Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Národní shromáždění, račiž se usnésti na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení článku I. císařského nařízení ze dne 16. března 1917 čís. 124 ř. z., jak z i nařízení ze dne 25. prosince 1917 čís. 516 ř. z. se zrušují a obnovuje se platnost ustanovení zákonů ze dne 12. července 1896 čís. 118 ř. z. a ze dne 19. července 1902 ř. z. čís. 1 ex 1903 o odpisu daně pozemkové pro poškození naturálního výnosu živelními pohromami, pak čl. I. zákona ze dne 3. října 1891 r. z. čís. 150 a zákona ze dne 26. června 1894 r. z. čís. 139.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedením jeho pověřují se ministři financí a zemědělství.

Císařským nařízením ze dne 16. března 1917 č. 124 ř. z. a. sice článkem I. tohoto nařízení a nařízením ze dne 25. prosince 1917 čís 516 ř. z. byla možnost docíliti slevy při živelních pohromách značně omezena oproti ustanovením dříve platným.

Zkušenosti, které se objevily při praktikování shora citovaného císařského nařízení ukazují k tomu, že není dále udržitelné, neboť dosah praxe podle něho zavedené jest pro postižené živelní pohromou opravdu tragický.

Důsledky tohoto císařského nařízení postihují zvláště kraje, které trpí téměř každoročně živelními pohromami, takže jedná se opravdu o chudáky, kteří bez jakékoliv své viny přicházejí o ovoce své těžké celoroční práce, a ještě mají platiti daně ze svého hospodářství, které jim fakticky žádného výnosu nedalo, nýbrž byli naopak nuceni za vypůjčené peníze zakoupiti obilí pro osev a vlastní potřebu.

Pochopitelno, že tato situace nejtížeji pociťována jest v horských okresech výše položených, kde hospodáři jsou zpravidla finančně slabými a kde každá živelní pohroma, třeba jen částečná, vrhá hospodařící do značných svízelů.

Podepsaní uvádějí příkladmo jen toto: v chudém horském okrese nepomuckém byl větší počet obcí postižen v roce 1921 krupobitím, jež zničilo naprosto vše; v roce 1922 bylo trvalé sucho, takže v těch samých obcích byla úroda opětně zničena; v roce 1923 před samými žněmi úroda zase zničena krupobitím; letošního roku pak bylo nutno zaorati přes polovinu ozimého žita, jež bylo vyleželé ohromnými spoustami sněhu ležícího dlouhou zimu.

Tedy 4 roky za sebou jest v tomto případě postižen zemědělec živelní pohromou a nedovolal a nemůže se dovolati odpisu daně pozemkové, ačkoliv žádného výnosu z pozemků svých neměl a nucen jest přímo prabídně živořiti.

Podobně tak po 4 roky postižen jest okres novopacký každoročně nějakou živelní pohromou, která má za následek zničení větší části úrody; stejně tak postižena jest celá řada krajů jiných.

V roce 1925 nabyly živelní pohromy takového rozsahu, že byla vláda nucena přikročiti ku řešení otázky pomoci postiženým vydáním zákona ze dne 15. října 1925 čís. 227 Sb. z. a n. Tímto zákonem není však odstraněna zásada, že zemědělec jest povinen platiti daň pozemkovou i z pozemku, na němž byla úroda živelní pohro mou zničena.

Byrokratický postup nynější o žádostech za odpis daně pozemkové má za následek, že zpravidla neodepíše se nic nebo poskytnou se odpisy tak nepatrné, že nekryjí ani výlohy s tím spojené.

Každá živelní pohroma znamená pro zemědělce zdržení hospodářského rozvoje na několik let. Uváží-li se, že těm zemědělcům, kteří do podniku každoročně vkládají peníze za hnojivo, osivo, mzdu čeledi, kovářů atd. a nyní snad po několik let již za svoji těžkou práci nedostanou nejen zisk, ale ani peníz do podniku hotově vlozený, předpisuje se ještě dan pozemková, pak musí býti spravedlivému a nepředpojatému jasno, že tento stav je neudržitelným, zvláště za dnešních kritických poměrů v zemědělství.

Lid, který pozoruje státní vydání na sociální opatření a kterému se odpírají odpisy daně přes to, že nalézá se v bídě, která bije do očí, upadá ze zoufalství do bezmocnosti, ztrácí důvěru k státu, poněvadž pokládá za nemorální, má-li platiti daň z výnosu, o nějž následkem živelná pohromy přišel, a vidí-li, že za podobné situace žádnému jinému stavu ve státě není takto příkře měřeno.

Vzhledem k tomu, že osud postižených živelními pohromami jest ve svých důsledcích stejný, jako nezaměstnanost pro dělníka, budiž náklad vzniklý odpisy běžícího rozpočtového roku hrazen úvěrovými operacemi, nebude-li snad lze částku tuto hraditi jinak přebytky v rozpočtu, pro další léta budiž pak při sdělávání rozpočtu na odpisy pamatováno. Jinak finanční zatížení tímto návrhem nevznikne.

Po stránce formální budiž návrh tento přikázán výboru iniciativnímu a pak zemědělskému.