Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Činíme návrh, aby sněmovna udělila souhlas této osnově zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení §u 21, odst. 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n. o správě majetku obce, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných bude zníti takto:

ťVšechen majetek obce, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných jest zpracovati tak, aby, plně vyhovuje účelu, ku kterému jest věnován; neztenčeně zůstal zachován, pokud pak může poskytovati výtěžků, aby se docilavalo trvale výtěžku co největšího, není-li to obecně prospěšným zájmům na újmu.

Pokud však jde o role a luka obecní, platí výjimka potud, že musí býti pronajímána z volné ruky nejprve uchazečům nemajetným pro potřeby jejich hospodářství, po jejich uspokojení malým zemědělcům, majícím ve vlastnictví nejvýše 5 ha pozemků a konečně těm, kteří potřebují pachtu ze zvláštního hospodářského důvodu zřetele hodného. Plodiny těmito druhy uchazečů propachtem z volné ruky nabyté musí býti spotřebovány výhradně v jejich hospodářství.

Teprve zbývající role a luka obecní buďte spravována tak, aby poskytovala výsledek co největší.Ť

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provedení jeho ukládá se ministru vnitra.

Při výkladu §u 9 zákona ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n. povstal spor o to, zda ustanovení to vztahuje se na veškery pozemky obecní, či toliko na ony pozemky, které povstaly z bývalého obecního statku. Kdežto jedni (dr. Říha a dr. Klapka) hájili, opírajíce se o materiálie zákonné názor, že role a luka obecní veškera mají se pronajímati uchazečům nemajetným a hospodářsky potřebným, hájili druzí stanovisko opačné a stanovisko to přijal i nejvyšší správní soud ve svém nálezu ze dne 6. dubna 1922, č. 1008. V další své judikatuře hájí pak správní soud stanovisko, že na nájem mají stejné právo lidé nemajetní i ti, kdož majíce sebe větší majetek, prokáží hospodářskou potřebu.

Toto stanovisko odporuje zřejmě úmyslu zákonodárce a má v zápětí, že pronájem rolí a luk obecních děje se dvojí způsobem: v těch případech, kdy jde o pozemky z obecního statku, přihlíží se k vrstvám sociálně slabším, v případech ostatních vítězí však ten, kdo je kapitálově silnější.

Tomuto stavu neodpomohla ani finanční novela ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., která nařizuje správu majetku takovou, aby se docílilo co největšího výtěžku. Ze zásady té lze sleviti toliko tenkráte, je-li její provedení na újmu obecně prospěšných zájmů. Prováděcí nařízení ze dne 27. dubna 1922, č. 143 Sb. z. a n., vysvětluje slova zákonná negativně, tím způsobem, že nemohou rozhodovati pouze ohledy na jednotlivé vrstvy občanstva nebo jednotlivce. Příliš široké ustanovení zákonné bude, jak poukázal dr. Klapka ve ťVěstníkuŤ Svazu českých okresů (roč. XII. str. 84), stálým zřídlem správního neklidu.

V důsledku toho navrhuje se přijetí tohoto zákona, kterým má býti otázka pachtu obecních rolí a luk zákonodárně upravena. Dle návrhu zákona mají se role a luka obecní pronajímati z volné ruky nejprve uchazečům nemajetným, po jejich uspokojení malým zemědělcům majícím ve vlastnictví nejvýše 5 ha pozemku a po jejich uspokojení konečně těm, kteří prokáží zvláštní hospodářský důvod (sousedství pozemků, potřebu cesty a pod.). Výslovně se ustanovuje, že tyto 3 kategorie uchazečů, které postupně mají býti uspokojeny, musí spotřebovati plodin pachtem z volné ruky nabytých výhradně ve svém hospodářství, že jich tedy nesmí zciziti. Teprve po uspokojení jejich budou moci býti role a luka obecní pronajata ve veřejné dražbě, nejvýhodnějším to způsobu zpeněžení se stanoviska soukromohospodářského.

Pokud jde o finanční efekt, připomíná se, že obec docílí snad menšího výtěžku nežli při veřejné dražbě, že však na druhé straně pachtem pozemků lidem nemajetným zbaví se břemene chudinského a pachtem pozemků malozemědělců povznese jejich výrobní schopnost a tím svůj základ přirážkový. Jestliže správní soud uznává, že ratio legis, pokud jde aspoň o pozemky z obecního statku, směřovala k uspokojení lidí nemajetných, že však nebyla zákonem přesně vyjádřen, jest navrhovaný zákon toliko dodatečným přesným vyjádřením toho co již dávno bylo zákonodárným sborem ve prospěch malých lidí sice zamýšleno, avšak neprovedeno.

Po stránce formální přikazuje se návrh k projednání výboru ústavně-právnímu.