Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ve státních úřadech, ústavech a podnicích rozeznáváme dvojí druh kancelářské práce, a to: práce podřízeného druhu, jako opisování ruční i psacím strojem, vedení jednoduchých záznamů a jiné podobné a vyšší práce kancelářské a pomocné práce administrativní; k obstarávání těchto prací používá se jednak kancelářských pomocných sil, jednak kancelářských úředníků.

Kancelářské pomocné síly buďtež jmenovány kancelářskými úředníky nejnižší hodnostní třídy příslušné skupiny, ve smyslu § 52 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služební pragmatika), jestliže

a) vykazují aspoň 4letou službu, konanou po ukončení 17. roku věku v poměru kancelářského oficianta neb pomocníka (kancelářské oficiantky neb pomocnice), nebo plně zaměstnané kancelářské pomocné neb výpomocné síly ve státních úřadech neb ústavech,

b) vyhovují podmínkám, předepsaným pro ustanovení úředníkem vůbec a kancelářským úředníkem příslušné skupiny zvláště.

Ustanovení toto neplatí pro kancelářskou službu dočasného nebo přechodného rázu.

Služba v legiích strávená započítává se do služby dle zákona ze dne 24. července 1919, čís. 462 Sb. z. a n., uvedené v odstavci a).

Při jmenování podle § 2 budiž v poměru úřednickém započtena do postupu platového i časového celá započitatelná služební doba, pokud přesahuje 4 roky, přičemž se nehledí k čekatelské době.

Legionářům budiž v novém služebním poměru dosavadní započitatelná služební doba započtena tak, jako by v něm byl ihned při nastoupení služby.

Je-li služné, z tohoto zařadění vyplývající, nižší, nežli dosavadní služné včetně osobních přídavků podle § 3 zákona ze dne 18. února 1919, č. 89 Sb. z. a n., provede se zařadění do požitků hodnostní třídy a platového stupně podle dosavadního služného.

Nekryje-li se v tomto případě služné s platovým stupněm úřednického schématu, nastupuje zařadění do nejblíže vyššího. Doba, ztrávená v příslušné třídě služebního stáří, započte se při tom do časového i platového postupu v úřednickém schématu a nastane-li zařadění do vyššího platového stupně než prvého, započte se do lhůty časového postupu stanovené pro hodnostní třídu, do jejíž požitků nastalo zařadění vedle toho též doba potřebná podle čl. I. § 2 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. k dosažení tohoto stupně.

Veškerá doba v dosavadním služebním poměru do pense započitatelná, započítává se kancelářským úředníkům takto jmenovaným pro nárok i výměru pensijních a zaopatřovacích požitků.

Kancelářským úředníkům, jimž podle ustanovení § 4, po případě § 13 - 14, nařízení ze dne 22. prosince 1920, č. 666 Sb. z. a n., jest odčísti 7 let služby, která se podle tohoto nařízení započítává, budiž započtena do časového a platového postupu této odečtené služby doba 4 roky přesahující.

Úředníkům-certifikatistům, nově v civilní státní službě ustanoveným, započte se vojenská služba (presenční a dobrovolná)v témže rozsahu, jako se započte nepragmatikální služba podle tohoto zákona nově jmenovaným úředníkům-oficiantům.

Zákon tento, jehož provedením pověřují se veškeří ministři, nabývá účinnosti 1. lednem 1926.

Otázkou touto zabývaly se zákonodárné sbory již několikráte a to velmi podrobně.

Výsledkem úmorného jednání mezi státně-zřízeneckým výborem, rozpočtovým výborem a vládou byla zpráva obou jmenovaných výborů ze dne 18. května 1921 a 20. července 1921, tisk č. 2648, které byly oběma sněmovnami schváleny a schválen také v r 1921 dotyčný návrh zákona.

Pan president republiky vrátil podle § 47 ústavní listiny tento zákon s připomínkami k § 1 a 2, nenamítal však ničeho proti zpětné platnosti od 1. ledna 1921. Vyslovili proto, až na zmíněné připomínky pana presidenta, v zásadě souhlas s tímto zákonem všichni ústavní činitelé a není proto závady, proč by nemohl být zákon znovu projednán se zřetelem na připomínky pana presidenta republiky.

Nařízením vlády republiky Československé ze dne 30. prosince 1920, č. 12 Sb. z. a n z r. 1921 a ze dne 30. května 1922, čís. 202 Sb z. a n. byly stanoveny určité úlevy pro legionáře-kancelářské pomocné síly. Směrnice úlev v citovaných nařízeních by se nejstručněji daly vyznačiti v těchto bodech:

1. přednostní právo při ucházení se o místo,

2. zkrácení čekací doby,

3. započtení prodloužené a započitatelné doby.

Kancelářští pomocníci a oficianti-legionáři přeskupení do kategorie úřednické, po vydání vládního nařízení ze dne 30. května 1922, čís. 202 Sb. z. a n. byli přeřazeni dle směrnic, jež jako doplňky navrhujeme. Kdyby tyto směrnice nebyly pojaty do navrhovaného zákona, byly by služební poměry legionářů se stejným počtem let a stejnou kvalifikací rozdílně upraveny. Není jistě vinou dotyčných legionářů, že pro nedostatek jiných míst byli vzhledem k existenčním poměrům nuceni přijati pomocná místa v kancelářské službě, ačkoliv z velké části na základě svého školního vzdělání a úřednického průkazu, vydaného jim Kanceláří čsl. legií, měli nárok na přijetí na místa úřednická, zaručená jim zákonem ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n. Není jistě také možno, aby navrhovaný zákon nebral v úvahu práva již dřívějšími zákony a vládními nařízeními legionářům poskytovaná, anebo aby svou tendencí dokonce proti nim směřoval. Proto bude nejen spravedlivo, ale z důvodů právní jistoty nutno, aby námi navrhované doplňky byly do osnovy zákona vloženy.

Vydání s provedením tohoto zákona spojené uhradí se z restrikčních úspor, docílených ve stavu kancelářského úřednictva.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán sociálně-politickému a rozpočtovému výboru k projednání a podání zprávy.