Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Každého roku vyskytne se značné množství případů pádu dobytka. Důvody bývají různé, avšak většinou jest to dobytčí nákaza. V takovém případě dostaví se státní veterinář a aby se zabránilo dalšímu rozšiřování nemoci a poněvadž také maso jest nezpůsobilé k požívání, nařídí, aby celý kus byl zakopán. Takovéto neštěstí zvláště postihne-li to více kusů, znamená pro rolníka za dnešních poměrů hospodářskou katastrofu. V mnoha vesnicích zavedeno je sice vzájemné soukromé pojištění, ale ve většině obcí tomu tak není. A jaká je situace malorolníků nebo domkářů, kteří nemají často více jak dva kusy dobytka, lze si představiti.

Zákon č. 177/1909 ustanovuje sice v §u 60, že v takovýchto případech ministerstvo zemědělství poskytne podporu až do 50% ceny padlého dobytka. Ve skutečnosti tomu však tak není, neboť ministerstvo zemědělství není naprosto s to, takovouto podporu poskytnouti, neboť fond, který má k disposici, jest příliš nepatrný. Za prvou polovici roku 1925 činila úředně zjištěná škoda kolem 680.000 Kč a jde asi o 160 případů. Podpora byla poskytnuta ve 142 případech a to v úhrnné částce 76.900 Kč. Průměrná podpora činí tedy kolem 500 Kč, ačkoliv průměrná škoda činí kolem 4200 Kč. Tedy, ačkoliv zákonem jest slíbeno, že stát poskytne podporu až do 50% průměrná podpora činí asi 11%. V oněch 160 případech činí ve 25% škoda až 6000 Kč a asi u 70% postižených jest úředně zjištěno, že jde o drobné rolníky a domkáře, o úředně zjištěné ťvelmi potřebnéŤ. Jest to přímo směšné, poskytne-li se na škodu 5000 až 6000 Kč 50 Kč podpory. Postižený rolník nejen že přišel o kus dobytka (případně o několik), který musil býti i s kůží zakopán, vedle toho musí ještě hraditi náklady s předlážděním a vybílením chléva a pod.

Ještě horší však jsou poměry na Slovensku. Tam dosud platí zákonný článek VII/1888. Ačkoliv tam jinak platí všechny předpisy pokud jde o odstranění padlého dobytka, o desinfekci, předláždění chléva, zákazu prodeje padlého dobytka atd., o podporu není postaráno vůbec.

Věc dlužno posuzovati ještě také s jiné stránky. Zemědělec, když ví, že mu bude poskytnuta podpora, případ nákazy jistě oznámí a tím se zabrání jednak dalšímu rozšiřování nemocí, jednak také přenesení nákazy, event. na lidi, prodejem masa. A tím uchrání se také stát jako celek národohospodářské škody. Pokuty mnoho nezmohou, neboť dlužno věc posuzovati psychologicky. Poněvadž jde vlastně jen o nepatrnou částku, totiž aby dosavadní dotace byla zvýšena o 200.000-300.000, bylo by snad možno tuto částku opatřiti přesunutím státním rozpočtu.

Podepsaní tudíž navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti.

Vládě se ukládá, aby: 1. ve státním rozpočtu zvýšila fond pro poskytování podpor podle § 60 zákona č. 177/1909 aspoň o 300.000 Kč;

2. rozšířila platnost cit. zák. ustanovení také na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Pro běžný rozpočtový rok budiž žádaná částka kryta z úspor ve státním rozpočtu, pro další léta budiž potřebná úhrada zařaděna do rozpočtu.

Po stránce formální budiž návrh tento přikázán výboru iniciativnímu, zemědělskému a rozpočtovému.