Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Původce má výhradné právo, dílo uveřejniti, rozmnožovati, napodobiti, veřejně vystavovati, veřejně mechanickými neb optickými zařízeními předváděti a rozmnoženiny (napodobeniny) po živnostensku rozšiřovati.

(2) Napodobeniny pokládají se za zpracování, leda že by stejným fotografickým postupem opakovaly původní dílo. Je-li napodobenina dílem výtvarných umění, chrání se podle ustanovení o takových dílech.

(3) Ustanovení o fotografických dílech nevztahují se však na taková díla, jimiž má býti nakládáno podle ustanovení pro ně platných jako rozmnoženinami nebo napodobeninami literárních anebo uměleckých aneb součástkami literárních děl dosud chráněných.

(4) O fotografických dílech platí obdobně ustanovení §§ 30 č. 1 až 6, 31 č. 2 a 5, 39, 40 č. 1 až 3, 6.

(1) Tatáž práva má původce samostatného kinematografického díla nebo díla podobným postupem zhotoveného, jakož i takovýchto děl zhotovených podle jiného literárního neb uměleckého díla, pokud dal uspořádáním hry nebo spojením líčených událostí dílu ráz osobitého samostatného díla.

(2) Za původce považuje se režisér, není-li jinak ujednáno.

(1) Původské právo k literárním (i jevištním), uměleckým hudebním a výtvarným dílům trvá po čas života a pravidla třicet let po původcově smrti; u díla vytvořeného společně několika osobami (§ 9) zaniká v třiceti letech po smrti spolupůvodce, který ostatní přežil (§ 49). Zanikne-li právo některého spolupůvodce z jiného důvodu než uplynutím ochranné doby dříve, přejde jeho podíl na ostatní spolupůvodce.

(2) U pozůstalých děl, která byla uveřejněna po prvé v posledních deseti letech ochranné doby, zaniká původské právo v deseti letech po uveřejnění, ač-li nezaniká podle odstavce 1. později.

(1) Původské právo k literárním (jevištním), uměleckým hudebním a výtvarným dílům, u nichž není jméno udáno podle §§ 13 a 14 odst. 3., zaniká po třiceti letech po uveřejnění (§49).

(2) Původce nebo, když neprojevil jiné vůle, jeho dědic a s jejich přivolením také jiný právní nástupce jest však oprávněn ohlásiti v této lhůtě pravé původcovo jméno k zápisu do veřejného původského rejstříku. Rejstřík vede úřad, který určí nařízení.

(3) Ohlášení k zápisu působí, že se počítá ochranná doba podle § 44 stejně, jako když bylo dílo uveřejněno pod pravým jménem.

(4) Při zápisu se nezkoumá, je-li přihlašující k tomu oprávněn a jsou-li ohlášené skutečnosti správnými; zápisy se veřejně vyhlásí, Za ně zapraví přihlašující poplatek. Podrobnosti upraví nařízení.

(1) U děl, která sestávají z příspěvků několika spolupůvodcův od sebe odlišných (§ 10), ochranná lhůta řídí se pro jednotlivé příspěvky ustanovením §§ 44 a 45.

(2) U děl vydaných právnickými osobami podle § 11 zaniká původské právo příslušející vydavateli třicet roků po vydání.

Původské právo k fotografickým dílům zaniká v deseti letech po vydání vyznačeném na díle letopočtem, jinak v deseti letech po zhotovení desky přímo podle původního předmětu.

(1) Vychází-li dílo v dílech, jako při postupných zprávách, sešitech anebo listech, počítá se ochranná doba u každého dílu (zprávy, sešitu, listu) zvláště jako u samostatného díla.

(2) Jednají-li však jednotlivé díly souvisle o témž předmětu nebo vychází-li svým obsahem jednotné dílo v sešitech, řídí se ochranná doba vydáním posledního dílu nebo sešitu. Když však prošlo mezi vydáním dílů nebo sešitů po sobě přímo následujících více, než tři leta, považují se díly (sešity) dříve a po této době vyšlé za samostatná díla.

Ochranné a vyhrazené lhůty, zejména v §§ 12, 44 a násl. stanovené, počítají se od počátku kalendářního roku následujícího po události rozhodné pro tu kterou lhůtu.

Kdo vědomě (§ 24) poruší původské právo nebo kdo vědomě rozšiřuje za úplatu výrobky (rozmnoženiny, napodobeniny) vzniklé tímto porušením, bude potrestán pro přečin pokutou od 200 Kč do 10.000 Kč anebo vězením (uzamčením) od jednoho do šesti měsíců.

Pro přestupek bude potrestán pokutou od 20 Kč do 2000 Kč:

1. kdo proti závazku uloženému tímto zákonem opomine udati původce nebo pramen použitého díla;

2. kdo jednotlivou napodobeninu díla výtvarného umění označí jménem anebo značkou původce díla původního nemaje úmyslu klamati (§ 52);

3. kdo naloží fotografickou podobiznou bez přivolení osoby zobrazené nebo podle zákona k tomu oprávněné (§ 15);

4. kdo po soudní zápovědi dále užívá označení, titulu nebo vzezření jiného díla (§ 25);

5. kdo neoprávněně uveřejní sebrané smíšené zprávy nebo denní novinky určené pro noviny nebo časopisy.

Kdo v úmyslu jiné oklamati označí cizí dílo vlastním anebo vlastní dílo cizím jménem skutečných osob anebo napodobeninu výtvarného díla jménem anebo značkou původcovou, aby je dal do oběhu anebo kdo dá takové dílo vědomě do oběhu, byť nebylo porušeno původské právo, nebo dopustí se činu uvedeného v § 25, odst. 3., jakož i ten, kdo v témž úmyslu vykoná nepravou ohlášku do původského rejstříku, bude potrestán pro přečin pokutou od 200 Kč do 10.000 Kč anebo vězením (uzamčením) od jednoho do šesti měsíců, pokud čin nepodléhá přísnějšímu ustanovení trestního zákona.

O zápověd uvedenou v § 25, odstavci 3., jest žádati u soudu příslušného v tiskových věcech. Jinak vykonávají soudnictví o přečinech (§ 50, § 52) a o přestupcích (§ 51) soudy příslušné podle všeobecných ustanovení,

(1) Trestné činy v §§ 50 a 51 uvedené stíhají se toliko na žádost poškozeného. Tohoto oprávnění pozbývá, prominul-li výslovně trestný čin anebo nepodal-li žalobu nebo návrh na stíhání do šesti neděl ode dne, kdy nabyl vědomosti o trestním činu a o osobě pachatelově.

(2) Trestné činy podle § 52 stíhají se z úřední povinnosti.

(3) Vyšetřování a trest pomíjí promlčením za podmínek stanovených v trestním zákoně u přečinů v jednom roce, u přestupků v šesti měsících ode dne, kdy byl čin spáchán.

(1) Při odsouzení pro přečin § 50 bude na žádost poškozeného uznáno trestním soudem, že propadají rozmnoženiny a napodobeniny bezprávně pořízené u kohokoliv k účelům odbytu nebo veřejného užívání se nalézající, jakož i že tisková sazba k rozmnožování určená má býti rozmetána; dále budiž vyřčeno, že budou učiněny neupotřebitelnými k tomu účelu úpravy (otisky, odlitky, desky, kameny, formy) výlučně určené ku bezprávnému rozmnožování nebo napodobení. Bylo-li bezprávně provozováno nějaké dílo, může býti uznáno, že propadají rukopisy, textové knížky, partitury a úlohy.

(2) Totéž může býti nařízeno z úřední moci, byl-li někdo odsouzen, že zneužil jména (§ 52).

(3) Může-li toliko část díla považována býti za bezprávnou rozmnoženinu nebo napodobeninu, obmezí se tato opatření jen na tuto část.

(4) Zabaveny býti mohou i takové podle tohoto zákona bezprávní výrobky (rozmnoženiny, napodobeniny a nástroje nebo jejich součástky určené k mechanickému přednesu), které pocházejí ze státu, v němž není původní dílo vůbec anebo tou dobou již chráněno; nebo není chráněno proti tomu způsobu porušení původského práva.

(1) Zabavené a za propadlé prohlášené předměty budou zničeny, jakmile bylo na to proti vlastníkovi pravoplatně uznáno. Mohou-li býti učiněny neupotřebitelnými jinak než zničením, stane se to, zaplatí-li vlastník náklady.

(2) Poškozený může žádati, aby mu bylo přiznáno právo, místo zničení převzíti zcela nebo částečně ony předměty a úpravy za přiměřenou náhradu, rovnající se nejvýše výrobním nákladům, pokud tím nebudou dotčena práva jiných osob.

(3) Předchozí ustanovení § 55 a § 56, odst., neplatí však o stavbách; při nich lze použíti ustanovení § 06, odst. 2., a §§ 57, 5 a 9 (o prozatímním opatření) až 61.

(1) Byl-li obviněný odsouzen za; přečin § 50, uzná trestní soud na žádost poškozeného vedle trestu také na náhradu škody, pokud výsledky trestního řízení umožňují, aby byly spolehlivě posouzeny soukromoprávní nároky. Náhrada škody zahrnuje nejen vlastní odškodnění a náhradu ušlého zisku, nýbrž soud může i přiřknouti poškozenému, posoudiv pečlivě všechny okolnosti podle svého volného uvážení přiměřený peníz za utrpěné příkoří nebo jiné osobní újmy.

(2) Z výroku o náhradě škody mohou se obě strany odvolati.

Poškozenému bud také, byl-li obviněný uznán vinným podle § 50, přiznáno právo, aby veřejně oznámil vinníkovým nákladem jeho odsouzení. Způsob oznámení a lhůtu stanoví soud v rozsudku hledě k návrhům poškozeného.

(1) Zároveň s trestním oznámením pro přečin podle § 50 anebo § 52 a až do vynesení trestního nálezu může poškozený žádati za zabavení neb uschování věcí, které jsou pomůckou ku porušení původského práva nebo trestným činem povstaly (§ 55), i za opatření k tomu potřebná, aby bylo zamezeno spáchati, dokonati neb opětovati trestný čin.

(2) O žádosti rozhodne trestní soud ihned; žádaná opatření může povoliti také jen na jistotu.

(1) Původce, jeho právní nástupce (§§ 18 až 21) neb osoba povolaná hájiti jejich práva (§ 3.4) může nezávisle na zahájení trestního řízení domáhati se u civilního soudu příslušného podle všeobecných ustanovení náhrady škody po rozumu § 57 na každém, komu lze přičísti vinu na porušení původského práva (§ 24), jakož i na všech osobách, které vědomě za úplatu rozšiřují bezprávné rozmnoženiny nebo napodobeniny chráněného díla.

(2) Nárok se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy poškozený zvěděl o škůdci a nastalé škodě; nenabyl-li o škodě neb o škůdci vědomosti, teprve ve třiceti letech po porušení práva.

(1) Osoby jmenované v § 60 mohou se dále domáhati žalobou toho, aby bylo určeno, že jim, přísluší původské právo k tomu kterému dílu, i aby nebylo porušováno, a zároveň mohou žádati na žalovaném, aby vydal obohacení, třeba by ho nestihalo zavinění. Nárok z obohacení promlčuje se ve třiceti letech.

(2) Kromě toho mohou žádati, aby jim soud povolil opatření podle § 55. Jiná prozatímní opatření mohou býti navržena jen, jsou-li tu podmínky pro prozatímní opatření uvedené v exekučním řádě.

(1) Vláda zřídí znalecké sbory, které jsou povinny podávati na požádání soudů znalecké posudky ve věcech původského práva.

(2) Jejich sestavení a jednací řád upraví nařízení.

Tímto zákonem nejsou dotčeny dosavadní všeobecné zákony a předpisy, jimiž jest upraveno používání tisku a které se týkají tiskových výrobků, jakož i veřejného provozování, vystavování a nabízení na prodej děl.

(1) Ustanovení tohoto zákona platí také o dílech, která vyšla dříve, než nabyl zákon účinnosti. Mělo-li se podle ustanovení zákona ze dne 26. prosince 1895, č. 197 ř. z. nebo zák. čl. XVI, z r. 1884 za to, že dílo vyšlo v tomto území, má i nadále ochranu zde podle tohoto zákona, byť se podle něho nemělo za to již, že zde bylo uveřejněno.

(2) Delší lhůty pro ochranu podle staršího práva zůstanou platnými pro díla vyšlá za jeho působnosti.

(3) Pro fotografická díla chráněná do dne účinnosti zákona podle § 70 zák. čl. XVI. z r. 1884 platí lhůta tam stanovená.

(1) Vyšel-li již před účinností tohoto zákona po právu zcela nebo částečně překlad anebo, jiné zpracování díla nebo sbírka, pořízená z děl více spisovatelů k účelům školním, není dotčeno právo jich původce podle dřívějších zákonů.

(2) Pokud bylo dosud dovoleno, rozmnožovati nebo napodobiti díla, a podle tohoto zákona to není přípustná, smějí býti tisk anebo jinaké rozmnožení nebo napodobení, při vyhlášení zákona začaté, dokončeny a takto zhotovené rozmnoženiny nebo napodobeniny uveřejněny a rozšiřovány.

(3) Rozmnoženiny a napodobeniny, které tu byly v čase, kdy zákon nabyl účinnosti a které zhotoviti nebylo dosud zapověděno, mohou býti dále rozšiřovány a ku prodeji nabízeny, stejně jako smí býti používáno nástrojů k mechanickému přednesu (§§ 29, 33) a kinematografických děl a filmů (§§ 4 č. 7, 26) již zhotovených.

(4) Úprava otisků, (odlitků, desk, kamenů, forem), určených výhradně k rozmnožování nebo napodobení děl chráněných nyní podle nového zákona, které tu jsou v témž čase a jež zhotoviti nebylo dosud zapověděno, může býti používáno k tomuto účelu ještě po čtyři léta od účinnosti zákona a mohou jimi zhotovené rozmnoženiny a napodobeniny nadále býti rozšiřovány.

(5) Ale rozšiřovati rozmnoženiny a napodobeniny podle odst. a používati nástrojů, filmů a úprav podle odst. 3. a 4. jest dovoleno jen tenkráte, když byly tyto předměty na žádost podanou účastněnou stranou do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona sepsány a opatřeny zvláštním razítkem politického úřadu první instance místa, kde jsou.

(1) Bylo-li před účinností tohoto zákona zcela nebo částečně přenecháno jinému vykonávati původské právo, nejsou tím, je-li o tom pochybnost, přenesena také oprávnění, jichž nabývá původce nově tímto zákonem.

(2) Lhůta stanovená v § 2 může býti po dobu pěti let od účinnosti tohoto zákona prodloužena nejdéle o další tři léta, prokáže-li druhá strana věrohodně, že technickými překážkami, obtížemi ve výrobních poměrech tohoto oboru nebo vyšší mocí jí bylo znemožněno, smlouvu splniti. Nedohodnou-li se strany, rozhodne okresní soud příslušný podle bydliště toho, jemuž bylo dílo přenecháno, na návrh v nesporném řízení o přípustnosti a lhůtě odkladu.

(1) Bylo-li již před účinností zákona zahájeno řízení pro porušení původského práva platí pro ně až do pravoplatného skončení dosavadní předpisy; byl-li čin porušující původské právo spáchán před účinností tohoto zákona, platí delší lhůty staršího práva (§§ 36 až 40 zák. čl. XVI. z r. 1884) k jeho stíhání a uplatnění nároků z porušení.

(2) Ale platí již pro takové činy ustanovení tohoto zákona o příslušnosti a řízení, zahájí-li se pro ně řízení po účinnosti zákona. Vyšších sazeb trestních lze však použíti jen na činy spáchané po účinnosti zákona.

Předchozí ustanovení platí obdobně o dílech, jež třeba chrániti v Československé republice po přístupu k bernské dohodě podle jejích předpisů.

Zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení. Tím dnem pozbudou platnosti dřívější zákony ze dne 26. prosince 1895, č. 197 ř. z., pak ze dne 26. února 1907, č. 58 ř. z. a zák, čl. XVI. z r. 1884, pokud není výjimek v tomto oddílu.

Provésti zákon náleží ministrům spravedlnosti, vnitra, školství a národní osvěty, v dohodě s dalšími zúčastněnými ministry.

"Vláda se vyzývá, aby při zřizování znaleckých sborů podle § 62 osnovy vzala zřetel na národnostní poměry."