Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

To uvážiti a vyvoditi z toho správné důsledky, to jsou správné jubilejní úvahy dělníků a sedláků a škola nouze a potlačování vede také dělníky a sedláky na tuto cestu. Jubilejní rok tak zvané demokratické republiky stojí ve znamení zostření třídního boje, jakého jsme od doby revoluce nezažili. Ohromné mzdové boje, ohromné politické boje otřásají kapitalistickou stabilisací, jíž bylo dosaženo jen na útraty pracujících lidí a která si sama kopá hrob, zvětšujíc všechny rozpory. Všechny dělníky a sedláky voláme pod jednotné vedení k soustavnému společnému vedení těchto bojů. Oni nemohou očekávati ani toho nejmenšího od sněmovního jednání a hlasování zde v tomto měšťáckém parlamentě na oko; jen rozhodným bojem mimo sněmovnu lze něco vybojovati. Reformističtí vůdcové potírají tento boj, pracují proti jednotné frontě a proto jest jednota v tomto boji možna jen ze zdola, jen počínaje závody. Každá závodní rada musí býti orgánem této jednotné fronty. Konference závodních rad musí zaujímati stanovisko a organisovati jednotný hospodářský a politický boj. Proto jest naším heslem: dosíci říšského sjezdu závodních výborů a závodních rad, abychom mohli vésti v celé republice jednotný boj za vyšší mzdy, proti ofensivě buržoasie, proti válečnému nebezpečí a fašismu. Vyzýváme dělníky a sedláky, aby vzhledem k fašistickým metodám, vzhledem k nebezpečí války a ofensivě buržoasie zřídili si společné obranné formace a obranné orgány po vzoru Svazu rudých bojovníků v Německu a v jiných zemích. Voláme horníky, aby se ve svém boji spojili, říkáme ostravským dělníkům, aby zmařili zradu reformistických vůdců, poněvadž reformističtí vůdcové doporučují dnes ostravským dělníkům, aby povolili, kdežto kladenští bojují dále, kdežto dělníci ve všech revírech žádají boj. Reformističtí vůdcové doporučují ostravským horníkům, aby se spokojili s tak zvaným zvýšením mezd, které, spočítáme-li všechno dohromady, činí asi 1%, aby se spokojili s výsledkem, při němž 31.000 havířů má býti vůbec vyloučeno ze zvýšení mezd a odbyto jednorázovou podporou, z níž po půl týdnu nebudou nic míti. Žádáme ostravské horníky, aby se postavili proti této zrádné úmluvě reformistických vůdců, aby ji odmítli, prohlašujeme k nim, aby využili nynější situace, kdy je skvělá konjunktura, kdy kapitalisté shrabují obrovské zisky, kdy Kladno stojí v boji a jest třeba, aby boj byl rozšířen na jiné revíry, a aby byl veden za všechny horníky společně. Vybízíme všechny kovodělníky, stavební dělníky, textilní dělníky, keramické dělníky, železniční zaměstnance, zemědělské dělníky a vybízíme všechny ostatní dělníky, aby považovali tento boj horníků za signál ke stupňování a zostření svého boje za vyšší mzdy, aby boj horníků považovali za svůj a spojili se s bojujícími horníky a tak se vzájemně podporovali. Nechť pohlédnou za hranice, na př. do Polska, kde dělníci v Lodži ukázali, jak se má prováděti solidarita pracujících lidí ve svém vlastním zájmu a kde se boj lodžských textilních dělníků proměnil v generální stávku, která se rozšířila na celou zemi. Nechť pohlédnou do Německa, kde bojuje 27.000 horníků v revíru waldenburském. Vyzýváme pracující rolníky, aby vedli společně boj s průmyslovým dělnictvem proti společnému nepříteli. Dělníci a sedláci patří dohromady, poněvadž dělníci a sedláci jsou společně podváděni o plody své práce. Sedláci nedají si namluviti, že patří k majetným, poněvadž mají malý kousek půdy. Nechť poznají, že jsou právě tak potlačováni jako dělníci. Poznají-li to sedláci, podřídí-li se vedení dělnictva, stane se z dělníků a sedláků společná nepřemožitelná síla, která může svrhnouti kapitalismus a uplatniti režim pracujících lidí. Voláme pracující lidi, aby vedli za to odhodlaný boj. Jen bojem lze něčeho definitivního dosíci, nikoliv nějakými Masarykovými gesty. (Další část řeči byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. října 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 75 této těsnopisecké zprávy.) Voláme pracující lidi, aby odhodlaně bojovali, aby byla provedena skutečná amnestie, aby bojovali za svobodu politických vězňů a vyzýváme je, aby tento boj rozšířili. Dnes, v jubilejním roce, jest to nanejvýš naléhavé pro nejprimitivnější demokratická práva, pro věc dělníků, pro proletářské shromažďovací právo, pro proletářskou tiskovou svobodu, pro právo na ulici. Vyzýváme všechny pracující ve městech a na venkově, aby v blížících se volbách komunistickým hlasovacím lístkem demonstrovali proti lupičské politice vlády kartelů a proti jejím společníkům, reformistickým vůdcům, aby projevili svou vůli k jednotnému boji a ukázali, že neočekávají nic od nové koaliční vlády, nýbrž vše jen od odhodlaného boje a od revolučního využití vlády dělníků a sedláků. (Další část řeči byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. října 1928 podle §u 9. lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 75 této těsnopisecké zprávy.) Jen boj vede ke zlepšení situace. Proto vyzýváme všechny pracující lidi, aby odpověděli v jubilejních dnech na jubilejní podvod buržoasie demonstračními projevy a zostřením boje za vyšší mzdy a proti drahotní politice kartelů a jimi ovládané vlády, proti vražedné racionalisaci, vyzýváme je k ofensivě proti válečnému nebezpečí a především proti ohrožení Sovětského svazu a čínské revoluce, proti fašismu, proti persekuci revolučního hnutí, proti ohrožení proletářských bojovných organisací a komunistických stran za skutečnou amnestii a okamžité osvobození politických vězňů, za proletářskou tiskovou a shromažďovací svobodu, za právo na ulici, proti zhoršení a pro zlepšení sociálního pojištění, ochrany nájemníků a veškeré národnostní politiky, proti národnímu potlačování a pro plné právo sebeurčení. (Další část řeči byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. října 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 75 této těsnopisecké zprávy.) pro říšský sjezd závodních rad, proti každé kapitalistické vládě, pro vládu dělníků a sedláků, proti koalici s buržoasií, proti hospodářskému míru, proti demokratickým ilusím, pro důsledný, revoluční třídní boj. (Další část řeči byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. října 1928, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 75 této těsnopisecké zprávy.) Dělníci budou se ubírati touto cestou. (Další část řeči byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. října 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy..Viz str. 75 této těsnopisecké zprávy.) (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Franke. Dávám mu slovo.

Posl. dr Franke: Slavná sněmovno! Budiž mně dovoleno promluviti u příležitosti předloženého rozpočtu o celé státní správě a státní politice a o působení této 2 1/2 roku trvající koalice se stanoviska pokud možno nejširšího. Jsem si vědom, že chci-li jíti až na kořen věci samotné, chci-li dnešní režim posuzovati se stanoviska národní naší říjnové revoluce z r. 1918, že se zde dopouštím poněkud přehnaného srovnávání, ježto srovnávám něco velikého s něčím, co bohužel, jest hodně, hodně malé. Ale je nutno tak učiniti, je nutno si připomenouti, čím jsme před 10 lety chtěli býti a čím po 10 letech jenom jsme.

Byly to ideály národní naší revoluce z r. 1918, které nejenom že byly vtěleny do důležitých zahraničních projevů naší první revoluční vlády, nýbrž které byly také plně obsaženy v naší ústavě, kterou jsme si v revolučním Národním shromáždění dali, které velmi plasticky jsou vyjádřeny v úvodě k naší ústavě. Tento úvodní pasus naší ústavy mluví o tom, že si dáváme ústavu, aby jednota národa byla udržena, abychom měli spravedlnost, abychom dbali obecného blaha všech občanů, abychom jednali v duchu našich dějin.

Není přeháněním, řeknu-li, že této jednoty národa nemáme, nýbrž že jednota národa byla rozvrácena, že byly zavedeny nespravedlivé třídní a stavovské řády, že není dbáno obecného blaha všech občanů, že je zaváděna privilegovanost stavů a tříd a že jednáme přímo proti nejslavnějším tradicím našeho národa, že jednáme proti duchu našich dějin, jestliže přímo ostentativním způsobem jest oficielně naší vládou odstraňována oslava Husova a je-li zaváděna, bohužel, oficielně oslava ne knížete Václava - chápeme jeho význam historický a státní, ale protestujeme proti tomu, aby chová-li se tato koalice a vláda tak chladně proti velikému a ušlechtilému muži našeho národa, jako jest Mistr Jan Hus, byla slavena památka nikoliv knížete Václava - nýbrž patrona sv. Václava, sv. Václava, kterého sama strana lidová historicky snižuje, líčí-li nám ho jako pomalu organisovaného člena strany lidové. (Výborně!)

Měli jsme podle proklamací zahraničních míti vládu rozumnou, měli jsme míti vládu spravedlivou; máme, bohužel, vládu nerozumnou, máme vládu nespravedlivou, máme také takovou většinu, ze které tato vláda jest složena.

Bylo řečeno v první notě naší revoluční vlády, která byla odevzdána velikému presidentu Spojených států severoamerických Wilsonovi, že veškerá moc vlády vyplývá ze souhlasu těch, kterým tyto vlády vládnou. Já se ptám: Jest dnešní vláda, je dnešní koalice takovou vládou, je takovým režimem parlamentním, který je založen na souhlasu těch, jimž se vládne? My upozorňujeme na tento režim půltřetího roku a potíráme ten celý strašný řetěz zákonů, počínající kongruou a cly, jdoucí přes vzetí volebního práva vojákům a četníkům, přes daňovou reformu, přes věrolomnost v soc. pojištění až k tomu, co ještě snad tato koalice chce uskutečniti.

Odpovídá se nám stereotypně hlavně koalicí, ale také vládou: Jsme vláda demokratická, jsme vláda ústavní, máme demokratickou ústavní většinu. Budiž mi dovoleno zabývati se právě touto otázkou, která byla dosud více otázkou theoretickou, otázkou odborné státovědecké doktriny, nežli aby se stala předmětem živé, otevřené diskuse. Popírám, že tato koalice je většinou, že je parlamentní demokratickou většinou, mám-li na mysli a posuzuji-li ji právě se stanoviska ducha naší revoluční ústavy. (Výborně!) Dnešní většina, dnešní vláda, její složky československé jsou v československém lidu, v československém národě menšinou. (Výborně!) Dnešní t. zv. většina je se stanoviska suverenity československého lidu zřejmou národní menšinou. Má většinu pouze za pomoci příslušníků jiného národa. Tato většina, která je se stanoviska československého menšinou národní, je také menšinou hospodářsko-sociální, neboť v této většině a v této vládě zasedají, pokud jde o příslušníky československého národa, především a hlavně zástupci buržoasních stran. Jsou úplně z této většiny československého národa po stránce hospodářsko-sociální jejího složení vyloučeni zástupci širokých vrstev pracujícího lidu, který podle svého světového názoru hlásí se k oběma státotvorným socialistickým stranám. Tato většina, kterou se proti nám operuje, kterou se obhajovaly ty nejhorší činy, kterými se odpovídalo na všechny naše argumenty, námitky a opravné návrhy, je po stránce národní a hospodářsko-sociální menšinou československou. (Výborně!) Tato t. zv. většina je také menšinou po stránce kulturní. Vždyť i uvnitř těchto československých stran tvoří za pomoci německých křesťanských sociálů značnou většinu strany, které jsou příliš vzdáleny kulturním tradicím a nazírání československého lidu, než aby mohly býti považovány za něco, co představuje většinu v československému národu. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Je-li komunistická strana právem kárána, že je nebezpečím našemu státu a národu především proto, že nutně podléhá a je podřízena cizí zahraniční moci, Moskvě, není přece žádným hanobením určité strany koaliční, pravím-li klidně a otevřeně, že strany, které zakládají své politické působení na podkladě svého přísného církevního a náboženského přesvědčení římsko-katolického, které mají ve svém čele římsko-katolické kněží, jsou stranami, v nichž svědomí jejich předáků je podrobeno také cizí zahraniční moci, třebas duchovně chápané - papeži. (Výborně! Potlesk čsl. nár. soc. poslanců.) Není možno přehlížeti toto u jedné strany, když se to vytýká straně druhé.

Domnívám se, že není můj rozbor t. zv. většiny po stránce národní, sociální a kulturní nijak nesprávný, resumuji-li, že tato většina, pokud jde o československé složky, je menšinou - je menšinou po stránce národní, po stránce hospodářsko-sociální a také po stránce kulturní. Co z toho plyne? Z toho plyne, že koalice, většina a její vláda se velice mýlí, domnívá-li se, že její činy, její zákony a opatření jsou pro nás mravně závazné, jako by vycházely opravdu z opravdové demokratické československé většiny. Nikoliv! (Výborně!)

Není možno nevzpomenouti při tom výroku p. gen. zpravodaje dr Hnídka, který jistě se vzornou pílí a svědomitostí rozpočet doprovází nejenom v rozpočtovém výboru, nýbrž i v plenu sněmovny, kde znovu potvrzuje, že vstup Němců do vlády, účast Němců ve vládě je zřejmým pokrokem, kde přímo chválí možnost různých garnitur. Nesouhlasím s ním a nemohu souhlasiti. Nepopírám a neupírám Němcům právo účastniti se společně řízení tohoto státu, ale pravím, že se stanoviska nás, kteří jsme tento stát budovali od počátku, kteří jsme za tento stát nesli odpovědnost společně s ostatním československým národem, je naprosto nemožno smířiti se s tím, aby Němci byli ve vládě a většině, která nemá československé většiny. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Teprve ve většině, ve vládě, která má československou většinu, mohou Němci plně působiti, jak toho vyžaduje oprávněný zájem jejich národa.

Zdá se mi, že 2 1/2leté působení tohoto režimu a této koalice učí i široké vrstvy lidové praktické státovědě. Zdá se mi, že lid začíná rozeznávati mezi státem a vládou a mezi státem a dočasnou parlamentní většinou. Zdá se mi, že i prostý člověk začíná chápati, že něco jiného je stát v jeho nedotknutelnosti, v jeho věčnosti, pokud jde o demokratickou jeho formu, o svrchovaný sbor občanů, který ústavně je povolán, aby rozhodoval ve státě, pokud jde o jeho demokracii, republikánskou formu a pokud jde o solidaritu všech stavů, povolání a tříd, a něco jiného že je stát, smím-li tak říci, ve svém všedním denním životě, ve své dočasné vládě, ve své dočasné většině, pravím, v každé dočasné majoritě, v každé dočasné vládě. Ale ještě něco jiného je stát, a ještě něco jiného je vláda, většina, která odporuje všem těmto třem základním principům státu v jeho nedotknutelnosti a věčnosti.(Výborně!) Takový případ je s dnešní koalicí, s dnešní vládou. Domnívám se, že je nutno říci jednou otevřeně, jasně a zmužile názor, že není možno oddávati se klamu, že bychom my proto, že jsme opravdu státu věrná oposice, mohli cokoli slevovati tomuto režimu, této vládě, této většině proto, že se vydává za stát. Tato koalice a vláda není státem, je dočasnou přechodnou koalicí a vládou. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Dovolte, abych již jednou otevřeně řekl názor náš na základy této vlády, této většiny po stránce demokracie a většiny, abych ukázal, jak se musí tyto určité základní omyly projevovati na poli hospodářském, sociálním a kulturním. Je velmi úzký vztah mezi politikou a hospodářstvím. Je nemožné na př. mluviti o rozpočtu, posuzovati rozpočet a domnívati se, že možno rozpočet posuzovati výhradně po stránce hospodářské. Vždyť už mezi oběma vědami je úzká souvislost. Je-li politika vědou o státě a vládě, je ekonomika, věda hospodářská vědou a uměním o nejvhodnějších prostředcích k dosažení hmotného blahobytu. Ale není možno opatřovati řádně prostředky, vedoucí ke hmotnému blahobytu, bez řádně politicky organisované společnosti a opačně není možno budovati stát bez určitých hospodářských základů. Rozpočet sám přímo klasickým způsobem ukazuje na tuto spojitost politiky s hospodářstvím. Rozpočet je jistě ve všech demokratických státech nejhlavnější, nejdůležitější otázkou politickou, při které se posuzuje celá politika vládní, při které tedy rozpočet má jistě eminentně politický význam. Ale rozpočet je také především ryze hospodářská finanční věc a řekl bych, že při rozpočtu, při jeho výdajové stránce jde o eminentně hospodářskou finanční záležitost právě tak jako při rozpočtu po stránce té, jak se těchto výdajů používá, jde výhradně a eminentně o politickou věc. Jestliže vidíme a uznáváme tuto základní spojitost mezi politikou a hospodářstvím, nemůže nám nijak býti nápadno, jestliže základní chyby této koalice a vlády, vytčené mnou po stránce národní, hospodářsko-sociální a kulturní, projevují se nutně i v politice hospodářské.

Chtěl bych se zabývati právě tak, jako jsem se zabýval v prvé části svých vývodů klamem, kterému se oddává československá část koalice, domnívá-li se, že je většinou v československém národě, určitými omyly, které šíří koalice a kterými chce zasáhnouti především nás, kteří jsme kdysi s určitými složkami koalice spolupracovali. Říkají pyšně: Teprve nástupem této vlády a většiny, teprve za jejího trvání nastupuje v našem státě konjunktura hospodářská. Teprve za nás začíná klesati nezaměstnanost a zvyšuje se zaměstnanost, teprve za nás napravují se chyby, které socialisté napáchali na tomto státě, na jeho hospodářském a finančním podkladě. Promluvím otevřeně o těchto výtkách koalice nám socialistům, když jsme nesli spoluodpovědnost za tento stát.

Jestliže se pánové domnívají, že socialisté mrhali státními penězi ve vládě, pokud šlo o stát a pokud šlo o samosprávu, dopouštějí se do jisté míry určité naivní neprozřetelnosti, poněvadž poněkud snižují veliký význam takového dr Rašína a ostatních, kteří právě především jsou líčeni jako nejvěrnější a nejlepší strážci státního pokladu. Špatně hlídali státní pokladnu, jestliže dovolili socialistickým ministrům rozhazovati státní peníze. Na štěstí není to pravda, socialisté neplýtvali v resortech a socialisté dosud zachovávali tolik taktu, že neukazovali na resorty, ve kterých nikdy žádný socialista neseděl a ve kterých se plýtvá a plýtvalo přímo proti našim protestům, když jsme spoluodpovědnost s ostatními stranami nesli. (Výborně!)

Horší je výtka, která se činí socialistům, že teprve za této koalice, za této vlády se ve státě konsoliduje, stabilisuje. Pánové z koalice, odmítám tuto výtku, kterou ještě nedávno předák veliké, silné strany koaliční proti nám vznesl, co nejenergičtěji. Jestliže někdo stabilisoval, jestliže někdo konsolidoval, nebyl to pouze ten neb onen finanční duch v té neb oné buržoasní straně, který byl finančním ministrem, nebyli to pouze předáci vašich stran, byli jsme to také my, ale byl to především dělník v továrně a v dílně, byl to gážista, kterému byla srážena jeho mzda, kterému bylo sráženo z jeho hubeného platu, který přinášel nejtěžší a největší oběti pro konsolidaci a stabilisaci tohoto státu. (Potlesk poslanců čsl. stran socialistických.) Dnes, když stát se dostal obětavostí těchto nejširších vrstev pracujícího lidu z nejhoršího, dnes proti tomuto dělníkovi, naplněnému poctivou, obětavou láskou pro tento stát v dobách nejhorších, házeti z koalice ústy předáků, že nemá žádné zásluhy na konsolidaci, jest nejhorším, nejčernějším nevděkem. (Potlesk poslanců čsl. stran socialistických.) A my si tento nevděk, pánové, zapamatujeme a já z něho také odvodím důsledky, o kterých se ještě zmíním.

Koalice se chlubí, že teprve za ní zvýšila se zaměstnanost, klesla nezaměstnanost, že teprve za ní potrvala aktivita obchodní a platební bilance, že její zásluhou nastoupila v průmyslu t. zv. konjunktura. Budiž mi dovoleno nejmírnějším výrazem to označiti za naivní hospodářské povídání. (Výborně!) Jest jen a jenom časovou shodou, že vlna konjunktury přišla právě za této koalice a většiny. Každý, kdo má jen primitivní znalosti národohospodářské, ví dobře, že i v normálních dobách t. zv. kapitalistického řádu objevují se t. zv. cykly prosperity, vzestupu a deprese, sestupu přes t. zv. stadium krise. Bylo tomu před válkou, bylo tomu po válce a je tomu také dnes. Tvrditi, že koalice a tato většina vytvořila konjunkturu, jest právě tak naivní a národohospodářsky nesmyslné povídání, jako tvrzení, že snad inflaci a deflaci vytvořili socialisté ze škodolibosti, aby škodili tomuto státu. Ostatně je potom ku podivu, proč na př. stejnou vlnu konjunktury od r. 1926 má Německo. Patrně proto, že tato koalice a tato vláda do Německa delegovala některého svého národohospodářského rozumbradu, aby tam jejím jménem konjunkturu vytvořil. (Výborně!) Patrně je tak laskav tento rozumbrada, že i dnes, kdy v čele německé vlády a německé říše jsou sociální demokraté, ještě tuto konjunkturu ponechal. Takto mluviti o národohospodářských věcech znamená, pánové, snižovati váš význam, poněvadž se vám kdekdo i z kruhů kapitalistických, vám blízkých, směje. (Výborně!) Je to moudrost, která by měla býti humoristicky, národohospodářsky a literárně zpracována a která by byla jistě velkým pendantem vedle jiného národohospodářského a finančního gesta, vrážeti 1 miliardu do díry sociálního pojištění. Ostatně musí býti určitá logika. Jestliže pánové z koalice, nedbajíce těchto nejprimitivnějších národohospodářských pravd, si přisvojují konjunkturu pro sebe, poněvadž náhodou zapadla časově právě do jejich údobí, prosím, ať si také připočítají všechny stinné stránky, ať si na svůj vrub připočtou i krisi cukerní, ať si na svůj vrub připočtou i krisi, která vzniká zužováním našich zahraničních tržišť, ať si připočítají všechny ty nepořádky a neštěstí, opakující se na drahách, ta krvavá neštěstí na staveništích atd. Nechci býti zlomyslným, nechci jíti v politické ironii tak daleko, abych dovozoval, že podle této logiky, kterou chtěli koaliční pánové potříti nás socialisty, musili by si přičísti i ty moldavské cikány-lidojedy, kteří snad ve vzájemném požírání si brali příklad ze vzájemného politického požírání v koalici. (Výborně!) Tyto hlouposti a nesmysly odmítáme právě tak, jako to, že je nejen dvojí národohospodářská věda a praxe, nýbrž také dvojí politika, dvojí morálka.

Pánové označili způsob, kterým náš tisk referoval o hrozném neštěstí na Poříčí, hyenismem. Proč hyenismem? Poněvadž poukázal na určitý vztah těchto neštěstí s určitým zákonodárným opatřením. Četl jsem dva vládní listy téhož dne, 16. listopadu. Jeden list měl úvodník "Vraždící zákon". Druhý list velké vládní strany jako o hlavní příčině neštěstí psal o zákonu o stavebních ruchu. Jestliže koaliční list nazve pravým slovem neblahý zákon, je to vrchol státnické moudrosti, jestliže však oposice nazve touž věc týmž jménem, je to hyenismus. Takto, pánové, se naprosto nedáme traktovat. Vracím-li se přes krásné vývody člena našeho klubu, dopoledne zde učiněné, k neštěstí na Poříčí, činím tak proto, abych poukázal, že strašlivého neštěstí, které se stalo na Poříčí, by nemělo býti nikým stranicky a demagogicky vykořisťováno, že by mělo býti nejhroznější mluvou do srdcí všech nás zákonodárců, ať patříme ke kterémukoliv směru. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Musíme si uvědomiti, tvoříme-li zde zákony - a nyní je tvoříte, pánové, vy na svou odpovědnost - že zákonodárce svými zákonodárnými počiny zasahuje nejen do všeho chodu politického, hospodářského, sociálního a kulturního, nýbrž přímo do lidských srdcí, do rodinného života (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.) že má míti strašlivou odpovědnost. A jestliže se již stalo tak velké neštěstí, mají jíti stranou všechny otázky prestižní, zákon má býti opraven, změněn, poněvadž po tom volají nejen utracené a zhrzené životy, nejen neštěstí těch, kteří zde zůstali v bolu a zármutku, nýbrž volají po tom i v kruzích průmyslových, podnikatelských a finančních, které jsou vám přece tak blízké. (Výborně!)

Dovolte, abych se přes to, že pan kol. dr Meissner věnoval pozornost otázce cukerní, k ní ještě zcela stručně vrátil, protože chci na ní jako na konkrétním případě dokumentovati chyby, kterých se tato koalice a vláda dopouští. Musil jsem se cukerními otázkami resortně zabývati půl čtvrta roku, mám tedy jistě alespoň kus legitimace o těchto věcech mluviti z určité zkušenosti.

Vláda a většina udělala nejstrašlivější chybu, když snížila sama sebe, když vzbudila ve veřejnosti pro tento cukrovarnický incident domnění, že ve státě nevládne vláda, které se poslouchá, nýbrž vláda, ze které si může kde který odbor průmyslový prostě dělati v pravém slova smyslu blázna. Při tom vláda a většina nevyužila příznivých momentů, které zde byly. Vláda a většina mohla býti a měla býti informována, že cukerní průmysl, pokud šlo o zvýšení cen cukru, byl velmi nejednotný. Vláda by měla býti informována, že žádost o zvýšení cen cukru vyšla ze skupiny, která přímo provokativním způsobem předkládala ostatním skupinám v cukrovarnictví požadavek, aby cena cukru byla zvýšena o 1.20 Kč na 1 kg. (Slyšte!)

Tato skupina dovolávala se toho, že je to nutné pro náš cukrovarnický průmysl, pro určitá opatření, které učinilo Německo - žádná Anglie. Já i k tomu ještě přijdu. Dále vláda a většina mohla a měla býti informována, že skupina finančně nejmocnější, nejfundovanější nechtěla zdražení cukru, protože ho ze svých sobeckých, kapitalisticky řečeno, úplně zdravých sobeckých zájmů nemohla potřebovati. Ona mohla jen vítati, jestliže určité potíže srazí ostatní skupiny konkureční. Vláda a její většina všech těchto celkem příznivých momentů nevyužila. Její "osma" vydala prohlášení a za tři dny cukrovarnický průmysl zpupným, nemožným způsobem ohlásil zvýšení cen. Já jsem řekl, že není správné, pokud se mluví o Anglii. Opatření, které bylo učiněno v Anglii, nesměřovalo proti našemu státu, nesměřovalo proti našemu cukrovarnictví, jak nám to cukrovarníci chtěli namluviti, nýbrž především proti holandským rafineriím, proti kterým Anglie po celé dlouhá leta vedla boj. Tedy Anglie rozhodla se pro své určité opatření, které je příliš známo, než abych je zde ještě dále líčil. To všechno byly známé věci. Zrovna tak musilo býti známo, že, jak statistika ukazuje, nedošlo přes toto opatření, které se stalo, k poklesu vývozu do Anglie. To všechno však vláda a koalice ignorovala v této tak vážné věci, která pro nás je proto důležitá a o kterou se proto zajímáme, poněvadž se dotýká sta a sta dělníků, zřízenců a zaměstnanců v cukrovarech. V této věci vláda osvědčila nejen ignorantství, nýbrž naprosto nemožnou, nedůstojnou vlastnost, když kapitulovala před cukrovarníky. (Výborně!)

Na nás, na státotvorné menšině československé, vůči které si hrajete na československou většinu, ačkoliv jste československou menšinou, nejen žádáte, abychom vás poslouchali - jak musí občan ve státě poslouchati - protože máte moc na své straně - ba dokonce žádáte, abychom vás mravně poslouchali, mravně uznávali, protože jste většinou, protože jste vládou? A vy si myslíte, že my vás budeme mravně poslouchati, že vás budeme mravně uznávati, a kde jaký cukrovarník, který 18. října r. 1918 nebyl ještě ani Čechoslovákem, si smí z vás dělati přímo šoufky? Myslíte, pánové, že takovýmto způsobem budete lid vychovávati k úctě a autoritě, kterou vláda má míti? Nikoli! (Potlesk.) Tímto případem, který se stal s cukrem, si koalice a vláda nesmírně uškodila, a následky ještě uvidí.

Nechci mluviti o tom, co ještě bylo určitým epilogem celé t. zv. úpravy cen cukru, kterou ostatně mně, který jsem jako ministr zásobování tři a půl roku držel cenu tak, že cena cukru nebyla ani o haléř zvýšena, ačkoliv cena cukrovky byla každoročně zvyšována, úplně vytřela vláda zrak. Jaká je to zásluha, tři a půl roku držeti cenu na stejné výši přes tlak, který se na nás tenkráte konal ve vládě a v naší většině, proti činu, který provedla koalice? Ona strpěla zvýšení, ona nakonec "zlevnila". Radím koalici a vládě, aby tímto způsobem provedla jubilejní dar našim státním a veřejným zaměstnancům: Ať odhlasuje středním a malým zaměstnancům 1000 Kč remunerace, pak ať jim 1.200 Kč strhne, na to ať jim 200 Kč vrátí, a dá do novin, že dala zaměstnancům 200 Kč jako jubilejní dar. To je stejná matematika jako ta, kterou vláda a většina provedla, pokud jde o t. zv. zlevnění cukru.

Budiž mi dovoleno přejíti přes epilog, který následoval. Všímáme si i v oposici zpráv, které dostáváme z různých výborů, tedy především z rozpočtového výboru. Velmi by nás zajímalo slyšeti, co myslí pan ministr financí obratem, že "ujednání vnitřní, týkající se snížení obratové daně pro cukrovarníky, nemá formálně právní platnosti". Velmi by nás zajímalo, jaké je to dnes jednání v ministerské radě nebo mimo ministerskou radu, že z tohoto jednání může vzcházeti výsledek, který nemá formálně právní účinnosti nebo platnosti? Ale poněvadž p. ministr financí je nemocen, neslyší mne, tedy prostě přes tuto věc přecházím.