Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Zierhut, dr Buda
inž. Dostálek, Horák, Slavíček,
Stivín.
Zapisovatelé: Rýpar, Špatný.
162 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Černý,
dr Labaj, dr Nosek, dr Srdínko, dr
Šrámek, dr Tiso, dr Vlasák.
Z kanceláře sněmovny: zástupci sněm.
tajemníka Nebuška, dr Mikyška,
dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 206. schůzi
poslanecké sněmovny.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Do výboru zemědělského vyslal
klub poslanců čsl. strany lidové posl. Adámka
za posl. Šamalíka a posl. Bayera za posl. Janovského.
Předseda: Došla naléhavá interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte): Naléhavá interpelace posl.
Davida, Buřívala, Pechmanové, Chvojky a druhů
předsedovi vlády o národní nesnášenlivosti
Němců v Československé republice a
ztýrání říd. učitele
Jos. Jireše z Chotyně zaměstnanci saské
dráhy.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotazy:
posl. inž. Kalliny ministru pošt a telegrafů,
že Marii Krautstenglové z Karl. Varů není
vyplácena vdovská pense (č. D 1451-II);
posl. Kurťaka:
ministru soc. péče:
o udělení důchodu předků v
plné částce Iljaně Bakočové,
roz. Stojkové, z Ugli, v politickém okrese tiačevském
(č. D 1454-II),
o vyplacení důchodu předků Anně
Andrušové, roz. Astalošové, z Ugli, v
politickém okrese tiačevském (č. D
1456-II),
o udělení důchodu předků Anně
Holubkové, roz. Negre, z obce Ugli, v politickém
okrese tiačevském (č. D 1457-II),
o udělení důchodu předků Marii
Roškové, roz. Štecové, z Ugli, v politickém
okrese tiačevském (č. D 1458-II),
aby Ilajana Lešková, roz. Petričková,
z Ugli, byla obeslána k nové lékařské
prohlídce (č. D 1459-II),
ministru zemědělství, že vory plavené
na řece Talabor zničily pozemky ležící
na březích této řeky, hlavně
v obcích Čomaljevo a Kričovo (č. D
1455-II);
posl. Vološina:
předsedovi vlády a ministru vnitra, že zemský
úřad Podkarpatské Rusi podal nesprávné
informace k odpovědi č. D 1328/II ze dne 11. dubna
1929 (č. D 1460-II),
ministru školství a nár. osvěty o vykonávání
vládního dozoru nad církevními školami
(č. D 1461-II);
posl. Adámka ministru financí:
ve věci jmenování podúředníků
finanční stráže pohraniční
na Podkarpatské Rusi (č. D 1465-II),
ve věci kvalifikování úředníků
a podúředníků finanční
stráže pohraniční (č. D 1466-II).
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2318. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
hlav. štát. zastupiteľstva v Bratislave, žiadajúceho
vydať k trest. stíhaniu posl. Steinera.
2319. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
zem. trest. súdu v Prahe, žiadajúceho vydať
k trest. stíhaniu posl. Dědiča.
2320. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
zem. trest. súdu v Prahe, žiadajúceho vydať
k trest. stíhaniu posl. Harusa.
2321. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
kraj. súdu v Klatovách, žiadajúceho
vydať k trest. stíhaniu posl. Dědiča.
2322. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
kraj. súdu v Jihlave, žiadajúceho vydať
k trest. stíhaniu posl. Školu.
2323. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
kraj. súdu v Mor. Ostrave, žiadajúceho vydať
k trest. stíhaniu posl. Jurana a Śliwku.
2324. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
zem. trest. súdu v Prahe, žiadajúceho vydať
k trest. stíhaniu posl. Cibulku.
2325. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
kraj. súdu v Mor. Ostrave, žiadajúceho vydať
k trest. stíhaniu posl. Śliwku.
2326. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
okr. súdu v Strakoniciach, žiadajúceho vydať
k trest. stíhaniu posl. Školu.
2327. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
kraj. súdu v Hoře Kutné, žiadajúceho
vydať k trest. stíhaniu posl. Koudelku.
Předseda: Přikazuji:
Výborům soc.-politickému a rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2339. Vládní návrh zákona o úpravě
odpočivných požitků některých
župních zaměstnanců, obecních
a obvodních notářů na Slovensku a
Podkarpatské Rusi, jakož i zaopatřovacích
požitků po těchto osobách.
Předseda: Výborům kulturnímu,
soc.-politickému a rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2340. Vládný návrh zákona o úprave
odpočivných a zaopatrovacích platov niektorých
neštátnych zamestnancov vo verejnej službe školskej
na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi a pozostalých po nich.
Předseda: Výboru rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2351. Usnesení senátu o vládním návrhu
zákona, kterým se osvobozují věnování
na oslavu Svatováclavského tisíciletí
od kolků a poplatků a daně z obohacení.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výborů soc.-politického
a ústavně-právního o vládním
návrhu zákona (tisk 1865) o četnickém
kázeňském a kárném právu,
odnětí četnické hodnosti, přeložení
do výslužby v řízení správním
a o umísťování superarbitrovaných
četnických gážistů mimo služební
třídy (tisk 2189).
Budeme pokračovati v rozpravě započaté
ve 203. schůzi poslanecké sněmovny dne 11.
června 1929.
Přihlášeni jsou ještě tito řečníci
na straně "proti": pp. posl. Jurana
Vobecká.
Dávám slovo panu posl. Juranovi.
Posl. Juran: Předložený návrh
zákona o četnickém kázeňském
a kárném právu znamená vybaviti představené
četnictva neomezenou pravomocí. Návrh tohoto
projednávaného zákona znamená úplné
zotročení nižších orgánů
četnických. Československé buržoasii
nestačí dosavadní zákony četnické,
převzaté ze starého Rakouska, Československá
buržoasie se nespokojuje, zbaviti svůj výkonný
orgán veškerých politických práv,
zbavovati četnictvo volebního práva. Buržoasie
potřebuje slepý nástroj, který je
ochoten plniti veškerá přání
její, najmě v tom případě,
když jde o postup proti pracujícím třídám.
Vládnoucí třídě nestačí
dosavadní oběti z řad dělnictva, dosavadní
prolitá krev, vládnoucí třída
potřebuje v době zostřených třídních
protiv ještě bezohlednější postup
proti proletariátu. Nedosti energický postup proti
stávkujícím dělníkům
bude ovšem považován za provinění,
za přestupek, který bude trestán. Dnes je
již všeobecným zjevem, že při jakémkoliv
boji dělnictva o větší skývu
chleba jest používáno četnictva. V poslední
době nebylo ani jediného zápasu, ani jediné
stávky, kde by nebyli působili četníci.
Bylo tomu tak již na začátku loňského
roku při stávce horníků na Mostecku
a v Duchcově, při stávce horníků
na Kladně a v Rosicko-Oslavanském revíru
a je tomu tak i letos na Slovensku, ovšem ještě
v mnohem ostřejší formě.
Četníci v takovýchto případech
musí státi ve službách uhlobaronů,
velkostatkářů a jiných kapitalistů.
Četníci jsou nuceni honiti dělníky
do práce a každý odpor proti takovým
fašistickým opatřením se trestá.
Nedávno nastoupily čtyři dělnice z
Knovíze vězení, ku kterému byly odsouzeny
čsl. justicí. Byly odsouzeny v poslední stávce
horníků na podkladě četnické
relace, protože hájily svá práva a bojovaly
za větší skývu chleba pro svoje děti.
Zavřela se za nimi vrata československého
kriminálu. Všechny ženy nastoupily do vězení
s pevným odhodláním, že jakmile opustí
zdi československého kriminálu, vrátí
se znovu ještě k úsilovnější
práci v dělnickém hnutí. Buržoasie
dociluje persekucí pravého opaku. Takovými
prostředky jsou dělníci donucováni
svojí bídou vykupovati blahobyt buržoasie.
Pod heslem porušování pořádku
se bezohledně postupuje proti dělnictvu, dokazuje
se hrdinství na bezbranných, kdy vykořisťovaná
třída porušuje své otrocké postavení
a pokusí se nejednati otrocky, uplatňovati prostě
nárok na život.
Pomocí četnictva má býti umožněno
majitelům výrobních prostředků
svobodně ždímati dělnictvo, svobodně
shrabovati zisky, a dělníci mohou svobodně
při blahobytu vládnoucí třídy
umírati hlady. Stát v tomto případě
dává dobrý příklad soukromým
podnikatelům jak se provádí racionalisace,
jak možno zbaviti se nepohodlných lidí, kde
je možno nejvíce ušetřiti. Svědčí
o tom zákon ze dne 22. prosince z r. 1924, čís.
286 a zákon čís. 287 o úsporných
opatřeních ve veřejné správě.
Tento zákon nese dnes již ovoce. Tímto zákonem
byla sice úsporná opatření provedena,
ale stalo se tak na úkor nejbídnějších,
na úkor nejhůře honorovaných státních
zřízenců a na úkor těch, jimž
naopak mělo býti přispěno. Vysoká
byrokracie ovšem dotčena nebyla.
Zákon čís. 286 a 287 z r. 1924 uvedl státní
zaměstnance nejnižších kategorií
do největší bídy. Dnes se tím
důrazněji ozývají hlasy nevole z řad
státních zaměstnanců, volá
se po nápravě. Dochází na naše
slova, když jsme varovali, kdy jsme protestovali proti přijetí
těchto zákonů. Nyní přicházejí
sami čeští socialisté a konstatují,
že k valorisaci platů pomocného zřízenectva,
které má průměrně 8.400 Kč,
chybí téměř 800 Kč, a u ostatních
státních zaměstnanců na zvýšení
jejich platu aspoň na šestinásobek několik
tisíc korun. Provádění systemisace
srazilo zaměstnance o jednu až i dvě stupnice,
ale kdyby socialisté obou směrů byli dnes
ve vládě, stejně tak jako r. 1924 by pro
tyto zákony hlasovali. Racionalisací na drahách
jsou železniční zřízenci vháněni
přímo do náruči smrti, o čemž
svědčí celé desítky smrtelných
úrazů.
Je-li situace státních zaměstnanců
neutěšená, nedaří se lépe
ani zemským a obecním zaměstnancům.
V Bohnicích v ústavě choromyslných
ošetřovatelé pracují až 96 hodin
týdně, nedostávají patřičnou
odměnu a jsou ředitelem a jinými představenými
šikanováni. Tito zaměstnanci jsou po deseti
až i po patnáctileté službě propouštěni,
nechovají-li se dosti patolízalsky, otrocky anebo
zachovají-li si třídní vědomí.
Když o této otázce hovořila soudr. Marešová
v zemském zastupitelstvu, bylo jí byrokratem Kubátem
prostě odňato slovo.
Také u obce pražské postupuje se proti zaměstnancům
stále brutálněji. V plynárně
zavádí se dokonce nový řád
pracovní, který je zaměstnanci nazýván
správně řád em trestaneckým.
Tímto řádem se ruší zákon
o 8 hodinové době pracovní a smluvní
práva z r. 1920. Zaměstnanci jsou podrobováni
pomocí kupování duší tak zvanými
kvalifikačními přídavky byrokratů,
ředitele Jedličky a jeho pomocníků.
V tomto případě pracují reformisté
proti vůli svého členstva. Členstvo
je klamáno svými vůdci, kteří
postupují ruku v ruce se stranami měšťáckými
a radní byrokracií. Jest to článek
všeobecné fašisace a příprava na
válku, za které taková plynárna bude
hráti významnou úlohu. Nový důkaz,
že i obce v kapitalistickém zřízení
jsou orgány kapitalistickými, proti kterým
jest nutno vésti boj. Zaměstnanci jak státní,
tak zemští i obecní mohou zlepšiti svoje
postavení jedině bojem, jedině zápasem
po boku revolučního proletariátu.
Komunističtí zástupci na obcích vzali
si za úkol odmítati provádění
fašisace v těchto samosprávných sborech,
za což ovšem jsou vystaveni nejen persekuci, ale i útokům
se strany buržoasie a jejích lokajů.
Nyní přichází dokonce "Národní
Osvobození" ve včerejším úvodníku
s tvrzením, že komunisté vhánějí
dělnictvo do žalářů. Komunistická
strana postavila otázku působnosti svých
příslušníků v obcích docela
konkretně. Komunističtí zástupci v
obci mají povinnost položiti si otázku: Mohou
snésti se svým přesvědčením,
aby se dali buržoasií a byrokracií používati
jako nástroj státního aparátu proti
obyvatelstvu a proti proletariátu? Jistě, že
každý komunistický starosta musí dospěti
k závěru, že v tom okamžiku, kdy mu vláda
ukládá povinnosti, které jsou v rozporu se
zásadami komunistické strany a zájmy proletariátu,
nesmí býti slepým vykonavatelem vůle
zfašisovaného státního aparátu,
nýbrž musí odmítnouti podobné
úkoly vykonávati.
Komunistická strana také bezpodmínečně
žádá od soudruhů starostů obecních,
aby v takovýchto případech vždy hrdě
odmítli dělati lokaje buržoasii a nepropůjčili
se k něčemu podobnému. Zde ovsem postup strany
je stavěn do takového světla, že hodlá
vháněti zástupce komunálních
pracovníků do kriminálu a vědomě
je vydávati za obět fašistické persekuce.
Na to odpovídáme: Každý kdo vstupuje
do komunistické strany a stává se jejím
příslušníkem, svým vstupem do
strany prohlašuje, že uznává její
zásady a program a že chce plniti vše to, co
mu strana ukládá a co od něho žádá.
Dále, kde je psáno, že komunističtí
starostové obecní musí se vyhýbati
konfliktu s úřady? Při plnění
své proletářské povinnosti nejsou
ovšem pardonováni, tak jako nejsou pardonováni
komunističtí poslanci a senátoři,
kteří jsou parlamentem soustavně vydáváni
a odsuzováni k dlouhodobým trestům. Či
neplní i soudruzi redaktoři a řečníci
kriminály Československé republiky a rovněž
tak i dělníci při stávkách,
v mzdových bojích a při projevech? Pak ani
ovšem komunističtí zástupci obecní
nesmějí couvnouti před kriminálem,
když jde o hájení zájmů proletariátu.
Kdyby tuhle povinnost neplnili, pak nebude mezi komunistickým
starostou a reformistickým nebo měšťáckým
žádného rozdílu vůbec. Pak by
ovšem proletariát právem řekl, že
je úplně jedno, stojí-li v čele obce
agrárník, reformista neb komunista. Avšak komunistická
strana nežádá od soudruhů starostů
obecních, aby zbytečně a z malicherných
důvodů vystavovali se trestu. Je sice povinností
každého komunisty obětovati vše pro proletariát
a pracující lid vůbec, ale právě
proto potřebuje dělnictvo, aby co nejvíce
komunistů bylo na svobodě, aby je mohli vésti
do rozhodných bojů. Proto také my chceme,
aby co nejméně našich lidí bylo zavíráno,
aby mohli učiniti vše, aby co nejdříve
mohli sami zavírati buržoasní vydřiduchy.
V důsledku zákona o reformě politické
správy ukládá se starostům povinnost,
která odporuje zásadám strany: přenášeti
daňová břemena na nejchudší část
obyvatelstva ve formě zavádění dávek
a takto zbaviti majetné třídy v obci povinnosti
na potřeby obce přispívati. Provádění
policejního vyhošťování z obce,
pomáhati zřizovati zemědělskou stráž
na základě zákona o polních pychu
není ničím jiným než podporou
bohatých sedláků a poškozením
chudého obyvatelstva. Tyto úkoly naši zástupci
na obci ovšem plniti nesmějí. Komunistický
starosta je povinen bojovati i proti samému okresnímu
úřadu, který provádí škrty
v rozpočtu obecním, a najmě v tom případě,
jde-li o škrty v položkách na účely
sociální a kulturní a zavádějí-li
se nové a zvyšují-li se staré dávky.
Komunističtí zástupci mají povinnost
sloužiti jedině a výhradně proletariátu,
a ne měšťácké zfašisované,
zbyrokratisované republice a tím vlastně
kapitalismu, největšímu nepříteli
dělnické třídy. Je samozřejmé,
že komunistická strana nemůže trpěti,
aby soudruzi, zvolení jako obecní starostové
místo hájení zájmů proletariátu
vykonávali funkce nařízené měšťáckým
státem proti proletariátu a proto opakuji znovu,
že strana žádá od svých soudruhů
starostů v obcích v prvé řadě
to, čeho od nich žádá proletariát,
který je do těchto funkcí dosadil. Zástupci
občanských stran mají ovšem povinnost
hájiti zájmy mocných v tomto státě.
Tato povinnost se ukládá i zástupcům
z řad socialistických, kterým leží
na srdci více zájem buržoasie než osudy
pracující třídy. Buržoasie používá
v boji proti dělnictvu veškerých složek,
vyčerpává všechny prostředky
k tomu účelu, aby udržovala na uzdě
pracující třídu. Zbavuje rozhodování
zástupce revolučního proletariátu
najmě v nemocenských pojišťovnách.
Proto, kde se dostane zástupce revolučního
proletariátu k moci z vůle dělnictva, musí
mu také v tomto případě plně
sloužiti.
Buržoasie pronásleduje stále více obecní
zastupitelstva a samosprávu vůbec, rozpouští
je a zavírá revoluční zástupce
v samosprávných sborech, protože má
z nich panický strach. Tak to učinil Mussolini v
Italii, když jmenoval a jmenuje starosty své, tak
to dělají v ostatních fašistických
státech a tak se to postupně dělá
také v této kapitalistické republice. Mluvíme
proto plným právem o fašisaci samosprávných
sborů. Buržoasie má také velký
strach, jak by se obecní zastupitelstva, v nichž mají
komunisté rozhodující vliv, zachovala za
války. Jistě že by tato nepracovala k "obraně
vlasti" - nýbrž pracovala by všemi prostředky
proti imperialistické válce a za válku občanskou,
obzvláště při provádění
militarisace obyvatelstva. Pro případ války
samotný mají hráti zastupitelstva, resp.
starostové obcí velikou zálohu. Mají
prováděti především registraci
obyvatelstva, které má býti militarisováno,
a organisaci i kontrolu vojenské činné služby
na základě militarisačního zákona,
který má býti vydán. Ve válce
samé mají povinnost prováděti a říditi
převedení příští výroby
a celého vyživovacího a opatřovacího
hospodářství na požadavky vedení
války.
Proletariát tedy chápe fašisační
a válečné záchvaty buržoasie
a jejího státu proti dělnickým samosprávným
sborům. Tím spíše vytrvají komunisté
na těchto svých místech a budou pracující
lid mobilisovati proti nebezpečí fašistického
převratu, proti akutnímu nebezpečí
imperialistické války proti Sovětskému
svazu. To je také smysl naší protiválečné
akce 1. srpna a ke zdaru této akce budou pracovati veškeří
naši zástupci v samosprávných sborech.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pí. posl. Vobecká. Dávám
jí slovo.
Posl. Vobecká: Pracující třída
je předmětem ohromného vykořisťování
kartely, monopoly, trusty a kapitalistickým státem
a jeho hospodářskými organisacemi na každém
kroku. Buržoasie přikročuje ještě
k dalšímu snižování životní
úrovně proletářské. Drahota
všech předmětů proletářské
denní spotřeby roste stále. Kapitalisté
soustavně a plánovitě organisují široce
založené útoky na kapsy proletářských
spotřebitelů. Avšak míra tohoto vykořisťování
pracující třídy není ještě
dovršena. Přes nynější ohromně
nízkou životní úroveň chystají
kapitalisté na pracující třídu
další útoky. Aby bylo zabráněno
klesání cen obilí a mouky, které se
však v drobném prodeji vůbec ještě
neobjevilo, nasazuje agrární strana vše, aby
zisky agrárních vydřiduchů byly uchráněny.
Buržoasie připravuje velké zvýšení
zemědělských cel a zavedení cel živočišných,
které bude znamenati nové a další zhoršení
životní úrovně pracujících
vrstev. Plány buržoasie směřují
k vyhladovění dělnictva, aby tak byla zlomena
bojeschopnost, odpor a protiútoky radikalisujících
se proletárských mas.
Nejenom na světovém trhu, ale i u nás lze
pozorovati v poslední době klesání
cen obilí. Tak na př. stála pšenice
v červnu 1928 234 Kč, a v červnu 1929 179
Kč; žito v červnu 1928 stálo 236 Kč,
a v červnu 1929 135 Kč; ječmen v červnu
1928 stál 224 Kč, a v červnu 1929 163 Kč.
Přes to však nezlevnily v drobném prodeji ceny
chleba, housek a jiného pečiva. 1 kg chleba stojí
dnes právě tolik co před rokem - 2.50 Kč,
housky, jak jsem již uvedla, také nezlevnily, aniž
by byly vyrovnány větší vahou.
Veliký rozruch působí hlavně u proletářských
žen, jež jsou velmi dobrými ministry financí
svých chudých domácností, zdražení
masa, tuků, vajec a zeleniny, které nastalo právě
v poslední době, což má za následek
další škrcení nákupu důležitých
životních potřeb v dělnických
rodinách. Proletářské děti
právě tak jako za války trpí podvýživou,
především následkem nedostatečných
mezd svých otců a matek, a v druhé řadě
následkem ohromné drahoty všech životních
potřeb.
V zemědělském výboru mluvil p. ministr
zemědělství 5. června o krisi v zemědělství
a o prostředcích, jak jí zabrániti.
Tomu mají napomáhati široké vrstvy konsumentů
a stát. Stát tím, že mají býti
zvýšena ochranná cla a zredukován počet
dovezeného dobytka, konsumenti větším
nákupem.
Co znamenají tato doporučení pana ministra?
V prvé řadě nové zdražení
a v druhé řadě jest to výsměch
bídě, kterou široké vrstvy proletariátu
měst i venkova prožívají. Jak jen může
zvýšiti vydání na výživu
rodiny dělnice, která za týden plného
zaměstnání vydělává
70 až 100 Kč, anebo žena jíž muž
přinese 100 až 140 Kč? Dejte dělnictvu
za jeho dřinu plat, který mu náleží,
neokrádejte je daněmi a různými cly,
pak bude moci zvýšiti náklad na výživu
své rodiny. Nemyslete, že působí proletářské
ženě potěšení, otravuje-li své
děti, svůj nejdrahocenější poklad,
polohořkým cikorkovým odvarem, anebo dá-li
jim místo silné hovězí polévky
špatně omaštěnou bramborovou polévku
nebo oukrop. Děti proletářů by si
též rády pochutnaly na máslem mazaném
chlebě nebo vajíčku, jen kdyby jim jej jejich
matka mohla dáti.
Loni v září zdražen byl cukr a důsledky
toho se ukazují v jeho spotřebě. Zpráva
Národní banky uvádí tato data o spotřebě
cukru: Říjen r. 1928 36.601 tun, listopad 35.777,
prosinec 32.904 tun, leden r. 1929 30.610, únor 28.260,
březen 32.730, duben 31.139 tun.
Statistika tato dokazuje pokles konsumu cukru u porovnání
spotřeby v dubnu k říjnu loňského
roku o 5462 tun, a to jedině proto, že cena cukru
jest pro dělnické rodiny nedostupná. Přes
to, že cukr jest velmi důležitou potravou, proletářské
ženy jej dnes bedlivě zavírají před
svými dětmi, aby se ani jediná kostečka
neztratila.
Nelze dnes jen naříkati na drahotu potravin, jest
nutno proti ní mobilisovati proletariát, hlavně
proletářské ženy, které ji nejvíce
pociťují. Jest nutno v důsledku toho také
organisovati boj za zvýšení mizerných
mezd dělnických. Proletariát musí
se v tomto boji v bojovnou jednotnou frontu. Nesmí ustoupiti,
ani se dáti zlákati kompromisy, jakými jsou
t. zv. jednorázové drahotní výpomoci.
Komunistická strana a rudé odbory dnes mobilisují
proletariát proti většímu zbídačení
a za zlepšení jeho životní úrovně.