Posl. Vološin (malorusky): Slavná sněmovno!
Příležitost desítiletého jubilea
naší republiky dává podnět i
obyvatelstvu Podkarpatské Rusi, aby pohlédlo na
to, co bylo před převratem, co se stalo v prvních
desíti letech a co má býti nejbližším
úkolem pro další zdravý rozvoj našeho
národa.
Nestranný pohled na to vše, co učinila naše
republika v zájmu Podkarpatské Rusi, probouzí
v nás upřímnou vděčnost za
bratrskou podporu udělenou nám jak v kulturním
tak i v sociálním oboru našeho národního
života. Zvláště v první polovině
tohoto desítiletí vlády upřímně
podporovaly naše národní snahy, zřídilo
se mnoho škol a jiných kulturních a hospodářských
institucí. V posledních letech pociťuje se
jakýsi pokles a množí se stížnosti
obyvatelstva.
V zájmu nejen naší země, nýbrž
celé republiky dlužno ukázati na další
potřeby naší země, hledati jejich příčiny,
nedostatky a způsoby k jejich odstranění.
Tomuto účelu má sloužiti i dnešní
moje řeč o rozpočtu republiky pro r. 1929.
Především musím ukázati na to,
že na Podkarpatské Rusi jest nyní velká
nezaměstnanost. Lid bez práce trpí nouzi.
A to nejen prostý lid, nýbrž i dorost, jenž
vychází ze škol. Jest faktem, že v posledních
letech při jímá se do státních
služeb méně Rusínů než dříve.
Který Rusín je dobrým vlastencem, toho užhorodský
režim vyličuje jako bolševika, a kdo neprojevuje
známek rusínského smýšlení,
toho jako maďarona. Tak mezi všemi přednosty
oddělení zemského úřadu není
ani jediný Rusín. Velice malým procentem
jsou Rusíni zastoupeni zvláště ve správní
službě a v četnictvu, ale není tomu
mnohem lépe s námi ani v jiných státních
úřadech. Uznáváme, že stále
ještě nemáme dosti svého dorostu a potřebujeme
pomoci bratří z historických zemí.
Ale to není tak zlé. Byli u nás i před
tím úředníci české národnosti,
ale duší a srdcem nebyli nám cizí, neboť
se rychle naučili rusky, cítili s námi, podporovali
nás v národním probuzení, což
můžeme dokázati institucemi, které povstaly
v prvních letech.
Ale v posledních letech i správní aparát
často vystupuje proti našim národním
zájmům. lgnoruje se náš jazyk, pronásleduje
se náš prapor, kulturní práce se podezřívá,
hospodářské instituce potkávají
se často s nepřátelskými útoky
úřadů. Známky toho pozorujeme i v
rozpočtu.
Tak na příklad pokud jde o rozpočet tiskového
odboru, musím připomenouti, že mezi jeho položkami
nenacházíme nic, co by nám bylo prospěšné.
V prvních letech stát podporoval ruské novinářství
probouzející se k životu, dával podpory
na vydávání prvního ruského
deníku "Rusín", jenž by od té
doby byl již mohl žíti ze svých vlastních
příjmů, neboť již v necelém
prvním roce měl 450 předplatitelů,
ruské tiskárny dostávaly práce od
státu. A jak je tomu nyní s námi?
Nynější režim ihned zastavil ruský
deník a podporuje tisk český a maďarský,
sloužící čistě stranickým
zájmům. Vydává úřední
noviny, jejichž ruská část jest psána
jazykem nikoliv naším, jemuž lid nerozumí.
Stát vydává velké peníze na
státní tiskárnu, která nepřiměřeně
soutěží s ruskými tiskárnami.
Pomyslíme-li si, že zahraniční, zvláště
maďarská a sovětská propaganda podporuje
silný ruský tisk, směle můžeme
nazvati hříchem proti republice, že naše
úřady tak lehkomyslně zničily krásnou
práci zahájenou na Podkarpatské Rusi z iniciativy
ministra dr Beneše a býv. viceguvernéra
Ehrenfelda.
Ale když již mluvím o ministru věcí
zahraničních, dovoluji si obrátiti jeho pozornost
ještě na tu propagandu, kterou vedou maďarští
revisionisté mezi Rusíny ve Spojených státech
severoamerických a proti níž naše ministerstvo
nic nedělá. Tato propaganda směřuje
proti republice, ale nejvíce škodí nám
Rusínům, neboť brzdí naše národní
obrození, vytvoření národního
vědomí.
Tomuto našemu velice důležitému zájmu
škodí nynější režim Podkarpatské
Rusi i tím, že vypovídá za hranice nám
velice užitečné kulturní a hospodářské
pracovníky z řad emigrantů, místo
aby národní práci ještě podporoval,
že každému kroku kulturního probuzení
ve svých maďarských a českých
časopisech překáží podezřením
z iredenty, která jest naprosto nemožná. Taková
politika škodí nejen nám, nýbrž
vůbec slovanským zájmům a dokazuje
pouze smýšlení nynějších
vůdců správy země nepřátelské
naší kultuře.
Tato Rusínům nepřátelská politika
našla obránce i v této sněmovně.
Pan dr Hajn vystoupil proti jakési ukrajinisaci
na Podkarpatské Rusi. Musím poznamenati, že
mluvit o ukrajinisaci Rusínů na Podkarpatské
Rusi je taková contradictio in se, je takovým nesmyslem,
právě jakoby někdo mluvil proti počešťování
Moravanů nebo poněmčování Rakušanů.
Národ, který žije na Ukrajině a nazývá
se ukrajinským, a náš podkarpatský národ,
který se jmenuje Rusíny, jest jedním národem.
To pravděpodobně ví i pan kolega.
Divím se, že strana, která se nazývá
demokratickou, ve 20. století nepřiznává
40milionovému ukrajinskému národu práva
na mateřský jazyk, jenž má svou vyvinutou
literaturu, a s tohoto ostře zpátečnického
stanoviska míchá se do našich věcí,
vydržuje noviny v Prešově, Užhorodě,
v Mukačevě, platí bohatý aparát,
podporuje náboženskou válku, která darovala
našemu chudému lidu asi 100 neučených
baťušků, podporuje a rozvinuje jazykovou desorientaci
proti jasným předpisům zákona, proti
stanovisku jazykozpytu, uznanému jak petrohradskou tak
i pražskou akademií věd a umění,
šíří potřebu pomoskalštění
našeho jazyka, při tom chrání fašisty
na Podkarpatské Rusi proti nestranné kritice českého
tisku, jak se to stalo nedávno, když noviny pana Hajna
vrhly se na redakci brněnských "Lidových
Novin" i na moji maličkost s úplně vymyšlenými
pomluvami. Slovem je jedním důležitým
činitelem války proti zdravému národnímu
směru na Podkarpatské Rusi.
A divná to je u vás demokracie a slovanská
solidárnost! Vy byste chtěli sjednotiti Rusko carským
deptáním přirozených práv druhého
největšího slovanského národa,
a na Podkarpatské Rusi podporujete odnárodnění
národa, jenž se dobrovolně připojil
k Československé republice.
Útočí se na dr Beneše proto,
že nekráčí vaší zpátečnickou
cestou. Zapomínáte, že již ruští
monarchisté vzdali se dávného úmyslu
provésti násilné spojení, že
místo toho na Ukrajině vzrostl směr tak zvaných
federalistů, kteří na základě
vzájemné úcty ke kulturním zájmům
obou největších slovanských národů
přejí si vytvořiti silný svazek Ruska
a Ukrajiny a tak zajistiti silnou obranu pro všechny slovanské
národy.
Proti takovým základním změnám
ruské politiky jest vaše ukrajinožroutství
snad jen směšným anachronismem. Jenom škoda,
že svou politikou podporujete u nás maďarské
revisionisty, kteří také u nás podporují
porušťování, aby náš lid nemohl
získati uvědomění a kulturně
se povznésti.
Pokud jde o rozpočet ministerstva spravedlnosti, musím
se zmíniti jen o tom, že soustava soudů na
Podkarpatské Rusi není ještě vybudována.
Máme ruské oddělení v košické
tabuli, ale tam není snadno dostati ruské soudce,
a proto toto ruské oddělení vypadá
tak, že tam ruští soudcové skoro ani nejsou.
Dalším následkem toho jest i to, že u
nejvyššího soudu v Brně máme pouze
jednoho soudce Rusína a u nejvyššího správního
soudu v Praze ani jediného. Těm nedostatkům
postupně bylo by lze odpomoci tak, že by ruské
oddělení košické tabule bylo přeloženo
do Užhorodu, a že by ministerstvo poskytovalo více
stipendií mladým právníkům
Rusínům. Také v zájmu toho jest zapotřebí,
aby stavba sedrie v Užhorodě byla již zahájena.
V prvních letech po převratu nejkrásnější
pokrok učinila Podkarpatská Rus v oboru školství,
ale v posledních letech tento pokrok postupně se
snižuje. Při debatě o rozpočtu pro r.
1928 sám pan ministr dr Hodža pravil, že
na Podkarpatské Rusi 32% dětí nechodilo do
školy, neboť není dosti škol. Tento nový
rozpočet mnoho nepomůže, neboť na stavbu
nových škol je rozpočteno všeho všudy
jen 1,800.000 Kč a mimo to není uvedeno, kde se
mají školy stavěti, a můžeme se
obávati i toho, že na ruské školy z této
částky nezůstane nic, ačkoliv jsou
u nás obce, v nichž se od začátku vojny
nevyučuje, jako Lachovce, Oblaska a jiné.
Nejlaciněji mohl by stát zaškoliti všechny
děti školou povinné, kdyby svou školskou
politiku přizpůsobil tradicím země
a podporoval církevní školy. Ale místo
toho i ve zprávě zpravodaje čteme, že
"stát sám nemá přímého
zájmu na udržování konfesijních
škol, spíše musí... usilovati, aby se
školy sjednocovaly."
Proti takovému ustanovení musím rozhodně
protestovati a mohu je vykládati jen neznalostí
poměrů nebo informacemi nynějšího
režimu na Podkarpatské Rusi. Církevní
školy byly jedinými ochránci naší
národnosti v dobách maďarských a proto
by zasloužily více porozumění od našeho
slovanského státu. Znaje poměry, mohu směle
tvrditi, že stát má velký zájem
na tom, aby církevní školy mohly působiti
a rozvíjeti se. A "sjednocovati" školy lze
i za rozkvětu církevních škol. Mimo
to podpora církevních škol odpovídala
by i předpisům i duchu stále ještě
platných zákonů a povznesla by i národní
osvětu.
Velký zmatek jest ve věci občanských
škol, které u nás jsou 1- až 4třídní,
žáci přecházejí ze 4. třídy
obecné školy do 1. třídy občanské
školy. Ale úřady neuznávají naši
4. třídu za rovnoprávnou se 4. ročníkem,
tak zvaným kursem českých občanských
škol. Z toho Rusíni mají mnoho škody a
žádají, aby se organisovaly takové kursy,
ale dosud bylo to dovoleno jen v Užhorodě a jinde
nikoliv. Naléhavě jest zapotřebí,
aby co nejrychleji byla provedena unifikace občanských
škol.
Naše střední školství trpí
největší škodu tím, že nynější
režim uměle podporuje jazykový zmatek, neboť
dovoluje, aby rusínské žáky vyučovali
profesoři, jak který chce, jeden velkorusky, druhý
česky a jen tu a tam někdo naším jazykem,
ačkoliv v prvních letech i v této věci
vydalo ministerstvo jasné a vědecky odůvodněné
pokyny. V posledních letech krásně se rozvíjelo
gymnasium v Chustu, ačkoliv nemá svých místností.
Učinilo se vše, aby v Chustu bylo vystavěno
moderní gymnasium. Plány jsou schváleny,
město darovalo stavební místo, kde se měla
vybudovati škola, místo to bylo připsáno
státu a přece v rozpočtu nebyl zařazen
ani haléř na stavbu této školy, což
může způsobiti nevůli mezi obyvatelstvem
Marmaroše, neboť v rozpočtu pro r. 1928 bylo
na tento účel zařazeno 700.000 Kč.
Ministerstvo školství mělo by energičtěji
hájiti kulturní zájmy proti ministerstvu
financí.
Za účelem úplného vybudování
podkarpatoruského školství a propagandy na
východ bylo by velice prospěšné, kdyby
do Užhorodu byly přeloženy hotové již
vysoké školy ukrajinských emigrantů
z Prahy a z Poděbrad; po likvidaci podpory emigrantů
zůstaly by tyto školy nám a z nich bylo by
lze vytvořiti první rusínskou vysokou školu
při bohoslovecké akademii v Užhorodě.
Kapitál vložený do takové vysoké
školy přinášel by mnoho plodů jak
osvětových tak i hospodářských
a zvláště politických.
Pokud jde o mimoškolní osvětu, uspokojuje nás,
že do rozpočtu pro Podkarpatskou Rus jest zařazena
taková částka, jaká byla rozpočtena
na loňský rok, ale musím zde poznamenati,
že ačkoliv i pro r. 1928 byla určena táž
částka jako pro r. 1927, přece naše
osvětové instituce, zvláště naše
jediné ruské divadlo dostalo jen jednu třetinu
státní podpory z r. 1927. V tom každý
Rusín vidí úmysl zemského úřadu,
zničiti kulturní práci, kterou vykonala naše
republika před tím.
Pro obecní knihovny kupoval příslušný
referent knihy, jimž lid vůbec nerozumí, a
od vydavatelů dobrých lidových knih se žádala
veliká sleva na ceně až 40%. Z toho
jest zřejmo, že dobré úmysly státu
se devalvují neodpovědnými výkonnými
orgány, činí se ilusorními.
Musím ještě dodati, že poslední
dobou náš lid staví tak zvané národní
domy, domy pro lidovou osvětu, ale exponenti vlády
chovají se k nim velice chladně, skoro vůbec
je nepodporují. Rovněž se nepodporuje stavba
nových kostelů, zvláště kostelů
řeckokatolických, ačkoliv u nás, kde
se v kostele užívá jazyka církevně
slovanského, duchovní život je velmi důležitým
činitelem lidové osvěty. Doporučuji
panu ministrovi národní osvěty tyto okolnosti
k laskavé úvaze.
Musím říci ještě několik
slov o železniční politice. Na Podkarpatské
Rusi je skoro 2000 km železnic. Ale na stanicích našich
železnic se skoro úplně ignorují zájmy
našeho obyvatelstva. Ruských nápisů
a vyhlášek je stále méně. Košické
ředitelství nepřijímá Rusíny
do železniční služby, do úřednického
kursu během dlouhých let nepřijati ani dva
nebo tři Rusíni. Počet Rusínů
ani v nižších železničních
službách neodpovídá procentu ruského
obyvatelstva.
Nedělá se nic k rozšíření
železniční sítě, takže území
Podkarpatské Rusi je poměrně nejméně
opatřeno železnicemi. A které tam jsou, ani
těch se dostatečně nevyužije. Na příklad
trať Užhorod-Antalovce mohla by míti hustší
provoz.
V prvých letech mnoho se mluvilo o stavbě trati
Košice-Užhorod-Mukačevo-Chust. Nyní o
tom rozpočet hluboce mlčí. Neodpovídá
zájmům naší země ani sazební
politika.
Tomu všemu zlu bylo by lze odpomoci jedním způsobem.
Z košického ředitelství vyloučiti
ruskou exposituru pro Užhorod. Tato expositura lépe
by chránila zájmy Rusínů, ale při
tom zvýšila by i příjmy železnic
jako podniku na Podkarpatské Rusi. Doporoučím
k úvaze tuto myšlenku panu ministrovi železnic.
Musím ještě ukázati na velké
nedostatky cest zemských, okresních a obecních,
ačkoliv uznávám, že referát veřejných
prací vykonal dosud mnoho užitečné práce.
V oboru zdravotních zařízení máme
také stížnosti. Mohu směle tvrditi,
že zdravotní správa naší země
chová se k Rusínům nejen chladně,
nýbrž i nepřátelsky. Dokáži
to ihned krátkou statistikou: Ve státní lékařské
službě jest nyní na Podkarpatské Rusi
Židů a Maďarů 23, velkoruských
vystěhovalců (Moskalů) 31, Čechů
9, Rusíni 3. Domnívám se, že k tomu
není zapotřebí připojovati další
poznámky.
Mnoho bídy a nouze trpí náš národ
pro nedostatek levného úvěru. A co dělají
jednotliví exponenti úřadů na Podkarpatské
Rusi, aby tento nedostatek zvětšili? Poněvadž
jsou v ředitelstvích expositur pražských
bank, vybírají vklady sirotčích, župních
a obecních úřadů z ruských
úvěrních ústavů a přenášejí
je do těchto filiálek, a tak se zmenšuje kapitál,
sloužící hospodářskému
zájmu obyvatelstva, neboť tyto filiálky z těchto
zabraných vkladů velmi málo umísťují
v půjčkách u nás doma. To také
dokazuje, jak nemožné poměry panují
dnes ve správě země. Bylo by to velice užitečné
nejen pro Podkarpatskou Rus, nýbrž i pro celou republiku,
kdyby již jednou nastala dávno žádaná
změna.
Ale proti všem těmto našim křivdám,
zaviněným výkonnými orgány
správy Podkarpatské Rusi, náš národ
uznává nestranně i činy vlády
jemu užitečné. Především
uznáváme, že v prvních letech vládní
exponenti nám upřímně pomáhali
jak v oboru školství tak i mimo školní
osvěty.
S díky kvitujeme upřímnou podporu ministerstva
zemědělství, s jakou přispělo
k rozvoji kooperativního života a k melioračnímu
hnutí. Také mnoho užitku přinesla nám
i krásně vyvinutá síť hospodářských
škol. Zapotřebí ještě, aby vhodnější
politikou celní a tarifovou byla zajištěna
dostatečná ochrana našim hospodářským
výrobkům a aby úřady obracely více
pozornosti na rozvoj družstev domácího průmyslu.
Jsme vděčni i ministerstvu zdravotnictví
za boj, jejž zahájilo proti nakažlivým
nemocem a proti alkoholismu. Doufáme, že je to jen
začátkem další a širší
akce. Mnoho slzí setřelo i ministerstvo sociální
péče podporami, které udělilo našim
invalidům a válečným sirotkům.
Ještě jest naléhavě zapotřebí,
aby stát poskytl odškodnění za velké
ztráty způsobené válkou. Jest to přání
širokých vrstev lidu, neboť skoro polovice Podkarpatské
Rusi byla územím krutých bojů za světové
války.
Rozpočet pro rok 1929 může posloužiti
blahobytu Podkarpatské Rusi, budou-li výkonné
orgány naplněny upřímnou láskou
a soucitem k obyvatelstvu. (Potlesk poslanců čsl.
strany lidové.)
Předseda (zvoní): K této třetí,
hospodářské a dopravní části
podrobné rozpravy o státním rozpočtu
není již nikdo přihlášen, listina
řečnická jest vyčerpána a rozprava
o této části skončena.
Přistoupíme proto k další, čtvrté
části podrobné rozpravy, to jest k části
finanční, zahrnující:
Ze skupiny I. rozpočtové kapitoly: kap. 21. Ministerstvo
financí, kap. 22. Všeobecná pokladní
správa, kap. 23. Nejvyšší účetní
kontrolní úřad.
Skupinu III. Podíl samosprávných svazků
a fondů a podíl silničního fondu na
státních daních, dávkách a
poplatcích.
Skupinu IV. Správa státního dluhu.
Finanční zákon.
Ke slovu o této části rozpravy přihlášeni
jsou dosud řečníci: na straně "proti"
pp. posl. inž. Jung, Prokeš, Netolický,
Dietl, Füssy, Štětka, Zápotocký;
na straně "pro" pp. posl. dr Daněk,
Gläsel, Hvozdzík, Kunz, Al. Beneš,
Bartel, Pekárek.
Dávám slovo p. posl. dr Daňkovi.
Posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Státní
rozpočet, který projednáváme, je vlastně
tím aktem státním, který zakládá
existenci a budoucnost státu. Bez řádného
rozpočtu nebylo by možno také míti řádný
stát. A nebyly a nejsou to pouze státy monarchistické,
které potřebují svého státního
rozpočtu, je to také i republikánský
stát, jaký máme my, který též
potřebuje svůj státní rozpočet.
Je pochopitelně velmi důležité, aby
státního rozpočtu jako nejvýš
politického aktu všímalo si zvláště
poplatnictvo, široká veřejnost. Je však
zajímavé, že právě široká
veřejnost nemá namnoze částokrát
onoho dobrého přesvědčení,
jak důležitý akt v rozpočtu státním
se projednává, a že tudíž neprojevuje
se tak zájem o ty číslice, poněvadž
jsou to jen suché číslice - jako spíše
projevuje více zájmu o politické řeči,
které se při projednávání rozpočtu
ve sněmovně pronášejí.
Zvláště však je potřebí
projevovati zájem o tuto část rozpočtu,
kterou nyní projednáváme, totiž o část,
ve které se jedná zvláště o výkony
ministerstva financí. A tu bych si dovolil říci
několik slov.
Tato vážená sněmovna již projednávala
jeden velmi významný zákon, berní
reformu, jak ji všeobecně nazýváme.
Je jisto, že tento zákon je veliký, velmi významný,
tím významnější a větší,
čím více mění na zásadách
dosavadního bernictví. Všeobecné mínění
bylo - a to bylo nám všem jistě jasno - že
berní reforma bude úlevou, a to dokonalou úlevou
pro poplatnictvo, zejména pro menší a střední
poplatnictvo a že zároveň bude prospěchem
pro finance státu. Proto také jsme vlastně
reformu dělali. Dělati jí snad z důvodu
opačného, nemělo by vůbec smyslu.
Tedy zákon byl dán a je nyní věcí
finanční administrativy, aby dobré zásady
tohoto zákona byly uvedeny v život. Tu však dožíváme
se zajímavého zjevu, že totiž by se zdálo,
jakoby by bylo učiněno něco, co se nesrovnává
s tím, co jsem právě nyní řekl.
Platebními rozkazy, které jsou nyní doručovány,
neprojevuje se výsledek mínění a intencí
zákonodárce. Byly-li široké vrstvy nespokojeny
a nenáviděly-li dřívější
berní systém. nelze říci, že
by snad nalezly sympatie s novým zařízením.
A tu ovšem naskytá se otázka, proč?
Řada řečníků přede mnou
o této otázce řekla své slovo a důvody
a stěžovala si na způsob, jakým se vykládá
zákon. Je přirozeno, že výklad zákona
má sloužiti také k tomu, aby veřejnost
i úřady mohly zvěděti, jakým
způsobem má býti zákon prováděn.
K výkladu zákona slouží také
důvodová zpráva, a tu častokráte
ani parlament nemá později dosti možnosti,
aby výklad zákona podal do těch podrobností,
aby nebyl tento výklad snad jiný, než bylo
v intencích a úmyslu zákonodárce samého.
A tyto intence byly mnou již řečeny, že
šlo totiž o snížení povinností
resp. těch tíživých břemen poplatnictva
a neumenšení prospěchu státního.
Zvláště pak zákon tak rozsáhlý
a tak komplikovaný, jako je právě berní
zákon, vyžaduje, aby výklad jeho byl neobyčejně
opatrně sledován a také prováděn.
Poněkud jen nesprávná i jen jediná
instrukce může zvrtnouti úplně úmysl
zákonodárcův u zákona, jakým
je právě zákon daňový, poněvadž
s tímto zákonem je styk nejširších
vrstev daleko jiný, než je tomu s kterýmkoliv
zákonem jiným.
Ani zákon občanský, ani zákon trestní,
směnečný, ani živnostenský, ani
kterýkoliv zákon jiný nepůsobí
přímo proti každému jedinci, nýbrž
teprve tenkráte, až se dostane s ním do určitého
konfliktu, po případě až žádá
jedinec určitý zásah z tohoto zákona.
Daňový zákon nepostihuje konflikt, nýbrž
postihuje existenci u každého jedince po stránce
majetkové, i když se mu to líbí anebo
nelíbí. Odtud posuzování zákona
a jeho ducha musí býti opatrnější
a výklad jeho se strany administrativy musí býti,
abych tak řekl, přirozeně lidštější,
než je tomu u kteréhokoliv zákona jiného.
Jedinou takovou momentku bych si dovolil k této věci
připomenouti. Jedno brněnské družstvo
vykázalo zisku asi 600 Kč. Berní úřad
však nezdanil těchto 600 Kč, nýbrž
zdanil asi 60.000 Kč. Proč? Poněvadž
započítal veškeré platy členů
představenstva za práci, kterou tito sami osobně
vykonávali, takže dostávali vlastně
mzdu, do zisku, a tak zdanil tím vlastně režii
toho družstva, čímž znemožnil vůbec
existenci toho družstva. To jistě nebylo v intencích
a v úmyslu zákonodárce, aby tímto
způsobem byl snad zákon vykládán.
My si stěžujeme do toho, že naše družstevnictví
u nás ve státě není na takovém
stupni, na jakém by býti mělo, my si stěžujeme
do toho, že se to nechápe u širokých vrstev
lidových takovým způsobem, jak by bylo třeba,
ale kdyby takovým způsobem, jak jsem právě
vylíčil, mělo býti družstevnictví
podporováno, je samozřejmé, že bychom
se vůbec nedožili pokroku ve družstevnictví,
a že by družstevnictví bylo v pravém slova
smyslu zabito.
Můžeme říci, že je zde nesprávný
výklad zákona a jeho ducha, poněvadž
nesmí se posuzovati pouze podle litery zákona, nýbrž
také podle ducha-zákona, což jest ovšem
svěřeno naší finanční
administrativě. Zdá se tudíž, že
musí parlament a jeho zástupci také tento
výklad určitým způsobem sledovati
a prováděti také určité korektivy.
V jiném soudnictví. na př. v soudnictví
občanském, trestním atd. je možnost
určitých korektiv. Máme přece rozhodnutí
nejvyšších instancí soudních, nejvyššího
soudu, nejvyššího správního soudu.
Soudy ve svém rozhodnutí řídí
se právě z největší části
těmito rozhodnutími, a jestliže je už
zde určité rozhodnutí právě
těchto nejvyšších instancí, je
těžko myslitelno, aby nižší instance
rozhodovaly proti němu. V případech daňových
obyčejně nedochází však k tomuto
rozhodnutí u nejvyšších instancí
ve věcech berních, a proto právě je
třeba, aby se nějaký korektiv nalezl, který
by zkoumal, je-li duch zákona vedle litery zákona
způsobem dobrým a správným vykládán.
Je nám ještě pojednati o jiné otázce
v této části, totiž o podílu
samosprávných svazků na státních
daních. To je věc, která jistě zasluhuje
všeobecné a velké pozornosti parlamentu, poněvadž
jde o to, abychom měli dobrou samosprávu a abychom
ještě tu samosprávu, kterou máme, zlepšili.
Jde tu o určité novoty v samosprávě,
zvláště na Moravě. A taková novota
vždycky vyžaduje zvýšené pozornosti.
Země Morava pracuje se schodkem. Že pracuje se schodkem,
který se zvýšil v několika letech až
asi na 250 mil. Kč, bylo zaviněno tím, že
dosavadní příděly byly buď vzaty
anebo ztenčeny, takže se tento deficit rok od roku
zvyšoval. Kdyby příděly země
Moravy byly bývaly ponechány v dosavadní
výši jako před tím, než byly snižovány,
země Morava byla by se svým hospodařením
dnes aktivní. I tu bude třeba ledacos upraviti při
limitování zemských přirážek.
Jde mně však v tomto případě
o něco jiného. Na Moravě zřízeno
podle zákona o organisaci politické správy
36 okresních úřadů, jež podle
zákona mají značnou působnost hospodářskou.
Je pravda, že země Morava již hodně z
různých zařízení sociálních,
kulturních a hospodářských v řadě
okresů má a že tedy okresy nebudou museti přímo
hned v každém případě takováto
zařízení činiti. Avšak přijde
doba, kdy také okres bude chtíti do těchto
otázek mluviti a kdy bude museti tyto otázky sám
řešiti. A tu bych si dovolil ukázati opětovně
malý obrázek o určitých otázkách
okresů, pokud se týká rozpočtů
silničních správních výborů
na r. 1928 - to je vlastně největší
agenda, kterou provádí okresy, poněvadž
jiné agendy dosud neprováděly, a je také
velmi pravděpodobno, že příště,
aspoň v první chvíli, bude těžko
možno prováděti jinou agendu, jak se sezná
právě z těch věcí, které
si dovolím přečísti (čte):