Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usnáší se takto:

Vládě se ukládá, aby pozměnila první odstavec § 3 svrchu uvedeného nařízení ze dne 27. února 1920, č. 128 Sb. z. a n. takto:

Definitivními zřízenci jmenují se trvale ustanovení a plně zaměstnaní výpomocní zřízenci neb provisorně přijatí výpomocní zřízenci státních úřadů, pokud nemají již vydanými zákony a nařízeními stanoveno kratší služební provisorium, jakmile dovršili 3 léta skutečné výpomocné zřízenecké a jí na roveň postavené služby, jestliže splnili všeobecné podmínky, stanovené zákonem ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z.

Zákonem ze dne 7. října 1919 č. 541 byla snížena čekatelská přípravná služební doba (praktikantská) u úředních skupin A., B., C. ze třech na jeden a u skupin U. a E. ze čtyř rovněž na jeden přípravný služební rok, oproti tomu přípravná služební doba nebo doba provisorní u zřízenecké kategorie tímto zákonem přímo řečena nebyla. Provisorium výpomocných zřízenců nebylo vůbec, až na některé výjimky, ani zákonem, ani nařízením stanoveno a jejich jmenování definitivním zřízencem bylo pouze náhodné, závisející jednak na počtu systemisovaných míst a jednak příslušných aperturách, vzniklých úmrtím nebo pensionováním. Podobný poměr byl nadále neudržitelný a jestliže se v uvedeném zákonu ze dne 7. října 1919 č 541 Sb. z. a n., přikročilo k tak dokonale radikálnímu snížení čekatelské služební duby u úřednictva ze čtyř a třech let dokonce na 1 rok, nebylo by správným a spravedlivým, aby quasi přípravná nebo výpomocná služba do zřízenecké kategorie patřících osob nebyla rovněž přiměřeně snížena. Proto pojato bylo do článku X. zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 ustanovení tohoto znění:

ťV důsledku tohoto zákona upraví se poměry a požitky veškerých ostatních zaměstnanců ve státních úřadech, v podnicích a fundech státem spravovaných, kteří nespadají do zákona ze dne 25, ledna 191, č. 15 ř. z. (služební pragmatika), podle zásad, na nichž jest vybudován tento zákon.Ť

Tu jest nesporně řečeno, že poměry nepragmatikálních zaměstnanců, tudíž také výpomocných zřízenců upraví se podle zásad zákona ze dne 7. října 1919, č. 541.

Nuže, jak bylo tomuto ustanovení článku X. posléze uvedeného zákona skutečně vyhověno!

Nařízením vlády republiky Československé ze dne 27. února 1920, č. 128 Sb. z. a n., stanovena byla výpomocná (provisorní) služební doba pro trvale a plna zaměstnané výpomocné zřízence státních úřadů, ústavů a podniků na 5 roků. Jestliže v zákoně ze dne 7. října 1919 č. 541 v čl. V. § 1., snížena byla čekatelská (provisorní) služební doba u úřednictva ze 4 a 3 let pouze na 1 rok, byla tím vyslovena zásada, podle níž měla býti v stejném poměru snížena také quasi čekatelská (výpomocná, nebo provisorní) služba nepragmatikálních zaměstnanců. Byla-li tato služba nařízením ze dne 27. února 1920 č. 128 Sb. z. a n., stanovena 5 ti léty, dalo by se předpokládati, že dřívější výpomocná služební doba u zřízenecké kategorie činila 15 až 20 služebních let, což ovšem až na zcela nepatrné výjimky odporuje skutečnosti. Ve skutečnosti činila výpomocná (provisorní) služební doba u osob do zřízenecké kategorie patřících průměrně 8 let, (v některých resortech více, v jiných méně), takže navrhované snížení z 5 na 3 léta o opovídá úplně zásadě, vyjádřené v článku X. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n.

Z předchozího jasně vysvítá, že nařízením vlády republiky Československé ze dne 27. února 1920, č. 128, kterým se upravují poměry, denní platy (denní mzdy) výpomocných zřízenců, byla, pokud se týče snížení služební doby předcházející definitivnímu jmenováni nebo ustanovení, porušena zásada, vyslovená v § 1. článku C zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., dle níž služební doba, předcházející definitivnímu jmenování pragmatikálním úředníkem, snížena byla ze 4 a 3 let na 1 rok.

Z toho důvodu jest třeba vyzvati vládu, aby zmíněná nařízení ve smyslu tohoto návrhu pozměnila. Finanční efekt této úpravy nebude značný a eventuelní zvýšený náklad uhradí se snadno z běžného rozpočtu.