Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Volby do Národního shromáždění projevily jasně nesouhlas většiny občanů tohoto státu s hospodářským a politickým režimem, který v republice od r. 1920 vládl. Tento režim byl v podstatě výrazem úsilí vládnoucí buržoasní třídy o rekonstrukci její hospodářské základny, rozvrácené válkou a poválečnými poměry. Rekonstrukce měla býti a byla prováděna na účet dělnické třídy a všech pracujících vrstev v republice. Snižování mezd a platů, zvyšování cen životních potřeb, přesun daňového břemena na bedra pracujících, snižování a odpírání podpor nezaměstnaným, gentský systém, finanční politika krajně nepříznivá všem lidem, odkázaným na mzdu a plat, stamilionové dary ve prospěch podnikatelů a bank, odbourávání průmyslu a hromadné propouštění dělnictva, restrikce státních zaměstnanců - to jsou jen jednotlivé články celého cílevědomého a důsledně uplatňovaného hospodářského systému.

Tento cíl mohl býti uskutečňován ovšem jen proti odporu pracujících vrstev, jenž se stával tím uvědomělejším, čím rychleji byly rozptylovány iluse o slibovaném sociálně spravedlivém státě. Měl-li tedy býti tento cíl uskutečněn a nejen to, nýbrž mělo-li se uskutečňování díti nerušeně, šlo vládnoucí třídě o to, aby odpor pracujících vrstev zdolala. Tak došlo k nastolení politického režimu, representovaného koalicí. Poněvadž úsilí o rekonstrukci kapitalistického hospodářství na účet pracujících vrstev mělo za nutný následek obrovské zostření třídních protiv, ukázaly se dosavadní mocenské prostředky nedosti způsobilé, aby bylo jimi dosaženo vytčeného cíle. Staré rakouské zákony, ochraňující právní řád a vytvořené v době počátečního rozvoje kapitalismu a v samých počátcích měšťácké demokracie, zdaleka nemohly vyhověti v dnešních poměrech a nezdály se účinné v době zostřeného třídního boje. Proto vytvořila koaliční vláda mnoho nových zákonů, jimiž spoutala svobodu celého politického života tak dokonale, že stav tento předstihuje období nejtužší reakce starého Rakouska. Z každého takřka řádku těchto nových zákonů je patrno, že jsou to zákony dělané pro okamžitou potřebu a s chvatem a nervositou, jež jsou vysvětlitelný právě rostoucím rozvratem dosavadní hospodářské základny buržoasie.

Celý persekuční a reakční režim byl namířen v prvé řadě proti komunistické straně. Koaliční vláda, dobře si vědoma vůdčí úlohy komunistické strany při odporu pracující třídy proti rekonstrukčním pokusům buržoasie, chtěla zdoláním komunistické strany zdolati nejuvědomělejšího, nejdisciplinovanějšího a nejnekompromisnějšího odpůrce a zlomiti tak na dlouhou dobu jakoukoliv schopnost odporu ostatní pracující třídy. Šlo při tom však také o druhou věc: Persekucí komunistické strany měla býti odvrácena pozornost ostatních pracujících vrstev od základních úmyslů buržoasie, a tím mělo býti docíleno snadnějšího provádění jejích plánů. Praktický politický život však velmi brzy ukázal, že rány reakčního režimu namířené na komunistickou stranu dopadají zároveň i na ostatní příslušníky pracující třídy, a že podle nových výminečných zákonů jsou stiháni nejen komunisté, ale také sebenevinější projev odporu proti platnému režimu.

Persekuce komunistického hnutí dosáhla v tomto roce nebývalého rozsahu. Ačkoliv vláda neustále zdůrazňovala klidný a ničím nerušený vývoj ke konsolidaci státu a k mírovým poměrům, přece byly tisíce našich příslušníků vystaveny persekuci a stihání ať soudů či úřadů správních. O rozsahu persekuce svědčí fakt, že jen v tomto roce podporovala strana přes 1100 rodin persekvovaných příslušníků strany, z nichž valná část byla odsouzena do žaláře léta trvajícího.

Persekuce opírá se v prvé řadě o zákon na ochranu republiky, jehož jednotlivá ustanovení státní zástupci vykládají tak, že se přímo znemožňuje jakýkoliv projev kritiky vlády a její činnosti a ústavou zaručená svoboda projevu mínění stává se úplně ilusorní. Na každém veřejném projevu strany intervenují policejní úředníci a agenti, a jejich většinou nesprávné a proti komunistické straně zahrocené relace o projevech řečníků dávají podnět k soustavnému a přímo masovému stihání všech, kdož sebe mírněji projeví nesouhlas s vládní politikou. Dnešní praxe výkladu zákona na ochranu republiky pak umožňuje, aby každé odsouzení vládnoucího režimu koaliční politiky, ba i soukromokapitalistického systému bylo posuzováno jako pobuřován či útok proti republice. Pro tyto delikty jsou odsuzováni příslušníci našeho hnutí k několikaměsíčním žalářům, ba známy jsou i případy, kdy pro citáty z děl Leninových, která nejsou v Československu zakázána, byli řečníci odsouzeni k žaláři 7 až 9 měsíčnímu. Zákon na ochranu republiky ukázal se skutečně býti tím, zač jsme jej při jeho odhlasování prohlásili, zákonem na ochranu soukromokapitalistického systému, třídního vykořisťování a na ochranu koaličního režimu.

Stejně jest využíván k persekuci zákon o teroru a rovněž s největší příkrostí se postupuje proti příslušníkům našeho hnutí, když jde o jiné politické delikty, k nimž dochází při projevech politického života, při uplatňování práva spolčovacího a shromažďovacího. Provokační postup státních orgánů úmyslně vyvolává konflikty dělnických mas s ozbrojenou mocí, s policií, s četnictvem i vojskem, jež mají v dalším ještě za následek nové persekuční stihání.

Persekuce však stejně, jako organisátory, funkcionáře, řečníky a stoupence našeho hnutí, pronásleduje i náš tisk Oposiční tisk vůbec je zcela vydán libovůli censury, jež zabavuje již i kritiku činnosti koaličních stran a koaliční politiky. Proti oposičnímu a zejména komunistickému tisku a proti jeho redaktorům byla zahájena pod vlivem koaličního režimu úžasná soudní persekuce. Komunistické časopisy jsou konfiskovány, je proti nim provozována výjimečná praxe a když již censor sáhl na tak zv. závadná místa, pohání ještě soud redaktory na lavici obžalovaných i pro statě konfiskované. Jsou případy, kdy za otištění článku v jiném časopise uveřejněného a tedy censurou za nezávadný uznaného, jest redaktor odsouzen k několikaměsíčnímu žaláři. Náš ústřední denník ťRudé PrávoŤ byl v posledních létech více než 400 krát zabaven - nečítaje v to ťVečerníkŤ - a rozsah konfiskace v jediném čísle zabírá i celé strany. Stal se i případ, že ústřední orgán naší strany byl zkonfiskován na 18 místech! Za dobu pěti let propadlo konfiskaci 16.000 tiskových řádek ťRudého PrávaŤ, nečítaje v to ťVečerníkŤ. V důsledku tiskové novely, určené k umlčení oposičního tisku, podáno bylo na zodpovědné redaktory ťRudého PrávaŤ za poslední rok více než 100 tiskových žalob z valné části veřejných, podaných státním zastupitelstvím, které spatřuje úklady proti republice v každé kritice politických poměrů či osob, pokud jde o strany vládní. Zvláštním zákonem byla omezena dokonce imunita poslanecká a vláda se zbavuje nepohodlných oposičních poslanců prostě jejich vydáváním soudu. Praxe tato je tak ostudná, že soudy jsou nuceny dožadovati se vydávání poslanců i v případech docela nezávadné kritiky vlády a že jsou častým zjevem schůze sněmovny, jejichž takřka jediným předmětem jednání je dlouhá řada imunitních záležitostí. Konečně je-li toho třeba, poruší se prostě i právní řád, jen aby nepohodlný poslanec byl odstraněn, jak o tom svědčí případ řádně zvoleného poslance Tausika.

Všemi svými vyminečnými zákony a persekucí dostal se vládní režim do přímého rozporu nejen s komunistickou stranou a se stranami oposičními, ale i s celou dosavadní tradicí českého politického života. Formy politického boje tak, jak se vytvořily za mírnějších zákonů rakouských a v první době po převratu, dostaly se do rozporu s novými výminečnými zákony a s persekuční praxí. Za toho to stavu věcí roste počet politických deliktů takřka den ode dne a trestní řízení sahá, jak výslovně zdůrazňujeme, nejen příslušníky komunistické strany, ale i příslušníky celé dělnické třídy, oposičních stran a konečně každého, kdo se odváží nějakého kritického neb pokrokovějšího projevu.

Zjišťujeme hospodářskou a třídní základnu krajně reakčního politického režimu, který v Československu po plných pět let řádil a příčinnou souvislost obou těchto zjevů. Úsilí buržoasie o rekonstrukci rozvráceného kapitalistického hospodářství na účet dělnické třídy vyvolalo persekuční politický režim k potlačení odporu pracující třídy. Tento režim byl v posledních volbách i po úpravě volebního řádu ve prospěch buržoasie většinou občanstva tohoto státu odmítnut a tím vysloven nesouhlas se všemi jeho důsledky. Komunistická strana, která soustředila největší část těchto oposičních hlasů a to právě hlasů oněch vrstev, které nejvíce hospodářským a politickým režimem trpěly, vznáší nyní důrazný požadavek amnestie a abolice všech politických deliktů, jsouc si dobře vědoma úzké souvislosti tohoto požadavku se všemi denními požadavky, které na půdě parlamentní jménem pracující třídy tlumočí. Je-li persekuční vládní režim produktem dnešních hospodářských poměrů a tendencí, uplatňovaných buržoasií a kapitalismem, spojujeme my komunisté boj za denní hospodářské požadavky pracujících vrstev s bojem za odčinění všeho zla, které persekuční režim napáchal. Tento boj za amnestii a za abolici politických deliktů neomezíme na půdu parlamentní a povedeme jej všemi prostředky i mimo parlament. Povinností vlády je, aby z porážky dosavadního režimu provedla okamžitě aspoň ten důsledek, ze amnestií a abolicí všech politických deliktů v nejširším slova smyslu zkoriguje aspoň poněkud důsledky dnešního reakčního režimu.

Tážeme se vlády:

Jest vláda ochotna doporučiti presidentu republiky, aby použil ústavou mu daného práva a vyhlásil amnestii všem odsouzeným pro delikty politické v nejširším slova smyslu, zejména pak pro politické delikty na základě zákona na ochranu republiky, zákona o teroru, novely tiskového zákona a pro delikty, k nimž došlo v souvislosti s projevy politickými a při vykonávání shromažďovacího a spolčovacího práva a aby prohlásil abolici, pokud se týče všech právě jmenovaných deliktů?