Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Netolického, Slavíčka, Práška a spol. min. financí o předpisování a vymáhání daní i reformě daňové,

II. posl. Naimana, Anděla a druhů vládě o neodkladném zrušení ministerstva pro zásobování lidu, jakož i ministerstva pro sjednocení zákonů a organisaci správy,

III. posl. Bergmanna a druhů min. vnitra o poměrech sborů stráže bezpečnosti,

IV. posl. Bergmanna a spol. min. financí o vyrovnávacím přídavku Josefa Skurka, podúředníka tabákové továrny v Košicích,

V. posl. Bergmanna a spol. min. vnitra o členství aktivního četnictva v záložně československého četnictva,

VI. posl. Laubeho, Pechmanové, Davida a spol. min. financí o nesprávném a neodůvodněném předpisování daní, zejména daně z obratu berní správou v Jičíně.

Většina berních správ nepočíná si při předpisování daní náležitým způsobem. Ještě dosud jsou stížnosti, že předpisování daní děje se na několik roků najednou, jsou zase případy, a zvláště u některých velikých poplatníků, že daně nejsou ještě vůbec předepsány, což vše vyvolává oprávněnou nespokojenost, ba rozhořčení. Předpisy za několik let hromadí se výše daní do nesnesitelné výše a nepředpisováním, za dlouhou dobu, stává se totéž.

U některých berních správ je stížností více, jinde méně. Dokazuje to, jak kde který úřad dovede konati své povinnosti a při tom nedráždí a nechikanuje poplatnictvo. Přáli bychom si, aby berní správy nalezly tento takt všude, anebo alespoň, aby se vším úsilím se o to snažily.

Vymáhání daní je zvláště bolestivou stránkou naší berní administrativy. Vinou berních správ nahromaděné daně jsou najednou bezohledně vymáhány u poplatníků malých, kdežto u poplatníků velkých se často odepisují. Stát přichází tak o značné obnosy a u poplatnictva vyvolává se nejistota. Takové případy, jako staly se na př. u firem Löwy v Jihlavě a Deutsch ve Dvoře Král. n. Lab. jsou křiklavé. Když stát dovede malého poplatníka donutit k placení, ať je tomu tak i u velkého. Dovede to exekucí a prodejem, snad i sekvestrací a nechá se jistě nalézti způsob, aby zaměstnavatel platil a dělnictvo nebylo zbaveno zaměstnání.

Dožadujeme se toho, aby u všech berních správ dlouholeté spory poplatníků a rekursy byly s urychlením vyřízeny. Blížíme-li se k normálním dobám, musí také po této stránce, v zájmu poplatnictvu, ale i státu, to býti patrno.

Připravená reforma daňová má též ten úkol vedle úlevy a náležitého uspořádání jak řízení přípravného, ukládacího i obranného. Projednání její jeví se velmi žádoucím a proto táží se podepsaní:

1. Jsou panu ministrovi financí známy v předu uvedené stížnosti?

2. Je ochoten postarati se co nejdříve o nápravu?

3. Je ochoten uspíšiti projednání daňové reformy?

V Praze, dne 12. ledna 1926.

Veškeré občanstvo projevovalo v posledních letech vždy naléhavěji názor, že je v zájmu zjednodušení veřejné správy i v zájmu potřebných úspor ve státním hospodářství, aby zrušena byla některá ministerstva, jež ve své působnosti buď se vůbec neosvědčila, anebo jejichž úkol byl již splněn a jejichž další trvání jeví se tudíž zbytečným. Všechny politické strany byly tudíž nuceny dáti tomuto všeobecnému přesvědčení obyvatelstva výraz ve svých oficielních projevech, kterými žádalo se zrušení některých ministerstev a spojení jiných v jeden resort.

Nejdůvodněji a nejnaléhavěji volalo se po zrušení ministerstva pro zásobování lidu a byla to sama oficielní prohlášení vlády ode dvou let, ve kterých zrušení tohoto ministerstva se napřed slíbilo, pak se dokonce ohlásilo jeho likvidování. Když tvořila se nová vláda, zařadila do svých programatických směrnic také zjednodušení ministerstev, vyhovujíc živelnému požadavku občanstva a zejména zrušení ministerstva pro zásobování lidu. Voličstvo všech stran to žádalo, kandidáti všichni se tím voličstvu zavazovali a považovalo se tudíž za samozřejmo, že v nové vládě nebude již ministra pro zásobování lidu ani ministra pro sjednocení zákonův a organisace správy.

Úžas a rozhořčení způsobilo však, že v novém kabinetě setkáváme se znova, ne-li s ministrem, tož se správcem ministerstva pro zásobování lidu, a že tedy resort naprosto zbytečný, ba po přečetných zkušenostech můžeme říci ve veřejném zásobování spíše škodlivý a zdražující, má býti nadále udržován. Litujeme, že v rozpočtu na rok 1926 zařaděna byla na udržování ministerstva pro zásobování lidu celková položka Kč 15,250.315,-. toto zařadění neznamená však pro novou vládní většinu závazek tyto rozpočtové položky vyčerpati, nýbrž povinností její jest přikročiti k radikálním úsporám, kde jsou na místě. A tu v přední řadě volá všechno občanstvo, žádající zájmy státní správy a státní pokladny, aby bylo okamžitě zrušeno ministerstvo pro zásobování lidu.

Ministerstvo pro zásobování lidu je anachronismem v době, kdy všechny přežitky válečné již zmizely, kdy nastaly normální hospodářské poměry a kdy tento přežitek válečného vázaného hospodářství znamená poškozování produktivního obyvatelstva i konsumentstva.

Táží se tudíž podepsaní:

Je vláda republiky Československé ochotna okamžitě zrušiti (zlikvidovati) ministerstvo pro zásobování lidu, jakož i ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisaci správy?

V Praze, dne 12. ledna 1926.

Úředníci sborů stráže bezpečnosti statutu B. vykonávají stejné úkony, jako úředníci statut A, a není při výkonu služebním mezi nimi žádného rozdílu. Rozdíl jeví se toliko ve složení zkoušky způsobilosti a při postupu do vyšší hodnosti. Nemůže-li se úředník sborů stráže bezpečnosti statutu B vykázati potřebným školským vysvědčením, může jej nahraditi bohatou praksí a zkušenostmi, ve službě nabytými. Osvědčivše a uplatnivše se při různých výkonech a různé působnosti, úředníci stráže bezpečnostní statutu B mohou se dovolávati plným právem doporučení nadřízeného úřadu.

Že není správně činiti nějakého rozdílu mezi členy stráže bezpečnosti (úředníky a mužstvem), doznalo ministerstvo vnitra, přiznavší strážní přídavek úředníkům stráže bezpečnosti, tak jako gážistům mimo hodnostní třídy. Úředníci sboru stráže bezpečnosti, nevykonávají jedině službu kancelářskou, nýbrž i službu exekutivní a jsou tím vysazeni veškeré nehodě a nebezpečím ze služby plynoucím a tím také svoje zdraví dříve opotřebují, než úředníci jiní.

Výhodu tuto přiznala již bývalá vláda rakouská důstojníkům sboru četnického a, jelikož působnost úředníků stráže bezpečnosti jest totožnou s působností důstojníků československého četnictva, žádají úředníci sborů stráže bezpečnosti analogické výhody.

Důvody svého času uznané pro přiznání příplatků na byt mužstvu stráže bezpečnosti, platí plnou měrou i o úřednících tohoto sboru, neboť i oni z důvodů služby bezpečnostní jsou nuceni bydleti v blízkosti svého působiště, aby byli stále k disposici svému úřadu. Mimo to vyšla celá řada úředníků sboru stráže bezpečnosti ze řad obvodních inspektorů I. tř., kdež dobrodiní příplatků na byt používali. Jmenováním do stavu úřednického této výhody však pozbyli.

Obvodní inspektoři I. tř. u sboru stráže bezpečnosti uniformované i neuniformované konají službu buď jako strážmistři, orgánové kontrolní a v mnoha případech ustanovení jsou k vedení veškerých prací manipulačních i administrativních u jednotlivých oddělení. Vyplývá tudíž z tohoto přidělení zcela jasně, že obvodní inspektor I. tř. stráže bezpečnosti koná úplně tutéž službu, jak tomu jest u četnických vrchních strážmistrů. Tato rovnost pracovního výkonu těchto dvou příbuzných kategorií nebyla však dosud uznána, jak nás poučují v tomto směru vydaná různá zákonná i vládní nařízení. Jest to zejména zákon ze dne 19. března 1920, č. 186 díl II. § 10 o úpravě služebních požitků čsl. četnictva a dále zákon ze dne 20. ledna 1922, č. 394 Sb. z. a n., které činí podstatný rozdíl, zvláště co do požitků, mezi vrchním četnickým strážmistrem a obvodním inspektorem I. tř. stráže bezpečnosti. Vyjádříme-li tyto rozdíly ciferně, přesvědčíme se, že jedině na platu základním a místním přídavku za dobu jednoho roku béře vrch. četn. strážmistr oproti obv. inspektoru I. tř. o plných 3.016 Kč více.

Jmenování čsl. sborů stráže bezpečnosti uniformované a neuniformované podúředníky (nadstrážníky, policejní agenty I. tř.) po jednoroční době zkušební a po zkoušce kvalifikační, jest požadavkem nejvýše spravedlivým a odůvodněným stejným výkonem, který se plně vyrovnává výkonům jiných sborů (četnictva, stráže finanční a gážisté vojenští), u kterých zákonem ze dne 20. prosince 1922 zavádí se stav gážistů (podúředníků) po uplynutí jednoroční doby zkušební.

Uskutečněním tohoto požadavku přispělo by se zejména ještě k mnohem intensivnějšímu plnění služebních povinností. Dovoláváme se zejména v prvé řadě systému zavedeného v tomto směru u stráže finanční, který řeší tuto otázku pro tuto kategorii velice šťastně. Zavedení obdobného postupu, při jmenováních obvod. inspektorů II. a I. tř. mělo by rovněž veliký význam pro příznivé vyřešení otázky legionářské, co do trojnásobného započítávání legionářských let do hodnostního postupu. Dosavadní postup vyvolává zvláště mezi mladšími členy sboru - nelegionáři - určité roztrpčení, percentuelním systémem pro jmenování do všech hodností (§ 11. vlád. nař. ze dne 14. října 1922, č. 296 Sb. z. a n.) pokládají se vším právem za poškozené, neboť při této dosavadní praxi jest jim postup do hodnosti obvodního inspektora II. tř. i do hodnosti nadstrážníka umožněn teprve po delší řadě let efektivní služby u sborů stráže bezpečnostní ztrávených. Naproti tomu dosahují členové sboru stráže bezpečnosti - legionáři - této hodnosti již po dvou letech. Máme tudíž dojem, že i po této stránce by automatický postup dle služebních let přímo ve sboru ztrávených, velice dobře odpovídal.

Přídavek na byt 600 Kč ročně jest přiznáván pouze 70 % ženatých členů stráže bezpečnosti. Vzhledem k dnešní drahotě bytů uvnitř policejních obvodů, kdy dávno již těchto 600 Kč nestačí a nájemné stále ještě stoupá trvalou bytovou krisí, jest zajisté odůvodněn náš požadavek, aby tento přídavek na byt byl rozšířen na všechny ženaté členy sborů stráže bezpečnosti již také z toho důvodu, že jsou to členové nejmladší a z mnoha příčin hospodářsky nejslabší.

Jako jiné bezpečnostní sbory, tak i valná část stráže bezpečnosti na Slovensku a Podkarpatské Rusi vykonává na mnoha místech za poměrů zcela mimořádných službu na hranicích. Tyto mimořádné poměry jeví se také ve velkém a stálém vyčerpávání sil fysických i duševních jako důsledek namáhavých a stálým nebezpečím pro život spojených prací ve službě. Rovněž se stanoviska společenského přináší tamní stráž bezpečnosti veliké oběti. Důvody zde uvedené služtež za podklad pro zavedení hraničního přídavku.

Ubytování stráže bezpečnosti v Podkarpatské Rusi je přímo zoufalé a snad jedinečné co do ohledu ubytování státních zaměstnanců vůbec. Tak na př. v Mukačevě jsou případy, že svobodný člen stráže bezpečnosti jest nucen bydleti mimo kasárna pro nedostatek místa a platiti si privátní byt za 100 až 150 Kč měsíčně. Pokud možno mluviti o ubytování mužstva v kasárnách, jest takovéhoto rázu, že může dojíti v krátké době, a zvláště v měsících zimních, k vážnému ohrožení zdraví všech tam bydlících členů sboru. Místnosti jsou tmavé a těsné, jiné pak před chladnem a deštěm špatně chráněné.

Členové sborů neuniformované stráže bezpečnosti žádají, aby pojmenování policejní agent II. tř. a policejní agent I. tř. bylo změněno na pojmenování civilní strážník II. tř. a civilní strážník I. tř. Jako důvod uvádíme, že slovo agent není českého původu a že v české řeči pro orgány bezpečnostní má spíše význam ponižující, než povznášející. Mimo to není slovo agent zvláště v Praze u širšího obecenstva zvyklým.

Z uvedených důvodů táží se podepsaní pana ministra:

I) jest pan ministr ochoten vyhověti následujícím požadavkům sborů stráže bezpečnosti a sice:

1) Úředníci sborů stráže bezpečnosti, jmenovaní z mužstva a zařaděni do statutu B, buďtež zařaděni do statutu A, aby tvořili tak jednotný statut úředníků sborů stráže bezpečnosti, bez ohledu na to, zda byli jmenování z důstojníků, nebo z obvod. inspektorů I. tř.

2) Úředníkům sborů stráže bezpečnosti budiž služební rok ve službě ztrávený, počítán do výslužby za 16 měsíců, jak tomu jest u gážistů mimo hodnostní třídy těchto sborů a rovněž u sborů důstojníků a gážistů československého četnictva.

3) Úředníkům sboru stráže bezpečnosti, kteří nepoužívají služebního bytu, budiž přiznán příplatek na byt v obnosu 600 Kč ročně, jak tomu jest u gážistů mimo hodnostní třídu těchto sborů.

4) Služné aktivních obvodních inspektorů I. tř., budiž stanoveno analogicky se služným četnických vrchních strážmistrů takto:

5) Členové sborů stráže bezpečnosti uniformované i neuniformované, buďtež jmenování podúředníky po zkoušce na definitivu vykonané dle vzoru, jaký je zaveden u čsl. četnictva, stráže finanční a gážistů vojenských (déle sloužících poddůstojníků). Po 6 letech, ve stavu podúřednickém ztrávených, buďtež členové stráže bezpečnosti uniformovaných i neuniformovaných sborů na podkladě automatického postupu jmenování obvodními inspektory II. tř. po kvalifikační zkoušce složené nejméně s prospěchem dobrým. Po čtyřleté době do hodnosti obvodního inspektora I. třídy. Pro toto jmenování jest však směrodatná uspokojivá kvalifikace. Doba v podúřednickém stavu. budiž zkrácena na 12 let. Před převzetím do stavu úřednického vyžaduje se odborná zkouška, jejíž rozsah stanoví ministerstvo vnitra.

6) Příplatek na byt budiž přiznán všem ženatým členům stráže bezpečnosti, uniformovaných i neuniformovaných sborů.

7) Hraniční přídavek 600 Kč ročně budiž poskytnut oněm členům uniformovaných i neuniformovaných sborů stráže bezpečnosti, kteří konají službu v pohraničním pásmu na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nezapočitatelný do požitků výslužných.

8) Ubytování mužstva stráže bezpečnosti v Podkarpatské Rusi jest naprosto nedostatečné a vznášíme vřelý apel na vládní kruhy o zjednání nápravy v této jistě nutné a zasloužené věci.

9) gážisté mimo hodnostní třídy u sborů stráže bezpečnosti neuniformované, buďtež rozděleni na civilní strážníky II. tř. a civilní strážníky I. tř., obvodní inspektory II. tř. a obvodní inspektory I. tř.

II) Jest pan ministr ochoten vydati v době nejkratší příslušné nařízení?

V Praze dne 12. ledna 1926.

Dekretem ústředního ředitelství tabákové režie ze dne 10. prosince 1921 čís. 25512-I-21 byly Josefu Skurkovi, podúředníku v Košicích, ve smyslu zásad pro úpravu osobních poměrů stát. zaměstnanců na Slovensku, schváleny v min. radě dne 27. července 1920, zvýšené služební požitky o 4 stupně platové a na základě toho se mu přiznala dnem jeho definitivního ustanovení na Slovensku, t. j. dnem 3. září 1920 - 10. stupnice platová, byly mu tedy na slovenské výhody přiznány 4. stup. platové.

Dekretem ze dne 17. prosince 1921, čís. 17610-I-21, bylo mu zavedeno dle zákona čís. 222 z 1920 a prov. nař. čís. 666/1920 propočítání služební doby a dekretem ze dne 7. července 1922, čís. 1657/22/I, propočítání presenční služby vojenské a zařazen byl od 1. ledna 1921 do 13. stupnice platové, ale nepřiznán mu nárok zvláštního vyrovnávacího přídavku podle ustanovení odst. 3. II. B zásad, schválených minist. radou 27. července 1920.

Když se o tento přídavek hlásil, odůvodněno bylo odepření tohoto vyrovnávacího přídavku v dekretu ze dne 7. dubna 1925, čís 50818/25 tím, že prý mu nebyla přiznána slovenská výhoda výslovně ve formě čtyř platových stupnic, ačkoliv dekret č. 25312/21-I výslovně praví, že se mu zvyšují požitky o 4 stupnice platové.

Tento násilný výklad dekretu č. 25312/21/I jest právně naprosto neudržitelný, nehledě k tomu, že zde bylo postupováno vinou správy naprosto nesprávně, neboť propočítání let mělo býti již provedeno k 1. lednu 1921 a není vinou poškozeného, že bylo provedeno teprve 17. prosince 1921, resp. 7. července 1922.

Není možno trestati postiženého za to, že administrativa provedla zákona č. 222 z r. 1920 pozdě a neoprávněně snaží se zkonsumovati slovenskou výhodu propočítáním let, aby nemusela mu přiznati vyrovnávací přídavek, vyplývající ze slovenské výhody.

V důsledku toho táže se podepsaný pana ministra financí:

1) Jest pan ministr financí ochoten učiniti právu a spravedlnosti zadost a zrušiti právně neudržitelné znění dekretu čís. 50818/25 a přiznati postiženému vyrovnávací přídavek podle ustanovení 3. odst. 1920, na nějž má právní nárok?

2) Jest pan ministr ochoten zabrániti tím soudnímu sporu, který by musil skončiti odsouzením ústřed. ředitelství tabákové režie?

3) Jest pan ministr ochoten podati podepsanému o tom zprávu, co v této věci zařídil, neb zaříditi hodlá?

V Praze dne 12. ledna 1926.

1. listopadu 1922 založena byla Záložna československého četnictva, jejímž úkolem bylo vybaviti příslušníky četnictva z dluhů a vyprostiti je z rukou vydřidušských věřitelů. Záložna během 2¹/₂ roku poskytla příslušníkům četnictva na úvěru přes 1 milion Kč. Plní tedy svůj úkol dobře. Aktivní četnictvo si však stěžuje, že mu četnická správa překáží, aby mohlo spravovati tento svůj ústav volnými činovníky z aktivního četnictva, nikoliv tím, že by byla zakázala přímou účast aktivního četnictva na členství neb správě tohoto ústavu, ale že také nechce povoliti, aby aktivní četnictvo bylo tímto povolením chráněno před event. nemilými následky.

Záložna požádala již v červnu 1923 ministerstvo vnitra, aby povolilo voliti aktivní četníky za činovníky Záložny!

Když nedostala odpovědi, žádala v prosinci 1923 četnickou správu, aby sama jmenovala volitelné aktivní četníky, kteří by pak byli do správy ústavu zvoleni.

Výnosem ze dne 4. března 1924 čís. 85410 byla tato žádost zamítnuta.

Poněvadž je zapotřebí veřejné kontroly aktivního četnictva v tomto ústavě a bylo by i v zájmu četnické správy samotné, aby se tak dělo, táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1) jest pan ministr ochoten výnosem publikovati, že četnická správa ničeho proti tomu nemá, aby aktivní četníci byli činovníky Záložny československého četnictva, aby se tito měli o co opřít?

2) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným co v této věci zařídil, aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 12. ledna 1926.

I) Berní správa v Jičíně při vyměřování daně z obratu, jakož i dani ostatních nedbá úředně potvrzených dokladů, jež poplatník buď u obecního úřadu, okres, nemocenské pokladny, neb u živnostenských společenstev si opatří, aby jimi prokázal, že předpis daňový byl jemu neúměrně zvýšen a neodpovídá jeho skutečné platební schopnosti.

II) Berní správa v Jičíně opatřuje si informace o poplatnících cestou nereelní, nejčastěji tím, že rozesílá konkurentům toho kterého odboru dotazníky, aby udávali, kolik ten neb onen poplatník vydělává, čímž se velmi často stává, že z konkurenčního záští dojde berní správu informace naprosto nevěrohodná.

III) Jde-li některý poplatník na berní správu osobně vyříditi svoji daňovou záležitost, bývá pravidelně panem referentem Kazdou podroben křížovému výslechu a spoustě dotazů o svých konkurentech a není-li dosti opatrným, tu i nechtě mnohdy svým vyjádřením svého kolegu poškodí. Toto vyzvídání se u berní správy v Jičíně tak vžilo, že slouží jedině za podklad vyměřování daní, z čehož nutně vznikají různá nedorozumění a roztrpčenost poplatnictva.

IV) Rekursy, jež byly podávány proti nespravedlivému předpisování daní, nejsou vyřizovány a jsou případy, že poplatník rekuroval od roku 1919 proti každému platebnímu rozkazu a není ani jediný jeho rekurs vyřízen, dostává rok od roku daň neúměrně zvýšenou, byť byl rekurs sebe důvodněji doložen!

V) Zde uvádíme některé drastické případy:

I) Platebním rozkazem č. 2867 ze dne 19. srpna 1925, byla předepsána za rok 1923 daň z obratu Antonínu Hrdému, 72letému starci, bývalému obuvnickému dělníku, který požíval a dosud požívá chudinskou podporu z chudinského fondu města Libáně a který v městském chudobinci bydlí. Dotyčný má zaplatiti na obratové dani Kč 41,16. Jmenovaný není naprosto žádné práce schopen, nejvýše usmolí někdy nějakou bačkoru, kterou, aby nežebral, prodá někde na venkově za kus chleba.

II) Josef Kolbaba, krejčí v Libáni, obdržel dle platebního rozkazu č. 2233 za rok 1922 předpis daně z obratu ze 32.000 Kč. Proti tomuto předpisu podal rekurs řádně doložený, který vyřízen není, avšak za rok 1923 dostal týž poplatník daň z obratu zvýšenou z 50.000 Kč.

Jmenovaný krejčí bydlil v daňovém období, o něž se jedná, v jediné místnosti, která sloužila za ložnici, kuchyň i dílnu. Základní kapitál do řemesla neměl zcela žádný, ježto pracoval z látek vesměs přinesených zákazníky, kteří namnoze sami dodají si i přípravy, takže po odečtení 5.000 Kč na přípravy, které sám dodal, by musel dle vyměření berní správy v Jičíně vydělati čistých 45.000 Kč, tedy obnos, o jakém se nikdy žádnému maloživnostníkovi nezdálo.

Po takovémto předpisování daní nezbývá jmenovanému nic jiného, nežli živnostenský list vrátiti a pracovati bez oprávnění vůbec, neboť exekučně na něm nelze ničeho vydobýti.

III) Marie Martínková, švadlena v Libáni, dostala za rok 1923 předpis daně z obratu ze 60.000 Kč, ač tato živnostnice vede přesně záznam příjmů a vydání dle moderního účetnictví. Ve jmenovaném roce pracovaly u této živnostnice pouze dvě dívky, po vyučení z nich jedna byla po dva měsíce nemocna a práce neschopna, druhá pracovala pouze od 3. ledna do 14. dubna 1923, od té doby nepracovala vůbec. Doklady od okresní nemocenské pokladny byly k rekursu přiloženy. Učednice jest sice u nemocenské pokladny přihlášena, vykonává však veškeré domácí práce, úklid, mytí nádobí a vše, čeho je potřeba. Jest více služkou, než je švadlenou. Jmenovaná živnostnice pak trpí již sama několik roků chorobou srdce, která jí nedovoluje intensivně pracovati, kterážto nemoc vyžaduje značného léčení i mimo domov (v sanatoriu). Doklady od lékařů přiloženy k odvolání. Mimo to jmenovaná vydržovala své rodiče ve své domácnosti, z nichž matka byla po několik roků upoutána na lůžko. I v tomto případě pracuje paní Martínková pouze z látek přinesených zákaznicemi a jenom nutné drobné přípravy sama nakupuje, takže by dle odhadu berní správy v Jičíně musela míti příjem nejméně 50.000 Kč.

IV) František Brodský prodává o trzích pouze v Libáni kamenné hrnce, jest stár 73 roků, vdovec a drží tento ťobchodŤ pouze ze zvyku, jelikož po dlouhá léta tento tržní obchod provozoval. dle jeho přesných záznamů nakoupil v roce 1923 od firmy Jan Třešňák v Nové Pace nádobí za 2.900 Kč, tržba jeho činí o trhu týdenním pouze několik korun, ale berní správa v Jičíně předepsala témuž daň z obratu ze 46.000 Kč.

V) Karel Straka, kloboučník v Libáni, pracující s jedním učněm, má předepsanou daň z obratu ve výši 60.000 Kč, ač oproti roku 1919 a 1920 jsou v Libání usazeni dva noví kožešníci s prodejem klobouků a výrobou čepic. Jest vůbec vyloučeno, že by mohl podobného obratu docíliti. Berní správa v Jičíně na jeho knihovní zápisy nechce ničeho dáti a předpisuje patrně podle udání nějakého špicla.

VI) Frant. Havel, krejčí v Libáni, má předpis ze 60.000 Kč, obnos nemožný, protože pracuje výlučně z látek přinesených. Berní správa tvrdí, že tento živnostník má sklad, což pravdou není; avšak přes potvrzení obecního úřadu a společenstva nebylo vyhověno jeho rekursu a znova se odkazuje na rekurování.

VII) Václav Kroupa, klempíř v Libáni, má předepsanou částku daně z obratu ze 60.000 Kč. Zdá se, že u berní správy v Jičíně počítají s tímto obnosem u každého jednotlivce. Pracuje sám se svým synem, kterého musí míti stále doma, i když práce není.

VIII) Frant. Šádek, obuvník v Libáni, vál. invalida, jednonohý, otec dvou dítek, který živí se jedině správkami Baťových střevíců a starých bot vůbec, daň z obratu platili nemůže a živnostenský list vrátí, jelikož 15.000 korun za rok není schopen vydělati.

IX) Julie Rajmonová, pletařka v Libáni, pracuje sama s jedinou učednicí, avšak pouze v sezoně, má platiti daň z obratu z 28.000 Kč. Pracuje většinou poddělávání punčoch. Odvolání podala, vyřízeno však není.

X) Josef Martínek, hodinář, pracuje pouze sám na správkách, poněvadž nové věci každý koupí ve velkém městě, kde najde větší výběr. Má předepsanou daň ze 40.000 Kč, což by znamenalo vlastně jeho roční výdělek, jelikož nákupů nečiní.

Podepsaní se proto táží:

1. Jsou Vám, pane ministře, tyto okolnosti známy?

2. Jste ochoten dáti uvedené stížnosti vyšetřiti a zjednati nápravu?

V Praze dne 12. ledna 1926.