Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákony o klidu nedělním v živnostech z 16. ledna 1895, čís. 21. ř. z. a z 18. července 1905, čís. 125. ř. z. pozbývají platnosti pro živnosti obchodní, pro živnostenské i jiné prodejny a pro kanceláře a pisárny, označené v § 4 tohoto zákona. V témže směru pozbývají platnosti nařízení místodržitelská a zemských vlád, vydávaná na základě obou uvedených zákonů. Na místě těchto zákonů a nařízení platí tato ustanovení:

Nedělní klid začíná se nejpozději v sobotu o 6. hodině večerní a končí se nejdříve v pondělí o 6. hodině ranní.

Ustanovení tohoto zákona platí pro:

1. živnosti obchodní všech odvětví a všeho druhu, počítaje v to jednatelství, zastupitelství, komisionářství, filiálky a sklady;

2. prodejny živností řemeslných, výrobních a podniků průmyslových;

3. prodejny konsumních spolků, hospodářských, nákupních a podobných družstev, společností obchodních dovozních a vývozních;

4. bufety bary, automatické prodejny a podniky toho druhu ať jsou provozovány samostatně či jako součást závodů jiného odvětví (hotelů, restaurací vináren, kaváren a pod.);

5. tabační trafiky, prodejny loterie;

6. stánky na veřejných trzích, stánky pouliční, stánky nebo prodejny na nádražích;

7. všechny jiné způsoby prodeje, které by se vyskytly;

8. kanceláře a pisárny živností obchodních, řemeslných, výrobních průmyslových a závodů vyjmenovaných pod čís.1 až 8;

9. kanceláře peněžních ústavů všeho druhu, pojišťoven všeho druhu, ústavů zaopatřovacích a důchodových, nemocenských pokladen všeho druhu, společenstev a spolků;

10. administrace periodických tiskopisů, kanceláře tiskových družstev a nakladatelství;

11. kanceláře advokátní a notářské;

12. kanceláře obchodních, koncesovaných a soukromých zprostředkovatelů, kanceláře zpravodajské;

13. kanceláře stavitelů, architektů, techniků, inženýrů, geometrů, zástupců patentů, podnikatelů staveb.

Je-li nutně třeba vykonati práci, kterou nelze vykonati všedního dne, aby vyčištěny byly místnosti, aby zařízení závodů bylo udrženo v dobrém stavu, jímž jest podmíněn pravidelný chod závodů, aby se předešlo ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců;

2. je-li třeba zařízení závodu střežiti;

3. pro vykonání inventury jednou do roka;

4. je-li třeba vykonati neodkladné práce hledě na bezpečnostní, veřejné nebo státní zájmy;

5. pro osobní práci zaměstnavatelovu, jestliže k ní nepoužívá zaměstnance a nekoná-li ji veřejně.

Lze-li výjimečnou práci v neděli, dovolenou v § 5, včas předvídati, jest zaměstnavatel povinen vyžádati si k jejímu provedení dříve dovolení dozorčího živnostenského úřadu.

Dostaví-li se potřeba výjimečné práce nedělní neočekávaně, budiž dozorčímu živnostenskému úřadu oznámeno, kdy, v jakém rozsahu a po jak dlouho se konala, a to nejpozději po jejím skončení. Doručením oznámení na poštu jest učiněno této povinnosti zadost.

Tato oznámení netřeba kolkovati.

Živnostenský úřad je v každém případě povinen zkoumati, zda výjimečná práce v neděli jest věcně odůvodněna. Shledá-li ji neodůvodněnou, má její provádění (odst.1.) zakázati nebo (odst. 2.) uložiti zaměstnavateli pokutu podle ustanovení tohoto zákona.

Je-li v některém závodě dovoleno živnostenským úřadem nebo ministerským nařízením prováděti práci v neděli pravidelně nebo periodicky, jest zaměstnavatel povinen vésti seznam, do něhož dlužno každé neděle zapsati jména zaměstnanců, nedělní práci vykonávajících, jakož i její způsob a dobu, po kterou ji konali. Tento seznam jest povinen předložiti na požádání živnostenskému úřadu nebo živnostenskému inspektorovi. Pro výjimečnou práci v neděli jest dovoleno užíti z celkového počtu zaměstnanců nejvýše dvou zaměstnanců, a to nejvýše každou čtvrtou neděli.

Za každou hodinu práce v neděli budiž zaměstnancům poskytnuto dvou hodin prázdna v některý všední den. Kromě toho náleží jim peněžitá náhrada ve dvojnásobné výši platu, připadajícího na hodinu normální doby pracovní.

Ministr sociální péče ve shodě se zúčastněnými ministry jest zmocněn naříditi, že nedělní práce je dovolena v některých odvětvích, výrobnách živností nebo průmyslu, v nichž nelze bez ohrožení závodu práci zúplna přerušiti nebo odložiti, nebo jejíž provedení je nutné v zájmu veřejném. To se týká zejména závodů pracujících v kampaních; u takových závodů budiž dovolení nedělní práce omezeno přesně na dobu, po kterou kampaň trvá.

Rovněž může ministr sociální péče v dohodě s ministrem obchodu dovoliti nařízením nedělní práci nebo prodej v závodech, v nichž předmět prodeje výroby podléhá rychlé zkáze.

V závodech nepřetržitě provozovaných, jimž dovoleno v neděli pracovati, budiž práce omezena na ony výkony, které přímo souvisí s vlastním nepřetržitým provozováním. V ostatních živnostech pouze na výkony, jež v nařízení jsou výslovně uvedeny. Všechny jiné práce, jichž není nezbytně třeba, jako práce přípravné nebo jiné vedlejší a pomocné, nejsou dovoleny. Dovolená nedělní práce budiž upravena co do rozsahu a podmínek pro všechny závody téhož druhu stejnoměrně. Ustanovení o dovolení nedělní práce budiž vyvěšeno na vhodném místě v pracovních místnostech. Dlužno v něm uvésti výslovně zákonné požadavky zaměstnancův neděli pracujících na náhradní odpočinek a na peněžitou odměnu.

§ 10.

Dříve než vydá ministr nařízení o dovolené práci v neděli, vyslechne zákonné zájmové korporace zaměstnancův i zaměstnavatelů, jakož i větší odborové organizace nebo jejich svazy.

Za trvání klidu nedělního musí býti vchody do obchodních místnosti (krámů) a prodejen jakéhokoliv druhu, jakož i do kanceláří uzamčeny. Prodávati jakýmkoli způsobem zboží nebo předměty za trvání klidu nedělního nesmí ani majetník živnosti ani člen jeho rodiny, ani kterékoli osoby jiné.

Provozuje-li se s živností obchodní ve společné místnosti jiná živnost, pro kterou nařízení zákona o nedělním klidu neplatí, nebo prodávají-li se v místnostech prodejních spolu s jiným zbožím předměty, jejichž prodej jest v neděli dovolen, platí v obou případech pro prodej všech předmětů nebo druhu zboží bez výjimky úplný nedělní klid.

Nařízení tohoto zákona platí také pro obchod podomní (§ 60 živ. řádu) a pro obchod na trzích.

Nad dodržováním klidu nedělního bdí orgány policejní, jakož i orgány podřízené okresní správě politické, jakož i živnostenští inspektoři. Dodržování klidu nedělního budiž těmito orgány systematicky kontrolováno a zjištěné přestupky oznamovány k potrestání živnostenskému úřadu I. stolice.

Přestupky oznámené dozorčími orgány nebo osobami soukromými buďtež živnostenským úřadem vyšetřeny nejdéle do 14 dnů ode dne podání oznámené.

Při prvém přestupku budiž dáno pachateli napomenutí a zároveň budiž upozorněna důsledky přestupků dalších. Druhý přestupek budiž potrestán pokutou od Kč 50 do Kč 500. při nedobytnosti vězením od 2 do 10 dnů, třetí přestupek pokutou od Kč 500 do Kč 1000, při nedobytnosti vězením od 10 do 20 dnů a pohroženo zastavením provozování živnosti. Dopustil-li se někdo v době jednoho roku počtvrté přestupku, budiž mu provozování živnosti zastaveno na 14 dní. Dopustí-li se dalšího přestupku v téže době, budiž mu odňato provozování živnosti.

Z rozhodnutí živnostenského úřadu lze se odvolati v případech uvedených v předešlém odstavci do 14 dnů k zemské správě politické, jejíž rozhodnutí má platnost konečnou.

Tento zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení, provésti jej přísluší ministru sociální péče.

Zavedení úplného nedělního klidu v obchodech domáhá se obchodní pomocnictvo téměř čtyři desítiletí. Za Rakouska se prováděla v sociálním zákonodárství příštipkářská politika a proto klid nedělní byl zaváděn jenom po kouskách. Tak zv. rámcové zákony dávaly zemským vládám pravomoc, aby nedělní klid upravily nařízeními s několika sty výjimek, které si nemohl nikdo pamatovati a které nebylo prakticky možno prováděti. Před válkou byl takový stav věcí, že na venku byl dovolen prodej poživatin od 7-11 hodin dopoledne v Praze od 6-9 (v létě) a od 7-10 dopoledne (v zimě) na Moravě byl stav podobný a ve Slezsku dovolena nedělní práce různě v různých obvodech. Byl to stav chaotický.

Zákonem ze dne 19. prosince 1918 o 8-hod. době pracovní nebyla otázka úpravy klidu nedělního vůbec řešena. Zákon ustanovuje pouze 32-hodinný nepřetržitý odpočinek ale neříká, kdy ho má býti užito, a ponechává tedy zaměstnavatelům na vůli, aby tohoto odpočinku poskytli zaměstnancům buď v neděli, nebo ve všední dny. Starý rakouský zákon zůstal v platnosti a tím dřívější chaos ještě rozmnožil, neboť podle starého zákona má zaměstnavatel právo zaměstnávati v neděli personál po 3-4 hodiny a podle zákona o osmihodinné době pracovní má mu poskytnouti 32 hodin odpočinku nepřetržitého. Oboje není arci možno a proto se zpravidla jedno ani druhé neplní.

Ministr sociální péče ukládá sice výměrem z 21. března 1919, čís. 4751 III./19, politickým okresním správám, aby po dohodě se zástupci společenstev tuto otázku jednotně upravily tím způsobem aby 32-hodinný odpočinek připadl zpravidla na neděli. Ale tyto úřady - buď že jsou přetíženy agendou, nebo že nemají schopných úředníků - nepodnikají kromě řídkých výjimek v té věci nic a ani na naléhání pomocnické organisace nepřivedou věc k žádoucímu rozřešení.

Dosáhne-li se v některém městě tím nebo oním způsobem zavedení nedělního klidu, bývá záhy obchodnictvem zrušováno poukazem na to, že v městech sousedních není zavedeno. To má pak za následek bouřlivé konflikty mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. V některých městech řeší se zase věc tím způsobem, že obchody zůstávají otevřeny a zaměstnanci jsou zproštěni se do nich v neděli dostaviti. To však je spíše záminkou k snazšímu porušování zákona nežli jeho úpravou, protože bez spolupráce personálu mohou býti provozovány obchody jen docela malé. Větší a velké se bez personálu neobejdou a proto jejich majetníci dávají zaměstnancům na srozuměnou, že budou propuštěni, jestliže se nedostaví v neděli do závodu dobrovolně a ti pak jsou z obavy před nezaměstnáním nuceni vzdáti se svého zákonného nároku na 32-hodinný odpočinek, protože ve všední dny se jim ho ve skutečnosti nikdy nedostane.

Tak jsou v tomto směru poměry zúplna rozhárané. Skoro v každém místě vykládá se ustanovení o 32-hodinném odpočinku jinak, ustanovení rakouského zákona o klidu nedělním zmatek zvyšuje a proto jsou poměry upravovány nejrůznějším způsobem. Skoro všude mají však jednu vlastnost společnou, že se jimi porušuje a obchází zákon na úkor obchodního pomocnictva.

I značná část obchodnictva nese těžce tyto poměry a přeje si zavedení úplného nedělního klidu, leč práce za tím účelem nemívá výsledků, ježto dobrovolným úmluvám chybí exekutiva zákona, a proto se nedodržují. Přece však v některých městech, kde obchodnictvo je vyspělejší, se nedělní klid přesně dodržuje, což je zase důkazem, že lze nedělní klid zavésti bez jakékoliv újmy obchodu.

Dosavadnímu chaosu, nepořádkům a konfliktům lze odpomoci toliko jasným zákonem, jímž zavádí se nedělní klid v obchodech. Jenom tím způsobem dostane se také obchodnímu pomocnictvu potřebného odpočinku.

Po stránce formální navrhujeme, aby tato osnova přikázána byla výboru sociálně-politickému, jenž ji projedná.