Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Stivín, dr
Buday, inž. Dostálek, Horák,
Slavíček, Zierhut.
Zapisovatelé: Chalupník, Ježek.
224 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy
dr Šrámek; ministři dr Gažík,
dr Hodža, dr Mayr-Harting, Najman, dr
Nosek, dr Srdínko, dr Tiso.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška,
dr Mikyška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 149. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi dal jsem posl. dr
Samkovi pro neodkladné záležitosti.
Došly dotazy. Žádám o přečtení.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Dotazy:
posl. Hakena a soudr. ministru školství a nár.
osvěty o zrušení koedukace při stát.
učit. ústavě v Kutné Hoře (č.
D 1164-II),
posl. Koška, Kaňourka a druhů ministru školství
a nár. osvěty o neoprávněném
odstranění křížů ze školních
učeben v Přívlace, okres Jilemnice (č.
D 1167-II).
Předseda: Počátkem schůze byla
tiskem rozdána Těsnopisecká zpráva
o 144. schůzi posl. sněmovny.
Přikazuji výborům zdravotnickému
a soc.-politickému:
1638. Usnesení senátu o vládním návrhu
zákona o pomocné praxi porodnické, jakož
i o vzdělání a výcviku porodních
asistentek (porodních pomocnic).
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru ústavně-právního
o usnesení senátu (tisk sněm. 1624) o návrhu
sen. Donáta, dr Reyla, dr Brabce, Thoře, dr Kovalika,
Zulegera, Böhra a spol. (tisk sen. 673 a 676) na změnu
hlavy II zákona o organisaci politické správy
ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. (tisk
1644).
Budeme pokračovati v rozpravě, zahájené
v předešlé schůzi.
Přihlášeni jsou ještě řečníci:
na straně "proti" pp. posl. dr Czech,
dr Klapka, dr Gáti, dr Dérer,
Hrušovský, Haken, dr Meissner,
Remeš, Štětka, dr Lehnert,
Koudelka, Prokeš; na straně "pro"
p. posl. dr Schollich.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", panu posl. dr Czechovi.
Posl. dr Czech (německy): Slavná sněmovno!
Dne 20. června t. r. byl v "Národních
Listech" zcela příznačný povzdech
ulehčení. Časopis s velkým uspokojením
konstatoval, že novela ke správní reformě
podaná v senátě byla zcela tiše a, jak
se tam doslova praví, aniž kdo hnul brvou, přikázána
iniciativnímu výboru. Koalice se podle všeho
připravila na všelijaké nepříjemnosti,
podle veškeré pravděpodobnosti počítala
s velice ostrou předehrou jednání a hle,
všechno šlo až příšerně
hladce, nic se nestalo, dobře to dopadlo. Co hýbalo
duší "Národních Listů",
bylo, vědomky nebo nevědomky, špatné
svědomí koalice, jež právě u
správní reformy měla již tak mnoho vroubků
a očekávala parlamentní zúčtování
s jistým neklidem. Ale stalo se jinak, než se očekávalo.
Nikoliv snad proto, že nesprávně oceňovala
účinky novely na obyvatelstvo, nýbrž
poněvadž se obyvatelstvo naší země,
když se protiprávné činy množí,
stále více otupuje (Souhlas na levici.) a
se zřetelem na jisté politické události
oddalo se úplně nesrozumitelnému fatalismu.
Ale klid, jejž obyvatelstvo a s ním jeho parlamentní
zastoupení v tomto případě zachovalo,
jest pouze hřbitovní klid, na nějž držitelé
moci v tomto státě nesmějí příliš
mnoho spoléhati. Naopak, mají veškerý
důvod, aby šli do sebe, aby učinili přítrž
stále se množícím přímo
nesnesitelným útokům na trpělivost
obyvatelstva a především, aby se učili
z jistých kormutlivých zjevů a z jistých
zkušeností jiných zemí. Stopy odstrašují,
nechť si řeknou koaliční lišky
a nechť se neodvažují příliš
hluboko do jeskyně lva.
Páni z koalice se pokoušejí vylíčiti
novou novelu ke správní reformě jako úplně
nevinnou. (Výkřiky.) Po měsíce
radili se o provedení správní reformy a především
o lhůtě voleb, týden za týdnem, často
den po dni strkali hlavy dohromady, vymýšleli si vše
možné a nemožné, zítra to opět
zašlapali, pozítří to zase vyhrabali,
naráželi si při tom vzájemně
hlavy a dospěli skoro až k rozbití koalice,
až se konečně, když si všichni vespolek
a s nimi i obyvatelstvo a stát při několikaměsíční
rvačce odnesli pořádné rány,
přece dohodli na tom, aby s největším
úsilím nalezli nějakou jednotící
formuli. A nyní žádají, aby obyvatelstvo
a parlament bez námitek spolkly nápoj uvařený
z nejnemožnějších koaličních
smíšenin. Ale k tomu nebyly ochotny ani některé
vysloveně koaliční vrstvy, které zcela
zřetelně projevily nevoli nad zoufalým krokem
koalice a varovným hlasem se ozvaly proti zamýšlenému
správnímu opatření.
V těchto věcech zcela jistě nepodezřelý
národní demokrat dr Borský prohlásil,
že odklad uskutečnění zemské
správy odporuje zákonu, že škodí
politickým tradicím země, že není
politicky chytré, znovu, jak se stalo s župním
zákonem, postupovati jinak na Slovensku a jinak v ostatních
zemích. "Tribuna", dobrý občanský
časopis, píše, že důvody, uváděné
pro odložení správní reformy v historických
zemích, byly dodatečně vymyšleny a že
nesnesou ani nejpovrchnější kritiky. "Tribuna"
píše, že se koalice připravuje k jedné
z nejtěžších chyb, kterou kdy spáchala,
že vůdcové koalice budou litovati tohoto činu,
jenž bude moci býti opět napraven jen s největšími
obětmi. A abychom vyslechli ještě třetí
vládní nuanci, konstatujeme, že vedoucí
křesťansko-sociální orgán "Deutsche
Presse" ještě dne 31. května, tedy zcela
nedávno, psal, že se dlužno diviti zprávám,
že správní reforma nenabude účinnosti
v zákonité lhůtě, že se dlužno
diviti, jak se vůbec takové zprávy mohou
vynořiti a že ještě více dlužno
se diviti tomu, kdyby snad skutečně měly
býti pravdivé. To ovšem zbožnému
časopisu nepřekáží, aby po několika
dnech nenapadl nás, když jsme se i my tomu všemu
divili, aby nenazval náš protest zcela neúčinným
plácnutím do vody a aby neukončil své
disputy o mravní zavržitelnosti oposice úvahou,
že se německé vládní strany proti
výtkám oposice omezí na to, že budou
vyličovati nemožné jako nemožné,
tvrzení jako tvrzení, muže jako muže,
ženu jako ženu, krátce, že se odvolají
k politickému rozumu obyvatelstva. Můžeme tomuto
časopisu jen raditi, aby se přidržel této
metody, neboť pokus vylíčiti muže jako
ženu a ženu
jako muže narazil by na jisté fysiologické
nesnáze, jichž ovšem redaktor křesťansko-sociálního
zbožného časopisu z kanonických důvodů
pochopitelně nemůže znáti. (Veselost
na levici.) Ostatně až do nedávna nejen
oposiční veřejnost, nejen část
koalice, nýbrž sama vláda se vší
neústupností stála na stanovisku, že
jest naprosto nemožno odložiti dobu počátku
účinnosti správní reformy. Tím
spíše dlužno žasnouti nad důvody
a příčinami, které se nově
vynořily ve výborové zprávě.
Když za jednání o správní reformě
z oposiční strany byl dán podnět,
aby lhůta pro počátek působnosti byla
odložena, a byl navrhován 1. leden 1929, narazil tento
podnět na velmi silný odpor koaličních
stran, které původně pomýšlely
dokonce na to, aby toto reformní dílo nabylo působnosti
dnem 1. ledna 1928. A nyní, po celém roce studií,
zkoušení, zbrojení, příprav,
přichází vláda a prohlašuje,
že, jelikož nejsou rozřešeny velmi četné
správní, technické, osobní, ale i
věcné otázky, které vyplývají
z toho, že bude opuštěna dvojí kolej správy,
zvláště pak z toho, že se nově
utváří moravsko-slezské správní
území, jest nutno, aby právě v sudetských
zemích byl počátek působnosti odsunut,
kdežto slovenské správní úřady,
jak se praví ve výborové zprávě,
dají se beze všech nesnází včleniti
do nové správní organisace. O tom všem
návrh senátu neuměl naprosto nic říci.
Nyní se vynořují náhle k podpoře
důvodů uváděných senátními
stranami nové momenty, jež jsou podle všeho zdání
považovány ještě za pádnější,
za podstatnější, a které mají
návrh učiniti vážnějším.
Ale jak si máme vysvětliti, že jsme o tom všem
neslyšeli ani slovíčka v důvodové
zprávě a v návrhu, jejž koaliční
strany podaly v senátě? Jak si máme vysvětliti,
že tam byly zdůrazňovány výlučně
národní vlastenecké úvahy, zvláště
jubilejní slavnosti, že se však ani slovíčkem
nepamatovalo na velké organisační nesnáze,
které se nyní náhle vynořily? Slavná
sněmovno, ať jest tomu jakkoliv, máme-li za
to, že nikoliv důvodová zpráva návrhu
podaného v senátě, nýbrž zpráva
poslanecké sněmovny se nejvíce přibližuje
pravdě, jak s tím mají býti uvedena
v soulad všechna prohlášení, jež
ještě před několika týdny před
celou veřejností vyhlásili odborný
ministr Černý a zástupce předsedy
vlády Šrámek k otázce uskutečnění
správní reformy? Ještě dne 10. května
ministr vnitra Černý prohlásil k deputaci
moravského zemského výboru, složené
ze zástupců rozličných stran, vládních
i oposičních, zcela rozhodně, že reforma
veřejné správy rozhodně nabude působnosti
ve lhůtě zákonem označené.
Totéž vyslovil však i politický výbor
osmi stran ve svém projevu, vydaném uprostřed
května a připojil k tomu, že ministr vnitra
Černý v oné schůzi podával
zprávu o otázce správní reformy a
při tom konstatoval, že jest hotov se všemi přípravami
k jejímu provedení a rozepsání voleb.
Konečně - a to jest rozhodující, to
chceme konstatovati a zdůrazniti zástupce předsedy
vlády Šrámek dne 11. května t.
r. při přijetí zástupců tisku,
zvláště k tomuto účelu uspořádaném,
o němž byla vydána zpráva, konstatoval
jménem vlády, jak výslovně zdůraznil,
že správní reforma nabude účinnosti
ve lhůtě zákonem ustanovené.
Slavná sněmovno, po více než jednom
měsíci poté stává se právě
opak. Kdo se nepamatuje na tak často uváděné,
dne 13. listopadu 1924 v rozpočtovém výboru
k otázce provedení župního zákona
podané prohlášení tehdejšího
ministra vnitra a dnešního předsedy sněmovny
Malypetra, podle něhož zkušenosti, jež
byly učiněny s provedením župní
reformy na Slovensku, jsou tak příznivé,
že zákon bude rozhodně proveden i v sudetských
zemích a na Podkarpatské Rusi. Slavná sněmovno,
za krátko poté byl župní zákon
hozen přes palubu a z tohoto projevu nezbyla ani jediná
písmenka; právě jak jest tomu nyní
s prohlášením ministra Černého
a zástupce předsedy vlády Šrámka,
z něhož nezbyla také ani jediná
písmenka. Nyní se tážeme: Čím
jsou po tom všem ještě ministerská slova
v této zemi? Tážeme se: Co platí po
tom všem, čeho jsme se zde již dříve
dožili - zcela letmo chci se toho dotknouti, chci vám
připomenouti zestátnění ústecko-teplické
dráhy, chci vám připomenouti episodu při
prováděcím nařízení
k jazykovému zákonu, při župním
zákonu a konečně při sociálním
pojištění - co zde platí věrnost
a víra, co platí politické slovo na této
půdě, v této zemi? (Výkřiky
na levici.)
Slavná sněmovno! S tímto neutěšeným
pocitem přistupujeme k projednávání
novely správní reformy. Tato novela k správní
reformě jest velice malá, velice nepatrná,
velice ozdobná věcička, která se dá
prostě strčiti do kapsy u vesty snadno umístiti
v ořechové skořápce, v náprstku,
jest to jen několik málo slov, z nichž se tato
novela skládá, vlastně jen ze tří:
sudetské země, 1. červenec, 1. prosinec.
Nic jednoduššího než to. Na venek nejsou
žádná zadní dvířka, nejsou
možné žádné kejkle při jejím
výkladu, jasně a zřetelně je zde před
námi napsána a pro každého jest jasně
zřejmo, co vláda vlastně chce. Kdyby nebylo
předběžných dějin této
novely, kdyby nebylo důvodových zpráv navrhovatelů,
kdyby především nebylo tvůrců
a navrhovatelů tohoto zákona, zatížených
takovou minulostí, musili bychom si všichni vlastně
navzájem blahopřáti, že jsme v německo-české
vládě, německo-české koalici
našli prozřetelnost, která nás obklopuje
veškerou myslitelnou péčí, která
po všech katastrofálních účincích
a zkušenostech, jež byly učiněny se zákonem
o obecních financích, jen pomalu, jen tápavě,
jen po vyzkoušení se odvažuje zabývati
se těžkými a spletitými otázkami,
jež raději ještě posečká
s provedením tak komplikovaného díla, nic
nečiní překotně a tím nás
chrání před pohromou, před zhroucením,
jakého jsme se dožili se zákonem o obecních
financích.
Ještě druhá okolnost. Musili bychom se všichni
nevýslovně radovati, že máme vládu,
pro niž demokracie a parlamentarismus není prázdným
zvukem, jíž demokracie a parlamentarismus přešel
do krve a jež přes to, že jí zákon
o reformě správy poskytuje možnost prováděti
organisaci správy po nějaký čas i
bez účasti obyvatelstva, přese všechny
opačné rady ústavních advokátů,
jako na př. odborového přednosty dr Joachima,
bez nezbytné potřeby vyslechne rozhodnutí
parlamentu, dovolává se ho, a své pokloně
před demokracií dává přímo
demonstrativní ráz. My všichni musili bychom
býti přímo oslněni takovým
překypováním demokratického smýšlení,
jaké jest obsaženo ve 4 krátkých řádcích
novely, jaké nám koalice předkládá
na stůl zkomprimované v několik málo
slov, musili bychom tím býti přímo
opojeni, kdybychom neznali předběžných
dějin této novely, kdybychom neznali smýšlení
jejích tvůrců, kdybychom neznali hybných
sil, které při tom pracují a zvláště
kdybychom neznali pravých úmyslů držitelů
moci. Ale tak, slavná sněmovno, víme, že
to, co se nám zde předkládá, není
dílem demokratického a parlamentního svědomí,
demokratického a parlamentního smýšlení,
není výsledkem čestného zápasu
o přibrání obyvatelstva ke spolupráci
na správě státu, nýbrž jest výronem
těžké krise německých a českých
stran, spojených a sevřených v občanský
blok, které se chtějí za každou cenu
udržeti při moci a chytají se posledního
stébla, jež se jim nabízí. A tak se
nám představuje tedy tato malá novela jako
poslední sten koalice smrti zasvěcené, jejíž
cukání snad přetrvá ještě
jubilejní slavnosti, snad také nikoliv, ale jejíž
dny jsou spočteny a mohou býti přesně
matematicky vypočteny na prstech. A tak se novela, která
vděčí svůj život pravému
umělému porodu a z jejíž každé
řádky dýše těžká
krise, které propadl občanský blok, stává
přímo jejím ztělesněním.
Přes svou nepatrnost, přes svou jednoslabičnost,
přes svou něžnost, stává se obrazem
rozkladu občanského bloku, představuje se
jako krise občanského bloku v kostce.
Slavná sněmovno! Podívejme se poněkud
blíže na tento návrh a prozkoumejme důvodovou
zprávu navrhovatelů, ale vezměme k tomu i
komentář vedoucího koaličního
orgánu, "Venkova". Podle něho, jelikož
nebyly provedeny volby do okresů a zemí, poněvadž
dále nemohou býti provedeny podle mínění
navrhovatelů, neodpovídalo by ani přáním
veřejnosti, ani jak se výslovně praví,
intencím zákonodárce, kdyby správní
reforma nabyla působnosti v sudetských zemích,
než by byly provedeny volby a než by se obyvatelstvu
umožnila účast ve správě. V jubilejním
roce, praví se dále, nedoporučuje se rozpisovati
volby před listopadem, a proto musí býti
právní účinnost zákona odložena.
(Různě výkřiky.)
Slavná sněmovno! Máme hned zde četné
otázky. Zákon o správní reformě
byl vyhlášen dne 14. července 1927, příslušný
volební zákon dne 12. srpna 1927. Vláda měla
celý rok času, aby volby připravila a je
rozepsala. Několikráte ministr vnitra - i to konstatujeme
prohlásil, že jest k volbám připraven
a že volební aparát jest úplně
hotov, po celé měsíce bylo obyvatelstvo s
volební lhůtou voděno za nos. Všichni
se jistě pamatujete na to, že jste po celé
měsíce byli volbami udržováni v napiaté
činnosti, taktika překvapujících voleb,
která se v této zemi stala pravidlem, ukládala
všem stranám povinnost, aby včas byly pohotově,
stále znovu vynořovaly se nové zprávy
o volební lhůtě, aby je příštího
dne vláda nebo koaliční strany popřely.
Všechny dotazy na úředních místech
zůstaly bez odpovědi nebo byly vyřízeny
pokrčením ramen. Nervy drásající
napětí vzrůstalo každým týdnem
a neomezovalo se jen snad na politické, jen na parlamentní
vrstvy, nýbrž zasáhlo celou politickou veřejnost
a široké vrstvy obyvatelstva. Bylo to přímo
nesnesitelné ovzduší, jehož trýzeň
počala cítiti celá politická veřejnost.
Jak všichni víte, jak jste všichni pocítili,
nedostal se člověk ke klidu a byl neustále
udržován v enervujícím napětí.
Slavná sněmovno!. Radíme každému
návštěvníku brněnské jubilejní
výstavy, aby si tam na Špilberku prohlédl řetěz
užívaný k mučení, který
se zachoval do dneška a na nějž byli přivazováni
političtí vězňové starého
Rakouska a jímž pak v noci bylo každou hodinu
pohybováno, jen aby vězňové neměli
ani chvíle klidu. Asi tak podobně se dělo
v prvních měsících letošního
roku všem lidem, kteří se účastní
politického života, pracují ve straně
a kteří měli učiniti stranické
přípravy pro volby a jejichž úkolem
zvláště bylo nedati se zaskočiti známou
taktikou koaličních stran s náhlým
přepadením. A vláda klidně přihlížela
k této mrzké hře. A německé
vládní strany, které dosti často na
vlastním těle pocítily ubohost těchto
pletich, provozovaly bezevšeho společně tuto
falešnou hru. A proč to vše bylo? Proč
byly všechny tyto nervy drásající triky,
proč se nerozpisovaly volby? Prostě proto, poněvadž
každá z posledních volebních nedělí
přinášela do koaličního tábora
jen Jobovy zvěsti, poněvadž každé
obecní volby vykazovaly velmi těžké
ztráty volebních stran a zvláště
stran klerikálních, poněvadž vládní
strany ze své většiny 178.267 hlasů,
dosažené proti oposičním stranám
r. 1925, beze všech voleb, pouze tím, že z většiny
vystoupla maďarská národní, strana,
na kterou, jak známo, připadá 109.000: hlasů,
ztratily ohromnou část této většiny
nad oposičními hlasy a těžkými
ztrátami, jež jim přinesly poslední
komunální volby, dávno již se staly
menšinou, jejíž osud jest již dnes definitivně
zpečetěn, a které se vyhýbají
zdaleka každé volbě, jež by mohla jejich
úpadek jasně prokázati nyní i číslicemi,
ačkoliv velice dobře vědí, že
schované se neztratí.
Slavná sněmovno! Při tomto bodě se
začíná zločin koalice, německých
a českých koaličních stran, které
podávajíce tento návrh, jen se zahalují
parlamentním, demokratickým pláštíčkem,
ve skutečnosti však diktátorsky sabotovaly
volby ustanovené zákonem a znemožnily je a
tak autokratickým způsobem si prodloužily život.
Nyní chtějí parlamentní cestou dosáhnouti
beztrestnosti. Ale za takový parlamentarismus pěkně
děkujeme, neboť při takových metodách
prázdná forma ubíjí podstatu a obsah,
smysl a význam parlamentarismu.
Tímtéž právem konečně
mohla by, čistě teoreticky vzato, i vláda
odložiti volby na 5 let a dodatečně parlamentní
cestou i za takový odklad vyžádati si prominutí
a beztrestnost. Podle takových způsobů vládne
i Mussolini, jenž parlamentu užívá jako
pláštíku pro všechny svoje útoky
na práva státních občanů, na
tisk, na svobodu státu, na volný projev mínění,
na právo spolčovací, na osmihodinnou dobu
pracovní, na sociálně-politické zákonodárství,
na právo dělnické třídy odborově
se organisovati (Různě výkřiky
na levici.) a jenž si na příklad zcela
podle uměleckých pravidel dal parlamentem sankcionovati
prodloužení pracovního dne a oloupení
oposice o mandáty, ale při tom nemá zároveň
ctižádosti býti považován za demokrata
nebo dáti se při pětileté slavnosti
trvání fašismu oslavovati jako demokrat. (Výkřiky
na levici.) Zcela jinak naše vláda a koaliční
strany. Stále znovu poukazují na jubilejní
rok a prohlašují, že v jubilejním roce
nelze konati volby. To lze čísti v důvodové
zprávě navrhovatelů novely ke správní
reformě a tím nyní dostáváme
novou učebnici uhlazeného chování
v jubilejním roce. (Veselost na levici.) Ve svém
čísle ze dne 20. června podává
"Venkov" jistý výklad této novely
a uvádí toto: "Většina zamezila,
aby se oslavy desátého výročí
republiky konaly ve volebním ryku, který u nás
má pravidelně formy nejpustší, všeobecné
pranice." A tím se dostává nového
obohacení dosavadnímu československému
zákoníku o volebních mravech. Dosud stačilo
zdůrazňovati, že se v den voleb nesmí
píti. Nyní se však zákonem nařizuje,
že se v jubilejním roce nesmí také pořádati
pranice. V jubilejním roce nebude možno se práti.
Teprve v listopadu, jak můžeme dodatečně
čísti, může začíti všeobecná
pranice, abychom mluvili s "Venkovem". S dovolením,
otázku: Kdyby se volby měly skutečně
konati v listopadu, dodrží to také agrárníci,
národní demokraté, klerikálové,
budou až do 28. října míti hezky ruce
na lavicích? Budou, tážeme se dále,
strany pánů Zulegera, Böhra,
Hilgenreinera, kteří jako navrhovatelé
podepsali novelu a mají takovou starost o idylický
průběh jubilejních slavností, až
do 28. října míti ruce složené
v klíně a klidně a rozjímavě
se oddávati tichým jubilejním úvahám,
aby teprve po velké slavnosti přešly k "volebnímu
ryku" a "všeobecné pranici"? Dovoluji
si o tom pochybovati, neboť již den po podání
novely koaliční vrstvy zapomněly, co bylo
řečeno v důvodové zprávě,
a ve vedoucím časopise koalice, ve "Venkovu",
bylo lze čísti, že oposiční strany
mají nyní 5 měsíců času
k volební agitaci, času, jenž se zřídka
poskytuje jiné oposici v jiné zemi, kteréžto
konstatování "Deutsche Presse" doplňuje
tím, že se v 5 měsících může
vyprázdniti více než jedna bedna volebních
hesel všeho druhu. Tedy jak míní statečný
křesťansko-sociální orgán, bude
přece lze spustiti volební dělostřelbu
již na 4 měsíce před jubilejním
dnem. Ale má-li to býti dovoleno, odhalí
se tím celá šalba důvodové zprávy,
celé zneužití jubilejních slavností
pro stranické účely občanského
bloku podle všech pravidel umění a tím
se ovšem samo sebou odsoudí. Ostatně se páše
s jubilejními slavnostmi neuvěřitelná
neplecha. Chápu již, že by se nynějším
držitelům moci hodilo do krámu, kdyby pro celou
československou veřejnost byl vyhlášen
tak zvaný boží mír na dobu trvání
jubilea, jistý druh příměří
na jubilejní dobu a kdyby se tím masám obyvatelstva
zastřel pravý ráz nyní vládnoucího
občansko-kapitalistického režimu, pravé
úmysly jeho obhájců. Ale příměří,
k němuž nynější koalice směřuje,
není myšleno snad tak, že by jím byly
vázány i koaliční strany, nýbrž
právě jako dříve má jim ponechati
volné ruce v dokonání jejich lidumilného
působení, ono má svázati ruce jen
oposičním stranám, vymykajíc jim z
rukou jejich nejsilnější zbraň, totiž
postaviti se s vládními stranami do volebního
boje ve lhůtě určené zákonem
a s nimi i volební boj probojovati. Domnívali bychom
se, že by jubilejní příměří
mělo zasáhnouti vše, celý politický,
hospodářský a sociální život,
poskytujíc tím doma i v cizině obraz upevnění
a sevření celého státu a celého
národa a vykazujíc nejtěsnější
spojitost a spolupráci všech jeho údů.
Ale o takovém příměří
koaliční většina nechce nic věděti,
naopak žádá příměří,
které by vládním stranám umožnilo
uloupiti dělnické třídě základní
politická a hospodářská práva
a především práva dělnické
třídy, jakož i soustavně omezovati vymoženosti
proletariátu, s druhé strany však by zároveň
zajistilo koaličním stranám v jubilejním
roce volební pardon. Žádá se příměří,
jež by umožnilo agrárníkům konati
mohutné projevy s velkolepou výpravou uprostřed
v srdci země, ale jež by projevy jiných stran
v srdci země zakázalo. V jubilejním roce
činí si nárok na nástup Jízdy
zřízené podle všech pravidel umění
podle zásady nejšíře rozvětveného
organisačního rozčlenění, ale
rudé pořadatelské sbory, zřízené
pro vnitřní účely, se rozhánějí.
Při katolických procesích a při národních
průvodech se dovoluje stům a tisícům
dětí pochodovati v řadě, kdežto
socialistické děti jsou vyváděny ze
slavnostních průvodů a rodiče jsou
kromě toho ještě trestáni.
Že to všechno má býti v jubilejním
roce přípustné a slučitelné
s jubilejním zákoníkem a že se do tohoto
pitvorného obrazu má včleniti generální
volební pardon, toho naprosto nemůžeme pochopiti.
Ale již vůbec nemůžeme porozuměti
tomu a uvésti to v soulad s jubilejními slavnostmi
a s jubilejní náladou, že vládní
a koaliční kruhy klidně a chladnokrevně
přihlížejí, jak se uprostřed
jubilejního roku celá autonomní správa
země - finančním zákonem vytvořeným
za činné účasti německých
vládních stran - mění v opravdový
hřbitov, že se veškerá péče
o mládež skorem úplně zastavuje, že
se provozování zařízení sociální
péče, sirotčinců a chorobinců,
domů pro mrzáky a slepce, léčebných
ústavů pro souchotináře skorem úplně
brzdí, že se zastavuje stavba škol a nemocnic,
že se zastavují zahájené práce
vodovodní a kanalisační, že se přímo
ohrožuje trvání všech zařízení
na ochranu života a zdraví obyvatelstva, že se
budou propouštěti dělníci v nedohledném
počtu a že se dokonce stává pochybným,
budou-li se dále vypláceti platy samosprávných
zaměstnanců. A již vůbec nebude moci
náš mozek pochopiti, že se sice z estetických
nebo mravních nebo vlasteneckých důvodů
jeví nutným v jubilejním roce za každou
cenu zabrániti volbám, že však má
býti dovoleno, aby zákon o sociálním
pojištění, po tak těžkém
boji usnesený podle dohody s někdejšími
koaličními stranami, uprostřed jubilejního
roku byl povalen, že celé kategorie osob potřebujících
ochrany mají býti oloupeny o dobrodiní zákona,
že tím má býti rozpoutáno živelní
hnutí dělnictva, že zhoršením zákona,
jímž se v cizině dovedli tolik blýskati,
mají býti vášně vybičovány
až do varu. Proto pro svou stranu zcela rozhodně odmítáme
předpoklad, že k této dvojité a falešné
hře dáme svůj souhlas tím, že
v parlamentě tuto novelu přijmeme. Čeho vláda
- s prelátem Šrámkem v čele -
chce, jest zjednati soulad mezi jubilejními slavnostmi
a hromadným masakrem politického a kulturního,
hospodářského a sociálně-politického
zákonodárství této země. (Souhlas
na levici.)