Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Horák, dr Buday, inž. Dostálek, Slavíček, Stivín, Zierhut.

Zapisovatelé: Rýpar, Špatný.

248 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek min. předsedy dr Šrámek; ministři Černý, dr Engliš, dr Gažík, dr Mayr-Harting, Najman, dr Nosek, inž. Novák, dr Spina, dr Srdínko, dr Tiso, Udržal; za ministerstvo financí odb. přednosta Groš, min. radové Kallus a dr Štorkán.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 171. schůzi poslanecké sněmovny.

Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest jako odstavec:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1750) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1929 (tisk 1813) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 158. schůzi posl. sněmovny dne 7. září t. r., jakož i prohlášení ministra veř. prací, učiněném ve 165. schůzi dne 18. října t. r.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě, a to v její čtvrté části, finanční, započaté ve včerejší 170. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. Füssy, Štětka, Prokeš a Zápotocký; na straně "pro" pp. posl. Gläsel, Al. Beneš, Hvozdzík, Bartel a Pekárek.

Dávám slovo p. posl. Gläselovi.

Posl. Gläsel (německy): Slavná sněmovno! Má-li býti hospodářský plán státu zákonodárně stanoven, má zajisté veškeré obyvatelstvo tohoto státu zvláštní zájem na tomto zákonném díle. Vždyť jde přece na jedné straně o stanovení všech oněch částek, jež potřebuje finanční správa, aby splnila své úkoly, na druhé straně o výši zatížení oné vrstvy obyvatelstva, jež je přidržována k tomu, aby naplnila státní pokladny. Při této příležitosti musí se projeviti zvláštní rozpory, poněvadž na jedné straně se uplatňují trvale se zvyšující nároky na státní finanční správu a vyžadují poskytnutí vyšších částek peněžních, na druhé straně se požaduje stejnou měrou snížení zatížení oněch vrstev obyvatelstva, jež jsou zavazovány naplniti státní pokladny. Uvésti tyto okolnosti ve vzájemný soulad je věcí ministra financí, který ve svém výkladu doložil, že předložený státní rozpočet tomuto úkolu vyhovuje a že je, jak se sluší na spořádané hospodářství, ustálený a aktivní, že tedy výdaje se drží v rámci možných příjmů. Kdyby se musel zájem veškerého obyvatelstva odvozovati pouze od toho, jak se projevuje zájem jeho poslanců při projednávání této věci zde ve sněmovně, muselo by se ovšem dojíti k závěru, že není zvláštního zájmu. Na mladého poslance, který po prvé má příležitost spoluprodělávati projednávání státního rozpočtu, dělá to velmi zvláštní dojem, vidí-li, jak bez zájmu se rozvíjí taková rozprava sice s mnoha řečmi, avšak s malým posluchačstvem. A přece jde zde o zákonné dílo, jež zavírá v sobě blaho a bídu veškeré veřejnosti, tudíž nikomu nemůže býti lhostejným.

Chci se nejprve zabývati zatížením oněch kruhů obyvatelstva, které nás sem poslaly k zastupováním svých zájmů, a to německého lidu venkovského v tomto státě, jemuž není lhostejno, jakou měrou je přidržován k naplnění státních pokladen. Nynější krise v zemědělství vyžaduje pokud možno omezení veřejných břemen, má-li zemědělství míti možnost splniti svůj stálý úkol, býti i pro další budoucnost základním pilířem každého státního hospodářství. Když před nějakou dobou byla vybudována tak zvaná berní reforma a zemědělství mohly býti při tom k umožnění jeho trvání poskytnuty některé výhody, pozdvihl se na všech stranách veliký křik o jakýchsi darech zemědělcům. A přes to přece dodnes nejsme s to, abychom tyto výhody také skutečně nějak hmatatelně pociťovali, poněvadž naše nynější zdanění je stále ještě daleko pozadu a vymáháním vzniklých nedoplatků daňových se daně, jež mají býti placeny, spíše zvyšují a v době vládnoucí krise jsou dvojnásobně těžce pociťovány. Poukázal bych rád při této příležitosti jednou krátce na vznik těchto daňových nedoplatků, pokud přicházejí v úvahu také při našich venkovských poplatnících. Tvrdím na podkladě zkušeností, že hlavní příčinu těchto zbylých nedoplatků dlužno hledati ve vleklém způsobu ukládání daní. Naši němečtí zemědělci a živnostníci byli ode dávna téměř bez výjimky zvyklí přesně a svědomitě plniti své daňové povinnosti. V německém lidu venkovském byla snad zakořeněna nejlepší daňová morálka. Když však nebylo předpisu berních úřadů, po případě, když byly vydávány s velmi velikým zpožděním a poplatníci již nebyli s to, aby včas zvěděli u úřadů, kolik jsou daněmi povinni, nýbrž byl jim pokaždé jmenován jiný peníz, při tom mnohdy částky, jež se skutečnou povinností daňovou nebyly v souhlasu, když pak nařízeno placení předem podle mnoho let starých předpisů a zavedeny venkovskému lidu nezvyklé složenky k placení daní, když jedním slovem nastal v ukládání daní a předpisování úplný zmatek, musela dříve stávající důvěra k berním úřadům se rozpadnouti a přirozeným následkem bylo mizení berní morálky, jež opět bylo příčinou liknavosti v placení a konečně hromadilo nedoplatky na nedoplatky.

Okolnost, že došlo k daňovým nedoplatkům, dlužno tedy převážnou měrou vysvětliti vadným řízením ukládacím, jež zvláště vyznačovalo dřívější léta. Finanční správa ztratila tím nepochybně veliké sumy na daních, jež by při včasném vyměřování byly bývaly dobytné, jež však dnes musí býti odepsány, protože dnešní hospodářské postavení nedovoluje již vymáhati vysoké vzniklé částky a nebylo by možno vyhnouti se hospodářským katastrofám. Takové odpisy byly ovšem také již ve vysoké míře provedeny, avšak ukazuje se i zde, že zvláště naši drobní zemědělci v horách žalostně málo užívají možnosti dosáhnouti takových odpisů, poněvadž je ovšem jen v nejřidších případech vůbec známo, že za určitých podmínek jsou takové odpisy možny. Slyším-li z výkladu pana ministra financí, že ještě trvající daňové nedoplatky mají býti již v nejkratší době likvidovány, mám o naše zemědělce, o naše malorolníky v horách zvláště největší obavy, také venkovskému živnostníku se nepovede jinak, poněvadž se obávám, že vládnoucí krise brání platební schopnosti a pak po případě s pomocí berního exekutora mohly by nastati další těžké škody na bez toho již těžké existenci. Že to finanční správa s vymáháním nedoplatků daňových béře opravdu vážně, vidíme z událostí v berním okresu Nejdek, tedy jistě chudého horského okresu, kde právě v poslední době byly opět zahájeny berní exekuce proti malorolníkům, k nimž došlo prý z nařízení vyššího revisního úředníka, který prováděl dohlídku u tamního berního úřadu. Upozorňuji tímto finanční správu, že se právě nyní, v době krise, nesluší, aby se donucovacími prostředky vymáhaly staré daňové nedoplatky. Nechť se zjistí skutečné nedoplatky, při čemž by se také vzal ohled na to, aby se zemědělcům všeobecně již z úřední moci přiznaly přiměřené odpisy a aby ohledně zbytků byl sjednán s daňovými dlužníky vhodný umořovací plán. Základní podmínkou však jest a zůstává, aby nově bylo ukládání prováděno vždy včas; berní úřady musejí býti s to zdolati své úkoly, a musejí se pokusiti se vším důrazem obnoviti zmizelou důvěru k těmto úřadům, jež je v zájmu poplatníků, avšak také zvláště v zájmu státu. Zda berní úřady se svým nynějším stavem úřednictva budou s to, tomu vyhověti, ponechávám stranou. Finanční správa nechť hledá cesty, jež zde vedou k cíli.

Již jsem se zmínil, že si slibujeme od nového daňového zákona některé úlevy, jež však pro nynější stav zemědělství nikterak nedostačují. Očekáváme, že při ukládání daně z příjmu a daně obratové bude brán přiměřený zřetel. Ve velkém počtu případů přinesl zákon o finančním hospodaření samosprávných sborů, proti kterému se tolik bojuje, skutečné úlevy pro poplatníky. Tak zvaný zákon o finančním hospodaření obcí byl příčinou největších útoků proti sněmovní většině, jež se na tomto zákoně usnesla. Ve všech tónech bylo ho užíváno jako prostředku k tomu, aby zvláště také naše strana byla poškozována. Staví-li se ony strany, jejichž členové na snížení dávek nemají zájmu proti tomuto zákonu, shledáváme to pochopitelným. Nepochopitelným však shledávám počínání oněch lidí, jimž snížení veřejných břemen přichází vynikající měrou vhod. A tu je přece velmi prosté východisko. Onomu poplatníku, jemuž omezení nebo snížení obecních dávek je proti mysli a který tedy pravděpodobně podle svého lepšího postavení chce rád zaplatiti více daní, nestojí naprosto nic v cestě, aby dobrovolně poskytl obci tyto snížené částky. Dal jsem již tuto radu mnohému, aniž jsem se dověděl, že třeba jen jeden takový milý člověk by jí byl poslechl. Předpokládám tedy jistě právem, že každý rád používá výhod pro sebe, při tom však přes to harcuje proti těm, kdo tyto výhody vytvořili.

O financích samosprávných sborů zmínil se ministr financí ve svém výkladu poněkud podrobněji. Při tom byly učiněny velmi pozoruhodné výroky, jež snad budou míti platiti za základ pro konečnou úpravu samosprávných financí. Bylo přece při tvoření zákona o finančním hospodaření obcí předem jasno, že tento zákon nemůže znamenati konečnou úpravu finančního hospodaření samosprávných sborů, musely tedy býti nejprvé sebrány všechny zkušenosti, jež mají býti zhodnoceny jednak v zájmu ochrany poplatníků a na druhé straně v zájmu samosprávné veřejné správy. Nepochybně vyskytly se při provádění tohoto zákona v běžném roce u jednotlivých úřadů potíže. Provádění zmíněného zákona bylo by jistě postupovalo s menším třením, kdyby i zde bylo bývalo umožněno při projednávání rozpočtu rychlejší tempo vyřizování. Je, bohužel, hodno politování, že ještě dnes největší část obcí nedostala ještě rozpočty zpět, kdy přece má být sestaven opět nový rozpočet na r. 1929. Jsem si plně vědom ohromného výkonu revisního oddělení zemského správního výboru. Přece však bylo by mělo býti podniknuto vše, aby bylo umožněno rychlejší zpracování tohoto ohromného materiálu. Když to dnes ještě není skončeno, nemůže se také s určitostí tvrditi, že příspěvek pro samosprávné finance zařazený v rozpočtu postačí. Od vlády musí se očekávati, že učiní opatření, aby zbylé zpracování obecních rozpočtů bylo urychleno a aby potřebné obce obdržely bez, odkladně poukazy na peníze z vyrovnávacího fondu.

Při tom bych rád vzpomněl ještě další okolnosti, jež rovněž působí nepříznivě na obecní finance a jež souvisí s projednávanou již otázkou dlužných daní. Nepříznivé finanční postavení obcí není novou věcí, sahá až k okamžiku, kdy obcím bylo odňato samostatné vybírání obecních daní. Tím, že státní úřady berní byly s ukládáním daní v prodlení, zůstaly také stále obecní rozpočty ilusorními. Obce neobdržely nikdy od berních úřadů přesné vyúčtování o svých příjmech na dávkách, příděly obcím nesly pečeť prozatímnosti, z nichž dosud ještě se nevyšlo, a většina obcí byla konečně překvapena zprávami, že prý mají na dávkách dostati tolik a tolik, že by si musili tyto částky v budoucnosti opět nechati sraziti. I jestliže bylo tvrzeno, že tyto přeplatky většinou mohly býti stanoveny teprve dodatečně povolením odpisů daňových, schází obci přece jen každá možnost přezkoušecí, čímž vehnány mnohé obce do finančních krisí. Stále ještě není dnes v těchto věcech jasno; neboť právě v poslední době staly se případy, kde obecní a okresní rozpočty dostaly od zemského správního výboru při přezkoušení zařazeny jiné částky jako pohledávku za dlužné dávky, než vykázal obcím příslušný berní úřad. Jsem pevného mínění, že tehdejší odnětí práva obcím, aby samy vybíraly své přirážky, nebylo dobrým tahem, ani neposloužilo zájmům obcí, ani zájmům státu. Obce ztratily tím přehled přes své rozpočtové věci a upadly v závislost na berních úřadech, odporující účelu, finanční správa státní obdržela nová břemena předpisováním a vybíráním těchto obecních dávek a také břemena, jež dříve obec nesla z vlastních prostředků levněji a účelněji. Trváme tedy také nadále na svém požadavku, aby obcím bylo opět povoleno jejich právo vybírati všechny své daňové přirážky, když při tvoření nového daňového zákona bylo možno dosáhnouti jen části našeho požadavku, přirážky k dani pozemkové. Tvrdím dokonce, že kdyby bývala obcím tato agenda zůstala, nebylo by bývalo ve velikém počtu obcí došlo k tak vysokým procentům přirážek, poněvadž daň platící občané obce byli by bývali svým zastupitelským sborům ztížili zvýšení přirážek, poněvadž daně platící občané byli by také zřejměji zjistili, kdyby dotčená obec se byla usnesla na výdajích nad její poměry.

Následkem vybírání přirážek společně se státními daněmi scházel tento zřejmý poukaz, byly to právě daně, a za to byla učiněna odpovědnou státní finanční správa. Sliboval jsem si velmi mnoho od tohoto mravního působení, poněvadž zcela dobře znám poměry ze své činnosti v samosprávných úřadech z vlastní zkušenosti. Vystoupil-li jsem nyní ve svých dosavadních vývodech na ochranu poplatníků proti nadměrnému požadavku, jenž odporuje jejich platební schopnosti, a při tom jsem přiznal platy v rámci možnosti, rád bych si dovolil dodatkem k jistě oprávněným přáním mých klubovních kolegů promluviti také o několika zvláštních požadavcích, o které má venkovské obyvatelstvo mé užší vlasti zájem.

V projednávané finanční skupině státního rozpočtu nacházíme částku na silniční fond z veřejných prostředků. Kdo měl příležitost v posledních 10ti letech býti činným v silniční správě veřejné obce, bude s hrůzou pozorovati, jak s živelně rostoucí dopravou automobilovou všechny dříve výtečné silnice jsou ničeny a že všechny metody k udržování silnic nemohly čeliti nadměrnému opotřebování. Okresy, jež s ohromnými náklady zřízenou síť silnic chtěly udržeti v dobrém stavu, musely vydati další veliké částky na udržování, na nové stavby silnic bylo sotva možno mysliti. Městům a obcím nebylo přirozeně lépe než okresům, a dnes problém udržování silnic přerostl obcím a okresům přes hlavu, poněvadž je vyloučeno, aby tyto sbory byly s to sehnati ohromné sumy, jichž je k tomu třeba. Nepochybně udělala státní správa silnic tytéž zkušenosti a zřízení státní silniční rady v ministerstvu veř. prací svědčí přece o tom, že je úmysl brániti rozpadnutí naší sítě silnic. Jak však z posledních oznámení silniční rady bylo možno vyčísti, byl vypracován určitý program pro úmysly během příštích 10 let, který v prvé řadě přichází v úvahu pro státní silnice. Bylo, pamatuji-li se dobře, výslovně zdůrazněno, že na okresní a obecní silnice bude možno zvláště pamatovati teprve po tomto pracovním desetiletí. Pokládám takové rozdělení práce za nebezpečí pro naše sítě okresních cest, rovněž pro jejich udržování jako také pro jejich další vybudování. Obávám se, že tedy v příštích 10ti letech ztratí okresy dokonce i dříve dosažitelné subvence pro stavby silnic a znovuzřízení, čímž nejen že propadnou rozpadu silnice, nýbrž že i rekonstrukce, jež budou nutnými v důsledku zvýšené a zrychlené dopravy, jako vyrovnání tras, zatáček a konečně upevnění, nebudou moci býti provedeny, poněvadž přece, jak jsem již poznamenal, obce a okresy nebudou míti peněz. Podle mého mínění bylo by třeba, aby se nedělal zvláštní rozdíl mezi silnicemi státními, okresními a obecními, s tou výhradou, že tyto korporace by měly přispívati svými stavebními příspěvky i k oběma posléze jmenovaným kategoriím silnic snesitelnou měrou, neboť ani obecní a okresní silnice nejsou ničeny pouze lidmi tam usedlými, nýbrž podle dnešního stavu věcí i všeobecným provozem.

Soudím z vyhlášek silniční rady, že prostředky pro velkorysý silniční program jsou nedostatečné. Je naléhavým příkazem hospodárnosti, provozu a bezpečnosti, aby k tomuto účelu s urychlením byly poskytnuty vyšší částky, aby se zabránilo větším škodám.

Jiná věc, o které bych rád dodatkem pojednal, patří do oboru ministerstva pošt. Stále rostoucí průmyslové město Aš poskytlo nákladem asi 2,000.000 Kč poštovní správě nově zřízenou budovu k umístění hlavní pošty a pošta byla také již do nových místností přenesena. Pouze telefonní ústředna nemohla ještě přesídliti, poněvadž je k tomu třeba zvláštních prací na kabelech, a je úmyslem, aby tyto práce byly skončeny až příštím jarem, aby také telefonní ústředna mohla se nastěhovati do svých nových místností. Z této příčiny snaží se telefonní předplatitelé v Aši, aby se jím dostalo moderní automatické telefonní ústředny, aby se celý telefonní provoz mohl bezvadně rozvíjeti bez spolupůsobení osob, když k tomu v poslední době byla znovu dána příčina ke stížnostem.

Venkovské obyvatelstvo ašského okresu má zájem na automatisaci ústředny v Aši také v tom směru, že v posledních týdnech bylo usneseno, aby všechny obce ašského okresu byly opatřeny vždy jednou telefonní stanicí nákladem asi  1/4 mil. korun na stavební příspěvky. Tím se vyhovuje již po 15 let stále kladenému požadavku, poněvadž obyvatelstvo toužilo zvláště pro účely poskytování pomoci po možnosti telefonického dorozumění. Tato možnost stává se však při neštěstích v každé hodině denní a noční při dosavadním provozu telefonních ústředen v době, kdy se neúřaduje, nemožností, když není možno zříditi tolik nočních spojů, jako je třeba. Zde by automatisace otevřela všechny možnosti a z toho důvodu očekávám, že ministerstvo pošt schválí automatisaci ašské ústředny tím spíše, že přece jistě nebude možno pro ašskou ústřednu opět použíti starých zařízení zapojovacích.

Ministerstvo pošt mělo by ostatně zvláště přihlížeti k tomu, aby v obcích na venku byly všeobecně zaváděny veřejné hovorny. Kdo přijde do Německa, zvláště do Bavor, najde tam všude ve vesnicích veřejné telefonní hovorny, jejichž nutnost měla by býti i u nás všeobecně uznána.

Podobnou věcí je zavedení motorového vozu na železniční trati Aš-Roßbach-Adorf. Také o tuto snaží se kruhy zájemníků po delší dobu. Dopravní poměry na této lince nevyhovují již naprosto dnešním požadavkům a dlužno je označiti za nejméně 30 let zastaralé, ačkoliv jízdné je ovšem upraveno podle nového tarifu. V poslední době bylo mluveno o tom, že prý má býti zavedena státní autobusová trať z Chebu přes Aš do Roßbachu. Musím zde poznamenati, že tento úmysl nikterak nevyhovuje přáním tamějšího obyvatelstva, poněvadž toto zavedení nemůže nikterak nahraditi dopravu motorovým vlakem a poněvadž se dále tam staral soukromý podnik s velikou námahou o autobusovou dopravu mezi Chebem a Aší, a tuto dopravu bezvadně udržuje. Bylo by tedy velmi nespravedlivé, aby se tomuto podniku, vyšinuvšímu se z prostých poměrů, brala možnost existence. Rozšíření autobusové dopravy z Aše do Roßbachu nemůže splniti účelu zavedení motorových vozů na železniční trati, poněvadž železniční trať spojuje více míst a podstatně jiná místa, jež také mají zájem, aby ležela na lepších dopravních tratích.

To by byly tedy úkoly, pro které by měl státní rozpočet dáti úhradu. Doufám, že jejich provedení v rámci po ruce jsoucích peněz bude možným.

Jestliže pan ministr financí předkládá sněmovně aktivní rozpočet a zdůrazňuje ve své úvodní řeči, že spočívá vyrovnaně na zdravé základně a zavírá v sobě řádné ustálené státní hospodářství, pak béřeme to v zájmu národního hospodářství a finančního postavení státu rádi na vědomost, poněvadž je to základem pro úplně jasnou finanční správu. Neodepřeme tedy svůj souhlas k rozpočtu, avšak žádáme nyní také naléhavě, aby jasnost ve finančních otázkách pronikla s největším urychlením až dolů, neboť aktivní a ustálený státní rozpočet daleko ještě nepřispívá sám k plnému uklidnění obyvatelů státu, jestliže tito také sami nemají příležitost zjistiti, že se také jim v ohledu finančního zatížení a oprávněných nároků dostane spravedlnosti. Je věcí nejvyšší státní a finanční správy, aby co nejvyšší měrou získala důvěru obyvatelstva, jež sama o sobě se v tomto státě jeví trvale ohroženou rozpory národnostními. Chceme doufati, že předložený finanční zákon, který s pomocí německých hlasů ve sněmovně bude projednáván, více než dosud přispěje k upevnění národnostních poměrů, aby také na německé straně vytvořena byla ona důvěra, které je třeba, jestliže dva národy chtějí vedle sebe žíti v míru. Osvědčujeme-li svým souhlasem se státním rozpočtem ochotu přiznati státu, čeho je mu třeba, očekáváme a předpokládáme, že stát dá také našemu národu, co potřebuje.

Až bezprostředně nastávající slavnostní dny 10tiletého trvání státu uplynou a odpovědní státníci republiky se opět sejdou k nové práci pro nové období, nechť jsou pamětlivi toho, že nejbližší nutností, jež jest v zájmu státu, je upevnění národnostních poměrů. Jen národnostní, kulturní a hospodářská svoboda může státnímu občanu tohoto státu dáti uspokojení, jehož potřebuje, aby se cítil patřičně blaženým. (Potlesk poslanců klubu Bund der Landwirte.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Al. Beneš. Uděluji mu slovo.

Posl. Al. Beneš: Slavná sněmovno! Z přehledu o státním rozpočtu pro r. 1929, který se zračí ve vládním návrhu finančního zákona a rovněž i v důvodech přednesených p. ministrem dr Englišem v posl. sněmovně, možno si učiniti velmi jasný obrázek o jeho přednostech i o některých jeho nedostatcích, které bude nutno ještě v příštích letech překonávati.

Přehlédneme-li obvyklé výtky přednášené řečníky z tábora oposičních stran a postavíme-li se všichni, kteří to s naším státem myslíme dobře a upřímně, na stanovisko přísné objektivity, zajisté že se shodneme v tom, že za 10 let trvání naší republiky učinili jsme velký pokrok v hospodářství, ve financích i měně, takže každého upřímného příslušníka tohoto státu musí naplniti velkou radostí a uspokojením, že se nám podařilo po velkých obtížích přivésti naší měnu do pořádku, že byl snížen státovkový dluh o více než polovinu, že jest plánovitě amortisován, že státní finance jsou v bezpečné rovnováze, výdaje státní správy stabilisovány, a zvláště, co my jakožto zástupci nejpoplatnější vrstvy musíme s povděkem a radostí kvitovati, že stát nedělá více nových dluhů, nýbrž naopak že staré dluhy podařilo se zmenšiti a že jsme se stali nezávislými na úvěrové pomoci z ciziny. Tento pro nás radostný fakt nelze sebeostřejšími oposičními výtkami nijak oslabiti, tím méně oslabiti naši důvěru v stát a jeho hospodářskou budoucnost. Je sice pravda, že v mnohém, jak dále poukáži, se neshodujeme s panem ministrem financí úplně, třebaže opětně předkládá pro r. 1929 rozpočet státních výdajů o 17 mil. menší nežli r. 1928, ale v jednom s ním souhlasiti musíme, přičinil-li se, aby i tento rozpočet vykazoval aktivitu.

Jedno však nás vším právem zneklidňuje - a byla na to již i jinými řečníky poukázáno - proč jsou v rozpočtu zařazována nižší čísla, nežli byly skutečné výnosy daní z poslední doby a zda není poplatnictvo zbytečně pro tuto ciferní systematiku daňově přepínáno přes to, že přebytky z vyšších příjmů, které jsou s určitostí předpokládány, mají plynouti do fondu pro konsolidaci přechodného dluhu.

Neboť právě rozesílané daňové předpisy, jimiž se naše poplatnictvo několikanásobně předaňuje, nenasvědčují tomu, že by se počítalo s menším daňovým výnosem.

Ba naopak, nemůžeme se zbaviti neblahého dojmu, že za těchto okolností se daňový výnos nepoměrně zvýší a že s tím také pan ministr financí, třebas zakrytě, bezpečně počítá, aby případně v příštím roce mohl dosíci ještě rychlejšího tempa v uplácení státních dluhů a konversí, jak to má v programu. A tu jest nutno říci otevřeně:

Nemohli bychom schvalovati tento postup, neboť jest velice nebezpečný proto, poněvadž znovu směřuje místo k úlevě k novému bezohlednému přepínání našeho poplatnictva.

Ono zrychlené tempo v uplácení státních dluhů bylo by velmi krvavě vykoupeno ničením hospodářské existence hlavně našeho živnostnictva a obchodnictva, což za žádných okolností připustiti nemůžeme, třebaže chápeme na druhé straně těžké povinnosti finanční správy vůči státu a jeho nejbližším finačním problémům.

Ne nadarmo se o našem poplatnictvu říká, že jeho trpělivost v daňovém přetěžování stala se u nás příslovečnou.

Nedoporučovali bychom však, aby tato příslovečná trpělivost našeho poplatnictva byla do nekonečna přepínána, neboť všechno má své meze, zvláště tam, kde jménem republiky ukládají se platební povinnosti, avšak na druhé straně státní pokladna se uzavírá, jde-li o nejprimitivnější požadavky našeho živnostnictva a obchodnictva, které nejvíce do státní pokladny přispívá.

Loni s tohoto místa byl jsem rovněž nucen na tento neblahý zjev poukazovati, a nevím, co si mám letos o tom mysliti, když nemohu než konstatovati, že změnilo se od těch dob jen velmi málo, že s živnostnictvem počítá se stále až naposled, až co na ně zbude, a že počítá se s tím, že živnostnictvo se nadále spokojí s takovýmto odstrkováním a s jakýmkoliv šikanováním, na jaké si zvláště některé berní i celní úřady zvykly.

Byla by to velmi obsažná kapitola, kdybych měl i já uvésti řadu přímo drastických případů jakožto ukázky, jak jmenované úřady se živnostnictvem jednati nemají. Ponechám si však tuto kapitolu pro jinou dobu, a to pro dobu nejbližší, nebude-li dbáno našeho varovného hlasu a nestane-li se okamžitá náprava.

Dnes vzhledem k nedostatku času chci se omeziti jen na některé věci, které souvisí se státním rozpočtem, a chci poukázati na některé číslice, které nás nejen neuspokojují, nýbrž přímo zarážejí.

Kdybych chtěl býti jizlivý, charakterisoval bych naši účast ve vládě poněkud opraveným případným rčením, kterým nás jedna oposiční strana titulovala. Prohlašuji, že nejsem jenom sám, který by velmi těžce nesl, kdyby většina vládních činitelů se domnívala, že jsme ve vládě jen proto, abychom na sebe brali jen věci nepopulární, které nás mezi našim voličstvem přičiněním oposičních stran někde poškodily, ačkoliv strana naše vždy do první řady klade zájem a prospěch státu, bez ohledu na to, zda takováto politika, která se zdá velmi často našemu voličstvu nepopulární, nás stranicko-politicky poškozuje.