Posl. inž. Jung (německy): Máme
před sebou, vážené dámy a pánové,
třetí státní rozpočet, jejž
předkládá smíšená národní
vláda. Na označení této vlády
se koaliční právníci a koaliční
rabíni ještě docela nedohodli. Podle Švehly
je to vláda národního vyrovnání,
podle dr Engliše jest jejím hlavním
účelem šetřiti, podle sen. Křepka
jest to vláda majetku. Nejpřípadnější
jest rozhodně označení sen. Křepka.
To dokazuje povolnost vlády k požadavkům cukerních
baronů, kdežto k přáním státních
zaměstnanců, pensistů a válečných
poškozenců, kteří ve svém nikdy
nevysychajícím optimismu něco očekávali
od jubilejního roku, zůstává nedoslýchavou.
I drobní sedláci a drobní živnostníci
budou asi sotva v jubilejní náladě.
Přes to se bude oslavovati. Vždyť víme,
jak se to dělá. Pečuje se o to, aby byla
přece nějaká jubilejní nálada.
Neboť k čemu by pak byly okresní politické
správy? Tak mám na př. před sebou
výnos okresní politické správy ve
Šternberku a výnos okresní politické
správy v Šumperku - a jiné to přece
jinak neudělaly - jenž obsahuje rozkazy hostinským
atd., aby vyvěsili prapory a jimž se důtklivě
připomíná, že tento 28. říjen
bude slaven ještě slavnostněji nežli 28.
říjen jiných let. (Posl. Wünsch [německy]:
Vězení by měla býti ozdobena prapory!)
Velmi správně. Ta budou moci býti ozdobena
prapory později, až budou plná. Vládou
šetřilů jest tato vláda potud, že
se šetří na největších chudácích,
mezi nimi, jak státní rozpočet prokazuje,
se ušetří jen 25 milionů na válečných
poškozencích. (Posl. Simm [německy]: Ostuda!)
Rovněž ke zvýšení jubilejní
nálady. Nutí i samosprávné sbory tak
dalece k šetření, že jim hrozí
zhasiti jejich život. Stát sám ovšem nešetří.
Naopak vydává včetně státních
podniků 21.3 miliardy, t. j. více než vydávalo
mnohem větší staré Rakousko, které
se ve svém státním rozpočtu z r. 1913
spokojilo úhrnem s 20 miliardami dnešních českých
korun.
Hlavní příjmy pocházejí z nepřímých
daní, cel, dávek, poplatků. Přímé
daně klesají. Ministerstvo zemědělství
stojí na příklad devětkrát
tolik než vynáší pozemková daň.
Ti, kdož jsou v užší souvislosti s tímto
ministerstvem, budou se ovšem vždy označovati
za hlavní poplatníky. Vláda majetku žije
tedy přes svůj křesťansko-sociální
příměsek hlavně z chudáků.
Co lze konstatovati v oboru hospodářsko-sociálním,
lze konstatovati i v oboru národně-politickém.
Zde jest vykořisťovaným sudetské němectví,
ono jest největším poplatníkem, jediný
obor, v němž má rovnoprávnost, ba dokonce
přednost, jest právě obor daňového
hospodářství. Sta milionů daní,
která se z něho vyssávají, vydávají
se na české menšinové školy, na
cesty a stavby v českém území a na
subvence na české účely. Tedy úhrnem
- mluví-li se o konsolidaci - konsolidace na útraty
německého Michla, jenž ve své pacifistické,
smlouvy plnící politice neslyší řinčení
řetězů, jimiž byl spoután. Plnící
smlouvy politika německých vládních
stran způsobila strašná zpustošení,
i venku mezi naším lidem, ale nepřinesla ani
nejmenšího úspěchu. Názorným
příkladem toho jest nedávné spojení
hlavního svazu německého průmyslu
se Svazem. Hloupí průmysloví sektáři,
kteří se stále domnívají, že
hospodářství nemá co dělati
s politikou a že hospodářství jest rozhodující,
kteří žijí ve zvláštním
podceňování politiky nerozumějíce
poměrům v tomto státě, nedosáhli
svou ochotou nic jiného, než že brzy nastane
již nyní ohlašovaný hlavní útok
na německý průmysl a že mu hrozí
soustava pozemkové reformy přenesená na průmysl.
Páni z německých vládních stran
nechť si vezmou příklad ze Slováků,
kteří, ukazuji-li jen na jeden příklad,
při správní reformě byli opravdu jinak
obdařeni než my, třeba že jsou slabším
národem a kteří to přes to nedávají
tak lacino. Neboť jak můžeme slyšeti všude
v kuloárech, dělají páni Slováci
zase jednou drahoty a nejsou tak bez dalšího ochotni
hlasovati pro státní rozpočet, kdežto
německé vládní strany najdeme vždy
ochotny k hlasování. Přehlédneme-li
všechny zločiny, jež byly na nás spáchány
v desíti letech trvání státu - abych
zde nemusil ještě jednou líčiti celou
tuto bídu - a jaké zločiny byly na nás
spáchány ve dvou letech, od doby, kdy pan dr Mayr-Harting
a druhové se zde účastní "moci",
nemáme skutečně žádné
příčiny, abychom oslavovali 28. říjen,
ani po stránce národní, ani sociální,
ani hospodářské, ani kulturní, ani
pokud jde o svobodu. Vyjímám pouze jeden příklad,
a to jest censura. Censuru, která se v tomto státě
skutečně tak blbě provádí.,
že by i císař František I, jenž,
jak známo, nebyl konstitučním panovníkem,
byl odmítl tento druh censury. Vždyť se již
o censuře v předbřeznovém Rakousku
vyjádřil, že jest blbější,
než se sám domníval. (Německé
výkřiky: Ubožák proti Mayr-Hartingovi!)
Zcela správně. Příkladem censury
jest zkomolení zprávy o sjezdu naší
strany v našem časopise "Der Tag". Jediné
číslo, č. 204 z úterka dne 23. t.
m. bylo - pravím slovem a písmem - zabaveno na 16
místech. Toto číslo mělo býti
dne 28. října vyvěšeno jako slavnostní
číslo. Jde v něm o dvě politické
zprávy, o zprávu kol. Knirsche a o zprávu
moji, dále o obě resoluce k tomu patřící.
Jak řečeno, zasáhla zde censura na 16 místech,
když jsme se i zde, pokud jde o censuru, dožili zcela
podivuhodných věcí, přece mám
za to, že předsednictví poslanecké sněmovny
smýšlí liberálněji a rozumněji
než ústecký censor. (Posl. dr Schollich
[německy]: Vy jste také důvěřivý
člověk!) Prosím, chci jednou býti
důvěřivým a tak chci uvésti
zabavená místa a prosím o prominutí,
že pro ústeckého censora překročuji
svou řečnickou lhůtu. Z mé uvodní
řeči na schůzi strany (nejdříve
přichází poukaz na naše státoprávní
prohlášení ze dne 21. října 1918)
bylo zabaveno toto místo: "Jimiž se přiznala
ke státu celého německého národa,
jenž se měl zříditi podle práva
sebeurčení, ke státu národní
svobody a sociální spravedlnosti, ke ťtřetí
říšiŤ". To tedy nesmí býti
uvedeno ve zprávě o sjezdu strany. (Posl. dr
Koberg [německy]: Historické skutečnosti!)
Zcela správně.
Dále byla v Ústí zabavena tři místa
z projevu k 21. říjnu, kdežto jinde prošla.
Tato místa znějí: 1. "Proti těmto
slavnostně prohlášeným zásadám
byli s mnoha miliony jiných Němců i sudetští
Němci odtrženi od mateřské země
a saint-germainským mírovým diktátem
proti své jednomyslné vůli připojeni
k československému státu". To bylo zabaveno.
2. "Sjezd strany vzpomíná v této hodině
především bratří, kteří
mají stejný osud s námi sudetskými
Němci. Pohlížeje zpět na desítiletí
spojení s československým státem,
vzpomíná sjezd strany s vřelým soucitem
a smutkem všech obětí, které padly proto,
že pevně lpěly na právech svého
domova, obětí dne 4. března 1919." To
jest druhé zabavené místo.
Třetí zní: "Poměry v Evropě
vytvořené mírovými diktáty
nedají se udržeti. Znemožňují sociální
a hospodářský rozvoj ve všech státech
a obsahují stále ohrožení míru."
Ze zprávy o politické a parlamentní činnosti
německé národní socialistické
strany byla zabavena tato místa: "Dílo má
býti vyvrcholeno opravdu německým národně-socialistickým
státem, tak zvanou třetí říší,
která by byla ve skutečnosti první německou
říší v dějinách."
To jest jedno ze zabavených míst. Druhé zní:
"Hospodářsky jsou sudetští Němci,
jak prokazuje státní rozpočet Československa,
předmětem daňového vykořisťování
státu a tím českého lidu, jenž
svému státu málo dává a mnoho
od něho dostává."
Nejpříznačnější však
jest: Byly zabaveny i dva ze čtyř požadavků,
které jsme vytýčili nikoliv teprve na sjezdu
strany v Teplicích-Šanově, nýbrž
již před mnoha lety a které jsme při
všech projevech opakovali. Znějí: 1. "Příslušníci
jednoho lidu jsou národem ve státoprávním
smyslu." 2. "Jednolité území osídlené
jedním národem jest zemí." Tedy ani
to nesmí býti tištěno podle mínění
ústeckého censora.
Dále byla z resoluce, kterou jsem navrhl, zabavena tato
dvě místa: "Zahraniční politika
Československa koná jim při tom ochotně
služby pomocné, přes to." Zde jde o poukaz
na politiku Francie a Anglie. A konečně: "Přiznává
se dále, deset let po převratu a po požehnáních
jím způsobených demokracie ovládaná
plutokracií k národně socialistické
myšlence, kterou vyhlásila před 10 lety na
historické půdě. Volá všechny
německé tvořící lidi, dělníky
mozku a rukou, aby se pod prapory vojska skobového kříže
spojili v německé dělnictvo a přikročili
ke splnění svého velkého poslání."
Toto místo bylo úplně zabaveno.
Nejinak se stalo kol. Knirschovi, jehož zprávu
censor přímo zpustošil. Neboť byla zabavena
úhrnem na 7 místech. Mezi tím bylo zabaveno
místo z knihy pana dr Roberta Freisslera, kterou všude
lze dostati v knihkupectvích, místo, v němž
se líčí průběh schůze
prozatímního národního shromáždění
německého Rakouska ze dne 21. října.
Zde bylo z proslovu předsedy zabaveno toto místo:
"Jednomyslně zajistiti státní budoucnost
našeho národa v území, kde sídlí.
Dějiny nás postavily na půdu, na které
bydlíme, naši předkové hájili
tuto půdu svou krví v nešťastných
bojích, naši synové v tomto světovém
požáru věrně za ni prolévali
svou krev. Není silnějšího práva
než právo našeho národa na úhrnné
území jeho osídlení." Zde zaznamenává
zápis živý souhlas a potlesk. "Dějiny
nás učinily zakladateli starého státu
rakouského a my jsme tomuto státu po staletí
v nezlomné věrnosti a nezištné obětavosti
poskytovali, co jsme měli nejlepšího v kultuře
a hospodářství. Bez díků vystupujeme
nyní z tohoto státu, abychom svou národní
sílu opřeli jen o sebe samy a z jejího nevysychajícího
pramene důvěřivě vybudovali nový
stát sloužící jen našemu národu."
Zde mluví těsnopisecký zápis o živém
souhlasu, potlesku a provolávání slávy.
Toto místo bylo úplně zabaveno.
Rovněž přece stejně historické
státoprávní prohlášení,
které kol. Knirsch proslovil jménem naší
strany dne 21. října 1918. Uvedl jsem tento státoprávní
projev již i zde ve sněmovně, ovšem jen
s výsledkem, že i v těsnopiseckém zápisu
poslanecké sněmovny stal se částečně
obětí červené tužky předsednictva.
Není tedy ani možné v této sněmovně
demokracie přečísti historickou listinu.
(Posl. Krebs [německy]: Tak to vypadá se svobodným
projevem míněni!) Ano.
Nebudu uváděti dalších zabavených
míst ze zprávy kol. Knirsche a poukázal
bych jen na to, že se ovšem takovými opatřeními
rdousícími volný projev mínění
nedosáhne toho, čeho má býti dosaženo.
"Demokracie jest diskuse", praví Masaryk
a my musíme stále disputovati jen s pendrekem policie
a s červenou tužkou státního zástupce.
Jiná diskuse se nám prostě znemožní.
(Posl. Knirsch: [německy]: To jsou práva ve svobodné
republice!) Ano. To si chceme uvědomiti zvláště
v jubilejním dnu svobodné demokratické republiky.
Jest tomu 10 let, co byla ukončena jedna z největších
válek světových dějin formulkou o
sebeurčení národů. Wilsonovi byly
sice postaveny pomníky, i v Praze, ale o Wilsonovu právu
sebeurčení nechce nic věděti žádný
ze států, které kořistí ze
smluv uzavřených v pařížských
předměstích. To letos zjistil na zasedání
Meziparlamentní Unie, která jistě není
revolučním sborem, Belgičan, co jest zvlášť
příznačné, sám senátor
La Fontaine.
Procházíme-li se tak ulicemi pražskými
a vidíme-li přípravy k 28. říjnu,
musíme si s tichou veselostí vzpomínati na
všechna proroctví, jimiž pánové
Tusar, Klofáč, dr Soukup, dr
Stránský a soudruzi vychvalovali nastávající
český stát jako útulek svobody a štěstí,
sociálního a národního dorozumění.
Zápisy ze schůzí staré rakouské
říšské rady z r. 1918 jsou po této
stránce velice poučné. (Posl. dr Schollich
[německy]: Osvětluji samé důkazy německé
kulturní práce v Praze!) Velmi správně.
Tyto zápisy ze schůzi se dnes čtou jako pohádka
z Tisíce a jedné noci.
Pan posl. Špaček, příště,
až bude zase zavedena šlechta, jistě hrabě
flanderský (Veselost na levici.) nedávno
se svou neocenitelnou upřímností důkladně
roztrhal na kusy tuto pohádkovou knihu pro německé
politické děti. Děkujeme mu za jeho upřímnost.
Ale chceme z četných projevů, učiněných
v rakouské říšské radě
jako proroctví o podstatě a obsahu příštího
českého státu, uvésti jen dva: Václava
Klofáče z 53. schůze XXII. zasedání
poslanecké sněmovny dne 22. ledna 1918: "Jako
odpověď na prohlášení pana ministerského
předsedy mohu jen zvolati: Ať žije demokracie,
ať žije nová svobodná Evropa, ať
žije svobodný národ český a slovenský
ve svobodném státě československém,
ať žije sebeurčení národů!"
Tak mluvil tehdy Václav Klofáč - pánové
z českých národních socialistů,
bylo by dobře, kdybyste si i vy někdy připomenuli
to, co pravil jeden z vašich nejlepších mužů.
A v 85. schůzi rakouské poslanecké sněmovny,
XXII. zasedání, dne 2. října 1918
prohlásil posl. Tusar k mírové deklaraci:
"Ale to jedno vám můžeme říci:
Příští český stát
bude státem demokratickým. Nebude nikoho utiskovati,
kdo bude žíti na jeho půdě, poněvadž
jako malý národ velmi dobře víme,
že přitažlivá síla našeho
příštího státu bude musiti spočívati
v tom, že náš český stát
bude demokratičtější, sociálně
pokrokovější a svobodnější
než státy okolní. Budeme příliš
malí, než abychom se mohli příště
chrániti svou mocí, svými děly, svým
vojskem". (Posl. Krebs [německy]: To měl
velice pravdu!) Ano. Posledními slovy měl velice
pravdu a bylo by velice dobře, kdyby si pánové
připomenuli toto slovo nebožtíka Tusara.
(Posl. dr Schollich [německy]: Co tomu říká
pan Udržal?) Přes to, že se prohlásilo,
že již nebude tajné diplomacie, přes to,
že se prohlásilo, že odzbrojení Německé
říše jest počátkem všeobecného
odzbrojení, věci mají se tak, že nyní
jako dříve právo se opírá jen
o ostří meče. Místo sociálního
pokroku mává světový finanční
kapitál svým hladovým bičem nad těžce
pracujícími, robotujícími otroky,
jistě aby dokázal, že plutokracie a demokracie
jsou duševně velmi úzce spojeny.
My nár. socialisté pevně trváme na
státoprávním prohlášení,
které kol. Knirsch pronesl dne 21. října
1918 na historickém místě. Vnitropoliticky
jest naší směrnicí rozloučení
zemské vlády pro sudetské země z r.
1919. Pohybujeme se zde na stejné čáře
s vysokoškolským profesorem dr Masarykem z
r. 1896. Připomínáme si jeho tehdejší
vývody v týdeníku "Die Zeit" a
stejně s ním pravíme, kde cituje Havlíčka:
"Já pán, ty pán!" Když to
však řekneme někde venku, zabaví nám
to příliš horlivý státní
zástupce. Nad námi jest velká idea, které
sloužíme a o níž jsme přesvědčeni,
že jednou určí budoucnost našeho národa,
snad i budoucnost jiných národů, a to jest
idea státu národní svobody a sociální
spravedlnosti. (Souhlas a potlesk poslanců něm.
strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Štětka. Dávám mu
slovo.
Posl. Štětka: Paní a pánové!
Již po tři léta doprovází ministr
financí státní rozpočet tvrzením,
že rozpočet se rok co rok snižuje. Toto tvrzení
pana ministra financí stalo se již pouhou frází,
neboť tuto frázi vyvrátí vždy účetní
uzávěrka jako protějšek rozpočtu,
ačkoliv nejvroucnějším přáním
měšťáků je, pokud jde o finanční
poli tiku státu, snížiti výdaje státu,
snížiti rozpočet. Toto zbožné přání
měšťáků také provádí
pan ministr financí, snaže se snížiti
státní výdaje všude tam, kde se nedotýkají
třídy majetné.
Před válkou nebyla celá otázka státu
s hlediska finanční politiky, zejména daňové,
příliš významnou, daleko ne tak významnou,
jako je tomu dnes. Výpočty dokazují, že
před válkou vyžádaly si výdaje
státu nejvýše 10% celkového národního
příjmu. Dnes po světové válce
je tato otázka důležitější.
To především pro změnu v celkovém
postavení kapitalistického hospodaření
a ve změně mocenských poměrů
uvnitř kapitalistického hospodaření.
Mocenský nástroj státu musí dnes býti
na venek větší pro zostření imperialistických
napětí, musí býti větší
uvnitř pro zostření třídních
protiv, třídních bojů, proti době
před světovou válkou. Se stanoviska kapitalistického
hospodářství a kapitalistických tříd
v zájmu stabilisace celého kapitalistického
řádu, musil tedy stát také ostřeji
zasahovati do celého hospodářského
života.
Tato skutečnost je v Československu potvrzena tím
faktem, že podle ministra Engliše celý národní
důchod v Československu, který se odhaduje
na 60 miliard ročně, je zatížen ne 10%
výdajů, jako tomu bylo před válkou,
nýbrž zatížení se pohybuje mezi
14 až 16%. S tohoto hlediska, jakož i z mezinárodního
měřítka odhalili třídnost rozpočtu
v Československé republice pro rok 1929 moji klubovní
soudruzi. Mně zbývá úkol, abych rozebral
finanční otázku v Československu,
jmenovitě, odkud stát bere peníze a kam je
dává. Celá politika v Československu
je veskrze řešena třídně. Je
tomu tak zejména při finanční politice.
Československý stát srůstá
čím dále tím více s monopolistickými
organisacemi kapitalistů, přináší
této finančně průmyslové a
agrární buržoasii největší
výhody na straně výdajů a největší
úlevy na straně příjmů. Jak
v rozpočtech minulých, tak také v rozpočtu
projednávaném jsou přesunuta všechna
t. zv. daňová břemena na nejširší
nemajetné pracující vrstvy. Státní
rozpočet bere ohromnou většinu svých
příjmů, ať přímo nebo
nepřímo, od nemajetných pracujících
vrstev a rozděluje je tak, aby sloužily nečetné
buržoasní třídě k udržení
jejího utlačovacího aparátu.
Aniž bych podrobněji rozebíral jednotlivé
položky rozpočtové a zkoumal správnost
technického sestavení rozpočtu Englišova,
seskupím-li je podle původu, stojí zde celý
obraz číselného rozpočtu a jeho příjmů
ve srovnání tří let jako vrchol třídní
finanční politiky, jejž buržoasie zařazuje
jako část programu jubilejních oslav desátého
výročí Československé republiky.
V Československu pochází ohromná většina
všech poplatníků z řad pracujících,
hlavní tíha daní spočívá
na nich a přesunuje se na ně stále ještě
více a více. Příjmy z daní
tvoří základ veškerých státních
příjmů i všeho státního
hospodářství v Československé
republice. Že tomu tak je, potvrzuje srovnání
rozpočtových příjmů za roky
1927 až 1929.
Příjmy ze zdanění konsumu a výnosu
práce činily r. 1927 8.609 milionů, r. 1928
stouply na 8.761 milionů a pro rok 1929 mají stoupnouti
na 9.168 milionů. To znamená, že r. 1928 nastává
zvýšení o 151 mil. Kč oproti roku 1927
a pro rok 1929 o 407 milionů Kč oproti r. 1928;
vyjádřeny percentuelně činí
příjmy z konsumu a výnosu práce r.
1927 - 77.74, r. 1928 - 80.9% a r. 1929 mají dosáhnouti
81.6% všech státních příjmů.
Naproti tomu příjem z majetku, zisku a důchodu
činil r. 1927 - 1.890 milionů, r. 1928 klesá
na 1.703 miliony a na r. 1929 jeví se opětný
pokles na 1.695 milionů Kč. To tedy znamená
od r. 1927 do r. 1928 pokles přímých daní
o 187,451.000 Kč a pro r. 1929 má nastati další
pokles přímých daní o 7,327.000 Kč.
Percentuelně to znamená, že r. 1927 činily
přímé daně z celkových státních
příjmů pouze 17.08%, pro r. 1928 pouze 15.6%
a pro r. 1929 15.2%.
Třetí částí státních
příjmů jsou různé příjmy,
které činily r. 1927 podle preliminované
částky 574,228.000 Kč a klesly pro r. 1928
na 388, 921.000 Kč. Pro r. 1929 klesají opětně
na 384,443.000 Kč. To znamená, že i tyto položky
se snižují, a to proti rozpočtu na r. 1927
a 1928 o 185,360.000 Kč a na r. 1929 o 4,470.000 Kč.
Percentuelně tato část příjmů
značí v celkovém příjmu r.
1927 15.18%, r. 1928 3.5% a r. 1929 3.2%. Takhle skutečně
vypadá rozpočet a jeho soustava pro r. 1929 ve srovnání
rozpočtů na r. 1927 a 1928!
Z tohoto rozpočtového přehledu vidíme,
že finanční a daňová politika
vůbec v Československu jako měšťáckém
státě je řízena k ochraně kapitalistických
poplatníků, poněvadž její nejvyšší,
nejsvětější zásadou jest ochrana
nadhodnoty a podpora hromadění kapitálu na
účet života dělnických tříd,
neboť postavení dělnických tříd
je dnes takové, že každé omezení
jejich životní míry jde na účet
samého života.
Finanční politika v Československu v uplynulém
období od Rašína až k Englišovi
je nepřetržitým řetězem pokusů
o stabilisaci kapitalistických řádů
a nepřetržitým řetězem vykořisťování
a daňového vyssávání pracujícího
lidu.
Pro historii vývoje a linie finanční politiky
v Československu srovnal jsem účetní
uzávěrky státu za 9 let, a zjistil jsem,
že ministr financí, aby zakryl třídnost
finanční politiky, fixluje s ciframi nejen rozpočtovými,
nýbrž hlavně s ciframi v účetních
uzávěrkách. Že ministr financí
má snahu zakrýti třídnost své
politiky, je zejména patrno, srovnáme-li opětně
příjmy státu, odkud plynou.
Není sice mým úkolem, abych ministra financí
přesvědčoval o jeho správné
teorii, nýbrž mým úkolem jest, abych
p. ministra financí odhalil před dělnickou
veřejností jako vůdce systému, který
drancuje a beze studu vybírá poslední korunu
z dělnických rodin pro bezedné kapsy kapitalistů,
co naproti tomu pomáhá daňovým defraudantům,
aby se dostali se svými vydřenými, dosud
nespočitatelnými zisky do přítmí
československého finančního šera,
na které si pan ministr financí tolik stěžoval
při projednávání daňové
reformy tvrdě, že při 60 miliardovém
národním důchodu ročním je
ke zdanění zachyceno pouze 9 miliard.
Finanční politika v Československu byla vedena
přesto po celých 10 roků, tedy i v době,
kdy byli reformističtí vůdcové ve
vládě, pod heslem: Konsolidace kapitalistických
řádů na úkor pracujících
vrstev. To znamená ve finanční politice převalování
čili přesunování daňového
břemene s majetné třídy na nemajetnou
třídu pracující. Všichni dělníci
se velmi dobře pamatují, co říkali
reformističtí vůdcové od r. 1918 až
do r. 1925, kdy brali účast ve vládě
na celém daňovém šroubu, který
dnes měšťáci přitahují,
a to ještě za tichého souhlasu reformistických
vůdců, jak potvrdila projednávaná
daňová reforma. Co říkali reformističtí
vůdcové o finanční politice státu
hned od počátku? "Napřed je potřebí
vybudovati republiku se silnými finančními
základy". To znamená upevniti finanční
a kapitalistické řády v republice. To se
také do značné míry buržoasii
za pomoci reformistických vůdců povedlo,
jak je dokázáno státní účetní
uzávěrkou počínaje r. 1919 až
1927. Stavím zde dvě srovnání podle
státních účtů, a to za prvé,
kolik přispěla buržoasie na vybudování
Československé republiky za 10 let, za druhé,
kolik bylo vydřeno daňovým šroubem na
nejchudších vrstvách v Československu
za 10 let. Jestliže jsem provedl rozpočtové
srovnání daňového břemene v
ČSR za poslední 3 léta a ve srovnání
dokázal, že jediným nositelem finanční
politiky jsou pracující vrstvy, pak účetní
uzávěrky za léta 1919 až 1927 dokazují,
jak velký byl spáchán daňový
zločin na pracující třídě.
Dělníci, malí zemědělci a domkáři
musí také srovnati za 9 let, o kolik platili méně,
když účetní uzávěrka za
r. 1919 vykazuje daň pozemkovou 69,500.419 Kč a
r. 1927 pouze 62,633.830 Kč, tedy o 6,866.598 Kč
méně než r. 1918. Mnozí úředníci
a zřízenci musí srovnati, kolik jim bylo
sleveno na dani z vyššího služného,
kterážto daň se daňovou reformou opětně
zavádí, když r. 1919 bylo vybráno 4,793.790
Kč a r. 1927 pouhých 3.232 Kč.
Pro krátkost doby nemohu dopodrobna srovnati celou daňovou
politiku, jak se jeví za 9 let. Musím však
v daňové soustavě jak daní přímých,
tak nepřímých daní učiniti
z účetních uzávěrek srovnání,
které musí přímo pobuřovati.
Daně přímé projevují se takto:
Od r. 1919 až do r. 1927 podle účetních
uzávěrek projevuje se v prvé řadě
zdanění majetku a zisku tím, že bylo
odvedeno státní pokladně r. 1919 376,500.885
Kč a r. 1927 366,268.522 Kč, tedy bylo odvedeno
méně o 10,232.363 Kč. Jaké je však
srovnání celkové? Daně z příjmu
za 9 let ve srovnání s daňovými nedoplatky
ukazují tyto cifry: Celkové daně pro státní
pokladnu vykázané účtem činily
1.275,089.883 Kč, ale bylo zaplaceno pouze 697,607.533
Kč, tedy již r. 1919 daně přímé
vykazovaly nedoplatků 577,482.350 Kč.
Tak to postupuje každým rokem, až r. 1927 vypadá
to ve srovnání takto: Povinnost přímé
daně stoupla na 5.861,880.856 Kč a bylo zaplaceno
pouze 1.834,052.542 Kč, a daňových nedoplatků
pro r. 1927 podle účetní uzávěrky
na daních přímých zbylo 4.027,828.114
Kč. Percentuelně vypadá za celých
9 let předepsaná, státu odvedená a
také zdefraudovaná daň z příjmů
takto: Dlužná daň r. 1919 činila 45.29%,
r. 1920 76.68%. r. 1921 43.38%, r. 1922 44.48%, r. 1923 59.94%,
r. 1924 58.59%, r. 1925 58.72%, r. 1926 66.99% a r. 1927 68.89%,
čili 70% předepsaných daní přímých
bylo zdefraudováno.
Naproti tomu daně nepřímé za těchto
9 let vypadají takto: Daň z konsumu, která
r. 1919 jest účtem vykázána 412,951.936
Kč, vykazuje se již r. 1927 částkou
1.835,377.676 Kč, čili nastává zvýšení
o 1.422,425.740 Kč, to jest 4krát tolik, kolik činila
r. 1919. Na daních nepřímých jak rostly
a jak výběrčími byly zdefraudovány,
činí dlužná, tedy zdefradovaná
daň obratová, daň celní r. 1919 12,802.046
Kč oproti zaplacené 1.070,524.333 Kč, což
značí, že od nejširší pracující
třídy, tedy od konsumentů bylo vybráno
11.81% daní, ale majetné vrstvy obchodní
a průmyslové si tyto vybrané daně
ponechaly, tedy je zdefraudovaly. Tento proces se odehrává
každým rokem a dostupuje r. 1927 přímo
horentní cifry. Jestliže nepřímé
daně jako zdanění konsumu činily 1,835,377.000
Kč, tak také cla, daň z obratu a monopolu,
které r. 1919 činily 403,276.721 Kč, stouply
r. 1927 na 4.417,129.183 Kč. Daně dopravní,
které činily r. 1919 117,522.352 Kč, byly
zvýšeny r. 1927 podle účetní
uzávěrky na 871,413.802 Kč. Zdanění
bytů, které činilo r. 1919 56,773.324 Kč,
činí r. 1927 75,110.664 Kč.
Percentuelně vypadá toto zvýšení
tak, že daň z konsumu stoupla r. 1927 proti r. 1919
o 344.69%, cla, daň obratová, monopoly r. 1927 oproti
r. 1919 o 995.28%, daně dopravní stouply r. 1927
proti r. 1919 o 641.51% a také daň z bytů
stoupla r. 1927 proti r. 1919 o 32.33%.
Tak tedy vypadá finanční politika státu
v 10. výročí, kdy se nepřímé
daně opět zvyšují o 600 mil. Kč!
Tak vypadá to spravedlivé rozdělení
daňových břemen, jež provedlo za 10
let ministerstvo financí! Tak tedy vypadá ta finanční
politika Englišova, o níž ještě
před nedávnem prohlašovali reformističtí
vůdcové, že je to jedinečná finanční
politika, mající zdravé základy pro
výstavbu republiky. Vůdce české soc.
dem. strany dr Meissner dne 25. září
1926 prohlašoval Englišovo finační
dílo za svaté a Engliše vedle dr Rašína
za jediného finančníka, schopného
dáti republice finanční základy. Páni
z reformistických stran se tedy nemusejí diviti,
že ten genius Engliš řídí
finanční politiku státu tak, že v 10.
roce trvání tohoto státu budou pořádati
fabrikanti, zbytkaři a daňoví defraudanti
jubilejní oslavy sami, neboť oni jediní mohou
oslavovati, zatím co pracující třída,
domkáři, malí rolníci a živnostníci
jsou v jubilejním roce z chalup vyháněni,
sahají po provaze jako posledním prostředku,
který daňová reforma dala na dveře
všech chudých chalup.