Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal ve 241. schůzi dne 17. prosince 1924 tuto osnovu zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) President republiky může, pokud je presidentem, býti trestně stíhán jen pro velezradu (41 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 501 Sb. z. a n.), a to před senátem na obžalobu sněmovny poslanecké podle ustanovení tohoto zákona. Senát může vysloviti jako trest toliko ztrátu úřadu presidentského a způsobilosti tohoto úřadu později nabýti (§§ 34 a 67 ústavní listiny).

(2) Poslanecká sněmovna může se usnésti na obžalobě pro velezradu i proti bývalému presidentu republiky, by-li podán aspoň návrh na obžalobu (§6) dříve, než presidentem býti přestal.

(1) Předseda a ostatní členové vlády, kteří poruší úmyslně nebo z hrubé nedbalosti v oboru své úřední působnosti ústavní nebo jiné zákony, jsou trestně odpovědní (§ 79 ústavní listiny). Totéž platí také, poruší-li předseda nebo jiný člen vlády ustanovení 1 až 7 zákona ze dne 18. června 1924, č. 141 Sb. z. a n. o inkompatibilitě, jichž sluší užíti na ně, i když nejsou členy Národního shromáždění.

(2) Trestní řízení provádí senát na obžalobu sněmovny poslanecké podle ustanovení tohoto zákona.

(3) Není-li takový čin trestný podle obecných zákonů trestních, může se poslanecká sněmovna usnésti o obžalobě, i když obviněný přestal býti členem vlády.

(4) Je-li takový čin trestný podle obecných zákonů trestních, může se poslanecká sněmovna usnésti na obžalobě i proti bývalému členu vlády, byl-li podán aspoň návrh na obžalobu (§ 6) dříve, než členem vlády býti přestal.

(5) Usnese-li se poslanecká sněmovna na obžalobě pro čin trestný, je senát výhradně příslušný k provedení trestního řízení.

(1) Činy uvedené v §u 2. odst. 4., jsou trestné podle ustanovení obecných trestních zákonů platných na místě, kde trestný čin byl spáchán, a byl-li spáchán v cizině, podle zákonů platných na místě, v němž obžalovaný má právo domovské.

(2) Za jiný čin budiž len vlády potrestán peněžitým trestem do 500.000 Kč, v případě nedobytnosti vězením do šesti měsíců, ač-li čin není přísněji trestný podle všeobecných ustanovení (odst. 1.). Náhradní trest určí se hned v rozsudku.

(3) Má-li odsouzený ve svém majetku předměty, o něž se činem obohatil, nebo jiné předměty, jež si za ně opatřil, nebo hodnotu takových předmětů, může býti prohlášeno, že tyto předměty nebo jich hodnota se zabírají.

(4) Tresty peněžité a výtěžek zabrání připadají státu, má však z nich býti nahrazena škoda způsobená činem odsouzeného, pokud nedojde úhrady z jeho ostatního majetku.

(5) Také může býti uznáno na ztrátu volebního práva do obce a na ztrátu úřadu a nároku podle § 3 zákona z 15. dubna 1920, čís. 817 Sb. z. a n., kterým se doplňuje zákon ze dne 20. prosince 1918, č. 94 Sb. z. a n. o platech ministrů, pokud účinky tyto nenastanou již podle zákona, který byl trestným činem porušen.

Sbíhá-li se několik činů trestných podle §u 2, uloží se trest podle ustanovení o souběhu trestných činů daných obecnými zákony trestními (§ 3, odst. 1.).

(1) Činy, uvedené v §u 2, jež nejsou trestné podle obecných trestních zákonů, promlčují se, uplynula-li od ukončení trestné činnosti dvě léta. O přerušení promlčení platí ustanovení obecného trestního zákona (§ 3, odst. 1.):

(2) O promlčení činů trestných podle obecných zákonů trestních platí ustanovení týchž zákonů (§ 8 odst. 1.).

(1) Návrh na obžalobu presidenta republiky nebo člena vlády podle §§ 1 a 2 obsahuj přesné označení činu, pro který se navrhuje podati obžalobu, a zákona, který podle úsudku navrhovatelů byl jím porušen. Jde-li o člena vlády, jest uvésti, z čeho lze souditi, že porušení se stalo úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.

(2) Návrh na obžalobu presidenta republiky musí býti podepsán aspoň sto dvacet poslanců, návrh na obžalobu člena vlády aspoň stem poslanců.

Předseda poslanecké sněmovny zpraví o návrhu ihned předsedu vlády a dá návrh ten na pořad jednání sněmovny nejdéle do čtrnácti dnů ode dne podání.

(1) Sněmovna odkáže návrh bez rozpravy zvláštnímu výboru (výboru žalobnímu), jejž ihned zvolí.

(2) Výbor žalobní jest devítičlenný a je do něho voliti členy sněmovny pokud možno takové, kteří jsou znalí práv. Za každého člena zvolí se náhradník.

(3) Členové výboru slíbí po prohlášení výsledku volby ve veřejné schůzi sněmovny do rukou předsedových na svou čest a svědomí, že budou se říditi naprosto nestranně a přesně zákonem, že uváží podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vše, co bude předneseno a prokázáno ve prospěch obviněného i k jeho tíži, a že nedají na sebe působiti jiným vlivům.

(4) Výbor ihned zvolí ze svých členů práv znalých předsedu, dva místopředsedy a zpravodaje.

(1) Žalobní výbor zjistí, pokud toho je potřebí, skutkovou podstatu činu, který se dává obviněnému za vinu. Řídí se při tom ustanoveními zákona o jednacím řádu poslanecké sněmovny Národního shromáždění ze dne 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n. s úchylkou, že jeho jednání je vždy důvěrné, a že ustanovení §u 27, odst. 1. uvedeného zákona o něm neplatí.

(2) Úkony vyšetřovací může výbor svěřiti předsedovi nebo jinému svému členu práv znalému, je však oprávněn dodatečně změniti opatření jimi učiněná. Člen žalobního výboru pověřený vyšetřováním má práva vyšetřujícího soudce v řízení před řádným soudem.

(3) Řádný soud je povinen k žádosti žalobního výboru přerušiti trestní řízení zahájené proti obviněnému a postoupiti spisy žalobnímu výboru.

Žalobní výbor vyslechne, pokud je toho potřebí, obviněného, nebo vyžádá si od něho písemné vysvětlení o všem, co se mu za vinu dává. Také může naříditi přísežný výslech svědků nebo znalců, jakož i prohlídku domovní a osobní (§ 8 ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.) a dáti je provésti soudem.

(1) Žalobní výbor je povinen nejdéle do měsíce ode dne, kdy byl zvolen, podati sněmovně písemnou zprávu. Lhůta tato může býti na odůvodněnou žádost výboru usnesením sněmovny prodloužena.

(2) Navrhuje-li výbor podati obžalobu, připoj zároveň návrh obžalovacího spisu.

(1) Předseda sněmovny zařídí, aby opis návrhu obžalovacího spisu byl dodán obviněnému.

(2) Jednání o návrhu výboru na podání obžaloby má přednost před ostatními předměty denního pořádku a budiž položeno co nejdříve na pořad jednání schůze sněmovny na prvém místě tak, aby obviněný měl aspoň čtrnáct dnů času prozkoumati návrh obžalovacího spisu.

(3) Obviněný má právo do čtrnácti dnů od doby, kdy mu byl dodán opis návrhu obžalovacího spisu, podati sněmovně své námitky písemně a též je ústně přednésti po řeči zpravodajově ve schůzi sněmovny, ve které návrh se projednává.

(4) Další jednání a hlasování děje se v nepřítomnosti obviněného.

(1) Usnesení podati obžalobu může se státi jen za přítomnosti dvou třetin poslanců většinou dvou třetin přítomných (§ 34 ústavní listiny).

(2) Hlasování koná se tajně.

Jakmile poslanecká sněmovna se usnesla podati obžalobu, nesmí obžalovaný až do skončení řízení o obžalobě vykonávati svůj úřad.

(1) Výbor žalobní vypracuje, pokud je toho potřebí, podle usnesení sněmovny do osmi dnů konečný spis obžalovací, který podepíší předseda sněmovny a předseda žalobního výboru.

(2) Předseda sněmovny poslanecké zašle obžalovací spis do dalších tří dnů předsedovi soudního výboru senátu.

(1) Senát zvolí vždy po svém ustavení na celé svoje volební období dvanáctičlenný soudní výbor.

(2) Volba koná se podle zásad poměrného zastoupení.

(3) Do výboru jest voliti členy senátu pokud možno takové, kteří jsou znalí práv.

(4) Za každého člena budiž zvolen náhradník. Náhradník zastupuje člena, nemůže-li trvale vykonávati své funkce; ubude-li člen, nastupuje na jeho místo.

(5) Jakmile některý člen nebo náhradník ubyl, budiž ihned zvolen další náhradník tímže způsobem, jako ubylý člen nebo náhradník.

(6) členové výboru i náhradníci slíbí po prohlášení výsledku volby ve veřejné schůzi senátu do rukou předsedových na svou čest a svědomí, že budou se říditi naprosto nestranně a přesně zákonem, že uváží podle svého nejlepšího, vědomí a svědomí vše, co bude předneseno a prokázáno ve prospěch obžalovaného i k jeho tíži, a že nedají na sebe působiti jiným vlivům.

(7) Výbor ihned zvolí ze svých členů práv znalých předsedu, dva místopředsedy a zpravodaje.

Soudní výbor může jednati a usnášeti se za přítomnosti aspoň sedmi členů nebo náhradníků.

Soudní výbor má za úkol předem doplniti šetření dle § 9, odst. 2. a 3. a § 10, pokud je toho potřebí, a připraviti hlavní přelíčení proti obžalovanému. Řídí se při svém jednání ustanoveními zákona o jednacím řádu senátu Národního shromáždění ze dne 15. dubna 1920, č. 326 Sb. z. a n., s úchylkou, že jeho jednání je vždy důvěrné a že ustanovení §u 27, odst. 1. uvedeného zákona o něm neplatí.

Předseda soudního výboru senátu dá obžalovací spis do tří dnů dodati obžalovanému a svolá v téže lhůtě soudní výbor ke schůzi.

Obžalobu zastupuje v soudním výboru i před senátem předseda výboru žalobního za pomoci obou místopředsedů tohoto výboru, nepověří-li výbor žalobní tímto zastupováním jiné své členy.

(1) Obžalovaný má právo zvoliti si jednoho nebo dva obhájce.

(2) Neučiní-li tak, ustanoví mu obhájce předseda soudního výboru senátu.

(3) Členové Národního shromáždění obhájci býti nemohou.

(1) Předseda soudního výboru podá nejdéle do tří měsíců zprávu o stavu věci předsedovi senátu.

(2) Předseda senátu určí pak den hlavního přelíčení, ke kterému pozve předsedu žalobního výboru i obžalovaného.

(1) Až do zahájení hlavního přelíčení může sněmovna poslanecká, vyslechnout žalobní výbor, za přítomností dvou třetin všech svých členů, většinou dvou třetin se usnésti, že obžalobu odvolává, načež se další řízení zastaví.

(2) Do té doby může senát k odůvodněnému návrhu soudního výboru nadpoloviční většinou všech svých členů se usnésti, že řízení se zastavuje.

(1) Schůzi senátu, ve které se koná hlavní přelíčení, řídí předseda senátu nebo místopředseda jej zastupující.

(2) Samo přelíčení řídí však předseda soudního výboru senátu. Předseda soudního výboru může vyhověti návrhu strany, jemuž druhá strana neodporuje. Ve všech jiných případech rozhoduje o návrzích stran a jiných sporných otázkách za hlavního přelíčení se naskytnuvších soudní výbor. Členové soudního výboru mají právo dávati otázky těm, kdož jsou vyslýcháni. Předseda soudního výboru může nepřiměřené otázky odmítnouti.

(3) Senát sám rozhoduje toliko o vyloučení veřejnosti (§ 26), o vině (§ 28), o trestu a náhradě nákladů trestního řízení (§ 29).

(1) Po zahájení schůze (§ 24) členové senátu vykonají slib jako členové soudního výboru (§ 16. odst. 6), pokud ho nevykonali již v této své funkcí.

(2) Slib vykoná se tím způsobem, že předseda přečte formuli podle § 16, odst. 6., načež předseda sám a po něm ostatní přítomní vyvoláni byvše podle jmen zapisovatelem a zůstávajíce na svých místech prohlásí: "Slibuji".

(1) Hlavní přelíčení koná se veřejně a ústně. Senát může se však usnésti k odůvodněnému návrhu soudního výboru bez rozpravy, aby veřejnost byla vyloučena, pokud toho vyžadují zájmy státní, veřejný pořádek nebo veřejná mravnost.

(1) K platnosti řízení i hlasování je třeba přítomnosti nadpoloviční většiny všech členů senátu a mezi nimi alespoň sedmi členů soudního výboru.

(2) Konečného rozhodnutí mohou se zúčastniti jen ti členové soudního výboru a senátu, kteří byli přítomni všem schůzím, ve kterých se konalo hlavní přelíčení.

(1) Po skončeném líčení usnese se soudní výbor, jaký návrh učiní senátu o vině.

(2) Hlasování senátu o tomto návrhu koná se tajně a bez rozpravy.

(3) K odsouzení je třeba dvoutřetinové většiny přítomných.

(1) Uzná-li senát, že obžalovaný jest vinen, usnese se soudní výbor, jaký návrh učiní senátu o trestu a o náhradě nákladů trestního řízení.

(2) Hlasování senátu o tomto návrhu koná se tajně a bez rozpravy.

(3) Byl-li návrh zamítnut, hlasuje se o návrzích eventuálních, které byly učiněny předtím nebo potom soudním výborem nebo některým členem senátu.

(4) Neuzná-li senát, že obžalovaný jest vinen, budiž vynesen rozsudek osvobozující.

(1) Předseda senátu vyhlásí rozsudek i s důvody ve veřejné schůzi senátu.

(2) Obžalovanému dodá se rozsudek písemně; podepíší jej předseda senátu a předseda soudního výboru senátu.

(3) Byl-li obžalovaný odsouzen, zařídí předseda senátu výkon rozsudku; pokud toho je potřebí, dožádá za výkon ten řádný soud (§ 36).

Míní-li senát, že čin za vinu kladený presidentovi republiky zakládá jiný trestný čin: Též velezradu, nebo že trestný čin za vinu kladen v členu vlády nebil spáchán v oboru jeho úřední působnosti, prohlásí se nepříslušným.

Senát nerozhoduje o soukromoprávních nárocích dovozovaných z činu, který je předmětem trestního řízení.

(1) Člen vlády, odsouzený rozsudkem senátu pro čin trestný podle obecného zákona trestního k trestu na svobodě, může i po vykonaném trestu žádati za obnovu trestního řízení:

a) bylo-li toto odsouzení způsobeno paděláním listiny, křivým svědectvím, proplacením nebo jiným trestným činem jiné osoby;

b) uvede-li nové okolnosti nebo důvody, jež odůvodňují jeho zproštění neb odsouzení pro čin trestný podle mírnějšího zákona.

(2) Po smrti odsouzeného mohou za obnovu žádati jeho manželka (manžel) a jeho příbuzní v pokolení vzestupném nebo sestupném,

(3) O žádosti za obnovu rozhodne senát bez rozpravy prostou většinou hlasů k návrhu soudního výboru, jenž vyšetří prve uplatňované nové okolnosti a průvody.

(4) Skončí-li obnovené řízení opětným odsouzením, nemůže býti uznáno na trest přísnější než jest ten, který byl uložen prvním nálezem.

(5) Skončí-li obnovené řízení rozsudkem osvobozujícím, nenabývá tím osvobozený ani ztraceného úřadu ani nároku na úhradu ušlého platu ministerského, vyjímajíc nárok podle §u 3 zák. ze dne 15. dubna 1920, č. 317 Sb. z. a n.

(6) V každém jiném případě jest vyloučena obnova trestního řízení, jež provedeno byla před senátem a skončilo rozsudkem nebo zastavením.

Jednání o podaném návrhu na obžalobu nepřeruší se tím, že sněmovny byly odročeny nebo zasedání jejich ukončeno. Řízení zahájené před senátem (§ 15, odst. 2.) nestaví se tím, že senát byl rozpuštěn (§ 31, odst.. 3. ústavní listiny),

(1) Ustanovení tohoto zákona o presidentovi republiky platí také o jeho náměstkovi (§ 69 ústavní listiny).

(2) Co v tomto zákoně ustanoveno o členech vlády, vztahuje se i na jiné funkcionáře, kteří podle zvláštních zákonů mají, pokud jde o odpovědnost, postavení členů vlády.

(1) Pokud tento zákon neobsahuje zvláštních předpisů, lze obdobně užíti ustanovení trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z.

(2) Předpisy o vyloučení a odmítnutí soudu neplatí.

Kde tento zákon mluví o velezradě, rozumějí se tím trestné činy uvedené v §§ 1 až zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. (§ 41 uvedeného zákona).

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej všichni členové vlády.