Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Od převratu nebyl dosud předložen vládní návrh zákona, kterým by se jednotně upravilo veškeré školství Československé republiky. Částečnými reformami, které se už provedly nebo které se připravují, mohla by tato nezbytná jednota školství býti ohrožena. Je tedy nutno, aby vláda Československé republiky co nejdříve předložila Národnímu shromáždění návrh zákona o jednotné úpravě veškerého školství Československé republiky, který by poskytl rámec zákonům speciálním (o jednotlivých školských kategoriích) a zaručil tak jednotné řešení všech školských otázek, které je naléhavé se stanoviska účelné a jednotně organisované školské reformy.

Hlavní zásady tohoto zákona by měly býti tyto:

1. Cílem československého školství jest, aby se každému občanu Československé republiky dostalo výchovy v duchu státním a demokratickém a nejvyššího vzdělání, jehož je podle svých duševních vlastností schopen, i volného rozvití všech sociálně kladných duševních hodnot, zároveň pak, aby se mu dostalo co nejdokonalejší přípravy pro ty obory činnosti, k nimž má přirozený sklon a při kterých by se nejlépe uplatnil v rámci státního života.

2. Veškeré školství Československé republiky jest státní, podléhá státnímu dozoru a jest vydržováno ze státních prostředků. Převedení školství zemského, obecního a soukromého do státní správy provede se vládním nařízením. V něm bude také určena doba, do které se tento převod provede, i jeho postup a způsob.

3. Veškerá organisace výchovy v republice Československé po stránce pedagogické, administrativní i personální jest podřízena ministerstvu školství a národní osvěty. Na školství vojenské dozírá ministerstvo školství a národní osvěty po stránce pedagogické zvláštními inspektory. Do oboru výchovy náleží ovšem i výchova dospělých, výchova lidová a školy vězeňské.

4. Veškeré školství Československé republiky je nekonfesijní. Výchova se opírá o občanskou mravouku. Náboženská výuka je nepovinná a ponechává se jak po stránce pedagogické, tak po stránce administrativní a personální péči jednotlivých církví. Ministerstvo školství a národní osvěty je však oprávněno zjistit, srovnává-li se církevní výuka náboženská s duchem výchovy státoobčanské.

5. Veškeré školství Československé republiky je vybudováno na zásadě jednotné školy, to jest tak, že z každé kategorie škol po splnění určitých podmínek je možný organický postup až na školu vysokou.

6. Organickou částí československého školství je soustavný výzkum mládeže ve věku školním i poškolním, spojený s účelně organisovanými poradnami pro volbu povolání.

7. Povinné školství pro děti normální hledí k individuálnímu nadání dítek, a žactvo se dělí, pokud tomu zákonné předpisy o počtu dítek ve třídě dovolují, do poboček pro děti nadané a méně nadané.

8. Povinné školství pro děti normální je doplněno pravidelně rozloženou sítí škol pro mládež úchylnou.

9. Povinná docházka školní, trvající plných osm let (počítáno od prvního školního roku po ukončeném šestém roce věku žákova), doplňuje se povinnou, aspoň dvouletou docházku do doplňovacích kursů nebo pokračovacích škol, zřizovaných při každé občanské škole, přihlásí-li se aspoň 30 žáků. Od této docházky jsou osvobozeni jenom žáci jiných škol (na př. živnostenských, rodinných, lidových škol hospodářských, středních ap.).

10. Všecky druhy československých škol jsou vybudovány na principu pracovním.

Veškeré školství republiky Československé je rozděleno na čtyři stupně podle věku žáků, kteří do škol docházejí.

I. školství mateřské, nepovinné, pro dítky do ukončeného šestého roku věku jest prvním stupněm školy národní;

II. školství národní v užším smyslu slova, povinné, od ukončeného šestého roku věku žáků do ukončeného čtrnáctého roku, při čemž lze po škole obecné navštěvovati buď občanskou školu nebo střední školu;

III. školství pokračovací a střední, povinné, od ukončeného 14 roku do ukončeného 16 roku. Odtud je školství střední školstvím nepovinným;

IV. školství vysoké.

Podle směru výuky a cíle rozvrženy jsou československé školy takto:

Zřizují se povinně aspoň v místech, kde je úplná škola národní (obecná či ludová a občanská) pro dítky od 3 do 6 let, při čemž jsou organickou složkou školy národní. Docházka do nich je nepovinná, pro děti ohrožené po stránce mravní nebo tělesné však povinná, po rozhodnutí politického, po př. poručenského úřadu. Podrobná organisace mateřské školy se upraví zvláštním zákonem a organisačním nástinem, který k němu vydá ministerstvo školství a národní osvěty.

Vychovávají žactvo pro obecné životní úkoly, poskytujíce mu základního vzdělání, nezbytného pro každého občana, na základě vlastivědném a se zvláštním zřetelem k potřebám kraje, ve kterém bydlí.

Škola národní se dělí na školu obecnou (ludovou) o 5 školních rocích a na školu občanskou o 4 postupných třídách, z nichž tři jsou povinné a čtvrtá nepovinná.

Úplná škola národní (obecná a občanská) zřídí se v každé obci, ve které je při pětiletém průměru aspoň 250 dítek školou povinných.

Není-li možno zříditi úplnou národní školu, sloučí župní úřad několik sousedních a vespolek dostupných školních míst v újezd a otevře pro něj v nejpříhodnějším místě školu občanskou o 3, po př. o 4 třídách, kam se přikáží dítky od 6. školního roku z obcí v újezd sloučených do obvodu újezdu pojmou se obce v poloměru nejvýše 6 km vzdušné čáry od školní budovy, vykazují-li v pětiletém průměru dohromady aspoň 100 školou povinných dítek ve věku od 12-14 let. Úchylky se připouštějí jenom v mimořádných případech.

Obecnou školu o 5 školních rocích má každá školní obec, a to při 25-40 dítkách školou povinných a jedné, při 40-80 o dvou, při 50-100 o třech a při 100-150 o čtyřech třídách. Je-li dítek více než 150, zřídí se škola pětitřídní.

Pětiletá škola obecná v prvních dvou ročnících nevyučuje podle přesně stanoveného rozvrhu, nýbrž středem veškerého učení je prvouka a vlastivěda, kolem které se soustřeďuje učivo podle věcných a myšlenkových celků. Základní myšlenkou je účelně řízená samočinnost mládeže a koncentrace. Od třetího ročníku nastává teprve rozvrhem dané dělení v jednotlivé obory činnosti, při čemž opět není třeba látku děliti na hodiny, jako spíše na přirozené zájmové skupiny. V úzké souvislosti s pracovní metodou této školy jest výchova k samostatnosti a samosprávě. Veškerá práce na škole obecné se děje tak, aby se všecky schopnosti žákovy vyvíjely stejnoměrně. Při všech předmětech jest hleděti k tomu, aby se současně za městnávaly duch i tělo. Důsledkem toho je, že ruční činnost proniká veškerým učivem, není však zvláštním předmětem. Ve školách dívčích věnuje se zvýšená pozornost, domácím naukám. Tělesná výchova se pěstuje se zvláštní péčí. Vedle tělocviku se konají povinné hry a tělovýchovné vycházky. Pro žáky větších měst se zřizují kolonie ve volné přírodě, kde děti pobývají střídajíce se pravidelně po jeden měsíc, počínajíc druhou polovinou měsíce dubna. O zdravotní stránku mládeže i školy pečuje školní lékař. Povinnosti školního lékaře a jeho příprava upraveny budou zvláštními nařízeními. O žácích se vede zdravotní arch, který obsahuje i pravidelné záznamy o žákovském růstu a váze.

Žactvu na škole obecné nerozdávají se vysvědčení se známkami, nýbrž dostává se mu na konci školního roku pouze všeobecné charakteristiky a popisného archu, kde je také zaznamenáno, projevuje-li dítě ve škole vynikající schopnosti (a v kterém směru), vyhovuje-li nebo nevyhovuje, a proč. Zato pěstuje škola čilý styk s rodinami dětí ve společných poradách i soukromě a p. Jenom na konci pátého školního roku obdrží dítky vysvědčení s jednotlivými známkami a popisný arch.

Pro dítky trvale zaostalé a slabé se zřídí, a kde to bude možno, zvláštní pobočné třídy s přiměřeně upraveným učivem a vhodnými metodami. Trvalé zřízení takových tříd vyžaduje pětiletého průměru aspoň 40 takových dítek obojího pohlaví ve školní obci.

V místech, kde jsou občanské školy, zřizují se při obecné škole závěrečné třídy ve kterých se soustřeďují ony dítky, vycházející z pátého školního roku školy obecné které svou duševní úrovní by nestačily na učivo školy občanské, v těchto třídách dostává se jim uceleného vzdělání a výchovy podle jejich duševních schopností. Trvale se zřídí takováto závěrečná třída, vykazuje-li příslušný újezd (nebo obvod) pětiletý průměr 30 takových dítek obojího pohlaví. I v jiných místech, než kde jsou občanské školy, zřizovány budou závěrečné třídy, budou-li k tomu podmínky.

Síť obecných škol je doplněna soustavně vybudovanou sítí škol pro dítky úchylné.

O organisaci obecného školství bude vydán zvláštní zákon, novelisující jednak zákon z r. 1869 a upravující i zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n. podle zásad tuto vyslovených.

Občanská škola se skládá ze čtyř postupných tříd a je určena dětem (obojího pohlaví) od 11 do 15 let. První tři třídy školy občanské jsou povinné pro všecky dítky, které nedocházejí do některé jiné školy.

Poskytuje se v nich průměrně nadaným žákům výchovy v demokratickém duchu k ušlechtilému lidství a výuky, která je učiní schopnými, aby s úspěchem konali přiměřenou práci ve státě. Ucelené vzdělání, jehož tyto tři třídy občanské školy poskytují, je všeobecné a zahrnuje v sobě všecky nezbytné poznatky občana republiky, k čemuž jest počítati i přiměřenou znalost jednoho menšinového jazyka pro žactvo škol s vyučovacím jazykem československým a obdobnou znalost jazyka státního pro žactvo škol s vyučovacím jazykem menšinovým. Učivo jehož středem jest vlastivěda, je upraveno se zřetelem k potřebám jednotlivých krajů a obsahuje: jazyk vyučovací s naukou o písemnostech, domácí dějiny a v jejich rámci nejdůležitější události dějin světových, zeměpis a vlastivědu rodného kraje co nejpodrobněji se zřetelem k jeho hospodářství, průmyslu a obchodu i k jeho potřebám, dále zeměpis republiky Československé, zvláště po stránce národohospodářské a obchodní, nárys zeměpisu světového počty, zvláště počty kupecké s jednoduchým účetnictvím, měřictví s praktickými úkoly zeměměřickými, přírodní vědy v jednotném celku, opřeném o vlastní poznání a s pokusy žáků, se zřetelem k technologickému využití a k praktickým potřebám, kreslení a rýsování, ruční práce, zpěv, jazyk druhé národnosti a četbu výboru ze spisů vynikajících ethiků jako pomůcku k výchově mravní, která jinak proniká veškerým učivem. Pro dívky vedle uvedených předmětů a v úzké souvislosti s ručními pracemi zařazují se do učiva i domácí nauky. Vyučování je odborné. Tělesná výchova pěstuje se obdobně jako na škole obecné.

Ježto do občanské školy docházejí i žáci se zvláštním nadáním pro duševní práci, kterým z různých důvodů zatím není možno docházeti do školy střední, kteří však později přestoupí buď do školy střední nebo do škol odborných, je nezbytno, aby škola občanská vedle vlastního svého úkolu, který od ní žádá, aby byla vyšší školou pro vrstvy lidové, plnila i úkol další, tím, že by připravovala některé žáky k dalšímu studiu. Úkolu toho dosáhnouti lze tím, že k předmětům povinným přičlení se i některé předměty nepovinné, hovící vyššímu nadání některých žáků. Jest to zvláště ještě jeden moderní jazyk cizí (francouzština nebo angličtina), který možno zavésti do 2. třídy.

Nejvyšší počet vyučovacích hodin na škole občanské, nečítaje v to tělesnou výchovu a předměty nepovinné, je 28 hodin týdně.

Čtvrté třídy školy občanské zřizují se v oněch místech a újezdech, kde pětiletý průměr vykazuje aspoň 30 dítek obojího pohlaví, které by mohly do těchto tříd docházeti. Nenalezne-li se v újezdě 30 dítek pro tyto třídy, jest spojiti dva sousední schůdné újezdy a zříditi jest pro ně společnou čtvrtou třídu v místě jedné újezdní školy občanské, které má nejlepší spojení.

Osnovy čtvrtých tříd občanských škol jsou upraveny se zřetelem k praktickým potřebám žactva, a to tak, že k jádru učiva všemu žactvu společného, obsahujícího jazyk vyučovací, dějepis, zeměpis, počty s jednoduchým účetnictvím, přírodní vědy, kreslení a rýsování, jazyk menšinový nebo státní, přistupuje na jedné straně vyučování dalšímu modernímu jazyku cizímu a obchodní korespondence, na druhé straně prohloubené studium fysiky a chemie se zřetelem k technologickému užití, ruční práce (pro dívky i domácí nauky) a další hodiny rýsování. Je důležito, aby ráz této třídy byl upraven tak, aby jednak dobře připravovala své žáky ke vstupu do škol odborných, a to buď rázu obchodního (první skupina předmětů) nebo rázu průmyslového nebo zemědělského (druhá skupina předmětů), jednak aby hověla oněm žákům, kteří odtud přecházejí přímo do praxe. Tu zvláště nutno zdůrazniti krajový ráz těchto tříd, který možno dobře spojiti s ostatním jejich učivem, směřujícím k přípravě pro školy odborné, není také třeba všude zaváděti obě větve, nýbrž možno zavésti tu, která nejlépe vyhovuje krajovým potřebám.

Povinná tělesná výchova řídí se v podstatě zásadami, platnými pro školy obecné.

Počet vyučovacích hodin 28 týdně nezahrnuje v sobě praktických cvičení a nepovinných ručních prací upravených tak, aby hověly hospodářským potřebám kraje a jeho průmyslu.

O organisaci občanských škol nutno vydati zvláštní zákon, novelisující a upravující podle naznačených směrnic všecky dosavadní zákony o občanských školách, zvláště zákon z r. 1869 a zákon ze dne 13. července 1922, č. 226. Sb. z. a n.

Střední školy vychovávají mládež zvláště nadanou pro duševní práci, poskytujíce jí vyššího obecného vzdělání, které je podmínkou k vyšším úkolům ve státě a ke studiu na vysokých školách.

Střední školy dosahují svého cíle obecně vzdělávacího v sedmi třídách, který se doplňuje v osmé třídě se zřetelem ke studiu na školách vysokých.

Základem výchovy na střední škole je dnešní kultura lidstva a jejím cílem je příprava žáků, aby se vžili do dnešní kultury tak, aby potom mohli vytvářeti v jejím duchu společnou prací kulturu další. Je tudíž daleko více potřebí, aby pochopili vývojové směrnice dnešní vzdělanosti, než aby se příliš zevrubně zabývali jejími historickými podmínkami a fázemi.

Základem organisace střední školy musí tudíž býti takový typ, který by byl co nejtěsněji spjat s dnešními tendencemi kulturního vývoje lidstva. Vedle tohoto všeobecného typu možno připustiti i speciální další typy, prohlubující určitou složku dnešní kultury, jako je typ klasický, typ slovanský, typ dívčí, typy pokusné a j.

Další vlastností nové střední školy musí býti snaha, aby se v nadaném jednotlivci rozvinuly ony stránky, v nichž zvláště vyniká, aby tak z každého jedince bylo vytěženo pro státu co nejvíce hodnot obecně užitečných. Důsledkem této snahy je specialisace, stupňující se směrem k vyšším třídám, a možnost, aby si žák vybral určité obory k hlubšímu studiu. Tím jedině se lze vyhnouti nebezpečí diletantství, které stále více ohrožuje práci na školách obecně vzdělávacích při obrovském rozvoji moderních věd.

Střední škola se omezuje na výběr žáků zvláště nadaných. Výběrový charakter střední školy musí býti dodržován tím důsledněji, čím více hrozí nebezpečenství jednak přílišného množství absolventů těchto škol, pro něž stát nenalézá náležitého uplatnění, jednak i jednostranného omezení středních škol na děti z vrstev sociálně šťastnějších.

Střední škola se skládá z oddělení nižšího, čtyřtřídního, rovnoběžného se čtyřmi třídami školy občanské, z oddělení vyššího, trojtřídního, o dvou větvích a z jednotřídního oddělení nejvyššího, kde k jádru učiva, obsahujícího hlubší studium mateřštiny, základů filosofie a jazyka slovanského, se pojí řada předmětů vyhovujících žákovým sklonům a potřebám vysokoškolského studia.

Jednotné nižší oddělení obsahuje v podstatě učivo škol občanských, prohloubené a upravené se zřetelem k vyšším intelektuálním schopnostem žactva a se zřetelem k potřebám dalšího studia, rozmnožené o povinné studium jednoho cizího moderního jazyka západoevropského (po př. ještě o studium latiny na speciálních školách klasických).

Oddělení vyšší má učivo v podstatě jednotné. Žáci se rozcházejí pouze při vyučování latiny na jedné a deskriptivní geometrie a kreslení na druhé straně, čímž jsou charakterisovány dvě větve vyšší střední školy: gymnasijní a reálná.

Nejvyšší třída je založena na myšlence výběrového systému, při čemž se zachovávají podstatně tři směry studia: humanitní, přírodovědecký a technický.

Myšlenka jednotné školy žádá, aby přechod schopných žáků byl co nejvíce usnadněn žákům obecných i občanských škol. Jest také učiniti opatření, aby vrstvám sociálně slabým byl co nejvíce ulehčen pobyt na studiích.

Ze školy střední - osmitřídní - je organický přechod na všecky školy vysoké.

Nejvyšší počet týdenních hodin vyučovacích na střední škole je bez tělesné výchovy 28.

Podrobně upraví organisaci středních škol zvláštní zákon, v němž bude přihlíženo k zásadám tuto uvedeným a jímž budou zrušeny všecky dosavadní zákony jemu odporující, zvláště pak cís. nařízení ze dne 16. září 1849, č. 6545 ř. z. č. 393, provisorní zákon ze dne 27. června 1850, č. 309 ř. z. (části o střední škole), dále zemské zákony z 13. září 1874 č. 56 z. z. č., z 30. dubna 1869 č. 27 z. z. m. a z 15. února 1870 č. 12 z. z. sl.

Odborné školství musí býti vybudováno v úzké souvislosti s ostatním školstvím národním, středním a vysokým. Přechod z odborných škol úrovně středoškolské (čtyřletých) na příslušné fakulty nebo školy vysoké buď pokud možno organický. Učitelé čtvrtých ročníků škol občanských a profesoři nižší střední školy nechť jsou ve stálém styku se školami odbornými a vybírají po dohodě s rodiči na svých školách ony žáky, kteří projevují zvláštní schopnosti pro speciální obory škol odborných. Takovíto žáci přecházeli by automaticky do příslušných škol odborných. Všecky tyto školy podléhají ministerstvu školství a národní osvěty.

Odborné školy mají tři typy:

1. Odborné školy střední, čtyřleté, s úrovní středoškolskou aspoň v hlavních obecně vzdělávacích předmětech (zvláště v mateřštině), poskytují oprávnění k studiu na příslušné fakultě nebo vysoké škole a vzdělávají pro vedoucí službu v středních podnicích. Navazují vesměs na čtvrtou třídu školy střední nebo občanské.

2. Odborné školy nižší, dvouleté až tříleté, podávající vzdělání pro menší samostatné podnikatele, pro mistry a speciální dělníky. Pro absolventy těchto škol upraviti jest vhodný přechod na odborné školy střední na základě přijímací zkoušky, pro niž by se připravovali ve zvláštních kursech.

3. Školy pokračovací pro učně obchodů a různých řemesel neb lidové školy hospodářské pro dorost zemědělský.

Podle oborů rozdělují se tyto školy takto:

a) obchodní školy střední (nynější obchodní akademie) čtyřleté, do nichž jsou přijímáni beze zkoušky absolventi čtvrté třídy školy občanské nebo střední na výslovné doporučení ředitelstva příslušné školy podepsané i učiteli nebo profesory těch předmětů, které mají pro odbornou školu zvláštní význam a z nichž možno souditi na zvláštní nadání žákovo pro určitý obor, nebo jiný absolventi těchto škol po přijímací zkoušce;

b) obchodní školy dvouleté, do nichž se přijímají dobří absolventi čtvrtých tříd škol občanských nebo středních bez zkoušky;

c) kupecké (obchodní) školy pokračovací pro učně z oboru obchodního. Učí se 10 hodin týdně v době denní;

d) vedle uvedených škol zřizují se při středních, dvouletých a kupeckých školách pokračovacích bezplatné kursy pro dospělé obchodníky a jiné zájemce, prohlubující jejich vzdělání.

Podle těchto směrnic jest novelisovati zákon z 15. února 1922, č. 73 Sb. z. a n. a organisační statut obchodního školství.

a) technické školy střední (nynější vyšší průmyslové školy) připravují samostatné stavitele, technické úředníky průmyslu stavebního, strojního, elektrotechnického, chemického a textilního. Podle toho mají upraveny odbory. Přijímání žactva je upraveno podle středních škol obchodních;

b) mistrovské školy jsou buď samostatné nebo jsou připojeny k středním technickým školám a určeny jsou pro vyučené zaměstnance příslušných oborů. Vychovávají mistry, montéry, dílovedoucí a pod.;

c) školy odborné dvou- až tříleté slouží odbornému vyučení žactva v příslušných oborech. Vstup do nich je ze čtvrté třídy občanské nebo střední školy;

d) dívčí odborné školy rodinné roční a dvouleté s třetím ročníkem živnostenským o různých oborech. Vstup ze čtvrté třídy občanské nebo střední školy;

e) dívčí odborné školy pro povolání hospodářská a sociální péči, o třech ročnících. Vstup ze čtvrté třídy občanské nebo střední školy;

f) pětiměsíční školy pro vedení domácnosti a pětiměsíční školy kuchařské. Vstup přechodně ze školy obecné;

g) dívčí školy a kursy lidové (roční, dvouleté a pro různé obory ženské práce);

h) živnostenské školy odborné a pokračovací, povinné pro učně každého řemesla; učí se 10 hodin týdně v době denní;

ch) zvláštní místo zaujímají a zvláštními předpisy řídí se školy pro dorost umělecký a umělecko-průmyslový;

i) při všech školách zřizují se i bezplatné kursy pro dospělé dělníky, zřízence a pod.

a) střední hospodářské školy vychovávají samostatné zemědělské podnikatele a úředníky na velkých a středních zemědělských podnicích. Jsou čtyřleté a navazují na čtvrtou třídu střední neb občanské školy. Podmínky přijetí jsou stejné jako u středních škol obchodních. Postup na vysokou školu zemědělskou nebo na zemědělské oddělení techniky. Podobně jsou organisovány střední hospodyňské školy;

b) rolnické školy jsou dvouleté a přijímají absolventy čtvrté třídy občanské nebo střední školy. Jest vhodně upraviti přechod do vyšších tříd střední hospodářské školy;

c) zimní (odborné) hospodářské školy dvouleté;

d) hospodyňské školy roční, dvouleté a letní;

e) speciální školy hospodářské: družstevní, lukařské, mlékařské, rybářské, lihovarské, drůbežnické a zahradnicko-ovocnické;

f) lidové školy hospodářské zřízeny jsou pro všecku zemědělskou mládež jako školy povinné po absolvování školní docházky. Trvají 2 leta;

g) kursy z různých oborů zemědělských.

a) střední lesnické školy jsou organisovány obdobně jako střední školy hospodářské;

b) roční školy pro lesní hajné.

Organisaci všech odborných škol jest provésti zvláštním zákonem novelisujícím zákon ze dne 9. dubna 1920, č. 281 Sb. z. a n., zvláště pokud se týká školské správy.

Reforma vysokoškolského studia závisí na iniciativě profesorských sborů vysokých škol, k jichž návrhům ministerstvo školství a národní osvěty i Národní shromáždění mají přihlížeti.

V rámci tohoto našeho návrhu, který hledí k celkové racionální organisaci všeho školství a k jejímu demokratickému uspořádání, lze uvésti tyto zásadní požadavky:

1. Aby vysoké školy byly otevřeny všem žákům schopným vědeckého studia. Zkouška dospělosti na reformované střední škole poskytuje jednotné oprávnění k studiu na všech fakultách vysokých škol. Absolvování středních škol odborných poskytuje oprávnění k studiu týchž odborů na vysokých školách.

Budiž vhodně upraveno i vysokoškolské studium jednotlivců, kteří nemají vysvědčení dospělosti ze střední školy, jsou-li zvláště schopní k vědeckému studiu, jestliže osvědčili v některém oboru nesporné nadání, mají-li celkovou vzdělanostní úroveň zaručující možnost úspěšného studia, i mají-li vhodný věk. V otázce přijetí jich na určité fakulty za řádné posluchače sestaví se zvláštní komise, která přiměřenou zkouškou, kolokviem nebo posudkem vykonané práce se přesvědčí o jejich schopnosti k studiu vysokoškolskému.

2. Aby vysoké školy plnily svůj lidově vzdělávací úkol tím, že by zcela pravidelně pořádaly v rámci vysoké školy přednášky a kursy pro vrstvy lidové a aby určitá část kolegií byla každého roku zařazována do seznamu jako kolegia konaná za účelem lidové výchovy.

Za součinnosti učitelstva škol vysokých, odborných, středních i národních měly by se podle osvědčených vzorů cizích pořádati t. zv. lidové university, směřující k zvýšení kulturní úrovně všeho občanstva. K tomu účelu bylo by novelisovati zákon ze dne 7. února 1919 o organisaci lidových kursů občanské výchovy, při čemž by zvlášť bylo pamatováno na administrativní a finanční stránku těchto kursů, na stanovení stálých vzdělavatelů a zavedení povinné docházky občanstva, zejména v oborech souvisejících s otázkou výchovy státoobčanské.

Základním problémem a podmínkou všech reforem školských je otázka učitelského vzdělání, neboť učitelstvo je vlastním a téměř jediným reformním činitelem v praxi. To zvláště padá na váhu, běží-li o reformu vnitřní školní práce a neomezuje-li se reformní snaha pouze na změny školní organisace.

Tu pak nutno vysloviti dvě základní zásady:

1. Přípravné vzdělání veškerého učitelstva musí býti v rukou státních. Zásada tato vyplývá samozřejmě z požadavku postátnění veškerého školství; v této otázce je však její důležitost takového významu, že není možno učiniti od ní odchylek.

2. Vlastního přípravného vzdělání musí se dostávati učitelstvu všech kategorií až po absolvování úplného vyššího vzdělání obecného, t. j. po zkoušce dospělosti na střední škole nebo po jejím speciálním ekvivalentu (absolvování určitých odborných škol, umělecko-průmyslové školy a p.) Požadavek tento je oprávněn vzhledem k vědecké úrovni věd pedagogických a psychologických, vyžadujících předběžné přípravy, vzhledem k potřebě, aby budoucí učitel při svém vzdělání nebyl oddalován od ostatních kategorií vzdělanců, i vzhledem k tomu, aby se pro své budoucí odpovědné povolání rozhodoval až ve věku, kdy se inteligent vůbec pravidelně rozhoduje pro další odborné vzdělání.

Vzdělání budoucího učitelstva upraviti jest takto:

1. Pro národní školy: 4semestrová pedagogická akademie po absolvování osmitřídní střední školy.

2. Pro školy mateřské: 2semestrový kurs při pedagogické akademii po absolvování střední školy.

3. Pro domácí nauky: 4semestrový kurs při pedagogické akademii po absolvování střední školy nebo školy umělecko-průmyslové nebo odborné školy střední.

4. Pro školy občanské: 2semestrové studium na universitě nebo na technice jednoho ze čtyř odborů (přistupuje odbor s tělocvikem), při čemž jeden předmět je předmětem hlavním, ostatní dva jsou předměty vedlejšími. Studium může býti vykonáno po absolvování pedagogické akademie a ke zkouškám se připouští kandidát až po zkoušce způsobilosti pro školy obecné a uspokojivé další praxi.

5. Pro školy pomocné a školy pro mládež úchylnou: 2semestrové studium na pedagogické akademii po zkoušce učitelské způsobilosti pro školy obecné.

6. Pro školy cvičné přičleněné k pedagogickým akademiím a pro správu škol obecných: 2semestrové studium na pedagogické akademii po zkoušce učitelské způsobilosti pro školy obecné a po vynikající školské praxi; pro dosažení úřadu ředitele na škole občanské nebo okresního školního inspektora žádá se nadto způsobilost pro školy občanské.

7. Pro školy střední: 4leté odborné studium na filosofické nebo přírodovědecké fakultě university s ním spojeno je i studium disciplin pedagogických na filosofické fakultě. Studium metodik ve zvláštním kursu při pedagogické akademii a roční praktická účast na střední škole cvičné nahrazují zkušební rok. Pak zkouška pedagogická.

8. Pro školy odborné: 4leté odborné studium na filosofické nebo přírodovědecké fakultě university nebo jiné odborné studium na příslušné vysoké škole (na př. technice, montanistické škole vysoké, vysoké škole obchodní, vysoké škole zemědělské a pod.), pak roční pedagogické a metodické studium na pedagogické akademii a praktický výcvik na škole odborné, obdobně jako pro školy střední. Pro předměty obecně vzdělávací platí stejná aprobace jako pro školy střední.

9. Pro školy pokračovací učňovské, živnostenské a lidové školy hospodářské: příslušná střední škola odborná, roční kurs speciální na vysoké škole příslušného oboru, roční metodický kurs při pedagogické akademii spojený s praktickým výcvikem na pokračovací škole.

Reforma učitelského vzdělání všech kategorií upraví se zvláštními zákony, resp. nařízeními.

Účelem uvedených zásad školské reformy jest všecko československé školství sjednotit, soustředit a zjednodušit. Tato reorganisace ideově znamená přizpůsobiti veškeré školství potřebám demokratické republiky, novým skutečnostem politickým, sociálním a hospodářským, v nichž občanstvo tohoto státu žije. Jako moderní stát právní a kulturní musí Československo především svoje školství postaviti na základ novodobých zásad filosofických, pedagogických a školských.

Prakticky, navrhovaná úprava všeho československého školství právě svojí účelností a svou snahou unifikační a koncentrační víc nežli organisace dosavadní vyhoví požadavkům úspornosti. Bylo by možno vypočítati, jak mnoho státních peněz bylo nehospodárně vydáno na školství administrativně rozptýlené po různých ministerstvech a při tom pedagogicky nesjednocené a roztříštěné. Parcelace školství podle zájmových skupin je finančně a kulturně nebezpečná. Školství, které má sloužiti ideálním a praktickým potřebám všeho občanstva, t. j. celého státu, musí se říditi nejušlechtilejšími zásadami kulturně politickými, povýšenými nad každý zájem stranický, třídní nebo konfesijní.

Z uplatnění těchto všeobecných zásad nevyplývá pro státní pokladnu zvláštní výdaj. Převésti školství do správy státní a do rozpočtu státního znamená u škol vydržovaných z prostředků zemských, obecných a pod. pouze přesun určitých rozpočtových položek s těchto právních osob na stát, s čímž možno spojiti i přesun úhrady. Pokud jde o školy soukromé, bude možno některé z těchto škol okamžitě zrušiti jako zcela zbytečné, jiné převáděti postupně. Zatím bude lze uvésti je do státní správy a teprve později je i financovati. Ostatně celá řada těchto škol, pokud mají pro stát význam, požívá již dnes různých a značně vysokých subvencí státních, zemských, okresních, obecních atd., které by se pak soustředily v rukou státních (bod 2. všeobecných zásad).

Značná úspora nastane soustředěním veškeré organisace vzdělání a výchovy v ministerstvu školství a národní osvěty tím, že školská správa bude moci býti ekonomicky soustředěna a zjednodušena (bod 3.).

Této úspory, jakož i úspory, která vzejde státu zrušením míst katechetských na školách všech kategorií, lze účelně využíti k organisaci soustavného výzkumu mládeže (bod 6.), k hojnějšímu zřizování škol pro mládež úchylnou (bod 8.), zřizování tříd závěrečných při obecných školách a organisaci pokračovacích kursů (bod 9.).

Zvýšeného nákladu vyžadovati bude hustší síť škol mateřských a zřizování škol újezdních. Totéž platí i při snížení počtu žáků ve třídě, které navrhuje již zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n. Je přirozeno, že všecka uvedená opatření by se prováděla postupně po řadu let, takže náklad by byl přiměřeně rozdělen. Nelze při tom zapomínati také na to, že všecka tato opatření jsou pro zdárný vývoj našeho školství naprosto nezbytná, i že snížením počtu vyučovacích hodin, zvláště na školách občanských, nastanou dosti značné úspory, jichž bude lze užíti k těmto účelům.

Reforma školy střední nevyžádá si zvláštních nákladů, ježto náklad na zřizování větví bude vyvážen snížením počtu vyučovacích hodin, a vedle toho bude možno ve větších městech sloučiti několik škol v jednu, poněvadž při jednotnosti učebných osnov bylo by více škol vedle sebe zbytečných.

Pokud jde o reformu učitelského vzdělání, zrušením učitelských ústavů a vybudováním pedagogických akademií ušetří se téměř polovina dosavadního nákladu.

Podepsaní navrhují: Poslanecká sněmovno, račiž uložiti vládě, aby předložila Národnímu shromáždění osnovu o reformě školství podle výše uvedených zásad.

Návrh budiž přikázán výboru kulturnímu.

V Praze dne 17. prosince 1925.