Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno Národního shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 25. ledna 1914 ř. z. č. 15 mění se takto:

Úředníkovi, definitivně ustanovenému, který nemocí neb neštěstím nezaviněně ocitl se v nouzi, aneb upadl do dluhů, poskytne se na žádost záloha ze státních prostředků, až do výše trojnásobného ročního služného, pokud ovšem jeho příjmy nejsou zatíženy až do nejvýše přípustného výměru.

Záloha tato jest až do částky 20.000 Kč nezúročitelnou. Částka 20.000 Kč převyšující zúročí se procentem, jaké státní pokladna dostává ze svých vkladů, u poštovního úřadu šekového uložených.

Stanovení výše a počtu splátek té to zálohy, jakož i zajišťovacích podmínek, ponechává se příslušnému ústřednímu úřadu.

Zálohy na služné povolují se ve stejné výši a za stejných modalit platových pro úředníky.

V důsledcích tohoto zákona upravují se obdobně otázky zálohy na služné u veškerých zaměstnanců ve státních úřadech a podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných, jakož i učitelů, placených podle norem, platných pro státní učitele a jiných veřejných zaměstnanců, placených z fondů státem spravovaných, kteří nespadají pod služební pragmatiku, cestou nařizovací.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením tohoto zákona pověřují se všichni členové vlády.

O vybavení státních zaměstnanců z dluhů mluvilo a jednalo se již několik let před válkou a jedná se již po celých 5 let v Československé republice, aniž by se přešlo od úvah k uskutečnění tohoto důležitého problému, který se stal zákonem ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 ještě ožehavějším. Již před válkou došly rozhodující kruhy k přesvědčení, že jest nutno sanovati dluhy státních zaměstnanců a vyrvati je ze spárů lichvářů a různých pokoutních věřitelů.

Dlouholetou válkou zabředli státní zaměstnanci do dluhů ještě hlouběji, z nichž nemohla je vyprostiti ani dobrá vůle Československé republiky, která se snažila různými úpravami státním zaměstnancům pomoci.

Zákon č. 394 znovu těžce dolehl na státní zaměstnance, takže zadluženost jejich, zejména v poslední době povážlivě stoupla. Přibližná statistika dluhů státních zaměstnanců zjistila, že tyto dluhy obnášejí okrouhle 300,000.000 Kč.

I kdyby byl najednou vyčerpán státními zaměstnanci tento obnos navrhovaným zvýšením záloh na služném, přispíval by stát prvním rokem na tuto sanační akci nejvýše obnosem okrouhle 2,000.000 Kč, poněvadž by se měsíčními splátkami a hrazením části úroků každým měsícem a rokem tento příspěvek státu zmenšoval.

Potřebnou jistinu 300,000.000 Kč opatřil by stát z větší části zástavem životních pojistek, jimiž by žadatelé byli nuceni zálohu na služné podložiti.

Poněvadž by zálohy obdrželi státní zaměstnanci buď bezúročně, aneb na mírný úrok, mohli by i za nynějších těžkých poměrů hospodářských platiti životní pojistky a získali by tím nejen sanaci svých dluhů, ale i cenný papír, jakým pojistka jest.

Stát by mohl s některou pojišťovnou pro tento účel sjednati značně zmírněné podmínky.

§ 59 služební pragmatiky povoluje před válkou zálohu až do výše 3 měsíčního služného; podepsaní navrhují přibližně dvanácteronásobný obnos, což odpovídá asi změněným poměrům hospodářským i valutovým a jeví se proto tato změna § 59 a 173 nynějšími poměry úplně odůvodněnou.

Vydání, s provedením tohoto návrhu spojená, uhradí pan ministr financí úvěrními operacemi. Z důvodů formálních navrhujeme přikázání tohoto návrhu sociálně-politickému výboru.