Vidíte tedy, že toto vynucené odvolání
brožury bylo líčeno jako ohromný úspěch
německých vládních stran. Také
v novinách byla tato zpráva vytištěna
tučnými písmeny. Co se však ve skutečnosti
stalo? Ve skutečnosti byla tato brožura na německých
školách v republice, a to na většině
škol, skutečně rozšířena.
Tu a tam byla ovšem zadržena. Není známo,
zda ministerstvo vydalo nějaký pokyn. Pravda je
co u nás všude mohlo býti zjištěno,
že brožura byla přes zakročení
německých vládních stran a přes
tento domnělý pokyn ministerstva rozšířena.
Konstatuji dále, že ani později nebyla zpět
požadována neb odňata. Byl ovšem pak vydán
malý leták na dvou stranách malicherného
obsahu, avšak stará brožura zůstala stejně
jako dříve v rukou dětí. Tak tedy
vypadá tvrzení o úspěchu německých
vládních stran ve skutečnosti. V ministerstvu
a v úřadech neshledali nikterak důvodů
tento spis odvolati. Naopak, tu a tam, jak mi bylo sděleno,
nastalo zhoršení postavení tím, že
v mnohých místech a městech děti tento
leták ministerstva, jak jsem to přece zde přímo
doporučil, roztrhaly. Toto roztrhání letáku
bylo národním výborem nebo nějakým
jiným českým místním úřadem
napadeno a nyní o tom učiněno oznámení,
jež podle mého mínění spočívá
na falešném předpokladu, poněvadž
ve chvíli, kdy tato brožura byla dána dětem
do ruky, přešla do jejich vlastnictví, se kterým
každý může dělati, co chce. Také
zatím ministerstvem odsouzený spis není snad
vůbec něčím tak posvátným,
aby nesměl býti klidně roztrhán nebo
odevzdán ohni, pokud se týče, aby to mohlo
býti zločinem urážky Veličenstva,
jednáním státu nebezpečným.
Na udání jednoty nebo národního výboru
nebo nějakého jiného českého
sboru byla tu a tam, jak mi bylo oznámeno, provedena hrdelní
šetření, aby bylo zjištěno, zda
snad páni učitelé nebo profesoři byli
nějak účastni na tomto roztrhání.
Tím mají býti němečtí
učitelé a profesoři pro budoucnost zastrašeni,
chtějí se jim působiti nesnáze, tímto
postupem jsou nepochybně také skutečně
mnozí pro budoucnost zastrašeni, ubozí veřejní
zaměstnanci a učitelé nevědí
přece dnes stejně již, jak se mají chovati,
aby nevzbudili nelibost nadřízeného úřadu,
vždyť jsou přece vydáni nejtěžšímu
útisku. (Posl. dr Koberg [německy]: Museli promluviti
chvalořečí na stát!) Tenkráte
jsem ve své řeči poukázal na to, že
by mně naprosto nepřipadalo za těžko
pronášeti takové chvalořeči na
národní osvobození a na osvobozovací
snahy, jestliže se na konec z těchto řečí
vyvodí patřičná praktická poučka,
k čemuž jsem přece tenkráte učitele
vyzval. (Posl. dr Koberg [německy]: Jim se z toho plete
oprátka!) Doufám však, že ani těmito
šikanami nedají se němečtí učitelé
a vůbec naši veřejní zaměstnanci
odvrátiti od svého německého přesvědčení
a že se nikterak nedají odstrašiti, třeba
že snad dochází k přehmatům.
Žádáme jen veřejnost, aby nám
oznámila každý jednotlivý případ,
kdyby snad někdo byl vzat do disciplinárního
vyšetřování anebo kdyby byl disciplinárně
potrestán, a my pak uvedeme německé vládní
strany v pohyb, aby zabránily potrestání,
nebo abychom je pak v jiném případě
učinili za to odpovědnými. Tak vypadá
vliv německých vládních stran v koalici.
V dnešní schůzi kulturního výboru
mluvil mezi jiným posl. Petersilka o tom, jak se
tak mnohé proti dřívějšku zlepšilo
a jak nyní docházejí návrhy a přání
dalekosáhlého zřetele, ne již jako dříve,
kdy se přes ně hladce přešlo k dennímu
pořadu. Ihned při této příležitosti
jsme na něj volali, že se podle našeho mínění
proti dřívějšku naprosto nic nezměnilo
a nezlepšilo. Zákony se dělají právě
tak jako dříve, oprávněné námitky
a zlepšovací návrhy oposice se právě
tak zanedbávají a zamítají, jako tomu
bylo dříve za všenárodní koalice.
Různé návrhy zákonů jsou právě
tak jako dříve nejprve v koalici rozebrány,
a když je věc pak tak dalece očištěna
a když odporující si mínění
jsou přivedena do společné linie, pak se
teprve odevzdá návrh k sněmovnímu
projednání ve výboru a zde ve sněmovně.
Návrhy oposice se zamítají, porady zde mají
snad již jen na venek nějaké oprávnění,
jinak je vše tak jako před tím. Mluvíme
tedy právem o diktatuře koalice té které
doby, což ovšem vede k tomu, že parlamentarismus
stále více a více odumírá,
že zájem veřejnosti na událostech ve
sněmovně, stejně jako zájem poslanců
dokonce i zde na sněmovních jednáních
poklesl na nulu. Potřebujete se přece jen okamžik
ve sněmovně ohlédnouti a zjistiti, jak veliká
je účast pánů poslanců na jednání,
potřebujete jen zjistiti, za jak zahanbujících
okolností se různá jednání
vedou, abyste viděli, že celý parlamentarismus,
jak snad můžeme říci, přišel
již ve psí. Německé vládní
strany byly by si mohly také v tom směru nepochybně
získati jistou zásluhu, kdyby bývaly byly
jednou při zacházení s oposicí postupovaly
skutečně podle těchto hledisek, jak jsem
dříve řekl, že všechny oprávněné
námitky a přání jsou podrobovány
důkladné kritice a že se také na ně
béře zřetel. To všechno se dosud nestalo
a pravděpodobně zůstane tak i v budoucnosti.
Nezměnilo se také nikterak proti dřívějšku
projednávání různých interpelací
a dotazů. Jaký cíl vlastně mají
interpelace a dotazy? Ten účel, aby tu a tam byly
ukázány určité nešvary a aby
bylo naléháno na to, aby byly odstraněny,
aby všemohoucnost úředníků a
byrokracie vůbec byla poněkud přistřižena
a podrobena kontrole, aby se tím bránilo výstřelkům
úřednického aparátu. Kontrola měla
býti nejdůležitějším právem
sněmovny a tím zástupců lidu vůbec.
Co se však dnes děje při projednávání
interpelací a dotazů? Podle jednacího řádu
má na takové interpelace příslušný
odborný ministr odpověděti do 2 měsíců.
K tomu prohlašuji - vybírám jen interpelace
své, avšak každý jiný kolega bude
moci prohlásiti totéž - že na tyto mé
interpelace nebyla dosud dána odpověď, při
čemž doba byla daleko překročena: z
9. září 1926, tedy před 2 lety, o
čachru s dovozními listy; z 9. června 1927,
tedy před půldruhým rokem, že se neustavila
místní školní rada a městský
školní výbor ve Frýdku; ze 7. července
1927 - to jsou data podání o vykonávání
soukromé praxe státním zvěrolékařem
v Novém Jičíně; z 19. října
1927 o hanebných školských poměrech
ve Frýdku; z 11. května 1928 o vyplácení
novoročních remunerací státním
úředníkům; z 10. května 1928
o prodeji losů pro brněnskou výstavu na německých
školách; z 13. června 1928 o odstrkování
Němců na výstavě v Brně; z
20. června 1928 o jmenování silniční
rady; z 20. června 1928 o rozšiřování
bojkotového letáku v Lipníku; ze 7. září
1928 o přehmatech četnického strážmistra
na Hlučínsku; z 8. července 1928 o postupu
berního úřadu ve Cvikově; z 9. července
1928 o povýšení soudce Janouška v Jirkově.
To ostatní chci si ušetřiti, poněvadž
od podání uplynuly teprve 3 až 4 měsíce.
Některé tyto interpelace jsou tedy podány
2 roky a dosud jsem na ně nedostal odpověď.
(Posl. dr Koberg [německy]: To jest nevážnost
vůči sněmovně!) Tak jest, to je
hrubá nevážnost vůči sněmovně
a činnosti zástupců lidu, to je porušení
jedn. řádu a podle mého mínění
bylo by bývalo muselo býti úkolem předsednictva
sněmovny, aby zde zakročilo a přimělo
pány odborné ministry k tomu, aby přesně
plnili své závazky. Byli by museli býti na
to včas upozorněni. Takovým počínáním
diskredituje se sněmovna sama, vzdává se
svých nejdůležitějších práv
a na druhé straně se tím dosahuje jednoho,
že úřednictvo ví, že si může
dovoliti vše, že může dělati, co
chce. Dokonce i v oněch případech, když
již ministr podá odpověď na interpelace
- prosím, vezměte k ruce poslední tisky -
je buďto čas tak vzdálený, že není
již veřejného zájmu, nebo je člověk
odbyt několika frásemi, poněvadž páni
ministři chtějí krýti vše, co
dělají jejich podřízené orgány.
Dokonce největší nespravedlnosti se dnes bezvýhradně
kryjí. Tím se stává, že úřednictvo
může pracovati bez kontroly a bez kritiky, že
se přenáší přes všecko,
a tomu odpovídá také přirozeně,
že si smí k obyvatelstvu všecko dovoliti. (Výkřiky
na levici.) Což pak před nedávnem neprohlásil
ve Frýdku na podanou stížnost dotyčný
úředník prostě: "Jeďte si
s kanony do ministerstva, mně je to docela jedno"?
To přece prostě znamená: Můžete
si dělati, co chcete, svého práva nenaleznete,
nebo: já si dělám, co chci, ministerstvo
mi v tomto směru nemůže do toho nic mluviti.
To by bývalo bylo za starého Rakouska nemožné..
Nikdy se tak nestalo - nebyl jsem tam poslancem, avšak i
čeští kolegové to již vícekráte
prohlásili - poněvadž předsednictvo
sněmovny toho dbalo a samo takové nešvary napravovalo.
To je ten specifický český parlamentarismus,
jak se zde v posledních letech vytvořil.
Předsednictvo má na práci důležitější
věci. Předsednictvo sněmovny musí
především hleděti na to, zda snad zde
ve sněmovně se nevysloví nějaké
příliš volné slovo, musí řeči
poslanců podrobovati ještě dvojí censuře
a škrtati, co se podle jeho názoru třebas jen
trochu nehodí k rozšíření. Státní
zástupce je často ještě ubožákem
proti předsednictvu sněmovny a jeho činnosti.
K tomu ještě přistupuje, že tato censura
je často prováděna ve chvíli, kdy
snad již průklep řečí byl odeslán
novinám. Tu se přihází, že jsou
najednou venku noviny zabavovány, protože dotyčný
poslanec nevěděl včas o konfiskaci.
Co si v poslední době dovolila konfiskační
praxe a jak se zvláště za ministra spravedlnosti
Mayr-Hartinga venku tato praxe provozuje, jak se to pak
vše zmotá, to vám chci ukázati jen na
několika příkladech. Vydal jsem, jak známo,
ve své řeči pokyny německým
žákům a rodičům, učitelům
a profesorům, jak se mají zachovati k tomuto jubilejnímu
spisu. Tyto pokyny byly ve většině novin bez
závady propuštěny, tu a tam byla ovšem
mnohá důležitá věta vytržena.
Na př. v časopise "Völkische Rundschau"
bylo zabaveno: [Citát byl usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 7. listopadu 1928 podle §u 9,
lit. m) jedn. řádu vyloučen z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 114 této těsnopisecké
zprávy.] Jistě naprosto nic, co by odůvodňovalo
zabavení. Nebo: [První část citátu
byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 7. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn.
řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 114 této těsnopisecké
zprávy.] Účast na těchto slavnostech
chceme přenechati vládním Němcům,
kteří již ztratili všechen cit pro německou
důstojnost a klidně přihlížejí,
jak z našich národnostních vychovávacích
ústavů, škol, dělají se nalévárny
českého státně oficielního
smýšlení." Věty, jež vlastně
neobsahují ničeho, co by nějak mohlo stát
ohroziti. Nebo věta: [Citát byl usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 7. listopadu
1928 podle §u 9 lit. m) jedn. řádu vyloučen
z těsnopisecké zprávy. Viz str. 114 této
těsnopisecké zprávy.] V jiných
novinách byla, jak jsem se již zmínil, tato
věta bez závady propuštěna.
Chci přednésti další příklady
z poslední doby, abych ukázal, jak se dělá
censura směšnou. V č. 122 periodického
časopisu v Novém Jičíně "Deutsche
Volkszeitung für das Kuhländchen" ze dne 26. října
bylo v článku "10 let Československa"
zabaveno toto místo: (Předsednictví převzal
místopředseda Slavíček.) Praví
se zde o založení "samostatného českého
státu": "Byli zcela zřejmě tím,
čím člověk nesmí býti,
to jest pracovali s nepřátelskými mocnostmi
proti státu, jehož občany byli." Naprosto
známá činnost české zahraniční
a vnitrozemské revoluce. Nebo místo: ťkdyž
"hrdinné činy" českých legionářů,
kteří nikde nevybojovali vážnějších
bojů, jejichž hrůzu budící pluk
na ruském východě pod bývalým
generálem Gajdou však není slavným listem
českých dějin.Ť Před nedávnem
pokládali to za vkusné zříditi výbor
k postavení pomníku "Slovanské soudružnosti"
na Dukelském průsmyku v Karpatech, kde pražský
domácí pluk č. 28 přešel v sražených
řadách k Rusům. Druhdy odsoudila česká
pražská městská rada tento "zločin"
nejostřejšími slovy a odeslala nadšený
projev oddanosti "k posvátné osobě našeho
milovaného císaře a krále". To
je věc, jež stokráte byla prohlášena.
Dělá to na mne dojem, jakoby konstatování
takových skutečností bylo dnes pánům
něčím velmi nepříjemným,
poněvadž by tím příliš snadno
mohl býti dán příklad pro porobené
Němce a jejich chování v budoucnosti.
Nebo dále místo: "Český národ
bojoval prý však jako spojenec dohody: 1. Hromadným
přecházením vojínů; 2. systematickým
podkopáváním politického, hospodářského
a finančního života a systematickým
překážením ve vojenských pracech
a válečné organisaci; 3. systematickou demoralisací
vojska a obyvatelstva; 4. úplnou solidaritou národa,
jehož žádná část nešla
s ústředními mocnostmi. Masaryk a
Beneš dosáhli, opírajíce se o
pověstný, skutečně falešné
údaje obsahující Memoire III, že nový
stát byl založen ve svém nynějším
rozsahu, to jest za převzetí cizích národních
skupin." Samá pravdivá skutečnost, ke
které se Češi také dnes ještě
mohou s pýchou hlásiti. Nechtěli rakouský
stát, odmítali jej, a poněvadž mezinárodní
právo je silnější než právo
státní, učinili vše, aby tato obtížná
pouta setřásli. Cítíme a chápeme
chování českého národa a vezmeme
si z toho pro sebe stejné poučení. Nechápu
tedy, proč se nechcete hlásiti k této jistě
hrdinné periodě svého národa.
Nebo další místo: "Ohněm strojních
pušek krvavě bylo smazáno prohlášení
práva sebeurčení německých
pohraničních krajů." Dále místo:
"Rovněž systematicky státem započatý
vyhlazovací boj proti němectví v úřednictvu,
ve škole, v majetku pozemkovém, v hospodářství,
patří k dějinám."
To jsou věci, jež již stokráte byly tvrzeny
zde ve sněmovně, venku na schůzích
a jinde, a nesmí se pouštěti se zřetele,
proč nyní na jednou právě při
účasti německých stran na moci všecko
to censura potlačuje. Bohužel je také vždy
krajský jako tiskový soud neobyčejně
ochotný podporovati státního zástupce
v jeho činnosti, než aby jeho činnost brzdil.
Také v tomto případě bylo při
jednotlivých bodech zjištěno, že v tom
je veřejně hrubými, hanobícími
projevy president republiky ve své cti snižován.
Dále, protože v tom jsou československé
legie, jako samostatná část československého
vojska, tiskem uváděny ve veřejný
posměch, že falešně jsou viněny
z určitých nečestných jednání,
mluví-li se o postrach budícím pluku v Rusku,
dále protože se veřejně popuzuje proti
státu pro jeho vznik a poněvadž se tu veřejně
štvavým způsobem hanobí vláda,
že to snižuje důstojnost republiky. Ne, takovým
zjišťováním dějinných skutečností
se republika ve své vážnosti nezlehčuje
a nesnižuje, nýbrž spíše tím
celým systemem namířeným proti německému
lidu, proti způsobu, jak tento system venku úřednictvo
provádí, a ne v poslední řadě,
jak jsem již dříve řekl, zneužíváním
parlamentarismu vůbec. Na druhé straně prohlásil
jsem dříve na jednotlivých případech,
že neshledáváme stejné ostrosti proti
výzvám k bojkotu s české strany. Mohu
konstatovati, že se tu nechá projíti mnohé,
aniž se zasáhlo, na př. když zcela zřejmě
se v českých novinách vyzývá,
aby bylo bezvýhradně prosazováno heslo "svůj
k svému" a aby se nekupovalo u německých
obchodníků. V Novém Jičíně
vychází odnedávna český list,
jenž právě na tomto poli vykonává
velmi cenné služby pro českou práci;
vybízí neustále, aby se kupovalo jen u Čechů,
neostýchá se však při tom ovšem
přijímati také německé inseráty.
Redaktor obchází a prohlašuje, že bude
firma v novinách pranýřována, nedá-li
do novin inserát, nemorálním nátlakem
jsou vymačkávány dary na tisk atd.
Před časem poukázal jsem v jedné interpelaci
na to, že národní jednota v Lipníku
vydala leták, a to ze dne 22. května 1928, který
byl s to, aby vybízel obyvatelstvo k nenávisti a
bojkotu proti Němcům. Chci z obsahu tohoto letáku
vybrati alespoň nejdůležitější
místa: "Přemýšlejme o posledních
volebních výsledcích, kdy bylo odevzdáno
308 německých hlasů. Národní
jednota cítí odpovědnost, aby zde zjednala
nápravu prováděním hesla "svůj
k svému". Chce proto vydati seznam všech českých
firem v místě, jenž bude pomůckou a
kontrolou při nákupu. Přijímáme
stížnosti na české firmy, obchodníky
a živnostníky. Stěžujte si u nás
na odběratele objednatele, kteří nedbají
hesla Františka Palackého "svůj k svému".
Postaráme se...." a podobně více.
Upozornil jsem na to státního zástupce, podal
jsem interpelaci, od té doby se však v tom směru
nic nestalo, leták nebyl stažen a zabaven a proti
šiřitelům se nikterak nezakročilo. Vidíte
i zde dvojí loket, a tak bychom mohli vyprávěti
po celé hodiny, abychom roztrhali tu mlhu nebo řekněme,
abychom znemožnili tento pokus zakrývání,
jejž dnes podnikají vládní strany, aby
líčily úspěchy, kterých nikde
nebylo, na které nemohou ukázati. Právě
nastávající volby dají nám
pak příležitost, abychom bez jakéhokoliv
vedlejšího vlivu a nepředpojatě kriticky
zkoumali, v čem spočívají úspěchy
německých vládních stran a jak dalece
se ovzduší nějak změnilo ve prospěch
Němců. (Posl. dr Koberg [německy]:
Při tom chystají vydáni objemného
svazku, v němž budou obsaženy všechny jejich
úspěchy!) Tento svazek bude ve slovech obsažný,
avšak při zachování skutečností
bude jej možno odbýti polovinou stránky. Neboť
můžeme konstatovati a jistě právem tvrditi,
že v žádném směru se vůbec
nic nezlepšilo a že dnes německé vládní
strany kryjí svým jménem to, co dříve,
když stály v oposici, samy co nejostřeji odsuzovaly.
Zakrývají různé neúspěchy,
které ve všech oborech utrpěly, předstírají
veřejnosti modré s nebe, aby nemusely na konec jednou
poctivě doznati, že ničeho nedosáhly
a že nepřišly ku předu přes nejlepší
vůli, přes zapření německé
důstojnosti a přes to, že šly až
na nejkrajnější mez povolnosti, jež přímo
hraničí na nedůstojnost. Budeme míti
příležitost vysvětliti lidu, pokud se
o tom dá poučiti, během volebního
hnutí všechny tyto věci a doufáme, že
obyvatelstvo dá svými hlasovacími lístky
dne 2. prosince stranám za vyučenou za jejich nedůstojné
chování. (Souhlas a potlesk poslanců něm.
strany národní.).
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Nyní má slovo p. posl. Škola. (Hlasy:
Není přítomen!)
Pan posl. Škola není přítomen.
Slovo má p. posl. Krebs. (Hlasy: Není
přítomen!)
Přerušuji schůzi na 10 minut.
(Schůze přerušena ve 2 hod. 43 min. odpol.
- opět zahájena ve 2 hod. 55 min. odpol.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Zahajuji pokračování 173. schůze
a uděluji slovo dalšímu řečníkovi,
p. posl. Stivínovi.
Posl. Stivín: Slavná sněmovno, v těchto
dnech končí také naše Národní
shromáždění prvních deset let
své činnosti. Je to jistě jubileum, které
zaslouží, abychom ho z této tribuny také
vzpomněli. Před několika dny ujímal
se zde slova mluvčí jedné z koaličních
stran a počal svoji řeč slovy: "Velectěné
prázdné lavice!" Jest pravda, že naše
plenární schůze nevykazují tu návštěvu,
která by přispívala, řekl bych, aspoň
k representaci sněmovny před lidem, jenž dochází
na galerii, ale jest otázka, co jest toho příčinou.
Mluví se velmi často o tom, že těžiště
parlamentárních prací přenáší
se do výborů a že tím význam
plenárních schůzí klesá, upadá.
To se říkalo zejména tenkráte, když
se členové nynější vlády
rozhodli, že se budou ujímati slova v plenárních
schůzích jen skutečně ve výjimečných
případech, jak se to opravdu od dvou let děje.
Ale tato zásada jde dále. Zejména zde velmi
zřídka vidíme pány ministry, a když
jsem při rozpočtové debatě jako místopředseda
ohlašoval sněmovně, že přichází
k nové skupině rozpočtové, která
se vztahovala asi na šest ministerstev, musil jsem s rozpaky
a studem konstatovati, že zde nebyl ze všech šesti
ministrů přítomen tehdy ani jediný
ministr a ani jediný úředník.
Páni ministři poukazují na to, že byli
zde několikráte ukřičeni. Myslím,
kdyby to, že ministr se ujímá v této
sněmovně slova, nebylo věcí tak mimořádnou,
že by to nelákalo pokaždé k tak bouřlivým
projevům, jakých jsme byli s počátku
našeho zasedání několikráte svědky.
Ale chci poukázati zejména k jedné věci,
která po této stránce charakterisuje zasedání
sněmovny od posledních voleb r. 1925.
Od rozchodu t. zv. všenárodní koalice můžeme
mluviti o tom, že bylo takřka úplně
suspendováno interpelační právo plena
sněmovního vůči vládě.
(Tak jest!)
Tato většina, která nyní tvoří
koalici, uvedla se v život v prvé řadě
tím, že zamítla návrh na provedení
rozpravy o vládním prohlášení
nového ministerského předsedy p. Černého,
takže tehdy vůbec žádné rozpravy
nebylo. Od té doby nebyla připuštěna
v nynějším zasedání rozprava
o jediné naléhavé interpelaci. Dovolím
si upozorniti na několik dat z dřívějších
období sněmovny.
R. 1920 vykonala dřívější sněmovna
obsáhlou rozpravu naléhavou o požadavcích
dělnictva, o právu asylu, o vraždě v
Náměstí, r. 1921 měli jsme rozpravu
o naléhavé interpelaci, která se vztahovala
ke stávce bankovních úředníků,
o poměrech horníků, o nespravedlivých
přirážkách k daním, o nepořádcích
ve slovenských družstvech, o vměšování
se německého ministra do našich vnitřních
záležitostí. R. 1922 měli jsme rozpravu
o pilné interpelaci ohledně persekuce dělnického
hnutí, ohledně obětí v Mostě,
o hospodářské krisi, o stávce kovodělníků,
o drahotě, o demolování tiskárny "Slováka",
o závodních výborech. R. 1923 byly rozpravy
o naléhavé interpelaci, týkající
se hospodářské krise, stavební krise,
nezaměstnanosti; r. 1924 o drahotě, o tiskových
urážkách, o věcech školských.
Z tohoto výpočtu, jehož úplnost nechci
nijak zaručovati, plyne najevo, že dřívější
sněmovna, volená r. 1920, měla příležitost
zaujímati stanovisko ke všem běžným,
skutečně naléhavým otázkám.
Toto právo sněmovny, zaručené i jednacím
řádem, bylo za nynější koalice
suspendováno.
Náš parlamentarismus, jak je viděti, se příliš
mechanisuje, zejména jeho plenární schůze.
My často slýcháme námitku, že
prý také dřívější
koalice, zejména za vlády t. zv. "pětky",
často zamítala naléhavé dotazy. Ale
je viděti z mého výpočtu, že
je nezamítala všechny, nehledě ani k tomu,
že tehdy byla oposice poněkud jiného složení,
než je dnes.
S tímto zjevem postupuje také rdoušení
další důležité složky demokracie,
a to je tisk. Právě dnes vykonali moji přátelé
z klubu našeho a z klubu německé soc. demokracie
intervenci u p. ministra vnitra a u p. ministra spravedlnosti
ve věcech tiskových, ale vidíme, že
dosud všechny naše protesty v tomto směru zůstaly
oslyšeny. Soudr. Svoboda a Hackenberg ve svých
dnešních řečích uvedli znovu
několik křiklavých dokladů konfiskační
praxe v našem státě, a já připomínám
jako další doklad toho, co se u nás ve věcech
tiskových děje, že ve dnech, kdy vláda
přikročila k zastavení několika komunistických
deníků, neuznala za vhodno ve věci tak závažné,
když zastavuje deníky druhé největší
politické strany u nás, sděliti veřejnosti
alespoň nějakým komunikátem důvody
tohoto zakročení, abychom mohli posouditi, jaký
je právní stav celé věci. Ovšem
nehledě k tomu, že komunistická strana přijala
toto zakročení celkem pasivně, jsem toho
mínění jako novinář, že
náprava v konfiskační praksi u nás
nebude moci býti sjednána do té doby, dokud
novináři se nevzdají té nectnosti,
že si budou sami navzájem konfiskace pochvalovati
a budou se z nich navzájem radovati, když tisk některé
strany postihne konfiskace, jako to vidíme u nás
v listech měšťáckých při
konfiskaci článků německých,
jako to uvedl soudr. Hackenberg z projevů německého
tisku křesťansko-sociálního.
Pan ministr dr. Mayr-Harting jakoby chtěl plniti
své křesťansko-sociální poslání
tím, že se pokouší o vytvoření
figury Koniáše II. Prý se kdysi Mayr-Harting
zjevil Koniášovi, když pálil na náměstí
kacířské knihy, a řekl mu: "Co
to děláš? Já to dělám
chytřeji. Ty pálíš knihy, které
se vytiskly, a já konfiskuji předem to, co by se
mohlo vytisknouti."
Řekl jsem, že dnes stojíme na rozhraní
10leté činnosti našeho Národního
shromáždění. Mám-li anekdoticky
charakterisovati distanci, kterou naše buržoasie za
tu dobu politicky vykonala, připomínám jenom
tolik, že právě před 10 lety pan dr.
Kramář v Národním výboru
měl velikou oslavnou řeč na ministra dr Beneše,
jak ho poznal při práci v Ženevě, a
že když Národní shromáždění
se sešlo, prohlásil dr Kramář ve
své řeči tehdy: "Zaplať pánbůh,
že máme Masaryka, že máme v něm
nějakou autoritu!" D nes nejenom této autority
nepotřebují, ale nemohou jí potřebovati.
(Výkřiky posl. dr Uhlíře.)
Toto desetiletí činnosti Národního
shromáždění končí do jisté
míry symbolicky. Zítra nebo snad ještě
dnes budeme projednávati zákon, kterým se
ruší ustanovení z r. 1919, že se při
volbách nesmí čepovati alkohol, zítra
snad budeme jednati o darech cukrovarníkům, když
jsme enormně zvýšili cukerní daň
pod titulem pomoci státním zaměstnancům.
Nyní projednáváme novelisaci sociálního
pojištění, která znamená zhoršení
největšího díla sociálního,
které toto Národní shromáždění
ve svých 10 letech provedlo.
A toto sociální pojištění jest
snad nejlepším měřítkem doby,
kterou máme za sebou, poněvadž jsme od počátku
Národního shromáždění
viděli v něm takový barometr politické
moci v našem parlamentě a my jsme ten barometr mohli
velmi dobře pozorovat zejména od r. 1925.
Bylo zde již dosti mluveno o sociálním pojištění
při jeho první i druhé novelisaci. Pánové
se honosí dnes tím, že prý měli
snahu pojištění sociální zlepšiti.
Já tedy připomínám, že to byl
po volbách r. 1925 orgán jednoho z vůdců
české strany katolické, lidové pana
posl. Šamalíka, který jménem
selského křídla strany hned po volbách
r. 1925 vydal heslo, že zákon o sociálním
pojištění vůbec nesmí vstoupiti
v platnost, poněvadž toho naše hospodářství
nesnese. Od této paroly jsme se dostali jistě hodně
daleko. Již sám pan posl. Šamalík 20.
září 1928 mluvil jinak; již nemluvil
o tom, že sociální pojištění
nesmí vůbec vstoupiti v život, ale viděli
jsme, jak pak přicházeli průmyslníci,
agrárníci, živnostníci s požadavky
aspoň po zhoršení tohoto zákona, když
jeho činnosti zabrániti nemohli. Viděli jsme
pak osnovu pana náměstka min. předsedy, Msgra
Šrámka, která byla jistě něčím
zcela jiným, nežli je osnova, kterou nyní znovu
reparujeme. A teď jsme zatím u poslední etapy,
kdy nám byla předloha vrácena senátem
pro chyby, ačkoliv senát mohl plným právem
prohlásiti, že celé dílo je velikou
chybou.
Co dnes charakterisuje poměry v našem státě,
k čemu dospěl vývoj poměrů
zde v parlamentě i mimo něj, je zjev, kterému
se říká supremacie strany agrární.
Právě v těchto dnech odchází
ministr financí dr Engliš, jemuž jsme
byli jistě čestnými a věcnými
odpůrci ve věcech, se kterými jsme nemohli
souhlasiti, jemuž jsme však neodpírali uznání
kvality pro úřad, který jako odborník
zastával. Dnes jest veden spor, byla-li to Živnostenská
banka, nebo mocná skupina bankovního a průmyslového
kapitálu, či byli-li to agrárníci,
kdo vlastně pana ministra Engliše vypudili
z jeho posice. Četli jsme právě v těchto
dnech v orgánu pana náměstka min. předsedy,
že to nebyla ani Živnostenská banka, ani mocenská
skupina průmyslová, ani agrárníci,
nýbrž že to byli všichni tito tři
činitelé dohromady. Tato supremacie strany agrární
se zračí také v tom, jaké postavení
má dnes v našem státě stav průmyslníků.
Kdybychom to chtěli říci obrazně,
řekli bychom, že průmyslníci dnes, chtějí-li
něčeho dosáhnouti, musí se domáhati
protekce u agrární strany a jejich styky s agrární
stranou jsou asi toho druhu, že do místností
vedení agrární strany nechodí předem,
nýbrž zadními schody pro služebnictvo.
To plyne také z toho, že skutečně dnes
průmyslníci nemají v tomto parlamentě
svého zastoupení, nemají politického
zastoupení, ani politické hlavy. Nám soc.
demokratům, pravím otevřeně, to není
lhostejno, poněvadž nám by byli milejší
vyslovení zástupci průmyslu a průmyslníků
zde ve sněmovně než mimo ni po těch
všech zkušenostech, které jsme v posledních
dnech zažili.
A jaké jsou výsledky této agrární
supremacie v našem státě? Agrární
strana vydala heslo: Venkov jedna rodina.
My pravíme: Ano, chudý venkov je jedna rodina, ale
tento chudý venkov má macechu, kterou je mu strana
agrární, jak to plyne jen z těch dvou cifer,
které dnes jsou všeobecně známy zejména
po venkově. Za vlády, ve které byli socialisté,
platila řepa 25 a za vlády, ve které jsou
agrárníci svrchovanými pány, platí
řepa 15. A tenkráte otruby byly za 8 Kč a
nyní jsou za 15. Z těchto dvou ukázek jest
viděti, že tu jde o politiku úzké skupiny
strany agrární, která po onemocnění
Švehlově nabyla ve straně vrchu asi
tak, jako nabývá vrchu rys nad svou kořistí.