Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Působnost § 2, odst. 1., zákona ze dne 20., února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z, a n., se změnou stanovenou zákonem ze dne 10. dubna 1924, č. 79 Sb. z. a n., prodlužuje se do 31. prosince 1926.

(1) Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. ledna 1926.

(2) Provésti jej ukládá se ministru sociální péče v dohodě s ministry financí, vnitra, zahraničních věcí a veřejného zdravotnictví tělesné výchovy.

Zákonem ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb, z. a n., o požitcích válečných poškozenců, stanovena byla hranice příjmu válečného poškozence, až do které má nezkrácený nárok na důchod, pří činnosti hospodářsky samostatné, částkou 4000 Kč, při pří jmu z činnosti hospodářsky nesamostatné částkou dvojnásobnou.

Zákon ten počítal s konsolidací hospodářských poměrů, se zlepšením životních podmínek, avšak vývoj událostí ukázala, že očekávání to se nesplnilo, poměry na trhu pracovním a odbytovém se ještě zhoršily a veškeré potřeby životní se zdražily.

Tím se stalo, že z nároku na důchod válečných poškozenců při hranící 4000 Kč vyloučeni byli i ti poškozenci, jichž roční příjem nedosahoval existenčního minima. Proto při úpravě požitků válečných poškozenců zákonem ze dne 25. ledna 1922, č. 39 b, z. a n., zvýšena byla hranice příjmová při činnosti hospodářsky samostatné ze 1000 Kč na 6000 Kč, kteréžto hranici při činností hospodářsky nesamostatné odpovídá 12.000 Kč, avšak pouze do 31. prosince 1923, do kteréžto doby, jak se doufalo, hospodářské poměry měly se upevniti.

Poněvadž pak bylo možno i z průběhu indexních čísel vydávaných Státním úřadem statistickým konstatovati jistý - byť ne značný - pokles cen nejdůležitějších potřeb životních, který však nesnížil ceny ty na úroveň v létech 1919 a 1920, byla hranice příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců stanovena zákonem ze dne 10. dubna 1924, č. 79 Sb. z. a n., částkou 5000 Kč pří činnosti hospodářsky samostatné (při činnosti hospodářsky nesamostatné odpovídá hranice 10.000 Kč) pro dobu od 1. ledna 1924 do 31. prosince 1924, a zákonem ze dne 19. prosince 1924, č. 297 Sb. z. a n., prodloužena byla platnost zmíněného ustanovení i pro rok 1925.

Hospodářské poměry jak na trhu životních potřeb, tak i na trhu pracovním, se ani v roce 1925 nezměnily a možno s pravděpodobností očekávati, že ani v dohledné době nenastanou takové změny, jež by odůvodňovaly změnu této hranice příjmové, proto navrhuje vláda, aby základní hranice příjmová, vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců, ponechána byla ve výši 5000 Kč (resp. 10.000 Kč při činnosti hospodářsky samostatné) na další rok tedy do 31. prosince 1926.

Provedení tohoto zákona nevyžádá si nového nákladu.

Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána jednáním zkráceným dle § 55 jednacích řádů sněmovních; zároveň doporučuje, aby osnova byla přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak v senátě, sociálně-politickému a pak rozpočtovému výboru se žádostí, aby podaly zprávu v době co možná nejkratší.

K odůvodnění zkráceného jednání se uvádí, že působnost zákona ze dne 19. prosince 1924, č. 297 Sb. z. a n., končí dnem 31. prosince 1925, a že by neprojednáním osnovy před koncem roku 1925 nastalo právní vakuum.