, že je dobrá,
pevná vůle zasáhnouti do Hlučínska,
kde mělo býti právě za dřívější
vlády při plebiscitu šetřeno a z těchto
úspor dáno postiženým na Těšínsku.
Tam bylo velmi plýtváno penězi, ba ještě
více, a ti postižení nedostali nic. A právě
tato vláda má pevnou vůli a snahu tuto velkou
křivdu na Těšínsku napraviti.
Cítím jako ten, který žije ve Slezsku
22 roků od počátku svého působení,
který může docela otevřeně říci,
že není jedné slezské vesnice, ve které
by nebyl aspoň 4 až 5krát. Je bolestné
pro nás, že ztrácíme zemský úřad,
ale přes to zákon je přísný
jak župní z r. 1920, tak z r. 1927. Tedy ztrácíme
zemské úřady, ale žádáme
- a myslím, že to mohu říci též
jménem rozpočtového výboru - aby nové
úřady byly nám dány do Slezska a do
Opavy, rozšířená působnost úřadů
nynějších, aby tak Slezsku dostalo se opravdové
náhrady.
Za novinovou zprávu pouze prohlašuji zřízení
biskupství v Opavě. A já se divím,
že může býti veřejnost pobuřována
takovými zprávami, jichž jsou dnes celá
hejna. Mohu ujistiti, že o tom doposud jednáno nebylo.
Stejně byly zde vysloveny obavy o některá
nádraží, zvláště bylo to
nádraží Hradec-Podolí, na němž
mně opravdu záleželo, aby se tam dostal opravdový
Čech. Když jsem intervenoval na povolaných
místech, bylo odpověděno přednostou
ředitelství olomouckého, že dostal toto
místo lépe kvalifikovaný. Nechci pátrati
po politické příslušnosti přednosty
ředitelství olomouckého, ale zde, myslím,
to dostačí.
O hájecký cukrovar nemusíte míti obav,
tam je všechno vedeno česky. Že rafinerie byla
odstraněna, je samozřejmé, poněvadž
hospodářské stroje jsou nedostatečné
a výroba musí býti koncentrována v
zájmu hospodářském.
Lituji, že nebylo dosud vše provedeno z té doby,
kdy Slezsko tvořilo celek, že zůstalo 70% u
finančního ředitelství a 60% u zemské
politické správy německým úředníkům,
což neodpovídá percentuelnímu rozvrstvení
obyvatelstva. Zdůrazňuji, že dávati
vinu této většině, této vládě,
je přece trochu neprozřetelné, poněvadž
od restrikce žádný úřad nebyl
obsazen, naopak co bylo obsazeno, dostalo se Čechům.
Dřívější vlády, zvláště
první vlády, nedělaly to, co měly
dělati, aby rázem daly Slezsku zadostučinění
v tom, aby úřednictvo bylo tak národnostně
rozvrstveno, jako je rozvrstveno obyvatelstvo. (Hlasy: A čeští
a němečtí katolíci mají zhynout?)
Nikoliv, stejným způsobem rozvrstveni jako je
rozvrstveno obyvatelstvo. Nedívám se na spojení
s Moravou tak pesimisticky, když nynější
vláda - apeluji na ni jako referent rozpočtového
výboru - dá opravdu Opavě a Slezsku v nových
úřadech náhradu. Je to zejména ředitelství
státních lesů, je to rozšíření
obvodu poštovního ředitelství, rozšíření
obvodu finančního ředitelství dále
na Moravu a tím rozšíření také
úřednictva, takže toto spojení nejen
v hospodářském, ale i národním
ohledu napraví křivdy, které se napáchaly
ve Slezsku za dřívější doby.
Slezsku se dostane tolik práv, jak to vyžaduje rozvrstvení
jeho obyvatelstva.
Tím jsem chtěl napraviti, aby se na venek nedostala
nějaká nedorozumění neb aby veřejnost
nebyla špatně informována, co ve Slezsku se
stalo, jakým způsobem se to stalo, a dovoluji si
doporučiti návrh zákona na sirotčí
jistotu půjčky městu Opavě tak, jak
jej přijal rozpočtový výbor. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k hlasování.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Osnova zákona má 2 paragrafy, nadpis a úvodní
formuli.
Ježto není pozměňovacích návrhů,
dám o celé osnově hlasovati najednou podle
zprávy výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí
ve znění doporučeném pp. zpravodaji,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona ve čtení prvém
podle zprávy výborové.
Druhé čtení provedeme při projednávání
odst. 4, bude-li osnově přiznáno zkrácené
řízení podle §u 55 jedn. řádu.
Touto osnovou vyřízeny jsou podle zprávy
výborové současně iniciativní
návrhy tisky 923, 924 a 940.
Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
2. odstavce pořadu, jímž jest:
2. Zpráva výboru ústavně-právního
k usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1487)
o vládním návrhu zákona o cestovních
pasech (tisk 1529).
Zpravodajem výboru ústavně-právního
je p. posl. dr Fritz. Uděluji mu slovo.