Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Požitky civilních a vojenských státních pragmatikálních zaměstnanců sestávají:

a) z požitků stálých,

b) z požitků mimořádných.

(2) Ke stálým požitkům patří:

1. služné,

2. místní přídavek,

3. rodinné přídavky.

(3) K mimořádným požitkům patří:

1. stravné,

2. cestovné,

3. nocležné,4. odměna za práci přes čas a za práci v noci,

5. noční přídavek,

6. novoroční odměny,

7. zvláštní odměny,

8. stěhovací přídavek a výlohy spojené s nemožným ubytováním.

(1) Zaměstnanci podléhající tomuto zákonu rozdělují se do 7 skupin:

1. Zaměstnanci konající práce, k nimž je třeba úplného vysokoškolského vzdělání;

2. zaměstnanci konající práce, k nimž je třeba absolvování středoškolských ústavů a vysokoškolských kursů, jakož i uspokojivého složení státní zkoušky na některé vysoké škole;

3. zaměstnanci konající práce, k nimž je třeba úplného středoškolského vzdělání, nebo absolvování 4 nižších tříd střední školy spojené s vyučením řemeslu a úspěšným složením odborné zkoušky;

4. zaměstnanci konající práce, k nimž je třeba absolvován 4 nižších tříd střední školy, nebo jednoročního učebního běhu, spojeného s občanskou školou a s úspěšným složením odborné zkoušky;

5. zaměstnanci konající práce, k nimž je třeba vyššího vzdělání, než předpisuje obecná škola, nebo vyučení řemeslu;

6. zaměstnanci konající práce, k nimž je třeba zvláštního školení;

7. zaměstnanci konající práce, pro něž není třeba zvláštního školení.

(2) O zařadění zaměstnanců do skupin rozhodují personální komise. Zaměstnanec, který aspoň jeden rok vykonával nebo vykonává uspokojivě funkci odpovídající vyšší skupině, než v které byl původně zařaděn, dále zaměstnanec, který dodatečně prokáže zkouškou před zkušební komisí, že získal na základě praktické činnosti kvalifikaci pro vyšší skupinu, bude zařaděn do této skupiny vyšší. Zkušební komisi sestavuje personální komise.

Místní přídavek činí 25% ze služného(§ 3).

(1) Rodinný přídavek na manželku (družku) se stanoví částkou 2.400 Kč ročně a na každé nezaopatřené dítě (manželské, nemanželské, adoptované, schovance) částkou 1.200 Kč ročně. Přídavek na dítě se vyplácí až do jeho dokonaného 18. roku na děti studující nebo práce neschopné až do ukončení studií nebo dosažení pracovní schopnosti. Na děti nemanželské a na děti pocházející z rozvedeného nebo rozloučeného manželství, které nežijí ve společné domácnosti s otcem, přísluší rodinné přídavky v plné výměře jen tehdy, přispívá-li na jejich výživu alespoň částkou, rovnající se částce stanoveného přídavku, jinak pouze částkou, kterou skutečně na jejich výživu přispívá.

(2) Rodinný přídavek ve výši 2.400 Kč ročně náleží státní zaměstnankyni, je-li její manžel (druh) výdělku neschopen neb bez vlastní viny nezaměstnán, jakož i tehdy nemá-li stálého, dostatečného příjmu; přídavky na děti náleží státní zaměstnankyni dle ustanovení předchozího odstavce bez jakéhokoliv omezení.

Mimořádné požitky. Zaměstnancům náleží mimořádné požitky podle těchto směrnic:

1. stravné činí u všech zaměstnanců zajeden kalendářní den 30.- Kč;

2. cestovné činí za 1 km Kč 2.-. V mimořádných případech zvýší se cestovné na částku skutečně vyplacenou;

3. nocležné činí u všech zaměstnanců za jednu noc 20.- Kč;

4. za hodiny práce přes čas všedního dne platí se 50%ní přídavek ze služného k normálnímu platu, v neděli a ve svátek přídavek 100%ní; za práci přes čas v době noční t. j. mezi 20.-6. hodinou náleží rovněž 100%ní přídavek k normálnímu platu;

5. noční přídavek činí za jednu noc Kč 10.-;

6. novoroční odměna vyplácí se částkou jednoměsíčního služného;

7. zvláštní odměny přísluší zaměstnancům, kteří konají zodpovědnou nebo namáhavou službu. Výši těchto odměn stanoví resortní ministr v dohodě se zvolenými důvěrníky zaměstnanců;

8. stěhovací výlohy hradí se plně. Stravné z nemožného ubytování činí za každý kalendářní den 30.- Kč.

Časový postup. Postup do požitků nejblíže vyššího platového stupně nastává automaticky, jakmile zaměstnanec strávil v požitcích předchozího stupně dva roky. Postupové lhůty počínají vždy prvním lednem, prvním dubnem, prvním červencem, prvním říjnem každého roku.

(1) Zaměstnanci ustanovují se definitivními po předchozí přípravné době, která činí pro všechny skupiny zaměstnanců 1 rok (čekatelská doba). Neschopnost ke službě zaviněná nemocí neb úrazem a doba vojenské služby, netrvá-li déle než 6 měsíců, nepřerušuje čekatelskou dobu.

(2) Čekatelům náleží služební plat, který činí u čekatelské skupiny I., II. a III. 14.000 Kč ročně, u čekatelů ostatních skupin Kč 12.000.- ročně. Mimo služné náležejí čekatelům rodinné přídavky ve výši stanovené § 5, jakož i mimořádné požitky (§ 6). Místní přídavek (§4) čekatelům nenáleží.

(3) Výplata požitků čekatelových provádí se měsíčně předem.

(1) Pro mimořádné práce mohou býti přijati zaměstnanci na výpomoc.

(2) Po šestitýdenním nepřetržitém výpomocném zaměstnání převede se výpomocný zaměstnanec do stavu čekatelů.

(3) Služební plat výpomocných zaměstnanců nesmí býti menší, než služební plat čekatelů. Mimo plat náleží výpomocným zaměstnancům rodinné přídavky a mimořádné požitky ve výši stanovené §§ 5 a 6.

(4) Výplata služebního platu výpomocných zaměstnanců provádí se každou sobotu za uplynulý týden.

Vojenská služba povinná i dobrovolná započítává se plně do postupu i pro výpočet požitků pensijních. Zaměstnanec konající cvičení ve zbrani (cvičení služební) má nárok na plné služební požitky.

(1) Služba soukromá nebo civilní, je-li rovnocenná službě státní jak co do výkonu, tak i co do vzdělání, započítává se, počínajíc dovršením 18. roku věku, takto:

a) pokud je podmínkou přijetí do státní služby - plně,

b) jinak jen dvěma třetinami, nejvýše však ve výměře 5 let.

(2) Doby, které se takto započítávají, nemusí po sobě bezprostředně následovati, ani době státní služby bezprostředně předcházeti.

Zaměstnancům náleží stejnokroj nebo přiměřená peněžní náhrada.

(1) Dovolená na zotavenou řídí se dle namáhavosti nebo nebezpečnosti výkonu. Minimální dovolená zaměstnanců obnáší ročně 14 dní a stoupá každým odslouženým rokem o 3 dny až do výměry 5 neděl. Zaměstnanci konající těžkou, nebo zdraví nebezpečnou práci mají již v prvém roce služby nárok na dovolenou ve výměře 4 neděl.

(2) Do pravidelné dovolené nečítá se dovolená, jež byla poskytnuta z jiného důvodu.

(3) Dovolená je placená; vedle plných stálých požitků náleží zaměstnanci po celou dobu dovolené příplatek ve výši 50% stálých požitků na dobu dovolené připadajících.

(4) Zaměstnankyni náleží z důvodu těhotenství nebo mateřství dovolená v nejmenší výměře 6 neděl před porodem a 6 neděl po porodu, nevyžaduje-li její zdravotní stav dovolené delší. Po dobu nevykonávání služby z důvodů těhotenství nebo mateřství náleží zaměstnankyni plné služební požitky. Mimo to náleží zaměstnankyni, která své dítě sama kojí, po celou dobu kojení příspěvek ve výši 1/3 všech požitků.

(1) Platové a služební poměry zaměstnanců ve státních podnicích a fondech státem spravovaných upraví se s platností od 1. ledna 1926 analogicky podle zásad tohoto zákona zvláštními předpisy, které vypracuje nejvyšší úřad spolu se zástupci zaměstnanců.

(2) Dosavadní platové a služební výhody těchto zaměstnanců, jichž požívají oproti ostatním státním zaměstnancům, zůstávají jim zachovány.

Zaměstnancům, na něž se vztahuje tento zákon, přísluší odpočivné a zaopatřovací požitky podle dosud platných předpisů se změnami, obsaženými v tomto zákoně.

(1) Odpočivné a zaopatřovací požitky vyměřují se ze služného a celého místního přídavku;

(2) po desetileté nepřetržité službě činí odpočivné požitky 50% a za každý rok 2 a půl procenta více z uvedených služebních požitků, jakých zaměstnanec požíval v poslední době služby.

Doba pro vyměření odpočivných a zaopatřovacích požitků počíná dnem vstupu zaměstnance do státní služby a končí plným 30. služebním rokem.

(1) Právo odejíti do trvalé výslužby přísluší zaměstnanci po dosažení plného 30. roku činné služby neb plných odpočivných požitků.

(2) Úřadu přísluší právo přeložiti zaměstnance do trvalé výslužby jedině v případě nabytí plného nároku na výslužné neb pro trvalou neschopnost vykonávati službu.

(1) Při předčasném odchodu do výslužby přísluší zaměstnanci připočísti k výměře odpočivných požitků částku vyplývající odsloužené doby k příštímu platovému stupni a místního přídavku, kterého by byl zaměstnanec dosáhl v činné službě.

(2) Částka tato činí:

po 6 měsíční odsloužené době 25%,

po 12 měsíční odsloužené době 50%,

po 18 měsíční odsloužené době 75%,

po 21 měsíční odsloužené době 100%.

Roční výměra odpočivných požitků nesmí býti nižší než 11.000 Kč.

(1) V případech oslepnutí, duševní choroby, ochromení anebo jiné trvalé choroby bez vlastní viny přivoděné, přísluší zaměstnancům 100%ní odpočivné požitky posledního služného a místního přídavku.

(2) Nedostačují-li vyměřené odpočivné požitky k výživě postiženého, může ústřední úřad vyměřiti odpočivné požitky až ve výši posledního platového stupně skupiny zaměstnancovy.

(1) Čekatelům, jakož i zaměstnancům pragmatikálním, kteří dosud nenabyli nároku na odpočivné požitky a jichž služební doba činí aspoň jeden rok, přísluší v případě předešlém v § 21 uvedeném, odpočivné požitky, jež přináleží jeho skupině v prvém platovém stupni, nejméně však 7.000 Kč ročně.

(2) Při úrazech, způsobených při výkonu služebním, náleží zaměstnancům v tomto paragrafu uvedeným odpočivné požitky ode dne úrazu.

(3) Ustanovení §u 21. odst. (2) vztahuje se analogicky i na zaměstnance v tomto paragrafu uvedené.

Mimo odpočivné požitky přináleží zaměstnancům nezkrácené rodinné přídavky jak jich posledně požívali v činné službě.

Výplata odpočivných a zaopatřovacích požitků provádí se dle dosud platných předpisů, není však vázána na pobyt v Československu.

(1) Zaopatřovací požitky pozůstalým po státních zaměstnancích vyměří se dle posledních požitků zaměstnancových.

(2) Vdově po státním zaměstnanci v činné službě neb ve výslužbě přísluší zaopatřovací požitky ve výši 50% posledních služebních požitků zaměstnancových; tytéž požitky přísluší vdovci po státní zaměstnankyni v případech § 5, odst. (2).

(3) Tytéž požitky přísluší vdově, jejíž manželství bylo rozvedeno nebo rozloučeno bez její viny nebo na jejíž výživu byl zaměstnanec povinen přispívati. Byl-li tento příspěvek menší, nežli zaopatřovací požitky podle ustanovení předešlého odstavce, přísluší požitky pouze ve výši alimentačních příspěvků.

(4) Vdovské zaopatřovací požitky činí nejméně 6.000 Kč ročně, vyjma případu, kdy alimentační příspěvky byly nižší než tato částka (odst. (3)).

(5) Mimo zaopatřovací požitky přísluší vdově dětský přídavek na každé dítě ve výši dětských přídavků, jaké posledně požíval zaměstnanec v čas úmrtí.

(6) V případech uvedených v § 21 a 22 vyměří se vdovské zaopatřovací požitky podle § 21 odst. (2) tohoto zákona.

(7) Každému oboustrannému sirotku postátním zaměstnanci vyměří se zaopatřovací požitky jednou polovinou zaopatřovacích požitků, na které by měla nárok matka, po případě otec (odst. (2)).

(8) Manželským, legitimovaným nemanželským, adoptovaným dětem a schovancům po státních zaměstnancích náleží, pokud jsou nezaopatřeni, příspěvek na výchovu ve výši jedné pětiny vdovských požitků.

(1) Veškeré změny zavedené tímto zákonem v předpisech o odpočivných a zaopatřovacích požitcích, platí i pro zaměstnance a pozůstalé po nich, kteří před platností tohoto zákona požívají již odpočivných a zaopatřovacích požitků

(2) Pensijní základna pro výměru pensijních a zaopatřovacích požitků osob uvedených v předchozím odstavci se určí novým propočítáním let těchto osob tak jako by tento zákon platil od okamžiku jejich vstupu do státní služby.

Při každém zvýšení požitků činných státních zaměstnanců zvyšují se automaticky odpočivné a zaopatřovací požitky osob ve výslužbě neb zaopatření jsoucích.

(1) Proti výměře odpočivných neb zaopatřovacích požitků možno se odvolati do 60 dnů k ústřednímu výboru pensijnímu.

(2) Ten o výbor jest zřízen k správě pensijního fondu u každého ústředního úřadu skládá se ze 2/3 volených zástupců zaměstnanců a 1/3 členů jmenovaných dotyčným ústředním úřadem. Stanovy a volební řád těchto výborů budou upraveny zvláštním zákonem.

Odpočivné, jakož i zaopatřovací požitky, pokud obnášejí méně než 1.200 Kč ročně, jsou nezabavitelné a nepodléhají zákonu o placení daně z příjmů.

(1 ) Pohřebné náleží vdově nebo sirotkům, s kterými zaměstnanec žil až do své smrti. Pohřebné činí 3 měsíční odpočivné požitky, po případě 3 měsíční poslední služební požitky zaměstnancovy.

(2) Nebyl-li pozůstalými pohřeb vypraven a vypravila-li pohřeb osoba cizí, může se pohřebné vyplatiti zcela nebo z části osobám, které prokázaně hradily pohřební výdaje z vlastních prostředků, neb osobám, které opatrovaly zemřelého v jeho poslední nemoci před smrtí.

(3) Zemřela-li zaměstnanci manželka, dítě nebo schovanec, obdrží pohřebné ve výši jeden a půl měsíčního platu, neb odpočivných požitků.

(4) Zemře-li vdova po zaměstnanci, požívající zaopatřovacích požitků, vyplatí se pohřebné sirotkům ve výši tříměsíčních zaopatřovacích požitků vdovy. Není-li takovýchto pozůstalých, vyplatí se pohřebné osobám a ve výši, jak uvedeno v odst. (2)tohoto paragrafu.

(5) Pohřebné jest nezabavitelné, nezdanitelné a jeho výplata musí býti poukázána do 14 dnů.

Při dobrovolném odchodu neb propuštění ze státní služby zaměstnanců, kteří na odpočivné požitky nároků nemají, vyplatí se při odchodu ze služby odbytné v obnosu jednoročního služného, místního přídavku všech rodinných přídavků, jakých zaměstnanec posledně požíval.

Náklady na odpočivné a zaopatřovací požitky státních zaměstnanců se hradí zestátní pokladny.

(1) Všichni zaměstnanci, kteří v den účinnosti tohoto zákona jsou ve službě státu, budou s účinností od 1. ledna 1926 personálními komisemi zařaděni podle zásad § 2 tohoto zákona do skupin, do kterých přísluší podle § 2 a do platového stupně, který by jim náležel, kdyby tento zákon býval v platnosti již v době jejich vstupu do státní služby, při čemž se jim započítají všechna léta, která jsou dle všech platných zákonů započitatelná. Tento počet let jest rozhodujícím také pro vyměření odpočivných a zaopatřovacích požitků.

(2) Všichni zaměstnanci, kteří v den účinnosti tohoto zákona byli již nejméně 1 rok ve službě státu, budou ustanoveni definitivními a přeřaděni podle předešlého odstavce s účinností od 1. ledna 1926 do příslušné skupiny a platového stupně.

Služební požitky a právní nároky zaměstnanců zemí, žup, fondů a ústavů jimi spravovaných a zaměstnanců okresů a obcí, fondů a ústavů jimi spravovaných, jakož i jiných veřejných korporací a ústavů, stanovené služebními řády nebo usneseními těchto korporací, pokud nedosahujíc tohoto zákona vyplývající míry jednotlivých druhů požitků, práv a nároků zaměstnanců státních stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných, musí býti těmito korporacemi od 1. ledna 1926 uvedeny na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních dle tohoto zákona.

(1) Kdekoliv se v zákoně mluví o státních zaměstnancích i jejich nárocích rozumí se státními zaměstnanci stejně ženy jako muži, není-li výslovně jinak stanoveno.

(2) Obdobně ustanovení o nárocích dětí a manželek (družek) státních zaměstnanců, jakož i vdov po nich, platí o nárocích dětí a manželů (družek) státních zaměstnankyň, jakož i vdovců po nich, není-li výslovně jinak stanoveno.

(3) Družky (druhové) jsou se svými nároky podle tohoto zákona postaveni na roveň manželkám (manželům).

(1) Od počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají planosti všechna, v jiných předpisech obsazená ustanovení, pokud upravují jinak předměty, obsažené tímto zákonem.

(2) Všechny výhody pro státní zaměstnance na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zůstávají v platnosti.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1926 a jeho provedení ukládá se všem členům vlády, kteří při tom mají postupovati v dohodě s odborovými organisacemi státních zaměstnanců.

Životní úroveň státních zaměstnanců stala se za vlády koalice, ve volbách poražené, předmětem stejného náporu, jako životní úroveň celé pracující třídy. Pro vzrůst vnitřních rozporů kapitalismu je však příznačné, že za účelem další akumulace kapitálu byl podnikán útok na životní úroveň i těch příslušníků pracující třídy, kteří jsou zaměstnáni přímo v mocenském aparátu buržoasie a kteří až do doby předválečné představovali v pracující třídě v jistém smyslu privilegovanou vrstvu, kterou buržoasie cílevědomě s ohledem na její funkci do jisté míry šetřila aspoň toho stupně vykořisťování, jaké postihovalo ostatní pracující vrstvy.

Předkládajíce tento návrh na úpravu požitků státních zaměstnanců, neoddáváme se nikterak illusím, že by nová vláda znamenala nový hospodářský a politický režim. Jsme si vědomi, že boj o spravedlivé požadavky státních zaměstnanců na půdě parlamentu bude dnes při nejmenším stejně těžký, jako byl v letech minulých. Boj o státně zaměstnanecké požadavky povedeme nejen na půdě parlamentní, nýbrž současně a v prvé řadě mimo parlament a budeme jej tím více zostřovati, čím menší bude ochota vlády a dnešních vládních stran k úplné nápravě všech chyb na státních zaměstnancích dosud spáchaných a k uspokojivé úpravě jejich životních poměrů.

Zdůrazňujeme výslovně, že tento návrh nevyjadřuje naše maximální požadavky, nýbrž je spíše výrazem průměru oněch požadavků, které vytýčili ve svém obranném boji státní zaměstnanci proti náporu buržoasie. Předložený návrh sestává ze tří oddílů: V prvém oddílu jsou zařaděna ustanovení o služebních požitcích státních zaměstnanců, druhý oddíl obsahuje ustanovení o odpočivných a zaopatřovacích požitcích, třetí oddíl konečně ustanovení přechodná a závěrečná.

Vlastní požitkový systém je vybudován v sedmi skupinách, z nichž každá obsahuje 15 platových stupnic. Hlavní zásady platového systému jsou 1.) zařazování do platových skupin podle zastávané funkce;

2.) zajištění existenčního minima; 3.) zmírnění rozpětí příjmových hladin v jednotlivých skupinách; 4.) automatický postup ve dvouročních obdobích.

Návrh zákona řeší platové a služební poměry státních zaměstnanců od vstupu do služeb státu a zaručuje jim při prvopočáteční službě existenční minimum s čekatelským platem první, druhé a třetí platové skupiny ročně 14.000 Kč, ve všech ostatních platových skupinách ročně 12.000 Kč. Rovněž existenční základní plat pro čekatele a zaměstnance přijaté na výpomoc stanoví se ve výši 12.000 Kč. Dosavadní křiklavý rozpor mezi nižšími státními zaměstnanci a vyššími pokud jde o dobu čekatelskou, odstraňuje náš návrh tím, že pro vstup zaměstnanců do všech platových skupin zavádí čekatelskou dobu jednoho roku, po jejímž uplynutí jest každý zaměstnanec automaticky ustanoven pragmatikálním s počátečním platem skupiny, v níž byl čekatelem. Služební poměr zaměstnanců přijatých na výpomoc, upravuje náš návrh tak, že po 6 nedělním nepřetržitém zaměstnání stává se výpomocný zaměstnanec čekatelem skupiny, v níž jeho práce jest stanovena a odměňována. Kdežto místní přídavek podle dosavad platných předpisů byl rozdělen jednak do čtyř platových skupin a mimo to se započítával pro výměru pense pouze 50%, stanoví tento návrh místní přídavek ve výši 25% z každého platového stupně, stejně pro všechna místa a započítává jej plně pro výměru odpočivných a zaopatřovacích požitků.

Rodinné, drahotní přídavky, které dle dosavadních ustanovení neodpovídají dnešním drahotním poměrům, stanoví náš návrh obnosem Kč 2.400.- ročně na manželku a Kč 1.200 ročně na každé nezaopatřené dítě ať vlastní, nemanželské, adoptované neb schovance. Tyto rodinné přídavky jsou nezrušitelné a státní zaměstnanec neb pozůstalý jich požívá v nezkrácené výši i při pozívání odpočivných neb zaopatřovacích požitků. Také mimořádné vedlejší příjmy, jako diety, stravné, noc-lezné, noční přídavek, hodiny práce přesčas a zvláštní odměny za zodpovědnou a kvalifikovanou práci, jsou naším návrhem uvedeny na výši, která odpovídá spravedlivým požadavkům státních zaměstnanců.

Odpočivné a zaopatřovací požitky, jakož i odpočivné a zaopatřovací požitky staropensistů neodpovídají podle dosavadních zákonných předpisů dnešnímu existenčnímu minimu a proto je v prvé řadě plně oprávněn náš návrh na úplné platové zrovnoprávnění všech dosavadních poživatelů zaopatřovacích a odpočivných požitků.

Dosavadní služební doba 35 letá má býti podle našeho návrhu zkrácena na 30 let.

Zvláštní pozornost věnuje náš návrh poměrům a nárokům státních zaměstnankyň. Náš návrh uplatňuje ve smyslu požadavků státních zaměstnankyň tendenci úplného zrovnoprávnění státních zaměstnankyň se státními zaměstnanci. Konečně pamatuje také náš návrh výslovně na to, aby úplně stejné úpravy požitků, jaké se dostává naším návrhem státním zaměstnancům, dostalo se všem zaměstnancům veřejnoprávních korporací, jichž požitky nedosahují výše navrhované naším návrhem.

Tímto návrhem sleduje komunistická strana v prvé řadě cíl, aby palčivá otázka státně zaměstnanecká dostala se již ze stadia věčných slibů a poťouchlého napalování se strany koalice do stadia opravdového řešení, které by poskytlo státním zaměstnancům uskutečnění všech jejich oprávněných požadavků, za něž po léta bojují. Pro nás je boj o lidskou životní úroveň státních zaměstnanců součástí boje, který vedeme na ochranu zájmů pracující třídy a ke konečnému jejímu vítězství a proto použijeme i v tomto dílčím boji všech osvědčených prostředků, které i mimo parlament má k disposice veliká, masová a revoluční strana, jakou je strana komunistická.

Pokud jde o otázku úhrady nákladů spojených s úpravou požitků státních zaměstnanců, navrhovanou tímto naším návrhem, poukazujeme v prvé řadě na úspory, jichž bylo dosud zákony namířenými proti státním zaměstnancům docíleno.

Úspory ze zákona 495 z r. 1921 činí za dobu platnosti tohoto zákona 800 milionů, úspory ze zákona 394 z r. 1922 činí jednu miliardu, 503 miliony Kč, a konečně úspory vzniklé zákonem č. 286 z r. 1924 obnášejí jedině za rok 1925 225 milionů Kč.

Celkový náklad spojený s úpravou požitků státně zaměstnaneckých, navrhovanou tímto naším návrhem, ve výši jedné miliardy Kč budiž uhrazen úsporami na věcných nákladech ministerstva národní obrany.

Po stránce formální navrhujeme, aby náš návrh byl přikázán výboru státně zaměstnaneckému a nebude-li tento výbor zřízen, výboru sociálně - politickému a pak rozpočtovému.