Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

V §u 1 zákona ze dne 28. prosince 1887 odstavec V. označený 2. zní takto:

V celém rozsahu podniky živnostenské nebo zemědělské, v nichž užívá se vlastních potahů, parních kotlů, nebo takových hnacích přístrojů (motorů), které poháněny jsou silou živelní (větrem, vodou, parou, svítiplynem, horkým vzduchem, elektřinou atd.) nebo zvířaty. Dále pak lesní podniky vůbec.

Odstavec II ad 2 (začínající slovy ť...užívá-li se...Ť a končící slovy ...ťvydané tomuto nebezpečí...Ť) odpadá.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1926.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se súčastněnými ministry

Úrazové pojištění dělnictva má velmi značné vady a vykazuje velice značné mezery a nedostatky co do nároků pojištěnců i co do rozsahu pojištění vůbec. Jedním z hlavních nedostatků tohoto oboru sociálního zajištění pracujících vrstev jest to, že úrazovému pojištění dle dosud platného zákona nepodléhá zemědělské a lesní dělnictvo. Poněvadž otázka úrazového pojištění této kategorie zaměstnanců jest tak naléhavé povahy, že nelze ji odkládati až do definitivní úpravy celého problému úrazového pojištění, přichází navrhovatelé s návrhem, jímž platnost dosavadního zákona má býti rozšířena i na zemědělské a lesní dělnictvo.

K podání návrhu vede známý fakt, ze dělnictvo v zemědělství a lesní práci zaměstnané vydáno jest velice často možnosti úrazu. Tisíce zaměstnanců přichází k úrazu i v práci mimostrojové, při nakládání stohů u těžkých nákladů, zranění dobytkem atd. Mnohé z těchto případů končí i smrtí postiženého a rodina zůstává zde beze všech prostředků k další výživě.

Dnešní zákonný stav nedává dělníku v zemědělské neb lesní práci úrazem postiženému naprosto žádné ochrany a vystavuje takového ubožáka na obtíž veřejné dobročinnosti. Není potom divu, ze tato nedostatečná sociální ochrana uvedené kategorie zaměstnanců, vyhání zemědělského a lesního dělníka z práce v polích a lesích a že majitelé zemědělských a lesních objektů naříkají dnes na nedostatek pracovních sil. Tito pracovníci utíkají od svého dosavadního zaměstnání jen proto, že zákon nedává jim dostatečné ochrany proti možnosti úrazu a jeho následkům, zatím co dělnictvo jiných kategorií dobrodiní zákona úrazového, byť nedostatečně, ale přece jen požívá. Provedení navrhovaní novelisace zákona o úrazovém pojištění znamená jen splnění nejminimálnějších práv, které dělnictvo zemědělské a lesní i pro sebe reklamuje. Téměř čtyři desítiletí hospodářského rozvoje, které i v zemědělství i v hospodářství lesním postavily strojní výrobu a k ní dělníka zákonem v případě úrazu nechráněného, volají po tom, aby i v této mezeře našeho zákonodárství nastala náprava. Po stránce formální navrhujeme předání tohoto návrhu k vyřízení výboru sociálně-politickému.