Jako provokace působí jistě, když taková
králodvorská cementárna, pracující
s tak ohromnými zisky, využívá nejen
spěchu ve stavebním ruchu, nýbrž i dokonce
hornické stávky. Od 10. října počínajíc
zvýšila tato cementárna cenu jednoho vagonu
cementu o 150 Kč, což znamená při její
velké roční výrobě 75.000 vagonů
měsíčně o 1 mil. Kč zisků
více. Odůvodnila to tím, že musí
dovážeti uhlí ze Slezska a Ostravy. Z několika
důvodů je toto opatření nesprávné
a zasluhuje odsouzení a potrestání. Cementárna
věděla, jako všechny ostatní podniky,
že ke stávce dojde a mohla se včas zásobiti.
Neučinila-li toho, byla to ledabylost. Hlavně však
byla by vydržela cementárna malé zdražení
uhlí proto, že je to jedna z největších
společností, jež vůbec máme,
že je to cementárna úplně zracionalisovaná
v kapitalistickém slova smyslu, vydělávající
desítky milionů na konsumentech a vlastních
dělnících.
Ostatní cementárny zatím uhelnou přirážku
pro kladenskou stávku nenavrhly, ten smutný primát
připadl právě nejlépe prosperujícímu
podniku. Kdyby měla dnešní zdražovací
politika cementem trvati, bude třeba, aby se uvažovalo
vážně o snížení cla na cement.
Budiž při této příležitosti
dovoleno poukázati znovu na jednu okolnost, která
by měla vzbuditi pozornost vlády i celé naší
veřejnosti, totiž že akcie našich cementáren
zkoupili většinou cizí zahraniční
kapitalisté, kteří však uveřejnili
ve svých odborných listech veřejnou výzvu,
aby se jejich levný cement do naší republiky
nedodával. Tak tedy vydělávají zahraniční
kapitalisté enormní zisky v našich cementárnách,
náš cement se při tom československými
odběrateli draho platí a naše dělnictvo
se při výrobě mizerně honoruje, zatím
co v Německu a Rakousku mají konsumenti cement u
týchž majitelů cementáren lacinější.
Je to přímo neuvěřitelná hospodářská
politika, analogie našeho hospodářství
s cukrem, lihem, železem i dřevem. Vyvážíme
lacino do ciziny nebo umožňujeme svou hospodářskou
politikou laciný prodej zboží v cizině,
zatím co se doma prodává a žije draze.
Na útraty naší malé republiky žije
pak část bohaté a hospodářsky
mocné ciziny. Takováto hospodářská
politika je sebevražedná. Její kořeny
tkví ovšem ve zlořádech dnešního
soukromokapitalistického a anarchistického podnikání,
které nebéře ohled ani na konsumenta, ani
na masu malých a středních producentů,
nýbrž jen na zájmy kapitalistů a velkopodnikatelů.
Také u jiných stavebních hmot je situace
na trhu dnes taková, že je tu třeba radikální
pomoci. U dřeva tvrdého a kulatiny stoupl index
cen ze 652 r. 1924 na 1235 r. 1927, tedy o plných 100%,
stejně u měkké kulatiny stoupl index cenový
v téže době ze 416 na 813. Proti loňsku
se poměry na trhu dříví ještě
zhoršují. Řezivo smrkové stouplo od
loňska o 20%, borové o 30%, stavební dřevo
až o 40%. Jeden metr borovice prodávaný loni
za 540 až 560 stojí nyní 630 a 690 Kč.
A to jde o dřevo vagonové, v detailu je dražší.
Ředitelství státních lesů a
statků nepředchází tu dobrým
příkladem. Není dnes času, abych se
tohoto často již vzpomínaného nedobrého
hospodaření obšírněji dotýkal.
Třeba však zdůrazniti, že také
lesní a dřevařské dělnictvo
je velmi špatně placeno, ač ceny dřeva
byly vyhnány tak do výše. Stejně je
tomu u sklářského dělnictva a sklářského
průmyslu, kde nemusí se snad ukazovati, jaký
je vliv této práce na zdraví dělnictva;
kartel sklářů zdražil tu proti loňsku
sklo až o 150%. Zasklení jednoho metru čtverečného
sklem 2,2 mm silným stálo r. 1927 17,50 Kč,
letos 33 Kč, zasklení sklem 3 mm silným loňského
roku 26 Kč, letos 51 Kč. Sklenář,
který oferoval levněji, byl v kartelu pokutován.
Není bez zajímavosti, že sám Věstník
čsl. inženýrů odsoudil lichvu se stavebními
hmotami, odsoudil nadměrné zisky, zvláště
cementáren a žádal o nápravu. Zmínil
jsem se obšírněji - poměry by zasluhovaly
ještě důkladnější kritiky
-- o otázce stavebních hmot, protože naše
podniky se stavebními hmotami zneužily poslední
vlny stavební konjunktury k stále stoupajícímu
zdražování materiálu při současném
velkém zhoršení jeho jakosti. Na málo
kterém případě dá se demonstrovati
tak jasně nezdravost a škodlivost dnešního
kapitalistického režimu, ženoucího se
v bezměrném egoismu a ziskuchtivosti několika
jednotlivců za mamonem, jako právě ve stavebním
podnikání, zvláště pak v oboru
stavebních hmot. Je třeba zakročiti v té
věci v několika směrech; jednak na ochranu
konsumentů ve směru jakosti zboží, jednak
proti lichvě a drahotě stavebních hmot. V
republice máme ně kolik dobrých zkušeben
pro zkoušení materialií stavebních,
z nichž největší jest ústav prof.
Klocknera na české technice. Poměry v něm
jsou naprosto nevyhovující; přes vzorné
vedení nemůže se ústav vyvíjeti,
jak toho vyžaduje potřeba našeho hospodářského
života. Vážení pánové, situace
tohoto zkušebního ústavu, kde se mají
zkoumati všechny materiálie potřebné
ke stavbě, kde se na př. budou zkoumati betony a
materiálie upotřebené na stavbě na
Poříči, kde se stala katastrofa, je dnes
více než smutná. Nákladné stroje
a zařízení, která jsou tam spravována
jinak velmi dobře, nalézají se ve starém
baráku, který byl před několika lety
dovezen z Chocně z vojenské nouzové barákové
kolonie. Bylo tenkrát řečeno, že budou
v té budově jen 5 let. Dostává se
do ní také houba, s námahou se odstraňuje,
ale nedá se dobře odstraniti. Státu by přišlo
daleko laciněji a uspořilo by se na strojích
a zabránilo by se škodám, kdyby se s urychlením
ústav zřídil v novostavbě techniky.
Podáváme v tom směru dnes naléhavou
interpelaci vládě. Ústavy pro zkoušení
materiálu v republice potřebují nyní
zvýšené podpory, aby se mohly rozšířiti
a vyzbrojiti vším potřebným inventářem.
Německo se svými skvěle přímo
vypravenými zkušebnami může tu býti
vzorem.
Ochrana konsumentů proti lichvě dá se provésti
několika způsoby, o něž žádáme
rovněž, po několikáté vlastně
již, v interpelaci. Častokráte v této
posl. sněmovně vzpomenul té věci zejména
kol. Johanis. Domáháme se v ní obnovení
cenových a lichevních soudů u nás
se zostřenou přísnou praxí proti lichvářům
se stavebními hmotami, domáháme se v ní
dále vydání protikartelového zákona,
jakož i používání všech donucovacích
prostředků se strany politických úřadů
proti zdražovatelům se stavebními hmotami,
jak to předpisuje vládní nařízení
ze 3. září 1920.
Co se pak betonu zvláště týče,
který v dnešní technice zaujímá
jako stavivo poměrně mladé postavení
výjimečné, navrhli jsme hned po nešťastné
katastrofě, aby poměrně dobré naše
předpisy o betonových stavbách pro státní
stavby, vydané ministerstvem veř. prací z
28. prosince 1922, č. j. 872.861,vztahovaly se i na práce
soukromé.
O této věci hovořil p. ministr veř.
prací v rozpočtovém výboru a dotknul
se jí také dnes ve svém prohlášení.
Nevím ovšem, zdali jsem slyšel při obou
případech docela správně, dnes jsem
neslyšel pro hluk a v rozpočtovém výboru
také jsem dobře neslyšel ten výrok p.
ministra. V rozpočtovém výboru projevil p.
ministr názor, že by se mohly tyto jasné a
dobré naše předpisy o všech betonových
stavbách platné pro státní stavby,
které jsou i internacionálně uznány
jako dobré - také se u nás žádná
stavba, ať most nebo budova nezřítila - vztahovati
jen na těžší a větší
konstrukce soukromé.
Za těch poměrů, které jsou dnes v
našem betonovém stavebnictví, dokud nebude
zjednán radikální pořádek a
odpomoženo tomu zejména v Praze, přimlouval
bych se za to jistě v souhlasu s celou slavnou sněmovnou,
aby tyto předpisy platily pro soukromé stavby bez
omezení.
Lituji, že p. ministr veř. prací se dnes této
otázky omezení u staveb soukromých vůbec
nedotkl. Možná, že se toho úmyslu "omezení"
vláda, resp. ministerstvo veř. prací vzdalo.
Vedle cementu je podstatnou složkou betonu i písek
a štěrk. Otázka písku zaslouží
také velké pozornosti i v případě
poříčském, neboť, jak známo,
vyslovují se podezření o velkém vybírání
písku pod stavbou v rozměrech nepřípustných.
Věc ta vyžaduje přísného šetření,
přes protesty z různých stran vznášené.
Šetření to musí se díti ovšem
rychle, má-li se konstatovati na místě pravý
stav věci.
Otázka písku u pražských staveb jest
dosti ožehavá, neboť kdysi prvotřídní,
po staletí na dně Vltavy ukládaný
písek a štěrk se už vyčerpal a
nyní je tam namnoze smíchán s bahnem. Odborníci
proti tomuto názoru a stížnostem mají
své protesty, avšak připojujeme se k tomu názoru,
aby byla uklidněna veřejnost, aby v tomto směru
se dálo šetření, a to velmi rychle,
má-li se konstatovati na místě pravý
stav věci.
Otázka písku jest u betonu, používaného
na stavbě na Poříči, důležitá
a při vyšetřování vyžaduje
mimořádné pozornosti.
Nyní ke kapitole o zakládání budov
v Praze.
S mnoha stran odborných i laických ukazuje se na
nedostatečné založení budovy jako na
příčinu katastrofy. V novinách ukazovalo
se na pískovou půdu v Praze jako na nebezpečnou.
V tom jest jistě přehnaná obava, neboť
v písku se staví poměrně dobře,
je však potřebí půdu patřičně
vyztuž ti a zpevniti známými a věčně
dnes potřebovanými technickými prostředky
- pilotováním atd. Způsobům zakládání
budov v Praze třeba věnovati principielně
velkou pozornost. Dobrý písek je totiž dobrou
půdou pro zakládání, avšak poměry
půdní jsou v Praze velmi komplikovány. Co
stálo v novinách, na př. "Prag steht
auf gutem Boden", a bylo to jméno velmi známé,
které se pod tento článek podepsalo, nemohli
bychom s dobrým svědomím podepsati. Praha
stojí ve své velké části na
starých vltavských pískových terasách,
Poříč na př. na t. zv. první
terase pískové, museum a Václavské
náměstí na druhé atd. Kde jsou diluviální
nánosy, které tvoří pískové
polštáře, pevné a slehlé, tam
je půda pro stavení spolehlivá. Avšak
místy jsou nebezpečny přece jen spodní
vody, místy zhoršily se poměry roztřásáním
a jinými podružnými silami, někde i
jílovité a hlinité vrstvy mění
povahu půdy. Proto je velmi potřeba důkladně
vyšetřiti i způsob zakládání
paláce na Poříči.
Že nejsou poměry v půdě pražské
tak jednoduchy a spolehlivy, jak někteří
odborníci tvrdí, ukazuje fakt, že se po důkladném
geologickém prozkoumání jevily vážné
obavy o to, bylo-li by vůbec v Praze možno stavěti
bez použití přehnaných sum peněžních
podzemní dráhu právě pro obtíže
terénu. Je znám i případ moderní
galerie, k jejímu projektu pozváni byli geologové
sice až naposledy, ale zjistili tu právě velké
závady. Také zkušenosti, získané
při zakládání stavby veletržního
paláce, byly velmi cenné a ukazují na složitost
půdních poměrů v Praze. Dnes zabývají
se i vážné odborné instituce ohrožením
základů chrámu sv. Víta - nebezpečí
aktuelního tu ovšem není a pro budoucnost budou
podniknuty všechny kroky k naprostému zabezpečení.
Nestačí však vzíti jen vzorek z půdy,
v níž má býti zakládáno,
nestačí provésti jen sondy. Prozkoumati kostky
a jiné vzorky půdy ze základů jest
ovšem věcí první a základní.
Je tu třeba zkoušky na pevnost, propustnost atd. Vedle
toho všeho jest i třeba, aby geolog prozkoumal celou
stavbu terénu, způsob uložení vrstev,
stav spodní vody atd. Ve Vídni, kde se mnoho a po
stránce technické dobře staví, předchází
založení každého domu prohlídka
základní půdy geologem. Teprve po jeho odborném
posudku přikročí se k dalším
pracím. Bylo by dobře, aby v našem stavebním
řádě a jiných předpisech bylo
alespoň pro všechny větší stavby
také vždy pamatováno na geologa. Náš
státní geologický ústav v Praze má
už vypracovanou podrobnou geologickou mapu Prahy, sleduje
i po své odborné stránce kanalisační
práce v městě. Má dobré odborné
síly, jež vyhovují žádanému
účelu. Obracím na tuto okolnost pozornost
vlády, zejména ministerstva veř. prací,
do jehož resortu geologický ústav náleží,
aby byl ústav vybaven řádnou dotací
a potřebnými silami. A nyní, vážení
pánové, k poslední kapitole, týkající
se katastrofy, ke kapitole nutnosti vydání moderního
stavebního řádu. Pan ministr veř.
prací mluvil zde sice o veliké nutnosti vydání
stavebního řádu, dotkl se poněkud
i ožehavosti otázky Slovenska a Podkarpatské
Rusi v tom směru, avšak neřekl nám,
nač jsme velmi čekali, totiž kdy bude vlastně
osnova o stavebním řádu předložena.
Já odůvodním, proč jest udání
tohoto termínu potřebí a proč pan
ministr veř. prací mohl snad udati velice blízké
termínování tohoto zákona.
Zdržování ve vydání stavebního
řádu, odpovídajícího všem
požadavkům moderní doby a vývoji techniky,
poškozuje těžce náš hospodářský
život po několika stránkách. Je třeba
neprodleného vydání stavebního řádu
a jeho vypravení náležitými předpisy,
zaručujícími bezpečnost na stavbách
prováděných i hotových.
Naší veřejnosti není ani dostatečně
známo, jak vysoce důležitým je stavební
řád a jaký právě v naší
republice v tomto ohledu je chaos. Je málo států
v Evropě, kde ve věcech stavebního řádu
je takový zmatek, jako u nás. V českých
zemích máme 5 stavebních různých
řádů, na Slovensku a Podk. Rusi 14 různých
stavebních statutů měst a 20 stavebních
statutů župních. Staví se tedy v naší
republice - ještě dnes v roce 1928 - téměř
podle 40 různých stavebních řádů,
z nichž některé jsou velmi zastaralé,
některé nového data, některé
docela stručné o několika paragrafech, jiné
obšírné, důkladné o několika
stech paragrafech. Bratislavský stavební statut
je na př. z r. 1871 - obsahuje tedy předpisy skoro
60 let staré v době tak ohromného rozmachu
techniky - nejmladší je na Slovensku statut lučenecký
z r. 1912. Stavební statut župy oravské má
16 paragrafů, župy nitranské 276. Stavební
statut města Zvoleně má 41 paragraf, města
Berehova 304 paragrafy.
Od počátku republiky byl všemi interesovanými
kruhy urgován a očekáván nový
moderní, jednotný stavební řád
s velkou netrpělivostí. Odborové organisace
zaměstnanců i zaměstnavatelů domáhají
se ho už několik let, stejně i úřady,
které trpí roztříštěností
a růzností stavebních řádů.
Pochopitelně domáhalo se ho zvláště
důrazně ministerstvo unifikací. 5. října
t. r., tedy před 14 dny. poslána byla zpráva
novinám, že ještě tento měsíc
bude osnova dána ministerstvům k t. zv. meziministerskému
připomínkovému řízení,
po zpracování jeho výsledku že bude
pak ještě návrh předložen k vyjádření
interesovaným korporacím, načež po konečné
redakci bude projednán ústavně. Jednotný
stavební řád měl by vstoupiti v platnost
teprve počátkem r. 1930.
Proti tomuto pomalému postupu máme své námitky.
Poslední katastrofy jsou více než důrazným
upozorněním o naléhavosti neprodleného
vydání stavebního řádu. Jsme
si dobře vědomi ohromného rozsahu a těžkosti
díla, ale na druhé straně nechápeme
příčinu udržování a otálení
dokonce až do r. 1930, když již, slavná
sněmovno, konala příslušná komise
při ministerstvu veř. prací o vydání
nového stavebního řádu v době
od r. 1922 do 1927 210 schůzí, vedle toho konáno
bylo o věci v letech 1922 až 1926 celkem 156 anket
v Masarykově akademii práce, jejíž členové
se vynikající měrou zúčastnili
prací pro vydání nového stavebního
řádu.
Je tedy problém již důkladně probrán,
a byla-li opomenuta některá instituce, může
jí býti s urychlením ihned poslán
k terminovanému podání připomínka.
Proč bychom měli čekati ještě
až do r. 1930, když právě nyní
a v budoucím roce se dá čekati vyvrcholení
vlny stavební konjunktury u nás, kdy se bude nejvíce
stavěti? Žádáme proto dnes v naléhavé
interpelaci, o neštěstí předložené,
aby vláda učinila sdělení o novém
stavebním řádu a žádáme,
aby byl zákonodárně projednán do 1.
ledna 1929. Stavební řád pro naše stavitelství
a podnikání, to je totéž jako zákon
o ústavě pro náš stát. Je to
souhrn předpisů, jež mají zavésti
v našich poměrech pořádek do nynější
neobyčejné roztříštěnosti,
jež mají zajišťovati po stránce stavebně
policejní úplnou bezpečnost staveb při
jejich provádění i staveb hotových
je to souhrn předpisů, jež mají sloužiti
jako fundament správného potřebného
rozvoje našich měst. Pro omezenost časovou
uvádíme jen část přání,
která máme ve směru vydání
nového řádu. Přejeme si, aby nový
stavební řád nebyl učebnicí
s přeplněností předpisů, nýbrž
aby to byl všem moderním zásadám a potřebám
přizpůsobený řád, jenž
by se dal v budoucnosti rozšiřovati a doplňovati
podle stále stoupajícího rozvoje techniky
a nových pracovních metod. Tento nový stavební
řád musí ponechávati obcím
dostatek volnosti k respektování lokálních
potřeb. Jiné jsou potřeby Brna nebo Ostravy,
jiné obcí na Oravsku nebo na Podkarpatské
Rusi. Přejeme si, aby vhodnými plány regulačními,
upravovacími dbáno bylo veřejných
zájmů, nezastavitelnosti ploch atd. a aby čeleno
bylo v tomto stavebním řádě účelně
lichvě se stavebními pozemky tím, že
se bude zabraňovati stavěti v určitých
komplexech tolik budov, kolik toho právě žádá
spekulace a ne veřejný zájem. Není
bez zajímavosti, u jakých staveb se staly právě
největší katastrofy stavební ve Velké
Praze v posledních letech. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)
Naléhavou potřebou jest, aby v novém
řádě postaráno bylo o správný
a přísný stavební dozor. Přáli
bychom si, aby zatímní osnova o stavebním
dozoru, o níž byla učiněna již
zmínka, byla pojata se svými základními
ustanoven mi do nového stavebního řádu.
Pokud jsme měli příležitost zjistiti,
není v připravované předloze o stavební
dozor tak přísně postaráno, jak toho
potřebu naléhavě ukazují poslední
katastrofy.
Protože průtahy ve vydání řádu
stavebního povstávají našemu životu
velké škody, opakujeme svůj požadavek
po vydání jeho do 1. ledna 1929, a další
požadavek, aby v něm bylo pro větší
obce než 2000 obyvatel závazně ustanoveno,
aby do doby nejméně 10 let opatřily řádné
upravovací i evidenční plány. Ke konci
vyslovujeme přání, aby v budoucnosti pamatováno
bylo v Praze na účelnou organisaci záchranných
prací a na spolupráci různých složek,
které tu přicházejí v úvahu.
Obětavě pracujícím zachráncům,
Savičovi, rotmistru Vovsíkovi, Kapelíkovi,
Žďárskému, Královi a jiným
přísluší však náš vřelý
dík. Konče svoji řeč o katastrofě
na Poříči vzpomínám památky
zesnulých z Poříči, jež bude
žíti stále v myslích pracujících
lidí Velké Prahy a celé republiky. Jejich
jména budou řaděna k těm stálým
a bezejmenným krvavým obětem z uhelných
dolů, jež jsou veřejností často
tak klidně registrována a zapomínána,
že je to až neuvěřitelno. Památku
těchto mučedníků práce uctíme
nejlépe tím, budeme-li pracovati k odstranění
všech příčin katastrof, ať na stavbách
nebo v dolech a jiných podnicích a když také
budeme pracovati k odstranění velikého vinníka
neštěstí pracujících: kapitalistického
režimu a jeho anarchismu v hospodářském
životě. (Potlesk poslanců čsl. soc.
dem. strany dělnické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Kurťak. Uděluji mu slovo.
Posl. Kurťak (malorusky): Slavná sněmovno!
Při posuzování státního rozpočtu
pro r. 1929 s hlediska Podkarpatské Rusi konstatuji, že
tento rozpočet podává lepší přehled
příjmů a výdajů Podkarpatské
Rusi než rozpočet loňský, avšak
přesného obrazu nemůžeme dostati proto,
poněvadž příjmy a výdaje u některých
resortů, týkající se Podkarpatské
Rusi, nejsou odděleny, nýbrž rozpočteny
společně se Slovenskem, a s druhé strany
není určeno, kolik příjmů připadá
na Podkarpatskou Rus ze státních podniků,
na příklad z tabákové režie,
pošt, železnic a z monopolů.
Zvláštního rozpočtu Podkarpatské
Rusi ve všech oborech příjmů a výdajů
vyžaduje sám politický zájem autonomní
země Podk. Rusi, aby bylo lze přesně určiti,
jak dalece jest Podk. Rus finančně aktivní
nebo pasivní.
Otázku odděleného rozpočtu zdůraznila
Centrální ruská národní rada
již v květnu 1919, kdy po prohlášení
dobrovolného připojení k Československé
republice žádala od vlády, aby finance Podk.
Rusi byly odděleny. Na základě tohoto požadavku
vláda republiky nařídila v Generálním
statutu, vydaném dne 16. listopadu 1919, že Podk.
Rus bude míti své zvláštní finance
a že do konečného zřízení
autonomní vlády stát bude hraditi správní
výdaje, kteréžto výdaje se účtují
zvlášť.
Ta protiautonomní politika vlády, která od
r. 1920 směřuje k odkladům provedení
zemské autonomie Podk. Rusi, kterážto politika
sabotuje provedení saint-germainské mírové
smlouvy a závazných ustanovení ústavní
listiny Československé republiky, vymyslila si rozličné
příčiny, jimiž odůvodňuje
stálé odklady autonomie Podk. Rusi, neohlížejíc
se na to, že nejširší zemská samospráva
jest podmínkou, s kterouž se Podk. Rus připojila
k Československé republice.
Vláda se v prvních letech po připojení
ráda odvolávala na to, že politické
poměry Podk. Rusi po světové válce
se nekonsolidovaly tak dalece, aby autonomie mohla býti
provedena, že ještě není vyřešena
otázka hranic ruskoslovenských a rusko-rumunských.
Později, zvláště od r. 1924 vláda
našla nový důvod, totiž nekulturnost karpatoruského
lidu a ještě později operuje s důvodem,
že Podk. Rus jest hospodářsky a finančně
tak dalece pasivní, že nemůže uhraditi
výdajů zemské samosprávy.
Pro aktivnost nebo pasivnost Podk. Rusi nechť mluví
číslice závěrečných
účtů republiky z r. 1927 a také i
číslice tohoto rozpočtu.
Výdaje Podk. Rusi činily r. 1927 243 mil. Kč,
a příjmy 152 mil., tedy schodek činí
91 mil. Kč. Ale v příjmech se nenacházejí
poměrné příjmy Podk. Rusi z tabákové
režie, z pošty, železnic, z jiných státních
podniků, a potom z monopolů. Z miliardového
čistého zisku těchto příjmů
připadá na Podk. Rus aspoň taková
částka, která rozhodně hradí
schodek jiných odborů.
Stačí odvolati se na takové prameny příjmů,
jakými jsou na Podk. Rusi solné doly, státní
statky, lesy, poloniny a tabáková režie. Největší
množství soli se dobývá v Podk. Rusi,
asi 118 milionů kg ročně, kteréžto
množství lze při intensivním provozu
značně zvýšiti.
Státní lesy a statky měří nyní
363.000 ha. ke kterémužto množství lesů
dlužno připočísti asi 70.000 ha lesů,
jejichž vyvlastnění se provádí
ve prospěch státních lesů. A těchto
430.000 ha výborných lesů při racionelním
hospodaření musí dáti při nejmenším
50 milionů čistého zisku za rok.
Tabák se v naší republice pěstuje jen
na Slovensku a v Podk. Rusi. Na Podk. Rusi plocha osázená
tabákem činí nyní 1600 ha, kterážto
prostora může býti zvýšena na 3000
ha. Sklizeň tabáku z Podk. Rusi dává
nyní státu asi 90 milionů Kč čistého
zisku, kterýžto zisk zvětšením
plochy osázené tabákem se rovněž
zvýší.
Nesmí se zapomínati, že příjem
z cel, která nyní činí 26 milionů
Kč, značně se zvýší s
rozvojem zahraničního obchodu s plodinami Podk.
Rusi, na příklad s dřevem, hrozny, ovocem
a vínem, jakmile zahraniční obchod, vývoz
plodin bude míti normální průběh.
Hospodářský obchod Podk. Rusi během
staletí směřoval částečně
na východ, částečně pak na
jih. Po světové válce tento obchod byl silně
omezen novými státními hranicemi, vysokými
cly a sazbami. Jest povinností vlády, aby uzavřela
se sousedními státy takové obchodní
smlouvy, které by učinily přítrž
dosavadnímu nenormálnímu stavu a zvýšily
vývoz plodin Podk. Rusi. V tomto případě
cla na Podk. Rusi budou poskytovati mnohem více příjmů
než při dosavadním omezeném obratu.
Avšak dočasnou, domnělou pasivnost Podk. Rusi
způsobuje sama politika vlády, která, místo
aby šetřila, s podivuhodnou štědrostí
vyhazuje miliony na Podk. Rusi a udělala správu
Podk. Rusi nejdražší v celé republice.
Výdaje vnitřní správy jsou rozpočteny
pro r. 1929 částkou 42 milionů Kč.
Počet úředníků a zřízenců
vnitřní správy činí 581, u
státní policie 357 a u četnictva 837. Avšak
sama státní policie a četnictvo pohlcuje
26,572.000 Kč. Zatím co na Slovensku připadá
na 857 obyvatelů jeden četník, na Podk. Rusi
připadá jeden četník na 681 obyvatelů.
Mimo to 150 %ní podkarpatský přídavek
silně zdražuje veškerou správu, neboť
činí u vnitřní správy asi 3
miliony Kč.
Finanční správa na malém území
Podk. Rusi má 1338 úředníků
a zřízenců, z nichž jest 739 finančních
strážníků. Pět finančních
ředitelství a jedno hlavní ředitelství
jest vůbec přepychovou věcí pro malou
zemi, jejíž plocha sotva přesahuje 12.000 čtverečních
kilometrů. Personál finanční stráže
jest ohromný, neboť zatím co na Slovensku připadá
na 2402 obyvatelů jeden finanční strážník,
připadá na Podk. Rusi na 1248 obyvatelů.
Celá finanční správa stojí
stát asi 34 milionů Kč.
Se zřetelem na to, že na Podk. Rusi ohromná
většina úředníků a zřízenců
všech odborů jsou Češi, vyslaní
z českých historických zemí a dostávající
kromě platu 150 %ní přídavek, tento
ničím neodůvodněný přídavek
činí každoročně asi 14 milionů
Kč, a takto značně zvětšuje výdaje
Podk. Rusi.
Zrušení tohoto přídavku a vůbec
restrikce v některých oborech zbytečného
osobního stavu zlevnila by více správní
výdaje Podk. Rusi, zmenšila by je, a v značné
míře snížila by tento domnělý
schodek, jejž vyčítají Podk. Rusi odpůrci
její samosprávy.
Podle tohoto rozpočtu všechny výdaje Podk.
Rusi činí r. 1929 250 milionů Kč a
příjmy - se započtením poměrných
podílů Podk. Rusi ze státních podniků
a monopolů činí asi 195 milionů Kč,
schodek by tedy činil 55 milionů. Kdyby byl snížen
zbytečně velký osobní stav některých
odborů a zrušen 150 %ní přídavek,
tento domnělý schodek by se zlikvidoval.
Podotýkám, že se provedením správní
reformy část břemen vnitřní
správy přenese na obce, okresy a zem, tedy výdaje
státu se zmenší.
S hlediska autonomie Podk. Rusi dlužno počítati
s tím, že Podk. Rus musí hraditi výdaje
samosprávy ze svých prostředků. Podle
mírové smlouvy a ústavy republiky autonomními
věcmi jsou vnitřní správa, školy
a náboženství.
Podle státního rozpočtu pro r. 1929 výdaje
vnitřní správy činí 42 milionů
Kč, výdaje na školy a nár. osvětu
41 milionů a výdaje na církve 9,700.000 Kč,
úhrnem asi 93 milionů. Připočtěme
k tomu výdaje příštího autonomního
sněmu a pak můžeme zjistiti, že by autonomie
Podk. Rusi vyžadovala asi 100 milionů Kč výdajů.
Se zřetelem, že tato částka jest jen
polovicí příjmů Podk. Rusi, dále
se zřetelem, že by se příjmy Podk. Rusi
při intensivním hospodaření se solnými
doly, státními lesy a statky a pěstováním
tabáku značně zvětšily, dále
se zřetelem, že ulehčením zahraničního
vývozu plodin Podk. Rusi příjmy z cel se
zdvojnásobí a že mimo to samosprávné
svazy, obce, okresy, zem budou míti své zvláštní
příjmy, není příčiny,
abychom pochybovali o aktivitě Podk. Rusi, o její
způsobilosti hraditi své autonomní výdaje,
tím méně, neboť připojením
ruské části východního Slovenska
k Podk. Rusi hospodářské síly Podk.
Rusi jen vzrostou.
Z výše uvedeného jest zřejmo, že
finanční hledisko Podk. Rusi nemůže
býti příčinou, aby se odkládalo
s provedením její zemské samosprávy,
zajištěné mírovou smlouvou a ústavou
Československé republiky.