Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Místní přídavek, stanovený čl II. § 2 a 3 zákona ze dne 7./X. 1919 čís. 541 Sb. z. a n. se zvyšuje ve všech stupnicích o 75%.

Rozdělení místního přídavku se mění takto: pro Prahu, průmyslová a lázeňská místa náleží místní přídavek, stanovený § 2 a 3 zákona ze dne 7./X. 1919 čís. 541 Sb. z. a n., zvýšený o 75%. V ostatních místech se určuje místní přídavek 90% míst. přídavku pro Prahu.

Tím se mění ustanovení odst. 1. § 2 zákona ze dne 20./XII. 1922 čís. 394 Sb. z. a n.

Aktivním zaměstnancům civilním i vojenským příslušejí mimo služné a místní (činovní) přídavky, počínajíc 1. květnem 1923 přídavky na děti a to:

Čekatelům na místa úřednická, podúředníkům, zřízencům, gážistům mimo hodn. řídu, definitivním četníkům a četníkům na zkoušku ročně 1.000 Kč.

Státním zaměstnancům s požitky I. stupně, XI. až vče ně III. stupně VIII. hodn. třídy ročně 1.300 Kč.

Státním zaměstnancům s požitky IV. stupně, VIII. až včetně II. stupně III. hodn. třídy ročně 1.500 Kč.

Tyto rodinné přídavky náležejí také všem nevlastním, adoptovaným dětem a schovancům, žijícím se zaměstnancem ve společné domácnosti, nebo jsou-li jím úplně vydržováni.

V téže výši přísluší rodinné přídavky na zeny zaměstnanců.

Tím se mění ustanovení § 4. zák. ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 Sb. z. a n.

Při zkoumání nároků na drahotní přídavky jest přihlížeti toliko k členům rodiny, jež žijí se zaměstnancem ve společné domácnosti a jsou jím vydržovány. U dětí však jen pokud nepřekročily 18. rok věku. Po uvedené době přísluší drahotní přídavky na děti, studují-li, učí-li se řemeslu, anebo jsou duševně choré a proto výdělečně práce neschopné.

Tím se mění odst. 1, (I) § 6. zákona čís. 394.

Odstavec 2. se nemění.

Odstavec 3. se mění takto:

Ženatým státním zaměstnancům, jejichž manželky jsou samostatně výdělečně činné, nepřísluší drahotní, ani rodinný přídavek, stanovený § 2., obnáší-li jejich roční příjem více, jak 10.000 Kč.

Odst. 4. se nemění.

Odst. 5. mění se takto:

Rozvedení zaměstnanci, jsou-li povinni pečovati o výživu rozvedené manželky, jsou na roveň postaveni ženatým, jinak ovdovělým zaměstnancům. Přispívají-li však na výživu rozvedené manželky částkou menší, než činí rozdíl mezi příslušným drahotním přídavkem a přídavkem na ženu dle vyšší a nižší rodinné třídy, obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívají.

Odstav. 6. se mění takto:

Na děti nemanželské a z rozvedeného nebo rozloučeného manželství, které nežijí ve společné domácnosti s otcem, příslušejí drahotní přídavky a přídavky na děti v plné míře jen tehdy, přispívá-li na jejich výživu částkou, jež činí nejméně rozdíl mezi drahotním přídavkem a přídavkem na děti dle příslušné vyšší a nižší rodinné třídy, jinak obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívá na jejich výživu.

Odst. 7. se nemění.

Odst. 8. se mění takto:

Ovdovělé a svobodné státní zaměstnance jest klásti na roveň ženatým, udržují-li svou domácnost pro své děti a výdělku neschopné rodinné příslušníky, dle odst. 1. (1) § 6. vztažmo odst. I. § 3 tohoto zákona.

Odst. 9. zůstává nezměněn.

Odst. II. se ruší.

§ 5. zákona ze dne 20. XII. 1922 čís. 394 Sb. z. a n. se nění takto:

Odst. II. se ruší.

§ 7. zák. ze dne 20./XII. 1922 čís. 394 Sb. z. a n. se ruší.

Díl II. § 10. mění se tím, že se na ženy odpočivatelů přiznávají rodinné přídavky dle § 2. tohoto zákona.

Odst. 1. § 11. zák. z 20./XII. 1922 čís. 394 Sb. z. a n. se ruší.

§ 12. zákona ze dne 20./XII. 1922 čís. 394 se ruší.

Díl III. § 17. doplní se takto:

V důsledku tohoto zákona upraví se požitky veškerých aktivních i pensionovaných (provisionovaných) zaměstnanců ve státních úřadech, v podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných, jakož i dělníků a zaměstnanců provisorních, jichž základní mzda dosavadní se zvýší o 75%.

Provedením tohoto zákona pověřují se všichni ministři.

Tvrdilo se při projednávání osnovy zákona, ze bolest jest pouze dočasná a zhojí se, jakmile nastane možnost, aby poklesem cen státní zaměstnanci za méně peněz byli s to nakoupiti stejné, anebo větší množství zboží, jak dosud. Ukázalo se však, že bolest není dočasná, jak se všeobecně soudilo.

Strany většiny měly dobrou a poctivou vůli, to nelze upříti a předpokládaly zákonem prosincovým, že hospodářské poměry upraví se na tolik, aby pronikavě poklesly ceny životních potřeb.

Pokles cen, který se v poměrně malé míře v prosinci 1922 objevil, nebyl trvalý, ba naopak, situace pro ty, kteří zákonem byli 1. dubna dotčeni, stala se velice zlá, jelikož ceny od ledna mají vzestupnou tendenci, jak o tom svědčí úřední data.

Ve zprávě zpravodajů výboru přednesené v plenární schůzi ze dne 16. prosince 1922, praví se výslovně, že toto odbourávání má podporovati další pokles cen a zajisté tento svůj úkol vyplní, neboť státní zaměstnanci i s členy svých rodin a dále i zaměstnanci autonomní a učitelé, jejichž požitky upravují resp. upraví se podle platů státních zaměstnanců, tvoří značný počet konsumentů, jenž nemůže zůstati bez vlivu na regulování cen trhových. I tento předpoklad nenastal.

Vzhledem k ustanovení § 5. odst. 2. zákona, jímž se vláda zmocňuje ku dalším restrikcím platu, je nutné, aby pro event. další redukci po uplynulém roce 1923 výše snížení dalšího děly se jen za součinnosti zástupců odborových organisací státních zaměstnanců.

Ve příčině úhrady poukazují navrhovatelé na osnovu vládního návrhu tisk. čs. 3922, ve které se otázka úhrady řeší. Bude arciť nutno zvýšený výdaj státní, vyžadující splnění nového návrhu, přiměřeně podle zásad vládního návrhu rozděliti.

Po stránce formální navrhujeme přikázání tohoto návrhu výboru sociálně-politickému k projednání.

V Praze dne 18. prosince 1925.